S postupným uvolňováním koronavirových opatřeních přecházejí na oficiální činnost i orientační běžci.   To se týká nejen společných organizovaných tréninků, ale také účastí na závodech. V sobotu 30. 5. proběhl první neoficiální závod ve Zlínském kraji s centrem nad Luhačovickou přehradou, který uspořádal oddíl TJ Slovan Luhačovice. Závodu se zúčastnilo asi 280 natěšených běžců všech věkových kategorií, pro které šlo o první start v sezóně 2020. Nejrychlejších časů v hlavních kategoriích dosáhli Michaela Dittrichová z Kroměříže v kategoriích žen a zlínský Tomáš Kolárik v kategorii mužů. Dařilo se také domácím závodníkům, mezi kterými si vítězství ve své kategorii D12 připsala Klára Sedláčková, na pomyslné stupně vítězů ve svých kategoriích dále vystoupali Julie Slámová, Eva Ferdusová, Jitka Slezáková, Václav Stacke a Martin Plášek. Tímto odstartovala série závodů Valašské jarní ligy, která bude probíhat dále v průběhu června.   „Ani v době nouzového stavu a vyhlášené karantény během března, dubna a května orientační běžci nezaháleli. Starší členové absolvovali individuální běžecké tréninky podle předepsaného plánu. Každý týden byl navíc v těsném okolí Luhačovic připraven mapový trénink, kam se mohl každý ze zájemců přihlásit konkrétní dobu přes interní systém tak, aby tento „společný“ trénink absolvoval opravdu samostatně,“ uvedl trenér oddílu orientačního běhu v Luhačovicích Marek Cahel.   [gallery columns="5" ids="75692,75688,75691,75689,75690"] První neoficiální závod ve Zlínském kraji proběhl v Luhačovicích, foto: TJ Slovan Luhačovice   Pokud nedojde k dalším komplikacím, budou oficiální soutěže pro orientační běžce na oblastní i celostátní úrovni zahájeny počátkem září. „Do té doby ještě máme spoustu času na přípravu. Z nejbližších akcí se asi 70 členů vypraví na oddílové soustředění, které tentokrát proběhne v polovině června v Jizerských horách se zázemím na chatě Slovanka,“ dodal Marek Cahel.   -tz-

Pětadvacet natěšených tenistů se zúčastnilo 8. ročníku halového antukového tenisového turnaje amatérů nad 50 let Grand Prix Zlína 2020.   Z vítězství v krajském městě na kurtech na Vršavě v podniku, v němž byla k vidění spousta dramatických zápasů, zajímavých obratů a překvapivých výsledků, se nakonec radoval obhájce prvenství z roku 2018 a 2019 domácí matador Dušan Machala.   Zlínský tenista v pavouku na cestě za prvenstvím porazil v osmifinále Milana Rolince z Opatovic 6:4, ve čtvrtfinále mu k zápasu nenastoupil Zdeněk Šeda (Zlín), v semifinále udolal Josefa Táborského (Vyškov) 7:6 a ve finále překonal dalšího tenistu ze Zlína Dalibora Nováka 6:4.   ,,Byla na mě vidět delší zápasová pauza. Po turnaji jsem byl tak unavený, že jsem byl rád, že jsem dojel na kole domů,“ přiznal Dušan Machala.   Ten však v době vládních opatření nezahálel a kondici si udržoval.   ,,Jakmile to bylo možné, tak jsem jezdil na kole a občas jsem si šel zaběhat. Tři týdny před turnajem už jsem dvakrát týdně absolvoval tenisové tréninky,“ prozradil dále Machala.   K triumfu na zlínské antuce ho nastartovala porážka v základní skupině s Janem Neubauerem z Dubu nad Moravou.   [gallery columns="4" ids="75711,75712,75713,75714"] Grand Prix Zlína 2020, foto: Jan Nahodil   ,,S houževnatým Rolincem jsem ve výměnách udělal míň chyb. Šeda k čtvrtfinálovému utkání nenastoupil kvůli bolavému kolenu. Vyrovnané semifinále s Táborským rozhodl až tiebreak. V něm jsem vedl už 4:0. Táborský hrál ale velmi dobře. V závěru zápasu jsem však měl víc sil a navíce mi dařily kraťasy, které dělaly matadorovi z Vyškova velké problémy,“ potěšily výhry nad silnými soupeři ve vyřazovací části turnaje Dušana Machalu.   Favorita nezastavil ani ve finálové partii Dalibor Novák.   ,,S Daliborem se velmi dobře známe. Jeho hra mi ovšem vyhovuje. Duel o první příčku jsem zvládl takticky. Nováka jsem rozběhal a dobře rozehrané výměny jsem úspěšně zakončoval,“ radoval se po proměněném mečbolu ve finále pětapadesátiletý Machala.   V krajském městě se hrála také Soutěž velké útěchy (o 9. místo). V ní ve finále opatovický Milan Rolinc zdolal Ladislava Matušince ze Štítné nad Vláří 7:5.   Ve finále Soutěže malé útěchy (o 17. místo) si Zdeněk Strohalm (Grygov) hladce poradil s Rostislavem Gažákem (Kunčičky u Bašky) 6:2.   Dalším podnikem letošní české Senior’s Tour pro tenisty nad 50 let bude turnaj O pohár Senior’s Tour ve Zlíně. Ten se bude hrát opět na antuce na Vršavě v sobotu 13. června 2020  

VÝSLEDKY GRAND PRIX ZLÍNA 2020:

Tenisová liga ve Slavičína má za sebou první kolo a dohrány byly všechny čtyři skupiny. Bylo také rozhodnuto o postupujících a sestupujících. Zároveň byla rozehrána i druhá fáze tohoto turnaje, který potrvá na antukových kurtech v ve sportovním areálu Oáza až do konce září. Došlo i k jedné změně, kdy ve skupině D skončil Aleš Krajíček a nahradil ho Radek Kunovský.   Výsledky: [gallery columns="4" ids="75446,75445,75444,75443"]   Los 2. kola ke stažení ZDE.   -kos-

Po čtvrteční premiéře ve Lhotě u Vsetína čeká hokejisty VHK ROBE Vsetín další fotbalové utkání. Tentokrát míří za fanoušky do Horní Lidče, kde se ve středu 3. června střetnou s domácím výběrem působícím v 1. A třídě. Začátek zápasu je v 17:00, celý program ve sportovním areálu v Horní Lidči odstartuje v 16 hodin. Fanoušci se mohou těšit na autogramiádu hráčů a soutěž o dárky z fanshopu.   [gallery columns="5" ids="75339,75340,75341,75342,75343"] Vsetínští hokejisté absolvují letní přípravu ve sportovním areálu Horní Lideč od 2. do 4. června, foto: HC Vsetín   Harmonogram středeční (3. 6. 2020) akce: 16:00 – Začátek programu, autogramiáda, soutěž o ceny 17:00 – Fotbalové utkání Horní Lideč – VHK ROBE Vsetín 19:00 – Konec akce   Všichni příznivci zelenožlutých barev jsou srdečně zváni!   -tz-

