Sport

Valašskokarpatská cyklotour (VKCT) je seriál závodů horských kol na Valašsku určený pro všechny, kteří rádi sportují, rádi jezdí na kole a jsou soutěživí. První ročník startoval v roce 2012 a postupně se zapojily další lokality pro pořádání těchto soutěží.   Vzhledem k situaci způsobené pandemií COVID – 19 se cyklistická sezona rozjíždí pomaleji, ale  snad už se vše začíná vracet k běžnému způsobu života. K tomu se přidávají i závody horských kol na Valašsku.   Seznam závodů:   4.7. Zděchovský krpál - Zděchov 8.8. Klobucká kola – Valašské Klobouky 5.9.  Hradní okruh – Brumov-Bylnice 13.9. Kašava 19.9. Polanský duatlonek – Valašská Polanka 3.10. Ploština   Bohužel se neuskuteční závody v Horní Lidči. Na příjemné sportovní okamžiky při závodech se těší pořadatelé VKCT.     -tz-

Ještě před dvěma roky Lucie Barbořáková Javorová poháněla soupeřky v závodech horských kol i v krosových a silničních běžeckých podnicích. Úspěšná byla i v duatlonu, triatlonu a klasickém lyžování. V září 2018 se rodačka z Hvozdné vdala, a když se jí před devíti měsíci narodil syn Antonín, tak přerušila svoji bohatou kariéru. V minulosti si ale zaknihovala spoustu skvělých výsledků.   ,,První sportovní kroky jsem udělala v rodné Hvozdné. Tam místní nadšenci v letech 2000 až 2003 každý rok pravidelně pořádali amatérský triatlon a bikerový závod Cyklorally Hvozdná. Tyto podniky mě motivovaly do dalších závodů,“ zavzpomínala na dětství a mládí dvaatřicetiletá Lucie Barbořáková.   K cyklistice ji přivedl její otec Stanislav Javora. ,,V roce 2004 jel na závod do Velkých Karlovic. Do auta přibral i moje kolo, abych se tam nenudila. Pořadatelé na Valašsku mě však přemluvili, abych si také zazávodila. Tenkrát jsem bez jakékoliv přípravy skončila mezi juniorkami na 2. místě. Pořádně jsem ale začala závodit až v ženských kategoriích. Hlavně ve Zlínském kraji. Časem jsem přešla i k běhu a vyzkoušela si i silniční cyklistické závody. S mojí výškou i váhou jsem měla velmi ráda časovky do vrchu. Na horském i silničním kole. S přibývajícími roky jsem se věnovala ještě duatlonu a triatlonu a v zimě také klasickému lyžování,“ rozpovídala se o svojí kariéře Barbořáková.   Učitelka tělesné výchovy a matematiky na základní škole momentálně na mateřské dovolené, jež bydlí ve Vizovicích, vybojovala spoustu cenných úspěchů.   ,,Během dosavadních třinácti let sportovní kariéry jsem si svoje cíle splnila. Dařilo se mi zejména v závodech v našem zlínském regionu. Také jsem absolvovala hodně náročné podniky. Zúčastnila jsem se 180kilometorvého OBR Drásala, 120kilometrového Drásala a extrémního duatlonu Koutyman. V těchto podnicích jsem vybojovala medailové pozice. Na pódiové umístění jsem dosáhla i ve Valachytour, Valachymanu, v závodech horských kol Valašský MTB král, Okruh Luhačovickým Zálesím, Zlínská kola pořádaná na Štákových pasekách i na Lesní čtvrti. Dařilo se mi v časovkách na Hostýn, Vsácký Cáb, Velký Javorník, do vrchu Pusteven. V triatlonech v Morkovicích, Holešově, Hulíně, Brumově-Bylnici a Trnavě u Slušovic a v bězích Kašavský kros a Vita Sana Run. V letech 2017 a 2018 jsem si splnila další sny. S manželem Antonínem jsme si na kole vyjeli na některé vrcholy známé z etap Tour de France a Giro d´Italia. Na kole jsme si projeli i některé rychlostní zkoušky známé z Rallye Monte Carlo,“ pochlubila se pětinásobná ženská vítězka lidového triatlonu Trnavský kolík v Trnavě u Slušovic.   Bývalá skvěla bikerka, běžkyně, duatlonistka a triatlonistka, jež si nejvíc pochutná na tataráku, momentálně další sportovní výzvy nemá.   ,,Na mateřské dovolené se můj život úplně změnil. Ze starostí kolem závodů se staly starosti o syna Toníka a manžela Tondu. Je to velmi krásná změna. Ani kondice nyní není pro mě důležitá. Přesto se snažím udržovat ve formě. Ovšem veškerý sport momentálně přizpůsobuji chodu rodiny. Společně chodíme na procházky a výlety v okolí Vizovic a Luhačovic,“ přiznala Barbořáková, která se v nejbližších dnech a týdnech nejvíc těší, až jí její devítiměsíční syn řekne máma. Posiluje ji i jeho nádherný úsměv.   ,,A nejvíc si odpočinu při návštěvách mých a manželových rodičů. Nenahraditelný je i pocit z toho, když vidím jejich nadšení z toho, co náš malý umí a jaké dělá pokroky,“ užívá si roli matky Lucie Barbořáková.   A co reprezentantka kašavského klubu Valachbajk Team říká na současnou situaci kolem koronaviru.   ,,Jsem ráda, že největší panika kolem nepříjemného viru trochu ustoupila a hlavně doufám, že se všichni brzy vrátíme k normálnímu životu,“ přeje si vizovická bikerka a běžkyně, ale dneska hlavně matka Barbořáková. [gallery columns="5" ids="73113,73114,73115,73116,73117,73118,73119,73120,73121,73122,73123,73124,73125,73126,73127,73128,73129,73130,73131,73132,73133,73134,73135,73136,73137,73138,73139,73140,73141"] Foto: archiv Lucie Barbořákové   Lubomír Hotař

