BLOG: Klobucké postřehy #25: Proč?

Klobucké postřehy #25: Proč?

(Klobucké postřehy)

Protože už se určitě něco zaručeně ví, dnes to bude trochu o mně a chtěl bych odhalit, o co mi vlastně jde. Ještě než se dozvím, jak mně totiž jenom jde o teplé místečko a veřejné zakázky do vlastní kapsy (neoficiálně) a jak ničemu nerozumím a věci zjednodušuju a překrucuju (oficiálně), raději těmto spoluobčanům vítr z plachet seberu rovnou.

Nikdo nemá rád kritiku. Ani já. Ale občas, i když to nerad přiznávám (speciálně manželce ), je kritika hnacím motorem životního posunu. Člověk může sundat klapky z očí a podívat se na situaci i z jiné perspektivy, která se nám třeba nelíbí a, kór z chlapské ješitnosti, nemůžeme ani přiznat, že třeba nemusíme mít tak úplně pravdu. Vždy, ve všem, že všemu rozumíme nejlíp a nepotřebujeme od nikoho radit.

Nuže, v žádném případě neočekávám vánoční přání s dárkovým košem a teplými ponožkami s klobuckým O z městského úřadu s díky, že Klobucké postřehy byly přesně ten impulz, jak odteď vést město ke světlým zítřkům. Jsem jenom jeden občan s jedním názorem, ne nutně vždy správným a jsem si toho dobře vědom  Naprosto mně momentálně stačí, že se začíná mezi lidmi o určitých věcech mluvit.

Mezi Klobučany se dostávají i informace, které nelze vyčíst z hlavních stránek a zpravodajů, jsou to zápisy rad, úřední deska, rozpočty. Informace, které se musí ze zákona zveřejnit, ale nemusí se jim už ze zákona dávat viditelný prostor a doposud se jim ani nedával. Dostat se k nim může kdokoliv, vyvodit závěry také, ale opravdu to skoro nikdo nedělá.

Nikomu se nechce veřejně přiznávat svoje neúspěchy, to je zcela přirozené a pochopitelné. Ve zdravém politickém prostředí nastupuje jako kontrolní činitel opozice. Ta je momentálně v zastupitelstvu města v kómatu a reprezentace v duchu jednotného názoru na vše není zrovna to, co by prospívalo rozvoji města.

Už svoje kritické komentáře neberu jako upozorňování, ale pořádné troubení na poplach, protože – a nad tímto jsem začal víc uvažovat teprve nedávno – jsme nebezpečně stagnující město v pohraničí. Blízko Slovenska, daleko od krajského města i metropolí. Zaměstnanost se zde soustředí hlavně do oborů s nižší kvalifikací.

Můžeme si nastínit jeden ne zrovna pozitivní, ale, obávám se, docela možný, byť zatím snad ne úplně blízký scénář další budoucnosti našeho města. Teď to bude velmi nevánoční a pesimistické a možná nabíjím svým kritikům, že straším. Dobře, tak straším, ukažte mi, že tomu zabráníme a budu nejšťastnější Klobučan.

Představte si situaci, kdy se do regionu může v příštích letech nastěhovat 500 nových obyvatel. Ekonomicky poměrně silných obyvatel, kteří si koupí byt nebo postaví dům. Tito obyvatelé budou požadovat a vyžadovat služby, restaurace, obchody… Někteří i vytvářet pracovní příležitosti. A těchto 500 obyvatel skončí v Brumově a Slavičíně. Za nimi půjdou drobné i větší služby i obchodníci. Poroste cena pozemků, nemovitostí, budou atraktivnější pro další investory.

Proti tomu Klobouky budou dále pár let přešlapovat. Krásné nové náměstí, cykloboxy, pěšinky. Obyvatelé budou stárnout, mladí budou ještě víc odcházet. Každý uzavřený obchod, každá prázdná nebo zazděná výloha podél hlavní cesty (opět smutná každodenní realita procházek centrem) přeměněná v levné ubytování město víc a víc tlačí na hranu propasti zvané periferie. Bude přibývat levné módy, sekáčů, prodejen potravin před exspirací, cena starších nemovitostí bude klesat nebo neporoste tak, jako v okolí, budou se hůř prodávat, časem je třeba začnou skupovat obchodníci s chudobou. Velký dům ze 70. let Vašeho souseda (typicky se to může třeba týkat kdysi výstavní vilové čtvrti Rybníčky) už jeho děti nebudou chtít draze rekonstruovat, protože tady nemají vazby, práci, vztahy. Když ho rok, dva neprodají, pod cenou skončí u někoho, kdo ho přestaví na malinkou bytovku, pouhé 3 byty a 2 nebytové prostory pro 7 rodin. Hodnota okolních nemovitostí padá, problém roste exponenciálně. Tak vzniká „vyloučená lokalita“. Zavírají restaurace, přibývají nálevny. Večer nebude kam vyrazit, bude přibývat drobné kriminality.

Ne tedy, že bych skutečně věřil až tak černému scénáři, Klobouky nejsou ohrožené bezprostředně za rok nebo za pět, ale určité riziko, že rozvoj Brumova a Slavičína zapříčiní ekonomickou migraci sociálně slabších obyvatel do Klobouk a odchod nebo nepříchod těch ekonomicky výkonnějších, si připustit musíme i s možnými důsledky.

