„Hlavním cílem supervize v sociálních službách je zkvalitnění poskytování služeb klientům. Je založena na tom, že supervizor jakožto nezaujatý přichází na pracoviště, kde může vidět situaci z jiného hlediska než samotní pracovníci. Pomocí metod supervize pak vede otevřenou diskusi a přiměje kolektiv k definování nevyslovených problémů nebo nevyjasněných rolí jednotlivých členů, a tak jim pomůže k řešení," popsal náplň Josef Vlček, budoucí supervizor a současný kurátor pro děti a mladistvé valašskokloboucké radnice. „Pomáhající profese jsou často velmi psychicky náročné a vysilující. Dlouhodobé setrvávání v takovém vypětí může vést k syndromu vyhoření pracovníka, který cítí dolehnutí všech okolních potíží klientů a není schopen pokračovat v práci. Supervize ve správný čas může takovým krajním situacím předcházet," poznamenal.

„K nejlepším metodám, jak napomoci týmovému „uzdravení" patří otevřená diskuse, kdy může každý bez předsudků vyjádřit svůj názor na problém. Musí však přitom platit pravidlo naprosté důvěry, a toho, že co se řekne, nesmí být vyneseno mimo skupinu. Účelem není okamžité vyřešení konfliktu, důležité je, aby se o věci mluvilo," popsal hlavní princip budoucí supervizor. Další metodou může být například hraní rolí, kdy je sledován průběh situace představované jednotlivými pracovníky. Ke každém postupu je však zapotřebí vynikajících psychologických schopností supervizora, který musí umět konflikt vycítit a interpretovat. Nezbytné je také dobré naslouchání, všímavost a komunikační dovednosti.