Rozhovor/ Je zvyklý být pořád v zápřahu. Bez sportu a další činnosti se cítí nesvůj. Dvaasedmdesátiletý stolně tenisový veterán Jaroslav Kučera ale vládní opatření zvládá. Individuálně se připravuje na další průběh sezony a přitom věří, že si letos ještě zaknihuje další úspěšné výsledky ve Velké ceně Česka a že se mu bude dařit i na Slovensku.   Jak zvládáte momentální souboj s koronavirem?   Naštěstí mi drží zdraví. Ale jinak je to náročné. Covid – 19 mi hodně narušil můj sportovní život. Všichni, kdo jsme ještě v březnu pravidelně sportovali, pravidelně se potkávali na trénincích a při zápasech, jsme ze dne na den izolováni od sportu. Stolní tenis hraji 60 let a poprvé v kariéře jsem zažil, že se na tak dlouhou dobu přerušily, nebo se dokonce nedohrají soutěže. Pozastavená je Velká cena Masters Česka i slovenská Velká cena veteránů. Odložené až na přelom dubna a května 2021 je veteránské mistrovství světa ve francouzském Bordeaux. To se mělo hrát letos v červnu a mělo se ho zúčastnit 5800 stolních tenistů. Nemůžu pořádně trénovat. Opatření české vlády to nepřímo zakazuje. Zavřená je i slavičínská sportovní hala. V ní se momentálně provádí jenom drobné úpravy. Opravují se podlahy a sprchy.   Jaký dopad má nepříjemný virus na stolní tenisty ve Slavičíně?   V soutěžích máme 4 družstva mužů a 2 družstva žáků. Divizní áčko mělo odehrát jenom jedno poslední utkání. Pokud by v Rožnově pod Radhoštěm vyhrálo, tak by se posunulo do horní poloviny tabulky. Béčko v krajském přeboru 2. třídy mělo sehrát ještě dva duely.  Ovšem souboje s otrokovickým céčkem a třetím týmem Dolního Němčí už by nezměnily nic na skutečnosti, že obsadí pozice mezi šesti nejlepšími kolektivy. Naše céčko a déčko hrají regionální soutěže. Je však možné, že se ještě poslední zápasy přece jenom budou hrát. O tom se rozhodne na konci dubna. Družstvo žáků vede regionální soutěž, druhý náš žákovský tým složený z mladších hráčů je v ní na osmém místě.   Jakého slavičínského kolektivu jste v letošní sezoně hájil barvy?   Hrál jsem za rezervu v krajském přeboru 2. třídy. V soutěži jsem nastoupil ve všech 20 utkáních. V nich jsem odehrál 78 dvouher. Z nich 59 vítězných. To je na můj věk a drobné zdravotní problémy dobrým počinkem.   Kromě toho, že jsme pořád úspěšný stolně tenisový hráč, tak jste také velmi činným sportovním funkcionářem?   Funkci předsedy SK Slavičín, dříve TJ Vlárské strojírny Slavičín, vykonávám od roku 1993. Správce sportovní haly ve Slavičíně jsem začal dělat od roku 2001. A o slavičínský oddíl stolního tenisu se starám od maturity, od roku 1965. Jsem také členem Okresního výboru České unie sportu ve Zlíně a členem výboru Českomoravského klubu veteránů. A ještě jsem členem sportovní grantové komise při městě Slavičín.   Vzpomeňte na sezonu 2019 ve veteránských Velkých cenách Česka a Slovenska. Jak se Vám v nich dařilo?   V obou těchto soutěžích jsem měl tradiční cíl. A to obě celkově vyhrát. Víc se mi dařilo na Slovensku, kde jsem získal titul slovenského mistra. A to i přesto, že jsem z 11 turnajů odehrál jenom čtyři. Všechny jsem ale vyhrál. V Česku jsem se po dlouhé době neprobojoval do závěrečného listopadového Turnaje mistrů v Hluku. Protože jsem léčil zdravotní neduhy, tak mi u nás odehrát jenom 4 turnaje nestačilo. Proto jsem v kategorii sedmdesátníků skončil na 12. místě.   [gallery columns="5" ids="73025,73024,73027,73026,73028"] Jaroslav Kučera v Bošanoch, foto: Ján Kubinda   Loni jste se představil i na 13. mistrovství Evropy veteránů v Maďarsku?   V Budapešti jsem mezi sedmdesátníky ve dvouhře postoupil mezi dvaatřicet nejlepších stolních tenistů. Ve čtyřhře jsme s Jiřím Fafkem z Chomutova vybojovali postup do čtvrtfinále. V mojí kategorii se v Maďarsku představilo 328 stolních tenistů z 31 zemí.   Jak se momentálně udržujete v kondici?   Pravidelnými procházkami v okolí Slavičína s naším pejskem malou fenkou Džesinkou. Od 13. dubna jsem začal stolně tenisovou přípravu na pingpongovém robotu.  Trénink se spoluhráči to sice nenahradí, ale alespoň něco.   Jakým způsobem jste v kontaktu se svými kamarády a spoluhráči?   Dost často. Ovšem jenom přes mobil a emaily. Telefony jsou v tomto období dost dlouhé. Všem nám totiž náš milovaný sport hodně chybí.   Na co se v nejbližších dnech a týdnech nejvíc těšíte?   To je přece jasné. Až zase budu ve stolně tenisových zápasech bojovat o výhry. Ale také na to, až se zase budu moct plně věnovat organizační práci v oddíle a sportovních klubech. Řešit problémy v Českomoravském klubu veteránů. Těch bud určitě spousta.  A až se zapojím do práce České unie sportu ve Zlíně.   Co plánujete na letní měsíce?   Chtěli jsme s manželkou jet na dovolenou k dceři do New Yorku. To padlo. A tak pojedeme na návštěvu vnuků do Brna. Pokud to půjde, tak bych se v srpnu rád zúčastnil mého oblíbeného veteránského turnaje v maďarském lázeňském městě Harkány. Ve Slavičíně bychom chtěli na začátku září uspořádat už 49. ročník turnaje ve stolním tenise. Celé léto bych se chtěl věnovat tréninkům mládeže. Při nich dohnat momentální zameškanou přípravu. A budu také trénovat a ladit formu na podzimní sezonu.   S jakou představou půjdete do zbytku roku 2020 a do stolně tenisové sezony 2020 – 2021?   Ve Velké ceně Česka veteránů skončit v kategorii sedmdesátníků do 3. místa. Na Slovensku ve stejné společnosti obhájit titul. Na mistrovství světa Masters ve Francii v singlu postoupit do osmifinále a ve čtyřhře získat medaili. Jinak mám pro všechny svoje soupeře připravené pěkné suvenýry. Už abychom se zase všichni setkali.   Lubomír Hotař

