Osvobození Janové po osmdesáti letech

Po celé republice v těchto dnech probíhají oslavy 80. výročí osvobození Československé republiky zpod německého nacistického jha. K nám na Valašsko ještě nedorazily nové historické noty, takže pořád jsme přesvědčeni, a doufejme, že to tak zůstane navždy, že nás osvobodila Rudá armáda a naši čeští hrdinové.

Jak to bylo doopravdy! Valašsko bylo z celé Moravy osvobozeno jako poslední. Na vině tomu byl hornatý terén, ale především německá 1. tanková brigáda náležející k armádní skupině Mitte polního maršála Ferdinanda Schörnera. Ta měla odolávat sovětskému náporu a byla soustředěna ve Velkých Karlovicích. Mezitím přes Javorníky postupovala 1., 3. a 4. brigáda 1. československého armádního sboru v SSSR pod velením generála Karla Klapálka. Mimochodem, jedná se o legendární sbor, který Ludvík Svoboda dovedl boji z Buzuluku, přes krvavou Duklu až do Prahy. Při postupu na Valašsko byl 1. československý armádní sbor součástí 18. armády generálplukovníka A. I. Gastiloviče. Tolik velká historie osvobození naší části Valašska.

Osvobození Janové po osmdesáti letech. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Naši českoslovenští hrdinové již 2. května prorazili německou obranu na Papajském sedle a ještě večer se průzkumné jednotce podařilo obsadit železniční zastávku na Bařinách (Huslenky). Jak urputně se Němci bránili, dokazuje i to, že první českoslovenští vojáci se do Janové dostali až 3. května kolem 21:30 hod. večer. Pro porovnání – autor článku tuto trasu z Bařin do Janové zvládl za přibližně jednu hodinu pěšky. V obci žádné boje neproběhly, protože Němci se stáhli včas pod Lysou a směrem ke Vsetínu. Velkou fotogalerii z průběhu oslav i ukázkových bojů v Janové si můžete prohlédnout v bohaté fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

V sobotu 3. května 2025 přibližně v 18:00 přijel 4. prapor úderný (dnes bychom je asi nazvali speciální jednotkou), 3. brigády 1. československého armádního sboru v SSSR. Přijeli samozřejmě i vojáci wermachtu a byli středem zájmu úplně stejně jako vojáci osvoboditelé. Naopak, o členech klubu vojenské historie představujících německé vojsko se mluví s respektem. Žijí svůj vojenský život takřka přesně dle dobových skutečností. V posádkách panuje pověstný německý drill, přísná subordinace a u vojáků wermachtu při velkých bojových ukázkách není výjimkou, že si vykopou zákopy a přespávají za každého počasí na bojišti. Dokonce někteří mají i německé předky. Mezi vojáky byl i chlapec – spojař, takže si pamětníci hned vzpomněli na svého času úspěšný film Práče.

Osvobození Janové po osmdesáti letech. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Po úvodním ostychu se děti i dospělí začali fotit s vojáky, kteří jim ochotně půjčovali historické zbraně pro vytvoření fota hrdinných osvoboditelů. Místo šeříků občané nabízeli vojákům to, čím se vítá každá vzácná návštěva na Valašsku – slivovici. Neodmítli ani velitelé. V každém hloučku probíhaly rozhovory o průběhu osvobození Janové nebo o zážitcích členů klubů vojenské historie. Mezi vojáky se našli jednotlivci, kteří se účastnili bojových ukázek velkých bitev z doby válečného Sovětského svazu, ale třeba i v západní Evropě při postupu přes Itálii a Francii. Být dobovým vojákem je velmi drahý koníček. Čím více jste zanícení vojenští hobíci, chcete původní výstroj a výzbroj. Někteří jsou samozřejmě i majiteli vojenských džípů, což je v originálech cena opravdu solidních automobilů dneška. Když vojáci odjížděli k odpočinku před rozhodující bitvou, mávali jim mladí i starší, již jako dobrým kamarádům a v duchu možná tak trochu jako osvoboditelům před osmdesáti lety.

V neděli 4. května se již po šesté hodině ranní začala ozývat střelba od Hovězí. U cyklomostu se objevil černý dým a za chvíli se před Janovou objevily rychle se pohybující vozy wermachtu. Vojáci vyskočili a obsadili levý břeh Bečvy a most, jako důležitou spojnici na cestě do centra obce. Na podminování nezbyl čas, tak použili při ústupu jen lehké zbraně. To už se z pravého břehu ozvaly salvy ze samopalů a kulometů. Výzvy: „Hände hoch!,“ neměly žádného účinku, Němci se odmítali vzdát. Ale 4. prapor úderný nezadržitelně postupoval vpřed a Němci zase vzad. V Janové svoboda přicházela z Východu. Skupina Němců ustupovala k Ústí u Vsetína, kde se jim v roce 1945 podařilo vyhodit do povětří most přes Bečvu. Zbytky německé posádky byly postříleny nebo se vzdaly.

Osvobození Janové po osmdesáti letech. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Bylo po boji. Následoval krátký odpočinek, posilnění. Dorazilo velení a rozhodlo o dalším postupu směrem na Vsetín. Část vojska postupovala pod úpatím Lysé k studánce Žebračka, odkud se posléze ozvala střelba a druhá polovina pokračovala lesem na Ohradu. V odpoledních hodinách byl osvobozen Vsetín. Ze vzpomínek generála Karla Klapálka: „Vsetín! Skoro bych řekl, že nejokázalejšího přivítání se nám dostalo – nepočítám-li Prahu – ve Vsetíně.“ To mluví za vše, Valaši!

text a foto: Radomír Dolanský