Close
reklama
Jižní Valašsko a Vsetínsko

PARTNEŘI WEBU

PRÁVNÍ PORADNA

REKLAMA

TOP LIST OD 1.1.2007

Sport

Tomáš Štverák na podporu ZOO Zlín oběhne okres Vsetín
Sport

Tomáš Štverák připravil další zajímavý nápad. Ultraběžec ze Zubří v sobotu 17. dubna poběží okolo celého domovského okresu Vsetín. Jeho projekt okres Vsetín loop pro ZOO Zlín má charitativní záměr.   ,,Během na Vsetínsku chci podpořit ZOO Lešná a díky němu bych chtěl na provoz této zoologické zahrady vybrat co nejvíc finančních prostředků. Do ZOO na Lešné jsem chodil už jako malý kluk a mám k ní blízký vztah,“ vysvětluje Tomáš Štverák.   Trasu si naplánoval dlouhou 204,7 kilometru s převýšením 6557 metrů.   ,,Délku jsem čekal menší a převýšení větší,“ přiznal s úsměvem student Vysoké školy PRIGO v Havířově.     Štverák dálkový běh odstartuje v sobotu 17. dubna v 8 hodin v Polyfunčním centru v Zubří. Na stejném místě bude také cíl.   Ze Zubří pak poběží do Jasenice (23,5 kilometru od startu), a poté přes Kelč (44,3 kilometru od startu), Lázy (59,5 kilometru od startu), Troják (69 kilometrů od startu), Sirákov (86 kilometrů od startu), Pozděchov (95,5 kilometru od startu), Horní Lideč (109,6 kilometru od startu), Kohútku (134,7 kilometru od startu), Kasárna (147,1 kilometru od startu), Třeštík (160 kilometrů od startu), Pustevny (178,3 kilometru od startu),  sedlo Pindula (187 kilometrů od startu) a odtud do cíle v Zubří.   ,,Celou trať bych chtěl uběhnout v kuse. 200 kilometrů jsem v kuse ale ještě neběžel,“ plánuje ultraběžec z Valašska. [caption id="attachment_99115" align="alignnone" width="690"] Podrobnou mapu, kudy Tomáš v sobotu 17. dubna poběží najdete ZDE[/caption] Pomocí tohoto dálkového běhu chce vybrat co nejvíc finančních prostředků.   ,,Peníze se vybírají stylem, že zájemci se přihlásí na mých webových stránkách (ZDE) přes registrační formulář. A kdo se přihlásí, tak přispěje na ZOO Lešná za každý můj uběhlý kilometr 1 Kč. To znamená ideálně 205 Kč. Pochopitelně, kdo bude chtít, tak může přispět víc,“ nabádá k podpoře na dobrou věc Tomáš Štverák.   Ten už tento týden vyhlásil několik tipovacích soutěží.   ,,Pro vítěze mám připravené zajímavé ceny. A chystám celou řadu dalších novinek. Proto sledujte moje webové stránky,“ upozornil ještě čtyřiadvacetiletý ultraběžec ze Zubří Štverák.   Lubomír Hotař

Zlínský virtuální desetikilometrový běh vyhráli Filip Václavík a Adéla Stavinohová
Sport

Ve virtuálním desetikilometrovém běhu organizovaným Spolkem Běhy Zlín podal skvělý výkon Filip Václavík. Reprezentant zlínského klubu Titan Trilife dosáhl v závodu, času 31:56. Stříbrný Filip Tomanec (2B Winner Team) byl o 2 minuty a 34 sekund pomalejší, na třetí pozici byl klasifikovaný Zbyněk Raška (SK Zafar Frenštát pod Radhoštěm 45:10). Tomáš Minařík (Valachbajk Team, 46:33) skončil čtvrtý a Martin Vraj ze Zlína (47:29) byl pátý.  

VÁCLAVÍK ČEKAL O 30 SEKUND POMALEJŠÍ ČAS

  ,,O závodu jsem se dozvěděl následující den, co jsme s kamarádem a oddílovým kolegou Pavlem Hradilem běželi na dvou okruzích po cyklostezce podél řeky Dřevnice z Lužkovic do Příluk a zpět test na 10 kilometrů. Tenkrát jsme, přestože foukal silnější vítr, díky společnému snažení a zároveň hecování desítku zaběhli lehce po 32 minut. Tento kvalitní čas mě přesvědčil přihlásit se do10kilometrového virtuálního závodu pořádaného Spolkem Běhy Zlín,“ vysvětlil svoji účast v zajímavém běhu Filip Václavík.   Jeho příprava ale k tomuto závodu nesměřovala.   ,,V zimě jsem si místo velkých objemů v běhu přípravu zpestřil také Nordic Walkingem a věnoval jsem se i klasickému lyžování. Od začátku letošního roku jsem ale každý měsíc naběhal zhruba 250 kilometrů. Spoustu hodin jsem také strávil na cyklistickém trenažéru a při kvalitním silovém tréninku,“ nechal nahlédnout do svého tréninkového deníku reprezentant zlínského týmu Titan Trilife.   Ve virtuálním běhu měl v plánu zdolat čas pod 32:30.   ,,Začátek jsem měl svižný. Mezičas na 3 kilometry jsem měl 9:18, na 5 kilometrů 15:40. To už jsem tušil, že pokořit čas 32:30 by neměl být problém. Ve zbývajících 10 kilometrech jsem se snažil udržet tempo a připravit se na závěrečný ostrý finiš.  V posledních 800 metrech se mi tempo také podařilo vystupňovat,“ potěšilo Filipa Václavíka.   Čas čekal zhruba o 30 sekund pomalejší.   ,,Díky rovnoměrnému tempu běh ale dopadl lépe, než jsem si představoval,“ radoval se Václavík, který se po povedeném výsledku odměnil chutným jídlem. Pochutnal si na caprese pizze a dobré kávě.   Dnes už ale jeden z tahounů Titan Trilife Zlín myslí na triatlonovou sezonu.   ,,Ta začíná v květnu Českým pohárem v supersprintu. Snad se také budou konat i závody v zahraničí,“ doufá Filip Václavík, pro něhož by triatlonovým vrcholem letošní sezony měl být start v září ve Světovém poháru v olympijském triatlonu v Karlových Varech.  

