Beskydoš v Janové otvíral studánky a hory

Krásný den, vhodný třeba k otvírání studánek a valašských hor. Tento den, neděli, si vybral k setkání s lidem z Janové, ale i přespolními, Beskydoš. Pozvali jej turisté z Janové společně s Mysliveckým sdružením Janová – Ústí. I když vládne nad rozsáhlým beskydským masivem, je Beskydoš v Janové vlastně doma.

Vlastně se tady narodil. Tedy, alespoň jeho jméno se zde narodilo. Nebylo vhodné, aby hrdým Valachům chodil otvírat studánky Krakonoš, proto si Janová pořídila neoficiální copyright na Beskydoše. Takže bychom jej správně měli psát ve tvaru Beskydoš©.

Zástupy Janovjanů přišly pozdravit pána beskydských hor před obecní úřad krátce po poledni. Poněvadž bylo na programu otvírání studánek, byli pozváni i vodníci. Poněvadž však i pod vodou probíhá boj genderových šílenců a podporovatelů kvo-kvo-kvo kvót, dostavily se letos na setkání vodnice. A aby bylo jasno, kdo to pod vodou řídí, okamžitě se jaly očichávat člověčinu a lákat ji do hrníčků. Přišla květy ověnčená Vesna a její květný doprovod. Z lesů mezi lid janovský přišly i svůdné lesní víly, jako průvod svého vládce. Na všechny se můžete podívat v bohaté fotogalerii, kterou naleznete pod fotkou v článku.

foto Radomír Dolanský    fotogalerie

To se však již slova chopil starosta obce Karel Eliáš. Všechny přivítal a připomněl, že coby starosta sice má určité pravomoci, ale na přírodu a její zákony je krátký. Proto s přáním úspěšné turistické sezóny předal slovo místostarostovi Janu Machalcovi, který zde však v tento den působil jako hajný. Také on všechny srdečně přivítal a jal se davy žádat, aby svým úpěnlivým voláním pozvali Beskydoše k návštěvě. Opakovaně se tedy rozléhalo hornovsackým údolím volání: „Beskydoši, Beskydoši!"

I tu náhle od Bečvy se vynořila mohutná postava s úctyhodným plnovousem prastarého vládce horstva beskydského. Lepé víly kolem něj vířily svůj mámivý rej, kterým už nejednoho junáka zlákaly do svých osidel. Janovští jásali. Ženy vzdychaly nad mužným zjevem vládce hor, zatímco jejich mužové pošilhávali po vílách. Beskydoš se zastavil před lidským davem a hajný jej za všechny uctivě požádal, by jim laskavě otevřel studánky a horstva svá k návštěvám.

Beskydoš, mračíc se, pohlížel shora na lid janovský a chystal se promluviti. „Žádáte tedy, bych vám vstupu do lesů a k studánkám svolil? Váhám, lide, velmi váhám. Pozoruji, jak se lidé chovají k mým horám a tokům a nejsem nakloněn jejich návštěvám. Jest mnoho takových, kteří bezdůvodně ničí vše, co příroda pro všechny stvořila. Hulákají po lesech, že i poslední hejkalové utekli z Beskyd již před lety." Beskydoš se odmlčel. Pak pozvedl hlavu a znovu promluvil: „Budiž tedy. Protentokrát to s vámi zkusím ještě. Jest pravdou, že turisté a myslivci z Janové a Ústí chovají se k lesům, zvěři i bystřinám s patřičnou úctou. Otvírám tedy Beskydy pro vás do všech světových stran."

Tak se i stalo. Vše se muselo stvrdit přípitkem ryze valašským. K přísaze byli povoláni starosta, hajný a Vesna. Samozřejmě kolem chlemtaly jazyky vodnice s tím, že vody si v životě užily až až, tak ať víly i pro ně ulijí nektaru. Pak všichni pozvedli číše, vodnice dušičkové hrnky, a připili na slib ochrany vod a toků.

Poté se celé procesí vydalo k odemčení studánky Pod javorem. Cestou spustili Beskydošovu oblíbenou: Beskyde, Beskyde. Se zpěvem kráčeli přes silnici, kde vodnice opět lákaly řidiče do svých hrníčků. Ti, aby se vykoupili, otvírali peněženky a třásli se o své životy. Vesna kolem sebe rozhazovala náruče květů a na stráních bylo hned vidět, jak se příroda probouzí do barevné krásy.

Po krátkém pochodu průvod přivítala první studánka. Kdo si myslel, že Beskydoš prostě vezme klíč, odemkne průzračné vody vyvěrající z valašských hor, byl na omylu. Pro tento krok žádal od lidí oslavný chór na studánku. K přednesu vyzval samotného hajného. Ten se nikterak nenechal zahanbit, vzpomněl na školní léta a studánce složil hold: „Znám křišťálovou studánku, kde nehlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes." Všichni zajásali, snad jen Beskydoš smutně vzpomněl, že takové básně oslavující přírodu dnes děti ve školách asi neučí. Ale to již vodnice rozšířily nozdry, poněvadž ucítily ve studánce poklad. Ponořily se tedy do ní a po chvíli se nad hladinou objevila plucka. Samozřejmě, že s valašským nektarem, který posloužil k oslavě odemčení studánky.

Beskydoš se poté uvolil s lidem janovským odemknout ještě jednu studánku U Petra. Mezitím na stráni odemkl hory vůkol Janové. Druhou studánku básní otvírala víla. Studánka připomínala léta, kdy ji potkal v lesích jinoch a jí se zatočila hlava. Když se narodil syn, jeho dědeček pro slávu vnuka Petra a Beskydoše upravil podzemní pramen. Proto zde také studánka vydala větší láhev nektaru a všichni víle blahopřáli, zatímco Beskydoš i studánku U Petra odemkl. Všichni se veselili, pěli a na zdraví lesů, vod a lidí připíjeli, zatímco Beskydoš se svým doprovodem odcházel chránit své království.

Radomír Dolanský