Největší vlna koronaviru snad odeznívá. Vládní opatření se mírní. Sdružení Běhy Zlín se proto vrací k organizování akcí pro veřejnost se zaměřením pro zdravý pohyb a hlavně běhání.   ,,Postupně upravujeme termínovou listinu, aby se všechny závody nekonaly na podzim,“ informuje hlavní pořadatel všech závodů Jiří Prokop.   37. ročník seriálu Běhy Zlín začal už 15. února zlínským Během Jižními svahy. Poté pokračoval 1. března Sri Chinmoy půlmaratonem v Přílukách. V březnu ale závody na dlouhou dobu přerušila pandemie koronaviru. Další jsou proto po postupném uvolňování vládních opatření naplánované na sobotu 6. června do Louk, kde se poběží Jarní běh Zlínem a na sobotu 13. června do Slavičína.   ,,Naše celoroční soutěž je určená pro všechny, kteří mají chuť si zasportovat. Některým běžcům samozřejmě jde o co nejlepší umístění, ovšem našich závodů se můžou zúčastnit i rekreační atleti,“ přeje si, aby si k běhům na Zlínsku našlo cestu co nejvíc zájemců včetně dětí a mládeže další organizátor Bob Komín.   [gallery columns="5" ids="75106,75105,75107,75109,75108"] Seriál závodů Běhy Zlín, foto: Zbyněk Raška   Jeho tým letošní termínovou listinu sestavil tak, aby se ve zlínském kraji závodilo celý rok. Celkem je v roce 2020 naplánováno 17 závodů.   ,,Do konečného hodnocení se bude každému běžci počítat 10 nejlepších výsledků. Do soutěže týmů se započítají všechny výsledky,“ vysvětlil základní kritéria Bob Komín.   Po úvodních dvou závodech vede soutěž mužů Svatopluk Janečka (TJ Ski Turist Velké Karlovice) před Vojtěchem Sklenářem z Karlovic a Janem Kábelou (SP Malenovice). Mezi ženami je na prvním místě Helena Kotopulu (Titan Trilife Zlín). Druhá je Eva Kučerová (Mattoni Freerun Zlín), bronzová příčka patří Olze Pekařové (Zlínská 50).  

UPRAVENÁ TERMÍNOVÁ LISTINA ZÁVODŮ SERIÁLU BĚHY ZLÍN 2020:

Slavičínský Jerevan slaví v těchto dnech 25 let od svého založení. Vznik tohoto valašského klubu se datuje v roce 1995, kdy se parta nadšenců rozhodla pokračovat v tradici sálového fotbalu - futsalu ve Slavičíně. Ten má ve městě opravdu bohatou historii, neboť první slavičínské celky působily ve zlínských soutěžích již od roku 1982 a tým VS Slavičín dokonce několikrát opanoval nejvyšší soutěž ve zlínském regionu.   Nově vzniklý Jerevan se tak může  pochlubit opravdu bohatou sbírkou ocenění, která nemá v historii sportu ve Slavičíně a možná i na jižním Valašsku obdoby. Mezi ta nejcennější určitě patří  titul mistra České republiky  v sálovém fotbalu – futsalu v roce 2002 v kladenské sportovní hale, dále dvou bronzových medailí z republikových šampionátů v letech 2003 a 2004 v Luhačovicích a v Novém Boru a především zisk bronzových medailí na Mistrovství světa klubů v roce 2005 v sibiřském městě Mirnyj.  V roce 2005 se Jerevan také stal nejlepším sportovním kolektivem Zlínského kraje, kde předstihl i hokejisty PSG Zlín a fotbalisty FC Slovácko, což se jinému sportovnímu celku z malých kolektivních sportů ve Zlínském kraji brzy jen tak nepodaří.   V roce 2002 Jerevan premiérově startoval na mistrovství světa  klubů v sibiřském městě Nerjungri, kde obsadil konečné 6. místo, kdy doplatil především na nováčkovskou daň. O rok později v roce 2003 se Slavičané představili na Poháru mistrů evropských zemí  v Moskvě, kde brali nakonec celkové 5. místo, ale v základní skupině dokázali remizovat s favorizovaným Dynamem Moskva 1:1, což lze považovat za skvělý výsledek a Valaši po brance Milana Kovaříka byli jen dvě minuty od vítězství nad tímto ruským velkoklubem.   Patrně nejslavnější éra klubu přišla před patnácti lety v roce 2005, kdy Slavičané v Poháru mistrů evropských zemí  v Luhačovicích skončili na stříbrné pozici, kdy ve finále podlehli po tuhém boji ruským profesionálům z Almazu Mirnyj. Ještě v témže roce Jerevan startoval na mistrovství světa  klubů v sibiřském městě Mirnyj, kde v základní skupině vyřadil úřadujícího jihoamerického šampiona Deportivo Casaurinas Lima z Peru a remizoval s ruským vícemistrem Koncentrátem Nerjungri a postoupil nečekaně do semifinálových bojů. V semifinále Valaši nestačili na domácí Almaz Mirnyj a v dalekém Jakutsku nakonec brali slavičínští futsalisté třetí místo společně s argentinským klubem z Rosária.   [gallery columns="4" ids="74923,74924,74925,74922"]   Řada hráčů Jerevanu se dostala i do národního týmu a reprezentovala naši vlast na mistrovství světa v roce  2003 v Paraguay, potom také na dalším mistrovství světa  v roce 2007 v Argentině a i na mistrovství světa  v roce 2011 v Kolumbii. Navíc z mistrovství Evropy v roce 2004 Bělorusku, v roce 2006 ve Španělsku, v roce 2008 v Belgii a v roce 2010 v Rusku si hráči Jerevanu odvezli stříbrné a bronzové medaile a skvělým způsobem zde reprezentovali Českou republiku.   Další působení slavičínského klubu lze rozdělit na několik etap, ať už od účinkování v soutěžích FIFA futsalu či návrat do soutěží sálového fotbalu - futsalu. Zlatým písmem do dějin klubu lze však zapsat rok 2002 a rok 2005, kdy došlo k největším úspěchům slavičínského Jerevanu.   Dík proto patří všem hráčům, funkcionářům, fanouškům, roztleskávačkám Jerevankám, samozřejmě sponzorům a všem příznivcům slavičínského Jerevanu, neboť v té době šlo patrně o ojedinělý úspěch malého klubu z Valašska, který určitě zanechal stopu v historii tohoto sportu nejen v České republice a možná i na celém  světě.   Historie SK Jerevan Slavičín:   1995/96 – rok založení Jerevanu Slavičín, start v základní zlínské třídě 1996/97 – postup do 2. Zlínské okresní ligy 1997/98 – postup do 1. okresní Zlínské ligy 1998/ 99 – postup do Krajské ligy z kvalifikce v Otrokovicích 1999/2000 – 4. místo v Krajské lize 2000/2001 – 2. místo v Krajské lize a postup do 1. ligy v sálovém fotbalu – futsalu 2001/02 – jako nováček nejvyšší soutěže se stal Jerevan na Kladně mistrem ČESKÉ REPUBLIKY 2002/03 – bronz v celostátní lize na Final four v Luhačovicích a první účast na Světovém poháru v sibiřském Nerjungri – 6. místo a start na PMEZ v Moskvě – 5. místo 2003/04 – bronz v celostátní lize na Final four v Novém Boru 2004/05 – stříbro v Poháru mistrů evropských zemí v Luhačovicích, bronz na Mistrovství světa klubů v sibiřském Mirnem, vyhlášení nejlepším sportovním kolektivem Zlínského kraje za rok 2005 2005/06 – poslední sezona Jerevanu v celostátní lize sálového fotbalu – futsalu , Jerevan skončil ve Final four v Luhačovicích na 4. místě 2006/07 – 6. místo v premiérové sezoně ve druhé lize FIFA futsalu 2007/08 – 10. místo ve II.lize FIFA futsalu 2008/09 – přerušení činnosti Jerevanu 2009/10 – přerušení činnosti Jerevanu 2010/11 – SK Jerevan, vítěz Krajského Zlínského přeboru ve FIFA futsalu 2011/12 – SK Jerevan Slavičín – účastník 1. Celostátní ligy v sálovém fotbalu – futsalu, kde obsadil celkové 10. místo, vítěz Krajského Českého poháru ČFSF, účast v NF Českého poháru v Klatovech 2012/13 – SK Jerevan Slavičín – účastník 1. Celostátní ligy v sálovém fotbalu – futsalu, kde obsadil celkové 5. místo, vítěz Krajského Českého poháru ČFSF 2013/14 – SK Jerevan Slavičín – účastník 1. Celostátní ligy v sálovém fotbalu – futsalu, kde obsadil celkové 9. místo 2014/15 – SK Jerevan Slavičín – účastník Krajské ligy na Zlínsku, kde obsadil konečné 5. místo   (-kos-)

