Sport

Rozhovor/ Pětadvacetiletý student Fakulty aplikované informatiky na UTB ve Zlíně Rostislav Gorecký je jeden z nejlepších kuželkářů v Česku. Mimo jiné v  roce 2020 v Otrokovicích vybojoval titul přeborníka Zlínského kraje. Rodák ze Slavičína také úspěšně hájí barvy české kuželkářské reprezentace a interligového klubu TJ Sokol Luhačovice.   Představte nám svoji kuželkářskou kariéru?   Kuželky jsem začal hrát ve 13 letech ve Slavičíně. Nejprve za slavičínské dorostenecké béčko, postupně jsem nastupoval za áčko dorostu Slavičína. Tenkrát jsme hráli 3. ligu. V 18 letech jsem přestoupil do interligových Luhačovic, kde působím dodnes.   Věnoval jste se i jiným sportům?   Se sportem jsem začínal už jako malý kluk, když jsem sportoval společně se svým taťkou. Taťka se věnoval a pořád ještě věnuje spoustě sportům. Proto mě vedl k fotbalu, nohejbalu, cyklistice, plavání, lyžování, bruslení, basketbalu a později i ke kuželkám.   Proč jste začal hrát kuželky?   Na kuželně ve Slavičíně jsem se chodil dívat na zápasy místního družstva, v němž hrál můj taťka. Tento sport se mi líbil. Později jsem s několika spolužáky začal hrát za dorostenecký tým. Kuželky mě hned chytly. Navíc jsme ve Slavičíně měli dobrou partu a na kuželkářských drahách se mi dařilo.   Kdy jste přestoupil do Luhačovic?   V roce 2013, protože jsem se chtěl zlepšovat v kvalitnější soutěži a posunout se výš v kuželkářské kariéře.   S jakou představou jste šel do kuželkářského roku 2020?   Na začátku loňského roku jsem netušil, že se minulá sezona nedohraje. V té době jsme se s Luhačovicemi pohybovali v Interlize ve spodní části tabulky. Během léta jsme sestavu v Luhačovicích doplnili o několik mladých nadějných kluků z okolí. Do nové sezony jsme šli především s tím, že mladíci budou postupně získávat zkušenosti do dalších sezon. Bohužel jsme stihli odehrát jenom tři zápasy. Pak byla soutěž přerušená. [caption id="attachment_95983" align="alignnone" width="690"] Rostislav Gorecký se svým parťákem Ondřejem Topičem (Valašské Meziříčí) při vyhlašování vítězů Mistrovství ČR dvojic 2019.[/caption] Které zápasy se Vám v roce 2020 nejvíc povedly?   Zápas, který mi zůstane navždy v paměti, byl duel, ve kterém jsme loni 8. února v domácí luhačovické kuželně porazili trojnásobného mistra Interligy slovenské družstvo ŠK Železiárne Podbrezová. Slováci do té doby měli na kontě jedinou porážku. Na jaře se mi ale dařilo ve všech zápasech. Bohužel se moje dobré výkony pokaždé nesešly s vítězným koncem zápasů pro Luhačovice. Proto jsem ze svých výkonů neměl dostatečnou radost. Na podzim se mi dařilo 3. října v kuželně Slavoje Praha. Po tomto zápase byla Interliga přerušená.   Jaký máte pocit ze svých loňských výkonů?   Jarní část se mi povedla. Dařilo se mi na domácích drahách i na drahách soupeřů. Třeba v Trstené se mi vždycky hraje velmi dobře. Mezi tím jsem měl i kontrolní starty v reprezentaci a i v české reprezentaci jsem vždy patřil k nejlepším.   Které zápasy se loni Luhačovicím nepovedly?   Bohužel po jednom dobře odehraném utkání následovaly jeden nebo dva špatné. Například po velmi povedeném souboji s Podbrezovou jsme smolně prohráli zápasy v kuželně Husovic a doma se Slavojem Praha. U sebe pociťuji, že se mi nedařilo na začátku roku 2020 a v září téhož roku na začátku další sezony. Tenkrát byly úvodní duely z mé strany nejisté a neodehrál jsem je podle mých představ.   Které zápasy se Vám v kariéře nejvíc povedly?   Určitě domácí interligový duel proti Rokycanům v sezoně 2018 – 2019. V něm jsem si v barvách Luhačovic vylepšil osobní rekord v počtu shozených kuželek. Ten byl 682. Rád vzpomínám i na souboj na mistrovství světa v Rokycanech v roce 2019, kdy jsme s Českem ve skupině v zápase o postupovou příčku těsně porazili Makedonii. Dařilo se mi i na mistrovství světa juniorů v Brně 2014, kde jsem jako dorostenec vybojoval s Markétou Vlčkovou v disciplíně smíšeného tandemu stříbrnou medaili.   Co říkáte podmínkám pro kuželky v Luhačovicích?   Jsou skvělé. Kuželna je součástí Sportovního centra Radostova. Tam máme výborné zázemí. Kuželkářské dráhy jsou naším správcem vždy velmi dobře připravené. Vedení kuželkářského oddílu bez problémů zajišťuje finance na chod interligového družstva. Výborné podmínky máme i pro trénink.   Jak za normálních okolností vypadá Váš trénink?   Pokud o víkendu, což bývá nejčastěji v sobotu, hrajeme interligová utkání, tak je ideální, abych šel dvakrát v týdnu na trénink. Ten probíhá tak, že se po pořádném strečinku nejdříve rozehraji. Potom se zaměřuji na to, v čem aktuálně vidím svoje slabiny. Zápas v Interlize se hraje na 120 hodů. Pokud chci vydržet takové utkání v tempu, tak musím na tréninku hrát vyšší porci hodů. Ideálně 140 až 180. Po tréninku je nutné opět se pořádně protáhnout.   Kolik zemí jste díky kuželkám procestoval?   Zúčastnil jsem se mistrovství světa v Maďarsku, Chorvatsku a Rumunsku. Interligové duely hráváme na Slovensku. Hrál jsem také mezinárodní utkání a turnaje v Německu a Rakousku.   Kdo Vás při sportu nejvíc podporuje?   Určitě oba rodiče. Poslední rok a půl také přítelkyně. S ní sportujeme společně. Ta se mnou pravidelně jezdí téměř na všechny kuželkářské zápasy.   Kde berete recept na takovou výkonnost?   Těžko říct. Od mala jsem byl zvyklý dělat víc sportů najednou. Proto mi fyzická kondice nechybí. Nezanedbávám ani odpočinek a regeneraci.   S kterými zajímavými soupeři jste se během kariéry potkal?   Vzhledem k tomu, že kuželky nejsou příliš známý a propagovaný sport, nejsou ani jména kuželkářů pro širokou veřejnost příliš známá. Díky tomu, že jsem se už několikrát zúčastnil mistrovství světa a s Luhačovicemi hraji Interligu, tak jsem se potkal s nejlepšími kuželkáři současnosti. Například Vilmošem Zavarkem a Danielem Tepšou ze Srbska, nebo s Maďarem Norbertem Kissem.   S jakými známými lidmi jste se díky kuželkám ještě setkal?   Na vyhlašování Sokola roku jsem se setkal se sportovním redaktorem České televize Jakubem Bažantem. Nebo na turnaji v Otrokovicích s bývalým hejtmanem Jiřím Čunkem. Ale většinou jsem se potkal hlavně se sportovci. Třeba s kajakářem Josefem Dostálem, vzpěračem Jiřím Orságem, nebo se šermířem Alexanderem Choupenitchem.   Jaké máte další zážitky kolem sportu?   Kromě cestování, kdy jsem poznal spoustu krásných míst, je to setkávání a seznamování s lidmi, se kterých se někdy stanou přátelé.   Co děláte v současné době plné vládních omezení?   Co nejvíc se snažím věnovat aktivitám v přírodě. Běhám, jezdím na kole a chodím na túry. A když je sníh, tak jezdím na běžkách ve stopách v okolí Slavičína. Tím se také udržuji v kondici. [caption id="attachment_95984" align="alignnone" width="966"] Rostislav Gorecký se svým bývalým spoluhráčem Filipem Lekešem a současným mistrem světa Vilmošem Zavarkem.[/caption] Jaký je Váš názor na koronavirus?   Než tento virus zmizí, tak je důležité, aby byli lidi ohleduplní vůči sobě i svému okolí.   Při čem si nejlépe odpočinete?   U dobrého filmu. Víceméně se rád podívám na všechny žánry od dobrých komedií po akční až dobrodružné filmy. Rád si také přečtu knížku a chodím na procházky do přírody.   Jaké máte další záliby a koníčky?   Kromě sledování filmů a čtení knížek také kulturu. Rád také pracuji na zahradě.   Jaké je Vaše oblíbené jídlo?   Velmi rád jím a v jídle nemám žádného favorita. Pochutnám si třeba na brynzových haluškách. Odolat nedokážu sladkým dezertům a zákuskům.   Plánujete v nejbližší době nějakou dovolenou?   Za normálních okolností bych si ještě v zimě někam zajel. Nejspíš bychom s přítelkyní vyrazili na lyže někam do hor v Česku, na Slovensku, nebo Rakousku.   Na co se kolem sportu těšíte v roce 2021?   Hlavně na to až se zase začnou hrát amatérské soutěže. A na to, že si jako divák zajdu na fotbal a hokej. Také se těším, až budu sledovat mistrovství Evropy ve fotbale a Olympijské hry v Tokiu. Otázkou ovšem je, jestli se tyto akce budou vůbec konat.   Co by mělo být Vaším sportovním vrcholem v roce 2021?   Start na mistrovství světa v kuželkách. Ale zatím není jisté, kdy a kde se letošní šampionát bude konat. Klasický termín bývá v květnu. Termín letošního kuželkářského mistrovství světa je ale posunutý až na podzim.   Co ještě plánujete na rok 2021?   Hrát co nejvíc kuželky a ve své kuželkářské kariéře se posunout ještě výš. A pokud to půjde, tak poznávat nová místa.   Lubomír Hotař

