Close
reklama
Jižní Valašsko a Vsetínsko

PARTNEŘI WEBU

PRÁVNÍ PORADNA

REKLAMA

TOP LIST OD 1.1.2007

Naučte se svahilsky aneb za informační mlhou

date_range 26.Čvc, 2017 featured_play_list Aktuality

 

V roce 2015 požádalo v zemích Evropské unie o azyl 1.257.030 lidí. V roce 2016 to bylo 1.204.280 osob. O pouhých 53.000 méně. Balkánská trasa je prý uzavřena, nikdo to už nijak dramaticky nekomentuje…zvykli jsme si.

Západ totálně zdegeneroval. Stál jsem na zadní palubě trajektu Corsica Ferries, díval se do brázdy na vařící se vodu za zádí tohoto mamutího kolosu, který na své palubě vezl více než 300 automobilů, možná dobrou stovku kamionů a nespočet lidí. Po čtrnácti denním pobytu v Itálii na ostrově Sardinie mně tato věta rezonovala v hlavě a s mizející pevninou nabírala čím dál děsivější rozměr.

Do Itálie jezdím pravidelně více než 25 let. S touto zemí je propojena naše rodina a svého času, někdy kolem roku 1992, jsem dělal vše pro to, abych tam mohl zůstat. Nu, osud tomu chtěl jinak a až s odstupem času mu mohu poděkovat za jeho prozíravost. Právě tam jsem měl možnost poznat, a to těsně po revoluci rozdílnost kulturního prostředí italských měst, celé čtvrtě vystavěné v duchu jejich obyvatel a jejich zvyky, které byly atrakcí nejen pro mě.

Naší druhou rodinnou destinací se tak stalo turisticky hodně proslavené město Rimini a poněkud vzdálenější, ale nádherný ostrov Sardinie.

Sardinie s neskutečně průzračným mořem, čistými plážemi a tajemnou kulturou nuraghů. Sardové jsou pletí daleko tmavší než typičtí Italové, na tomto ostrově však začíná být jistá vyváženost či spíše většinovost barvy pleti původního a dovolené si užívajícího obyvatelstva zcela evidentně vychylována.

Vychylována tak, že na určitých místech ostrova si můžete připadat jako v nefalšovaném Kigali, Kampale, Kibeře nebo Mogadišu a pro ty zcestovalejší i klidně v jižní Asii v Dháce. Stesk po domově bývá silný a tak si životní prostor kolem sebe zabírají a přizpůsobují ,,noví" obyvatelé k obrazu a rozumu svému, a to přesně v duchu slov: „to, co mi přikazuje má víra, je pro mě důležitější, než dodržování nějakých zákonů této země."

Tento fakt je před zraky turistů pečlivě ukrýván v turistických resortech a hotelových komplexech. Stačí si ale zajistit bydlení v soukromí na obyčejné vesnici, nebo v malém městě a otevře se vám jiný svět. Marco je bratr Gianpiera, ke kterému pravidelně jezdím, a který pracuje v hot spotu (záchytném centru) na Sicílii více než čtyři roky. Za tu dobu mu prošlo rukama stovky těchto lidí. Zvládnul základní věty jazyků jak západoafrických, tak i východoafrických zemí. Náhoda tomu chtěla a podařilo se mi s ním strávit jeden z tropických večerů debatou o jeho práci. Zná dokonale trasy, náklady i pozadí tohoto šíleného byznysu. Pohodlně se usaďte, ten výlet bude poněkud delší. A tak snad tedy po pořádku……

Africká západní a východní pozemní cesta a jako bonus letecký most….

Po západě Afriky je díky Hospodářskému společenství afrických států (ECOWAS) možné cestovat bez omezení za nějakých v přepočtu 20 Euro. Za využití autobusu je tedy možné legálně docestovat do zpravidla hlavního města Nigeru (Niameye), kde začíná ta nelegální část cesty. Jedná se hlavně o Senegalce, Guinejce a Nigerijce. Za cestu na sever k lybijské hranici je třeba zaplatit v přepočtu 100 – 200 Euro.

