Kriminalisté sdělili ve zkráceném přípravném řízení podezření ze spáchání trestného činu krádež pětačtyřicetiletému muži z obce na Zlínsku, protože v srpnu využil silné podnapilosti dvaaosmdesátileté ženy a okradl ji o zlaté a stříbrné šperky v hodnotě bezmála třicet tisíc korun.   Seniorka se s mužem potkala na koncertě v obci na Zlínsku (konkrétní obec policie nechce jmenovat). „Po skončení koncertu spolu dvojice odešla do baru, kde konzumovali alkoholické nápoje. Poté si sedli na lavičku v parku, kde muž zřejmě využil silné podnapilosti starší ženy a okradl ji o pět prstýnků, dva řetízky na krk a náramek. Většina šperků byla ze zlata a žena je měla na sobě,“ popsala mluvčí policistů Monika Kozumplíková.   Kriminalisté původně případ prověřovali jako podezření ze spáchání trestného činu loupež, protože zpočátku nebylo příliš jasné, jak k celé události došlo. Ale v průběhu šetření a z výslechů jednotlivých svědků vyplynulo, že o loupež se s největší pravděpodobností nejednalo.   Loupež je trestný čin, kterým pachatel usiluje o získání cizí věci násilím či pohrůžkou okamžitého vykonání násilí. v tomto případě se tedy jednalo o krádež (bez použití násilí).   „Podezřelý recidivista využil svého práva a odmítl vypovídat. O jeho vině teď rozhodne soud. Čtyřikrát soudně trestanému muži hrozí v případě odsouzení trest odnětí svobody až na dva roky,“ dodala policejní mluvčí.   -tz-

Vlaky projíždějící přes Luhačovice nově méně ruší okolí. Správa železnic totiž nechala opravit trať poblíž nádraží v Luhačovicích a také o kus dál směrem na Biskupice. Na obou úsecích jsou nyní místo dřevěných pražců betonové, především ale prošly výraznou proměnou kolejnice.   „Nově jsme zřídili bezstykovou kolej s pružným upevněním oproti původní stykované koleji. Výrazně se tak snižuje hluk a vibrace při průjezdu vlaků,“ podotýká ředitel ostravského oblastního ředitelství Správy železnic Jiří Macho. Největší úlevu podle něj pocítí lidé žijící v Zahradní čtvrti. V rámci prací došlo i na opravu čtyř železničních přejezdů, konkrétně u Penny, na Hrazanské ulici poblíž zámku, před nádražím směrem k sídlišti a na přechodu u železniční stanice.   [caption id="attachment_173808" align="alignnone" width="690"] Nové koleje v Luhačovicích výrazně snížily hluk i vibrace. Foto: město Luhačovice[/caption]   -tz-