Nedařilo se! Jakub Štvrtecký se z mistrovství světa v biatlonu vrátil zklamaný. Běžecky patřil na tratích v Pokljuce k lepším biatlonistům, v závodech ale výrazně ztrácel na střelnici. Rodák z Velkých Karlovic odjížděl do Slovinska s ambicemi umístit se v individuálních disciplínách do třicátého místa.   V Pokljuce dostal první příležitost ve sprintu. V něm v konkurenci 104 biatlonistů obsadil až osmašedesátou příčku. Závod přitom začal dobře. I ve střelbě vleže se mu dlouho dařilo. Jenže po čtyřech trefách přišla kalibrová chyba. Potom ještě musel po stojce absolvovat další dvě trestná kola. Tři minely na střelnici ho tak odsoudily do pole poražených.   ,,Při střelbě vleže to bylo zbytečné zdržení. Také při stojce jsem si dával pozor. Chyby jsem se pak snažil napravit rychlým během. V posledním kole jsem měl šestadvacátý běžecký čas. Ovšem ani to na postup do stíhacího závodu nestačilo,“ konstatoval zklamaný Jakub Štvrtecký. [caption id="attachment_95631" align="alignnone" width="690"] Jakub Štvrtecký na MS v Pokljuce 2021. Foto: Petr Slavík[/caption] ,,Kdybych měl na každé položce o jednu minelu míň, tak bych byl spokojený,“ přiznal ještě biatlonista z Valašska.   Štvrtecký se neprosadil ani ve vytrvalostním závodu. V něm skončil devětasedmdesátý. Tohoto závodu se zúčastnilo 101 biatlonistů.   ,,Znovu jsem podal solidní běžecký výkon. Na trati jsem dosáhl na třicátý nejrychlejší čas. Pět trestných minut na střelnici mi ale pokazilo konečný výsledek,“ mrzelo rodáka z Velkých Karlovic.   Náladu si biatlonista z Valašska nespravil ani v závodu štafet. V něm Česko ve složení Mikuláš Karlík, Ondřej Moravec, Jakub Štvrtecký a Michal Krčmář bralo až 13. místo.   Lubomír Hotař

Po několika letech je letošní zima pro běžkaře velmi příznivá. Vyznavači klasického lyžování si i ve druhé polovině února můžou svůj sport naplno užívat. Nordic ski centrum Vsácký Cáb pro ně upravuje spoustu kilometrů běžeckých stop. Běžkaři si ale díky dostatečnému množství sněhu můžou zasportovat i na několika dalších místech a trasách.   ,,K údržbě běžeckých stop na hřebenech Vsetínských Beskyd a Javorníků a také v údolí Horního Vsacka používá Sdružení Valašsko – Horní Vsacko (SVHV) čtyři rolby a jeden skútr. V lednu vozový park rozšířila jedna rolba v hodnotě téměř 3 miliony korun. Tu z poloviny financovalo ministerstvo pro místní rozvoj České republiky. Nově zakoupený stroj slouží k úpravě stop v okolí obcí Zděchov, Hovězí a Huslenky směrem k Pulčínu. Tedy k sousednímu mikroregionu Hornolidečsko,“ vysvětluje vedoucí kanceláře SVHV Helena Volková.   ,,Díky rozšíření vozového parku proto mohlo Sdružení Valašsko – Horní Vsacko provést v rámci své působnosti přesuny techniky tak, že na horském hotelu Vsácký Cáb, odkud se upravují běžecké stopy od Soláně až ke Vsetínu, byla přemístěná jiná zánovní rolba. Ta nyní upravuje stopy v údolí Horního Vsacka,“ prozradila ještě Volková.   AKTUÁLNĚ STROJOVĚ UPRAVENÉ BĚŽECKÉ TRASY V OKOLÍ VSÁCKÉHO CÁBU: Vsácký Cáb – Tanečnice (9,1 km, převýšení 274 metrů). Dušná (bus) – Vsácký Cáb (5 km, převýšení 158 metrů). Hotel Vsácký Cáb – Santov (5 km, převýšení 184 metrů). Hotel Vsácký Cáb – Búřov chata (4,7 km, převýšení 166 metrů). Hotel Vsácký Cáb – Valašská Bystřice, kostel, bus (5,4 km, převýšení 340 metrů). Malý okruh kolem hotelu Vsácký Cáb (2,7 km, převýšení 70 metrů). Velký okruh kolem hotelu Vsácký Cáb (6 km, převýšení 130 metrů). Valašsko-bystřický velký okruh: Ptáčnice – Tanečnice – Díly – Valašská Bystřice – Búřov – Ptáčnice. (25 km, převýšení 640 metrů).   Nordic ski centrum Vsácký Cáb se nachází 8 kilometrů severně od Vsetína a 12 kilometrů od přehrady Bystřička. Leží na západní části hřebene Vsetínských Beskyd v nadmořské výšce 842 m. n. m. v okolí vrcholu Vsácký Cáb.. Na konci minulého týdne tam bylo 10 až 20 cm sněhu.   Lubomír Hotař

Také orientační běžci z TJ Slovan Luhačovice se účastní v těchto dnech soustředění republikové reprezentace, které se odehrává až v africké Keni. Více přiblížil člen luhačovického oddílu Vojtěch Sýkora:   Za teplem i tréninkem ve vysoké nadmořské výšce jsme vyrazili na začátku února do keňského Itenu, přezdívaného díky skvělým podmínkám a neuvěřitelnému množství nejlepších světových atletů „Home of the Champions“. Orientačních běžců nás společně z Česka vyrazilo čtrnáct, třináct členů dospělé reprezentace (7 žen a 6 mužů) a jeden Francouz, aktuálně žijící v Liberci s jednou naší běžkyní. Prvotní impuls k zimní vysokohorské přípravě vzešel od našich dvou nejzkušenějších běžců Miloše Nykodýma a Vojtěcha Krále, ke kterým jsme se jako zástupci mladší generace chtěli přidat já a Tomáš Křivda. Později pak akci zaštítila a podpořila reprezentace. Za OOB TJ Slovan Luhačovice jsme tady pak tři – Vendula Horčičková, Jonáš Hubáček a já. Patříme tak spolu s Hradcem Králové k nejpočetněji zastoupeným oddílům. Díky délce soustředění, relativně náročné logistice a netradičně pouze běžecké přípravě jsme tady tentokrát bez trenérů, pouze s předpřipravenými plány.   Strávit bychom zde měli pět týdnů čistého času tréninku a vrátit se domů desátého března, pár dní před první mezinárodní akcí tohoto roku – Euromeetingem, přípravnými závody na červencové mistrovství světa konané letos u nás, v pískovcových skalách Kokořínska a horských terénech Jizerských hor. Zda se obě akce uskuteční je však zatím ve hvězdách. [caption id="attachment_95254" align="alignnone" width="690"] Soustředění v Keni. Foto: TJ Slovan Luhačovice[/caption] Tréninkové podmínky jsou zde ale vynikající. I přes nadmořskou výšku skoro 2400 m nad mořem, která by měla stimulovat tvorbu vyššího množství červených krvinek, se během dne před teplotami kolem 25 stupňů ve stínu a ostrým rovníkovým sluncem téměř schováváme. Typický den tak začíná výběhem na první trénink už v 7:30. Po něm následuje snídaně a dle individuálních povinností studium, online práce na home office či spánek. Poté místní oběd v nějaké formě luštěninovo-zeleninové variace, druhá fáze pak následuje až v podvečer. Aktuálně se nám střídají dny se dvěma náročnými tréninky jako intervaly na dráze či asfaltové kopce s volnějšími dny strávenými dlouhými běhy na místních rezavě prašných cestách nebo lesních pěšinkách na hraně východoafrického riftu.   Na běhání s Keňany ještě nepřišlo, jednak máme dost rozdílné tréninkové plány, jednak těm nejrychlejším prostě a jednoduše (zatím) nestačíme.   [gallery columns="5" ids="95255,95256,95257,95258,95259"]   -tz-