ATP Valašska se v posledních sezonách pravidelně každý rok zúčastňuje 60 až 70 tenistů ze Zlínského, Jihomoravského, Olomouckého a Moravskoslezského kraje a také ze Slovenska. Zakladatelem turnaje je Honza Nahodil z Valašských Klobouk.   „Po té koronavirové hrůze, která nás všechny potkala a znemožnila nám hrát tenis. Ale už je vše, zdá se, v normálu a můžeme to rozjet. Dokonce se mohou zapojit i tenisté ze Slovenska, kteří mohou vyjet do ČR na 48 hodin bez požadovaného testu,“ uvedl pořadatel ATP Valašska Honza Nahodil.   Ročník 2020 začíná na Vsetíně v neděli 31. května, na městských kurtech TJ Zbrojovka, které se nachází vedle fotbalového stadionu. Všechny kurty jsou nově zrekonstruované, mají velmi kvalitní povrch a je jich celkem 6, takže se může sjet poměrně více hráčů. [caption id="attachment_74900" align="alignnone" width="690"] Archivní foto[/caption] 1. turnaj ATP Valašska 2020 má limit 32 hráčů, doposud se přihlásilo 27. Pokud máte zájem se do turnaje zapojit, můžete tak učinit přihláškou ZDE. -red-

Během koronavirové krize se všechny sportovní soutěže museli přizpůsobit nařízením Vlády ČR. Některé byly předčasně ukončené, jinde se termíny zápasů, závodů či jiných sportovních klání museli odložit na pozdější termíny.   Ve čtvrtek 9. 4. 2020 přišla pro mnoho lidí smutná zpráva: Veškeré mistrovské a pohárové amatérské soutěže se plošně na celém území ČR ukončují ke dni 8. dubna 2020.   Fortuna liga, Fortuna národní liga a Pohár FAČR dostali výjimku a zápasy se mohli uskutečnit alespoň bez diváků. Jenže zbylé fotbalové soutěže zrušili, a tak nejen na okresech zavládl nedělní klid a nuda bez fotbalu.   Z tohoto důvodu se vytvořila malá soutěž s oficiálním názvem LIGA 4. Soutěže se účastní kluby TJ Drnovice, SK Slopné, SK Újezd a TJ Vysoké Pole.     První kolo je na programu v neděli 31. 5. 2020:   Vysoké Pole - Újezd 17:00 Drnovice - Slopné 14:30   Rozlosování všech zápasů najdete ZDE.   -tz-

Do zimní přípravy Nevšová vstoupila řadou přípravných utkání už na konci měsíce ledna, kdy fotbalisté odehráli hodně zápasů, které dovršili malým soustředěním ve Znojmě spojeným s přátelským utkáním i utužením kolektivu ve vinném sklepě v Selešovicích v Novém Šaldorfu.   Došlo i k doplnění kádru. „Angažovali jsme do brány Martina Křížka, který přišel z Dubnice nad Váhom a Lukáše Hladíka z Bojkovic, který svého času působil i v divizním Slavičíně. Do mužstva se postupně zapracoval mladičký David Blanař z Viktorie Otrokovice, který se k mužstvu připojil už v závěru podzimu. V současné době probíhají tréninky 2x týdně a poprvé v letošním roce sehrajeme přátelské utkání na domácím hřišti s mužstvem Bojkovic, které mají v současné době velmi silné mužstvo, aspirující na postup do KP. Zápas se odehraje v sobotu 30. května od 17 hodin v Nevšové,“ uvedla předsedkyně klubu Ivana Urbanová.   Následující týden zajíždí tým do Kateřinic, taktéž k účastníkovi 1. A třídy z předních příček. V plánu jsou i další duely s kvalitními soupeři. Zatím nebylo možné zapojit do tréninků hráče ze Slovenska, ale situace se mění každým dnem, tak v Nevšové očekávají, že brzy se i oni zapojí. [caption id="attachment_74775" align="alignnone" width="690"] Nevšovjani. Foto: Jan Zahnaš[/caption] „V koronavirové pauze u nás navíc proběhla rekonstrukce šaten domácích a také další práce na hřišti, prováděná zejména svépomocí. V novém ročníku plánujeme opět účast v poháru DATART (dříve Hejtmana ZL kraje), jelikož se minulý ročník nedohrál, tak budeme naše vítězství z roku 2018/2019 obhajovat. Letos nás ve čtvrtfinále vyřadil Provodov, nyní po anulaci máme novou šanci a velkou chuť opět v krajském poháru uspět. Ač je čím dál více náročné tento pohár hrát z důvodu, že se hraje v týdnu a hrozí i zranění, což nás bohužel potkalo v loňském ročníku a ovlivnilo značně jeho závěr.Trenérem i nadále zůstává zkušený lodivod Vladimír Ďurďa,“ nastínila závěrem situaci v nevšovském klubu jeho předsedkyně.   -kos-

