Vydědění je institutem, který je důvodem vyloučení určitého neopomenutelného dědice z dědění, jako jednostranný právní úkon zůstavitele, že se určitému potomkovi nemá dostat jeho dědického podílu, případně že se mu má dostat méně. Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže:

• v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v
  nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech
• o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako
  potomek projevovat měl
• byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v
  trvání nejméně jednoho roku
• trvale vede nezřízený život

V listině o vydědění, která může být jak samostatná, tak i v rámci závěti, nicméně musí vyhotovovat přísně formálním náležitostem závěti, pak musí být důvod vydědění v souladu se zákonem uveden, ideálně pak také blíže popsán či dokladován. Projev vůle o vydědění lze také případně dodatečně změnit, a to postupem obdobným jako u změny či zrušení závěti. Vydědění pak lze vztáhnout, je-li tak výslovně uvedeno, také na potomky vyděděného neopomenutelného dědice. Podmínky vydědění jsou zkoumány objektivně a s přihlédnutím ke všem okolnostem a konkrétní povaze případu. Kupříkladu poněkud abstraktní pojem dobrých mravů tak může být podle situace vykládán v různých případech jinak. To, co se může zůstaviteli zdát subjektivně tak, že podmínky vydědění dány jednoznačně jsou, může být z pohledu soudu pak vnímáno objektivně opačně.

Vzhledem k tomu, že platnost vydědění může být vyděděným potomkem případně za zákonem stanovených podmínek v rámci dědického řízení napadena, kdy v důsledku toho může být zahájeno příslušné soudní řízení, v němž může dotčený neopomenutelný dědic tvrdit a dokazovat, že podmínky pro vydědění nebyly dány, zvažují v praxi pořizovatelé závěti často také spíše možnost pořídit se svým majetkem již za svého života, a to darovací smlouvou. Spolu s darovací smlouvou je možno zřídit pro dárce také věcné břemeno. Darování až pro případ smrti podle zákona není možné, stejně jako není možná společná závěť např. obou rodičů.

Vzhledem k tomu, že závěť, stejně jako listina o vydědění, jsou podle zákona přísně formálními právními úkony, což znamená, že pokud by v jakékoliv své části odporovaly zákonu jak po obsahové, tak i formální stránce, mohou být považovány za neplatné, doporučuje se nechat si závěť zpracovat u notáře, či alespoň ji konzultovat v advokátní kanceláři.

JUDr. Petr Hradil – www.advokat-zlinsko.cz/