Sport

Národní reprezentaci v házené žen čeká kvalifikační dvojzápas o postup na mistrovství světa. Házenkářky se budou společně připravovat od 11. dubna jednak v Rožnově pod Radhoštěm (a hale v blízkém Zubří), ale také v Luhačovicích. K prvnímu zápasu proti Švýcarsku nastoupí naše házenkářky v sobotu 17. dubna v Zubří. Odveta se bude hrát 20. dubna ve Švýcarsku.   Jak informuje oficiální web házenkářské reprezentace handball.cz, do Rožnova pod Radhoštěm hlavní trenér ženského týmu Jan Bašný pozval nejzkušenější sestavu, v Luhačovicích se budou připravovat paralelně mladé talentované házenkářky, aby byly kdykoliv připraveny pomoci hlavnímu výběru v boji se Švýcarskem. To by podle Bašného neměl být problém, protože s týmem reprezentačních trenérů dlouhodobě systematicky pracuje na společné koncepci reprezentačních výběrů. „Ve všech reprezentačních týmech pracujeme ve stejném herním systému a zapracováváme do něj hráčky od nejmladších dorosteneckých kategorií, proto nebude problém, aby do toho kterákoliv hráčka zapadla,“ poznamenal Bašný.   Záložní tým čeká v Luhačovicích totožná příprava, jakou absolvuje výběr v Rožnově, respektive v hale v Zubří. „Hráčky budou pracovat ve stejných dnech na stejných věcech, náplň jednotlivých tréninků bude prakticky totožná a i během reprezentačního týdne budou týmy na dálku v intenzivním kontaktu,“ uvedl Bašný. Soustředění záložního týmu v Luhačovicích ve Sportovním centru Radostova povedou trenéři Kateřina Hromádková a Dušan Poloz. „Budou se tam připravovat hráčky, které pracují v našem systému a některé mladší hráčky - juniorky, které s námi byly v březnu v Polsku. Ty budou kdykoliv schopné naskočit v případě problémů hráček na kempu v Rožnově,“ pokračuje Bašný.   Snad i připrava hráček v Luhačovicích přispěje k úspěšnému postupu národního týmu přes Švýcarky. Ty Bašný rozhodně nepodceňuje. „Soupeř je velmi dobrý, čím dál víc se zlepšuje a vzbuzuje respekt. Z naší strany bude zápas vyžadovat velkou koncentraci a důkladnou přípravu. Ale my budeme připravení. Myslím, že tým je dostatečně silný a kvalitní, aby splnil cíl, který před sebou máme. Je před námi snad vůbec nejdůležitější akce, naším cílem je jasně kvalifikace na mistrovství světa,“ dodal Jan Bašný.   -tz-

Týden po velikonočních svátcích se měl ve Zlíně konat na trati na Lesní čtvrti u Altánu U Spáleného dubu už 39. ročník Zlínské lesní hodinovky. Jedná se o jediný závod v Česku, který trvá hodinu a běží se na lesním kilometrovém okruhu. Vládní restrikce a už dlouho trvající omezení amatérského sportu u nás však pořadatele ze Spolku Běhy Zlín donutily připravit náhradní závod. Dubnová Lesní hodinovka se uskuteční virtuálně.   ,,Každý zájemce si může do neděle 11. dubna zvolit kdekoliv a jakýkoliv okruh, stezku, silnici, nebo lesní cestu. Jediné, co je potřeba udělat je nejprve přihlásit se na webu pořadatele, poté si jít zaběhat a potom poslat na emailovou adresu virtuálni@behyzlin.cz důkaz, že závod uběhl. Potřeba je také přidat informaci, kde a kolik toho běžec naběhal. Výkon je nutné zaznamenat pomocí hodinek, mobilní aplikace, nebo stopek,“ vysvětlil základní kritéria jeden z organizátorů zajímavého závodu Bob Komín.   ,,Běžci si pochopitelně můžou zvolit tempo podle potřeby a nálady. Každý se rozhodne, zda se pokusí uběhnout co nejdelší vzdálenost, nebo jestli si jenom půjde na hodinu volně zaběhat, nebo třeba na hodinu vyjít pouze na vycházku. Hodinu pohybu je možné absolvovat v kteroukoliv denní dobu,“ dodal ještě Komín.   Běhy Zlín také odmění všechny účastníky letošní virtuální Zlínské lesní hodinovky. [caption id="attachment_98822" align="alignnone" width="690"] Z archivu Zlínské lesní hodinovky. Foto: Karolína Komínová[/caption] ,,Každý dostane startovní číslo a pamětní diplom. Odměnou pro všechny vytrvalce bude rovněž i v této složité době zlepšení duševního a fyzického zdraví,“ vybízí zájemce ke sportování Bob Komín.   Rekord klasické Lesní hodinovky ve Zlíně drží už z roku 1996 reprezentant SKOB Zlín Martin Sadílek, který za hodinu čistého času uběhl 17 980 metrů. Mezi ženami je rekordmankou z roku 2018 Helena Kotopulu z Moraviamanu Otrokovice, jež uběhla 14 780 metrů.   V loňském roce se Zlínská lesní hodinovka kvůli pandemii koronaviru dvakrát odkládala. Nakonec se vůbec nekonala. V poslední ročníku v roce 2019 závod vyhrál reprezentant TJ Ski – Turist Velké Karlovice Svatopluk Janečka, který za hodinu čistého času uběhl 16 600 metrů. Závod žen před dvěma lety ovládla Jana Žaludková ze Zlína, jež se blýskla výkonem 13 990 metrů.   Lubomír Hotař

Jedni z těch, kteří věří, že se už brzy budou pořádat běžecké závody, jsou pořadatelé 5. ročníku trailového běhu miomoveRun ve Slavičíně. Ti také na konci března spustili registraci na tento závod. Ten by se měl konat v sobotu 5. června.   ,,Při online registraci na náš závod je nejprve potřeba založit profil na webu Behyzlin.cz. Potom je nutné vybrat si některou z tratí v našem závodu. Podmínkou je rovněž zaplatit startovné. V případě nutnosti zrušení akce z důvodu vládních restrikcí budou platby vráceny,“ vysvětluje základní kritéria hlavní organizátorka závodu Barbora Malaníková.   Slavičínští pořadatelé připravují tři závody. Všechny mají start i cíl v tamním zámeckém parku poblíž městského koupaliště. V parku a okolí se bude závodit v půlmaratonu a na trati dlouhé 10 kilometrů a 5 kilometrů. [caption id="attachment_98730" align="alignnone" width="690"] Foto: archiv pořadatelů[/caption] ,,Všechny se poběží na pětikilometrovém krosovém okruhu, který má převýšení 134 metrů,“ upozorňuje Malaníková.   ,,Po startu se nejprve od městského koupaliště poběží směrem k základní škole. Po prudkém seběhu z kopce krosaře čeká okruh okolo rybníka. Pak následuje úsek přes louku a les směrem k Hájenkám. V závěru se poběží znovu z kopce k městskému koupališti,“ popsala členitý okruh Barbora Malaníková.   Startovné při online registraci je do 31. května 300 Kč, Na místě v den závodu 400 Kč. Registrovat se můžete ZDE. [caption id="attachment_98731" align="alignnone" width="690"] Foto: archiv pořadatelů[/caption] V loňském roce ve slavičínském krosovém miomoveRun v půlmaratonu zvítězili Zdeněk Lasák (Uherský Brod, 1:36:07) a Jana Žaludková (Zlín, 1:59:06). Desetikilometrový závod vyhráli Dalibor Jedlička (SSK Vítkovice, 48:09) a Silvie Zvonková (Zvonek Sport Valašské Klobouky, 58:41). Závod dlouhý 5 kilometrů ovládli Tomáš Janek (LLB, 25:03) a uherskobrodská vytrvalkyně Hana Jurčíková (29:15). Do cíle všech tří závodů doběhlo 201 běžců.   Lubomír Hotař

V první třetině byli v útoku spíše domácí, kteří se také dostali do vedení. Vsetínským se poté podařilo vyrovnat v posledních minutách první třetiny.