Rozhovor/ Mária Sýkorová z týmu Sykora running je nenápadná čtyřicetiletá vytrvalkyně z Vizovic. Rodačka z Bratislavy, jež pochází ze Záhoří na Myjavě, v kariéře ale dosáhla na spoustu skvělých úspěchů. Tím posledním bylo prvenství v celkovém hodnocení běžeckého seriálu Běhy Zlín za rok 2019. V tomto měření sil skončila druhá Martina Latináková ze Sehradic (Zvonek Sport Valašské Klobouky), bronzovou pozici obsadila Vendula Skoupá ze Slavičína (Sykora running).   Proč jste se rozhodla startovat v loňském seriálu Běhy Zlín? Protože celoroční seriál závodů pořádaný tímto sdružením má skvělou rodinnou atmosféru. Při nich se potkávám s kamarády a známými. Společně si zaběháme a po každém závodu si ještě popovídáme a podělíme o nové zážitky. Proto se na závody ve Zlíně a okolí vždycky těším.   Kolik jste loni absolvovala závodů? Z patnácti závodů jsem se zúčastnila dvanácti. Většinou jsem v nich mezi ženami skončila do třetího místa.   Které se Vám nejvíc povedly? Nejlepší formu jsem měla ve druhé polovině roku. To jsem si téměř ve všech závodech vytvořila osobní rekord. Vydařil se mi říjnový Sri Chinmoy půlmaraton v Přílukách a prosincové podniky Mikulášský běh v Loukách, Štěpánský běh v Přílukách a Silvestrovský běh na Vršavě. V těchto závodech jsem byla zdravotně v pořádku a dokázala jsem v nich prodat naběhané tréninkové kilometry. Na začátku roku jsem totiž měla zánět průdušek. Brala jsem antibiotika a dlouho trvalo, než jsem se pořádně vyléčila.   [gallery columns="5" ids="74666,74667,74668,74669,74674"]   Ve kterých závodech jste se naopak trápila? Nepovedl se mi březnový Josefský běh na Burešově. Ten mám moc ráda. V něm se ale na mém výkonu projevila únava z jarního Sri Chinmoy půlmaratonu na přílucké trati, který jsem absolvovala čtrnáct dnů před Josefským během. Ideální rozpoložení mi také chybělo při srpnové mojí oblíbené Slopenské desítce. Tenkrát bylo ve Slopném velké horko a já jsem se na Valašsku doslova uvařila. Do cíle jsem doběhla jenom díky manželovi, který běžel se mnou a pořád mě povzbuzoval, abych závod nevzdala.   S jakou taktikou do jednotlivých závodů chodíte? Nemám žádnou zvláštní taktiku. Každý se snažím hlavně užívat a běžet ho s úsměvem. Manžel Karel ale říká, že do závodů neumím dát všechno, že se šetřím. Je pravda, že úplně naplno jsem běžela jenom červnový pětikilometrový Běh olympijského dne ve Zlíně. Jinak se do červených čísel nedostávám. Na druhou stranu se však ve všech závodech snažím překonat osobní rekord. A to se mi v loňském roce často dařilo.   Které jsou Vaše nejoblíbenější podniky v seriálu Běhy Zlín? Mojí srdeční záležitostí je Slopenská desítka. Na ni mě před deseti lety pozval její hlavní pořadatel Miroslav Švihel. Od té doby jsem nevynechala ani jeden ročník. Už jsem ji běžela desetkrát. Jedná se o krásný, ale hodně náročný lesní závod do vrchu po valašských kotárech s perfektním doprovodným programem. Obvykle si v něm zazávodí celá moje rodina a to mě těší nejvíc. Ráda mám i Zlínskou Lesní hodinovku na Lesní čtvrti. Při ní se mi líbí, že se běhá na kilometrovém okruhu. Při tomto závodu bývá podél trati hodně diváků a ti nám fandí a neustále nás povzbuzují. To mě motivuje a velmi baví.   Nevyhovují Vám některé závody? Nemám žádný neoblíbený závod. V každém si vždycky najdu něco, co mě při něm těší a baví. Nejtěžší pro mě jsou ty nejkratší. Zlínský Běh olympijského dne a Kovářská pětka v Baťovském areálu ve Zlíně. Lépe se cítím na delších tratích. Rychlík ze mě už nikdy nebude.   [gallery columns="5" ids="74676,74677,74678,74679,74675"]   Kdo jsou Vaše největší soupeřky? V roce 2019 to byla Martina Latináková ze Sehradic a otrokovická Dagmar Vrajíková. Ovšem velkou motivací pro mě je konkurovat kamarádce Janě Žaludkové a Ironmance Heleně Kotopulu. Obě jsou skvělé běžkyně. Snad se mi podaří někdy k nim alespoň přiblížit.   Jak jste prvenství v seriálu Běhy Zlín 2019 oslavila? Zatím nijak. Měla jsem to v plánu při březnovém vyhlašování výsledků. To se ale kvůli koronaviru nekonalo. Ale určitě tento úspěch s celou rodinou brzy oslavím. Hned, jak budou povolené společenské akce nad 20 lidí (úsměv).   Kdo Vás při běhání nejvíc podporuje? Hlavně manžel, který je velmi dobrý sportovec. Dá se říct, že všechno kolem běhání absolvujeme společně. Do běhání se snažíme zapojit i naše dva syny. 20letého Karla a 16letého Tomáše. A z toho mám největší radost.   Kterých běžeckých úspěchů jste ještě dosáhla? Sport je pro mě velký koníček. Při něm si po práci vyčistím hlavu. Díky němu jsem s Milošem Škorpilem běhala v Norsku a Islandu. S Janem Dušánkem a Zdeňkem Křížem z Trailcampsu jsem přeběhla část rakouských Alp, Toskánska, Elbu, Krkonoše a spoustu dalších zajímavých destinací. S Petrem Vabrouškem pak v rámci triatlonového kempu okolí Velkých Karlovic. Těchto zážitků, kdy můžu poznávat různé krajiny a proběhnout si je s kvalitními sportovci, si velmi cením. Hodně mě také potěšilo vítězství v závodu Horská výzva v Jeseníkách, kdy jsme s manželem v roce 2018 vyhráli na střední osmatřicetikilometrové trati kategorii mix. Radost mám i ze zisku bronzové příčky v Horské výzvě v roce 2015 v kategorii Long. Tenkrát jsem v Jeseníkách 65 kilometrů dlouhý závod běžela ve dvojici s několikanásobnou vítězkou Horských výzev na dlouhých tratích kamarádkou Renátou Hlaváčovou.   Určitě máte zaknihované i další sportovní úspěchy? Loni jsem trochu začala jezdit na horském kole. Proto jsem si vyzkoušela Zlínskou 50. A v ní jsem skončila na čtvrtém místě. Oblíbila jsem si i triatlon. V loňském Valachymanovi jsem mezi ženami obsadil pátou příčku a v ženské kategorii do 40 let jsem brala čtvrtou pozici. Jela jsem i závod Bike Valachy. V něm jsem na krátké pětadvacetikilometrové trati vybojovala bronzovou příčku. To mě hodně překvapilo, protože ještě musím pilovat techniku.   [gallery columns="5" ids="74680,74681,74682,74683,74684"]   Kdy jste začala s přípravou na sezonu 2020? Ani nevím, kdy to pořádně bylo. Na jaře jsem všechno směřovala ke startu na 5. dubna v maratonu v Bratislavě. Ten ale zrušili. Zimní objemy mám ale odběhané.   Jak příprava probíhala? Trénovala jsem v lese, na silnici i na dráze. Vytrvalost trénuji v lese a na silnici. Rychlost na dráze. A když si chci běhání jenom užívat, tak v lese využívám fartlek.   Co děláte v současném období, kdy ještě platí některá vládní omezení? Moc se toho pro mě nezměnilo. V podstatě dělám téměř všechno, co dřív. Snad jenom s manželem a syny chodíme víc na procházky do lesa a užíváme si krásné počasí. Synově, protože nechodí do školy, mají na nás víc času (úsměv). Při procházkách parádně relaxuji. S manželem a syny si ráda povídám a hlavně synové mě vždy zaručeně rozesmějí a pobaví. Momentálně mě ale trochu trápí jarní pyly. Proto při tréninku v lese střídám běh s chůzí. Nebo podnikám výlety na kole, abych se moc nezadýchala.   Jakým způsobem se udržujete v kondici? Jsem pořád v pohybu. Takže, když neběhám, tak jezdím no kole, plavu, skáču na trampolíně, nebo doma běhám po kuchyni a vařím, nebo uklízím. Manžel se mi směje a říká, že mám syndrom neklidných nohou. Synové zase tvrdí, že jsem aktivní až ,,radioaktivní,“.   Která závody máme letos v plánu absolvovat? Když budu doma ve Vizovicích, tak všechny co budou v seriálu Běhy Zlín povolené. V plánu mám také v srpnu postavit se na start polovičního Ironmana v rakouském Kaprunu. Snad už budou do té doby otevřené hranice. Nechci chybět ani v červencovém Valachymanovi ve Velkých Karlovicích.   [gallery columns="5" ids="74689,74688,74687,74686,74685"]   Co by pro Vás mělo být sportovním vrcholem sezony 2020? Závod v polovičním Ironmanovi v Kaprunu.   Jaké jsou Vaše další koníčky a záliby? Moc ráda čtu knížky o sportu. Hlavně od Petra Vabrouška a Miloše Škorpila. Nepohrdnu ani zamilovanými romány (úsměv). Mým největším koníčkem je však moje rodina. A tak dělám všechno proto to, abychom byli všichni zdraví a šťastní.   Jaké je Vaše nejoblíbenější jídlo a pití? Z jídla všechno, co uvaří moje mamka. Vždycky se těším, co mi nachystá na talíř (úsměv). Pocházím ze Slovenska, tak si nejvíc pochutnám na brynzových haluškách. Nejoblíbenějším pitím je obyčejná voda z vodovodu. Ještě lépe ze studánky. Nejraději piju vodu ze studánky na Oškerových pasekách. Vždycky se těším, až k této studánce doběhnu a potom si vodu z ní doslova vychutnám.   Kam plánujete dovolenou? V plánu jsme toho doma měli a máme hodně. Díky koronaviru o dvě dovolené přijdeme. Jedna měla být tento měsíc v rámci triatlonového kempu s Petrem Vabrouškem v Kaprunu. Druhá pak v červnu v Itálii s Trailcampsem, kde jsem měla v plánu běžet po trase známého 120kilometrového závodu Lavaredo Ultra Trail. Zatím to ovšem vypadá, že na konci června pojedu běhat s Trailcampsem do rakouských Alp a v červenci se zúčastním triatlonového kempu s Petrem Vabrouškem ve Velkých Karlovicích. Na ten pak navazuje závod Valachyman. A až se otevřou hranice tak pojedeme na výlet na Slovensko do Malých Karpat do Prieval v okrese Senica za mamkou Jozefou, kterou jsem od vánočních svátků neviděla.   Předpokládám, že už se nemůžete dočkat, až budou zrušené úplně všechna vládní opatření? Samozřejmě! Všechna nařízení respektuji, ale myslím si, že jsou někdy přehnaná. Ale vnímám to tak, že všechno zlé je k něčemu dobré.  Protože přestala létat letadla a na silnicích je menší provoz, tak si alespoň příroda odpočinula. Lidi zpomalili a víc se věnovali rodinám. A také tráví víc času venku, než v obchodních centrech.   Co ještě plánujete na léto?   Pokud se otevřou hranice, tak jako každý rok s celou rodinou na Mallorcu. V tamním prostředí je to pro nás všechny příjemný relax. Samozřejmě aktivní. Na Malloorce budeme běhat, jezdit na kole a plavat.   Lubomír Hotař