Ve Slavičíně startuje začátkem května další ročník Tenisové ligy, která bude mít v tomto roce rekordní počet účastníků. Do soutěže se přihlásilo hned šestnáct tenistů ze širokého okolí, kteří byli zařazeni do čtyř výkonnostních skupin. Hrát se bude na antukových kurtech ve sportovně rekreačním centru Oáza ve Slavičíně. Prvenství z předešlého ročníku obhajuje Lukáš Koseček z Lidečka. Ukončení turnaje je naplánováno na konec září.   Skupina A: Lukáš Koseček, Dan Konečný, Milan Ruman a Josef Tomeček   Skupina B: Štěpán Satin, Václav Majerik, Michal Bartoš a Petr Vaněk   Skupina C:   Tomáš Králík, Zdeněk Šiška ml., Petr Šoman a Martin Králík Skupina D:   Luděk Máša, Jaromír Munster, Daniel Hlásný a David Horňák  

1. Časový harmonogram

2. Obecná pravidla

3. PRAVIDLA SYSTÉMU HRY

Rozhovor/ Jedním z mála florbalových týmů z našeho kraje, který stačil dohrát letošní sezonu, bylo prvoligové družstvo žen Vsetína. Valašky vedené devatenáctiletou kapitánkou rodačkou z Uherského Brodu Kateřinou Sedláčkovou ale nejásají. Na podzim myslely na lepší výsledek. Nakonec ve východní skupině soutěže skončily páté a poté je hned v osmifinále vyřadil Havířov. Rozhodující duel série o postup do čtvrtfinále se odehrál den před vyhlášením nouzového stavu.  Skutečnost, že následující den sezona stejně všem kolektivům skončila, je samozřejmě netěší.   Jste ráda, že jste těsně před vyhlášeným nouzovým stavem stačili ve Vsetíně dohrát sezonu? Po třetím duelu s Havířovem jsme vůbec netušily, že sezona také rychle skončí všem ostatním družstvům. Z vyřazení jsme samozřejmě byly zklamané. Ovšem hned záhy jsem byla ráda, že svaz učinil správné rozhodnutí a všechny soutěže ukončil.   Jaký je Váš názor na situaci kolem koronaviru? Je to rána pro celý svět. Proto je v současném období nejdůležitější dodržovat vládní opatření, abychom se zase všichni brzy vrátili do normálního života.   Jak Vám tento virus komplikuje studijní povinnosti? Je to docela těžké. Ze školy, se kterou komunikuji jenom přes emaily, dostávám hodně úkolů. A odhodlat se k samostudiu je hodně náročné.   Jak se s karanténou vypořádáváte jako prvoligová florbalistka? Naštěstí mám po sezoně. A tak zaslouženě odpočívám. Ale kondici si udržuji pomocí každodenního domácího cvičení. K tomu si vždycky najdu nějaké vhodné video. Navíc máme doma zahradu, kde se dá sportovat.   Co ještě každý den děláte? Všechny dny jsou podobné. Ráno se věnuji škole. Odpoledne si zajdu na krátkou procházku do přírody a večer si zacvičím. Občas mě sestra Barbora, jež hraje extraligu ze Židenice, přesvědčí na delší výběhy. Za týden naběháme zhruba 5 kilometrů.   [gallery columns="4" ids="71670,71671,71672,71673"]   Přestože jste ve Vsetíně čekaly lepší výsledky, tak jste si letošní prvoligovou sezonu přece jenom užívaly. S jakým cílem do ní Vsetín šel?   Dávaly jsme si postupné cíle. V základní části východní skupiny první ligy skončit na co nejvyšší příčce a v play off postoupit co nejdál.   Jak se sezona vyvíjela? Zpočátku dobře. Dařilo se nám herně a také jsme měly početnou sestavu. Dokonce jsme spoustu zápasů odehrály na tři pětky. S přibývajícími duely se ale všechno změnilo. Některé hráčky se dlouhodobě zranily, jiné ztratily florbalovou motivaci a začaly se věnovat něčemu jinému. Sestava se zúžila jenom na florbalové srdcařky. Ovšem ustály jsme to.   Jakým herním stylem jste se prosazovaly? Taktiku jsme stavěly podle soupeřů. Ve většině utkání jsme ale vycházely ze zajištěné obrany. Dařily se nám také rychlé protiútoky. Jenom v koncovce to mělo být lepší.   Jaké byly největší přednosti Vsetína? Máme hodně individualit. Navíc spousta hráček je na tom dobře rychlostně. To se nám také v některých zápasech dařilo využívat.   Kdo patřil k největším oporám týmu? Spolehnout jsme se mohly na gólmanku Veroniku Ištvánkovou. Ta odchytala téměř všechny zápasy. Výborné výkony podávala technická a silově skvěle vybavená útočnice Eva Urbášková. Další forvardka Sára Seevaldová dokázala tým stmelit a motivovat. Obě však střídavě nastupovaly v extralize. Eva za brněnské Židenice a Sára v barvách českého mistra za Vítkovice. Proto na nás odehrály jenom několik duelů. Další tahounkou byla i Nikol Šobáňová, která kromě toho, že byla se 14 brankami naší nejlepší střelkyní, tak dokázala družstvo uklidňovat.   [gallery columns="4" ids="71674,71675,71676,71677"]   Které zápasy se vsetínskému kolektivu nejvíc povedly? Určitě druhý osmifinálový souboj proti Havířovu. Duel hraný ve skvělé atmosféře jsme vyhrály 4:3 v prodloužení. Tím jsme poslaly sérii do rozhodujícího třetího utkání na havířovské půdě. A ani na tuto partii nemám špatné vzpomínky. V tomto střetnutí jsme sice prohrávaly už 2:7 a minutu a půl před koncem 3:7. Pak se nám ale podařilo skóre korigovat stav na 6:7. Škoda, že tento zápas netrval o minutu déle. Vydařilo se nám i výjezdní utkání hrané v Uherském Brodě proti Dobrušce. Z Uherského Brodu totiž pochází spousta vsetínských florbalistek. Proto mě těší, že jsme Východočešky před 100 skvělými diváky porazily 6:5.   Ve kterém duelu se Vsetínu nedařilo? Propadákem byl únorový domácí zápas se Rtyní v Podkrkonoší. Ten jsme vůbec nezvládly v hlavách. S posledním celkem tabulky jsme prohrály 3:5. V průběhu celé sezony jsme se nedokázaly prosadit proti Šitbořicím. Herní styl Jihomoravanek nám neseděl.   Jak bude vypadat prvoligová sezona Vsetína 2020 – 2021? Na to zatím nedokážu odpovědět. Po uklidnění situace s koronavirem se celé družstvo sejde a domluvíme se, co bude dál.   Lubomír Hotař