STAVINOHOVÁ SI ZABĚHLA OSOBNÍ REKORD

  Závod žen suverénně ovládla Adéla Stavinohová ze Zlína, jež brala zlatou příčku za čas 40:57. Druhá v pořadí Vanda Dospíšilová (Nabombíme to!) zaběhla čas 51:39, bronz vybojovala Marie Tomanová (X – Trail Orlová, 54:42).   Vítěznou Adélu Stavinohovou od začátku roku ale sužují zdravotní problémy.    ,,V lednu a únoru jsem byla nemocná. Přesto se mi podařilo něco naběhat. V březnu už to bylo lepší. Proto jsem v tomto měsíci naběhala kolem 250 kilometrů. Ovšem ve druhé polovině března jsem také lehla s další virózou,“ prozradila rodačka ze Vsetína, která dlouho bydlela ve Velkých Karlovicích, jež momentálně žije ve Zlíně.   Desetikilometrový virtuální závod běžela v rámci zpestření tréninků. [caption id="attachment_83310" align="alignnone" width="690"] Adéla Stavinohová. Foto: archiv závodnice[/caption] ,,Formu na něho jsem ale neladila. Jenom jsem si den před během udělala volno. Do závodu jsem šla z plného tréninku,“ přiznala Stavinohová.   Desetikilometrový běh absolvovala na trati zlínského Festivalového půlmaratonu.   ,,Ani taktiku jsem si žádnou nepřipravovala. Virtuální běh je přece jenom něco jiného, než normální závod. Na trati mi chyběly soupeřky. Chtěla jsem však zaběhnout osobní rekord na 10 kilometrů,“ plánovala studentka managementu sportu na Masarykově univerzitě v Brně.   V závodu se jí od úvodních metrů běželo skvěle. Dlouho byla spokojená s mezičasy.   ,,Hned po tom, co jsem 5. kilometr běžela za 3:55, tak jsem mezi 6. a 7. kilometrem měla krizi. Krize naštěstí brzy přešla. Poté jsem si mezi 8. a 9. kilometrem v hlavě vytvořila představu o soupeřkách i divácích v cílovém prostoru a 10. kilometr jsem zafinišovala za 3:45. Výsledným časem jsem tak osobní rekord na 10 kilometrů překonala o 2,5 minuty. Byla jsem totiž plná endorfinů. Na druhou stranu mě však mrzelo a říkala jsem si, že tento výkon jsem si měla nechat na normální závod,“ uvedla v cíli dvaadvacetiletá zlínská atletka.   Po závodu si o půl desáté večer uvařila krupicovou kaši a potom už zase spřádala další tréninkové plány.    ,,Snad mě v dubnu už nepřekvapí žádná nemoc a budu moct trénovat podle představ. To znamená měsíčně naběhat 300 kilometrů. K tomu budu posilovat a snad už po dlouhé době budu zase chodit také do bazénu,“ věří Adéla Stavinohová.   Lubomír Hotař

Záložní tým národní reprezentace házenkářek přijede na soustředění do Luhačovic
Sport