Dovolujeme si vás pozvat na zahájení tří výstav, které jsou součástí programu 30. valašského mikulášského jarmeku. Výstavy budou zahájeny v pátek 1. 12. 2023.   V 16 hodin proběhne vernisáž fotografické výstavy Bohumila Eichlera Švédsko v Galerii Vincúch na Masarykově náměstí. Při zahájení výstavy vystoupí s hudebním programem Víťa Lysáček.   V Galerii G Gymnázia Valašské Klobouky bude v 18 hodin zahájena vernisáž obrazů a keramik Josefa Jeřábka a ve Fotogalerii G vernisáž fotografií Miroslava Pinďáka pod názvem Persona. Zahájení výstav hudebně doprovodí cimbálová muzika Klobučánek.   [gallery columns="5" ids="173798,173799,173800,173801,173802"]   Po skončení vernisáží na gymnáziu bude veřejnosti promítnut dokumentární film Švédsko 2023 od Jiřího Kubrichta. Film vypráví o cestě výtvarníků do švédského Höganäs.   Bohumil Eichler Narozen v roce 1954. Žije a tvoří v Děčíně. Profesionální fotograf, člen Asociace profesionálních fotografů. V roce 2002 získal v Bruselu mezinárodní titul QEP. 20 let spolupracuje se značkou Olympus jako ambasador Olympusu v ČR. Je jedním ze tří zakladatelů spolku STO Z LEDU VEN z Děčína, který příští rok oslaví 30 let činnosti.   [gallery size="medium" ids="173796"]   Začínal fotografovat ve dvanácti letech dvouokou zrcadlovkou československé výroby Flexaret. Před rokem 1989 prošel několika fotokluby a pravidelně bodoval v amatérských foto soutěžích. Po revoluci studoval fotografickou školu v Opavě a následně se plně začal věnovat profesionální fotografii. Bohumil Eichler je zároveň i lektor, publicista, organizátor fotografických workshopů a zahraničních fotografických expedic. Ve své lektorské a publicistická činnosti se zaměřuje nejvíce na novinky a produkty Olympus a Adobe a jejich co nejoptimálnějšího praktického využití ve fotografii. Specializuje se na komerční reklamní fotografii a v poslední době také na volební kampaně.   Nejoblíbenějšími fotografickými náměty v díle Bohumila Eichlera je krajina, krajinná panoramata a krajinná zátiší. Dále sport, street foto a společenské události. Při fotografování využívá maximální možností moderní techniky a softwaru. Sází na náročné zpracování až hraničních možností fotografie.   V současné době připravuje několik fotografických výstav k svému životnímu jubileu.   Josef Jeřábek 23. 6. 1940 – 28. 9. 2023 Josef Jeřábek se narodil ve Valašských Kloboukách a rodnému Valašsku byl věrný po celý život.   V letech 1954 až 1958 studoval Státní uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti. Figurální a portrétní kresbu u akademického malíře Karla Hofmana, hlavní výtvarný obor keramiku u akademického sochaře Stanislava Mikuláštíka.   Od roku 1964 byl zaměstnán jako designér v družstvu lidové umělecké výroby Valaška ve Valašských Kloboukách.     V roce 1966 byl požádán tehdejším ředitelstvím Lidové školy umění ve Valašských Kloboukách o to, aby rozšířil výtvarnou výuku o obor modelování a keramiky. Když byl obor keramiky a modelování založen, stal se externím učitelem lidové školy umění a následně základní umělecké školy ve Valašských Kloboukách. Společně s akademickým malířem Lojzou Baránkem vychovali několik generací výtvarníků.   Josef Jeřábek žil a výtvarně působil ve Valašských Kloboukách, ve své výtvarné tvorbě se věnoval keramice a malířství. Jeho poslední výtvarné práce byly zaměřeny hlavně na malbu, a to v technice tempery a olejomalby. Od šedesátých let minulého století byl dobrým duchem a organizátorem všech seskupení valašských výtvarníků a spolupořadatelem společných výstav. Patřil k zakládajícím členům Výtvarného spolku Vincúch.  Keramická a malířská díla Josefa Jeřábka byla součástí šedesáti výstav v České republice a v zahraničí.   Josef Jeřábek patřil k osobnostem valašské kulturní scény po celý svůj život. Valašsko, kraj, kde se Josef Jeřábek narodil a prožil svůj život a který tak velmi miloval, zobrazoval ve svých dílech. Námětem mu byla kloboucká krajina, architektura, valašský folklór. Ve své figurální keramice zpodobňoval ženu, ženskou krásu v ladných křivkách těla.   Miroslav Pinďák   Narozen v roce 1964. Žije a tvoří v Brumově.   Miroslav Pinďák vystudoval výtvarné obory na Masarykově univerzitě v Brně. V současné době vyučuje výtvarnou výchovu v ZŠ Brumov-Bylnice. Je místopředsedou výtvarného spolku Vincúch, předsedou fotoklubu KFA Brumov-Bylnice. Organizuje fotografické workshopy, výstavy, publikuje, věnuje se lektorské a editorské činnosti. Má bohaté zahraniční zkušenosti.   Pracuje s digitální fotografickou technikou, ale v jeho tvorbě převažují klasické analogové techniky.   Dominantním tématem jeho tvorby je portrét a akt. Na jeho fotografiích můžeme obdivovat působivé kompozice, práce s detailem lidského těla. Akty rád zasazuje do přírodního prostředí a lidské tělo se stává často součástí přírodních struktur a živlů.     Pozornost věnuje taky fotografování valašských tradic. Významnou součástí jeho tvorby v posledních letech se stává fotografování přátel – malířů, sochařů, fotografů a taky muzikantů. Výstava Persona je zaměřena právě na jeho přátele ze spolku Vincúchu. Až na pár „ateliérovek“ se většinou jedná o náhodné momentky pořízené různou technikou, něco dokonce i mobilem.   Miroslav Pinďák k výstavě Persona: „Výstava Persona připravované pro Fotogalerii G na Gymnáziu Valašské Klobouky mě přivedla k ohlédnutí se v čase. Vybíral jsem portréty přátel ze spolu Vincúch na patnáct panelů. Ve chvíli, kdy jsem začal probírat archiv, uvědomil jsem si, že pět z nich už opustilo tento svět. Zaplavila mě ihned spousta krásných vzpomínek. Realizace této výstavy je skromným poděkováním osudu za to, že jsem mohl na své životní pouti potkat tyto úžasné lidi, a mohu je nazývat přáteli.“   Výstavy potrvají do 31. 1. 2024.   Mgr. Jiří Ročák