Atlet Miroslav Bětík je sportovní patriot a nadšenec z Pozlovic. Osmačtyřicetiletý vytrvalec z Luhačovicka se svému oblíbenému sportu věnuje víc jak pětatřicet let. Sportovní pohodu mu pomáhají dotvářet i manželka Eva Bětíková Hrabincová a děti Jana a Martin.   ,,V dětství jsem hrával fotbal. S atletikou jsem začínal trochu později na druhém stupni základní školy. Ve 12 letech jsem si poprvé zazávodil v Běhu Mladé fronty a Směny. V něm jsem postoupil do okresního kola. Na střední škole jsem pak běhal a trénoval v Uherském Hradišti. Během vojny jsem hostoval v Kroměříži, kam jsem později přestoupil. Na Hané jsem vydržel až do 35 let. Pak mě napadla myšlenka založit oddíl KVS Pozlovice. V něm jsem také šest let trénoval mládež. Poslední tři roky máme svůj rodinný klub JEMM Team, jehož název se odvíjí podle křestních jmen mojí rodiny,“ letmo představil svoji dlouhou kariéru Miroslav Bětík.   Ten stačil posbírat i spoustu úspěchů. ,,Získal jsem titul mistra Moravy v půlmaratonu, zlatou medaili na mistrovství Moravy v běhu na 3000 metrů překážek a vybojoval jsem 3. příčku v Ostravském maratonu. Cením si i zisku bronzové pozice na mistrovství republiky v krosu družstev, 8. místa na mistrovství světa v běhu do vrchu v Dolní Moravě, 9. příčku na mistrovství světa veteránů v půlmaratonu v německém Regensburgu. Na policejní a hasičské olympiádě ve Stocholmu jsem skončil pátý,“ vypočetl některé svoje povedené výsledky Bětík.   [gallery columns="7" ids="71681,71682,71683,71684,71685,71686,71687"]   Bývalý masér v současné době údržbář v pozlovickém hotelu Pohoda se ovšem věnoval a věnuje i jiným sportovním odvětvím. Závodí v klasickém lyžování, na horských kolech a na inline bruslích. Díky tomu se devětkrát postavil na start Krkonošské 70, ale představil se a zažil atmosféru i při slavných dálkových bězích v klasickém lyžování. Bojoval v italském Marcialongu, německém König Ludwig Laufu, rakouském Dolomitenlaufu, švýcarském Engadinu a v závodu v italských Alpách v Livignu. Čtyřikrát si zaběhl Pražský maraton a bojoval i v maratonech v Monaku, Aténách, Lichtenštejnsku, Budapešti a Bratislavě.   Dal o sobě vědět i jinde. ,,Na mistrovství světa v Nordic Walkingu v Klopeiner See v Rakousku jsem získal stříbrnou medaili. Tam moje žena Eva dokonce vybojovala titul světové šampiónky. V dalších závodech v Nordic Walkingu jsem skončil na zlaté příčce v rakouském Dachsteinu a druhý ve Wachau,“ poznamenal Miroslav Bětík.   V posledních šesti letech se pozlovický vytrvalec soustřeďuje na český seriál horských běhů Horská výzva. Dříve v kategoriích jednotlivců, od roku 2017 pak s bratrem Petrem Bětíkem třikrát zvítězili v celkovém hodnocení v kategorii short. Navíc je ambasadorem závodu v Novém Městě na Moravě, kde je také stavitelem trati.   Současná situace kolem koronaviru ho ovšem dost zneklidňuje. ,,Pevně doufám, že všechno má svůj konec a nebezpečný virus brzy zmizí a život se vrátí do původních kolejí. Samozřejmě obavy o zdraví všech členů mojí rodiny mám obrovské. Proto je hodně důležité i v této době udržovat se v kondici po tělesné i duševní stránce. Na letošní sezonu jsem se tradičně poctivě připravoval. Škoda, že tréninky zatím nemůžu zúročit,“ mrzí Bětíka.   [gallery columns="7" ids="71688,71689,71690,71691,71692,71693,71694"]   Milovník těstovin na nejrůznější způsoby, zeleninových jídel, ale také smaženého řízku a guláše si nejvíc odpočine při běhu v lese.   ,,Tam nevnímám dění kolem nás a načerpám síly. Rád také pracuji na zahradě a se dřevem. Hodně mě posílí, když moje děti běhají okolo. A když nyní začíná být venku teplo a slunce krásně svítí, tak vychlazené pivo pod naší pergolou, které si občas s ženou dáme, je nejlepší tečkou za každým dnem,“ přiznal pozlovický sportovní vytrvalec.   A na co se vyznavač běhu, klasického lyžování a Nordic Walkingu momentálně nejvíc těší?   ,,Samozřejmě na příznivější zprávy o vývoji pandemie. Až zase bude v našich myšlenkách víc klidu. Až si budeme s rodinou moct naplánovat výlet do některé krásné oblasti v Česku a až s mými ratolestmi a manželkou zase vyrazíme na nějaké dětské závody,“ plánuje Miroslav Bětík.   Lubomír Hotař