Národní reprezentaci v házené žen čeká kvalifikační dvojzápas o postup na mistrovství světa. Házenkářky se budou společně připravovat od 11. dubna jednak v Rožnově pod Radhoštěm (a hale v blízkém Zubří), ale také v Luhačovicích. K prvnímu zápasu proti Švýcarsku nastoupí naše házenkářky v sobotu 17. dubna v Zubří. Odveta se bude hrát 20. dubna ve Švýcarsku.   Jak informuje oficiální web házenkářské reprezentace handball.cz, do Rožnova pod Radhoštěm hlavní trenér ženského týmu Jan Bašný pozval nejzkušenější sestavu, v Luhačovicích se budou připravovat paralelně mladé talentované házenkářky, aby byly kdykoliv připraveny pomoci hlavnímu výběru v boji se Švýcarskem. To by podle Bašného neměl být problém, protože s týmem reprezentačních trenérů dlouhodobě systematicky pracuje na společné koncepci reprezentačních výběrů. „Ve všech reprezentačních týmech pracujeme ve stejném herním systému a zapracováváme do něj hráčky od nejmladších dorosteneckých kategorií, proto nebude problém, aby do toho kterákoliv hráčka zapadla,“ poznamenal Bašný.   Záložní tým čeká v Luhačovicích totožná příprava, jakou absolvuje výběr v Rožnově, respektive v hale v Zubří. „Hráčky budou pracovat ve stejných dnech na stejných věcech, náplň jednotlivých tréninků bude prakticky totožná a i během reprezentačního týdne budou týmy na dálku v intenzivním kontaktu,“ uvedl Bašný. Soustředění záložního týmu v Luhačovicích ve Sportovním centru Radostova povedou trenéři Kateřina Hromádková a Dušan Poloz. „Budou se tam připravovat hráčky, které pracují v našem systému a některé mladší hráčky - juniorky, které s námi byly v březnu v Polsku. Ty budou kdykoliv schopné naskočit v případě problémů hráček na kempu v Rožnově,“ pokračuje Bašný.   Snad i připrava hráček v Luhačovicích přispěje k úspěšnému postupu národního týmu přes Švýcarky. Ty Bašný rozhodně nepodceňuje. „Soupeř je velmi dobrý, čím dál víc se zlepšuje a vzbuzuje respekt. Z naší strany bude zápas vyžadovat velkou koncentraci a důkladnou přípravu. Ale my budeme připravení. Myslím, že tým je dostatečně silný a kvalitní, aby splnil cíl, který před sebou máme. Je před námi snad vůbec nejdůležitější akce, naším cílem je jasně kvalifikace na mistrovství světa,“ dodal Jan Bašný.   -tz-

Vsetín prohrál i počtvrté a sezóna pro něj končí
Sport

Je konec! Ani na čtvrtý pokus se Vsetínským nepodařilo VHK zdolat jihlavskou Duklu a po výsledku 1:4 vypadává v semifinále poměrem 0:4 na zápasy.

Do 11. dubna si můžete zaběhnout virtuální Lesní hodinovku
Sport

Týden po velikonočních svátcích se měl ve Zlíně konat na trati na Lesní čtvrti u Altánu U Spáleného dubu už 39. ročník Zlínské lesní hodinovky. Jedná se o jediný závod v Česku, který trvá hodinu a běží se na lesním kilometrovém okruhu. Vládní restrikce a už dlouho trvající omezení amatérského sportu u nás však pořadatele ze Spolku Běhy Zlín donutily připravit náhradní závod. Dubnová Lesní hodinovka se uskuteční virtuálně.   ,,Každý zájemce si může do neděle 11. dubna zvolit kdekoliv a jakýkoliv okruh, stezku, silnici, nebo lesní cestu. Jediné, co je potřeba udělat je nejprve přihlásit se na webu pořadatele, poté si jít zaběhat a potom poslat na emailovou adresu virtuálni@behyzlin.cz důkaz, že závod uběhl. Potřeba je také přidat informaci, kde a kolik toho běžec naběhal. Výkon je nutné zaznamenat pomocí hodinek, mobilní aplikace, nebo stopek,“ vysvětlil základní kritéria jeden z organizátorů zajímavého závodu Bob Komín.   ,,Běžci si pochopitelně můžou zvolit tempo podle potřeby a nálady. Každý se rozhodne, zda se pokusí uběhnout co nejdelší vzdálenost, nebo jestli si jenom půjde na hodinu volně zaběhat, nebo třeba na hodinu vyjít pouze na vycházku. Hodinu pohybu je možné absolvovat v kteroukoliv denní dobu,“ dodal ještě Komín.   Běhy Zlín také odmění všechny účastníky letošní virtuální Zlínské lesní hodinovky. [caption id="attachment_98822" align="alignnone" width="690"] Z archivu Zlínské lesní hodinovky. Foto: Karolína Komínová[/caption] ,,Každý dostane startovní číslo a pamětní diplom. Odměnou pro všechny vytrvalce bude rovněž i v této složité době zlepšení duševního a fyzického zdraví,“ vybízí zájemce ke sportování Bob Komín.   Rekord klasické Lesní hodinovky ve Zlíně drží už z roku 1996 reprezentant SKOB Zlín Martin Sadílek, který za hodinu čistého času uběhl 17 980 metrů. Mezi ženami je rekordmankou z roku 2018 Helena Kotopulu z Moraviamanu Otrokovice, jež uběhla 14 780 metrů.   V loňském roce se Zlínská lesní hodinovka kvůli pandemii koronaviru dvakrát odkládala. Nakonec se vůbec nekonala. V poslední ročníku v roce 2019 závod vyhrál reprezentant TJ Ski – Turist Velké Karlovice Svatopluk Janečka, který za hodinu čistého času uběhl 16 600 metrů. Závod žen před dvěma lety ovládla Jana Žaludková ze Zlína, jež se blýskla výkonem 13 990 metrů.   Lubomír Hotař