Letos uplynulo již čtyřicet let, co fotbaloví dorostenci TJ Vlárské strojírny Slavičín postoupili do nově utvořené celostátní ligy. Zde pak v sezóně 1980/81 hrálo devět oddílů z pěti krajských měst, pět oddílů ze čtyř okresních měst, severomoravský Třinec a také valašský Slavičín. Na dorostenecká utkání ve Slavičíně tehdy chodilo 1500 diváků a hned v úvodních kolech si Slavičané připsali skalp pražské Slavie a Bohemians. Mužstvo v té době trénoval Ignác Matějovič společně s Františkem Maryášem. S prvně jmenovaným jsme přichystali rozhovor.   Pane trenére, za rok Vám bude osmdesát let, čím to je, že stále máte výbornou kondici a pořád kolem sebe rozdáváte veselou náladu? Popravdě řečeno, už to není, co to bývalo. Kvůli Covidu navíc nemůžeme chodit s naší partií na nohejbal do učiliště, nepodíváme se ani na termály do Maďarska a nedostanu se ani do Litvínova. Uvažuju ale nad tím, že si u pana Kučery na hale ve Slavičíně zaplatím hodiny a budu hrát veteránské turnaje ve stolním tenisu (smích). A náladu si udržuji pořád optimistickou, hlavně když mně berou ty ryby....   Jak si tedy v době pandemie udržujete kondici? Nejlepší je to prací na zahradě. Dále jezdím na kole na ryby a snažím se chodit na kratší vycházky. Střídavě žiju ve Slavičíně a ve Zlíně, tak se pohybuju vlastně ve dvou katastrech, což je už teď vlastně dovoleno (smích).   Letos je to 40 let, co se hrála ve Slavičíně dorostenecká nejvyšší soutěž, to byl bezesporu obrovský úspěch? Máte pravdu, ale své kvality jsme dokazovali již několik let dopředu, kdy se nám dařilo v žákovských kategoriích a šesté místo na republice v Chebu je toho důkazem. Dva roky jsme připravovali mužstvo již v Moravské dorostenecké lize a postup to určitě nebyl náhodný.   Pocházíte ze slovenského Záhoria, jak jste se dostal až na Valašsko? To je na delší vyprávění. Narodil jsem se v Lopašově u Senice. Pak jsem chodil na učiliště do Trnavy. Poté jsem se upsal jako svářeč do litvínovské chemičky. Ovzduší postiženo průmyslem v Krušných horách ale dětem nesvědčilo, tak jsem i kvůli bytu a lepšímu valašskému vzduchu odešel do Slavičína a získal jsem zde i s manželkou práci. [caption id="attachment_98520" align="alignnone" width="637"] Slavičínský dorost 1980. Ignác Matějovič zcela vlevo. Foto: František Hauser[/caption] Co Vaše fotbalová kariéra? Začínal jsem jako spousta kluků na plácku ve slovenském Lopašově za barákem. V žákovském věku jsem hrál za nedaleké Radošovce. Na učilišti v Trnavě jsem pak startoval za dorost a zahrál jsem se i s pozdějším reprezentantem Jozefem Adamcem. Po nastěhování do Litvínova jsem hrál v divizním týmu a bojovali jsme o postup do vyšší soutěže. Litvínov však byl hlavně hokejové město, přesto jsme si všichni fandili navzájem.   Zahrál jste si fotbal i ve Slavičíně? V roce 1975 jsme se na Valašsko přistěhovali, nikdo o mé hráčcké kariéře toho příliš nevěděl. Navíc jsem byl po operaci zad a jen pomaličku jsem se rozkoukával.  Jednou mne oslavil kamarád Mirek Poláček, že jich je v Nevšové málo, tak jsem za ně "na černo" nastoupil a už jsem tam pak zůstal i zaregistrovaný. Zanedlouho mne však oslovili funkcionáři Slavičína, abych šel trénovat dorostence. Měl to být záskok za Frantu Maryáše, který šel na operaci očí. Ten záskok ale trval rok a čtvrt a já jsem pak u dorostu zůstal i s Feolou, jak se Františku Maryášovi přezdívalo.   Podařilo se Vám postoupit do nově utvořené Celostátní ligy, to byl velký úspěch? V první sezoně v Moravské divizi jsme se seznamovali s úrovní soutěže, bylo z toho nakonec šesté místo, ale odehráli jsme velmi kvalitní souboje s Baníkem, Opavou, Třincem, Olomoucí nebo Frýdkem-Místkem. O rok později už kluci dozráli a vytvořila se skvělá patra. Od začátku jsme šlapali za postupem a nakonec z toho bylo třetí místo, které zaručovalo postup do nejvyšší soutěže. To tenkrát byla ve Slavičíně velká sláva a postupová branka Mirka Mynáře z trestného kopu zůstane nezapomenutelnou.   Nerozklepala se Vašim hráčům ze Slavie, Sparty či Dukly před sezonou kolena? Určitě jsme cítili respekt ke svým soupeřům, ale za dva roky v Moravské lize jsme věděli, že můžeme hrát důstojnou roli s každým soupeřem. Ve Slavičíně jsme měli vždycky kvalitní zimní přípravu, tu jsme pilovali i duely se slovenskými celky z Púchova, Povážské Bystrice, Nemšové a Dubnice nad Váhom. Našim častým protivníkem byli i dorostenci Zlína, ale ti hráli o soutěž níže a nebyli pro nás tak zdatným protivníkem (smích). [caption id="attachment_98521" align="alignnone" width="1000"] Slavičínský dorost 1981. Ignác Matějovič zcela vlevo Foto: František Hauser[/caption] Vstup do sezony se Vám vydařil, porazili jste doma Slavii i Bohemians? To jsme měli nováčkovskou euforii. Slavii jsme doma porazili 2:1 a vyzráli jsme i s Bohemians, kdy jsme zvítězili 3:1.  Rázem se o nás začalo psát ve všech médiích, v časopisu GÓL na úvodní straně byla naše velká fotka a nadpis - Kde vůbec leží ten Slavičín?  Určitě jsme způsobili rozruch v tehdejších mládežnických vodách a různé kluby se začaly zajímat o naše hráče. Pak nám trošku došel dech, pár bodíků jsme poztráceli úplně zbytečně a do mužstva se vznesla nervozita. Hráči nebyli zvyklí na takový tlak a ani vedení tuto situaci příliš neustálo. Nakonec jsme se ocitli v sestupovém pásmu, ale s minimální ztrátou na týmy před námi.   