Představitelé Zlínského kraje nedávno vyznamenali osoby pečující v domácím prostředí o blízkého člověka, který se ze zdravotních důvodů neobejde bez pomoci druhých. Ocenění si z holešovského zámku odnesli Barbora Omelková z Ostrožské Nové Vsi, Petra Trlicová z Ústí, Ludmila Žitníková z Velkých Karlovic, Hana Hráčková z Kunovic (okres Uherské Hradiště), Karel Křenek z Dolní Bečvy a Marie Šimoníková z Brumova-Bylnice.   „Všichni, kdo se rozhodnou obětovat svůj osobní komfort nebo kariéru a dát přednost péči o své blízké, si zaslouží naše veliké poděkování a respekt. Prát se s životními těžkostmi a věnovat se naplno pomoci druhému, to zvládnou jen skutečně silné osobnosti,“ řekl hejtman Radim Holiš.   Do sedmého ročníku ankety Ocenění pečujících osob bylo dodáno čtrnáct návrhů, které posoudila hodnotící komise. Ta zohlednila například životní příběhy nominovaných, časovou náročnost a délku péče a další kritéria.   „Komise dostala nelehký úkol vybrat tři pečující, které oceníme. Ale protože příběhy a osudy některých nominovaných jsou velmi silné, doporučila jsem mimořádně ocenit další tři navržené. Jsou to úžasní lidé, pro zbytek společnosti jsou však téměř neviditelní. A právě prostřednictvím této ankety chceme přispět k jejich zviditelnění a morálně je podpořit,“ uvedla statutární náměstkyně Hana Ančincová, která odpovídá za sociální oblast.   [caption id="attachment_173726" align="alignnone" width="1200"] Ocenění pečujících osob. Pro zvětšení klikni na obrázek[/caption]   Přehled oceněných pečujících osob:   Barbora Omelková Pečuje o svou předčasně narozenou dceru Barboru s postižením. S dcerou pravidelně jezdila do Prahy na týdenní rehabilitační pobyty, do péče se zapojil i manžel, rodiče obou manželů, následně také obě starší děti a několik nejbližších přátel. Dcera Barbora nyní navštěvuje třikrát týdně denní stacionář. Časem paní Omelkové přibyla i starost o její rodiče.   Petra Trlicová Od roku 2016 nepřetržitě pečuje o manžela, kterého postihl kolaps na ulici. Také pomáhala s péčí o tchána s Alzheimerovou nemocí, zajišťovala péči u své matky a poté i u svého synovce. Aktuálně čas věnuje i tchyni, která také potřebuje podporu s ohledem na její zdravotní stav. To vše paní Trlicová zvládá při zaměstnání. V péči o manžela využívá stacionář, pečovatelskou službu a domácí zdravotní péči.   Ludmila Žitníková Po náročném porodu se jí narodil syn Michal, ovšem s těžkým postižením, zcela odkázaný na pomoc jiné osoby. Michal nemluví, sám se nenají, svůj čas tráví v posteli. Paní Žitníková se musela naučit provádět zdravotnické úkony, také vynalézá praktické pomůcky pro svého syna a vytváří dekorace do dětského pokojíku. V péči o syna jí pomáhá manžel, synovec, Charita či asistentka pedagoga, která provádí bazální stimulaci.   Hana Hráčková Již 6 let pečuje o svá trojčata, která se narodila v 5. měsíci těhotenství s řadou vážných zdravotních obtíží. Po narození byla převážena do různých neonatologických center – ve Zlíně, Brně a Ostravě, kde je maminka každý den navštěvovala. Celá rodina se doma poprvé setkala až po více než osmi měsících. Holčičky mají různé zdravotní obtíže v různém rozsahu. Všechny potřebují celodenní a nepřetržitou péči, kterou jim paní Hráčková poskytuje s neutuchající energií a za podpory celé rodiny.   Karel Křenek Ze zdravotních důvodů své manželky převzal péči o syna s těžkým tělesným a mentálním postižením, který špatně nese případné odloučení od rodičů. S ohledem na potřeby syna se vzdal pomoci v sociálně terapeutické dílně. Našel však možnost, jak spojit prospěšné s užitečným, a využil alespoň pomoci při obnově kompenzačních pomůcek. Syn jej rád doprovází a sleduje při práci, navštěvují společenské a sportovní akce. Pan Křenek zároveň pečuje o svou manželku.   Marie Šimoníková V minulosti pečovala o syna se závažným onemocněním, který již zemřel. Následně svou péči věnovala své tchyni upoutané na lůžko.  Po čase ji potkala další životní rána, a to úmrtí manžela. Po přestěhování pečovala o svou sousedku, které tak umožnila dožít v domácím prostředí. Nyní pečuje o druhou svou sousedku, nyní už kamarádku, omezenou v pohybu. Navštěvuje ji několikrát denně a v péči se střídá s charitní pečovatelskou službou.   -tz-

Žáci ZŠ Vlachovice navázali spolupráci s CHKO Beskydy a začali se aktivně starat o lokality v NPR Pulčín-Hradisko (NPR - národní přírodní rezervace). V březnu vše odstartovalo přednáškou na téma „Velké šelmy“. Žáci 8. třídy se v rámci přírodovědného semináře setkali s Mgr. Michalem Bojdou z Hnutí Duha, který se věnuje monitoringu velkých šelem. Přiblížil jim život velkých šelem, rozšíření vlků, rysů a medvědů v České republice, ukázal odlitky stop a záznamy z fotopastí. Pozval žáky k terénnímu průzkumu. V květnu vyrazili žáci sedmé a osmé třídy na exkurzi na Pulčínské skály. Národní přírodní rezervací Pulčín‑Hradisko nás provedl člen Stráže přírody CHKO Beskydy Jaromír Navrátil. Seznámil nás s pravidly, která se mají v NPR dodržovat, s historií, s geologií a vznikem Pulčínských skal, s místní květenou, orchidejemi, které aktuálně kvetly i výskytem velkých šelem v česko-slovenském pomezí. Nabídl žákům spolupráci na ochraně přírody Pulčínských skal a možnost brigád.   [gallery columns="4" ids="173712,173713,173714,173715"] Celá fotogalerie ZDE   Na základě spolupráce a zájmu žáků se naše škola zapojila do projektu Patronáty. Smyslem projektu je ukázat školním třídám, skupinkám žáků, jak se aktivně zapojit do ochrany přírody. Žáci pod vedením zkušeného průvodce pečují o "své" místo, poznávají přírodu a především zažívají pocit, že jsou schopni vlastními silami pomoci přírodě. Několikrát ročně by měli vyrazit do terénu. Tím získávají vztah ke svému okolí a odvádějí užitečnou práci. Během několika let by měli žáci pozorovat, jak se dané území mění k lepšímu, vidět výsledky své práce. V červnu jsme se zúčastnili čištění jalovcové stráně pod skalami. V listopadu se skupinka chlapců podílela na opravě dřevěného schodu nad „Zámčiskovou cestou“ vedoucí k vyhlídce Pulčínských skal.   Odměnou je vždy dobrý pocit z vykonané práce, spousta zajímavých informací od pana Navrátila, kamarádský kolektiv a někdy opékaní špekáčků.   Petr Daněk, Michaela Slováková