Pořadatelé trailového běhu ve Slavičíně spustili registraci na závod
Sport

Jedni z těch, kteří věří, že se už brzy budou pořádat běžecké závody, jsou pořadatelé 5. ročníku trailového běhu miomoveRun ve Slavičíně. Ti také na konci března spustili registraci na tento závod. Ten by se měl konat v sobotu 5. června.   ,,Při online registraci na náš závod je nejprve potřeba založit profil na webu Behyzlin.cz. Potom je nutné vybrat si některou z tratí v našem závodu. Podmínkou je rovněž zaplatit startovné. V případě nutnosti zrušení akce z důvodu vládních restrikcí budou platby vráceny,“ vysvětluje základní kritéria hlavní organizátorka závodu Barbora Malaníková.   Slavičínští pořadatelé připravují tři závody. Všechny mají start i cíl v tamním zámeckém parku poblíž městského koupaliště. V parku a okolí se bude závodit v půlmaratonu a na trati dlouhé 10 kilometrů a 5 kilometrů. [caption id="attachment_98730" align="alignnone" width="690"] Foto: archiv pořadatelů[/caption] ,,Všechny se poběží na pětikilometrovém krosovém okruhu, který má převýšení 134 metrů,“ upozorňuje Malaníková.   ,,Po startu se nejprve od městského koupaliště poběží směrem k základní škole. Po prudkém seběhu z kopce krosaře čeká okruh okolo rybníka. Pak následuje úsek přes louku a les směrem k Hájenkám. V závěru se poběží znovu z kopce k městskému koupališti,“ popsala členitý okruh Barbora Malaníková.   Startovné při online registraci je do 31. května 300 Kč, Na místě v den závodu 400 Kč. Registrovat se můžete ZDE. [caption id="attachment_98731" align="alignnone" width="690"] Foto: archiv pořadatelů[/caption] V loňském roce ve slavičínském krosovém miomoveRun v půlmaratonu zvítězili Zdeněk Lasák (Uherský Brod, 1:36:07) a Jana Žaludková (Zlín, 1:59:06). Desetikilometrový závod vyhráli Dalibor Jedlička (SSK Vítkovice, 48:09) a Silvie Zvonková (Zvonek Sport Valašské Klobouky, 58:41). Závod dlouhý 5 kilometrů ovládli Tomáš Janek (LLB, 25:03) a uherskobrodská vytrvalkyně Hana Jurčíková (29:15). Do cíle všech tří závodů doběhlo 201 běžců.   Lubomír Hotař

Slavičínští ligoví dorostenci před čtyřiceti lety proháněli Spartu i Slavii
fotbalunas.cz Sport

Letos uplynulo již čtyřicet let, co fotbaloví dorostenci TJ Vlárské strojírny Slavičín postoupili do nově utvořené celostátní ligy. Zde pak v sezóně 1980/81 hrálo devět oddílů z pěti krajských měst, pět oddílů ze čtyř okresních měst, severomoravský Třinec a také valašský Slavičín.

Valašskou Polanku povede z pozice hlavního trenéra Radek Kapusta
Sport

Polanský Sokol nechce nic ponechat náhodě a během zimní přestávky se dohodl na spolupráci s trenérem Radkem Kapustou. Mladý progresivní trenér přichází z Poličné a s týmem se chtěl naplno pustit do zimní přípravy.

I druhý zápas dopadl lépe pro Jihlavu
Sport

V první třetině byli v útoku spíše domácí, kteří se také dostali do vedení. Vsetínským se poté podařilo vyrovnat v posledních minutách první třetiny.