V loňském roce se uskutečnilo pouze devět zlínských dvoumílových běhů. Tři závody pandemie koronaviru nedovolila uspořádat. Zájem o 11. ročník oblíbeného celoročního běžeckého seriálu v krajském městě byl však tradičně velký. Na trati v Přílukách si v roce 2020 zazávodilo celkem 115 mužů, 81 žen a 43 dětí. Z prvenství se nakonec radovali devětačtyřicetiletý matador Roman Bublák z Luhačovic a 73letá veteránka reprezentantka AK Zlín Anežka Janečková. Stříbrnou příčku v mužích obsadil Martin Macek (Easy Fitness Zlín), třetí skončil Leoš Ernest z Lukova. Mezi ženami druhou pozici vybojovala zlínská Hana Vidomusová, třetí místo získala Eva Solařová z Otrokovic. Jednoho z pořadatelů Andreje Višněvského proto pochopitelně zájem běžců těší.   Jaká byla kritéria při hodnocení seriálu Běhů na 2 míle ve Zlíně 2020? V každém závodu se koeficientem hodnotil poměr věku a výsledného času. Za to běžci dostávali body. V konečném účtování se proto prosadili zejména starší atleti.   Jak se Vám loňský ročník zlínských dvoumílových běhů líbil? Rozhodně ho hodnotím pozitivně. V průběhu roku 2020 bylo pět měsíců v nouzovém stavu. My jsme však stihli uspořádat devět závodů.  Zvýšil se i zájem běžců. V roce 2019 si v Přílukách zazávodio 111 mužů, 70 žen a 45 dětí. V loňském roce se na přílucké trati představilo o 15 dospělých běžců navíc.   Jaké jsou největší klady 3,2kilometrových závodů v Přílukách? Náš běh je ideální pro každého. I pro toho, kdo ještě nikdy neběžel žádný organizovaný závod. Běžci z dvoumílové rovinaté trati v Přílukách nemusí mít strach. Vzdálenost 2 mil, což je 3,2 kilometru, všichni vždy dokončili. Také dětem se v závodu dlouhém 800 metrů dařilo.   V Přílukách ale nejde jenom o dobré umístění? Zakladatel našeho týmu Sri Chinmoy vyznává ve sportu filozofii sebepřekonávání, kdy není cílem soupeřit s ostatními, ale s vlastními limity, bolestmi a překážkami. Každý kdo běhá náš seriál pravidelně každý měsíc, ovšem zjistí, že dvanáctkrát za rok není možné běhat na své nejrychlejší úrovni. Sebepřekonávání je tak inspirací zúčastnit se našeho závodu bez ohledu na výsledek. [caption id="attachment_95267" align="alignnone" width="690"] Foto: archiv klubu Sri Chinmoy marathon Team Zlín[/caption] Kdo v loňském roce dosáhl na nejhodnotnější výkony? V mužích to byl zářijový čas 10:26 zlínského Svatopluka Janečky. Mezi ženami senzačně běhala teprve dvanáctiletá Monika Železníková z Babic, která svůj osobní rekord během krátké doby stáhla z 13:56 na 12:52. Nejrychlejší ženou ale byla v červnu Dagmar Vrajíková z Otrokovic, jež dosáhla času 12:51. Na dětské 800metrově trati byl nejrychlejší v chlapcích v červnu Libor Železník z Babic. Ten tenkrát zaběhl čas 2:52. Mezi dívkami se v září Lucie Mikešová z Halenkovic blýskla časem 2:49. Bylo poznat, že v létě a na podzim měli běžci nejvíc natrénováno.   Čím vynikali nejlepší běžci? Roman Bublák hlavně tím, že se zúčastnil všech 9 závodů. Na stupně vítězů totiž dosáhl jenom dvakrát a to v lednu a prosinci. Luhačovickému atletovi tak k celkovému prvenství stačilo pravidelně se postavit na start každého našeho loňského dvoumílového závodu a v něm se umístit do 10. místa. Také Martin Macek se představil ve všech závodech. A to dokonce se svojí ženou, která v prosinci běžela i s kočárkem. U Macků tak běhá celá rodina. Bronzový osmapadesátiletý Leoš Ernest běhával časy i kolem 13 minut a 30 sekund, což byly na jeho věk obdivuhodné výkony.   Určitě skvělé byly i nejlepší ženy? Třiasedmdesátiletá Anežka Janečková se jako jediná žena zúčastnila všech 9 závodů. Běh na 2 míle v Přílukách je totiž její srdeční záležitostí. Náš seriál absolutně vyhrála už několikrát. Hana Vidomusová i s manželem díky naším dvoumílovým závodům začali pravidelně běhat. Eva Solařová velmi ráda běhá. Zúčastňuje se všech dostupných závodů v okolí Zlína. Někdy i dvou za jeden den. Na zlínský dvoumílový běh vždycky sebou brávala celou rodinu.   Kteří další zajímaví běžci se v loňském roce zúčastnili běhů na okraji Zlína? Velmi rád si u nás zazávodil třeba pětaosmdesátiletý Vladislav Knebl z Otrokovic, nebo 84letý orientační běžec ze Zlína Alois Láznička. Zajímavou postavou byl i ultramaratonec Daniel Brázdil ze Slušovic. Ten loni v červenci v závodu na 48 hodin v Kladně obsadil díky výkonu 306 kilometrů třetí místo. Cestu k nám si našel i zakladatel zlínských běhů Jiří Prokop a často si na trati v Přílukách zaběhala také dálková plavkyně Abdehali Bernardová. [gallery columns="4" ids="95268,95269,95270,95271"] Co je potřeba ke kvalitní organizaci zlínských dvoumílových běhů? Budova Madal Bal zajišťuje veškeré zázemí ke každému závodu. V ní se provádí registrace, v budově je také úschovna věcí i sociální zařízení. Před každým závodem se v 8 hodin ráno připraví všechno potřebné včetně časomíry. Ve Zlíně je příprava velmi jednoduchá. Na organizaci závodů v Přílukách se podílí 12 lidí.  Kolegové z Prahy to mají složitější. Jejich dvoumílový běh se koná v parku ve Stromovce. A tam musí veškeré zázemí dopravit autem.   Jak mají pořadatelé rozdělené úkoly? Někdo se stará o registraci stálých a také nových běžců. Někdo o tombolu a focení. Další mají na starost časomíru, zápis a vyhodnocení výsledků. V každém závodu jezdí na trati před běžci vodič na kole. Další pořadatelé mají na starost hlídání věci v úschovně. Pro běžce se připravují také lívance.   Plánujete nějaké změny na rok 2021? Zatím nic zásadního neplánujeme. Chceme hlavně udržet standard a rodinou atmosféru kolem dvoumílových běhů v Přílukách.   Kdy předpokládáte, že se poběží další běh na 2 míle ve Zlíně? Moc bych si přál, aby se první sobotu v březnu, nejpozději však první sobotu v dubnu už zase v Přílukách závodilo.   V posledních měsících se všude mluví o pandemii koronaviru. Jaký se díváte na tento nebezpečný vir? Jsem optimista. Věřím, že v průběhu roku 2021 se tento problém vyřeší. A potom budeme zase bez omezení moct pořádat náš závod.   Lubomír Hotař

To musíte zažít! Ve Velkých Karlovicích na konci ledna rozjeli snowtubing. Adrenalinovou a především zábavnou jízdu v nafukovacím člunu ve sněžném korytu si můžou po kratší oblevě i v únoru znovu užívat všechny generace. Děti i dospělí.   Na Valašsku pracovníci Ski areálu Razula vybudovali dvě dráhy. Jednu ve spodní části sjezdovky Horal u hotelu Horal. Ta měří 80 metrů. Druhou připravili u hlavní sjezdovky Razula naproti bistru Razula. Ta je dlouhá 60 metrů.   ,,V lednu jsme měli ve Velkých Karlovicích hodně přírodního sněhu. Proto jsme toho využili a v tomto období jsme dětem i jejich rodičům zpříjemnili jejich pobyt ve Velkých Karlovicích. Dění kolem snowtubingových drah je samozřejmě v souladu se současnými nařízeními. Navíc návštěvnost regulují pracovních areálu,“ upozorňuje vedoucí Ski areálu Razula Martin Pařízek.   ,,Nafukovací člun si návštěvníci na nástupní místo dráhy vytáhnou sami, nebo můžou využít dětský pojízdný koberec. Ten je na rozdíl od lyžařských vleků povolen. Za zapůjčení člunu ke svezení a za dvě jízdy zájemci zaplatí 50 Kč,“ prozradil dále Pařízek. [caption id="attachment_94773" align="alignnone" width="690"] Snowtubingu ve Velkých Karlovicích. Foto: Archiv Ski areálu Razula[/caption] Sjezdovku Razula zájemci najdou v centru Velkých Karlovic. Sjezdovka Horal, která se nachází u stejnojmenného hotelu, je od ní vzdálená zhruba 3 kilometry. Ta se nachází se na konci Velkých Karlovic.   Obě snowtubingové dráhy budou od pondělí 8. února při vhodném počasí v provozu celý týden od 10 do 16 hodin.   Snowtubing je však závislý na dostatečném množství přírodního sněhu potřebného pro stavbu koryta. Dále kromě počasí i na povětrnostních podmínkách. Proto je vždy nutné aktuální stav si ověřit na telefonu 728 876 659.   Lubomír Hotař

