Ohlédnutí za štědrovečerním turnajem v malé kopané v Hrádku

Po štědrovečerní večeři se na hrádeckých kurtech odehrál pátý ročník, v těchto chvílích, již legendárního turnaje v rámci prestižního Intertamto Cupu v malé kopané. Očekával se tradičně třaskavý duel, zahalen tajemstvím o sestavách, formě a v neposlední řadě velkou pozorností věnovanou hlavně na stěžejní opory obou mužstev, jestli při štědrém dni nepřehnaly dávkování vaječného koňaku a jiných pochutin. Těsně před utkáním začaly na povrch prosakovat informace o četných omluvenkách, které oběma trenérům způsobovaly nemalé vrásky. Citelná byla hlavně ztráta Gakpa z nevšovské doliny, který se nemohl zúčastnit kvůli emigraci a dlouhodobé přípravě na ramadán. Trenér hostující sebranky se postavil problému s okleštěnou sestavou čelem a skončil na dně lahve. Nejskloňovanější otázkou před utkáním teda bylo, pomůže-li vypuštěný džin z lahve hostujícímu týmu k vítězství.

Před začátkem utkání byla provedena ceremonie, při které byla do síně slávy uvedena naše největší domácí hvězda – žijící legenda Baklos, který do letošního ročníku zasáhl pouze z pozice rozhodčího. Vzhledem k předvánoční štědré sněhové nadílce a hrací ploše připomínající zasněženou tundru se dal již před výkopem očekávat vyhrocený duel. Člověk nemusel být vyučen v prestižním oboru kvasný chemik nebo mít znalosti věštce Nostradama, aby tušil, že hráči mohou lehce přijít k fatálnímu zranění. Tak se taky hned na úvod utkání stalo, když hráč domácího celku Pelepe, byl nucen po nešťastném pádu a vyhozeném ramenu, opustit hřiště a vydat se na rehabilitační cestu na úrazovku. Utkání bylo přerušeno v obavách o hráčovo zdraví. Naštěstí mohly oba celky poděkovat Kosemu za jeho rychlý a účinný zásah. Při převozu do nemocnice svojí nekompromisní jízdou, za kterou by se nemusel stydět ani rallye závodník Kresta, dokázal hned na prvním kruhovém objezdu nahodit rameno zpět. Utkání teda s nutnou dávkou štěstí mohlo pokračovat. K povaze terénu se dal očekávat nepříliš oku ladící styl kopané, charakteristický dlouhými nakopávanými balóny za obranu, nicméně opak byl pravdou. Oba celky vytáhly ze svého repertoáru to nejlepší a právem potvrdili, že hrádecká oblast je líhní technických talentů. Předváděly se líbivé kombinační finesy a některé kouzelnické prvky z hbitých nohou některých hračiček doslova popíraly zákony fyziky. Není divu, že nevěřícně přihlížející osazenstvo na tradičně vyprodaném stadioně jen těžko dokázalo vstřebávat takový extrémní zážitek. To všechno mělo za následek raketový nárust tempa ve spotřebě 12leté 60% slivovice od doktora Vacenovského z Dolan. První polovina utkání nabídla dominanci hostujícího celku, nicméně vypuštěný džin hostujícího trenéra přestával působit, a to se dramaticky projevilo na výkonu celého mužstva. Trenér hostujícího celku byl již prokazatelně v jiné dimenzi, což posléze omlouval náhlou zdravotní indispozicí, která vyústila v prostorovou dezorientaci. Otěže zápasu naplno přebral domácí manšaft a umožnil hostům nahlédnout na pouťové atrakce. Domácí tým si totiž místy musel připadat jako na kolotoči centrifuga, když odvracel jeden útok za druhým. Gigantická lýtka hostujícího brankáře Tulipána dlouho odolávala tlaku domácího týmu, nicméně ani ty je po chvíli nezachránily od pohromy. Ať je jak vítr, si provokativně popěvoval domácí útočník Olin Valigu, velký fanoušek Lucky Vondráčkové, když právě zkompletoval svůj hattrick. Postupem času se hrající plocha proměnila ze zasněžené tundry na aquapark a v pozdější fázi utkání připomínalo spíše vodní pólo. Důkazem toho byla plavecká rozplavba na 100 metrů ve volném stylu na druhé straně kurtu. Utkání nakonec po dlouhém boji skončilo zaslouženě 11:6 pro domácí tým. Hrádecký konglomerát by na závěr upřímně a rád do nového roku popřál všem lidem dobré vůle hlavně pevné zdraví, klid a pohodu. Světu mír.

Láda