Rozhovor s trenérem slavičínských dorostenců Ignácem Matějovičem
Sport

Letos uplynulo již čtyřicet let, co fotbaloví dorostenci TJ Vlárské strojírny Slavičín postoupili do nově utvořené celostátní ligy. Zde pak v sezóně 1980/81 hrálo devět oddílů z pěti krajských měst, pět oddílů ze čtyř okresních měst, severomoravský Třinec a také valašský Slavičín. Na dorostenecká utkání ve Slavičíně tehdy chodilo 1500 diváků a hned v úvodních kolech si Slavičané připsali skalp pražské Slavie a Bohemians. Mužstvo v té době trénoval Ignác Matějovič společně s Františkem Maryášem. S prvně jmenovaným jsme přichystali rozhovor.   Pane trenére, za rok Vám bude osmdesát let, čím to je, že stále máte výbornou kondici a pořád kolem sebe rozdáváte veselou náladu? Popravdě řečeno, už to není, co to bývalo. Kvůli Covidu navíc nemůžeme chodit s naší partií na nohejbal do učiliště, nepodíváme se ani na termály do Maďarska a nedostanu se ani do Litvínova. Uvažuju ale nad tím, že si u pana Kučery na hale ve Slavičíně zaplatím hodiny a budu hrát veteránské turnaje ve stolním tenisu (smích). A náladu si udržuji pořád optimistickou, hlavně když mně berou ty ryby....   Jak si tedy v době pandemie udržujete kondici? Nejlepší je to prací na zahradě. Dále jezdím na kole na ryby a snažím se chodit na kratší vycházky. Střídavě žiju ve Slavičíně a ve Zlíně, tak se pohybuju vlastně ve dvou katastrech, což je už teď vlastně dovoleno (smích).   Letos je to 40 let, co se hrála ve Slavičíně dorostenecká nejvyšší soutěž, to byl bezesporu obrovský úspěch? Máte pravdu, ale své kvality jsme dokazovali již několik let dopředu, kdy se nám dařilo v žákovských kategoriích a šesté místo na republice v Chebu je toho důkazem. Dva roky jsme připravovali mužstvo již v Moravské dorostenecké lize a postup to určitě nebyl náhodný.   Pocházíte ze slovenského Záhoria, jak jste se dostal až na Valašsko? To je na delší vyprávění. Narodil jsem se v Lopašově u Senice. Pak jsem chodil na učiliště do Trnavy. Poté jsem se upsal jako svářeč do litvínovské chemičky. Ovzduší postiženo průmyslem v Krušných horách ale dětem nesvědčilo, tak jsem i kvůli bytu a lepšímu valašskému vzduchu odešel do Slavičína a získal jsem zde i s manželkou práci. [caption id="attachment_98520" align="alignnone" width="637"] Slavičínský dorost 1980. Ignác Matějovič zcela vlevo. Foto: František Hauser[/caption] Co Vaše fotbalová kariéra? Začínal jsem jako spousta kluků na plácku ve slovenském Lopašově za barákem. V žákovském věku jsem hrál za nedaleké Radošovce. Na učilišti v Trnavě jsem pak startoval za dorost a zahrál jsem se i s pozdějším reprezentantem Jozefem Adamcem. Po nastěhování do Litvínova jsem hrál v divizním týmu a bojovali jsme o postup do vyšší soutěže. Litvínov však byl hlavně hokejové město, přesto jsme si všichni fandili navzájem.   Zahrál jste si fotbal i ve Slavičíně? V roce 1975 jsme se na Valašsko přistěhovali, nikdo o mé hráčcké kariéře toho příliš nevěděl. Navíc jsem byl po operaci zad a jen pomaličku jsem se rozkoukával.  Jednou mne oslavil kamarád Mirek Poláček, že jich je v Nevšové málo, tak jsem za ně "na černo" nastoupil a už jsem tam pak zůstal i zaregistrovaný. Zanedlouho mne však oslovili funkcionáři Slavičína, abych šel trénovat dorostence. Měl to být záskok za Frantu Maryáše, který šel na operaci očí. Ten záskok ale trval rok a čtvrt a já jsem pak u dorostu zůstal i s Feolou, jak se Františku Maryášovi přezdívalo.   Podařilo se Vám postoupit do nově utvořené Celostátní ligy, to byl velký úspěch? V první sezoně v Moravské divizi jsme se seznamovali s úrovní soutěže, bylo z toho nakonec šesté místo, ale odehráli jsme velmi kvalitní souboje s Baníkem, Opavou, Třincem, Olomoucí nebo Frýdkem-Místkem. O rok později už kluci dozráli a vytvořila se skvělá patra. Od začátku jsme šlapali za postupem a nakonec z toho bylo třetí místo, které zaručovalo postup do nejvyšší soutěže. To tenkrát byla ve Slavičíně velká sláva a postupová branka Mirka Mynáře z trestného kopu zůstane nezapomenutelnou.   Nerozklepala se Vašim hráčům ze Slavie, Sparty či Dukly před sezonou kolena? Určitě jsme cítili respekt ke svým soupeřům, ale za dva roky v Moravské lize jsme věděli, že můžeme hrát důstojnou roli s každým soupeřem. Ve Slavičíně jsme měli vždycky kvalitní zimní přípravu, tu jsme pilovali i duely se slovenskými celky z Púchova, Povážské Bystrice, Nemšové a Dubnice nad Váhom. Našim častým protivníkem byli i dorostenci Zlína, ale ti hráli o soutěž níže a nebyli pro nás tak zdatným protivníkem (smích). [caption id="attachment_98521" align="alignnone" width="1000"] Slavičínský dorost 1981. Ignác Matějovič zcela vlevo Foto: František Hauser[/caption] Vstup do sezony se Vám vydařil, porazili jste doma Slavii i Bohemians? To jsme měli nováčkovskou euforii. Slavii jsme doma porazili 2:1 a vyzráli jsme i s Bohemians, kdy jsme zvítězili 3:1.  Rázem se o nás začalo psát ve všech médiích, v časopisu GÓL na úvodní straně byla naše velká fotka a nadpis - Kde vůbec leží ten Slavičín?  Určitě jsme způsobili rozruch v tehdejších mládežnických vodách a různé kluby se začaly zajímat o naše hráče. Pak nám trošku došel dech, pár bodíků jsme poztráceli úplně zbytečně a do mužstva se vznesla nervozita. Hráči nebyli zvyklí na takový tlak a ani vedení tuto situaci příliš neustálo. Nakonec jsme se ocitli v sestupovém pásmu, ale s minimální ztrátou na týmy před námi.   