Close
reklama
Jižní Valašsko a Vsetínsko

PARTNEŘI WEBU

PRÁVNÍ PORADNA

REKLAMA

TOP LIST OD 1.1.2007

Blog

BLOG: Sekuriťák schytal ve Vsetíně spršku nadávek
Aktuality Blog

Dušan Póč: Před pár dny jsem se rozhodl, že v současné zejména pro řadového obyvatele tohoto státu nejednoduché době, se až do uklidnění situace odmlčím. A nechám takzvané kompetentní v klidu pracovat. Ale to prostě nejde!   Dnes dopoledne jsem před jedním z nákupních center na vsetínské Ohradě uviděl známého, který pracuje jako sekuriťák. Z dálky bylo poznat, že ten člověk není ve své kůži. Nedalo mi to, a šel jsem se jej zeptat, co se děje. Jen těžce a s vyděšeným hlasem se mně svěřil se svým ranním zážitkem. Ale pěkně popořádku.   Od čtvrtka podle vládního nařízení platilo, že od 10 do 12 hodin dopoledne jsou obchody vyhrazeny pro nákupy seniorů od 65 let výše. Takovému nařízení jsem rozuměl. Ale netrvalo ani 24 hodin a Vláda České republiky rozhodnutí změnila a takzvanou důchodcovskou prodejní dobu stanovila na dobu od 7 do 9 hodin dopoledne. A to neprodleně, tedy od pátku 20. března.   Nemohu si pomoct, ale to zcela otevřeně koresponduje s tím, co tvrdí nemalá část obyvatel země Koruny české, Karla IV. a TGM, že ́kompaný ́ ze Strakovky na břehu Vltavy v Praze, je skupina zoufalců a nekompetentních úředníků předraze placených z daní obyvatel oblastí pod Sněžkou, Pradědem a Lysou horou.   V tomto konkrétním případě to odnesl chudák sekuriťák, jenž se snažil, zcela pochopitelně, o dodržení litery onoho nařízení pocházejícího z nábřeží Edvarda Beneše 4. Do obchodu, ostatně, jako kterýkoliv jiný předchozí den, si totiž chtěli jít koupit svačiny řemeslníci a další lidé, kteří v tu dobu šli do práce. Měli však smůlu, protože tým premiéra Babiše, poměrně v tichosti, své původní nařízení změnil.   A tak jsem se od onoho strážce pořádku dověděl, že tolik urážek, nadávek až toho nejhrubšího kalibru a dalších invektiv se mu za celý jeho život nedostalo. Muselo to být fakt kruté a husté, když ještě několik hodin po tomto zážitku se z něj jen těžko a těžce vzpamatovával.   „Přiznám se, že jsem se chvílemi i bál. Připadal jsem si jak v Kocourkově,“ svěřil se mi můj známý. „Ale Vy jste v Kocourkově,“ odvětil jsem mu. Jen bezmocně pokrčil rameny a zmizel v útrobách obchodu, kam jsem já, protože bylo po deváté hodině, vlastně už nemohl, pokud jsem chtěl udělat maximum pro své zdraví.   A tak jsem se vydal dál, do jedné z lékáren na vsetínské avenue, neb jsem si potřeboval vyzvednout medikamenty a preparáty, které mně pomáhají řešit mé zdravotní neduhy.   Všechno tu, v lékárně, bylo oukej. Dokonce i za rouškami unavených lékárnic bylo možné vycítit úsměv a zpoza nich se ozýval hlas napovídající, že tady jsem v dobrých rukou. To vše trvalo až do doby, kdy jsem děvčatům za tárou poděkoval za jejich ochotu a vlastně za všechno, co pro nás, kteří se bez jejich služeb neobejdeme, dělají. Vlastně jsem jim vyjádřil dík za skvělé naplňování jejich poslání.   Za lékárenským pultem byly v tu chvíli asi čtyři ženy. Unisono na moje poděkování spokojeně zareagovaly. Bylo cítit, že je to potěšilo. Když jsem se nasoukal do svých francek a jal se belhajíc odejít, tu se jedna z dam ozvala slovy: „Kéž by se k nám chovali všichni stejně, jako vy.“   Nevěřil jsem svým uším. Při situaci, která v zemi panuje, se snad nenajde nikdo, tedy myslím tím z pacientů, kdo by těmto vílám našeho zdraví chtěl spílat. Dověděl jsem se však, že opak je pravdou. Že takových, jako já je málo, a že na denním pořádku jsou i nadávky.   Nechápal jsem a nechápu stále. Budu tak mít o víkendu o čem přemýšlet. Ale už teď vím, že se v podstatě není čemu divit, když někteří lidé jsou takoví, jací jsou. Ono totiž uznání konkrétně lékařům a lékařkám, zdravotním sestrám, lékárníkům a lékárnicím, hasičům a hasičkám, policistům a policistkám ani vojákům a vojandám, prostě lidem v první a nejohroženější linii, nezaznělo na Jozéfka ani z úst prezidenta republiky.   A to by, podle mého názoru, mělo! Nějaké obecné poděkování v takové situaci, kterou tu na březích Vltavy a Moravy máme, zejména z morálního úhlu pohledu nestačí.  