28. ročník Rohálovské desítky bude! Nejkvalitnější a nejpočetněji obsazený silniční běžecký závod v zimním období ve Zlínském kraji se však letos poběží virtuálně. Hlavní organizátoři zakladatel a duše závodu Ondřej Němec, Martin Koplík z týmu Vesani.cz a Lukáš Podola z Rohálov bike Teamu jsou však zárukou, že populární Rohálovka bude i v letošním roce určitě kvalitním a zajímavým běžeckým podnikem.   ,,Snažili jsme se, aby se desetikilometrový běh v Rohálově konal, tak jako každý rok. Ovšem současná epidemiologická situace a vládní opatření nám dovolily uspořádat závod pouze ve virtuální formě,“ prozradil ředitel závodu Ondřej Němec.   Ten také vysvětlil kritéria.   ,,Každý účastník zaplatí na účet pořadatele 100 Kč. Poté kdykoliv v termínu mezi sobotou 6. února a sobotou 27. února uběhne úsek na klasické trati Rohálovské desítky. Svůj výkon pak zaznamená na aplikaci Strava, kde je vytvořen segment rohálovská 10.cz 2021, nebo přes hodinky s GPS (Garmin). Dosažený výkon nám pak pošle na emailovou adresu závod@rohalovska 10.cz. Běžci můžou mít i víc pokusů,“ informuje a láká do Prusinovic Němec.   Hlavní organizátor závodu přidal i další podrobnosti a zajímavosti kolem letošní Rohálovské desíky.   ,,Na webu závodu budeme každý den zveřejňovat a přidávat výsledky a fotky běžců. Připravené máme i dílčích soutěže. Jednou z nich je doběhni si pro ponožky Asics. Ty vyhraje nejrychlejší běžec, nebo běžkyně každého dne,“ motivuje vytrvalce Ondřej Němec.   Ředitel tradičního únorového silničního běhu na Kroměřížsku rovněž věří a doufá, že všichni atleti budou féroví.   Start kopcovitého závodu je před kulturním domem v Prusinovicích. Obrátková trať vede do Tučap a odtud zpět do Prusinovic. Vypsány jsou 3 kategorie mužů a 2 kategorie žen.   První tři v každé kategorii obdrží poukázky do obchodu onemec.cz v hodnotě 1000 Kč, 700 Kč a 500 Kč.   Vyhlášení výsledků taktéž virtuální formou bude v neděli 28. února.   ,,Každý účastník dostane pamětní medaili a nášivku,“ upozorňuje ještě Ondřej Němec.   Loni se v Rohálovské desítce ve všech kategoriích představilo 462 vytrvalců. V Prusinovicích si ve 14 kategoriích na zkrácených tratích zazávodilo 172 dětí.   Prvenství v roce 2020 vybojovali Jakub Holuša (Dukla Praha, 31:04) a Adéla Stránská (Iscarex Česká Třebová), jež se prezentovala časem 35:56. Mužský traťový rekord drží z roku 2009 Ezekiel Jafari Ngimba z Tanzánie, který před 12 lety zaběhl čas 29:26. Mezi ženami je traťovou rekordmankou ze sezony 2002 díky času 34:37 Petra Kamínková z Olomouce.   Veškeré informace o závodu jsou na webu Rohálovské desítky.   Lubomír Hotař

Ve středu 10. února začíná v Pokljuce 52. mistrovství světa v biatlonu. Šampionát ale původně měla hostit ruská Tumeň, kvůli dopingovým skandálům však Rusko o pořadatelství přišlo. Hájit barvy české reprezentace v Julských Alpách v Triglavském národním parku ve Slovinsku bude také Jakub Štvrtecký z Velkých Karlovic.    ,,Biatlonový areál v Pokljuce je postavený v nadmořské výšce 1345 metrů. Proto patří mezi nejvýše položená biatlonová střediska. V okolí je hezká příroda a z každé strany areálu se tyčí hory Viševnik, nebo Triglav. Jedná se o turisticky hodně vyhledávanou destinaci. A to v zimě i v létě. V areálu jsou jenom tratě, biatlonová střelnice, hotel a vojenská ubytovna. V ní bydlí vojáci, kteří každý rok pomáhají s přípravou závodů,“ představil prostředí, kde se šampionát uskuteční, Jakub Štvrtecký.   Ten si v Pokljuce zatím zazávodil jenom jednou v kariéře.   ,,Proto nedokážu posoudit, jestli mi tamní areál vyhovuje, nebo ne. Ale v roce 2018 jsme zde s Terezou Vinklárkovou na juniorském mistrovství Evropy v singl mixu obsadili čtvrté místo,“ doufá Štvrtecký, že se mu bude Julských Alpách letos také dařit.   Dvaadvacetiletý biatlonista také ví, že tratě v Pokljuce prošly před mistrovstvím světa zásadními úpravami.   ,,V kombinaci s nadmořskou výškou budou hodně náročné,“ uvědomuje si český reprezentant z Valašska.   Ten už od minulého týdne ve Slovinsku dolaďoval formu. Do kterých závodů bude nominovaný, ale neví.   ,,Do všech, v nichž dostanu důvěru, ale půjdu s představou podat co nejlepší výkon. Důležité bude, abych byl dobře naladěný, odpočinutý a nechyběla mi vůle zabojovat o co nejlepší výsledek,“ chce na šampionátu pochopitelně uspět rodák z Velkých Karlovic.   A jaké výsledky by ho na mistrovství světa potěšily?   ,,Pokud v jakémkoliv závodu jednotlivců skončím do 30. místa, tak by to byl dobrý počin,“ přiznal těsně před odjezdem na šampionát do Slovinska Jakub Štvrtecký.   PROGRAM MISTROVSTVÍ SVĚTA V BIATLONU 2021: Středa 10. února: Závod smíšených štafet (15). Pátek 12. února: Sprint mužů (14.30). Sobota 13. února: Sprint žen (14.30). Neděle 14. února: Stíhací závod mužů (13.15). Neděle 14. února: Stíhací závod žen (15.30). Úterý 16. února: Vytrvalostní závod žen 12.05). Středa 17. února: Vytrvalostní závod mužů (14.30). Čtvrtek 18. února: Smíšená štafeta dvojic (15.15). Sobota 20. února: Štafeta žen (11.45), Sobota 20. února: Štafeta mužů (15). Neděle 21. února: Závod s hromadným startem žen (12.30). Neděle 21. února: Závod s hromadným startem mužů: (15.15).   Lubomír Hotař