Východní cesta, která začíná až v samotném Africkém rohu, je využívána Eritrejci, Somálci, Etiopany a je opravdu mnohem dražší. Celou dopravu zajišťují a organizují národní zločinecké gangy Súdánu a okolních států, které mezi sebou spolupracují. Cena se pohybuje kolem 3.000 – 3.500 Euro.

Samotný přesun přes Lybii až na místo nalodění vychází na 300 – 500 Euro a místo ve člunu v závislosti na jeho druhu vychází na 300 Euro (gumový), 1.000 Euro rybářská loď, výjimkou nemusí být ani soukromá loď i za 3 nebo 4.000 Euro.

V součtu se tedy náklady takového Nigerijce ze západní části pohybují v průměru kolem 1.200 Euro, náklady Somálce z východní části pak 4.300 Euro.

Noví Italové – Nigérie                            Foto: Darek Slavík

V tomto případě rozhodně nebudeme mluvit o chudých afrických migrantech, pokud dokážou na jejich místní finanční poměry takto vysokou částku zaplatit pašerákům.

Celý tento systém je opravdu kvalitně nastaven i pro chvíli, kdyby se snad podařilo utěsnit vnitřní lybijské hranice, a kdyby náhodou někdo začal s návraty nějakých jedinců do vybraných afrických zemí.

Mezi libyjským Tripolisem a bangladéšskou Dhákoku vede přímá letecká linka. Sám Marco mně potvrdil, že z některých lodí vystupuje více než ¾ ,,zachráněných" Bangladéšanů a Pakistánců.

Oficiálně uváděným číslům o příchozích na břehy Itálie se jen smál. Pokud Frontex tvrdí, že za rok 2016 jich bylo celkem 180 tisíc, je nutno si to samé číslo zdvojnásobit pro počty těch, kteří se nedostali k italským břehům přes ,,registrace," nýbrž mimo oficiální přístavy a hot spoty.

Lidské maso a jeho doprava přes moře

Italská vláda skutečně souhlasila s vyloďováním v italských přístavech a vše souvisí se skutečností, že podle mezinárodního práva ztroskotanci mají být převezeni do „nejbližšího bezpečného přístavu". Ale…aby bylo možné pochopit toto nebetyčné svinstvo, které dělají neziskové organizace Lékaři bez hranic (MSF), SOS Méditerranée, Save the Children a ProActiva Open Arms, musíte mít alespoň základní znalost mezinárodního námořního práva.

Základ je v něm pevně daný. Trosečníci zachránění na moři jsou předáni na pobřeží nejbližšího státu. Obecně platí, že výsostné italské vody sahají 200 km od Sicílie. Nicméně migranti jsou nakládáni v libyjských vodách. V roce 2014 to bylo zhruba do poloviny vzdálenosti mezi Sicílií a pobřežím Libye kolem Tripolisu. O rok později již jen v třetině vzdálenosti od pobřeží Libye a v minulém roce již pouze v jedné čtvrtině vzdálenosti od afrických břehů. Nakládací prostor tvoří zhruba oblast vymezená vzdáleností 50 km na východ a na západ od Tripolisu a aktuálně do vzdálenosti 50 km od pobřeží. V souladu s námořním právem by měli takzvaní trosečníci být dopraveni na pobřeží Libye.

O lodích, které máte namátkou vyjmenovány níže s konkrétními jmény i jejich provozovateli, se ví dlouho. Prozrazuje je GPS navigace. Nejenže připlouvaly na předem domluvená místa mimo libyjské pobřežní vody, ale některé před cestou zpět do Itálie kotvily nebo se pohybovaly přímo u libyjských břehů.
Tento obrovský exodus je možné doslova on-line sledovat a ověřit si zde: marinetraffic.com

Stačí si zadat název konkrétní lodě a dostanete jasný obraz o celé situaci. Veškerý jejich pohyb si dohledáte i zpětně.

název lodi : Golfo Azzurro

Loď používá holandská organizace Boat Refugee Foundation, pronajímaná za symbolický poplatek a plující pod panamskou vlajkou. Při psaní tohoto článku poslední jízda Tripolis směr Malta.

název lodi: Iuventa

Loď plující pod holandskou vlajkou a patřící německé nevládní organizaci

název lodi: Dignity

Registrovaná v Panamě, patřící organizaci Lékaři bez hranic.