Dušan Póč
 

BLOG: Ptám se, kdo stojí za koronavirem?
Aktuality Blog

Informace o koronaviru získávám, jako většina populace, především ze sdělovacích prostředků. Naštěstí jsem nepřestal, na rozdíl od mnohých jiných, omlouvám se, ale já to tak vnímám, při vstřebávání těchto informací přemýšlet.   Snažím se mít ucelený a tedy snad i objektivnější náhled na věc hýbající v posledních týdnech populací. Proto poslouchám a čtu též rozhovory především s renomovanými odborníky (ne politiky), kteří se k současné situaci v souvislosti s koronavirem (COVID-19) vyjadřují z čistě lékařského či psychologického hlediska. Snad to s ohledem na mé odborné vzdělání nebude příliš velká troufalost, když napíšu, že se z tohoto pohledu, jako naprostý laik, s jejich stanovisky ztotožňuji.   A tak si rovněž já dovolím položit otázku, komu je toto všechno to koronovirusové dění zapotřebí? Komu je zapotřebí takováto informační pandemie, která hýbe světem? Také já se totiž domnívám, že žádná virová epidemie v České republice, ale ani jinde, neexistuje!   Rovněž já si myslím, že lidé mají co do činění s obyčejným virem. S virovou nákazou dýchacích cest, jaká, s ohledem na svůj charakter, ve světě v minulosti už propukla několikrát. COVID-19 je totiž těm předchozím nákazám velmi podobný, má obdobné příznaky.   Ve svém úsudku mě utvrzuje především fakt, že například v období takzvaně běžných chřipek se setkáváme s mnohonásobně vyšší nemocností, a jak se doposud ukazuje, také úmrtností. Pokud mám správné informace, pak na chřipku ročně umírá ve světě bezmála milion lidí. Kde však jsou tyto informace, proč je sdělovací prostředky nepřináší jako hlavní zprávu? Proč je na pořadu dne jen a pouze koronavirus odhalený v Číně? To se mně zdá být podivné a z jistého úhlu pohledu se mně to jeví jako nejzajímavější skutečnost!   Nemohu si pomoct, ale přikláním se k mínění, že tady, mám tím na mysli rovněž v České republice, je na pořadu dne nějaké další testování lidstva. Testovány jsou možné reakce na propuknutí nevylučitelných skutečně závažných viróz, nákaz a podobně.   Když tak přemýšlím, ukazuje se, že sdělovací prostředky na celém světě v pravidelných intervalech a vždy současně, jakoby na podnět nějakého či něčího rozkazu, vyvolávají poplach kvůli tomu, že někde propukla virová nákaza. Dokladem budiž z minulosti ptačí chřipka, prasečí chřipka, atypická pneumonie, nemoc šílených krav...   Všichni panikařili, všichni měli strach, všichni se nějak chránili... Pak se sdělovací prostředky v tomto směru ztišily a téma skončilo v propadlišti dějin.   Problém byl tedy skutečně vyvolán sdělovacími prostředky. A situace se opakuje i nyní. Nejsem jediný, kdo se i proto domnívá, že nyní už máme co do činění s informačním terorismem, jehož cílem není nic jiného, než zjistit ́člověčí ́ odolnost, respektive to, jakým způsobem zareaguje veřejnost tentokrát. A zřejmě ti, kteří za tím vším stojí, tak studují a sledují stupeň vnímavosti k informacím. Tentokrát ohledně koronaviru.   Obávám se, že výstupem se stane zjištění, že lidé, z jejich pohledu, konečně přestávají kriticky myslet. Že přijímají jakoukoliv informaci, kterou jim sdělovací prostředky nabídnou jako absolutní pravdu. Obávám se, že lidé se přestávají ptát: Proč?   To je také důvod, proč si myslím, že ze strany sdělovacích prostředků nejde o varování před nějakou možnou nákazou! Informační impulsy tohoto druhu totiž před ničím nevarují! Tyto informace lidi pouze a jen demoralizují, rozdělují, staví je proti sobě, vyvolávají agresivitu a nedůvěru. Vždyť se podívejme, co se děje i u nás? Nákupní horečky nejen v oblasti trvanlivých potravin a balených nápojů, ale také často i pseudo-ochranných prostředků a podobně. To všechno vnáší do společnosti zmatek, dezorganizaci...   Dnes tak i na koronaviru spatřujeme, jak snadno manipulují sdělovací prostředky s vědomím tisíců a milionů lidí. Stačilo nadhodit koronavirus. Svět je totiž už natolik citlivý a vratký, že informační zemětřesení vyvolá v současnosti vydání pouze jedné jediné zprávy. A to současně ve všech zemích.   Vrátím se tak na začátek tohoto textu a ptám se či přemýšlím o tom, komu to všechno prospívá? A odpovídám si, že užitek z toho skutečně mají pravděpodobně především vlastníci sdělovacích prostředků napojeni možná na kdoví koho.   Společenský vývoj zdá se totiž vede k tomu, aby lidé byli vůči informacím maximálně poddajní. Aby se jim nebránili, aby je informace dostatečně vyděsila a byli připraveni k nějakým chtěným či řízeným chaotickým reakcím.  