Rozhovor/ Nejpovedenější sezonu v kariéře má za sebou vsetínský triatlonista Pavel Hradil. Dvaadvacetiletý reprezentant klubu Titan Trilife Zlín se v roce 2020 blýskl skvělým výkonem i výsledkem v zářijovém pardubickém Czechmanovi. Studentovi Fakulty tělesné kultury v Olomouci se dařilo i v jiných závodech.   Kdy jste začínal se sportem? Bylo to ve 3. třídě na základní škole ve Vsetíně. Tenkrát jsem se chtěl naučit plavat, proto jsem začínal s plaváním. Později jsem dokonce plaval závodně. Plavání mě ovšem v 8. třídě přestalo bavit. Sportovat jsem naštěstí nepřestal a přeorientoval jsem se na letní biatlon. U letního biatlonu jsem vydržel dlouho. Dokonce jsem závodil i v zimním biatlonu. V zimě jsem však nestíhal na běžkách.   Kdy jste se dostal k triatlonu? Abych se věnoval triatlonu, k tomu mě přesvědčil sportovní lékař Petr Zajíček. Toho jsem navštěvoval kvůli preventivním pohlídkám kvůli biatlonu. Jednou doktor Zajíček prohlásil, abych si vyzkoušel triatlon. To se také stalo. Později jsem se dozvěděl, že Petr Zajíček také závodí v triatlonu a potkávali jsme se na závodech. Mým prvním triatlonovým závodem byl v roce 2015 Valachy Man. V prvních sezonách jsem se připravoval sám a až v říjnu v roce 2018 jsem začal trénovat pod vedením Matěje Nekorance.   S jakou představou a záměry jste šel do triatlonové sezony 2020? S trenérem jsme si jako hlavní cíl vytýčili posunout co nejvýš moji výkonnost na trati polovičního Ironmana. A kdyby se mi povedl Czechman, který se měl v původním termínu konat v červnu, tak bych si ve zbytku roku zazávodil v nějakém zahraničním závodu ze série IRONMAN 70.3, nebo ze série Challenge. Lákalo mě poměřit síly s profesionály. Czechman v Pardubicích a nějaký zahraniční závod měli také být mým letošním vrcholem sezony. Czechman se však přesunul až na podzim a tak vrcholem byl jenom tento závod.   Na jaké povedené výsledky jste v loňském roce dosáhl? Moc jsem v roce 2020 nezávodil. Zúčastnil jsem se pouze čtyř triatlonových závodů. Českého poháru v Račicích, mistrovství republiky v olympijském triatlonu v Příbrami, mistrovství republiky na tratích polovičního Ironmana, kterým byl Pilman ve Žďáru nad Sázavou a Czechmana. Nejvíc se mi dařilo v zářijovém Czechmanovi, v němž jsem vybojoval bronzovou příčku. V srpnovém Pilmanovi jsem skončil sedmý. V Pilmanovi ve Žďáru nad Sázavou jsem zároveň vybojoval v mužské kategorii do 24 let stříbrnou medaili v závodu mistrovství republiky v polovičním Ironmanovi. [caption id="attachment_94538" align="alignnone" width="690"] Triatlonista Pavel Hradil. Foto: archiv Pavla Hradila[/caption] Který závod se Vám nepovedl? Nedařilo se mi na mistrovství republiky v olympijském triatlonu v Příbrami. Paradoxně jsem byl na tento závod dobře připravený¨. Navíc jsem měl v Příbrami nové kolo. Proto všechno nasvědčovalo tomu, že bych ve středních Čechách mohl dosáhnout na dobrý výsledek. Nakonec z toho byl nejhorší závod v kariéře. V podstatě jsem v něm nepředvedl vůbec nic. Zpětně ale beru moje vystoupení v Příbrami jako zkušenost, protože i z nepovedeného výsledku se můžu poučit a něco vytěžit.   S jakou taktikou do závodů chodíte? Od nepovedeného závodu v Příbrami nad taktikou nepřemýšlím. V roce 2019 jsem do všech závodů chodil bez očekávání, pouze s vidinou svého výsledku. A v nich se mi dařilo. V Příbrami jsem poprvé do závodu šel se záměrem, že chci někoho konkrétního porazit. A to Lukáše Kočaře. Byl to sebevědomý plán. Ale už po plavání jsem zjistil, že jsem přecenil svoje síly. Na kole a v běhu už se mi potom vůbec nedařilo. Když jsem cítil, že se mi nedaří, tak mě to zničilo. V dalších závodech jsem se vrátil k taktice soustředit se pouze sám na sebe a na svůj výkon. A to se mi znovu osvědčilo.   Které jsou Vaše nejoblíbenější závody? Z triatlonových je to Pálava Race v okolí Nových Mlýnů na Břeclavsku. V tomto prostředí jsem si poprvé v kariéře zazávodil na trati polovičního Ironmana. Navíc se mi jižní Morava líbí. Paradoxně se mi ale v Pálava Race dvakrát nedařilo. Jednou jsem tento závod nedokončil kvůli defektu a v roce 2019 jsem při něm dostal tři včelí žihadla. Hodně se mi také líbí Challenge Prague. Hlavně kvůli prostředí, kde tento závod v Praze startuje. Rád si zazávodím i v domácím Valachy Manovi v okolí Nového Hrozenkova a ve sprint triatlonu ve Zlíně. Zlínského závodu jsem se však v loňském roce kvůli přípravě na Czechmana nezúčastnil.   Máte i nějaké málo oblíbené závody? Nedá se říct, že bych nějaký závod neměl vyložené rád. Každý má něco do sebe.   Kdo byl v sezoně 2020 Vaším největším soupeřem? Silných soupeřů bylo hodně. Ale tím nejsilnějším byl Brňan Lukáš Kočař z týmu Konrad Tools Team. Ten byl na tratích polovičního Ironmana neporazitelný.   Které jsou Vaše nejpovedenější výsledky v kariéře? Určitě zisk 3. místa v loňském Czechmanovi. Velmi rád také vzpomínám na předloňský zisk titulu mistra republiky v olympijském triatlonu v kategorii do 23 let. Těší mě i bronzová příčka na mistrovství republiky v dlouhém duatlonu.  Cením si i stříbrné pozice v předloňském říjnovém závodu v polovičním Ironmanovi 11 Tri – Triatlon Bělehrad v Srbsku. [caption id="attachment_94539" align="alignnone" width="690"] Triatlonista Pavel Hradil. Foto: archiv Pavla Hradila[/caption] Jak jste loňskou povedenou sezonu oslavil? Večer po zářijovém Czechmanovi jsme s Terezou Svobodovou, jejími rodiči a Filipem Václavíkem slavili v Chrudimi. Naší největší zábavou bylo hraní šipek.   Jakou roli ve Vašem životě hraje klubová kolegyně Tereza Svobodová? Už víc jak rok je to moje přítelkyně. Momentálně oba společně žijeme v Olomouci, kde oba studujeme na vysoké škole.   Jak jste po sezoně odpočíval? Moc času nebylo. Věnoval jsem se studiu na vysoké škole. Ale s Terkou jsme také podnikali výlety do Jeseníků. Měli jsme štěstí, že jsme si v říjnu ještě stihli zajít do sauny.   Reprezentujete zlínský klub Titan Trilife. Jak jste spokojený s podmínkami v tomto oddíle? Maximálně. V Titan Trilife Zlín je spousta bezvadných lidí a kvalitní vedení klubu. Pro mě jsou také důležité tréninky, které mi ordinuje hlavní klubový kouč Matěj Nekoranec. Jsem přesvědčený, že kdyby nebylo Titan Trilife Zlín, tak bych dneska nebyl tam, kde jsem. Jsem velmi rád, že můžu být členem tohoto klubu a že ho můžu reprezentovat.   Kdo Vás kolem triatlonu nejvíc podporuje? Nejvíc moje rodina, přítelkyně Tereza a klub Titan Trilife Zlín. Loni mě také hodně podporovala olomoucká Fakulta tělesné kultury a nový projekt VSC UNIS podporující studenty.   Co to je projekt VSC UNIS? Je to nový projekt podporující studenty, který začal v loňském roce. Jeho cílem je, aby vysokoškolští studenti byli schopní skloubit vrcholový sport a studium. Do něho je zařazených spousta vysokých škol včetně mojí olomoucké Univerzity Palackého. Na naší fakultě vznikl realizační tým a ten mi s využíváním projektu pomáhá. Realizační tým je složený z koordinátora projektu, koordinátora studia, fyzioterapeutky, výživového poradce, sportovního psychologa a kondičního trenéra. Díky VSC UNIS můžu také využívat prostory Aplikačního centra BALUO, kde je bazén, posilovna a zátěžová laboratoř pro testování. Součástí tohoto projektu je i sportovní stipendium, díky kterému jsem si letos mohl koupit časovkářské kolo. Proto doufám, že do tohoto projektu budu zařazený i v roce 2021.   [gallery columns="4" ids="94541,94542,94543,94544"]     Jaký máte recept na dobré výsledky? Ten je z kuchařky od Matěje Nekorance. Konkrétní recept je dva hrnky vytrvalosti a půl kila tréninku od Matěje. K tomu ale musím přidat trochu disciplíny a odhodlání. Všechno se pak rozmixuje a smíchá. Musí se to však připravovat celý rok. Podle potřeby se občas některé suroviny přidají, nebo občas uberou. Recept je na 700 hodin tréninků za rok. Tento recept mi Matěj na sezonu 2021 připraví už potřetí (úsměv).   Které země jste díky triatlonu procestoval? Zatím toho moc nebylo. Slovensko, španělskou Mallorku a Srbsko. To se ale v roce 2021 změní.   Určitě jste vybojoval povedené výsledky i v dalších sportovních odvětvích? Na základní škole jsem se několikrát umístil na předních příčkách v krajských přeborech v závodech v plavání. Hlavně ve znakových disciplínách. V letním biatlonu jsem v Českém poháru několikrát skončil na medailových pozicích. Dokonce jsem některé závody vyhrál.   Co děláte v současné době, kdy česká vláda téměř všechno omezuje a dlouho omezovala? Trénuji, studuji z domova a věnuji se přítelkyni Tereze.   [gallery columns="4" ids="94547,94546,94545,94548"] Foto: kolo po havárii Pavla Hradila   Jakým způsobem se udržujete v kondici? Převážně domácím posilováním. Jezdím na trenažéru a chodím běhat. A také při Nordic walkingu.   Přípravu na novou sezonu jste zahájil v polovině října. Jak taková příprava Pavla Hradila vypadá? Plaveckému tréninku se momentálně vůbec nevěnuji. Ale každý den, kromě pondělí, kdy si dám volno, běhám, nebo jezdím na kole. To kombinuji s posilováním. Jediné, co se mění, že střídavě začínám během, nebo cyklistikou. Mění se i intenzita tréninků. A pokud najdeme s trenérem Nekorancem nějakou slabinu, tak na ní hned pracujeme.   Máte nějaká oblíbená místa na tréninky? Ani ne. Ale v zimě bych chtěl s klubem odletět na soustředění na Mallorku. To by bylo super.   Které triatlonové závody máte v plánu absolvovat v roce 2021? Zatím se připravuji na Challenge St. Pölten. To by také měl být můj vrchol sezony 2021. Dále bych chtěl vyzkoušet závody pod hlavičkou IRONMAN 70.3. Pravděpodobně Zell am See – Kaprun 70.3.   Jak a při čem si nejvíc odpočinete? Nejraději relaxuji v posteli. Také se rád podívám na dobrý film. Rád si také přečtu nějakou knížku. Také v posteli (úsměv).   Jaké jsou Vaše další záliby? V poslední době se mi líbí hraní šipek. Při tom si dost odpočinu a vyčistím si hlavu. Hráváme doma s Terezou, které mě pravidelně poráží (úsměv).   Na kterých jídlech si nejvíc pochutnáte? Je toho hodně. Ale asi nejvíc na pizze a hamburgeru. Z pití je to káva.   Plánujete momentálně nějakou dovolenou? Nad dovolenou jsme s Terezou přemýšleli. Ale zatím jenom nástřelově. A protože Tereza za necelý rok odlétá do Jižní Koreje, tak bych se tam chtěl za ní podívat.  Jako cílovou destinaci jsem si vysnil jihokorejský ostrov Čedžu.   Co ještě plánujete na rok 2021? Úspěšně dostudovat 2. ročník na Fakultě tělesné kultury. A ve zdraví dokončit triatlonovou přípravu. Na konci listopadu jsem totiž měl pád na kole. Doufám, že se mi nic podobného už nestane.   Lubomír Hotař