Nadcházející víkend se ve Valašských Kloboukách ponese ve znamení jubilejního třicátého Valašského mikulášského jarmeku. Jeho bohaté dění se soustřeďuje na sobotu 2. prosince, ale naladit se můžete přijít už o den dříve. V pátek 1. prosince se vám totiž na Masarykově náměstí poprvé představí vánoční strom našeho města, který bude krášlit zbrusu nová světelná výzdoba. K příjemné náladě přispěje doprovodný hudební program, který se bude odehrávat na pódiu situovaném na autobusovém nádraží. Od 16 hodin tu budou znít lidové tóny cimbálové muziky Klobučánek, děti ze školky se přidají se svým čertovským rejem a zahraje i kapela Těch 5. Nebude chybět něco na zahřátí a také něco dobrého k jídlu. Večer jste potom zváni na další jarmekový program v galeriích, v kostele i pastoračním domě.   „Srdečně vás zveme na páteční rozsvícení vánočního stromu, kterým odstartujeme Valašský mikulášský jarmek a pomyslně s ním necháme do města vplout i předvánoční atmosféru. Vezměte své děti, vnuky, blízké i přátele a přijďte na Masarykovo náměstí, kde společně úderem 17. hodiny odpočítáme okamžik, kdy naše vánoční dominanta poprvé zazáří zcela novou světelnou výzdobou,“ uvedl starosta Josef Bělaška. „Přeji všem Klobučanům i návštěvníkům z blízka či daleka, aby se jim letošní Valašský mikulášský jarmek líbil,“ vzkázal.   [gallery columns="4" size="medium" ids="173082,173258"] A jaký by to byl začátek jarmeku, kdyby se náměstím nerozléhalo všudypřítomné řinčení čertovských zvonců? „Jak se už stalo milým zvykem, hned po rozsvícení stromu přinese svatý Mikuláš našim nejmenším sladkou nadílku. A nebude chybět ani jeho čertovská družina,“ pousmála se Pavlína Žídková, předsedkyně organizačního výboru Valašského mikulášského jarmeku.   Kam se vydat za další jarmekovou kulturou? Galerie Vincúch už v 16 hodin zahájí výstavu fotografií Bohumila Eichlera a Galerie G naváže v 18 hodin otevřením dvou výstav, výtvarných prací Josefa Jeřábka a fotek Miroslava Pinďáka. Zahraje cimbálová muzika Klobučánek. V kostele Povýšení svatého Kříže se budete moci od 19 hodin zaposlouchat do lidových písniček v podání dětského sboru ze Štítné. A jestli máte rádi folk, můžete si v pastoračním domě od 20 hodin posedět se Sehrankou. Přejeme příjemné zážitky!   -tz-

Od 1. ledna 2024 bude stát vodné na Zlínsku 59,92 Kč/m3 (bez DPH), stočné vyjde na 55,99 Kč/m3 (bez DPH). Ve srovnání s letošními cenami jde o navýšení o 9,38 procenta, tedy nižší, než je inflace, která dosáhla k 30. září 2023 výše 12,7 procenta. Celkem tak zaplatí zákazníci Vodárny Zlín a.s., která v regionu provozuje vodárenskou infrastrukturu společnosti Vodovody a kanalizace Zlín, a.s. (VaK), za vodné a stočné bez DPH 115,91 Kč/m3.   „I když k určitému nárůstu cen vodného a stočného dochází, stále platí, že tyto náklady zůstávají pro domácnosti na přiměřené výši, a neměly by mít výrazný dopad do jejich rozpočtů,“ upozornil předseda představenstva VaK Zlín Boris Popesko na skutečnost, že lidé na Zlínsku si připlatí v příštím roce za 1 000 litrů pitné vody pouze 9,94 Kč.   Stejně jako jiné společnosti se i VaK Zlín potýká s dlouhodobým nárůstem cen energií, materiálů a služeb. „Přesto jsme šli do jednání s Vodárnou Zlín s cílem dosáhnout zvýšení cen vodného a stočného pro příští rok pouze o nutné minimum. A to se povedlo,“ prohlásila Miriam Chmelová Holbová, ředitelka VaK Zlín.   V roce 2024 bude VaK Zlín hospodařit s výrazně vyšší částkou z pachtovného, které dostává od Vodárny Zlín za užívání vodohospodářského majetku, zejména vodovodů, kanalizací a s tím spojené provozy. Jestliže letos šlo o příjem 175,89 milionu Kč bez DPH, v příštím roce to bude 218 milionu Kč bez DPH, což je nárůst o 24 procent.   Zvýšený příjem z pachtovného umožní VaK Zlín zrealizovat v příštím roce celou řadu významných investic, na které chce v maximální míře využít i vhodných dotačních programů v rámci Ministerstva zemědělství ČR a Státního fondu životního prostředí. „Tam, kde to bude dávat smysl, chceme úzce spolupracovat se samosprávami. Jde nám o to, aby se naše záměry potkávaly s projekty, do kterých se pustí města a obce. Vzájemná koordinace našich činností pomůže v mnohých případech zkrátit dobu dopravních omezení, ochránit majetky nebo třeba snížit potřebné náklady,“ konstatoval Oldřich Hlaváček, zástupce ředitelky a vedoucí investičního a právního útvaru Vak Zlín.   -tz-