Po pár nepříznivých výsledcích jste byli nakonec po podzimu s panem Maryášem odvoláni? Nerad na to vzpomínám, výbor neměl trpělivost, chtěl pořád dobré výsledky a to v nabité soutěži kolikrát nešlo, protože střediska mládeže Baníku, Sparty, Plzně či Zbrojovky byly úplně někde jinde. Myslím si, že za naší výměnou byla i politika a ambice dalších místních trenérů, kteří čekali na svoji šanci.   Nejvyšší soutěž se nakonec zachránit nepodařilo... K záchraně nám chybělo pár bodů, ale jarní část přinesla opět zbytečné ztráty. V Hrádku na škváře se například remizovalo s pražskou Spartou 1:1, když jsme navíc nedali penaltu. Především domácí prohry nás stály setrvání v soutěži. S odstupem času si myslím, že se vedení klubu mohlo spojit s týmy v okolí např. Brumovem, Uh. Brodem, Val. Klobouky nebo Štítnou nad Vláří a mohlo se ve Slavičíně vytvořit jakési centrum mládeže a nejvyšší soutěž by se určitě zachránila. Je škoda, že to v té době nikoho kompetentního nenapadlo, je potřeba však říct, že tehdy to bylo s přestupy a s hostováním podstatně složitější.   Máte nějaké úsměvné situace s Vašeho působení u ligového dorostu? Tak těch je hodně...Třeba přijela pražská Slavie a sháněla se po masážním stolu. Ten jsme u nás neznali a navíc správce hřiště pan Puškár je poslal na rozcvičení do nedalekého zámeckého parku. To je tak asi rozhodilo, že u nás nakonec prohráli. Je třeba říct, že na naše domácí utkání chodilo i přes tisícovka diváků a na to také nebyly pražské fotbalové naděje zvyklé. Především na podzim město ligovým fotbalem žilo a na utkání se sjížděli lidé ze širokého okolí. [caption id="attachment_98522" align="alignnone" width="718"] Slavičínský dorost 1980. Ignác Matějovič vlevo nahoře. Foto: František HauserFoto: František Hauser[/caption] Co třeba rozhodčí, nebrali Vás jako trpaslíka a outsidera? Na rozhodčí si nějak nemůžeme stěžovat, sestup jsme si udělali ve svých hlavách. Je ale pravda, že na nás měl sudí přísnější metr v Jihlavě a v Chomutově. Jiný názor však měli naši fanoušci, kteří po jednom domácím utkání objeli sudímu auto pětikorunou a byla z toho pěkná polízanice!?   Které hráče jste měl nejraději? Já jsem prosazoval spíše takový demokratický přístup. Měl jsem radu tzv. starších, Ivana Holka, Jardu Smolka, Zdeňka Kupčíka, Standu Faldíka a Ladika Goňu a s těmi jsem velmi dobře vycházel a komunikoval. Ale já jsem nekonfliktní typ a s kým nevyjdu, tak s tím vyběhnu (smích).   Kteří hráči se později z mládežnických kategorií Slavičína prosadili i u dospělých? Prosadili se především brankáři, Pavel Barcuch ve Zbrojovce, Chebu, Drnovicích, Uh. Hradišti a v Ratíškovicích, Jožka Štrbák chytal v druholigových Slušovicích. Jarda Smolek s Mirkem Mynářem působili v Uherském Brodě, Stanislav Faldík na Vsetíně a ve slovenské Čadci. Olda Kozubík hrál druhou ligu za Zlín a hromada hráčů se pak podílela v devadesátých letech na postupu mužů Slavičína do Divize.   Řada hráčů se pak vrhla i na trenérskou dráhu, Radek Divila působí u mládeže Fastavu ve Zlíně, Jirka Váňa trénuje slavičínskou rezervu, Olda Kupčík ve Val. Kloboukách.  Například Vladimír Goňa se stal ligovým rozhodčím a Petr Koseček trénoval Českou reprezentaci v sálovém fotbalu. Mnoho kluků dělá i fotbalové činovníky, např. Broňa Münster je ve Slavičíně místopředsedou a Staňa Belžík sekretářem FC TVD. I ostatní stále dělají do fotbalu ve svých rodištích. [caption id="attachment_98523" align="alignnone" width="1200"] setkání bývalých dorostenců ve Slavičíně po 35 letech. Foto: Zdeněk Rumplík mladší[/caption] Prozradíte nám v závěru i něco o své rodině? Nemám žádné tajnosti. S manželkou jsme o několik let později ve Slavičíně rozvedli. Ona byla z Litvínova a přeci jen ji to táhlo domů. Syn Libor vyrůstal fotbalově ve Slavičíně, později to zkoušel i v Litvínově. Ale je to taky už "pán v letech" a jako hasič v chemičce se teď nezastaví. Baví ho tenis a do Slavičína za mnou jezdí velmi často a hrává zde tenisové turnaje.   Dcera Dita se vdala za hokejového reprezentanta Petra Rosola. Mají spolu dvě děti. "Rosi" dříve působil  hokejově ve Švýcarsku a v Itálii. Několikrát jsem se tam byl za nimi podívat. Teď si už ale žijí každý svým životem. Já mám již delší dobu přítelkyni ve Zlíně a zatím nám to klape.   Chodíte na fotbalová utkání a co říkáte na současnou úroveň? Před pandemií jsem chodil na utkání Zlína, za trenéra Bílka to byla paráda. Pak se kádr hodně změnil a jarní část vždy stála za "starou belu". Teď to sleduji jen v televizi, ale kolikrát je to taková "holomajzna". Zlín se ale teď zlepšil, ale do konce sezony je ve hře ještě hodně bodů.   Samozřejmě chodím i na zápasy Slavičína a kolikrát je to zajímavější fotbal než ve Zlíně. Hrajeme už řadu let na špici divize a pod trenérem Slončíkem má ten fotbal hlavu a patu.   Dá se srovnat tehdejší fotbal s dnešním? Hrozně těžko to srovnávat, tehdy to nebylo tolik o taktice. Podle mne bylo více času na různé technické kousky a dovednosti. Dnes je to o tom hlavně neudělat chybu. V klidu si ale dovolím říct, že někteří hráči ze slavičínského dorostu by se prosadili i teď. Jen by je musel někdo pořádně vést a museli by dostat pořádnou šanci. Zároveň  bych chtěl vidět současnou generaci, jak trénuje na škváře, ledu a sněhu a s těžkými balóny. Nemluvě o kopačkách a hráčckém vybavení. Každá doba však přináší svoje a my ve Slavičíně jsme si ji užili naplno. Za sebe musím poděkovat mým dvěma spolupracovníkům, kteří již nejsou mezi námi, vedoucímu týmu panu Zdeňku Rumplíkovi staršímu a Frantovi Maryášovi.   -kos-