Rozhovor/ Pandemie koronaviru už víc jak čtyři měsíce téměř úplně zastavila veškerý amatérský sport. Trenér brankářů Fotbalové asociace České republiky a Regionální fotbalové Akademie Moravskoslezského kraje štítenský rodák Lubomír Hnilo přesto na konci minulého roku na Valašsku pořádal 3. ročník brankářského minikempu. Ten se konal v areálu fotbalového hřiště ve Štítné nad Vláří. Při prosincové akci se samozřejmě dodržovala všechna aktuální vládní nařízení i přísná hygienická opatření.   Kdy se ve Štítné nad Vláří poprvé konal brankářský minikemp?   22. prosince 2018. Takže na konci minulého roku jsme pořádali jeho 3. ročník. V 1. ročníku v roce 2018 se ho zúčastnilo 22 brankářů, ve 2. ročníku v roce 2019 trénovalo v minikempu 26 brankářů a ve 3. ročníku v roce 2020 jsme měli přihlášených 30 brankářů.   Na konci minulého roku jste ale museli kvůli vládním omezením minikemp redukovat?     Abychom dodrželi všechna opatření, tak se konal v improvizovaných podmínkách. Trénovalo se ve třech rozdělených skupinách. Celkem se ho z 30 přihlášených zúčastnilo jenom 10 brankářů z nejbližšího okolí. Po redukcích tak byl v sobotu 19. prosince dopoledne od 9 hodin trénink pěti starších žáků a od 11 hodin trénovali tři mladší žáci. V neděli 20. prosince si od 14 hodin zatrénovali 2 muži. Protože klasický model minikempu byl změněný a účast výrazně omezená, tak jsem všechny tréninky vedl jenom já.   Jak vypadal v letech 2018 a 2019 průběh minikempů ve Štítné nad Vláří?   Po zahájení dostali všichni brankáři veškeré informace. Pak byli rozdělení podle věkových kategorií. V roce 2018 po prvním ranním tréninku následoval oběd, pak krátká přistávka a po ní beseda s trenérem brankářů Fastavu Zlín Martinem Juřičkou. Ten všechny přítomné seznámil, jak pracují brankáři v profesionálním fotbale. V roce 2019 byla po obědě beseda s fyzioterapeutem Martinem Kiedroněm z Regionální fotbalové Akademie z Karviné. Ten vedl debatu na téma, jak se o sebe starat, jaká dělat cvičení a jak to funguje v Regionální fotbalové Akademii Moravskoslezského kraje. Obě besedy měly pozitivní ohlas. Proto je škoda, že se v prosinci kvůli restrikcím nemohla konat beseda s trenéry Patrikem Timčákem a Tomášem Pláškem z Fit§core. Také oni měli připravená zajímavá povídání. [gallery columns="4" ids="94238,94237,94239,94240"] Besedami však minikempy nekončily?   Po besedách byl druhý trénink. Při něm se v jednotlivých kategoriích trenéři prostřídali. A na závěr druhého tréninku se v každé kategorii konaly soutěže o připravené ceny. V roce 2019 po druhém tréninku v tělocvičně ve Štítné nad Vláří fyzioterapeut Martin Kiedroň ještě předváděl cvičení pro všechny partie těla. Trenéři brankářů všechny gólmany při tomto cvičení korigovali.   Jak takové setkání gólmanů na Valašsku končilo?   Po následné svačině bylo shrnutí celého minikempu, vyhlášení soutěží, předání cen. Všichni brankáři také dostali na památku upomínkové předměty.   Kdo se může zajímavých a poučných tréninků zúčastnit?   Všichni, kdo mají zájem. Za normálních okolností jsou brankáři rozdělení do kategorie mužů, dorostu, starších žáků, mladších žáků a starší přípravky.   Kteří trenéři se v minikempech doposud představili?   Otakar Novák a Martin Juřička z Fastavu Zlín, Lukáš Paleček a Jiří Adamuška z Třince, Ondřej Prepsl z Regionální fotbalové Akademie Ostrava, Jiří Hlaváč z Regionální fotbalové Akademie Plzeň, Michal Žlab z Bílovce, Daniel Kostka z MFK Dubnica nad Váhom, já jsem zastupoval Regionální fotbalovou Akademii Karviná. Ve druhém kempu byl také fyzioterapeut Regionální fotbalové Akademie Karviná Martin Kiedroň. V roce 2020 jsme měli pozvané trenéry Fit&core.   [gallery columns="4" ids="94241,94242,94243,94244"]   Na co se trenéři v minikempech zaměřili?   Na pohybovou činnost, práci nohama a techniku chytání brankářů. Samozřejmě chtěli, aby se všichni brankáři při trénincích hlavně bavili a měli zážitek ze všeho, co se ve Štítné nad Vláří při minikempech dělo.   Jak brankáři spolupracovali?   Na výbornou. Všichni byli zodpovědní. Všechno probíhalo hladce a bez problémů.   Kteří zajímaví brankáři se zatím minikempů zúčastnili? Z kategorie mužů a dorostu to byli Adam Rišica z Kateřinic, Michal Marcaník ze Štítné nad Vláří, René Frohlich  z Valašského Meziříčí, Michael Gergela z Baníku Ostrava, Martin Masař z Dolní Lhoty, Michal Vaško z Valašských Klobouk, Brumovjan Josef Struhař, Michal Machala z Bojkovic a Viktor De Gano ze Vsetína.   Kdo z nich byl v nejlepší formě?   Adam Řišica z Kateřinic a Michael Gergela z Baníku Ostrava. Také v mladších kategoriích se v dobré formě jevilo několik šikovných mladých gólmanů. Ti ale ještě mají všechno před sebou.   Kdo se ještě podílel na pořádání a průběhu minikempů?   Moravskoslezská Brankářská Akademie, TJ Štítná nad Vláří, ZŠ Gabry a Málinky ve Štítné nad Vláří, obec Štítná nad Vláří a fotograf Radek Holík. Dále pak některé ligové kluby, několik sponzorů a brankáři, kteří přispěli jakoukoliv formou. Hodně nám pomáhala také pani Anna Zvoníčková, která se starala o stravovací a pitný režim.   Kdy plánujete další brankářský minikemp ve Štítné nad Vláří?   Pokud to situace dovolí, tak v prosinci 2021. V podobném termínu jako v minulých letech a to těsné před vánočními svátky. Ovšem pokud to bude možné, tak Moravskoslezská Brankářská Akademie bude od jara organizovat brankářské tréninky pro kategorie U9 až po U19. Termíny a místa tréninků budou zveřejňovány na webových stránkách www.brankarskaakademie.cz.   Lubomír Hotař

