Hudební festival s motorkářským srazem Srdeční záležitost (více zde), který proběhne 31. 8. v Horní Lidči obohatí nadějná kapela The Latecomers z Prahy. Níže přinášíme rozhovor s jejím kytaristou Honzou Kremplem.   Skladba: Little Red Diary [audio mp3="https://www.regionvalassko.cz/wp-content/uploads/2019/07/03-The-Latecomers-Little-Red-Diary.mp3"][/audio]   Jak vznikla Vaše kapela a na základě čeho vznikl název The Latecomers?   S myšlenkou založit kapelu jsme si s Honzou pohrávali několik let, ale vždycky se našla nějaká hloupá výmluva, proč do toho nejít. Pak se to nakonec nějak sešlo, šli jsme s Martinem na pivo a z ničeho nic jsme měli první zkoušku. Po pár smutných měsících bez basáka se našel Štěpán a bylo vymalováno.   Nejdříve jsme zkoušeli bez názvu, ale když se blížil první koncert, shodou okolností v Horní Lidči, bylo potřeba něco vymyslet. Já jsem navrhoval The Latecomers, což v překladu znamená opozdilci, protože jsme měli trošku potíže s včasnými příchody na zkoušky. Založili jsme si dokonce i prasátko, kam jsme za každý pozdní příchod vkládali peníze. Přišlo mi ale, že kluci z toho názvu nejsou moc nadšení a že to bude jen dočasný název.   Celé to ale dopadlo tak, že na náš první koncert vinou Českých drah Štěpán dorazil s asi tříhodinovým zpožděním, takže se ten název nakonec celkem ujal.   Vystupujete často v Praze, ve které i bydlíte, ale na Valašsko se každoročně vracíte. Co Vás tam táhne?   Protekce. 🙂 Kluci (Honza a Martin) mají tatínky muzikanty, takže k našemu prvnímu koncertu nám dopomohli oni. A navíc, na těch Valašských akcích je pro nás něco výjimečného. Kluci si zahrají doma, známe zdejší kapely, jsou tu příjemní lidé.   V srpnu vystoupíte na festivalu Srdeční záležitost v Horní Lidči. Na co se můžou návštěvníci těšit?   Na ochutnávku z naší vlastní tvorby a určitě taky na všechny skladby z našeho dema, které jsme v únoru nahrávali ve Slavičíně.   Kdo je Vaším největším hudebním vzorem? Shodujete se v rámci kapely na nějakých hudebních vzorech, nebo máte každý v oblibě odlišné žánry a umělce?   Spíše ne, a v tom je asi naše největší kouzlo. Určitě máme všichni rádi rockovou hudbu, ale každý trošku jiné kapely. Na zkouškách se ty naše vlivy nějak pomíchají a výsledek nás nakonec hodně baví. [caption id="attachment_50827" align="alignnone" width="690"] The Latecomers, foto: archiv kapely[/caption] Co Vás nejvíce inspiruje při tvorbě textů? Kdo texty primárně skládá?   Většinu textů jsem psal já a v zásadě jsou to věci z každodenního života. Vždycky v hlavě nosím aspoň dvě tři témata, ke kterým mám nápad na jeden nebo dva verše a ty nápady si žijí vlastním životem – občas nějaký verš přibyde, občas nějaký zapomenu. Když pak přijde nápad na novou skladbu, zkoušíme ji s kapelou bez textu a Honza improvizuje melodie zpěvu beze slov, já tomu říkám svahilština. A většinou do těch melodii ve svahilštině nějaký ten nápad zapadne a pak už je potřeba jej jen trošku rozvinout.   Vybavíte si nějakou konkrétní příhodu nebo situaci, kterou jste následně vložili do textů?   Budou to číst děti? 🙂 Já nejraději vyprávím o naší skladbě Little Red Diary (v překladu Malý červený deníček). Mám kamarádku, která mi kdysi přiznala, že si do deníčku zapisuje veškeré detaily svého milostného života. Navíc by to do ní člověk na první pohled vůbec neřekl! A taková zdánlivě nenápadná a počestná holčina má pod postelí knihu, ve které je detailně vylíčeno prostě vše, včetně hodnocení partnerů a tak podobně. A to mi přišlo tak zajímavé, že vznikla písnička o tom, jak by se asi cítil člověk, který se na stránkách takového deníčku najde.   [post_gallery]   Na čem s kapelou momentálně pracujete?   Kvůli nahrávání dema jsme na čas odsunuli na druhou kolej tvorbu nových skladeb, to bychom teď rádi napravili. Pár nápadů už máme rozpracovaných, takže na festival určitě přivezeme nějaký čerstvý materiál.   The Latecomers je rocková kapela, která vznikla v roce 2015 v Praze.  Zajímavostí je, že v kapele hrají tři Valaši a jeden Hanák, takže se jim přezdívá Valaši v Praze. Hrají v sestavě:   o   Štěpán Adámek – baskytara o   Martin Fojtů – bicí o   Jan Kreml – sólová kytara, zpěv o   Jan Slovák – zpěv, doprovodná kytara   -tz-

Policisté a kriminalisté zjišťují okolnosti tří krádeží motorových čtyřkolek za uplynulé tři týdny v okrese Vsetín. Ve všech případech nebyly čtyřkolky zaparkovány v garáži, ale pod přístřešky a na plochách u rodinných domů. První případ se stal již na začátku prázdnin a to v noci z 2. července na 3. července ve Velkých Karlovicích. To zmizela čtyřkolka tovární značky CFMOTO za dvě stě dvacet tisíc korun.   Po dvou týdnech následovalo odcizení čtyřkolky v obci Liptál. Bylo to minulý týden v noci z úterý na středu a jednalo se o čtyřkolku tovární značky TGB za sto tisíc korun.   Hned následující noc přibyl třetí případ. „V obci Huslenky ukradl zloděj čtyřkolku tovární značky TGB za sto šedesát tisíc korun. Aby se dostal zloděj mimo oplocení domu, vloupal se do garáže, ukradl ovládání brány a tuto si otevřel. Ve všech případech policisté zahájili úkony trestního řízení pro trestný čin neoprávněné užívání cizí věci. V posledním ještě přibyly trestné činy krádež a porušování domovní svobody,“ uvedl mluvčí policistů Vladislav Malcharczik.   Po odcizených vozidlech vyhlásili policisté ihned pátrání. Pátrají i po pachateli těchto skutků.   Popis ukradených čtyřkolek zde: případ č. 1, případ č. 2, případ č. 3   -tz-

Minimálně o jeden týden později začne školní rok v budově základní školy na Masarykově náměstí ve Vizovicích. Může za to rozsáhlá oprava elektroinstalace, která začala ihned s nástupem letních prázdnin, tedy 28. června.   Oprava již byla nezbytná. Revizní posudek, který si ZŠ nechala zpracovat, totiž ukázal na celou řadu nedostatků. Značení vodičů původní elektroinstalace nevyhovovalo současné ČSN, barvy vodičů vyhovovaly ČSN platné v době realizace elektroinstalace. Bezpečnostním požadavkům neodpovídaly ani jistící prvky, které měly svou životnost již za sebou.   Budova slouží pro žáky prvního stupně základní školy, pro žáky Dětského domova a Základní školy Vizovice. V odpoledních hodinách jsou prostory školy využívány žáky základní umělecké školy,  v provozu je rovněž školní družina a aktivně je využívána také tělocvična školy. Investice přijde městský rozpočet na 4,6 milionu korun.   -tz-

V jaké fázi je příprava stavby největšího vodního díla v regionu - Vlachovické přehrady? Jak přípravu urychlilo dlouhotrvající sucho? Kdy by měla být přehrada hotová? A co všechno by mělo být její součástí? Proč chce kraj pomoci firmám koordinovat příchod zahraničních pracovníků na zdejší trh práce? Nejen o tom je rozhovor s Josefem Zichou, náměstkem hejtmana Zlínského kraje.   Zdroj: regionalnitelevize.cz https://www.youtube.com/watch?v=Zgo2dJnvPuU