Jihlava se po nájezdech ujímá nad Vsetínem vedení
Sport

Do prvního semifinálového utkání vstoupila lépe domácí Dukla, která skórovala už v šesté minutě.

Očekávám velké bitvy, říká před semifinále Jenáček
Sport

Hokejisté VHK ROBE Vsetín ve vyřazovacích bojích postupně odstavili z cesty Ústí nad Labem a Vrchlabí. Nyní před nimi stojí semifinálový soupeř z Jihlavy, který po základní části skončil na druhém místě za Kladnem. „Chuť porvat se o finále je v mančaftu velká. Mohli bychom vidět strhující bitvy. Věřím, že v nich nebudeme tahat za kratší konec, šance jsou padesát na padesát,“ hlásí trenér Luboš Jenáček před začátkem sérií, jež startuje na Vysočině už v pátek a v sobotu. Více ve videu.   https://youtu.be/-Wd9g3kCtYI

Vsetín vyzve v semifinále jihlavskou Duklu
Sport

Hokejisté VHK ROBE Vsetín už znají svého soupeře pro semifinále play-off. Po úterním vítězství Jihlavy nad Litoměřicemi v sedmém čtvrtfinálovém utkání se jím stal právě celek z Vysočiny.

Václav Králík: Na přípravu stopy pro běžkaře potřebuji hodně sněhu a mráz
Sport

Rozhovor/ Po několika letech byla letošní zima pro lyžaře velmi příznivá. Proto si na spoustě míst ve Zlínském kraji mohli vyznavači klasického lyžování užívat spoustu kilometrů na běžeckých stopách. Oblíbený byl úsek mezi Popovem, Jestřabím a Bohuslavicemi nad Vláří, kde se o stopu staral jednapadesátiletý Václav Králík.   Lyžaře zajímá, kdo je Václav Králík?   Narodil jsem se na podzim v roce 1969. Od narození bydlím v Jestřabí. Sedm let jsem ale bydlel ve Štítné nad Vláří, kde moji rodiče postavili dům. Tam jsem si našel manželku a společně s ní jsme se nastěhovali zpět do rodného domu v Jestřabí. Jsem vyučený zedník, ale od roku 1992 se živím jako osoba samostatně výdělečně činná. Od zedničiny jsem odešel do tepla a začal montovat stínící techniku. Tuto práci dělám dodnes. S manželkou Martinou a dvěma syny Tomášem a Martinem máme rodinnou firmu VAMAK Jestřabí. Ve firmě prodáváme a pronajímáme přívěsné vozíky, pracovní plošiny a stavební stroje.   Kdy Vás napadla myšlenka připravovat běžeckou stopu pro lyžaře mezi Popovem a Bohuslavicemi nad Vláří?   Někdy v zimě 2010 – 2011. Takže stopu pro běžkaře připravuji 10 let. Inspiroval jsem se u spolku Kolo - běžky Brumov, kteří také v té době připravovali stopu pomocí skútru a přídavného zařízení. První dvě sezony jsem ji připravoval ve vlastní režii. Potom jsem oslovil obecní úřady ve Štítné nad Vláří, Jestřabí a Bohuslavicích nad Vláří a požádal je o podporu přípravy běžecké stopy v jejich katastru. Starostové byli pro. Proto bych jim chtěl za sebe i jménem všech příznivců bílé stopy poděkovat za jejich podporu.   [gallery columns="5" ids="98100,98101,98102,98103,98104"] Úprava stop mezi Popovem a Bohuslavicemi nad Vláří. Foto: archiv Václava Králíka   Jak je úsek mezi Popovem, Jestřabím a Bohuslavicemi nad Vláří dlouhý?   Podle sněhových podmínek 15 až 20 kilometrů. Stopu se snažím dělat v rovinatém terénu, aby ji mohli využívat zkušení běžkaři, ale také rodiny s dětmi, začátečníci a méně zkušení běžkaři, mezi které patřím i já (úsměv).   Připravoval jste i nějaké jiné trasy pro běžkaře?   V roce 2015 mě oslovili pořadatelé Kochavecké 18, kde byl terén i pro zdatné lyžaře.   Kdy jste letos v okolí Jestřabí začali s přípravou?   Na trať jsem poprvé vyjel v sobotu 16. ledna.   Co taková příprava stopy obnáší?   Především potřebuji dobrou předpověď počasí. To znamená hodně sněhu a také mráz. Jakmile meteorologové hlásí vydatné sněžení, tak hned jdu do dílny a na čtyřkolce přehodím obutí. Pneumatiky nahradím sněžnými pásy. Nádrž naplním benzínem do plna a můžu vyjet. [caption id="attachment_98105" align="alignnone" width="690"] Václava Králíka sport baví[/caption] Kolik lidí se na přípravě trasy pro běžkaře letos podílelo?   