Po pár nepříznivých výsledcích jste byli nakonec po podzimu s panem Maryášem odvoláni? Nerad na to vzpomínám, výbor neměl trpělivost, chtěl pořád dobré výsledky a to v nabité soutěži kolikrát nešlo, protože střediska mládeže Baníku, Sparty, Plzně či Zbrojovky byly úplně někde jinde. Myslím si, že za naší výměnou byla i politika a ambice dalších místních trenérů, kteří čekali na svoji šanci.   Nejvyšší soutěž se nakonec zachránit nepodařilo... K záchraně nám chybělo pár bodů, ale jarní část přinesla opět zbytečné ztráty. V Hrádku na škváře se například remizovalo s pražskou Spartou 1:1, když jsme navíc nedali penaltu. Především domácí prohry nás stály setrvání v soutěži. S odstupem času si myslím, že se vedení klubu mohlo spojit s týmy v okolí např. Brumovem, Uh. Brodem, Val. Klobouky nebo Štítnou nad Vláří a mohlo se ve Slavičíně vytvořit jakési centrum mládeže a nejvyšší soutěž by se určitě zachránila. Je škoda, že to v té době nikoho kompetentního nenapadlo, je potřeba však říct, že tehdy to bylo s přestupy a s hostováním podstatně složitější.   Máte nějaké úsměvné situace s Vašeho působení u ligového dorostu? Tak těch je hodně...Třeba přijela pražská Slavie a sháněla se po masážním stolu. Ten jsme u nás neznali a navíc správce hřiště pan Puškár je poslal na rozcvičení do nedalekého zámeckého parku. To je tak asi rozhodilo, že u nás nakonec prohráli. Je třeba říct, že na naše domácí utkání chodilo i přes tisícovka diváků a na to také nebyly pražské fotbalové naděje zvyklé. Především na podzim město ligovým fotbalem žilo a na utkání se sjížděli lidé ze širokého okolí. [caption id="attachment_98522" align="alignnone" width="718"] Slavičínský dorost 1980. Ignác Matějovič vlevo nahoře. Foto: František HauserFoto: František Hauser[/caption] Co třeba rozhodčí, nebrali Vás jako trpaslíka a outsidera? Na rozhodčí si nějak nemůžeme stěžovat, sestup jsme si udělali ve svých hlavách. Je ale pravda, že na nás měl sudí přísnější metr v Jihlavě a v Chomutově. Jiný názor však měli naši fanoušci, kteří po jednom domácím utkání objeli sudímu auto pětikorunou a byla z toho pěkná polízanice!?   Které hráče jste měl nejraději? Já jsem prosazoval spíše takový demokratický přístup. Měl jsem radu tzv. starších, Ivana Holka, Jardu Smolka, Zdeňka Kupčíka, Standu Faldíka a Ladika Goňu a s těmi jsem velmi dobře vycházel a komunikoval. Ale já jsem nekonfliktní typ a s kým nevyjdu, tak s tím vyběhnu (smích).   Kteří hráči se později z mládežnických kategorií Slavičína prosadili i u dospělých? Prosadili se především brankáři, Pavel Barcuch ve Zbrojovce, Chebu, Drnovicích, Uh. Hradišti a v Ratíškovicích, Jožka Štrbák chytal v druholigových Slušovicích. Jarda Smolek s Mirkem Mynářem působili v Uherském Brodě, Stanislav Faldík na Vsetíně a ve slovenské Čadci. Olda Kozubík hrál druhou ligu za Zlín a hromada hráčů se pak podílela v devadesátých letech na postupu mužů Slavičína do Divize.   Řada hráčů se pak vrhla i na trenérskou dráhu, Radek Divila působí u mládeže Fastavu ve Zlíně, Jirka Váňa trénuje slavičínskou rezervu, Olda Kupčík ve Val. Kloboukách.  Například Vladimír Goňa se stal ligovým rozhodčím a Petr Koseček trénoval Českou reprezentaci v sálovém fotbalu. Mnoho kluků dělá i fotbalové činovníky, např. Broňa Münster je ve Slavičíně místopředsedou a Staňa Belžík sekretářem FC TVD. I ostatní stále dělají do fotbalu ve svých rodištích. [caption id="attachment_98523" align="alignnone" width="1200"] setkání bývalých dorostenců ve Slavičíně po 35 letech. Foto: Zdeněk Rumplík mladší[/caption] Prozradíte nám v závěru i něco o své rodině? Nemám žádné tajnosti. S manželkou jsme o několik let později ve Slavičíně rozvedli. Ona byla z Litvínova a přeci jen ji to táhlo domů. Syn Libor vyrůstal fotbalově ve Slavičíně, později to zkoušel i v Litvínově. Ale je to taky už "pán v letech" a jako hasič v chemičce se teď nezastaví. Baví ho tenis a do Slavičína za mnou jezdí velmi často a hrává zde tenisové turnaje.   Dcera Dita se vdala za hokejového reprezentanta Petra Rosola. Mají spolu dvě děti. "Rosi" dříve působil  hokejově ve Švýcarsku a v Itálii. Několikrát jsem se tam byl za nimi podívat. Teď si už ale žijí každý svým životem. Já mám již delší dobu přítelkyni ve Zlíně a zatím nám to klape.   Chodíte na fotbalová utkání a co říkáte na současnou úroveň? Před pandemií jsem chodil na utkání Zlína, za trenéra Bílka to byla paráda. Pak se kádr hodně změnil a jarní část vždy stála za "starou belu". Teď to sleduji jen v televizi, ale kolikrát je to taková "holomajzna". Zlín se ale teď zlepšil, ale do konce sezony je ve hře ještě hodně bodů.   Samozřejmě chodím i na zápasy Slavičína a kolikrát je to zajímavější fotbal než ve Zlíně. Hrajeme už řadu let na špici divize a pod trenérem Slončíkem má ten fotbal hlavu a patu.   Dá se srovnat tehdejší fotbal s dnešním? Hrozně těžko to srovnávat, tehdy to nebylo tolik o taktice. Podle mne bylo více času na různé technické kousky a dovednosti. Dnes je to o tom hlavně neudělat chybu. V klidu si ale dovolím říct, že někteří hráči ze slavičínského dorostu by se prosadili i teď. Jen by je musel někdo pořádně vést a museli by dostat pořádnou šanci. Zároveň  bych chtěl vidět současnou generaci, jak trénuje na škváře, ledu a sněhu a s těžkými balóny. Nemluvě o kopačkách a hráčckém vybavení. Každá doba však přináší svoje a my ve Slavičíně jsme si ji užili naplno. Za sebe musím poděkovat mým dvěma spolupracovníkům, kteří již nejsou mezi námi, vedoucímu týmu panu Zdeňku Rumplíkovi staršímu a Frantovi Maryášovi.   -kos-