Milan Zvonek z Valašských Klobouk zvítězil v 1. ročníku Běhu letním ránem ve Štítné nad Vláří, když se prezentoval v 7,7 kilometru dlouhém závodu, časem 34:21. Druhý skončil s dvaačtyřicetisekundovou ztrátou zlínský Pavel Trnáček, třetí místo obsadil v čase 37:09 další krosař z Valašska Jan Zvonek.   ,,Závod se běžel v mírném osvěžujícím dešti v lesích nad Popovem,“ letmo přiblížil prostředí a podmínky Milan Zvonek, který v okolí Štítné nad Vláří potvrdil roli favorita.   ,,Hned v prvním stoupání jsem se odpoutal od ostatních soupeřů a potom už jsem si pobyt na první pozici bezpečně kontroloval až do cíle,“ užíval si nový závod v Popově vítězný Zvonek.   Ten ani po vyhlášení výsledků neodpočíval a tréninkově si ze Štítné nad Vláří zaběhl domů do Valašských Klobouk.   ,,Musím plnit tréninkový plán. V srpnu se totiž zúčastním extrémního padesátikilometrového závodu v horském běhu ve Vysokých Tatrách Tatranská šelma,“ vysvětloval ještě vytrvalec z Valašských Klobouk.   Závod žen ovládla Zdeňka Bednářová z Brumova, jež vybojovala zlatou příčku za čas 39:44. Stříbrná doběhla valašsskokloboucká Silvie Zvonková (45:13), třetí příčku obsadila rovněž reprezentantka Valašských Klobouk Petra Holznerová (46:47).   Lubomír Hotař

Barum Czech Rally Zlín se uskuteční v letošním roce dříve než v předchozích letech. Devětačtyřicátý ročník se pojede již v polovině srpna a v termínu 16. –18. srpna 2019. Barumku každoročně sleduje ve Zlínském kraji desetitisíce fanoušků, což zařazuje zlínskou rally do pozice jednoho z nejvíce navštívených sportovních podniků na území České republiky.   Zveřejněním zvláštních ustanoveních se odtajnila trať letošního ročníku. Pořadatelský štáb kolem dlouholetého ředitele Miloslava Regnera připravil pro devětačtyřicátý ročník 770 km dlouhou trať, která obsahuje 15 rychlostních zkoušek v celkové délce 219,6 km na osmi úsecích.   V pátek 16. srpna na startovní pole čeká po odpoledním slavnostním startu před zlínskou radnicí divácky atraktivní okruhová Super rychlostní zkouška v nočních ulicích krajského města.   V sobotu 17. srpna najdeme v itineráři celkem osm rychlostních zkoušek, které se pojedou na čtyřech úsecích s názvy Březová, Semetín, Halenkovice a Kostelany. První etapa včetně páteční Super RZ měří 517 km a obsahuje 116 ostrých kilometrů.   V neděli 18. srpna je na programu 2. etapa a závěrečných šest rychlostních zkoušek. Ty se pojedou na úsecích Maják, Pindula a Kašava. Nedělní porce čítá 253 km dlouhou trať, rychlostní zkoušky měří celkem 103 km.   Zvláštní ustanovení ke stažení ZDE.   [post_gallery]   V itineráři soutěže najdeme po loňské odmlce opět klasický úsek Pindula, který začal psát svou historiipři třetím ročníku vroce 1973!„V loňském roce jsme nejelituto legendární erzetu zdůvodu výskytu afrického moru prasata rozhodli se pro bezpečnější variantu. Letos tento problém pominul a tradiční úsek vracíme opět do itineráře barumky.Připravili jsme obtížné rychlostní zkoušky, které prověří připravenost posádek a vozů. Soutěži určitě nebude scházet náboj a obtížný charakter jednotlivých rychlostních zkoušek. Diváci se mají opět na co těšit,“ pověděl Miloslav Regner, ředitel Barum Czech Rally Zlín.Ve srovnání sloňským rokem došlo kobměně 48% trati rychlostních zkoušek. Pořadatelé zařadili některé staronové úseky trati rychlostních zkoušek během sobotní etapy. Jedná se o rychlostní zkoušku snázvem Kostelany voblasti vrchoviny Chřiby a náročný úsek kolem Roštína.   -red-

