Karlovští titáni na prknech, co znamenají svět

Kdo dnes ještě ví, že Gaia je bohyně Matka Země, považována za Velkou Matku všech stvoření, a že jejím dětem, které zplodila s bohem Úranem, se říkalo Titáni? Jejich jména už znají spíše jen specialisté na řeckou mytologii, snad vyjma Iapetose a Foibé, kterou známe pod latinským pojmenováním Phoebe, jejichž jména nesou měsíce planety Saturn. Ve Velkých Karlovicích však současníci vědí, že Karlovští titáni jsou jejich mladí školáci – divadelníci, kteří začínají sklízet zasloužené ovace se svou satirickou komedií Jak (ne)zničit školu.

V řadě obcí existovaly v minulosti ochotnické soubory, v nichž účinkovali místní občané, aby mohli pobavit zbylé místní občany v dobách, kdy kultura a společenský život tvořily základ setkávání v obcích bez televizí nebo s TV o dvou nezáživných programech a bez slova internet, které ještě na světě neexistovalo. Dnes jsou takové soubory spíše vzácnou výjimkou, a ty školní snad ještě větší vzácností. Na Základní škole ve Velkých Karlovicích se však již druhou sezónu můžou pochlubit svým vlastním dramatickým kroužkem. S nápadem přišla a s pomocí vzácných přátel a podobně zapálených lidí jej uvedla v život paní učitelka Monika Floriánová. Navázala tak na historii, kdy v karlovské škole existovalo před lety divadlo pod vedením paní učitelky Foralové. A proč zrovna název Karlovští titáni? Vzešel z jejich pokřiku, kterým si nahrazují ono známé herecké tfuj, tfuj pro štěstí.

Karlovští titáni na prknech. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Do dramatického kroužku Karlovští titáni chodí děti věkového rozpětí 10 – 15 let. Samozřejmě, že bolestí každého dlouhodoběji se vyvíjejícího školního projektu je fluktuace těch nejstarších a nejzkušenějších dětí, které opouštějí školu. Aby neskončil aktivní život divadla jen na neustálém zaučování nových posil, snaží se dospělákům pomáhat i mladí herci, kteří své nové kolegy provázejí taji hereckého života svým speciálním způsobem, jenž učitelé díky ztrátě dětských střevíčků již neovládají. Kdo chce zhlédnout několik fotografií z příprav i samotného divadelního vystoupení, nechť si rozklikne odkaz na fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

Divadelní hra Jak (ne)zničit školu vznikla bez jakékoliv literární předlohy z původních návrhů samotných dětských herců. Konečný scénář pak vytvořila Monika Floriánová společně s kolegyní Marií Şibalovou a Petrem Martinákem, který svého času rovněž působil v divadelním kroužku jako žák. Škola určitě tuto bohulibou činnost podporuje a drží jí pěsti, což dokazuje role uklízečky, kterou zastala samotná ředitelka školy Svatava Koňaříková, ale přece každý z nás ví, že financovat něco tak náročného, kdy je rozpočet školy spíše přepjatý než napjatý, prostě nedokáže. Na náklady divadelní hry samozřejmě nestačí ani rodičovské platby za kroužek. Proto jsou mladí nadšenci se svými dospělými kolegy rádi i za tu sebemenší pomoc, ať už finanční nebo jakoukoliv jinou.

A právě proto by všichni zúčastnění chtěli velmi poděkovat za podporu penzionu U Dorňáků. Za pomoc, podporu a také za kulisy moc a moc děkují mladí divadelníci svým starším vzorům z ochotnického souboru KOS, jehož existence ve Velkých Karlovicích sahá až do 19. století. Za jednu z nejdůležitějších pomocí, kterou ostatní lidé mnohdy naprosto přehlížejí a jejíž neexistenci by pocítili přímo svými čichovými orgány asi tak do dvou týdnů, děkují Karlovští titáni uklízečkám, které možná někdy v duchu hartusily za práci navíc, třeba když herci dokonce spali ve škole, aby mohli zkoušet a zkoušet. Ale dnes je může hřát, že jsou opravdovou součástí úspěchu dramatického kroužku. Nemenší poklonu a poděkování zaslouží školní kuchařky za způsobení velké fronty na jejich pochoutky u baru při divadelní pauze, ale i za svačiny, snídaně i večeře při zmiňovaném kempování herců ve škole. Podporou ve formě pomoci zaměstnanců obce a školníka i odpuštění plateb za pronájem sálu při zkouškách přispěla obec Velké Karlovice. A co teprve pomoc rodičů například v šatně nebo právě jako obsluhy za barem, catering během náročného dne plného vystoupení… Když bylo opravdu ouvej, vždycky se divadelní společnost Karlovští titáni mohla spolehnout na pomoc kolegyň ze školního klubu. Než odešla na mateřskou (ne)dovolenou, to byla Renáta Šenková a nyní Kristýna Minarčíková. Celé vystoupení natáčel pan doktor Zvěřina, tentokrát v pozici kameramana, za což celý tým Karlovských titánů rovněž velmi děkuje. Speciální poděkování sděluje do světa pro svoji rodinu nejdůležitější osoba divadelního dění Monika Floriánová, bez jejíž dlouhodobé podpory by takovou zátěž, krásnou zátěž, nezvládla. Díky, díky, díky Vám všem!