S další nepřízní osudu se musí vypořádat hokejoví junioři Vsetína. Loni se v průběhu sezony od vedení ČSLH dozvěděli, že nebudou mít možnost hrát DHL Juniorskou ligu akademií 2019 - 2020. Letos jim dobře rozehranou sezonu ukončily opatření kvůli koronaviru. Valaši jsou ovšem zvyklí bojovat a o postup do nejvyšší české juniorské soutěže se porvou znovu.  Odhodlaný je i jeden z koučů Petr Fojtů.   Jak jste ve Vsetíně přijali opatření o rychlém konci sezony? Zatím to pořád vstřebáváme. Je to ale velice nepříjemné. Bohužel to nejlepší z celé sezony a to play off se nedohrálo do konce. Semifinále, které nás čekalo s Přerovem, slibovalo velkou vyhecovanou podívanou. Koronavir v Česku ovšem nikdo nečekal. S rychlým koncem sezony se tak musíme smířit. Letošní sezona proto pro nás má zase hořký konec. Je to podobné jako loni, kdy nás ze soutěže vyřadilo vedení ČSLH nesportovní cestou.   S jakou představou jste šli do sezony 2019 – 2020? Určitě postoupit do DHL Juniorské ligy akademií. Podle regulí Českého svazu ledního hokeje měl vítěz Redstone extraligy juniorů zajištěný postup sportovní cestou. Hlavním cílem však bylo v základní části ve Východní skupině extraligy skončit do čtvrtého místa a tím si zajistit postup do play off.   Jak se sezona vyvíjela? V porovnání s těmi minulými byla velmi poklidná. Náročnější byl jenom začátek, kdy se nám zranilo nebo dlouhodobě onemocnělo hodně hráčů. Proto jsme museli hledat náhradníky. Týmy ze spodních pater tabulky se nám ale dařilo přehrávat. Body jsme ztráceli jenom s Přerovem a Havířovem. Ovšem se třetí příčkou po základní části jsme byli spokojení. Navíc jsme ve čtvrtfinále poměrně hladce překonali Kobru Praha.   Jaké byly největší klady vsetínského mužstva? Dávali jsme hodně branek. Nejvíc ze všech týmů z východní skupiny. Celkem jsme jich nastříleli 160. Předváděli jsme útočný hokej. V minulosti jsme naši hru měli postavenou podstatně víc na defenzívě.   Co chybělo týmu k ještě lepším výsledkům? Určitě nějaký lídr, který by spoluhráče v případě potřeby pořádně seřval. Hlavní loňští lídři před začátkem sezony odešli do jiných klubů. Ostatní letos už nemohli kvůli věku hrát.   Které zápasy se vám nejvíc povedly? Určitě říjnový duel v Porubě. V něm jsme po dvou třetinách prohrávali 0:4. Nakonec jsme ho vyhráli 6:4. Těší mě i listopadové vítězství v Havířově 3:1. Na ledě Severomoravanů jinak za celou sezonu neuspělo žádné jiné mužstvo. Vydařilo se nám i čtvrté čtvrtfinále proti pražské Kobře. V této partii jsme na domácí ploše prohrávali 1:3. Utkání jsme ovšem otočili na 6:3.   Které duely se Vsetínu naopak nepovedly? Byly to souboje s Havířovem a Přerovem. V letošní sezoně jsme ze 40 zápasů 30 vyhráli a v 10 jsme odešli s porážkou. A ztráty jsme zaznamenali jenom s havířovským a přerovským kolektivem. Jednu prohru jsme si připsali ve třetím čtvrtfinále s Kobrou Praha. Žádná větší výsledková krize nás ale nepotkala. S Porubou, Litomyšlí a Warriorsem Brno jsme neztratili ani bod. Se Šumperkem jsme třikrát remízovali, ale potom jsme Draky pokaždé zdolali v prodloužení. Také čtvrtfinále s pražskou Kobrou jsme zvládli.   Kdo byl největším tahounem vsetínského celku? Nejlepší obránce celé soutěže Tom Ondračka. Tom, který se letos bodově prosadil i v Chance lize, vynikal výborným bruslením i neskutečným přehledem ve hře. Povedenou sezonu má za sebou i skromný hokejista s dobrým výběrem místa a zakončením kapitán Daniel Klímek. Příjemně překvapila i nová akvizice Vsetína Adam Hilšer. Ten zaznamenal v Redstone extralize nejvíc hattricků. Navíc hned vytvořil společně s Klímkem a Michaelem Vavříkem naši první údernou útočnou lajnu.   Co v součastném období hokejoví junioři Vsetína dělají? Odpočívají a čekají na výsledek rozhodnutí Českého svazu ledního hokeje o další sezoně 2020 – 2021.   Jaké budou změny v kádru pro sezonu 2020 – 2021? Letní příprava by měla začít začátkem května. Ale jaký bude model soutěží v příští sezoně, ještě nevíme. Podle těch součastným kritérií už by za juniory neměli hrát Tom Ondračka, Daniel Klímek, Tomáš Frimel, Adam Hilšer a Michael Vavřík.   Kdo přejde z dorostenců mezi juniory? Tady máme z čeho vybírat. Příležitost určitě dostanou hráči ročníku narození 2003 gólman Patrik Janura, obránci Jakub Velikovský, Václav Kočí, Stanislav Kunst a forvardi Boris Babeliak Samuel Rybár, David Bednařík a Dominik Kuchařík.   Kdo z dorostenců patří k největším současným talentům? Slovenský reprezentant Boris Babeliak a několikanásobný český reprezentant Stanislav Kunst. Velkým příslibem jsou také výkony Václava Kočího.   Jaký máte cíl pro sezonu 2020 – 2021? Pokud bude možnost, tak se znovu porveme o postup do DHL Juniorské ligy akademií.   Lubomír Hotař