Hokejisté VHK ROBE Vsetín ve vyřazovacích bojích postupně odstavili z cesty Ústí nad Labem a Vrchlabí. Nyní před nimi stojí semifinálový soupeř z Jihlavy, který po základní části skončil na druhém místě za Kladnem. „Chuť porvat se o finále je v mančaftu velká. Mohli bychom vidět strhující bitvy. Věřím, že v nich nebudeme tahat za kratší konec, šance jsou padesát na padesát,“ hlásí trenér Luboš Jenáček před začátkem sérií, jež startuje na Vysočině už v pátek a v sobotu. Více ve videu.   https://youtu.be/-Wd9g3kCtYI

Rozhovor/ Po několika letech byla letošní zima pro lyžaře velmi příznivá. Proto si na spoustě míst ve Zlínském kraji mohli vyznavači klasického lyžování užívat spoustu kilometrů na běžeckých stopách. Oblíbený byl úsek mezi Popovem, Jestřabím a Bohuslavicemi nad Vláří, kde se o stopu staral jednapadesátiletý Václav Králík.   Lyžaře zajímá, kdo je Václav Králík?   Narodil jsem se na podzim v roce 1969. Od narození bydlím v Jestřabí. Sedm let jsem ale bydlel ve Štítné nad Vláří, kde moji rodiče postavili dům. Tam jsem si našel manželku a společně s ní jsme se nastěhovali zpět do rodného domu v Jestřabí. Jsem vyučený zedník, ale od roku 1992 se živím jako osoba samostatně výdělečně činná. Od zedničiny jsem odešel do tepla a začal montovat stínící techniku. Tuto práci dělám dodnes. S manželkou Martinou a dvěma syny Tomášem a Martinem máme rodinnou firmu VAMAK Jestřabí. Ve firmě prodáváme a pronajímáme přívěsné vozíky, pracovní plošiny a stavební stroje.   Kdy Vás napadla myšlenka připravovat běžeckou stopu pro lyžaře mezi Popovem a Bohuslavicemi nad Vláří?   Někdy v zimě 2010 – 2011. Takže stopu pro běžkaře připravuji 10 let. Inspiroval jsem se u spolku Kolo - běžky Brumov, kteří také v té době připravovali stopu pomocí skútru a přídavného zařízení. První dvě sezony jsem ji připravoval ve vlastní režii. Potom jsem oslovil obecní úřady ve Štítné nad Vláří, Jestřabí a Bohuslavicích nad Vláří a požádal je o podporu přípravy běžecké stopy v jejich katastru. Starostové byli pro. Proto bych jim chtěl za sebe i jménem všech příznivců bílé stopy poděkovat za jejich podporu.   [gallery columns="5" ids="98100,98101,98102,98103,98104"] Úprava stop mezi Popovem a Bohuslavicemi nad Vláří. Foto: archiv Václava Králíka   Jak je úsek mezi Popovem, Jestřabím a Bohuslavicemi nad Vláří dlouhý?   Podle sněhových podmínek 15 až 20 kilometrů. Stopu se snažím dělat v rovinatém terénu, aby ji mohli využívat zkušení běžkaři, ale také rodiny s dětmi, začátečníci a méně zkušení běžkaři, mezi které patřím i já (úsměv).   Připravoval jste i nějaké jiné trasy pro běžkaře?   V roce 2015 mě oslovili pořadatelé Kochavecké 18, kde byl terén i pro zdatné lyžaře.   Kdy jste letos v okolí Jestřabí začali s přípravou?   Na trať jsem poprvé vyjel v sobotu 16. ledna.   Co taková příprava stopy obnáší?   Především potřebuji dobrou předpověď počasí. To znamená hodně sněhu a také mráz. Jakmile meteorologové hlásí vydatné sněžení, tak hned jdu do dílny a na čtyřkolce přehodím obutí. Pneumatiky nahradím sněžnými pásy. Nádrž naplním benzínem do plna a můžu vyjet. [caption id="attachment_98105" align="alignnone" width="690"] Václava Králíka sport baví[/caption] Kolik lidí se na přípravě trasy pro běžkaře letos podílelo?   Někdy i celá moje rodina. Když mi dojde v nádrži benzín, tak jsou v pohotovosti. Také mi zajišťují občerstvení hlavně teplý čaj, abych nezmrzl. Letos mi poprvé pomáhal už i tříletý vnuk Šimon. A další sezonu se určitě zapojí i mladší vnuk Tomáš (úsměv).   Čím stopu připravujete a upravujete?   Pomocí čtyřkolky Polaris Sportsmen 800 a přídavného zařízení. Na výrobě přídavného zařízení se podílelo dost lidí, které jsem oslovil, a ti ochotně přiložili ruku k dílu. Plánek nakreslil Ladislav Šuráň, výrobu kluzáku obstaral Milan Semerád, plastovou nádobu zajistil Josef Králík starší a finální kompletace provedli Stanislav Urban se synem Stanislavem. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Betonové kostky, které slouží jako závaží, jsem si vyrobil sám. Na materiál přispěla obec Jestřabí. Všem bych chtěl touto cestou za pomoc poděkovat.   Kolik zhruba lidí se ve stopě každý den v letošní zimě v okolí Jestřabí projelo?   Statistiky si vést nestíhám. Ale každý rok mi volá čím dál víc lidí, jestli už jsem stopy projel. Dokonce volají i ze vzdálenějších obcí. Například z Velkého Ořechova, což mě překvapilo a potěšilo. Letos byl zájem o běžecké lyžování extrémní. A to z důvodů uzavření vleků a lanovek a také z důvodu omezení cestování.   Určitě máte vymyšlený i informační systém?   O tom, že je běžecká trať připravená se vždy snažím co nejdřív zavolat starostovi Jestřabí a informuji starosty obcí v okolí Jestřabí. Aktuální stav stopy hlásím i panu Stanislavu Florešovi z Našeho Valašska.   [gallery columns="4" ids="98111,98112,98113"] Foto: archiv Václava Králíka   Kolikrát jste si byl letos v zimě zalyžovat?   Jak se říká, já jsem ta kovářova kobyla. Běžky jsem vyzkoušel teprve před 2 lety a to jsem je měl půjčené. Letos jsem si konečně koupil vlastní běžky a výbavu k běžkování. Ale než jsem stačil stopu projet, tak přišla obleva. Takže jsem nové běžky ani nevyzkoušel. U nás v rodině převládá spíš sjezdové lyžování a snowboard. Snad se ale po padesátce budeme věnovat i klasickému lyžování.   Kdo Vás přivedl k lyžování?   Až ve 23 letech manželka. Přesto se mi podařilo naučit lyžovat oba syny a ti jsou lepší lyžaři, než já.   Kde máte oblíbená místa pro lyžování?   Nejraději lyžujeme v Dolomitech, nebo Alpách. Ale když sněhové podmínky dovolí, tak si rádi zajedeme i do Štítné nad Vláří na Dubečky, kde jsme s lyžováním začínali. Bohužel z důvodu Covidu – 19 už jsme na sjezdovkách rok nestáli.   Kterým sportům se ještě věnujete?   V loňském roce hlavně turistice a horskému kolu. A vypadá to, že letos to bude podobné. Rekreačně také hraji nohejbal a organizujeme rodinný turnaj ve stolním tenise.   [gallery columns="5" ids="98106,98107,98108,98109,98110"] Foto: archiv Václava Králíka   Jaké jsou Vaše další aktivity?   S rodinou zajišťujeme občerstvení fotbalistům a divákům při domácích fotbalových zápasech SK Jestřabí. Rovněž se snažím věnovat vnukům, kteří mi vždy dobíjí baterky. Navíc práce je můj koníček, takže jsem tak trochu workoholik. A v současné době trávím hodně času i na stavbě domu u syna Tomáše. Zkrátka nuda u mě nehrozí.   Jaké jsou Vaše největší sportovní úspěchy?   Jednoznačně zisk 2. místa v mezinárodním nohejbalovém turnaji trojic ve slovenské Šale. Tento povedený výsledek jsme vybojovali společně s Víťou Svárovským a Františkem Šuráněm. A za velký úspěch považuji i to, že jsem se při mých sportovních aktivitách ještě nezranil (úsměv).   Na co sportovního se těšíte v roce 2021?   Hlavně až budu s rodinou a přáteli zase moct vyjet na hory, které už nám dost chybí. Také doufám, že už brzy budou povolené amatérské soutěže a po dlouhé době si zajdeme s celou rodinou do areálu fotbalového hřiště v Jestřabí na pivo a až budeme fandit týmu SK Jestřabí.   Lubomír Hotař