Znovu opakuji: Jsme periferie, pohraničí. Už teď. Sice zatím nějak fungujeme a rozhodně se nedá říct, že by se tu žilo zle. Jen žijeme na dluh pohodlí a ten dluh nás dožene za 10 – 15 let.

Nemůžeme čekat na zázrak shůry, musíme sami aktivně bojovat o nové obyvatele, ekonomicky aktivní, pracující, ideálně práci vytvářející pro druhé. Budovat turismus 21. století. K tomu nám, žel, nepomůžou bezkonfliktní nové chodníky, nové náměstí nebo kempy v pustině a aleje stromů. Rozhýbat bydlení, podpořit výstavbu rodinných domů, zlatem zahrnout každého, kdo se sem přistěhuje a bude tu odvádět daně a vytvářet práci. Potřebujeme byty, pozemky, politiku aktivního hledání investorů. Když k tomu přidáme koncert dechovky, dětský karneval a výměnu lamp veřejného osvětlení, bude to super, navíc jsme schopní z vyšších příjmů dále rozvíjet oblasti, které jsou pro funkčnost města rovněž důležité, ale zisk nikdy generovat nemůžou – práce s dětmi, péče o seniory, péče o zdravotně znevýhodněné.

Priority. Jsou věci, které se očividně nepodařilo vysedět a vyčekat ani za 20 let. Baranica, Sychrov, louka u polikliniky. Třaskavá témata, která bylo pozdě řešit před 5 lety a které budou po starostovi, resp. po radních vyžadovat brilantní schopnosti jednání s lidmi a vyvážení protichůdných názorů. Budou konflikty, ale už není prostor dál čekat. Rozjet, nebo zrušit a začít plánovat jinde a jinak. Definitivně. Nelze donekonečna šermovat územním plánem, kde je ploch pro rozvoj na papíře jakože „dostatek“.

Ale my jsme Klobouky, máme krásnou přírodu. A bohatou kulturu.

Možná někteří očekávají, že teď přijde velkolepý coming out: že organizuji volební kampaň a brousím si zuby na starostovské křeslo. Bohužel musím teď zklamat jak své příznivce, tak i odpůrce. Všechno, co na toto téma uslyšíte, jsou domněnky, klepy, hejty, drby, gossip, možná zbožná přání nebo pomluvy. Co bude dál, nevím ještě ani já.

Jsem pragmatický idealista. Mým přáním, řekněme i cílem, pořád a od začátku je, aby město Valašské Klobouky prosperovalo, rostlo a aby se nám tu pohodlně (podtrhuji) a kvalitně žilo. Idealismus je ušlechtilý, ale nenajím se z něho. Jsem i nekompromisní pragmatik – žiju tady, roste mi tu dítě, pro které chci kvalitní školku, školu, gymnázium, chtěl bych tu mít možnost někam zajít, nakoupit si, vyřídit si na úřadech, když to jednou za uherský rok potřebuju, vyměnit si peníze ve směnárně, koupit si střelenské rohlíky.

A to jaksi ve vylidněném zkrachovalém městě nepůjde. Mlčet, jak vidno, v Kloboukách nestačí, neb mlčení = souhlas = status quo. Je mně celkem jedno, jak se můj cíl naplní, pokud se naplní. Jestli uvidím v příštích měsících aspoň pootočení kormidla, zmobilizování sil a prostředků a snahu zahodit malicherné spory o to, kdo komu šlápl do úsměvu, tak ne, o politiku doopravdy nijak zvlášť nestojím.

Nabízím svoje schopnosti a znalosti, podávám ruku a rád budu bez předsudků spolupracovat s každým, v kom budu cítit stejný pohled na věc. A pozor, novinka v Kloboukách – velice rád bych si vyslechl i (slušně vyjádřený) názor těch, co stejný pohled na věc nemají.

Aktivně vstoupit do místní politiky je jedním, ale ne jediným způsobem, jak toho docílit. To je asi odpověď, co Klobuckými postřehy sleduji. Stále v pozadí čekám, jak budou i mnou volení zástupci pracovat ve zbytku volebního období. Leč, rozpočet na příští rok ve mně optimismu přehršel nevzbuzuje. Krom bytovky u polikliniky, u které bych se rád mýlil, ale na 99% se příští rok stavět nezačne, jsem v rozpočtu 2026, který počítá s možnými výdaji až 350 mil. Kč, nenašel rozvoj. Vše jen udržovací práce a obměna, kus za kus.

Na palubě pořád hraje Valaška a vesele křepčí jarmekoví čerti, ale někteří v podpalubí už mají vodu po kolena.

Užívejte předvánoční čas.

Marek Zámečník

(

PS: Zajímejte se o své město, o své okolí. O úřední desku, o rozpočet města. Můj hlas je u voleb jediný, ale Vaše hlasy můžou město posunout – k levému, nebo k pravému obrázku.

ZDE investiční akce na příští rok. Žádné zahájené stavby, žádný rozvoj, žádné plánování. Pardon – studie rekonstrukce sauny. Já měl za to, že je opravená. :

https://www.valasskeklobouky.cz/assets/File.ashx?id_org=17631&id_dokumenty=488881