Vsetínský odchovanec Dmitrij Jaškin je první český hokejista, který byl v KHL vyhlášen jako nejužitečnější hráč sezony a získal Zlatou hokejku. Jak vzpomíná na své mládí na Vsetíně a kdo byl jeho největším vzorem? Jak velcí rivalové byli s bratrem Michailem? Nejen na to se ptali Dmitrije Jaškina v pořadu Rozhovor s ...   https://youtu.be/8andckstClw Video: regionalnitelevize.cz

Štikou podzimní části 1. A třídy skupiny A se stali fotbalisté Valašské Polanky. Svěřenci zkušeného kouče Romana Kučerňáka vypálili rybník všem favoritům a stali se půlmistrem s tříbodovým náskokem na rezervu Valašského Meziříčí. V dalším rozletu je zastavila ale pandemie koronaviru, přesto se ambiciózní valašský celek případnému postupu do Krajského přeboru nebrání.   Můžete nám prozradit, kdy začali hráči Valašské Polanky trénovat? Náš tým měl za sebou zimní přípravu. Trénovat se začalo krátce po novém roce a součástí přípravy byly i kondiční tréninky pod taktovkou Josefa Mikeše ve Vsetíně. Kluci opravdu dřeli, škoda, že nemohli zimní úsilí zúročit na hřišti. Momentálně organizovaně netrénujeme. Hráči nenacházejí nyní příliš smysl trénovat, protože start nové sezony je daleko. Kluci, kteří mají i rodiny podle mě možná jsou teď rádi za volnější víkendy.   Jak moc Vás mrzí, že předčasně skončila sezona, o co Vás obrala a nebránili by jste se případnému postupu do KP. Je už jisté, že Provodov v nadcházejícím ročníku KP již startovat nebude... Mrzí nás to určitě hodně. Jako nováček I.A třídy jsme měli sezonu výborně rozjetou, chtěli jsme se na jaře poprat o další velký úspěch pro Valašskou Polanku. V týmu panovala bojovná nálada. Pokud bychom soutěž vyhráli, pak bychom určitě po postupu do Krajského přeboru sáhli. Dokázali bychom tuto výzvu přijmout.   Jak je na tom tým nyní kondičně, nenabrali někteří hráči kila navíc? Máme tým plný mladých hráčů, kteří sportují pravidelně i individuálně, takže o tyhle kluky nemám obavy, že by něco zanedbali. Možná pár jedinců by se mohlo trochu zamyslet, ale to se určitě s tréninkem vrátí do normálu...   Jaké změny v kádru plánujete, zůstává stejné i vedení týmu? Nemáme v plánu do týmu výrazněji zasahovat. Chceme pokračovat v nastolené cestě, spoléháme se na naše vlastní kluky, kteří v Polance vyrostli nebo k ní mají pozitivní vztah. Nadále zůstává hlavním trenérem Roman Kučerňák, v realizačním týmu kromě mě s ním působí ještě Aleš Černotík na pozici asistenta trenéra.   Co víte o konkurenci, sleduje pohyb v kádrech svých soupeřů? Samozřejmě to v dnešní době jde sledovat celkem snadno, ale nijak nás to nevzrušuje. Až nová sezona odstartuje, budeme se chtít soustředit hlavně sami na sebe.   Kdy očekáváte start sezony a nemáte obavy z dalšího nedohrání nového ročníku  kvůli 2. vlně pandemie COVID - 19? Doufám, že nový ročník odstartuje tak jak má. Fotbal chybí i lidem v obci, neustále se mě někdo ptá, jak to vlastně bude dál. Samozřejmě nikdo nemáme křišťálovou kouli, obavy asi budou v celé společnosti, ale snažíme se být pozitivní a věříme, že budeme moct hrát.   Jaké budete mít v nové sezoně ambice? Naše ambice budou určitě vysoké, budeme se snažit navázat na povedený podzim 2019, jít zápas od zápasu a pokusit se o další úspěch pro polanský fotbal.   Jaké jsou pak další novinky v zázemí klubu, či u Vašich sponzorů? Co se týče zázemí, momentálně probíhá na našem hřišti instalace nového zavlažovacího systému. Dlouho jsme o tuto věc usilovali a jsme moc rádi, že se nám společně s obcí Valašská Polanka podařilo tento projekt dotáhnout k realizaci. Obec nám pomáhá s postupnou obnovou zázemí i celého areálu a nadále zůstává naším největším partnerem. Máme i další partnery, musím zmínit hlavně firmu TZB Technology a advokátní kancelář Maršálek a Žíla. Snaha pomoci polanskému fotbalu jak finančně tak i materiálově je teď na dobré úrovni, ale rozhodně to není tak, že bychom někoho chtěli za jeho sportovní výkony platit.   S Janem Tajzlerem rozmlouval Petr Koseček