Ruská posádka Nikolaj Grayzin - Konstantin Aleksandrov na voze Volkswagen Polo Gti R5 se stala absolutními vítězem letošního ročníku Kowax Valašské Rally 2021 před dvojicí Jan Kopecký - Jan Hloušek na Škodě Fabia Rally2 Evo. Třetí příčku získali Filip Mareš s Radovanem Buchou, rovněž na Fabii Rally2 Evo.   Gryazin, který na Valašsku startoval v rámci přípravy na soutěž mistrovství světa v Chorvatsku předváděl po oba dny úvodního podniku Sonax MČR v rally vynikající výkony. Z pohledu statistik byl na deseti rychlostních zkouškách pouze dvakrát poražen, když byl ale nejhůře třetí a celou soutěž ovládnul stylem start - cíl.   „Vyhráli jsme, takže se logicky radujeme. Pro nás to bylo důležité rozjetí před soutěží mistrovství světa v Chorvatsku. Zdejší rychlé tratě nám připomenuly Barum rally, na které jsme v minulosti už startovali. Svým způsobem jsme tedy zakončili nedodělanou práci z této soutěže. Na Barumku bych se ale rád vrátil. Valašská rally byla moc hezká. Jsou tu pěkné tratě s rychlými ale i úzkými úseky. Nenajeli jsme sice moc kilometrů, ale rychlostní zkoušky byly náročné a pokud je celé české mistrovství takové, tak to zde není lehké,“ uvedl Nikolaj Gryazin.     Jan Kopecký se dnes po včerejší anabázi s upadlým kolem soustředil především na souboj o české body s Filipem Marešem, kterého nakonce v závěru soutěže udolal. Mareš však určitě nemusí smutnit, neboť i on předvedl významné zlepšení, především tedy s ohledem na srovnání časových odstupů na jednotlivých rychlostních zkouškách.   Čtvrtá příčka absolutně je skvělým příslibem do budoucnosti ze strany talentovaného Dominika Stříteského, za nímž byl v cíli letošní Valašské rally klasifikován další z nadějných českých mladíků Erik Cais. Pomyslné rozšířené stupně vítězů ještě doplnil šestý Jan Černý, který přišel o lepší umístění díky Caisovu náporu v závěru soutěže.   Kompletní výsledky ZDE.   „Dnes to bylo rozhodně lepší, asi mi opravdu pomohl noční odpočinek. Dnes ráno už jsem se cítil lépe a tak jsme se rozhodli pokračovat v soutěži. Nebylo to sice stoprocentní, ale cítil jsem se v autě rozhodně líp než včera. Dokazovaly to i dvě poslední zkoušky, kdy jsem potřeboval 'zlomit' Honzu Černého, což se povedlo. Jelo se tu velké tempo, takže jsem rád, že jsme se dostali do první pětky. Ale závodí se prostě všude, bez ohledu, jestli je to soutěž domácího šampionátu nebo mistrovství Evropy. Navíc tu byla konkurence v podobě Nikolaje a o to víc se jelo. Byl to krásný závod,“ uvedl k úspěšně dokončenému závodu Erik Cais.   -red-

Upozornění pro všechny motoristické fandy. Vzhledem k aktuální epidemiologické situaci se soutěž pojede bez diváků. Pořadatelé žádají, aby lidé tento fakt respektovali, protože jen díky němu dostala soutěž výjimku Ministerstva zdravotnictví České republiky. V případě porušování výjimky ze strany diváků bude muset pořadatel sáhnout i ke zrušení rychlostní zkoušky. Buďte proto prosím organizátorům i posádkám ohleduplní, jen tak pomůžete rallysportu v Česku.  

Pro diváky budou přístupné živé přenosy:

Valašská rally nalákala sedmdesát posádek

Vydařených pět týdnů zimního soustředění v Turecku má za sebou Tereza Tvarůžková. Bikerka z Jarcové se v Alanyi v rámci přípravy na novou sezonu zúčastnila také šesti závodů v ženské kategorii Elite. Po třech nezdarech jich postupně tři vyhrála.   První prvenství Tvarůžková vybojovala 28. února. Tenkrát v cíli svoji největší rivalku v Turecku Githu Michielsovou z Belgie porazila o čtyřiadevadesát sekund. Bronzová byla o dalších jednadvacet sekund zpět další česká reprezentantka Jana Czeczinkarová.   ,,Tereza měla v Alanyi v úvodních třech závodech smůlu. V tom čtvrtém chtěla konečně ukázat, že se dostává do formy. Náskok v cíli před Michielsovou odpovídal její momentální kondici. Nicméně kvůli pádu a hematomu na kyčli, který si přivodila po střetu s motorkou na začátku února, ještě těsně před startem nevěděla, jestli vůbec do závodu nastoupí. Masér českého národního týmu Tomáš Hrůza ji ale dal dohromady,“ děkoval její manažer Jan Slavíček.    ,,V závodu jela od startovního výstřelu na první pozici. Po prvním kole měla na čele už půlminutový náskok,“ prozradil ještě Slavíček. [caption id="attachment_97904" align="alignnone" width="690"] Tereza Tvarůžková na závodech v turecké Alanyi 2021. Foto: Jan Němec[/caption] Další triumf si Tvarůžková připsala ve čtvrtek 11. března. V tomto závodu dosáhla času 1:28:18. Stříbrná dojela Barbara Bekkó z Maďarska (1:28:56), třetí místo obsadila Ruska Kristina Ilinová (1:30:56).   Tureckou misi zakončila v neděli 14. března ziskem třetího prvního místa. Rodačka z Jarcové v tomto závodu zajela čas 1:14:20. Druhá Kristina Ilinová z Ruska byla o sedmatřicet sekund pomalejší, třetí příčku brala za čas 1:16:02 Ramona Forchiniová ze Švýcarska.   ,,Všechny závody v Turecku jsem jela z plné zátěže. Chtěla jsem v nich ale dokázat, že body, které jsem v Alanyi vyjela do UCI žebříčku a aktuální umístění mezi bikerkami v elitní kategorii žen v TOP 10 na světě, není náhodné,“ potěšily povedené výsledky Terezu Tvarůžkovou.   ,,Náročný byl zejména poslední závod. I když jsem neměla úplně ideální formu, tak se mi v něm podařilo porazit například mistryni světa v maratonu horských kol Ramonu Fochiniovou,“ pochvalovala si česká reprezentantka v cross country z Valašska.   [gallery columns="5" ids="97905,97906,97907,97908,97909"] Tereza Tvarůžková na závodech a soustředění v turecké Alanyi 2021. Foto: Jan Němec   Tvarůžková se z Turecka vrátila v úterý 15. března. Poté několik dnů odpočívala. V neděli 21. března se však rodačka z Jarcové, která chce v letošní sezoně ve všech světových podnicích bojovat o pozice v TOP 20, už postavila na start závodu kategorie C1 v Langenlois v Rakousku.   Lubomír Hotař

Tomáš Štverák se poctivě připravuje na novou sezonu. Mladý ultraběžec ze Zubří se v rámci tréninku zúčastnil Pražské stovky. Tento závod startoval v Praze v Modřanech, cíl měl ve Slapech. Akce byla původně plánovaná jako padesátka, skutečná délka závodu byla nakonec 51,7 kilometru. Součet stoupání na trati vedené ve zvlněném terénu v lese a také podél řeky Vltavy, byl něco málo přes 2000 metrů.   Štverák v závodu dosáhl času 4 hodiny a 37 minut. Druhý skončil se ztrátou 4 minut Ondřej Pavlů z Prahy, bronzovou pozici obsadil v čase 4 hodiny a 44 minut. Lukáš Ďopan z malé obce v Jeseníkách ze Supíkovic.   Startovalo se individuálně po jednom. Na odbavení jednoho běžce byly 2 minuty.    ,,Už několik let jsem stálým účastníkem plné verze Pražské stovky, která se každý rok koná na začátku prosince. Klasická Pražská stovka se však v loňském roce nemohla uskutečnit. Hlavní organizátor Olaf Čihák ale na konci letošní zimy připravil alespoň Covid verzi,“ vysvětloval Tomáš Štverák svoji účast v dálkovém běhu mezi Prahou a Slapy.    ,,A také už jsem měl závodní absťák,“ dodal ještě s úsměvem vytrvalec ze Zubří. Štverák si ve známém závodu ve středních Čechách rovněž otestoval formu v závěru zimní objemové přípravy. Na start v hlavním městě se však nijak speciálně nepřipravoval.   ,,Šel jsem do něho z plného tréninku. Navíc se do poslední chvíle nevědělo, jestli se závod kvůli vládním opatřením vůbec uskuteční,“ přiznal ultraběžec z Valašska.   Počasí mu vyhovovalo. ,,To bylo běžecky naprosto ideální. Teplota se pohybovala kolem 10 stupňů. Bylo sice zataženo, ale nefoukal žádný vítr, ani nepršelo,“ pochvaloval si Štverák. [caption id="attachment_97900" align="alignnone" width="690"] Tomáš Štverák v Pražské stovce 2021. Foto: archiv Tomáše Štveráka[/caption] ,,Na trati ovšem nemuselo být tolik bahna. Podmínky však byly pro všechny stejné,“ trochu s nadsázkou si přece jenom postěžoval reprezentant Zubří.   V oblíbeném závodu chtěl samozřejmě běžet co nejrychleji.   ,,Chtěl jsem zaběhnout čas pod 5 hodin. Myslel jsem i na co nejlepší umístění. To však nebylo podstatné,“ prozradil Tomáš Štverák.   Na začátku na trati chvíli bloudil.    ,,V úvodních 10 kilometrech jsem dvakrát přeběhl kontrolu a jednou minul odbočku. Takže jsem se musel vracet a to mě dost naštvalo. Na první kontrole jsem běžel až na 10. místě s šestiminutovou ztrátou na první příčku. Po desátém kilometru už jsem se však posunoval dopředu. A protože jsem celý závod běžel v konstantním tempu, nijak výrazně mi nedocházela energie a neodešly mi ani nohy, tak jsem si nakonec ve Slapech doběhl pro vítěznou pozici,“ potěšil povedený výsledek Štveráka.   Lubomír Hotař

