Železní sourozenci Pavelkovi z Velkých Karlovic míří do světa

Marie Pavelková, dnes dvanáctiletá a její šestnáctiletý bratr Michal Pavelka z Velkých Karlovic míří takřka nadzvukovou rychlostí do výšin soutěží TFA, tedy železných hasičů. Hasiči se stali sourozenci v roce 2018. Jejich domovským sborem se od roku 2020 stal SDH Velké Karlovice – Podťaté. Za pouhá tři léta v tomto sboru sourozenecká dvojice dosáhla okolo šedesáti pódiových umístění. Nesmíme zapomenout, že z těch tří let zde byla dva roky tu více, tu méně drastická omezení kvůli covidu a řada soutěží byla zrušena. Takže jejich úspěšnost mohla být ve skutečnosti mnohem vyšší. Marie a Michal se začali specializovat na soutěže TFA. Za svoji příkladnou reprezentaci dostali v roce 2022 ocenění obce Velké Karlovice za přínos obci a od mateřského sboru SDH Velké Karlovice – Podťaté plaketu za mimořádný přínos pro sbor. Dnes začínají být talentu sourozenců Pavelkových okresní soutěže těsnými, proto chtějí rozprostřít svá křídla a vzlétnout výš. Zeptali jsme se karlovského dua M + M, jak to vidí oni sami.

Proč děláte ze všech hasičských sportů zrovna asi ten nejnáročnější – TFA?

Marie: V sedmi letech mně tatínek řekl mnoho o hasičích, o hasičských sportech a já si řekla, že to zkusím. Tehdy jsem to určitě nebyla já, kdo by přemýšlel a rozhodoval, kterému sportu se věnovat. Ale z pozdějších zkušeností můžu kladně hodnotit především to, že se jedná o individuální závod. Nejsem závislá na kolektivu a dnes jednoznačně preferuji soutěžit sama za sebe. Takto mě to prostě od začátku baví a snad mě to bude bavit i do budoucna.

Michal: TFA dělám kvůli adrenalinu. Již v roce 2018, na mém prvním závodě, kde šlo v podstatě pouze o zkoušku a já jsem ten závod doběhl a přitom jsem dokázal překonat půldruhého metru vysokou bariéru, to byl úžasný vnitřní pocit. Poté jsem začal na závodech sbírat nejen poháry a medaile, ale i zkušenosti, a ty pocity ze soutěžení jsem zažíval opakovaně a snad ještě silněji. Závody TFA nejsou jen o síle a celkové fyzičce, ale i o tom, jak technicky zvládáte překážky, jak si dovedete rozložit síly… A to mě na tom nesmírně přitahuje.

Co považujete během těch pěti let za své největší úspěchy v soutěžích TFA?

Marie: Zvítězila jsem celkově v sedmi krajích České republiky. Byla jsem na 2. místě v soutěži na Slovensku, na 4. místě v Polsku. Jsem mistryně ligy TFA 2022 v okrese Vsetín O najpevnějšího hasiča. Několikrát jsem zvítězila na soutěžích v Praze a v Beskydské lize. Jsem rovněž mistryně OSH Hodonín a KSH JMK (zkratky – Okresní respektive Krajské sdružení hasičů, JMK – Jihomoravského kraje, pozn. aut.).

Michal: Dosáhl jsem na pohárová umístění v šesti krajích České republiky, jsem mistr ligy TFA 2022 v okrese Vsetín O najpevnějšího hasiča, kde jsem zvítězil ve všech třech závodech a získal tak i celkové vítězství. V soutěži na Slovensku jsem se umístil na 1. místě a v Polsku na 2. místě. Vše v roce 2022.

Marie Pavelková. Foto: Radomír Dolanský

Vzpomínám si, když jsem mluvil s vaším tatínkem na TFA MH ve Veselé o tom, co vás ještě všechno čeká, Marie úpěla a vyvracela oči v sloup. Je opravdu tatínek tak přísný trenér nebo vám poskytuje dostatek času na relax? Víceméně jste oba taky ve věku, kdy si s vámi zahrává příroda a ve světě lidí se to často projevuje například neopodstatněným vzdorem vůči autoritám. Na druhou stranu maminka mně připadala jako vaše ochránkyně, která by vás nejraději ušetřila před náročnou přípravou.

Marie: Ano. Někdy se mně nechce ani trochu trénovat a taťka je přísný a neoblomný. Například, když musím jít běhat. Ale že by to mezi mnou a trenérem ústilo do výrazných rozporů, to nikoliv. Spíše se jej snažím všemi možnými způsoby obalamutit, proč nemůžu (lišácký úsměv). Na tomto poli však pravidelně prohrávám. Maminka je určitě naše ochránkyně, přesto nám říká, abychom trénovali.

Michal: Dle mého názoru taťka přísný není. Snaží se nám neustále vysvětlovat, že bez tréninku jen mrháme svým talentem. Když děláte nějaký sport již delší dobu, získáváte časem zkušenosti a vidíte ty úspěšné kolem sebe, dojde vám, že bez náročného a poctivého tréninku to nejde. Samozřejmě, že se mně někdy trénovat nechce, ale vím, že by se mně zanedbaný trénink v budoucnu nemusel vyplatit. Jinak jsme asi děti jako v jiných rodinách, ale to by měli spíše posoudit rodiče nebo učitelé.

