Právní i neprávní pohled na pomluvu

„Lidé jsou velmi skeptičtí – nevěří ničemu s výjimkou pomluv,“ říká jeden z citátů. Pomluva je jako uhel – když nespálí, alespoň zašpiní. Je přitom mocným nástrojem, a to v dnešní době i díky sociálním sítím, internetu a rychlosti komunikace.

Jak se na problematiku pomluvy dívá zákon?

Trestní zákoník říká, že trestného činu pomluvy se dopustí ten, kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu. Za takový trestný čin hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok. Kromě toho lze poškozenému přiznat i náhradu škody a nemajetkové újmy.

Podle přestupkového zákona se přestupku dopustí mj. osoba, která jinému ublíží na cti tím, že ho zesměšní nebo ho jiným způsobem hrubě urazí, kdy za takové jednání může být pomlouvajícímu uložena pokuta ve výši do 10 tis. Kč, stejně jako opět náhrada škody či způsobené újmy.

Pomluvu řeší také občanský zákoník v rámci ochrany osobnosti, podle něhož ochrany požívá mj. důstojnost člověka, jeho vážnost, čest či soukromí. Pokud tedy pomluva zasáhne do našeho soukromí či vážnosti, lze se žalobou na ochranu osobnosti domáhat, aby se pomlouvající zdržel neoprávněných zásahů do našich přirozených práv, odstranil následky pomluvy, např. uvedením věcí na pravou míru a omluvou, a co bývá nejzásadnější, tak se lze domáhat samozřejmě i poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích, a tyto částky mohou podle povahy věci být i poměrně dost vysoké.

Jaký je neprávní pohled na pomluvu?

Pomluva se těžko vyvrací. Další ze známých citátů říká: „Neztrácejte čas vysvětlováním. Lidé stejně slyší jen to, co chtějí slyšet.“ Čím více se kdo snaží uvést věci na pravou míru, tím to bývá často i horší. Psychologie přitom operuje běžně s tím, že jednodušší lidé většinu svých rozhovorů stáčí na jiné lidi, kdežto ti moudřejší přemítají spíše více o svých vlastních myšlenkách. Přátelé vysvětlovat nepotřebují, a ti druzí tomu stejně neuvěří.

Ideální by tak bylo, kdyby si každý pomlouvající v geometricky často rostoucí pyramidě pomluv, ve které se v každém levelu přidá k původní „zaručené“ zprávě ideálně ještě něco přidaného, uvědomil, že stačí prostě nebýt užitečným hlupákem, který pomluvě lehkovážně uvěří a šíří ji dál. Většinou tím také dotyčný totiž vypovídá hlavně něco sám o sobě. Důvodem pomluv velmi často bývá buď nuda, závist, snaha získat pozornost nebo vlastní nízké sebevědomí. Pomlouvá-li někdo, říká tím mj. i to, že pomlouvaný je zajímavější osobností, než on sám, a stejné platí i pro naslouchače pomluvám.

AK Mgr. Zdeňka Rumplíka

JUDr. Petr Hradil

-pr-