Podobně jako všechny ostatní týmy, tak i fotbalisté Horní Lhoty od začátku října čekají, jestli se vůbec na jaře rozehrají mistrovské soutěže. Když byly povolené tréninky venku o kapacitě 10 sportovců, tak se jednou za týden scházeli na hřišti a zahráli si fotbal. To už ovšem dlouhou dobu nejde realizovat. Mužstvu z Luhačovicka společná příprava a souboje o body hodně chybí.   ROSTISLAV POLÁCH BYL JEŠTĚ PŘED MĚSÍCEM OPTIMISTA   Předseda klubu Rostislav Polách byl ještě v únoru optimista. ,,Tenkrát jsem si myslel, že se IV. třída ve zlínském okrese dohraje. Po tom, co nám ale vláda v posledních týdnech připravila, tak už si tak jistý nejsem,“ přiznává Polách.   DO SEZONY ŠLI S PŘEDSTAVOU POKUSIT SE POSTOUPIT DO III. TŘÍDY   Jeho tým je po přerušené podzimní části soutěže v neúplné tabulce ve skupině B IV. třídy na šestém místě. ,,Do sezony jsme opět šli s představou pokusit se po 55 letech poprvé v historii našeho klubu postoupit do III. třídy. Náš cíl se ani v zimě nezměnil,“ prozradil odvážné plány předseda SK Horní Lhota.   CHYBĚL ROZDÍLOVÝ HRÁČ   Vedení klubu těší, že se do mužstva podařilo zapracovat několik nadějných dorostenců. Zejména Rostislava Polácha mladšího a Vojtěcha Drgu. ,,Chyběl nám ale zkušený rozdílový hráč, který by na hřišti strhl ostatní  k lepším výkonům. Na toho pořád čekáme,“ uvědomují si ovšem v Horní Lhotě.   NEJVÍC SE POVEDL ZÁPAS V LOUČCE   Mužstvo z Luhačovicka se snažilo předvádět kolektivní a kombinační fotbal. ,,Bylo to však neúčelné. Většina soupeřů náš herní styl dokázala eliminovat,“ přiznává vedoucí mužstva Jiří Šenovský. Několik zápasů se šestému celku IV. třídy ve skupině B však povedlo. ,,Nejvíc mě potěšila vysoká výhra v Loučce 6:1. Tento duel jsme po povedeném nástupu do střetnutí rozhodli už v prvním poločase. Bojovný výkon s velkým nasazením jsme podali i v o slabené sestavě v Lačnově,“ zavzpomínal na vydařené partie trenér Ivan Pavliš.   NEDAŘILO SE V LIPOVÉ A PŘED KAMERAMI TV NOVA DOMA PROTI JESTŘABÍ   Horní Lhotě se naopak nedařilo v Lipové. ,,Na půdě třetího kolektivu soutěže jsme dlouho předváděli dobrý fotbal a po prvních pětačtyřiceti minutách jsme tam vedli 1:0. Po přestávce však domácí výsledek otočili. Zbytečnou ztrátu jsme si připsali i v domácím střetnutí s lídrem tabulky Jestřabím. V tomto souboji jsme vyprodukovali spoustu hrubých chyb. Navíc reportáž z tohoto utkání vysílala TV Nova. Tenkrát jsme oslavovali 600. výročí od první písemné zmínce o obci Horní Lhota,“ mrzí tyto porážky kouče Pavliše.   NEJVĚŠÍM TAHOUNEM BYL GÓLMAN RADIM PLŠEK   Ten za největší oporu týmu vybral spolehlivého brankáře Radima Plška. ,,Radim je ve IV. třídě nadstandardním gólmanem. U ostatních hráčů si cením jejich přístupu k tréninkům i zápasům,“ chválí celé mužstvo trenér šestého celku čtvrté třídy valašské skupiny ve Zlínském okrese.   HRÁČI BĚHAJÍ, POSILUJÍ A CHODÍ NA TÚRY   Předsedu klubu Polácha těší, že se jeho hráči se i ve složitém koronavirovém období připravují individuálně. ,,Chodí si hlavně zaběhat. Co jiného se dá momentálně dělat. Nejpilnější jsou Petr Smištík, Josef Šenovský a Stanislav Plášek Pilný a příkladem pro ostatní je i trenér Ivan Pavliš. Všichni běhají kolem Horní Lhoty, nebo směrem k Luhačovické přehradě. Nebo podnikají kolektivní túry po okolních kopcích. Petr Hlavička a Vojtěch Drga individuálně posilují,“ cení si přístupu Polách i celé vedení klubu.   VYLEPŠUJÍ HRACÍ PLOCHU, V AREÁLU BUDUJÍ ZASTŘEŠENÍ   V Horní Lhotě však ani v současném období nezahálejí a vylepšují si svůj sportovní areál. ,,Modernizujeme posilovnu a zkvalitňujeme hráčské zázemí. Vylepšujeme také hrací plochu. K tomu nám pomáhá nově zřízené automatické zavlažování. A už od léta ve fotbalovém areálu budujeme zastřešení pro pořádání sportovních i kulturních akcí v naší obci, které by se mohly konat i za nepříznivého počasí,“ informoval ještě závěrem Rostislav Polách.   [gallery columns="5" ids="97816,97817,97818,97819,97820"]   AKTUÁLNÍ KÁDR HORNÍ LHOTY:   Radim Plšek – Jan Bruník, Vojtěch Drga, Petr Fojtík, Daniel Fojtů, Petr Hlavenka, Petr Hlavička, Jiří Holub, Martin Krupica, Dalibor Maňas, David Moudřík, Martin Pavliš, Jaroslav Plášek, Luděk Plášek, Stanislav Plášek, Zdeněk Plášek, Rostislav Polách ml., Petr Smištík, Adam Ščuglík, Josef Šenovský, Ondřej Tonkovič, Jakub Trčka, Josef Trčka, Ondrej Trška. Trenér: Ivan Pavliš.   Lubomír Hotař

Fotbalový talent Adam Číž jde ve stopách „strýce“ Zdeňka Šenkeříka. „Jezdili jsme na jeho zápasy, vždycky jsem se těšil, až za námi po utkání přijde. Když jsem byl malý, tak to byl můj vzor,“ přiznává.   Nyní už rodák ze Slavičína fandí Paris Saint-Germain, jeho největším oblíbencem je brazilský míčový kouzelník Neymar. Také sedmnáctiletý dorostenec Fastavu na hřišti vyniká rychlostí. Na křídle, kde nastupuje, se umí uvolnit a dostat do zakončení. „Zlepšit bych měl sílu a taky bych měl proměňovat víc šance,“ uvědomuje si mládežnický reprezentant.   S fotbalem začínal v rodném Slavičíně, dřív si rád také zahrál hokej nebo florbal. „Ve Slavičíně se bere fotbal vážně, proto si myslím, že tady vyrůstalo dost dobrých hráčů. I my jsme tam měli super partu. Všichni jsme si rozuměli. Nejen hráči, ale i trenéři a rodiče,“ říká.   Ve třinácti letech odešel do Zlína. Ve Fastavu prošel žáky, nyní nastupuje v dorostu. „Na Vršavě mě trénovalo dost trenérů. Každý z nich mi něco dal,“ uvedl. Talentovaný mladík se zúčastnil také srazu mládežnické reprezentace do šestnácti let. Nastoupil ve dvojzápase s Gruzií, rovněž absolvoval několik přípravných kempů. [caption id="attachment_97689" align="alignnone" width="690"] Adam Číž ve třinácti letech odešel do Zlína. Foto: archiv hráče[/caption] Nyní je bez fotbalu. Dorostenecké soutěže jsou přerušené, Adam Číž tak nemůže se spoluhráči hrát ani společně trénovat. „Mrzí mě to. Kluci i společné tréninky mi chybí. Už se těším, až se to zase vrátí do normálu,“ uvedl.   Zlínský křídelník se ve stavu nouze dlouho připravoval individuálně, pečlivě dodržoval všechny plány, k tomu si ještě přidával. Nyní trénuje s ligovým týmem. Do áčka jej pozval trenér Páník. Cenné zkušenosti sbírá po boku Poznara, Buchty, Potočného nebo Procházky.   V kádru Fastavu byl dříve i o tři roky starší sourozenec Lumír. Nadaný gólman ale před dvěma lety přestoupil ze Zlína do Ostravy, nyní hostuje v druholigové Jihlavě. „V kontaktu jsme skoro každý den. Buď si píšeme nebo voláme, proto si úplně nechybíme,“ usmívá se. „Občas se potkáme i doma. Jeho přestup a hostování je super, přeji mu to,“ dodává.   Libor Kopl (-kos-)