Azylová migrace není dávno pravdou. O té dnes už hovoří jen představitelé neziskových organizací typu Organizace pro pomoc uprchlíkům, Člověk v tísni a jim podobní a to jenom proto, aby měli z čeho žít.
,,Azylová" bylo nahrazeno slovem ,,ekonomická,", avšak celá pravda je někde jinde.

Dotace , dotace a ještě jednou dotace

Laciná africká pracovní síla na jihoitalských polích nebyla ani v minulosti ničím neznámým a k dovozu nebylo potřeba žádných velkých lodí. Konec konců sezóna zemědělské produkce na Sicílii začíná shodně s uklidněním na Středozemním moři.

Nastala nová éra propojení libyjských a italských mafií. Drogy jsou příliš rizikové. Nejedná se o nic jiného než krystalicky čistý obchod s lidským masem. Lidské bytosti mají totiž ještě v tomto pomateném světě jednu výhodu: DOTACE

Prodavač a místní policistka                            Foto: Darek Slavík

Ty italské jsou dobré, ale bruselské jsou mnohem, mnohem lepší. A tak vzniklo pod taktovkou italské mafie další průmyslové odvětví: péče o tzv. uprchlíky. Z tohoto cecíku radostně posrkává i tamní katolická charita. Podle Marca pak opravdovým hitem letošní sezony jsou nezletilci. Skuteční, i ti, kteří jen tak vypadají, protože v těchto případech je Evropa obzvláště „humanitárně štědrá" a navíc tady nehrozí ani zpětná deportace. Na některých lodích je jich až 80 procent. Tato linka funguje bezvadně.

Inu z převoznictví a převaděčství se stal průmyslově organizovaný dovoz „materiálu" k uspokojování evropských potřeb.

Náklady na migranty jsou v Itálii neuvěřitelné. Dostávají 30 Eur na den (ty samozřejmě ani nevidí), platí se za ně měsíční pojištění 600 Eur a jejich ubytovatel dostane za každého měsíčně od státu 900 Eur. Suma sumárum měsíčně 2.400 Eur na člověka. Mimochodem Marcův plat činí 1.180 Eur. V roce 2017 tato země počítá na migranty s částkou 4,2 miliardy Euro.

Ptáte se, kdy to skončí? Nikdy. Protože ještě nikdy neskončila mafie. Upřímné, leč absolutně pokrytecké snažení s tím něco udělat, naposledy třeba omezit vývoz gumových člunů do Lybie je skutečně úlet do jiné dimenze. Český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek pak prohlásí: "Je to jeden z nástrojů, na němž jsme byli schopni se dohodnout. A bude třeba v tom pokračovat." No, v tomto případě mohl klidně ještě dodat, že: „Neexistuje, aby patnáctileté děti určovaly, kdy má odejít prezident." a déjá vu z roku 1989 by bylo absolutně dokonalé.

Náklady na migrační krizi v Evropě jsou aktuálně odhadovány na 700 miliard dolarů. Z této částky si nárokuje polovinu Vysoký komisař OSN pro uprchlíky. To budou doslova žně pro obchodníky s lidmi a s nimi spolupracující politické neziskovky. Pokud se jim ještě podaří prosadit mezinárodní Globální migrační zákon (Global Compact for Migration), který by legalizoval ilegální uprchlíky a to včetně těch ekonomických, vše na účet Evropy, budeme tu mít skutečně ,,vymalováno".

Až budete sledovat v televizi jednání Evropského parlamentu, Evropské komise, snažení německé vlády i vlády naší nikdy nezapomeňte, kam že ty peníze na obchod s lidským masem jdou a kdo si skutečně pomůže.

Donutit a přimět africké státy k přijímání vlastních občanů je sci-fi, Pákistán suše oznámil, že nebudou přijímat zpět své občany proto, že se v Evropě určitě zradikalizovali. Nu, konec konců není se čemu divit. Pákistán, jako vysoce demokratická, bezpečná a navíc jaderná velmoc si nemůže opravdu dovolit zamořit svou zemi nějakými pseudoevropskými islamistickými praktikami.

