Beskydoš opět po roce odemykal hory a studánky

Již řadu let turisté z Janové uzavírají rok co rok s vládcem Beskyd dohodu o užívání hor a studánek v dané turistické sezóně. Jsou v regionu jediní, komu se podařilo letitého morouse Beskydoše přesvědčit, aby vzal vůbec na vědomí lidské pokolení. Je to opravdu úspěch v době, kdy mu kdekdo kecá do toho, co se s přírodou má či nemá dělat.

Nejinak tomu bylo i letos. Jako obvykle si turisté dali sraz před obecním úřadem, protože jako lid obecný si nedovolili promlouvat s takovou šajbou, jakou je Beskydoš. Požádali tedy vládce obce, starostu Jaroslava Tomance, aby za ně ztratil kus dobrého slova. Děje se tak každý rok, nebyl tedy důvod něco měnit.

K přivítání Beskydoše se dostavili samozřejmě skalní turisté, kteří vzácnou tradici udržují při životě. Akce se však zúčastňují i rodiče s dětmi, protože vyjma procházky ke studánce jsou zde víly a především mohutný nadpozemský vládce hor Beskydoš. Dětem i dospělým určitě k dobré náladě přišly vhod pamlsky, kterými ze svých kuchyní přispěly janovské turistky. Veškerou slávu můžete vidět ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

To však již starosta společně s Vesnou, v kterou se proměnila dlouholetá tvůrkyně turistického života v Janové Zdenka Chudějová, přivítali přítomné a starosta pak zvláště popřál turistickému jádru, aby jim to stále chodilo. Jistě, léta člověk nezastaví a s tím přichází na kostry člověčí různé neduhy a pohybové problémy bývají velmi často na prvním místě. I z toho důvodu řada turistů, která nechtěla oželet veselou akci, ale již by nezvládla ujít trasu, zvolila přesun na místo činu automobily nebo třeba na kole.

Beskydoš v Janové odemykal hory a studánky. Foto: Radomír Dolanský, celá fotogalerie ZDE

Mimo Vesny se řada věrných turistek proměnila v květinové víly. Nejdůležitější byla jako každý rok Trnková víla, která měla za úkol opatrovat poklad společného výtvoru Beskydoše a lidu valašského – slivovici. Příroda pod vedením svého vládce vytvoří plody a koumavý valašský lid použije svůj staletími propracovaný chemicko – fyzikální postup k přeměně modrého zlata v nektar bohů. Možná i proto se Beskydoš nechal přemluvit a každý rok jej přiláká známá vůně tekuté pochoutky.

Lidé se jali na popud starosty a Vesny volat Beskydoše, aby neváhal a přišel mezi janovské turisty a povolil jim užívání hor v jeho revíru. Už to vypadalo, že tento rok vyjdou prosby naprázdno, ale nakonec se přece jen zavlnil vzduch a najednou zde stál převeliký Beskydoš se subtilní usměvavou vílou. Z hole na lid nedůvěřivě hleděla sojka, která je u kolegy Krakonoše známá jako sojka práskalka, neb donáší na všechny lidi jejich nepravosti. Nedůvěřivě pomrkával i Beskydoš, protože lidské chásce není záhodno moc co věřit. A rok od roku je to horší. Proto mají janovští turisté vždy takové obavy, jestli na ně Beskydoš nezanevře kvůli různým exotům, kteří o sobě tvrdí, že ochraňují přírodu a mnohdy jsou horší než ti, co na ni kašlou.

Pozemský vládce obce se pozdravil s nadpozemským vládcem beskydských hor a požádal jej, zda by mohl pro janovské turisty na tuto sezónu otevřít svá hájemství. Beskydoš chvíli bručel, mračil se a okolkoval, ale když Trnková víla odšroubovala zátku z láhve a nezaměnitelná vůně linula se vůkol, vyhladilo se Beskydošovo zamračené čelo a jal se odemknouti valašské hory na všechny světové strany a všichni přítomní výskali a tleskali. Poté Beskydoš rozvinul archu úmluvy a přečetl vzácná ujednání: „Vy valašské hory, které se prostíráte od Javorníků až po Hostýnské vrchy, otevřete se nejen janovským turistům, ale všemu dobrému lidu. Dejte mu poznat naši krásu, pohostinnost, dávejte jim ze svých plodů. Nesesílejte na ně svůj hněv, pokud se nebudou chovat dobře, ale s laskavostí je vždy po cestách a chodníčcích vyveďte do jejich domovů. O to Vás žádám já Beskydoš, správce valašských hor.“ Opět zazněl potlesk.

Beskydoš v Janové odemykal hory a studánky. Foto: Radomír Dolanský, celá fotogalerie ZDE

Trnková víla naplnila poháry a pokynula vládcově víle, aby obsloužila Beskydoše, starostu obce i Vesnu, kteří si pro zdar sezóny navzájem popřáli a připili. A pak již nic nebránilo tomu, aby se průvod vydal na cestu ke studánce, které se od nepaměti říká Žebračka a vytéká u kapličky na území obce, těsně před hranicí se Vsetínem. Průvod šel tentokrát lesem, protože foukal docela silný vítr. Ale kousek od pěšiny vedla dříve cesta, kterou lid janovský chodil a s povozy jezdil na Vsetín do práce, za obchody, do školy nebo v neděli do kostela. Po dvou kilometrech vycházkové chůze se u studánky spojili pěší se skupinou automobilových turistů a vytvořili docela početnou skupinu, jak je na této akci zvykem. Málokdo tentokrát koštoval vodu ze studánky, protože hygiena dlouhodobě vydává upozornění, že není úplně košer. Jediná statečná žena si připila, ale nechala si načepovat z pramene do štamprle, takže vyjma fotografa jí nikdo nevěřil, že je to voda, přestože neřetízkovala.

Ale nebylo zapotřebí pít vodu. Beskydoš odemkl studánku Žebračka a tím všechny studánky vůkol, a hle, našel opět v prameni vychlazenou láhev tekutiny s modrou vůní. A zde nemusel mít nikdo obavy z poctivě zpracovaného valašského pokladu. Ještě chvíli všichni podebatovali a pak se po skupinkách vydali k domovu. Letošní odemykání hor a studánek s Beskydošem bylo opět úspěšné.

text a foto: Radomír Dolanský