Rozhovor/ Velkou vášní Dušana Machaly je tenis. Zlínský matador, který sportovní kariéru začínal jako fotbalista ve Valašských Kloboukách, se tenisu pořádně věnuje čtyřiadvacet let. A i v pětapadesáti letech pořád sbírá tenisové úspěchy.   Kdy jste se sportem začínal? Od malička jsem hrál fotbal ve Valašských Kloboukách. V tomto klubu jsem prošel od žáků až po muže všemi věkovými kategoriemi. Ovšem cizí mi nebyl žádný sport. Jak se u nás říká: ,,My ogaři z Valašska se umíme postavit ke každému sportu“. Na základní škole nás náš třídní učitel velký sportovní nadšenec Petr Vašíček vedl ke všem sportům. Být takzvaně po škole znamenala u našeho třídního výsada vyvolených, že se bude hrát minimálně fotbálek, nebo jiný sport. Petr Vašíček nás vedl především k atletice, volejbalu, basketbalu a dokonce i k baseballu. V zimě jsme samozřejmě lyžovali, běžkovali a hráli hokej. A když nebyl led, tak hokejbal.   Jak se Vaše pestrá sportovní kariéra dále vyvíjela? Na základní škole někdy kolem 5. a 6. třídy  jsem poprvé v ruce držel první tenisovou raketu, kterou jsem dostal od strýce z Pardubic. Vzhledem k tomu, že u naší základní školy postavili tenisový kurt, tak jsme hned s kamarády začali tento sport pokoušet. Někdy i bez sítě a lajn, protože nebylo vápno. Fotbal ve Valašských Kloboukách jsem hrál do maturity. Po absolvování střední hotelové školy v Brně jsem zakotvil ve Zlíně. Práce na hotelu Moskva už mi bohužel nedovolila pravidelně jezdit na Valašsko, jak na tréninky, tak i na fotbalové zápasy. Po vojně jsem však bez fotbalu nevydržel a přestoupil do SK Louky. Ve fotbalové kariéře jsem v Loukách pokračoval až do třiatřiceti let. A to mi rodina, kamarádi a přátelé prorokovali, že vzhledem k tehdejšímu časově náročnému povolání u fotbalu vydržím maximálně dva roky. Když jsem dělal v nočním baru, tak se mi stávalo, že jsem domů z práce přišel až ráno mezi 4. až 5 hodinou. A v 10 hodin už byl na hřišti.   Kdy jste se začal věnovat tenisu? Někdy v letech 1996 až 1997, kdy jsem končil s aktivním organizovaným fotbalem.   Od roku 1996 je tedy tenis Vaším sportem číslo jedna? Asi ano. Samozřejmě jsem se nevěnoval jenom tenisu. Pořád jsem ještě víc tíhnul k fotbalu. Ale spíš jen k malé kopané. V době, kdy už jsem podnikal a provozoval hostinskou činnost, tak jsem měl i svůj mančaft, se kterým jsme se zúčastňovali různých turnajů a hráli jsme soutěž v malé kopané. V průběhu let jsem měl v mužstvu spoustu zajímavých fotbalistů. Například Vernera Ličku, Bohumila Páníka, Petra Červenku, Pavla Hoftycha, Leoše Gojše, Rudolfa Čelůstku, nebo Petra Janečku. Prostě sport a hospoda vždycky patřili k sobě (úsměv). Také jsem dva roky trénoval přípravku FC Tescoma Zlín. Především proto, že jsem měl v přípravce staršího syna Dušana, který rovněž neměl nikdy problém s jakýmkoliv sportem. Zlínský fotbalový ročník 1992 byl z těch silnějších. Vybojoval dokonce titul mistra republiky v mladších žácích. Bohužel hrát fotbal na nejvyšší úrovni z tohoto mužstva zůstali už jenom Jakub Jugas a Lukáš Holík. Naopak zajímavé je, že druhý syn Roman vždycky dělal všechno proto, aby sportovat nemusel (úsměv). Postupně jsem ale čichnul k dalším raketovým sportům squashi a badmintonu. Navíc v létě jezdím na kole a v zimě lyžuji. Prostě musím být pořád v pohybu (úsměv).     Kdy přišel Váš tenisový zlom? V roce 1996 mě známí díky náhodě a štěstí přivedli do TK Zlín – středisko Januštice. Tady v tomto prostředí mě tenis opravdu chytil. Místní mazáci mě ale rychle vyvedli z omylu, že si jenom myslím, že hraji tenis. Prý, že bohužel jenom pinkám (úsměv). V klubu se mě však ujali zkušení borci, kteří mi dávali tu správnou školu a zároveň patřičnou sodu. Ovšem tyto lekce byly opravdu k nezaplacení. Pomohly mi hlavně hlášky typu: „Mladej, nohy máš dobrý, ale nauč se alespoň jeden konečný úder, nebo na kurtu umřeš“. A to mi ještě hlava tenisově nebrala a ta je k tenisu sakra potřeba. Snad až z 80%.  To nikdy nezapomenu. Na Januštici to opravdu byla škola k nezaplacení.   Kdy jste začal sbírat první tenisové úspěchy? Milníkem byl rok 2000, kdy jsem na antuce na Vršavě vyhrál svůj první turnaj Centroprojekt Cup. V něm jsem se přesvědčil, že dokážu hrát i s bývalými kvalitními tenisty. Od té doby jsem začal jezdit, pokud to šlo, po amatérských turnajích v Česku a Slovensku a získávat tenisové zkušenosti.   S jakou představou jste šel do sezony 2020? Jako do každé jiné. Tenisem se hlavně bavit. Na Vršavě máme super partu. A podobně je to i na okruhu Senior’s Tour i ATP Valašska, ale i v jiných turnajích. Tady se ze soupeřů časem stali kamarádi a známí, kteří tento sport s patřičným adrenalinem mají rovněž velmi rádi. Hecujeme se už v týdnu před turnaji i v průběhu turnajů. A když se podaří uhrát ještě dobrý výsledek, tak to samozřejmě potěší a o to víc se hecuje líp (úsměv).   Co zatím bylo Vaším vrcholem loňské sezony? O žádném vrcholu letos nemůže být řeč. Letos je to hodně netradiční a zvláštní rok. Nějaké turnaje jsem odehrál před první vlnou koronaviru. Potom byla dlouhá pauza. Po červnovém rozvolnění jsem odehrál další turnaje. V říjnu přišel kvůli druhé vlně koronaviru znovu zákaz pořádání sportovních akcí i možného tréninku. Proto se zatím nestihly odehrát ty nejdůležitější turnaje.   [gallery columns="5" ids="93785,93786,93787,93788,93789"]   Jakých jste dosáhl výsledků v roce 2020? Povedl se mi začátek a první polovina sezony. Hodně mě potěšila výhra v lednovém turnaji v Olomouci na Omeze, kterého se zúčastnili všichni TOP hráči na okruhu Senior´s Tour. Ovládl jsem i domácí květnový antukový turnaj Grand Prix Zlína. Dařilo se mi i v říjnovém podniku v Drnovicích na Vyškovsku, kde jsem ve finále porazil Josefa Hnaníčka ze Štítné nad Vláří. V některých dalších turnajích jsem postoupil do rozhodujících zápasů. Ve Vršava Cup Zlín jsem postoupil do finále a v Lipník nad Bečvou do semifinále. Z 9 letos odehraných turnajů v rámci Senior’s Tour jsem bohužel tento rok zvládl jen 5. Ve zbývajících mě brzdily zranění nebo časové zaneprázdnění.   Ve kterých turnajích se Vám v loňském roce nedařilo? V únorovém halovém turnaji v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsem čekal víc, než postup do semifinále. Totální propadák byl srpnový Gracl Cupu v Brně. Bohužel jsem se v tomto turnaji už v 1. kole utkal s domácím borcem Brňákem Pavlem Tůmou, který měl takovou fazónu, že celý turnaj vyhrál. Tůma mi navíc vrátil porážku, kterou ode mě utrpěl nějaký rok zpět u nás ve Zlíně. Doma je doma (úsměv).   S jakou taktikou do zápasů chodíte? Ta je jednoduchá. Užívat si každé utkání a samozřejmě každý zápas vyhrát.   Které jsou Vaše nejoblíbenější turnaje? Ty domácí na antuce na Vršavě. Rád jezdím i do Olomouce, Lipníku nad Bečvou a v létě do Slovinska do Portorože.   Kdo jsou Vašimi největšími soupeři? Velmi nepříjemný je vždy Brňan Petr Handlíř. Těžké souboje svádím i s Petrem Vrbou z Lipníku nad Bečvou a také s Josefem Hnaníčkem ze Štítné nad Vláří. V posledních letech ještě přibyl Anton Oškrobaný z Považské Bystrice.   Kterých výsledků si v kariéře nejvíc ceníte? Vždy mě potěší výhra každého zápasu a každého turnaje pak obzvlášť.  Nejvíce si vážím prvenství v Centroprojekt Cupu, protože to byl můj první turnajový triumf. Čtyřikrát jsem celkové ovládl okruh ATP Valašska pro hráče nad 40 let, čtyřikrát jsem zvítězil v celkovém hodnocení okruhu ATP Valašska v kategorii padesátníků. Osmkrát jsem vyhrál soutěž družstev Avex Cup. Dvakrát jsem triumfoval ve dvouhře v turnaji v Portoroži. Jednou jsem v Portoroži prohrál ve finále. Ve Slovinsku jsem také třikrát slavil prvenství ve čtyřhře.   S jakými známi a zajímavými tenisty jste se potkal? Měl jsem tu čest zatrénovat si s bývalým pátým hráčem světového žebříčku Jiřím Novákem a zahrát si proti bývalé světové osmičce Karlovi Nováčkovi. Taky nezapomenu na velké boje a hlavně hecy s bývalým hokejistou Sparty Praha Pavlem Richterem.   Kde nejraději trénujete? Pochopitelně v areálu TK Zlín na Vršavě, kde se cítím nejlíp. Ale nevím, jestli se mojí tenisové přípravě dá říkat trénink. Můj trénink spočívá především v tom, že dvakrát až třikrát týdně pravidelně hraji. [gallery columns="5" ids="93790,93791,93792,93793,93794"] Jaké jsou Vaše další sportovní úspěchy? Občas si vzpomenu na výhry ve fotbalových turnajích a v turnajích v malé kopané. Ale to už je dávno.   Co děláte v současné době, kdy vláda vyhlásila přísná omezení? Jsem vlastníkem realitní kanceláře MachalaReality. Realitní činnost naštěstí není omezená, tak se věnuji svojí práci. Ale o víkendech v tomto období, kdy je všechno omezené, nebo zavřené,  většinou pobývám na chatě v rodném městě Valašských Kloboukách. Pokud počasí dovolí, tak jezdím na kole a věnuji se turistice. Lokality mám nejraději zase kdekoliv na Valašsku, ale i kdekoliv po celé České republice, Slovensku, Rakousku a Slovinsku. Krásných míst je spousta. Rád poznávám nové místa. Často se například vracím do okolí Lednicko-Valticka, na Znojemsko, nebo na Šumavu.   Jakým způsobem se udržujete v kondici? Optimálně při tenisu pravidelnou hrou a také na kole. Ale už jsem se donutil v současné době i běhat (úsměv).   Na co se těšíte ve sportovní sezoně 2021? Až konečné nebudou žádná omezení ovlivňující veškeré sportovní aktivity.   Při čem nejraději relaxujete? Optimálním relaxem je u mě aktivní odpočinek a to i na dovolené. Rád relaxuji i při práci na chatě, v kině, divadle, nebo na dobrém koncertě. Jsem pro cokoliv. Hlavně jenom neležet. (úsměv).   Jaké máte další záliby a koníčky? Všechny raketové sporty, turistiku, cykloturistiku. Rád také lyžuji. A to na běžkách i sjezdovkách.   Na čem si nejvíc pochutnáte? Na dobře prorostlé grilované krkovičce a pivečku.   Plánujete nějakou dovolenou? Mám rád aktivní dovolené spojené se sportem, nebo alespoň s nějakou příjemnou aktivitou. Klidně i turistikou a podobně. Proto rád jezdím do Portorože, kde pravidelně každý rok v červenci Jan Nahodil pod záštitou CK Paxtour Slovakia pořádá tenisový turnaj. Jednou až dvakrát za rok si zajedu do míst ideálních pro cyklistiku. A je mi jedno, jestli v Česku, nebo zahraničí. V zimě si jezdím zalyžovat do rakouského Schladmingu, nebo do italských Alp.   Lubomír Hotař