Místní speciality

Mimo výtečného vína značky Cannonau a sýru Pecorino jsou specialitou Sardinie příjezdy malých skupinek Alžířanů, samostatně připlouvajících na motorových loďkách do oblasti Sulcis. Známá trasa z Alžíru od města Annaba na Sardínii je dlouhá asi 260 km.

Tito Alžířané si říkají HARRAGA: v alžírském a marockém dialektu si tak říkají migranti cestující ilegálně a bez dokladů – své doklady spálí před cestou, aby nemohli být snadno identifikováni a navráceni zpět. Mají dokonce stránky na sociálních sítích, kde si předávají informace a je také velkou módou dávat videa z cesty přes moře na You Tube … stačí zadat klíčová slova : např. HARRAGA – HARAGA – ANNABA – SARDINIA …

Naivní vize

Stačí opustit písečný pás okolo moře a všude kolem v okolních keřích narazíte na skupinky tu Eritrejců, Nigerijců, Pákistánců či Bangladéšanů, kteří, pokud se vám nesnaží něco prodat, tráví celé hodiny klábosením nebo jednoduše spí. No, nějak jsem ani u jednoho z nich nezaznamenal tu ,,energii", kterou chtějí vložit do vybudování svého nového života na novém místě, o které tak vzletně hovoří Šimon Pánek zakladatel neziskové organizace Člověka v tísni. Na většině z nich pak vidíte, že zcela nepokrytě nenávidí vše kolem. Marco ví o tom, že 95 % příchozích dostává na startu své cesty absolutně nereálné a zkreslené informace a následný šok bývá pro část z nich opravdu těžko stravitelný. Vzápětí sáhnou po tom, s čím měli bohatou zkušenost doma. Nastupuje, z jejich pohledu bohužel norma. Tou je právo silnějšího. Nezvladatelné emoční jednání bez jakéhokoli ohledu na důsledky. Jsou ochotni riskovat klidně svůj život, smysluplnou budoucnost i svobodu. Nic jim neříká ani tak základní pojem jako je obyčejná slušnost. Tito lidé vás rozhodně neudělají demokratičtějšími, mírumilovnějšími a bohužel ani lidštějšími. Stačí jeden útok na vás nebo vaše blízké ….ovšem za předpokladu, že nejste postiženi nejnovější evropskou chorobou, o které neměli žádné tušení lékaři i evangelia snad celého světa. Milosrdenstvím k cizím a vzdáleným na úkor svých nejbližších.

Noví Italové – Pakistán                            Foto: Darek Slavík

Co se týká zdravotního rizika dovážených lidí, Marco s úsměvem odpovídá: „Pokud mi náš doktor potvrdí, že jsou vyšetřené osoby v pořádku, nemám s tím problém. V momentě, kdy mi to tvrdí Lékaři bez hranic, automaticky si beru kombinézu, respirátor a gumové rukavice." Nemoci některých nejsou u nich v dané skupině rizikem, ale mohou být smrtelné pro Evropana.

Itálie, jako jedna z evropských zemí mající kolonie jak v severní, tak i východní Africe teď svázána touto vinou, strachem z rasismu přestala absolutně racionálně uvažovat o civilizačních i kulturních odlišnostech.

Nyní a to zcela vědomě importují do své země velmi těžce přizpůsobivé, sektářské, netolerantní a na dávkách závislé ,,nové" občany, za které si ještě nechávají královsky zaplatit. Více než 90 % z nich pak nemá absolutně žádné vzdělání (neumí ani číst a ani psát), postrádají základní hygienické návyky. Dovolil bych se tedy zeptat všech těch neziskových organizací, UNICEF, Humanitas Afrika a dalších, jejichž reklamu pravidelně vysílá Česká televize: ,,Kde jsou prosím ty miliardy vynaložené na to školství v Africe?" Buď tito lidé nikam nechodili a peníze se rozkradly, nebo školu absolvovali, pak ovšem byla tato investice naprosto planá a k ničemu.