Zimní počasí sebou již tradičně přineslo také problémy na silnicích. S příchodem víkendu se ochladilo a i v nižších polohách padal sníh. Hasiči, policisté i záchranáři měli plné ruce práce, ve většině případů to naštěstí ondnesly jen plechy, přesto že některé automobily skončily převrácené na střeše, zranění byla naštěstí spíše lehčího charakteru.   Silničáři avizovali, že jsou na zimu připraveni, realita tomu ovšem příliš neodpovídala. Z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit zledovatělou silnici první třídy mezi obcí Horní Lideč a státní hranicí se Slovenskem - dalo se tu klouzat jako na ledové ploše zimního stadionu. Časový limit pro odstranění závad ve sjízdnosti pro tuto konkrétní silnici je 3 hodiny. Nejsme odborníci, ale dříve stačilo komunikaci posolit ještě před očekávanou tvorbou ledovky (což meteorologové avizovali) a problém většinou nenastal.   K jedné z prvních nehod hasiči vyjížděli k obci Loučka. Směrem na Haluzice sjel v sobotu řidič s kamionem do příkopu a zastavil se až o vzrostlý strom. Řidič měl obrovské štěstí, vyvázl bez zranění. Při havárii došlo u kamionu k poškození nádrže, ze které unikala nafta. Hasiči tak pod nádrž položili záchytnou vanu, do které zachytávali drobný únik provozních kapalin.   [gallery columns="5" ids="173513,173514,173515,173516,173517"] Nehoda u obce Loučka. Foto: HZS Zlínského kraje   Další nehoda u obce Březůvky na Zlínsku, v zalesněném úseku sjela řidička z cesty. [gallery columns="4" ids="173518,173519,173520,173521"] Foto: HZS Zlínského kraje   Havárie osobního vozidla u Fryštáku na Zlínsku [gallery columns="4" ids="173522,173523,173524,173525"] Foto: HZS Zlínského kraje   Nedělní havárie osobního auta se stala před sedmou hodinou ranní v obci Hošťálková na Vsetínsku, kde vůz sjel do příkopu a zastavil se až v plotě. [gallery ids="173526,173527,173528"] Foto: HZS Zlínského kraje   -red-

Sníte o tom, že jste v práci vysoce výkonní a zároveň jste schopni se efektivně relaxovat a regenerovat? Máte před sebou obraz o tom, že jste schopni plně se těšit z života a svých koníčků bez bolesti a omezení? Obraz o životě plném vitality a energie? Představujete si, že dosáhnete optimálního tělesného a duševního zdraví?   Nebo vás naopak trápí hluboké pocity bolesti a nepohodlí způsobené pracovním přetížením a stresem? Trvalé bolesti hlavy a zad omezují vaši schopnost se soustředit a fungovat na plný výkon? Neustálá únava a vyčerpání zasahuje do vašeho osobního i pracovního života? Pociťujete, že se váš zdravotní stav zhoršuje a nevíte, jak tento trend zvrátit?   Každý se obává dlouhodobých zdravotních komplikací nebo má strach, že se jeho zdraví a výkonnost v práci bude nadále zhoršovat nebo z předčasného stárnutí a ztráty vitality. Obavy nás provázejí při nedostatku času nebo vytrvalosti aktivně se věnovat regeneraci a relaxaci. Často také neposloucháme signály těla a nedokážeme svému tělu naslouchat nebo nám chybí techniky a nástroje, které by nám pomohly lépe zvládat stres a napětí. Udržovat vyváženost mezi prací a aktivním odpočinkem.  

LEKTORSKÉ PROGRAMY A WORKSHOPY	MASÁŽE A FITNESS

Maséři, fyzioterapeutky, sportovní trenéři

Dárkové poukazy ZDE

Den před oslavami 17. listopadu 1989 si studenti Gymnázia Valašské Klobouky připomněli události sametové revoluce. Studenti prvního a druhého ročníku se v místním kině zúčastnili projektu „Příběhy bezpráví“.   Projekt „Příběhy bezpráví“ je vzdělávací program pro školy organizace Člověk v tísni, která poskytuje dokumentární i hrané filmy na stovkách škol v celé republice, pořádá filmové projekce a besedy s pamětníky, historiky a filmaři. Na našem gymnáziu projekt dlouhodobě organizuje Mgr. Jiří Ročák.   Ve čtvrtek 16. listopadu zhlédli studenti v kině Svět působivý dokument – rozhovor Antonína Přidala s Oldřiškou Keithovou. Oldřiška prožila dětství ve Vlachovicích. Byla výtvarnou umělkyní, věnovala se malbě a sochařství, tvořila plastiky ze skla. V 50tých letech 20. století byla odsouzena ve vykonstruovaném procesu. Oldřiška Keithová byla zatčena 22. 9. 1949. V červnu 1950, ještě před rozhodnutím soudu, jí byl zabaven veškerý majetek. Ve vyšetřovací vazbě byla držena rok a půl, a to bez možnosti návštěv, soudní rozsudek byl vynesen až 23. 2. 1951 - v den jejích 30. narozenin. Soud vyměřil Oldřišce Keithové nepřiměřený trest - 14 let vězení, pokuta 10 000 Kčs a odebrání občanských práv na 10 let.  V několika českých vězeních si odseděla 7 let a ani po návratu na svobodu to neměla v životě lehké. Komunistický režim ji neumožnil plnohodnotně pracovat a tvořit.   [gallery columns="5" ids="173551,173555,173553,173558,173556"]   Po zhlédnutí filmu vyslechli studenti poutavé vyprávění pana Petra Káni z Nedašova. Petr Káňa se s Oldřiškou Keithovou osobně znal a také v minulosti v Městském muzeu Valašské Klobouky zorganizoval výstavu jejich děl. Vyprávění o osobních i historických událostech doby totality v Československu se přeneslo až k dnešku, k otázkám svobody a demokracie.   Účastníci besedy se rozešli se slovy, že demokracie a svoboda je křehká a je nutno za ni bojovat každý den.   Mgr. Jiří Ročák