Karlovští titáni na prknech. Foto: Radomír Dolanský

Podporou nešetřili ani samotní diváci přicházející na vystoupení, kdy do pokladničky velikosti pirátské truhly házeli cenné papírky nejčastěji zelených a oranžových barev. Když fotografovi unikl záběr, zopakoval dobroděj akci s dalšími bankovkami. To bylo opravdu krásné gesto.

V podvečer, kdy se chystalo vystoupení pro veřejnost, měli Karlovští titáni za sebou již vystoupení pro druhé stupně škol z Karolinky, Nového Hrozenkova a Halenkova, takže je čekal závěr a vyvrcholení celodenní šichty. Scénář musel být samozřejmě napsán pro všechny členy dramatického kroužku. Vždyť proto tam chodí, aby mohli vystoupat na prkna, co údajně znamenají svět. Možná ano, ale daní je nesmírná dřina, kterou nyní Karlovští titáni zakoušejí. Někdy k tomu přibydou, jak už to ve světě bývá, i posměšky neumětelů, kteří tak maskují svoji vlastní neschopnost. Takoví se, což by člověk u dětského zájmového kroužku opravdu nečekal, bohužel, najdou někdy i mezi dospělými. To je odvrácená daň úspěchu. Seznam herců a jejich role naleznete na jedné z fotografií ve fotogalerii. V divadelní hře vystupovali také učitelé a dokonce přijely vypomoci bývalé členky dramaťáku, dnes již studentky Rozálie Marková a Dorota Dujková. Celkem ve hře Jak (ne)zničit školu hrálo 20 herců včetně dospělých. A řada herců si zahrála dvojrole. K partě herců musíme určitě přičíst i zvukového a světelného kouzelníka Jakuba Podešvu.

Samotné vystoupení uvedla učitelka a ta, která vdechla svým nápadem život Karlovským titánům a současným úspěchům Monika Floriánová. K uvítání se připojila další velmi důležitá osoba v životě dramatického kroužku, ředitelka Základní školy ve Velkých Karlovicích Svatava Koňaříková. A pak už se setmělo a hlediště ztichlo…

Úplně první, kdo dostal v úvodních vteřinách hry hlavní roli, byl asi nejodpornější lidský vynález budík a jeho ještě hrůznější funkce budit nás celý život z krásných snů. A pak už se děj rozjel na plné obrátky. Na jevišti se střídaly školní předměty, ale především vynikaly, protože se jedná o komedii, nešvary žáků. Jak už to bývá, největší zlobři obsadili zadní lavice. Podle toho se také jmenovali. Holčička Kazi, na první pohled andílek s kukadly plnými pokory, ale jen než jste se otočili zády. Pak se na scéně objevil malý ďábel. Zato Kazimír, habán, který musí mít vždycky poslední slovo a mnohdy slovo tak vtipné, že i učitelé se museli smát pod vousy, když mu psali další poznámku. Úžasná fiflena Šarlota, která nastavila zrcadlo něžné části hlediště, jak to mnohde po ránu vypadá u nich doma. Rázný otec myslivec, trochu hysterická maminka divadelní i doopravdická, již bez přívlastku hysterická, maminka divadelní tělocvikářky a ještě navrch si zahrála kuchařku. Nechyběl docela hustý černý humor, kdy mnohým doslova spadla čelist, protože již zapomněli na svá léta ve školních lavicích, jak si sami dovedli utahovat z velikánů historie.

Karlovští titáni na prknech. Foto: Radomír Dolanský

Téměř zcela zaplněné hlediště poděkovalo hercům tím nejkrásnějším způsobem, jaký se herci může dostat – ovacemi vestoje, jak se správně česky říká standing ovations. Do toho uznalý pískot a výkřiky wow a bravo. Ještě, že byl v sále lékař, poněvadž hrdým rodičům musel tlak z toho aplausu pro jejich děti vyletět až do nebeských výšin. A z mladých herců, jen co mohli odhodit masky, tryskala při děkovačkách radost a veselí takovým proudem, že naplnila sál neuchopitelným, a přece tak silně vnímaným kouzlem soudržnosti. V sále nikdo nemusel kreslit velké srdce, přesto je každý cítil v sobě. Takovou atmosféru dokázali vytvořit Karlovští titáni, jejich dospělí kolegové a vzácné publikum. Dlouhotrvající potlesk nadšených diváků, který si vyžádal opakované děkovačky, vyvrcholil gratulacemi, pusinkami a objímáním blízkých, kamarádů a blahopřání sousedů, kteří by dodnes neřekli, co sa v tých harantoch vyváďajúcích gdejaké paskudy všecko schovává. Kdo by chtěl vidět vystoupení znovu nebo je doporučit známým, tak jedině, že by se vloudili v březnu na Hovězí na vystoupení pro školy na přehlídce amatérských souborů Divadelní jaro. Anebo, ještě je tady další možnost, pozvat si divadelní společnost Karlovští titáni s jejich hrou Jak (ne)zničit školu do své obce. Báječný zážitek pro děti i dospělé. Určitě to bude stát za to!

text a foto: Radomír Dolanský