Atletka ze Zlína Adéla Stavinohová pozvolna začíná nový sportovní rok. Bronzová žena v zářijovém zlínském Festivalovém půlmaratonu na konci roku 2020 ale moc neodpočívala.   ,,Na Štědrý den jsem byla u rodičů a sestry ve Velkých Karlovicích. Celé vánoční svátky pak proběhly v klidném duchu. Sledovala jsem pohádky a ochutnávala cukroví. Prostě byla to pravá rodinná pohoda, kterou jsem si i na Štědrý den zpestřila tréninkem a na Boží hod rodinným výšlapem na Lysou horu. Na Štěpána už jsem se ale vrátila do Zlína, kde jsem se učila na zkoušky. Mezi svátky jsem si však udělala čas i na kamarády,“ prozradila Adéla Stavinohová.   Dvaadvacetiletá vytrvalkyně si užívala také Silvestra.   ,,Na poslední den v roce nikdy nic předem neplánuji. Co budu dělat, se rozhoduji až podle momentální nálady. Letos jsem byla na výšlapu na Praděd. Poslední den v loňském roce jsem v Jeseníkách prožila jako v zasněžené pohádce. Večer jsem pak strávila s kamarádem u skleničky dobrého prosecca,“ přiznala Stavinohová.     Rodačka z Velkých Karlovic se tréninku věnuje i po celý průběh ledna.   ,,Celý listopad jsem promarodila. Už se ale cítím lépe a jako dřív zase začínám pracovat na kondici. Každý den si chodím zaběhat. Snažím se také posilovat. A když se na začátku prosince rozvolnily vládní opatření, tak jsem si skoro každý den zašla do zlínských lázní na hodinu zaplavat. Tréninkové plány mám proto podobné jako každý rok. Až to půjde, tak kromě běhu budu chodit plavat a také do fítka,“ svěřila se Adéla Stavinohová.   Studentku managementu sportu na Masarykové univerzitě v Brně však v nejbližších dnech a týdnech čeká ještě pestřejší sportovní program.   ,,Ve škole se budu věnovat gymnastice, budu hrát basketbal a florbal,“ těší se na další sportovní aktivity zlínská atletka, která má v roce 2021 před sebou vysoké cíle.   [gallery columns="4" ids="93723,93724,93725"]   ,,Chci zaběhnout 10 kilometrů pod 40 minut a v půlmaratonu mě láká pokořit čas pod 1 hodinu a 30 minut. Kromě běžeckých závodů bych se ještě chtěla zúčastnit překážkového běhu Spartan Race a v srpnu je pro mě výzvou start v Beskydské sedmičce. A to budou jiné šálky kávy. No a v říjnu se chystám zazávodit si v půlmaratonu v Barceloně,“ plánuje Stavinohová.   ,,V současném období je však hlavně důležité, aby se situace kolem koronaviru dala v Česku i ve světě co nejdřív do pořádku. Potom se všichni zase budeme potkávat při závodech,“ nemůže mít momentálně jiné přání vytrvalkyně Adéla Stavinohová.   Lubomír Hotař

Tereza Tvarůžková z Jarcové vybojovala šestou příčku na mistrovství republiky v cyklokrosu. V Jabkenicích dosáhla v 13,8kilometrovém závodu rozloženém do pěti okruhů, času 52:08. Titul na Mladoboleslavsku získala poosmé v kariéře za čas 49:47 Pavla Havlíková (LAWI junior Team). Stříbro brala Nikola Nosková (SD Worx, 50:38), třetí skončila Karla Štěpánová (Majola Pushbikers MTB, 51:22).   ,,Rovinatá technická rozbahněná trať v těžkém terénu mi příliš neseděla. Hodně mi totiž brala síly. Nicméně v závodu se mi jelo dobře,“ tvrdí dvaadvacetiletá Tereza Tvarůžková.   Se svým výkonem v Jabkenicích však byla jenom částečně spokojená.   ,,V závodu se projevilo, že mi zatím chybí síla. Na tom musím ještě zapracovat,“ plánuje reprezentantka klubu Expres CZ – Tufo Team Kolín.   Tvarůžková měla hned na začátku roku odletět na soustředění na Mallorcu.   ,,Nejasnosti v Covid testu mě však na Baleárský ostrov nepustily. Nemám ale žádné příznaky a jsem úplně v pořádku. V dalších dnech se ovšem budu připravovat jenom doma na válcích a trenažéru,“ má hodně divoký rozjezd do roku 2021 bikerka a cyklokrosařka z Valašska.   Na šampionátu v Jabkenicích měl závodit také Radim Grebik (FORCE KCK Cykloteam Zlín). Ten se však na start nakonec nepostavil.   ,,Při pátečním tréninku jsem pod nánosem bahna zlomil koncovku rámu. Zlomený díl se mi už nepodařilo sehnat,“ vysvětloval Grebik.   ,,Na podzim se však pokusím na cyklokrosové závody znovu a leště lépe připravit,“ slibuje vsetínský triatlonista klubu Titan Trilife Zlín a cyklokrosař FORCE KCK Cykloteam Zlín Radim Grebik.   Lubomír Hotař

Se startem nového roku začala s tréninkem na novou sezonu česká reprezentantka v orientačním běhu Vendula Horčičková. Na pozvolné nabírání fyzické kondice se těšila, protože ve vánočním období se nemohla kvůli zdravotním problémům a také vládním opatřením příliš věnovat sportovním aktivitám.   Nositelka barev TJ Slovan Luhačovice nejprve musela vynechat tradiční štědrodenní výběh na Lysou horu, který v posledních letech už třikrát absolvovala s bratrem Víťou.   ,,V minulosti to byl jenom výšlap, ale poslední tři roky jsme s bráchou na nejvyšší horu v Beskydech vybíhali,“ prozradila Vendula Horčičková.   Poté jí mezi svátky vzhledem k nemožnosti ubytování nevyšel plánovaný pobyt na čerstvém vzduchu v Krkonoších. Jedna z nejlepších českých orientačních běžkyň tak oslavila Silvestra a příchod nového roku doma.   Luhačovická reprezentantka se na konci roku 2020 chystala také lyžovat na běžkách i sjezdovkách. Ovšem ani tyto plány se jí nepodařilo zrealizovat. [caption id="attachment_93140" align="alignnone" width="690"] Vendula Horčičková. Foto: Sven Alexandersson[/caption] Od středy 6. ledna už ale zase začala pracovat na kondici.   ,,V prvním lednovém týdnu jsem téměř každý den zhruba třicet minut jenom klusala. Tréninky nebyly intenzivní. Postupně už ale běhám hodinu denně. Navíc jsem byla druhý víkend v lednu na běžkách na Vysočině. V okolí Tří Studní jsem nalyžovala kolem 20 kilometrů. Není totiž čas ztrácet čas,“ těší se na další tréninky Horčičková.   Sedmadvacetiletá orientační běžkyně z Hané ale není typem člověka, který si dává každý rok 1. ledna nějaká předsevzetí do dalšího roku.   ,,Takže moje plány a představy, s jakými jsem do roku 2021 vstoupila, jsou obecnějšího charakteru. Hlavní je, abych zůstala já, celá moje rodina a moji blízcí zdraví. To ostatní pak přijde samo,“ uvědomuje si, co je v životě necennější nejlepší luhačovická orientační běžkyně.   Současné dění kolem koronaviru samozřejmě sleduje. Situace ji znepokojuje. Zvlášť, když má v roce 2021 před sebou jeden z vrcholů sportovní kariéry.   ,,Doufám, že pandemie už brzy pomine a na začátku července se v Doksech uskuteční mistrovství světa v orientačním běhu,“ věří, že si na šampionátu v okolí Máchova jezera v létě zazávodí Vendula Horčičková.   Lubomír Hotař

Oblíbený závod ve Velkých Karlovicích, kde se potkává závodnická rivalita s tradiční valašskou kulturou. I tak by se dala popsat tradičně třetí zastávka běžkařského seriálu ČEZ SkiTour, která se měla původně uskutečnit 29.–30. ledna. Z důvodu nepříznivého vývoje aktuální epidemické situace byly již posunuty úvodní dva závody (Bedřichovský Night Light Marathon na 19.–21. února a Zadovská 30 na 13.–14. března) a Karlovská 50 měla být otvírákem celého seriálu, respektive celé sezony.   Ve Zlínském kraji však v současné chvíli hlásí vysoké procento pozitivních případů onemocnění Covid-19 a vedení obce dospělo k rozhodnutí, že se letos Karlovská 50 v podhůří Beskyd nepojede z důvodu bezpečnosti obyvatel, závodníků i organizátorů. [caption id="attachment_92811" align="alignnone" width="690"] Startovní výstřel valašských portášů letos nezazní. Foto: archiv pořadatelů[/caption] O závod, a tedy ani o body do celkového pořadí, závodníci ochuzeni nebudou. Organizátoři našli alternativu i zázemí v běžeckém areálu Nové Město v Krušných horách. Tamní příroda i jedinečná atmosféra, která v sobě snoubí romantiku i tajemno, se tak stává novou a nečekanou výzvou letošního ročníku.   Startovné na Karlovskou 50 bude závodníkům vráceno v plné výši do konce ledna 2021.   -tz-