V pátek 1. prosince se ulice Vsetína rozzáří vánoční výzdobou. Její součástí budou na čtyřech místech také vánoční stromy.   Pohledem na rozsvícené stromy se lidé pokochají v Panské zahradě, areálu Vsetínské nemocnice a také na Dolním náměstí či náměstí Svobody. Právě na náměstí Svobody nechalo město ve středu 22. listopadu transportovat jedenáctimetrovou jedli ojíněnou ze soukromé zahrady v ulici Horská na Ohradě. „Jde o skutečně krásnou jedličku, kterou městu věnovala rodina Prokopových. Za tento dar moc děkujeme,“ řekl správce městské zeleně Petr Mikulík.   Další dočasný vánoční strom by měl ozdobit Dolní náměstí, kde byl letos v létě pokácen z důvodu špatného zdravotního stavu smrk využívaný v období adventu jako jeden z hlavních vánočních stromů ve Vsetíně. Aktuálně probíhá stavba základny, do níž má být příští týden ukotven dvanáctimetrový smrk omorika z městského pozemku na ulici Jasenická.   [gallery columns="4" ids="173277,173279,173275,173276"] Krásná jedlička jako vánoční strom pro náměstí Svobody 2023. Foto: Michal Horský   Vánoční výzdoba v ulicích města se slavnostně rozzáří v pátek 1. prosince během tradičního Mikulášského dne. V 16.30 hodin si veřejnost může užít rozsvícení jedličky na náměstí Svobody, poté se zvonečkový průvod v čele s mikulášskou družinou vydá na Dolní náměstí, kde bude rozsvícen čerstvě ukotvený smrček.   -tz-