Někdy i celá moje rodina. Když mi dojde v nádrži benzín, tak jsou v pohotovosti. Také mi zajišťují občerstvení hlavně teplý čaj, abych nezmrzl. Letos mi poprvé pomáhal už i tříletý vnuk Šimon. A další sezonu se určitě zapojí i mladší vnuk Tomáš (úsměv).   Čím stopu připravujete a upravujete?   Pomocí čtyřkolky Polaris Sportsmen 800 a přídavného zařízení. Na výrobě přídavného zařízení se podílelo dost lidí, které jsem oslovil, a ti ochotně přiložili ruku k dílu. Plánek nakreslil Ladislav Šuráň, výrobu kluzáku obstaral Milan Semerád, plastovou nádobu zajistil Josef Králík starší a finální kompletace provedli Stanislav Urban se synem Stanislavem. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Betonové kostky, které slouží jako závaží, jsem si vyrobil sám. Na materiál přispěla obec Jestřabí. Všem bych chtěl touto cestou za pomoc poděkovat.   Kolik zhruba lidí se ve stopě každý den v letošní zimě v okolí Jestřabí projelo?   Statistiky si vést nestíhám. Ale každý rok mi volá čím dál víc lidí, jestli už jsem stopy projel. Dokonce volají i ze vzdálenějších obcí. Například z Velkého Ořechova, což mě překvapilo a potěšilo. Letos byl zájem o běžecké lyžování extrémní. A to z důvodů uzavření vleků a lanovek a také z důvodu omezení cestování.   Určitě máte vymyšlený i informační systém?   O tom, že je běžecká trať připravená se vždy snažím co nejdřív zavolat starostovi Jestřabí a informuji starosty obcí v okolí Jestřabí. Aktuální stav stopy hlásím i panu Stanislavu Florešovi z Našeho Valašska.   [gallery columns="4" ids="98111,98112,98113"] Foto: archiv Václava Králíka   Kolikrát jste si byl letos v zimě zalyžovat?   Jak se říká, já jsem ta kovářova kobyla. Běžky jsem vyzkoušel teprve před 2 lety a to jsem je měl půjčené. Letos jsem si konečně koupil vlastní běžky a výbavu k běžkování. Ale než jsem stačil stopu projet, tak přišla obleva. Takže jsem nové běžky ani nevyzkoušel. U nás v rodině převládá spíš sjezdové lyžování a snowboard. Snad se ale po padesátce budeme věnovat i klasickému lyžování.   Kdo Vás přivedl k lyžování?   Až ve 23 letech manželka. Přesto se mi podařilo naučit lyžovat oba syny a ti jsou lepší lyžaři, než já.   Kde máte oblíbená místa pro lyžování?   Nejraději lyžujeme v Dolomitech, nebo Alpách. Ale když sněhové podmínky dovolí, tak si rádi zajedeme i do Štítné nad Vláří na Dubečky, kde jsme s lyžováním začínali. Bohužel z důvodu Covidu – 19 už jsme na sjezdovkách rok nestáli.   Kterým sportům se ještě věnujete?   V loňském roce hlavně turistice a horskému kolu. A vypadá to, že letos to bude podobné. Rekreačně také hraji nohejbal a organizujeme rodinný turnaj ve stolním tenise.   [gallery columns="5" ids="98106,98107,98108,98109,98110"] Foto: archiv Václava Králíka   Jaké jsou Vaše další aktivity?   S rodinou zajišťujeme občerstvení fotbalistům a divákům při domácích fotbalových zápasech SK Jestřabí. Rovněž se snažím věnovat vnukům, kteří mi vždy dobíjí baterky. Navíc práce je můj koníček, takže jsem tak trochu workoholik. A v současné době trávím hodně času i na stavbě domu u syna Tomáše. Zkrátka nuda u mě nehrozí.   Jaké jsou Vaše největší sportovní úspěchy?   Jednoznačně zisk 2. místa v mezinárodním nohejbalovém turnaji trojic ve slovenské Šale. Tento povedený výsledek jsme vybojovali společně s Víťou Svárovským a Františkem Šuráněm. A za velký úspěch považuji i to, že jsem se při mých sportovních aktivitách ještě nezranil (úsměv).   Na co sportovního se těšíte v roce 2021?   Hlavně až budu s rodinou a přáteli zase moct vyjet na hory, které už nám dost chybí. Také doufám, že už brzy budou povolené amatérské soutěže a po dlouhé době si zajdeme s celou rodinou do areálu fotbalového hřiště v Jestřabí na pivo a až budeme fandit týmu SK Jestřabí.   Lubomír Hotař

Vsetín v semifinále! Postup v čase 90:15 trefil Daniel Klímek
Sport

Valaši v nedělním televizním utkání hostili potřetí v rámci čtvrtfinálové série soupeře z Vrchlabí.

TIPY NA AKCE

Z PRVNÍ RUKY

INZERCE, NABÍDKY

TOP REKLAMA