Rozhovor/ Pro triatlonistu ze Vsetína Radima Grebika měla být vrcholem letošní sezony účast na mistrovství světa v kanadském Edmontonu.  Devatenáctiletý student vsetínského Masarykova gymnázia se ale v srpnu do severní Ameriky do provincie Alberta nepodívá. Mezinárodní triatlonová unie totiž kvůli pandemii koronaviru až do 30. června pozastavila všechny závody a triatlonové kempy. A protože kanadská vláda zakázala pořádání sportovních akcí až do 31. srpna, tak byl světový šampionát zrušený. Největší triatlonový talent v Česku v roce 2019 přípravu samozřejmě nepřerušil a momentálně téměř každý den ladí formu při klubových online trénincích.   Jaký máte názor na momentální situaci kolem koronaviru? V prvé řadě bych chtěl poděkovat všem, kdo se podílí na tom, že tempo růstu nakažených lidí není tak vysoké jako v některých jiných zemích. Vypadá to, že virus je pod kontrolou. Já osobně se i na nepříjemném období snažím hledat pozitiva. Situaci beru jako příležitost k pozastavení, zamyšlení a revizi mých sportovních priorit. Ani to, že většina lidí musela dlouho zůstat doma, nevidím jako nutné zlo. Lidé se mohli věnovat činnostem, na které neměli dřív čas a které dlouho odkládali.   Jaký má koronavir vliv na Váš současný pracovní a sportovní život? Nejvíc se mě to dotýká studia ve škole. Momentálně nevím, jak to bude s maturitou. Ve sportu nedokážu odhadnout, kdy a jestli vůbec začne triatlonová sezona. Je to období velkých nejistot. Nicméně vážnost situace si moc nepřipouštím. Naopak se snažím z toho minima momentálních možností vytěžit maximum. [caption id="attachment_74476" align="alignnone" width="690"] Triatlonista Radim Grebik ze Vsetína, foto: archiv závodníka[/caption] Jak jste přijal opatření o uzavření všech sportovišť v Česku? Respektuji to. Navíc u triatlonu je výhodou, že pokud jsou momentálně uzavřené plavecké bazény, tak víc můžeme trénovat běh a cyklistiku.   Co v těchto dnech děláte? Moc se toho nezměnilo. V našem sportu je důležité neustále si udržovat kondici. Proto trénuji dál, ale s tím rozdílem, že večer místo bazénu jedu na ,,Balaton“ u Nového Hrozenkova.   Jak ladíte formu na letošní triatlonovou sezonu? Momentálně nemám žádné závodní cíle. Dokud nebude situace jasná a termíny závodů pevně dané, tak nemá smysl spekulovat, co bude dál. Zatím trénuji pro dobrý pocit z pokroku.   Kdy a kde se připravujete. Jaké máte tréninkové dávky? Držím si standardní tréninkový režim. Dopoledne běhám po cyklostezkách v okolí Vsetína, pro cyklistiku střídavě využívám trenažér a jezdím na horském kole v lese. Plavání teď nejlépe nahrazují tahací gumy. Ovšem s přibývajícími slunečnými dny se snažím plavecky se udržovat ve vodních nádržích Štěrkoviště, Všemina a Balaton. Pochopitelně v neoprenu. [caption id="attachment_74477" align="alignnone" width="690"] Triatlonista Radim Grebik ze Vsetína, foto: archiv závodníka[/caption] Jakou představu jste měl o triatlonové sezoně 2020? Prvním cílem byla úspěšně složená maturita. Poté moje cíle směřovaly k podávání dobrých výkonů v mezinárodních závodech. Hlavně na mistrovství Evropy a mistrovství světa v Edmontonu v Kanadě.   Jak hodnotíte svoji loňskou triatlonovou sezonu? S odstupem času jako fantastickou. Až nyní mi teprve dochází, jak se mi v roce 2019 dařilo. Závody jsem si užíval a v nich dosáhl na spoustu velmi dobrých výsledků.   Které závody se Vám nejvíc povedly? Zúčastnil jsem se 15 závodů. Na jaře jsem ale dva měsíce musel kvůli únavové zlomenině holeně několik závodů vynechat. Největší paráda byl červencový závodní víkend zlatý hřeb Valachy Tour – tradiční červencový Valachyman a Evropský pohár v Táboře. Oba závody na ,,domácí“ půdě měly nezapomenutelnou atmosféru. Navíc jsem si v nich ověřil, že závodit po závodě je velmi dobrá taktika. Hodně si také cením zisku 12. místa mezi juniory na mistrovství světa v Lausanne. Ve Švýcarsku jsem navíc posbíral spoustu triatlonových zkušeností.   Jakým dalším způsobem se momentálně udržujete v kondici? Obden si doma dělám malý kruhový trénink s pomůckami, které mám k dispozici. Místo kettlbellu používám pytel brambor. Místo kotouče sáček s pracím práškem a jako činky mám plechovky s fazolemi.     Jak jste s ostatními triatlonisty z Titan Trilife Zlín v kontaktu? Vyšlo nám to parádně. Po předčasném ukončení soustředění na Mallorce jsme mohli dalších 14 dnů v karanténě společně trénovat. Nezaháleli jsme a vybudovali jsme si v garáži předsedy klubu Daniela Tkáče tréninkové středisko. Chyběl nám jenom bazén. Momentálně se hodně připravuji individuálně při online klubových trénincích, které připravuje Lukáš Vrobel.   Jak se trénují ostatní reprezentanti Titan Trilife Zlín? Každý podle svých představ a možností. Někdo dál přesně dodržuje tréninkové plány. Někdo toto období využívá k odreagování a věnuje se disciplínám, které ho nejvíc baví.   Jakou představu máme o dalším průběhu triatlonové sezony 2020? Vůbec by mi nevadilo, pokud by zatím pokračovala v takto utlumeném režimu. Chápu, že někteří triatlonisté mají momentálně malou motivaci do tréninku a pořadatelé mají velké finanční a organizační problémy. Na druhou stranu je toto období k příležitosti k uvědomění si dalších sportovních priorit.   Kdy předpokládáte, že by triatlonová sezona mohla konečně začít? Těžko odhadnout. Hlavně v zahraničí. Pokud se situace nezlepší, tak ať se závody s mezinárodní účastí letos raději nekonají. Ale doufám, že v Česku se na přelomu léta a podzimu alespoň několik závodů uskuteční.     Co mělo být Vaším letošním vrcholem sezony? Na konci srpna jsem chtěl startovat na mistrovství světa v kanadském Edmontonu. Do severní Ameriky bych se ale musel kvalifikovat z červencového mistrovství Evropy v estonském Tartu. Šampionát v Kanadě byl ale zrušený a evropské mistrovství se přesunulo na podzim.   Při čem si momentálně ještě udržujete dobrou náladu? Snažím se chodit co nejvíc ven a pobývat v té nefalšované realitě. Příroda se probouzí. Všechno začíná rozkvétat. Začínají nádherné jarní sluneční dny. V nich by ale po na sníh velmi chudé zimě mělo občas víc zapršet.   Na co se momentálně nejvíc těšíte? Na společné zážitky se sportovními i mimo sportovními kamarády. A až se s ostatními triatlonisty a triatlonistkami sejdeme při nějakém domácím závodu. A v něm si to rozdáme o co nejlepší výsledek.   Kde se v létě chystáte na dovolenou? Delší dovolenou neplánuji. Všechno bude záležet na aktuální situaci u nás i v zahraničí. V každém případě bych chtěl absolvovat nějaký trip vlakem. Buď po Česku, ale rád bych se podíval vlakem do Moskvy.   Lubomír Hotař