Letní provoz slavičínského muzea přináší několik novinek. Bude otevřeno i v pondělí, kdy mají ostatní podobné instituce zavřeno. V expozici návštěvníci objeví i dvojici nových předmětů – letecký kanon pocházející z jednoho ze sestřelených letadel při letecké bitvě v roce 1944 a také originální letecké boty. Oba předměty získalo slavičínské muzeum do svých sbírek v letošním roce.   Kolikrát se stane, že by Vás po městském muzeu provázel sám starosta? Mockrát asi ne. Ve Slavičíně ale takovou šanci můžete využít už tento víkend. Starosta Tomáš Chmela, člen Klubu přátel historie a autor slavičínské archeologické expozice, bude v muzeu oba dny provázet osobně.   „Moc se těším. Ke Slavičínu a jeho historii mám vztah odmala coby malý kluk a student, kdy jsem se podílel například na archeologických výzkumech v Nevšové,“ zavzpomínal Tomáš Chmela.   [post_gallery] Foto: Městské muzeum Slavičín   Kromě starosty Chmely, budou v muzeu prohlídky zajišťovat další místní osobnosti, například vedoucí městské knihovny Gabriela Klabačková, která si zamluvila všechny červencové čtvrtky a první srpnový. „Vítám snahu starosty o zatraktivnění muzea, je to zajímavý nápad,“ podotkla Gabriela Klabačková.   Klub přátel historie Slavičínska pak bude reprezentovat jeho předseda Miroslav Kadlec, který bude aktivní především v srpnu – v muzeu stráví tři páteční termíny a jeden celý víkend. Doplní jej dva odborníci na leteckou bitvu nad Slavičínem, která si v srpnu bude připomínat 75. výročí, historik Ladislav Slámečka a správce muzea Josef Ščuglík. Poslední osobností, jež můžete v muzeu potkat, je slavičínský výtvarník a taktéž člen Klubu přátel historie Slavičínska František Slovák.   Rozpis služeb   -tz-

Demokracie, zdá se, je přežitá a informační prostor nám nepozorovaně zaplnila „mediokracie“. Považuji za normální, že zpravodajství je tvořeno zprávami. Dnes s úžasem sleduji, že v drtivé většině je zpravodajství tvořeno názory a hodnotovými soudy. Veřejný prostor tu ovládají ti, kteří určují, jak a o čem se bude mluvit, a především co si má obyčejný člověk myslet. Svobodné právo na odlišný názor se nám nějak odpařilo. Kevin Dutton napsal knihu Moudrost psychopatů a u pracovních pozic s největším podílem takto cinknutých zařadil na třetí místo pracovníky v médiích. Možná mohl být přesnější a přidat tam slůvko mainstream. Najít pravdu dnes znamená pro normálně myslícího člověka lovit ve vodách internetu. Pročíst, vyselektovat  a ze střípků poskládat. Liberálně-demokratická média typu Hlídacích psů, Neovlivní, Fora 24 i Českého rozhlasu proti Parlamentním listům, Sputniku, Aeronetu, EUportálu. Čtenost a sledovanost posledně jmenovaných je kupodivu podstatně vyšší.   Na stránkách Ministerstva vnitra se k mému neskrývanému údivu objevila oficiální definice ideozločinu. Jmenuje se to: „Předsudečná nenávist“(pro zobrazení klikni sem). Došly nám totiž extremistické strany. Ty vlevo se tak trochu přehlíží, a ty na straně pravé už nejsou dost razantní. Tlak neziskových organizací na MV tedy počal dítě. Retardované. Není to o žádném novém trestném činu, ale výklad toho, na co se je třeba v budoucnu zaměřit. Hodně výživné čtení. Chybí tam už jenom návrh drobné změny na prezidentské standartě. Heslo „Pravda vítězí“  za  „My už vás přinutíme jiné milovat“. Proč vozit lidi do koncentráků, když nejlepší je postavit ten koncentrák kolem nich. Esesák Adolf Eichmann by dnes jenom zíral.   