Už jste to vlastně naznačili v předchozích odpovědích, že příprava i samotné soutěže TFA jsou velký žrout času. Máte tento sport tak rádi, že jste ochotní mu obětovat vše?

Marie: Samozřejmě, že je to i přání taťky, ale jak jsem již řekla, od začátku mě tento sport baví. Ano, jsem ochotná mu obětovat vše.

Michal: Přestože mně TFA a vše kolem zabírá hodně volného času, tak mě to nesmírně baví. Nejvíc asi ten adrenalin, který mně proudí skrz tělo, když běžím závod. Je to velká dřina, ale nejde to bez tréninku, zlepšování a zdokonalování se. A i když tento sport miluji, zatím nejsem ochotný mu obětovat vše.

Michal Pavelka. Foto: Radomír Dolanský

Právě jsme mluvili o TFA jako o časožroutovi. Můžete mít vůbec ještě nějaké další koníčky? Jak relaxujete po trénincích?

Marie: Mezi moje koníčky patří florbal, plavání, jízda na kole, v zimě běžky, sjezdové lyžování a zpěv ve sboru. Po závodech nejraději odpočívám tak, že nedělám nic.

Michal: Mým velkým koníčkem je sledování kvalitních filmů a seriálů, florbal, běžky, hra na elektroakustickou kytaru. Po závodech a trénincích si nejraději pustím nějaký skvělý film, abych si vyčistil hlavu. Závody jsou totiž náročné nejen fyzicky, ale i psychicky.

Takže to máme TFA, koníčky a ještě by tam někde mělo zbývat trošku času na školu. Co studujete nyní a jaké máte plány do budoucna?

Marie: Já jsem ještě na základní škole. Pak bych chtěla jít studovat na Střední odbornou školu požární ochrany ve Frýdku-Místku, kde je rovněž i Vyšší odborná škola téhož oboru. Nebo na Střední policejní školu v Holešově, kde je taktéž i Vyšší policejní škola.

Michal: Tento rok jsem začal chodit na Střední školu informatiky, elektrotechniky a řemesel v Rožnově pod Radhoštěm na obor IT. Do budoucna přemýšlím o vysoké škole v České republice, ale nebráním se ani studiu v zahraničí. Kdyby se to povedlo, tak v oboru softwarového inženýrství.

Jaké sny máte ohledně soutěží TFA? Kam až byste se chtěli dostat?

Marie: Chtěla bych se dostat do reprezentace České republiky.

Michal: V tomto směru mám dost odvážný sen. Přál bych si být tak úspěšným železným hasičem, aby si ostatní hasiči v mé kategorii, když se objevím na závodech, říkali: „Toho bude těžké porazit.“ Také bych se chtěl dostat do reprezentace České republiky.

Marie Pavelková. Foto: Radomír Dolanský

Na soutěžích se určitě setkáváte s dospělými mistry v TFA. Máte mezi nimi své vzory?

Marie: Chtěla bych být úspěšná jako můj vzor Petra Čaganová (4. místo na Světových hasičských hrách 2022 v Portugalsku, šampionka Evropských policejních a hasičských her ve Španělsku 2023) nebo Jaroslav Hanzel (mistr světa Světové policejní a hasičské hry Rotterdam 2022).

Michal: Chtěl bych být úspěšný jako můj vzor Michal Brousil (mistr světa 2019 Čína, mistr světa TFA v Portugalsku 2022), který vyhrál opakovaně světové hasičské hry a také jako Jaroslav Hanzel.

Jaké soutěže máte naplánované na rok 2024?

Marie: Protože máme oficiálního sponzora firmu Deva FM s.r.o. vyrábějící mimo jiné ochranné oděvy pro hasiče, musíme plnit určité smluvní závazky. Jinak se budu orientovat především na Moraskoslezskou a Beskydskou ligu. Podíváme se ale i do Královéhradecké ligy a zaběháme si i pár závodů v okrese.

Michal: Chtěl bych se soustředit na Beskydskou ligu, Polsko a Slovensko.

Otázka na závěr. Žijete v obci, která není zase tak letitá (vznik 8. listopadu 1714), protože oblast Velkých Karlovic byla jednou z posledních oblastí osidlování Moravy. Přesto je to obec s řadou slavných osobností ve své historii a v široké škále lidských činností, ať už se zde narodily nebo zde žily. Když si má člověk představit přírodu a pojem Valašsko jako takový, nabízí se této představě Velké Karlovice snad nejvíce. Cítíte hrdost, ale opravdovou, tu v srdci hřející a třeba utajovanou, že reprezentujete nejen místo, kde jste se narodili, ale právě i tuto obec a Valašsko vůbec?

Marie: Ano, jsem moc pyšná, když vyhlašují moje jméno a moji obec Velké Karlovice.

Michal: Vždy, když jsem vyhlašován na pohárovém umístění, tak jsem hrdý, že jsem z Velkých Karlovic, a že moji rodnou obec můžu reprezentovat nejen v České republice, ale i v zahraničí.

Za rozhovor poděkoval Radomír Dolanský