Výkonný výbor FAČR na svém zasedání 7. 4. 2020 konstatoval, že pokračování amatérských soutěží představuje v současné době i nadcházejícím období nepřijatelné zdravotní riziko.   Výkonný výbor vnímá, že dohrání soutěží není ani v rámci letních měsíců fakticky možné a v důsledku těchto skutečností rozhodl VV FAČR o následujících opatřeních:   - Veškeré mistrovské a pohárové amatérské soutěže se plošně na celém území ČR ukončují ke dni 8. dubna 2020. Konečné pořadí zůstává podle stavu ke dni 8. dubna 2020. Pokud dojde ze strany LFA k dohrání profesionálních soutěží, bude zachována směrem k ČFL a MSFL, prostupnost týmů. - Kluby nepostupují a nesestupují vyjma případů stanovených Rozhodnutím. Pravidla pro doplňování soutěží se použijí v souladu se Soutěžním řádem. - Pro zachování prostupnosti amatérských a profesionálních soutěží pro soutěžní ročník 2020/2021 se pro losovací aktiv organizovaný ŘKČ A ŘKM stanoví nejzazší termín 15. srpna 2020. - Semifinálová a finálové utkání MOL Cup (původně 22. dubna a 20. května) se sehrají v nových termínech, které určí řídící orgán soutěže na základě dalšího vývoje opatření orgánů státní správy. - Jarní přestupní okno pro amatéry (1. ledna – 31. března) se prodlužuje do 31. května 2020. - Pořádání nemistrovských soutěží a přátelských utkání je možné pouze v souladu s rozhodnutími orgánů státní správy. - Tyto, jakož i další související změny, se řídí Soutěžním řádem účinným ke dni 8. 4. 2020, a rozhodnutím VV FAČR o ukončení soutěžního ročníku 2019/2020 a souvisejících opatřeních.   „Nešlo čekat dál a situace se už musela řešit. Mrzí mě, že nám nebylo umožněno dohrát naše soutěže, ale pokud říkáme všichni, že je zdraví v tuto chvíli jednoznačně na prvním místě, musíme se tím stejně jednoznačně řídit i v našich rozhodnutích. Co se týká dohrání pohárové sezóny, v tuto chvíli bohužel nelze predikovat nic konkrétního, ale jsme připraveni na situaci a její vývoj reagovat a program MOL Cupu tak dohrát. Samozřejmě záleží na případném restartu a termínové listině profesionálních soutěží, ale rádi bychom pohárový ročník zakončili ryze sportovní cestou někdy v průběhu června,“ dodává k rozhodnutí VV FAČR předseda asociace Martin Malík.   -tz-