Evropská unie básní o budoucnosti Afriky, její proměně a růstu. Přitom se stačí podívat na suché statistiky. Loňského roku dosáhl export z tohoto kontinentu 150 miliard dolarů, vše samozřejmě stojí a padá na surovinách (ropa, diamanty, zlato, rudy). Z toho polovina tohoto objemu připadá na jihoafrickou republiku. Zbývající africké státy s pomalu miliardou obyvatel tedy vygenerovaly finanční export srovnatelný s evropským státem obydleným pěti miliony obyvatel. Jakékoli plány v podobě investic do těchto zemí jsou předem odsouzeny k zániku. Nadnárodní korporace mají jediný zájem. Vytěžit a dostat se co nejlevněji k surovinám a jejich odvozu.

Nemluvme tady prosím v případě migrace Afričanů o jakékoli humanitárnosti. Pokud Světová banka počítá největší chudobu od příjmu na osobu a den ve výši dvou dolarů, pak takovýchto lidí je v Africe více než 700.000.000. Ti, co se vydali na cestu, shromáždili finanční prostředky, byli předurčeni, aby vůbec něčeho dosáhli doma. Ale v Evropě maximálně vytlačí z trhu práce ty nejslabší a nejlevnější. Nic víc.

V západní Evropě začíná docházet k otevřenému konfliktu, který není na první pohled zcela znatelný. Zářným příkladem je bývalá Jugoslávie….. minulost mává nám. Pokud začnete ve větší míře infiltrovat do poměrně homogenního národa národ jiný, začne tento po dosažení určitého objemu či stupně vyvolávat konflikty, které vyvrcholí etnickou či jinou čistkou. Pak se ocitnete ,,očištěni" opět jako homogenní národ na začátku této věty.

Jen pro oživení vaší paměti. Pomalu 500 let k nám přicházel germánský kmen. Po vzniku Československa v roce 1918 vyhlásili Němci žijící v pohraničních částech Čech, Moravy a bývalého Rakouského Slezska 4 autonomní provincie rozkládající se podél hranic s Rakouskem a Německem, jež požadovaly nezávislost na Československu a přičlenění k Německému Rakousku. Tady se nově vzniklý stát ještě za pomoci vojenské síly dokázal oddělení části území ubránit. Rokem 1939 začala samotná etnická čistka vyhlášením protektorátu Böhmen und Mähren. To, že nedošlo k ,,očištění" našeho národa, můžeme děkovat hlavně zázračně příznivé geopolitické situaci a výsledku války.

Čas nejde zastavit a vše se bude opakovat…

Ideologie multikulturalismu – když ukážete prstem na Měsíc, idiot se podívá na prst a vidí prst, ne Měsíc

Národní socialismus si vybral za objekt své rasově kulturní nenávisti Židy. Objektem rasově kulturní nenávisti multikulturalismu jsou Evropané.

EU zavedla ve svém právu další trestní prvek, který se zatím neúspěšně snažil do našeho trestního práva implementovat ministr spravedlnosti Pelikán. Hanobení třídy, životního stylu a podněcování nenávisti k vybraným sexuálním skupinám. Výsledkem je prostý fakt, že jako příslušník většiny se musím zdržet jakékoli racionální kritiky společenských neduhů, jinak mně bude hrozit odsouzení za jakoukoli banální maličkost. Kdežto ,,nestandardním menšinám" něco takové nehrozí. Kritika menšin je zákonem zakázaná, ale kritika většin je tím samým zákonem podporovaná.

Prodavači v procesu integrace                            Foto: Darek Slavík

Podívejte se zpět na Hamburg. Krásný výsledek civilizačního snažení v genderových programech, LGBT komunitách a čistokrevném neomarxismu dostali obyvatelé tohoto města a nejen oni ochutnat s plnou parádou. Tito lidé válčí již zcela otevřeně se samotnou podstatou civilizace.

Bezpečnost většiny vysublimuje a vyděšenou společnost chrání ještě více vyděšenější policisté, kteří za jakýkoli tvrdší postup sklidí v lepším případě kritiku médií, v tom horším čelí trestnímu stíhání.