Dušan Póč
 

BLOG: Prý zvítězil rozum…
Aktuality Blog

První, co se po Novém roku a v první pracovní den v poštovní schránce (ne na rohu ulice) objevilo, byl takzvaný jediný oficiální magazín Zlínského kraje. S úvodníky týkajícími se dopravy v regionu a nového krajského špitálu.   Oba texty populistického Čunkova plátku, financovaného z peněz daňových poplatníků, ve mně evokují cosi, co však s rozumem, alespoň tím selským, zdravým nemá nic společného. Nehodlám se teď zabývat tragikomickým zavedením nových pravidel pro veřejnou dopravu. Ten čurbes, jenž v této oblasti panuje, totiž není typickým pouze pro Zlínský kraj. Je obrazem české globální zejména politické zoufalosti provázené neprofesionalitou, hurásystémem a dalšími podobnými atributy českého zákonodárství posledních let.   Jde mi o novou krajskou nemocnici. Respektive způsob, jímž byla stavba koncem loňského roku schválena. Tedy, alespoň pro tuto dobu (osobně doufám a věřím v zásadní zvrat tohoto rozhodnutí – pozn. autora). Neboť formami a metodami páně Čunka a jím řízeného hejtmanství v případě nové nemocnice se už zabývá i Ministerstvo vnitra.   Nazývat či označovat politicko-mocenské hrubiánství, násilnictví, hulvátství, sprosťáctví, halamovství, nezdvořáctví, neomalenost, neotesanost, neurvalost a nevím, co ještě synonymního za rozum může podle mého názoru označovat jen sebestředný megaloman myslící si o sobě, že je neomylný, že rozumí všemu a jehož ovládá arogance, sobeckost, ponižování druhých a podobně.   K jednání hejtmana Zlínského kraje Jiřího Čunka při prosincové schůzi krajského zastupitelstva, který nechal pokoutným a podlým, tedy sobě vlastním způsobem zařadit do programu zastupitelstva bod týkající se budoucí výstavby nové nemocnice v Malenovicích, jsem se vyjádřil v textu Hejtmanská lumpárna století v podání Jiřího Čunka ze Zlína (viz odkaz ZDE) a následně v textu Dění kolem Čunkem prosazené stavby nové nemocnice dostává rytmus čardáše (viz odkaz ZDE).   Nicméně, žádné iluze o tom, že hejtman Čunek po tom, co se bezprostředně po zinscenovaném a odporném hlasování odehrálo a pravděpodobně ještě odehraje, svůj přístup k zamýšlené a jím vysněné nemocnici v Malenovicích změní, by bylo absurdní, naivní, dětinské...   Ale že se mu podaří získat pro podporu své politicko-mocenské nenasytnosti takovou lékařskou kapacitu, jako je přednosta pražského Kardiocentra IKEM Jana Pirka? Kdybych nečetl, neuvěřil bych! Podle v úvodu vzpomínaného plátku Čunkova hejtmanství se profesor Pirk vyjádřil mimo takto:   „Velmi mě potěšila zpráva, že Zastupitelstvo Zlínského kraje schválilo výstavbu nové nemocnice ve Zlíně. Opět mě to přesvědčilo, že Moraváci jsou rozumní lidé a že rozum zvítězil nad lobbistickými zájmy...“ prof. MUDr.Jan Pirk, DrSc. – přednosta pražského Kardiocentra IKEM.   Dopředu se panu profesorovi omlouvám, ale nemohu si pomoct, o způsobech prosazování stavby nové krajské nemocnice ve Zlíně-Malenovicích, o praktikách hejtmana Čunka a jeho nohsledů a pohůnků, zřejmě nic neví. Nebo byl ze strany hejtmanství, jak je ostatně tomu v této souvislosti zvykem například i ve vztahu k veřejnosti, informován polovičatě, cíleně tím ́správným ́ směrem... Zejména ve spojitostech s lobbistickými zájmy působí slova pana profesora, pokud skutečně jeho jsou, přinejmenším úsměvně.   Oponenti záměru Čunka totiž nelobbují! Oni volají po pravdivých a objektivních informacích, jež pomohou rozhodnout ne rozdílem jednoho, a to ještě pokoutně získaného hlasu. Chtějí fundovanou shodu napříč zastupitelstvem, bez ohledu na politickou či světonázorovou příslušnost. Touží po rozhodnutí, jež takzvaně přijme za své co nejširší okruh veřejnosti. Vyžadují rozhodnutí neopírající se o lobbistické a osobní zájmy, ale o fakta zajišťující, že se kraj a jím řízená zdravotnická zařízení dříve, nebo později dostanou do snad až fatálních finančních potíží.   A toho se obyvatelům kraje zatím nedostává! Hejtmanství si to uvědomuje. Proto Čunek opojený mamonem a mocí tolik spěchá a dopouští se se svými lokaji slabošství.  

Dušan Póč

TIPY NA AKCE

Z PRVNÍ RUKY

INZERCE, NABÍDKY

TOP REKLAMA

PRAKTICKÉ INFORMACE

inpocasi