Od mládí byli utlačováni barmskou vojenskou diktaturou. Proto před šesti lety ze své vlasti uprchli. Od té doby žili jako psanci a teď dostali příležitost začít nový život. Řeč je o mladých manželích z východoasijské Barmy, kteří se včera společně se svým ročním synem nastěhovali do jednoho ze startovacích bytů ve Vsetíně.

Mladí manželé patří totiž mezi devět barmských rodin, kterým se podařilo v České republice získat na základě vládního přesídlovacího programu azyl a trvalý pobyt. „Tato rodina přijela do České republiky už v únoru a od té doby pobývala v integračním azylovém středisku v České Lípě, kde se intenzivně učila češtinu a připravovala na vstup do zdejšího života. Poté se nám ji díky vstřícnosti některých radnic včetně té vsetínské podařilo rozmístit zejména po Moravě," přiblížil vedoucí oddělení integrace cizinců a azylantů ministerstva vnitra Petr Novák. Program je podle jeho slov hrazen ministerstvem vnitra, k němuž se váže také dotace na místní infrastrukturu ve výši šest set tisíc korun.

foto MěÚ Vsetín

Příběh mladých barmských uprchlíků – příslušníků tamní menšiny Čjin, jež na rozdíl od většiny obyvatel Barmy vyznává baptistické náboženství a je proto barmským režimem utlačována a posílána na nucené práce a do armády, však začal mnohem dříve. „V roce 2003 jsem dostudoval střední školu a chtěl jsem začít pracovat jako elektrikář a mít normální život. Násilím mě ale odvezli na vojenské soustředění a nutili mě stát se vojákem," vypráví otec rodiny, který si, zřejmě po špatných zkušenostech ze své vlasti, nepřál zveřejnit své jméno.

Bojovat za režim, který utlačuje a ponižuje jeho rodinné příslušníky, však mladý muž odmítl a z armády utekl. „Od té doby jsem ale už nemohl zůstat v Barmě, protože mi hrozil tvrdý trest. Prostřednictvím několika převaděčů se mi podařilo dostat se do Malajsie, kde jsem žádal o statut uprchlíka. Mojí ženě se podařilo ze země odjet později," pokračuje Barmánec.

Na udělení statutu uprchlíka však Barmánec musel čekat dlouhé tři roky, během nichž si prožil své. „Celý proces trvá velmi dlouho a po celou dobu, než jsem získal doklad uprchlíka, nás malajsijská policie pronásledovala. Musel jsem se proto skrývat a pracoval jsem pouze nelegálně jako elektrikář pro různé firmy i soukromníky. Policie mě mohla kdykoliv zatknout," popisuje své zážitky.

Jakmile ale manželé získali statut uprchlíků, mohly se jich již ujmout demokratické země zapojené do programu přesídlování uprchlíků, mezi nimiž je i Česká republika. Mladá rodina se tak po několika letech strachu z budoucnosti ocitla tisíce kilometrů od své vlasti a věří, že se jí zde podaří úspěšně začít nový život. „Za všechno, co pro nás zdejší lidi připravili, jsme vděční. Jsme moc rádi za byt, i když nevíme, jaká budoucnost nás čeká, ale budeme se snažit," ujišťuje mladý muž, který se společně se svou ženou i nadále intenzivně učí česky a rád by se tady věnoval své původní profesi elektrikáře. „Protože ale tady neplatí naše kvalifikační doklady, budu se muset znovu rekvalifikovat," uvedl trochu zklamaně. Proto bude prozatím otec rodiny podle vedoucí sociálního odboru Aleny Bekové pracovat ve veřejně prospěšných pracích či ve veřejné službě. „Se vstupem do nového života budou barmským uprchlíkům pomáhat také terénní pracovníci Azylového domu pro ženy a matky s dětmi," uzavřela Alena Beková.

Eva Stejskalová