Problémem dnešní doby je, že ti skuteční pitomci nedostávají po hubě u piva, ale dostávají mediální prostor a jako bonus dotace. Po dlouhé době jsem si zapnul televizi a vybafla na mě nějaká ředitelka neziskovky In Iustitia, která mluvila o nenávistných výrocích na internetu, kde jako otřesný případ uvedla tuto větu: „Slečno Trachtová, měla byste jít někam normálně pracovat třeba do továrny, nebo ještě lépe do zemědělství, třeba do kravína, abyste poznala život“. Bylo to v souvislosti se znásilněním 16leté dívky africkým uprchlíkem u Litoměřic a následném rozhovoru této redaktorky Českého rozhlasu s Okamurou (SPD). Chtěla vědět, odkud ví, že útočník byl cizinec, protože to prý vůbec není jisté. Jisté to v tu dobu ovšem bylo. Následoval její výrok, že „znásilnění se denně dějou stovky“. Cílem této redaktorské srny tedy bylo evidentně navodit dojem, že to, co se stalo, je něco naprosto běžného a vlastně masového. Emoční odezva, která se následně strhla na sociálních sítích vůči této slečně novinářce cynicky bagatelizující samotný fakt znásilnění, byla zasloužená. Dost dobře si dovedu představit, jak by se porvala s tématem Nápravně pracovních táborů při československých uranových dolech. Ty ubité a mrtvé z nemocí či vyčerpání by označila jako porušování zákoníku práce, zdravotních, hygienických a stravovacích norem. Kam zmizela ta skvělá vlastnost mladých vidět realitu kriticky? Máme tady novou generaci novinářů v balení dokonalého bezkonfliktního produktu. Nepotěší, nepobaví, neurazí, doporučil bych jim do článků vlomit výraznější poselství k přírodě, pravdě, lásce a hodně vítězství nad lží a nenávistí. Evidentně nedokáží zpracovávat naprosto základní informace. Věta „Africký migrant znásilnil dívku“ znamená, že „Africký migrant znásilnil dívku“. Chápu, že averzi k Okamurovi mnozí obhajují tím, že je nenávistný. Jeho názory ale sami nenávidí, a protože se s ním neumí polemicky vypořádat, ochotně se pak takoví lidé spojí se zlem a bývají pak sami zlí. Předpokládám, že z toho mají nějaký prospěch. Jestli jim takové spojení ale žádný prospěch nepřináší, jsou pak rozumově v pásmu debility.   Aby toho nebylo málo, do celé věci se vložil ministr vnitra Hamáček (ČSSD): „To, co se rozpoutalo na facebooku Tomia Okamury vůči novinářce ČRo Zdeňce Trachtové, je odporné. Chtěl bych ujistit veřejnost, že Policie ČR se celou záležitostí zabývá.“   Všimli jste si něčeho? Před třemi lety v souvislosti s atentáty v Evropě stáli u Penny marketu v Klobůčkách policajti se samopaly. Bylo to sice k hovnu, ale alespoň to vypadalo, že se vláda o něco snaží. Dnes už občané této země nestojí panu ministrovi ani za námahu. Místo zajištění jejich bezpečnosti jim začal vyhrožovat. Máme nechráněnou hranici se státem, kde se pohybují doslova desetitisíce násilníků, pro které není ženská nic jiného než kořist a počet zločinů v této zemi spáchaných nožem zaznamenal nárůst o 900 %! Německý národ je nevyléčitelně nemocný a multikulturalismus není nic jiného než upgradovaná a vylepšená verze nacismu. Lidi tu chodí na demonstrace a já si opravdu nejsem jistý, jestli transparentní čerpání dotací je důležitější než skutečnost, jestli vás v nejbližší době pobodají nebo vám znásilní manželku či dceru.   Neberte tento článek jako projev mojí nenávisti. Je to o pohrdání. Mém pohrdání lidmi neschopnými zvážit, změřit a interpretovat nezaujatě informace. A taky si opravdu nepřeji, aby se z Klobůčků stalo během pár let třeba italské Rimini. Jezdím tam pravidelně  a vím o tom opravdu své.  Nositel Nobelovy ceny za literaturu Rudyard Kipling napsal: „Dostanete negra z džungle, ale ne džungli z negra.“   Darek Slavík   A závěrem malý politicky korektní kvíz s fotografií:   Zadržený pachatel znásilnění v Lukavci je černý, protože:   a) je to práce pravicově extremistických médií b) je to hate speech a hoax c) je bílý, ale vy to černě vidíte d) fotografie je negativ e) přicestoval do ČR vlakem jako černý pasažér