Ve Střelné si připomněli 80. výročí osvobození obce a odhalili pamětní desky dvěma hrdinům

V pátek 2. května si ve Střelné pietním aktem připomněli 80. výročí osvobození obce. Program pokračoval odhalením nových pamětních desek.

Dobový záznam z kroniky obce Střelná, tak jak je zaznamenal tehdejší kronikář František Liška. Citace není nijak upravována a na některé pasáže se již novodobá historie dívá poněkud jiným pohledem.

Z kroniky obce Střelná:

Bylo 8.30 hodin ráno dne 2. května 1945, kdy byla obec Střelná osvobozena z nacistickogermánského otroctví. V tuto hodinu vkročili do naší obce 2 první vojáci rumunské přední hlídky. Osvobození, na které jsme čekali 6 krutých let.

Za přední hlídkou už pochodují ostatní jednotky. Kolik to bylo vítání. Nezapomeneme nikdy těchto chvil, kdy lidé, vítajíce vojáky plakali radostí. Nikdo se nestyděl za slzy, ať to byl starý či mladý, žena či muž. Vojákům bylo podáváno jídlo, občerstvení, ba lidé měli pro ně uschovány i cigarety – tehdy velká vzácnost. Na horním konci vesnice byla postavena slavobrána, ozdobená věnci a chvojí, růžemi, prapory a nápisy: českým, ruským, rumunským „Vítáme naše osvoboditele!“

Spoluprací všech občanů byl během necelého dne opraven demolovaný most v obci a postaven úplně nový, odstraněny překážky ze silnice – Němci naházeli stromy přes cestu. Zkrátka každý člověk chtěl přispět svou hřivnou a každý se snažil jak mohl.

Odpoledne bylo hlášeno neštěstí. Josef Liška č. 3 šlápl na minu, která mu při explozi urvala celé chodidlo. Byl ošetřen rumunským lékařem a převezen do nemocnice v Trenčíně. Jiné větší neštěstí se nestalo. Rumunské  a ruské jednotky stále projíždějí obcí za velké pozornosti a provolávání slávy. V této době přišla zpráva z Francovy Lhoty, že asi 300 Němců táhne na naši obec. Ihned byly vyslány hlídky, které hlásili, že seničtí občané Němce zahnali. 

Ve  3 hodiny odpoledne přijeli první Čechoslováci –  byla to zpravodajská služba. Jaké dojemné setkání bylo s nimi. Byli pohoštěni a z jejich úst jsme slyšeli slova, že nikde nebyli tak upřímně a radostně přijati jako ve Střelné, první vesnici na Moravě. U Čertových skal v Lidečku se fronta zastavila. Němci však v krátké době ustoupili ke Vsetínu.

Ruské, československé a rumunské jednotky projížděly naší vesnicí několik dní. K našemu obyvatelstvu se chovali velmi dobře. Obec Střelná byla po celou dobu těch nejhorších i nejradostnějších chvil bez elektrického proudu, takže jsme byli úplně bez zpráv. Také silniční a železniční spojení bylo přerušeno a i pěší cesty byly nebezpečné, pokud jimi neprošly a neprohledaly je pyrotechnické hlídky, aby zneškodnily nastražené miny nepřítelem.

Večer 9. května byla uspořádána veliká oslav s lampionovým průvodem celou obcí za zpěvu a s hudbou Střelenské kapely. Na ozdobeném podiu v nádvoří hostince p. Al. Ptáčka promluvil pan Josef Ptáček č. 36, Jindřich Čech, řídící učitel a paní Kamila Nesvatbová, choť řídícího učitele Nesvatby, který se ještě nevrátil z koncentračního tábora.  Jejich řeč byla provázena výkřiky nadšení, provoláváním slávy  prezidentu Dr. Edvardu Benešovi, generalisimu Stalinovi, spojencům Anglii a Americe, gen. Svobodovi, naší vládě atd. Ruští vojáci toto vše doprovázeli střelbou. Na konec byla zahrána a zazpívána s nadšením naše hymna.

Dne 20. května 1945 se vrátil dlouho očekávaný řídící učitel Ota Nesvatba z koncentračního tábora Mauthausen, kde by vězněn 4 léta. Přivítat před školu ho přišla celá obec a slzami v očích vyslechla jeho líčení útrap v koncentračním táboře. Ke konci května byli ve stodole na střelnici chyceni 2 SSmani, kteří byli zavedeni do Valašských Klobouk. Cestou  však přepadli dva dozorce Aloise Pohůnka a Františka Chromčáka. Tito však díky svému vojenskému výcviku oba přemohli a odvedli na patřičné místo.

Tak prožívala obec Střelná dobu hrozné německé okupace a díky Bohu ji přečkala statečně. Celé Valašsko se zasloužilo velmi v boji proti okupantům. 

Ztráty na životech: Sívek František popraven v koncentračním táboře Mauthausen 24. října 1942, Sívková Františka, rozená Valčíková, jeho manželka, byla popravena v Mauthausenu 26. ledna 1943, Surovčák Antonín, zemřel při totálním nasazení, Obadal Antonín zemřel při bombardování Mnichova 12. července 1944.

V květnu 1945 zapsal kronikář obce František Liška