Absolutní bezmocnost mocných, či spíše společnosti poté, kdy politické a intelektuální elity vtloukají všem do hlavy, že je nezbytné brát ohledy na práva i té nejmenší z menšin a Ústavní soud této země nechá zapsat do rodného listu dítěte jako rodiče dva homosexuální partnery.

Do škol se pomalu, ale jistě začíná dostávat pojem GRT. Globálně rozvojová témata. Jsou to jmenovaní koordinátoři dohlížející, aby se ve školních předmětech správně začlenilo co je pokrokové, co zastaralé, kdo je špatný a kdo dobrý. Všichni ti, kdo za touto ideologií stojí, se budou soustředit na vaše děti, na nejmladší generaci ve školách, v jejich volnočasových aktivitách, prostřednictvím sociálních sítí.

Možná ani netušíte, jak jsou vaše děti zranitelné. Neprošly totiž ještě tvrdou školou života. Jakékoliv ideologické působení pak nezůstane bez vlivu na jejich další činy. Dají se vtáhnout v podstatě do čehokoliv, pokud to někdo udělá promyšleně pod pláštíkem humanity. O to hůře se jim pak později bude z takového smrtelného objetí dostávat. Na střední či na vysoké škole začnou pracovat pro různé firmy, neziskové organizace vlastněné či ovlivňované filantropy a dobroději usilujícími o nápravu společnosti, a tak jako pro stromy poutník nevidí les, stanou se nevědomky součástí soukolí, které je ve svém důsledku schopno zničit i hodnoty, o kterých budou přesvědčeni, že jsou nedotknutelné.

Nadčasoví spisovatelé

Ti, kteří něco v minulosti „větřili" a z jejichž děl byly dokonce přímo převzaty i některé současné metody, byli Anthony Burgess dílo Mechanický pomeranč, Aldous Huxley dílo Konec civilizace (román z roku 1932! o naší současnosti) a GeorgeOrwell díla Farma zvířat a 1984.

Zatímco v roce 2001 ČR hýkala blahem u přístupových rozhovorů a drala se za zvuků Ode an die Freude na palubu lodi, na jejímž trupu byl neuměle přešktnutý nápis Titanic nahrazen zlatými písmeny EU, napsala v témže roce jedna z nejlepších světových novinářek italka Orianna Fallaci článek pro její mateřský list Coriere della Sera. O něco později se z článku vylíhnula kniha ,,Hněv a hrdost", kde se skutečně hodně nekorektně vypořádala s celou slavnou Evropskou unií. Nakonec z Itálie odešla a přestala dokonce psát. U nás pro jistotu kniha vyšla až o deset let později. Fallaci je již po smrti a to co v této knize najdete, se stalo skutečně svěží součástí evropské kultury a to do posledního slova. Jenom malá ukázka….není vám to povědomé?

„V Itálii vždy mluvíme o právech, nikdy o povinnostech. V Itálii nevíme, nebo předstíráme, že nevíme, že každé právo s sebou nese i povinnosti, že ti, kteří neplní své povinnosti, si nezaslouží žádná práva."

… a něco závěrem

tak nám propustili Kájínka. Vše bylo vyřčeno, vše bylo napsáno, namluveno, natočeno i projednáno. Přesto ještě něco chybí. Naši hitmakeři typu Michala Davida či Sagvana Tofiho by mohli napsat stejnojmenný muzikál. Takový putovní, že by s tím jako mohli objíždět republiku. Pracující lid by nezapomněl na dojemný příběh, dobro pana prezidenta a mottem celé této taškařice by se mohla stát věta: ,,Namířenou pistolí a laskavým slovem dosáhnete mnohem víc než jen laskavým slovem."

Darek Slavík

[wpdevart_facebook_comment order_type="social" title_text="Komentáře" title_text_color="#000000" title_text_font_size="15" title_text_font_famely="Arial" title_text_position="left" width="100%" bg_color="#d4d4d4" animation_effect="random" count_of_comments="7" ]

TIPY NA AKCE

Z PRVNÍ RUKY

INZERCE, NABÍDKY

TOP REKLAMA

PRAKTICKÉ INFORMACE

inpocasi