„Evidujeme případy, kdy je poškozený nejprve kontaktován telefonicky, většinou na pevnou linku, volající se mu nepředstaví a s poškozeným hovoří žoviálně „ty mě nepoznáváš?" Pokud potom senior vysloví nějaké jméno, volající hned vystupuje, jako by to byl on," popsal nekalé praktiky podvodníků šéf valašskoklobouckých policistů Pavel Káňa. Kontakty si pachatelé jednoduše vybírají podle telefonního seznamu. „Zaměřují se hlavně na jména dnes již méně obvyklá, například Anna, Anežka, Božena, Josefa, podle kterých usuzují, že jde o seniora. Další legendu používají převážně ženy, které se vydávají za pracovnice sociálních služeb či důchodového pojištění," pokračuje policista.

Devadesátiletou ženu například okradl o sto tisíc korun darebák, který vystupoval jako její vnuk. „Kolem poledne ženě zazvonil telefon, ve kterém se ozvalo jen: „Ahoj, babi." Paní nemohla svého vnuka podle hlasu poznat, proto se zeptala: „To jsi ty, Libore?" Muž opáčil, že je skutečně její vnuk a že je nachlazený. Falešný Libor chtěl peníze na nové auto, které bude potřebovat kvůli dojíždění do zaměstnání," Dodal, že sám se ale pro peníze nemůže dostavit a že pošle kamaráda. Seniorka z obálky, ve které měla sto tisíc, před očima údajného kamaráda odložila stranou dvacet tisíc a zbylý obnos podvodníkovi dala. Nedlouho poté, co zloděj odešel, volal „vnuk" babičce znovu, jestli by mu nemohla dát i zbytek. Důvěřivá žena pak podvodníkovi dala i zbylých dvacet tisíc korun.

Dalším případem je událost, při které dvě ženy nabízely seniorce k prodeji deky. V nestřeženém okamžiku jí pak ukradly dvě stě dvacet tisíc korun. Objevil se i případ, kdy drzý mladík přišel do bytu třiaosmdesátileté ženy dokonce pětkrát. Nejprve vystupoval jménem operátora mobilních sítí a stařence vzal peněženku se třemi stovkami. Druhý den přišel požádat o vodu a ukradl čtyři a půl tisíce. Za pár dnů ženu navštívil jako policista, který předchozí krádeže vyšetřuje. Opět si odnesl menší hotovost. Počtvrté přišel s tím, že jej přivezla policie a jde se omluvit za krádeže peněz. Potřeboval sto korun, aby zaplatil výjezd policie. Z peněženky ale stařence odcizil šest set. Nenechavý mladík zamířil do bytu důvěřivé ženy i popáté. Přinesl jí vrátit peníze, které ukradl. Stařence předal poštovní poukázku na sedm tisíc s tím, že tisícikorunu mu musí vrátit, protože jí dluží jen šest tisíc a stalo se. Pachatele se nakonec podařilo zadržet.

Na závěr pár preventivních rad :

• Nikdy neotvírejte dveře, když nevíte, kdo je za nimi. Do bytu vpusťte pouze ty, které dobře znáte. Pokud vás někdo osloví jménem, neznamená to, že vás zná. Mohl si to přečíst například na štítku u dveří
• Na dveřích je vhodné uvádět jmenovku v množném čísle nebo v mužském rodu, zvláště v případě, že v bytě žije sama žena
• Mějte důležitá telefonní čísla poblíž vašeho telefonu nebo na dobře viditelném místě
• Zamykejte hlavní vchodové dveře. Pokud bydlíte v přízemním bytě nebo rodinném domě, nezapomínejte zavírat okna a to i v případě, že jdete nakoupit, do sklepa, s odpadky apod.
• Čekáte-li příchod cizího člověka, např. osobu reagující na váš inzerát, požádejte někoho z blízkých nebo přátel, aby byl s vámi doma
• Nebuďte důvěřiví ani k různým podomním prodejcům, kteří nabízejí zdánlivě levné zboží. Většinou toto zboží koupíte podstatně levněji v kterémkoli obchodě
• Pořiďte si panoramatické kukátko, které vám umožní dobře si návštěvníka prohlédnout. Instalujte si na dveře bezpečnostní řetízek, který udrží vaše dveře jen pootevřené a tak můžete některé věci vyřídit bezpečněji
• Peníze, doklady i klíče noste v příruční uzavřené tašce vždy odděleně. Noste sebou jen tolik peněz, kolik skutečně potřebujete. Peněženku uložte na dno kabelky
• Nepřijímejte doprovod nabízený neznámými lidmi, i kdyby vypadali důvěryhodně. Ochota pomocníka může být jen záminkou k tomu, aby se dostal do vašeho obydlí a tam vás okradl