Valašské Klobouky – Jan Nahodil je všestranný sportovec z Valašska. Největší vášní valašskoklobuckého třiašedesátiletého matadora je tenis. Spoustu let je úspěšným tenisovým hráčem a také organizátorem dvou velkých podniků. Založil a pořádá ATP Valašska a český seniorský okruh pro hráče nad 50 let Senior’s Tour.    ,,Narodil jsem se v roce 1957 v podhůří Jeseníků v Rýmařově. Gymnázium jsem studoval ve Vítkově u Opavy a pedagogickou fakultu v Ostravě. Tam jsem se seznámil i s manželkou Janou. V roce 1981 jsme se přestěhovali do Valašských Klobouk. Tam bydlíme dodnes. Mám dvě děti. Dcera Lucie a syn Jan žijí ve Zlíně. A podobně jako já a moje žena jsou učitelé. Takže jsme stoprocentní učitelská rodina,“ představil sebe a svoje nejbližší rodinné příslušníky Jan Nahodil.   S tenisem začal v dětství jako naprostý samouk v Rýmařově.   [gallery columns="5" ids="74250,74251,74252,74258"]   ,,Tenkrát mě svými výkony, bojovností a herním nadšením inspiroval Jan Kodeš. A když jsem ho viděl v televizi v roce 1975 v Davis Cupu při zápase s Tony Rochem, stal se mým vzorem. Po přestěhování z Rýmařova do Vítkova u Opavy jsem za tamní klub hrál meziokresní soutěž. Závodně jsem se tenisu ještě věnoval necelé dvě sezony při studiu v Ostravě, kde jsem si dokonce jednou krátce na kurtech NHKG Ostrava chvíli zahrál i s Ivanem Lendlem. Poté jsem kariéru na několik let přerušil a k tenisu jsem se vrátil až po třicítce. To jsem ale hrával pouze tréninkové zápasy. Zlom nastal po sametové revoluci v roce 1990, kdy jsem začal pro hráče z Valašských Klobouk a okolí organizovat okruh ATP Valašska. Tento seriál s přibývajícím roky nabýval na popularitě a já věřím, že už brzy rozehrajeme jeho 29. ročník. ATP Valašska se v posledních sezonách pravidelně každý rok zúčastňuje 60 až 70 tenistů ze Zlínského, Jihomoravského, Olomouckého a Moravskoslezského kraje a také ze Slovenska. Zároveň jsem pořadatelem dalšího okruhu a to Senior’s Tour 50 +. V něm hrají tenisoví matadoři nad 50 let z celého Česka a ze Slovenska. V tomto měření sil se konají turnaje u nás, ale i v zahraničí,“ rozpovídal se Nahodil, který v roce 2012 navštívil v Praze finále Davis Cupu, v němž Česko porazilo Španělsko a on se v hledišti setkal s takovými tenisovými osobnostmi jako Ivan Lendl, Jan Kodeš, Tomáš Šmíd, Jana Novotná a Helena Suková.   ,,Funkce hlavního organizátora ATP Valašska i Senior’s Tour obnáší spoustu mravenčí práce před i po každém turnaji. Starosti, administrativa a vyřizování telefonních hovorů mi však dělá radost, protože mě to baví. Založil jsem webové stránky, na kterých si tenisté zjistí všechno potřebné. Na nich se seznámí s výsledky jednotlivých turnajů i průběžným pořadím v jednotlivých kategoriích. Mimo to jsem zřídil databázi pro každého hráče. Kladu důraz na aktualizaci. Tím se zvyšuje sledovanost i oblíbenost obou sérii,“ vysvětluje Jan Nahodil.   V jednotlivých turnajích bývá k vidění spousta zajímavých a dramatických zápasů.   ,,Turnaje jsou však i příležitostí k pravidelným setkáváním hráčů, kteří si při nich svým způsobem odpočinou a odreagují od starostí běžného života,“ těší jejich hlavního organizátora.   [gallery columns="5" ids="74256,74257,74254,74253"]   S pořádáním těchto turnajů, kterých je každý rok zhruba 30, souvisí i Nahodilovy tenisové úspěchy.   ,,Vzhledem k mému věku jsou ale už staršího data. V minulosti jsem však několikrát získal celkové prvenství v ATP Valašska i v Senior’s Tour. Na těchto okruzích jsem vyhrál spoustu turnajů. V současné době se mi daří v sérii Senior’s Tour v kategorii šedesátníků, protože mladším soupeřům už trochu nestačím,“ uznává s úsměvem tenisový veterán z Valašských Klobouk.   Ten se věnuje i dalším sportům. Za Sokol Valašské Klobouky hraje Okresní stolně tenisovou soutěž 1. třídy. Aktivně také lyžuje. Jeho nejoblíbenější destinací jsou italské Alpy. Rád rovněž jezdí na kole. Ještě je i pořadatelem oblíbeného stolně tenisového TOP 12 Valašska. Tento prestižní turnaj v letech 1996, 1997, 2004, 2006  2009 také vyhrál.   Nahodil si najde čas i na další koníčky a záliby. ,,Musím být stále aktivní. To mě nabíjí. Rád cestuji a relaxuji u moře, lyžuji v Alpách, poznávám cizí krajiny, tradice, kulturu a zvyky. Loni jsme například byli s manželkou tři týdny v  Izraeli. A ačkoliv nejsem věřící, tak na tento zájezd stále vzpomínám. Odreagovávám se i na zahrádce. Rovněž v okruhu rodiny si nádherně odpočinu. Hlavně moji vnuci šestiletý Filip, jenž už druhým rokem navštěvuje tenisovou akademii ve Zlíně a dvouletý Jonáš mě brzy zbaví veškerých starostí. A i když mám už důchodový věk, tak stále učím,“ prozradil pořád vitální Nahodil. [gallery columns="5" ids="74245,74246,74247,74248,74249"] Jan Nahodil s rodinnou   Současná situace kolem koronaviru ho ovšem ubíjí.   ,,Dlouho jsem se nemohl volně pohybovat, zatím nemůžu pořádat žádné turnaje. Lidé v Česku jsou ale disciplinovaní. Proto věřím, že se brzy všechno vrátí do normálního života. Všichni už to potřebujeme. Koronavirus má přesto jedno velké plus. Upevňuje rodinu, která má na sebe víc času,“ našel i pozitiva kolem nepříjemného viru sportovní nadšenec z Valašských Klobouk.   Ten neztrácí optimismus a věří, že se ještě letos několik jeho turnajů odehraje. ,,Snad už v červnu by se to mohlo podařit,“ plánuje závěrem Jan Nahodil.   Lubomír Hotař