Marie Pavelková, dnes dvanáctiletá a její šestnáctiletý bratr Michal Pavelka z Velkých Karlovic míří takřka nadzvukovou rychlostí do výšin soutěží TFA, tedy železných hasičů. Hasiči se stali sourozenci v roce 2018. Jejich domovským sborem se od roku 2020 stal SDH Velké Karlovice – Podťaté. Za pouhá tři léta v tomto sboru sourozenecká dvojice dosáhla okolo šedesáti pódiových umístění. Nesmíme zapomenout, že z těch tří let zde byla dva roky tu více, tu méně drastická omezení kvůli covidu a řada soutěží byla zrušena. Takže jejich úspěšnost mohla být ve skutečnosti mnohem vyšší. Marie a Michal se začali specializovat na soutěže TFA. Za svoji příkladnou reprezentaci dostali v roce 2022 ocenění obce Velké Karlovice za přínos obci a od mateřského sboru SDH Velké Karlovice – Podťaté plaketu za mimořádný přínos pro sbor. Dnes začínají být talentu sourozenců Pavelkových okresní soutěže těsnými, proto chtějí rozprostřít svá křídla a vzlétnout výš. Zeptali jsme se karlovského dua M + M, jak to vidí oni sami.   Proč děláte ze všech hasičských sportů zrovna asi ten nejnáročnější – TFA?   Marie: V sedmi letech mně tatínek řekl mnoho o hasičích, o hasičských sportech a já si řekla, že to zkusím. Tehdy jsem to určitě nebyla já, kdo by přemýšlel a rozhodoval, kterému sportu se věnovat. Ale z pozdějších zkušeností můžu kladně hodnotit především to, že se jedná o individuální závod. Nejsem závislá na kolektivu a dnes jednoznačně preferuji soutěžit sama za sebe. Takto mě to prostě od začátku baví a snad mě to bude bavit i do budoucna.   Michal: TFA dělám kvůli adrenalinu. Již v roce 2018, na mém prvním závodě, kde šlo v podstatě pouze o zkoušku a já jsem ten závod doběhl a přitom jsem dokázal překonat půldruhého metru vysokou bariéru, to byl úžasný vnitřní pocit. Poté jsem začal na závodech sbírat nejen poháry a medaile, ale i zkušenosti, a ty pocity ze soutěžení jsem zažíval opakovaně a snad ještě silněji. Závody TFA nejsou jen o síle a celkové fyzičce, ale i o tom, jak technicky zvládáte překážky, jak si dovedete rozložit síly… A to mě na tom nesmírně přitahuje.   Co považujete během těch pěti let za své největší úspěchy v soutěžích TFA?   Marie: Zvítězila jsem celkově v sedmi krajích České republiky. Byla jsem na 2. místě v soutěži na Slovensku, na 4. místě v Polsku. Jsem mistryně ligy TFA 2022 v okrese Vsetín O najpevnějšího hasiča. Několikrát jsem zvítězila na soutěžích v Praze a v Beskydské lize. Jsem rovněž mistryně OSH Hodonín a KSH JMK (zkratky – Okresní respektive Krajské sdružení hasičů, JMK – Jihomoravského kraje, pozn. aut.).   Michal: Dosáhl jsem na pohárová umístění v šesti krajích České republiky, jsem mistr ligy TFA 2022 v okrese Vsetín O najpevnějšího hasiča, kde jsem zvítězil ve všech třech závodech a získal tak i celkové vítězství. V soutěži na Slovensku jsem se umístil na 1. místě a v Polsku na 2. místě. Vše v roce 2022. [caption id="attachment_173179" align="alignnone" width="690"] Marie Pavelková. Foto: Radomír Dolanský[/caption] Vzpomínám si, když jsem mluvil s vaším tatínkem na TFA MH ve Veselé o tom, co vás ještě všechno čeká, Marie úpěla a vyvracela oči v sloup. Je opravdu tatínek tak přísný trenér nebo vám poskytuje dostatek času na relax? Víceméně jste oba taky ve věku, kdy si s vámi zahrává příroda a ve světě lidí se to často projevuje například neopodstatněným vzdorem vůči autoritám. Na druhou stranu maminka mně připadala jako vaše ochránkyně, která by vás nejraději ušetřila před náročnou přípravou.   Marie: Ano. Někdy se mně nechce ani trochu trénovat a taťka je přísný a neoblomný. Například, když musím jít běhat. Ale že by to mezi mnou a trenérem ústilo do výrazných rozporů, to nikoliv. Spíše se jej snažím všemi možnými způsoby obalamutit, proč nemůžu (lišácký úsměv). Na tomto poli však pravidelně prohrávám. Maminka je určitě naše ochránkyně, přesto nám říká, abychom trénovali.   Michal: Dle mého názoru taťka přísný není. Snaží se nám neustále vysvětlovat, že bez tréninku jen mrháme svým talentem. Když děláte nějaký sport již delší dobu, získáváte časem zkušenosti a vidíte ty úspěšné kolem sebe, dojde vám, že bez náročného a poctivého tréninku to nejde. Samozřejmě, že se mně někdy trénovat nechce, ale vím, že by se mně zanedbaný trénink v budoucnu nemusel vyplatit. Jinak jsme asi děti jako v jiných rodinách, ale to by měli spíše posoudit rodiče nebo učitelé.   Už jste to vlastně naznačili v předchozích odpovědích, že příprava i samotné soutěže TFA jsou velký žrout času. Máte tento sport tak rádi, že jste ochotní mu obětovat vše?   Marie: Samozřejmě, že je to i přání taťky, ale jak jsem již řekla, od začátku mě tento sport baví. Ano, jsem ochotná mu obětovat vše.   Michal: Přestože mně TFA a vše kolem zabírá hodně volného času, tak mě to nesmírně baví. Nejvíc asi ten adrenalin, který mně proudí skrz tělo, když běžím závod. Je to velká dřina, ale nejde to bez tréninku, zlepšování a zdokonalování se. A i když tento sport miluji, zatím nejsem ochotný mu obětovat vše. [caption id="attachment_173180" align="alignnone" width="690"] Michal Pavelka. Foto: Radomír Dolanský[/caption] Právě jsme mluvili o TFA jako o časožroutovi. Můžete mít vůbec ještě nějaké další koníčky? Jak relaxujete po trénincích?   Marie: Mezi moje koníčky patří florbal, plavání, jízda na kole, v zimě běžky, sjezdové lyžování a zpěv ve sboru. Po závodech nejraději odpočívám tak, že nedělám nic.   Michal: Mým velkým koníčkem je sledování kvalitních filmů a seriálů, florbal, běžky, hra na elektroakustickou kytaru. Po závodech a trénincích si nejraději pustím nějaký skvělý film, abych si vyčistil hlavu. Závody jsou totiž náročné nejen fyzicky, ale i psychicky.   Takže to máme TFA, koníčky a ještě by tam někde mělo zbývat trošku času na školu. Co studujete nyní a jaké máte plány do budoucna?   Marie: Já jsem ještě na základní škole. Pak bych chtěla jít studovat na Střední odbornou školu požární ochrany ve Frýdku-Místku, kde je rovněž i Vyšší odborná škola téhož oboru. Nebo na Střední policejní školu v Holešově, kde je taktéž i Vyšší policejní škola.   Michal: Tento rok jsem začal chodit na Střední školu informatiky, elektrotechniky a řemesel v Rožnově pod Radhoštěm na obor IT. Do budoucna přemýšlím o vysoké škole v České republice, ale nebráním se ani studiu v zahraničí. Kdyby se to povedlo, tak v oboru softwarového inženýrství.   Jaké sny máte ohledně soutěží TFA? Kam až byste se chtěli dostat?   Marie: Chtěla bych se dostat do reprezentace České republiky.   Michal: V tomto směru mám dost odvážný sen. Přál bych si být tak úspěšným železným hasičem, aby si ostatní hasiči v mé kategorii, když se objevím na závodech, říkali: „Toho bude těžké porazit.“ Také bych se chtěl dostat do reprezentace České republiky. [caption id="attachment_173181" align="alignnone" width="690"] Marie Pavelková. Foto: Radomír Dolanský[/caption] Na soutěžích se určitě setkáváte s dospělými mistry v TFA. Máte mezi nimi své vzory?   Marie: Chtěla bych být úspěšná jako můj vzor Petra Čaganová (4. místo na Světových hasičských hrách 2022 v Portugalsku, šampionka Evropských policejních a hasičských her ve Španělsku 2023) nebo Jaroslav Hanzel (mistr světa Světové policejní a hasičské hry Rotterdam 2022).   Michal: Chtěl bych být úspěšný jako můj vzor Michal Brousil (mistr světa 2019 Čína, mistr světa TFA v Portugalsku 2022), který vyhrál opakovaně světové hasičské hry a také jako Jaroslav Hanzel.   Jaké soutěže máte naplánované na rok 2024?   Marie: Protože máme oficiálního sponzora firmu Deva FM s.r.o. vyrábějící mimo jiné ochranné oděvy pro hasiče, musíme plnit určité smluvní závazky. Jinak se budu orientovat především na Moraskoslezskou a Beskydskou ligu. Podíváme se ale i do Královéhradecké ligy a zaběháme si i pár závodů v okrese.   Michal: Chtěl bych se soustředit na Beskydskou ligu, Polsko a Slovensko.   Otázka na závěr. Žijete v obci, která není zase tak letitá (vznik 8. listopadu 1714), protože oblast Velkých Karlovic byla jednou z posledních oblastí osidlování Moravy. Přesto je to obec s řadou slavných osobností ve své historii a v široké škále lidských činností, ať už se zde narodily nebo zde žily. Když si má člověk představit přírodu a pojem Valašsko jako takový, nabízí se této představě Velké Karlovice snad nejvíce. Cítíte hrdost, ale opravdovou, tu v srdci hřející a třeba utajovanou, že reprezentujete nejen místo, kde jste se narodili, ale právě i tuto obec a Valašsko vůbec?   Marie: Ano, jsem moc pyšná, když vyhlašují moje jméno a moji obec Velké Karlovice. Michal: Vždy, když jsem vyhlašován na pohárovém umístění, tak jsem hrdý, že jsem z Velkých Karlovic, a že moji rodnou obec můžu reprezentovat nejen v České republice, ale i v zahraničí.   Za rozhovor poděkoval Radomír Dolanský