Rozhovor/ Měla mu vrcholit příprava na maraton ve Vídni. Místo toho se Milan Zvonek věnuje jarnímu úklidu kolem rodinného domu a sadí ovocné stromky. Jednou z výhod v tomto období je ale skutečnost, že se pětatřicetiletý valašskokloboucký vytrvalec může víc věnovat rodině a ohlédnout se za vydařenou loňskou sezonou. Bývalý úspěšný biker, který v juniorském věku v jednom závodu porazil i Jaroslava Kulhavého, rád vzpomíná na nečekané prvenství v celkovém hodnocení běžeckého seriálu Běhy Zlín za rok 2019. Na slavnostní vyhlášení si však musí počkat. Termín byl z poloviny března přesunutý na neurčito. Zvonek ovšem všechny problémy současného dění bere s nadhledem.   Proč jste se rozhodl startovat v loňském seriálu Běhy Zlín? Na tento seriál jsem se původně až tak nezaměřoval. Pouze jsem si vytipoval několik závodů, kterých jsem se zúčastnil. Vůbec jsem nepočítal, že jich nakonec stihnu 12 odběhat. A už vůbec ne, že bych se mohl prosadit v celkovém hodnocení.   Kolik závodů jste se tedy absolvoval? Z patnácti jsem se postavil na start dvanácti. Většinou se mi dařilo skončit na stupních vítězů, nebo blízko nich. Na nejhorší umístění, 9. místo jsem obsadil v květnu v dvacetikilometrovém slavičínském Miomoverun. Tento závod se konal týden po Pražském maratonu. Nohy ve Slavičíně jsem měl hodně unavené a navíc jsem závod běžel v nových botách. Už po pátém kilometru se mi udělaly puchýře přes celá chodidla a místo toho abych závod vzdal, tak jsem dělal frajera a dokončil ho. Další týden jsem však neuběhl ani kilometr. Jenom jsem si nohy mazal krémem a čekal, až odezní bolest.   Kdy jste začal tušit, že byste mohl v seriálu Běhy Zlín v roce 2019 celkově zvítězit? Bylo to po dvou říjnových výhrách v řadě. Po podzimním půlmaratonu v Přílukách a Kašavském krosu. Ve zbývajících čtyřech závodech už jsem si pak hlavně hlídal, abych v cíli nechal za sebou Svaťu Janečku.   [gallery columns="4" ids="70718,70719,70720,70721"]   S jakou taktikou do závodů chodíte? Vždy jdu na start s představou, abych v něm byl rychlejší, než v jeho předchozím ročníku. Běhám ale teprve dva a půl roku. Těší mě však, že se zlepšuji a to mě nejvíc motivuje.   Které jsou Vaše nejoblíbenější závody ve stále populárnějším seriálu Běhy Zlín? Půlmaraton v Přílukách. Ten se běží na jaře i na podzim. Při něm se dobře měří případné zlepšení. A protože je to okruhový závod, tak mě s nadsázkou vždy potěší, když se mi na přílucké trati podaří o kolo předběhnout některého z klubových kolegů, nebo kamarádů.   Na který závod se letos těšíte? Snad se uskuteční srpnová Slopenská desítka ve Slopném. Po ní z letadla hází na místní hřiště bonbóny. Předloni jsme s dětmi moc úspěšní nebyli. Ale loni jsem přesně odhadl sílu větru a spoustu sladkostí jsme s Alicí a Grétou nasbírali. Letos se však musím snažit ještě víc, protože v lednu se mi narodil třetí potomek.   Kdo byl Vašim loňským největším soupeřem? Zkušený matador ze Zlína Svaťa Janečka. Tomu to pořád skvěle běhá. Velmi rád také měřím síly s Filipem Vabrouškem. [gallery columns="4" ids="70722,70723,70724,70725"] Jak jste celkové prvenství oslavil? Zatím jsem to nestihl. To, že jsem celkově vyhrál, jsem potvrdil až druhým místem v prosincovém Silvestrovském běhu ve Zlíně. Oficiální výsledky se na webu objevily 15. ledna. V den narození syna Oskara. Proto jsem si říkal, že je to dobré znamení, že by Oskar mohl být maratonec. Vzhledem k jeho aktuálním proporcím ale bude spíš úspěšný zápasník sumo.   Jak jste se připravoval na letošní sezonu? Na cyklostezce a silnicích v okolí Valašských Klobouk. Hodně také cvičím ve fitcentru na běžícím pásu. Loni jsem hodně kilometrů naběhal v lese. Vytrvalost jsem sice měl, chyběla mi ale rychlost. Proto jsem běžecké tréninky změnil. A v prvních letošních závodech to bylo poznat.   Kolik měsíčně zhruba naběháte kilometrů? Zhruba 250 kilometrů. O něco míň než loni. Tréninky jsou ale kvalitnější.   Co děláte v současném období karantény? Maličko mi přišla vhod. Trochu mě pobolívá achilovka. A tak ji nechávám odpočinout. Jenom doufám, že karanténa nebude dlouhá.   Co tedy děláte? Vzhledem k tomu, že nám kvůli vládnímu nařízení zavřeli fitko, tak si doma udržuji kondici na běžeckém páse a spinningovém kole. Část dne ale trávím i v zaměstnání. Máme kamenictví a to nám zatím nezavřeli. Také se věnuji jarnímu úklidu kolem rodinného domu. Střihám stromy a keře. Konečně jsem se dostal i k sázení ovocných stromků. Zatím jsem zasadil broskev, třešeň a jabloň. Ještě se chystám zasadit meruňku. To však musím probrat s manželkou Silvii. Ona má ráda jenom okrasné stromy a keře. Tak, aby mi nesbalila kufry a já nemusel jít zpátky bydlet k mamince.   [gallery columns="4" ids="70726,70727,70728,70729"]   Zdá se, že se součastným obdobím jste se vypořádal sportovně? Situace kolem koronaviru má na mě jako pro osobu samostatně výdělečně činnou dopad hlavně ekonomický. V dané situaci se však dají najít i pozitiva. Tempo jsem trochu zpomalil a dokonce i občas odpočívám. Ještě nedávno jsem ve večerních hodinách téměř každý den trávil čas s klienty ve fitku. Teď můžu být doma s rodinou. Společně povečeříme, vidím koupat dvouměsíčního syna, uspávám dvě malé dcery. Dá se na to zvyknout.   Který závod by měl být Vašim vrcholem sezony 2020? Připravoval jsem se na dubnový maraton ve Vídni. Ten dávno zrušili. Přeložený byl také červnový půlmaraton ve Zlíně. Všechno úsilí tak budu směřovat na říjnový Mezinárodní maraton míru v Košicích. Na východě Slovenska bych chtěl zaběhnout čas mezi 2:35:00 až 2:40:00. To je takový můj běžecký cíl a sen.   Jak vlastně relaxujete a odpočíváte? Aktivně s rodinou. Líbí se mi, když se s manželkou Silvii společně proběhneme, nebo projedeme na kole. Rád také odpočívám na kole s oběma dcerami. Mladší tříletá Gréta mě z dětské sedačky ale neustále poučuje, že jezdím do kopce hrozně pomalu. Asi bude trenérka, nebo učitelka. Starší šestiletá Alice už jezdí sama na svém kole za námi a s ní je to podobné.   Na čem si jako úspěšný vytrvalec z Valašska nejvíc pochutnáte? Na pečené kachně se zelím. A závislý jsem na kofole. V mém okolí to všichni ví. Takže když po mě někdo něco chce, tak mi jako ,,úplatek“ přinese kofolu.   Kam letos pojedete na dovolenou? Vzhledem k narození Oskara a také k přihlédnutí k součastné situaci nikam. Ale v létě jsme pozvaní na svatbu do Vysokých Tater. Tak si asi pobyt na Slovensku prodloužím. A kdyby se v okolí Tater konal nějaký závod, tak se ho zúčastním. Běžecké boty budu mít připravené.   Lubomír Hotař

31. března uplynulo 25 let od doby, kdy hokejisté Vsetína získali první extraligový titul. Jádro týmu zůstalo oproti postupové sezóně z první ligy prakticky beze změn. Více ve videu.  