Petr Trčka je stolně tenisový srdcař z Valašska. Přestože už je mu jednašedesát let, tak rodák ze Štítné nad Vláří pořád úspěšně bojuje ve zlínské okresní soutěži 1. třídy. V letošní bez čtyř zápasů nedohrané sezoně v ní v barvách štítenského klubu nastoupil ve dvouhře k 58 utkáním. Z nich 44 vyhrál. Díky tomuto skvělému počinku je čtvrtým nejlepším singlovým hráčem nejvyšší okresní soutěže ve Zlínském okrese. Navíc se mu daří v podnikání. Díky práci se také pořád udržuje v dobré kondici   ,,Narodil jsem se v roce 1959 ve Štítné nad Vláří. V této obci bydlím dodnes. V mládí jsem se vyučil a odmaturoval ve Vlárských strojírnách Slavičín. Tam jsem potom 30 let pracoval jako vedoucí skladů materiálu v odvětví zásobování. V devadesátých letech jsem se osamostatnil. Nejprve jsem pracoval v pojišťovnictví a později začal podnikat ve stavebnictví. Založil jsem firmu na stavení lešení na klíč. Postupně jsem firmu rozšířil o půjčovnu hliníkového pojízdného lešení a půjčovnu elektrických pojízdných nůžkových plošin,“ rozpovídal se o svém pracovním životě Petr Trčka.   Ten je rovněž úspěšným stolním tenistou. Svému oblíbenému sportu se věnuje už 49 let.   ,,Se stolním tenisem jsem začínal v roce 1971. Tenkrát jsme si s kamarády složili první pingpongový stůl z vyřazených starých školních tabulí ze staré dřevěné školy ve Štítné nad Vláří. Síťka byla ze záclony. Hrávali jsme u souseda ve stodole. Tam jsme se scházeli v létě, ale i v zimě, když byl mráz třeba deset stupňů pod nulou,“ zavzpomínal na dětství a mládí Trčka.   [gallery columns="5" ids="74072,74073,74074,74075,74076"] Foto z podnikání Petra Trčky. Zdroj: archiv Petra Trčky   Jeho stolně tenisová kariéra odstartovala v sezoně 1974, kdy se ve Štítné nad Vláří postavila nová základní devítiletá škola. V ní byly dvě tělocvičny. V 15 letech pak jako reprezentant štítenské školy vyhrál svůj první turnaj v Otrokovicích. Zajímavé je, že v  tomto stejném prostředí hraje mistrovské zápasy v okresní soutěži 1. třídy dodnes.   ,,Ve stejném roce byl také obnovený a znovu založený oddíl stolního tenisu ve Štítné nad Vláří. U jeho zrodu byl učitel Václav Kozubík, Josef Šuráň, Josef Hnaníček, Jaroslav Maryáš, Josef Cícha, Rostislav Tomeček a Alois Sláma, který zemřel ve dvaaosmdesáti letech na tréninku přímo u pingpongového stolu. Na jeho počest se u nás každý rok hraje Vánoční turnaj – Memoriál Aloise Slámy,“ upozornil Petr Trčka.   Sportovní matador z Valašska byl také u zrodu klubu ve své rodné obci. Jako nejmladší z deseti hráčů byl považovaný za talentovaného stolního tenistu.   ,,Když se za svojí devětačtyřicetiletou kariérou ohlédnu, tak se mi kolem stolního tenisu všechno splnilo. Pětkrát jsem zvítězil v domácím Vánočním turnaji ve dvouhře a osmkrát jsem v tomto turnaji vyhrál čtyřhru. Třikrát jsem vyhrál dvouhru v TOP 12 Valašska.  Se svým mateřským klubem jsme také třikrát ovládli turnaj družstev Zlínský švec. Dařilo se mi i ve spoustě dalších turnajů. Rád vzpomínám i na to, že jsem si se Štítnou nad Vláří jednu sezonu zahrál krajský přebor a jak jsem na vojně dostal opušťák za účast na mistrovství republiky neregistrovaných hráčů. Navíc mám ve Štítné nad Vláří vynikající partu spoluhráčů a na hráče z áčka i béčka Petra Fojtíka, Petra Šuráně, Jaroslava Ptáčka, Vlastimila Svobodu, Tomáše Doležela, Jaroslava Maryáše, Miroslava Pinďáka, Františka Petrů, Josefa Hnaníčka a Františka Faldíka se můžu už spoustu let kdykoliv spolehnout,“ má radost Trčka, který má všechny poháry vystavené doma v garáži.   [gallery columns="5" ids="74080,74077,74081,74078,74079"] Petr Trčka s rodinou. Foto: archiv Petra Trčky.   Před 15 lety se stal předsedou oddílu stolního tenisu ve Štítné nad Vláří. Proto mu přibyly další starosti hlavně se sháněním finančních prostředků na chod klubu.   ,,V naší činnosti nás hodně podporuje i obecní úřad a vedení základní školy. Ve škole trénujeme a hráváme mistrovské zápasy,“ děkuje za spolupráci Trčka.   Stolně tenisový nadšenec z Valašska, jehož nejoblíbenějšími jídly jsou vepřo, knedlo, zelo, kynuté knedlíky s tvarohem a pěrky s mákem, se v minulosti věnoval i jiným sportům. Hrával tenis, nohejbal a volejbal. Rád také luští křížovky a nedávno sbíral pivní krýgle. Když je venku pěkné počasí tak se o víkendu občas obleče do motorkářského obleku a projíždí se po Valašsku na své Chopper Hondě 600.   ,,Nejvíc si však odpočinu časem stráveným s manželkou Helenou. Mám také dvě dcery. Starší Helena bydlí v Brně, kam se s manželkou jezdíme potěšit i s tříletou vnučkou Terezkou. Mladší Jana žije ve Švýcarsku. Tu navštěvujeme dvakrát za rok, kde načerpávám síly v Alpách, nebo při procházkách Curychem,“ svěřil se Petr Trčka.   A co štítenský matador říká na současnou situaci kolem koronaviru?   ,,Je to těžká doba pro každého z nás. Lidi se bojí z onemocnění, ztráty zaměstnání, a aby se nedostali do ekonomických problémů. Snad toto nepříjemné období brzy skončí. Z důvodu koronaviru jsme nedohráli ani okresní soutěž 1. třídy. Dva dny před rozhodujícím utkáním o první příčku s déčkem Jiskry Otrokovice byla soutěž přerušená,“ věří, že se všechno brzy vrátí do normálního života stolní tenista ze Štítné nad Vláří Trčka.   Lubomír Hotař