Přímo na místě činu zadrželi policisté muže, který je podezřelý mimo jiné z vloupání do objektu s prodejnou potravin a skladu v obci Valašská Polanka.   Do budovy se šestadvacetiletý muž dostal v noci z úterý na středu. Objekt si dle svých slov předem vytipoval a dovnitř se dostal ze střechy budovy. Uvnitř pak nějaký čas pobyl a vše důkladně prohledal. Odcizit však nakonec nic nestihnul, neboť jej ještě uvnitř prodejny asi dvě hodiny po půlnoci zadrželi policisté.   „Hlídka z hornolidečského obvodního oddělení přímo ve Valašské Polance kontrolovala projíždějící automobily a asi o půl druhé zastavila i vozidlo, ve kterém jela vedoucí nedaleké prodejny. Tu informovala bezpečnostní agentura, že z prodejny vyšel signál o narušení. Na místo k provozovně tak vyrazili i policisté. Ti si po krátké prohlídce objektu přivolali i policejního psovoda, prvosledovou hlídku a kriminalistického technika. A podezření, že by někdo mohl být ještě v budově, se zanedlouho potvrdilo,“ popsal mluvčí policistů Petr Jaroš. Na místě totiž policisté zadrželi šestadvacetiletého muže, který se později k vloupání přiznal.   „Muž je podezřelý z pokusu krádeže vloupáním a z poškození cizí věci, za což mu v případě prokázání viny hrozí až dvouletý trest odnětí svobody,“ dodal nprap. Petr Jaroš.   -tz-

Ve čtvrtek 23. listopadu byl v devět hodin večer vyhlášen poplach pro čtyři jednotky hasičů, které vyjely do obce Pozděchov na Vsetínsku k hlášenému požáru stodoly u rodinného domu.   Velitel hasičů po příjezdu na místo potvrdil požár hospodářského objektu, který již byl celý zasažen požárem. „Plameny se dál šířily na nedalekou pergolu a okna domu. Hasiči ihned zahájili hasební práce. S několika proudy vody měli požár do půl hodiny pod kontrolou. Poté termokamerou kontrolovali objekt a dohašovali skrytá ohniska. Likvidaci požáru vyhlásil velitel zásahu v noci krátce po jedenácté hodině,“ popsala mluvčí hasičů Lucie Javoříková. [caption id="attachment_173352" align="alignnone" width="690"] Na místě zasahovali hasiči ze Vsetína, Vizovic, Pozděchova a Valašské Polanky. Foto: HZS Zlínského kraje[/caption] Událost se naštěstí obešla bez zranění. Na požářiště se dostavil vyšetřovatel hasičů, který zjišťuje příčinu vzniku požáru. Vzniklá škoda byla předběžně odhadnuta na půl milionu korun. Uchráněn byl další majetek v hodnotě okolo 15 milionů korun.   [gallery columns="5" ids="173347,173348,173349,173350,173351"] Požár stodoly v Pozděchově. Foto: HZS Zlínského kraje   -tz-

Od středeční noci 22. listopadu pokryl první sníh ze sněžných děl sjezdovku Horal ve Ski areálu Razula ve Velkých Karlovicích. První přírodní sníh letos dorazil před čtyřmi dny, v loňském roce proběhlo zasněžování o tři dny dříve.   „Noční teploty se dostaly na mínus 4 stupně a mohli jsme tak sněhová děla ihned spustit a pokračovat i ráno, se zasněžováním chceme pokračovat také o víkendu. Sezonu bychom rádi zahájili od 15.12., kdy očekáváme první lyžařské kurzy pro školáky z regionu, navíc se na lyžování těší i hosté vánočních a silvestrovských pobytů,“ řekl šéf Ski areálu Razula Lukáš Hajko.   Sjezdovka Razula, která je také součástí Resortu Valachy v provozu nebude, mohou ji ale využít skialpinisté, stejně jako v minulé sezoně.  Na rodinné sjezdovce Horal jsou soustředěny veškeré doprovodné služby včetně lyžařské školy nebo snowtubing, využívají ji především rodiny s dětmi nebo začátečníci. V rámci zimních pobytů Resort Valachy poskytne ubytovaným hostům slevu 20% na skipasy Skiregionu Valašsko, který zahrnuje lyžování v šesti předních skiareálech Beskyd a Valašska včetně Bílé nebo Kohútky.  

Vánoční pobyty jsou téměř vyprodané