Jakub Štvrtecký zakončil sezonu ve Světovém poháru biatlonistů v dobrém rozpoložení.   Rodákovi z Velkých Karlovic se ve finálovém podniku ve švédském Östersundu dařilo v desetikilometrovém sprintu. V něm vybojoval za čas 23:43,7 devatenáctou příčku. Ve výsledkové listině tak zaostal jenom o 1,4 sekundy za českou biatlonovou jedničkou Michalem Krčmářem. Závod vyhrál díky času 22:27,1 Ital Lukas Hofer, před Sebastianem Samuelssonem ze Švédska (22:31,1). Bronzovou pozici získal Tarjei Boe (Norsko, 22:41,5). Závodu se zúčastnilo 102 biatlonistů.   Štvrtecký si ve sprintu navíc připsal 22 bodů do celkového hodnocení Světového poháru.   „Byl to můj nejlepší výsledek v letošní sezoně a druhý nejlepší výsledek ve Světovém poháru v kariéře,“ pochvaloval si Jakub Štvrtecký.   Ten se na trati prezentoval velmi dobrým jednadvacátým běžeckým časem. Na nejrychlejšího Samuelssona ztrácel 49 sekund.   Štvrteckému se dařilo také na střelnici, kde minul pouze jenu ránu. A to hned tu první při střelbě vleže. [caption id="attachment_97591" align="alignnone" width="690"] Jakub Štvrtecký s Michalem Krčmářem v Östersundu. Foto: Petr Slavík[/caption] „Po této chybě jsem trochu znejistěl,“ přiznal český reprezentant z Velkých Karlovic.   Potom se však na střelnici vleže ani vstoje ani jednou nemýlil.   „Těší mě, že jsem ve sprintu navázal na poměrně dobré výsledky z Nového Města na Moravě. Sil mi už ale ubývá. Na trati jsem se však rozjel a v cíli to nebylo špatné. Při střelbě vstoje jsem udělal malou změnu. Stoupl jsem si trochu jinak a asi to pomohlo,“ potěšil výsledek ve sprintu Jakuba Štvrteckého.   V následném 12,5 kilometru dlouhém stíhacím závodu obsadil biatlonista z Valašska zásluhou času 35:55,7 jednatřicáté místo. Zvítězil Holm Sturla Leagreid z Norska. Ten se prezentoval časem 32:40,5. Druhý v pořadí jeho krajan Thingnes Johannes Boe byl pomalejší o 22,6 sekundy, třetí skončil Lukas Hofer z Itálie (33:12,9).   „V závodu jsem se musel vypořádat se silnými nárazy větru,“ informoval ze Švédska Štvrtecký.   Nepříznivé klimatické podmínky mu hlavně v první polovině závodu dělaly problémy. V úvodních dvou střelbách vleže udělal čtyři chyby.   „Proto jsem v průběžném pořadí po první střelbě klesl na 36. místo. Po druhé střelbě jsem byl dokonce až pětačtyřicátý,“ prozradil.   Druhá polovina stíhačky už mu vyšla. Jedničky na stojkách už byly v kontextu chyb soupeřů a Štvrtecký se po posledním odjezdu ze střelnice zařadil na čtyřiatřicátou příčku.   „V posledním kole jsem se na trati dokázal propracovat ještě o tři pozice dopředu, a proto jsem v cíli skončil jednatřicátý. Toto umístění mi zajistilo dalších 10 bodů do celkového hodnocení Světového poháru,“ byl nakonec i po stíhacím závodu spokojený Jakub Štvrtecký.   Lubomír Hotař

Celkem šest odchovankyň z Uherského Brodu, Vsetína a Otrokovic nastoupilo v nedávném utkání ženské florbalové extraligy mezi Vítkovicemi a Židenicemi. Domácí dres oblékly výborná střelkyně se skvělým výběrem místa pro zakončení Otrokovičanka útočnice Barbora Husková a vsetínská běhavá bojovnice také útočnice Sára Seevaldová. V židenickém družstvu se představily bývalé Broďanky forvardka Barbora Sedláčková, skvěle fyzicky vybavená pohyblivá obránkyně Kamila Pravcová a další opora zadních řad obránkyně se skvělým přehledem Martina Indrová. V duelu se ještě představila bývalá vsetínská kanonýrka technická Eva Urbášková. A to kvůli zranění třísel Vítkovicím ještě chyběla rodačka z Holešova česká reprezentantka brankářka Nikola Příleská.   V zajímavém souboji hosté největšímu aspirantovi na zisk letošního titulu vzdorovali, z výhry 4:0 se však nakonec radovaly favorizované Vítkovice.   V utkání po jedné brance vstřelily Sára Seevaldová a Barbora Husková.   ,,Byl to velmi těžký zápas. To jsme však čekaly, protože houževnaté Židenice jsou pro nás vždy hodně nepříjemným soupeřem,“ tvrdí vítkovická útočnice Barbora Husková.   ,,V první polovině utkání nám ale chyběla energie v osobních soubojích a chuť tlačit se do koncovky. Naštěstí jsme se s přibývajícími minutami zvedly a dokázaly jsme vstřelit góly. Židenice si ovšem také vypracovaly nebezpečné šance. Podržela nás však gólmanka Karasová. Duel jsme tak dotáhly do vítězného konce,“ konstatovala spokojená Husková.   Brňanky na ploše silných soupeřek podaly důstojný výkon.   ,,Do zápasu jsme určitě nešly s tím, že ho chceme pouze odehrát a nic z něho nevytěžit. Vítkovice jsou sice suverénem extraligy, jejich roli jsme jim však chtěly ztížit a na ploše velkého favorita jsme myslely i na zisk alespoň jednoho bodu,“ přiznala židenická forvardka Barbora Sedláčková.   Taktiku měli hosté postavenou na precizní obraně. K tomu je donutila skutečnost, že Severomoravanky v dosavadních 17 extraligových zápasech neztratily ani bod a vstřelily v nich už 159 branek.    ,,Trenér Čížek nás však nabádal, ať se nedíváme, kdo proti nám hraje a ať hrajeme v klidu,“ prozradila Sedláčková.   Úvod střetnutí se Židenicím povedl. Hned na začátku utkání se Brňanky dostaly do velké šance a polovinu první třetiny držely bezbrankový stav. Ještě v šestatřicáté minutě prohrávaly pouze dvoubrankovým rozdílem. To jim pořád dávalo šanci na obrat ve skóre. V koncovce se ovšem až do konce duelu neprosadily. Proto v zápase neuspěly.   ,,V obranné fázi jsme hrály dobře. Výborně nám zachytala mladá brankářka Večeřová. Pozitivem je také skutečnost, že jsme celý zápas odehrály na tři lajny. O to víc mě mrzí, že jsme neproměňovaly šance. Výsledek s hlavním aspirantem na titul mohl být ještě příznivější,“ litovala špatné koncovky Barbora Sedláčková, která se v utkání ocitla v několika šancích. Ale ani ona nedokázala vstřelit gól.   Její Židenice prožívají sezonu plnou zvratů.    ,,Nejprve nám trenérka Prouzová oznámila konec působení u družstva. Poté nás čekala kvůli Covidu – 19 téměř tříměsíční nucená pauza a potom jsme si musely zvyknout na nový realizační tým. Nicméně předsezonní cíl máme pořád stejný. Postoupit do play off a pokud možno vyrovnat, nebo ještě lépe překonat zisk 5. místa z loňské sezony,“ plánuje Barbora Sedláčková.   Lubomír Hotař