Hlasatel pan Zdeněk Fojtík je ikonou slavičínského klubu

/Rozhovor/  Již mnoho let působí v roli hlasatele na slavičínském stadionu pan Zdeněk Fojtík. Bývalý hráč Slavičína a později trenér, vedoucí a hospodář, který i v uctivém věku moderuje domácí utkání slavičínských fotbalistů.

Návštěvníci fotbalových utkání ve Slavičíně jistě znají hlas komentátora divizních zápasů pana Zdeňka Fojtíka. Ten svojí jadrnou valaštinou a neotřelým humorem informuje o dění na hřišti a podává zprávy o novinkách v klubu a výsledcích jednotlivých mužstev. Pana Fojtíka jsme požádali o rozhovor, o tom,  jak se k roli hlasatele vůbec dostal a jaké zastával pozice ve slavičínském klubu.

Pane Fojtík, jak jste se k roli hlasatele na hřišti ve Slavičíně dostal?

Začal jsem hlásit, až když zemřel pan Trčálek a na výboru prostě řekli, že to budu hlásit já. Zrovna jsem tam začal pomáhat své manželce, která tam pracovala jako pradlena a uklízečka. A tak bylo zvykem, že hospodář dělal na zápase rozhlasového technika. A už mě to zůstalo.

Vím o Vás, že jste byl i výborným fotbalistou. Jaká byla Vaše hráčcká kariéra?

Fotbalová kariéra trvala od žáků, po dorost až do vojny. Na vojně jsem byl doporučen do Rudé Hvězdy Příbram a nakonec jsem skončil v Baníku Bohutín. Tam jsem ale utrpěl zranění kolene a tak má kariéra záhy skončila. Po vojně jsem fotbalu zanechal, neboť mne koleno už neposlouchalo.

Ve slavičínském klubu jste i trénoval. Které to byly kategorie?

Začínal jsem od žáků, trénoval jsem pak dorost s panem Rumplíkem,  pak jsem přešel do B mužstva. A nakonec chvíli záskok u „A “ mužstva, když Franta Šůstek odešel od áčka, tak jsem chvíli zaskakoval, než se našel nový trenér Malota. Převážně jsem ale vedl mládežnická mužstva.

Léta jste působil s manželkou i jako hospodář klubu…

Začal jsem manželce pomáhat, protože některé práce byli pro ni těžké. Třeba navážení 160 sodovek na sobotu a neděli a zajišťování zápasů. To vše bez nároku na plat.

Ještě si pamatuji, jak jsme u Vás fasovali kopačky – buď gumotextilky a nebo i s kolíky „Bardějovky“. V tom by asi dnešní fotbalisté nenastoupili?

No to si ani nedovedou představit….O balónech na zápasy ani nemluvě.

Za Slavičín hrával Váš syn Broněk a později i vnuk Broňa. Jak jste vnímal jejich fotbalovou kariéru?

Byl jsem potěšen že aspoň někdo s rodiny to převzal po mě. Jako otec pak a jako děda a teď se možná dožiji i toho, že začne hrát  i pravnuk. Oba dva Fojtíci byli oporou svých mančaftů.

Slavičínský fotbal znáte jako staré boty, kdy jste začal navštěvovat fotbalová utkání?

Pamatuji dobu, kdy jsem s otcem chodili na fotbal do Slavičína a sedávali jsme ještě na staré dřevěné tribuně, ale spíše jsme se věnovali průzkumu okolí, než fotbalu.

Kdo podle Vás patřil napříč generacemi mezi největší talenty slavičínského fotbalu?

Na starší fotbalisty si člověk rád vzpomene. Ať to byl pan Trlo, říkali jsme mu Oča a nebo Jirka Horňáček a pak z „mladší“ generace Milan Měrka, Joura, bratři Trlovi, Jarda Kučera, Laďa Slezák, Mirek „Gerd“ Barcuch, Ladik Horký, oba Holkové, bratři Švachovi, Kupčíkovi, Jarda Smolek, Pavel Kříž a mnoho dalších a dalších.

Se kterými trenéry se Vám nejlépe spolupracovalo?

Moc trenérů za tu svoji krátkou fotbalovou kariéru  jsem neměl, ale rád vzpomínám na Frantu Maryáše nebo Tondu Vaněčku.

Jak se připravujete na utkání jako hlasatel a kde čerpáte informace?

Teď je lepší se připravovat na hlášení v době počítačů, než dříve jenom z novin. Na počítači najde člověk vše potřebné, takže i ve svém věku jsem se naučil toto zařízení používat.

Jak byste zhodnotil současné výkony slavičínských fotbalistů?

Střídavě. Někdy jim to jde a někdy ne. Ne a ne najít nějakého střelce. Teď se nám ale podařilo uhrát venku šest bodů a rozjezd do sezóny se povedl na jedničku.

Kde podle Vás slavičínský fotbal tlačí pata a co by se dalo ještě vylepšit?

Vylepšit se vždycky něco dá. Dnešní fotbal se totiž nedá hrát úplně zadarmo jako jsme hráli dříve. Někdy jsme po zápase dostali párek. Já myslím, že dnešní slavičínský fotbal je celkem na solidní úrovni i jeho finanční zabezpečení je dobré. Za to patří dík panu Durďákovi, městu a dalším menším sponzorům.  Určitě bychom si zasloužili vylepšení zázemí klubu, které již něco pamatuje a trávník už má také nejlepší léta za sebou. Vždy jsem obdivoval lidi, kteří pracovali ve výboru a dělali pro kopanou, nehledě na čas a peníze, většinou zadarmo. Já sám jsem do fotbalu dělal přes 40 let.

Pane Fojtík, děkuji za rozhovor a přejeme do dalších let pevné zdraví a hodně radosti v okruhu své rodiny a přátel, nejen těch fotbalových.

S panem Fojtíkem rozmlouval Petr Koseček, sekretář FC TVD Slavičín