Video:

Po čtyřech letech úspěšné práce, kdy Valaši nejprve postoupili do druhé nejvyšší soutěže a poté každý rok vybojovali play-off, se změní trenérské obsazení na střídačce Vsetína. Po společné dohodě se vedení klubu spolu s trenérem Jiřím Dopitou dohodli, že pro příští sezonu jejich spolupráce nebude pokračovat. Vedení klubu nyní bude hledat nového trenéra.   „S Jirkou Dopitou jsme se dohodli, že naše spolupráce v příští sezoně již nebude pokračovat. Po čtyřech úspěšných sezonách to nebylo jednoduché rozhodnutí, ale nikde není napsáno, že se naše cesty v budoucnu opět nespojí. Za společné období nezbývá nic jiného než Jirkovi poděkovat, jelikož díky naší spolupráci jsme posunuli náš klub o několik pater výše,“ sdělil jednatel klubu Daniel Tobola.   https://youtu.be/z1I8ZqITNhs   HC Vsetín

Jarní prázdniny a Malino Brdo, to je spojení, které již několik let k sobě neodmyslitelně patří. Klub lyžařů Valašské Klobouky, ale především Ivoš Ekart, stojí za organizací tohoto zájezdu, kterého se letos zúčastnilo 90 lyžařů všech věkových kategorií.   Skiareál Malino Brdo přivítal lyžaře nádherným, téměř jarním počasím. Bohužel kvalita sněhové pokrývky již nebyla tak dobrá, aby se daly uspořádat lyžařské závody. Nicméně karneval se konal a opět to byla úžasná přehlídka nápaditých masek.   Klub lyžařů velmi těší, že obliba tohoto zájezdu, který je organizován nejen pro členy klubu, ale i pro širokou veřejnost, stále roste.   [gallery columns="5" ids="70241,70240,70239,70238,70237"] Malino Brdo 2020, foto: Klub lyžařů Valašské Klobouky, celá fotogalerie ZDE   Zima je minulostí. Na dveře klepe jaro a s ním i pátý ročník běhu do vrchu Klobucký hrb, který se bude konat 24. května 2020. Klub lyžařů Valašské Klobouky zve všechny fanoušky běhu, ale i ty, kdo chtějí strávit příjemné dopoledne.   https://youtu.be/rXJY39nGJAY   Klub lyžařů Valašské Klobouky

Zásah vyšší moci. S tímto faktem se vedení Vsetínského hokejového klubu dohodlo na způsobu vypořádání s hráči na jejich platech. Březen dostanou hokejisté Vsetína zaplacen standardně.

Po víkendovém intermezzu, kdy mohli fanoušci sledovat reprízy utkání vsetínských hokejistů z přelomu milénia v České televizi, klub pokračuje v promítání historických zápasů prostřednictvím YouTube kanálu VHK ROBE Vsetín. V úterý si znovu připomeneme druhé pokračování finále 2. ligy 2016. Valaši tehdy podruhé za sebou postoupili do bojů o kvalifikaci. V tomto památném duelu srazili favorita z Frýdku-Místku 4:1 a vyrovnali stav série na 1:1. Přenos startuje v 17:30.   https://youtu.be/6f9jcneHawM

V sobotu 7. 3. 2020 se uskutečnil ve Střelné v kulturním domě již 30. ročník tradičního turnaje ve stolním tenise pro neregistrované hráče.   Jubilejní 30. ročník turnaje ve stolním tenise zahájili Střelenský gazda a gazdová, popřáli hráčům dobrou náladu a hodně úspěchů.   Účast na turnaji byla velká. V dopoledních hodinách se mezi sebou utkali děti a dorost. Od televize a počítače turnaj odpoutal cca 30 dětí.   Ve 13.00 hodin vypukla hlavní soutěž v kategorii „Muži“. Do nejprestižnější kategorie se přihlásilo 30 mužů a 3 ženy ze Střelné a okolních vesnic, ale také ze Slovenska, Vsetína, Lutoniny, Huslenek, Růžďky, atd. Turnaj se nesl v klidném sportovním duchu. Některé sety byly opravdu těsné. Nakonec nejcennější trofej vybojoval Vlastimil Plšek z Hošťálkové, který ve finálovém utkání porazil Jaromíra Tomečka z Růžďky, V odpoledních hodinách si zahrály také ženy. Této kategorie se zhostilo celkem 5 žen, prvenství vybojovala Jana Katingerová z Púchova (SK).   [gallery columns="5" ids="69457,69458,69459,69456,69460"] 30. ročník tradičního turnaje ve stolním tenise Střelná, celá fotogalerie zde   Ani v letošním roce nechyběla kategorie „Veteráni“ (nad 60 let), které se zúčastnilo 10 mužů. I v této kategorii si o první místo zahrál pan Vlastimil Plšek. V rozhodujícím setu ho zdolal Josef Karola.   Tento turnaj byl již 30 - tým v řadě. Při předání cen vítězným hráčům byla udělena také památeční plaketa. Tu z rukou stávajícího prezidenta TJ SOKOLU Střelná pana Pavla Závrského a starosty obce pana Petra Kráčmara převzal pan Josef Lipinský (bývalý prezident TJ SOKOLU Střelná), který v březnu roku 1990 turnaj ve stolním tenise ve Střelné založil.   Turnaj se protáhl do pozdních večerních hodin. Tradičně od 19:00 hodin patřila část stolů místním. V kategorii „Střelenská elita“ si ve skvělé domácí atmosféře zahráli také místní starší páni. Na závěr se mezi sebou utkali také pořadatelé.   Všem, kdo se podíleli na pořádání turnaje, patří velké poděkování.   -db-