Na Vsetíně se představil nový big band laděný do B-flat

Asi v říjnu minulého roku, tedy přibližně před osmi měsíci, dostali dva učitelé ZUŠ David Kandráč a Matěj Konečný nápad, že by mohli spojit žáky jednotlivých hudebních oborů a vytvořit orchestr inklinující především k jazzu a swingu. Oslovili základní skupinu, a když vytvořili dostatečný počet nástrojového zastoupení, začali zkoušet. Po budově samozřejmě byla slyšet nová životodárná muzika, která přilákala další zájemce, a nakonec vznikl band přibližně o dvaceti členech. A začala tvrdá práce.

Vznikl orchestr s rytmickou sekcí, zpěvem a pianem s názvem, B-flat band, tedy jako o půl tónu snížený tón h, do kterého je laděna řada nástrojů. Žánrově se neukotvili nijak striktně do určité škatulky, takže se pohybují mezi jazzem, swingem, ale nebrání se ani modernější muzice. Například zpěvačka Tereza Janáčová si vybírá skladby sama a David Kandráč je pak upravuje do bigbandových aranží. Jak vzpomíná na začátky sám David Kandráč políčil na nováčky hned zpočátku jazzový standard Noc v Tunisu, který patří technicky mezi náročnější kusy. Když viděl, jak dobře se s ním muzikanti dokázali popasovat, věděl, že má smysl s touhle kapelou dál pracovat.

Po více než půl roce zkoušení, sehrávání a vybrušování kvality rozhodli oba učitelé i členové orchestru, že nastal čas předvést svůj um. Vystoupení spojili s akcí Vsetínská noc a zájemce pozvali na koncert s podobným názvem Vsetínská jazzová noc. Sál střední velikosti se zaplnil v podstatě do posledního místečka. Možná sem tam někdo jen nakoukl a zjistil, že se nejedná o jeho šálek kávy, ale celkově se postávalo i kolem zdí, což byl úžasný pocit již před koncertem. Perfektní atmosféru koncertu můžete nasát z fotografií, které jsou součástí fotogalerie v tomto článku.

Vsetínská jazzová noc. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Protože je poslední dobou David Kandráč se svým saxofonem i členem legendární jazzové skupiny Jazzevčík, požádal své kolegy, jestli by jako hosté nevystoupili na prvním koncertě orchestru B-flat band. Nebylo o čem hovořit. Nejen, že David byl kolega, který Jazzevčík po letech opět o něco více vrátil solidnímu jazzovému výrazu, spíše však převažovalo uvažování učitelů. Totiž nestor kapely Vlastimil Bednařík na ZUŠ Vsetín jeden čas učil hru na klarinet a kapelník Jaroslav Larmer zase obor kytara. Takže se jen hoši vrátili domů.

Vyhlášený Jazzevčík tentokrát vystoupil v neúplné sestavě bez zpěvačky Věry Pavlíkové a klávesisty Jonáše Larmera, kterého na poslední chvíli skolila nemoc. Ale čtyři respektive pět jazzmenů, protože za bicími se vystřídal jediný zakládající člen kapely Jazzevčík Vlastimil Bednařík s novými paličkami v rukách Marka Plesníka. Nechyběl kapelník a kytarista Jaroslav Larmer se synem baskytaristou Filipem Larmerem a samozřejmě nejdůležitější pachatel večera saxofonista a kapelník skupiny B-flat band a taktéž učitel hry na saxofon a flétnu na ZUŠ Vsetín David Kandráč.

Zde neplatilo, že starší mají přednost. To, že jako první nastoupili na pódium borci z kapely Jazzevčík byla poklona mladým nadějným muzikantům a především jejich kamarádovi Davidu Kandráčovi, který s kolegou Matějem Konečným rozjeli velmi zajímavý projekt a dovedli k němu zlákat dobrou dvacítku lidí široké věkové skladby. Velká poklona patří rodičům mladých muzikantů, kteří podporují svoje děti v hudebním rozvoji i v oborech, které nejsou zrovna in na přeplněných stadionech. O to víc jsou tyto hudební styly ceněny v klubech po celém světě. Mladým studentům hudby je zapotřebí držet palce, aby jim tato muzika nikdy nezevšedněla a že se i v jazzovém nebo swingovém orchestru můžou stát osobnostmi.

Vsetínská jazzová noc. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Již tak rozhicované obecenstvo skupinou Jazzevčím dorazil už jen nástup bubeníka Vincenta Novosada, který předvedl, že má paličky pevně v rukou. Židle se začaly plnit dechovou sekcí, baskytara skrytá vzadu, vedle klavíru kytaristka s kytaristou a nakonec do svého rozlehlého rohu klavírista. To vše probíhalo za nadšeného potlesku posluchačů, kteří se těšili na poslech. Dirigent nadzvedl ruce, naposled zkontroloval orchestr, odpočítal takt a rozjel vodopád jazzových a swingových tónů. Zkušené publikum potleskem a uznalými výkřiky oceňovalo sóla jednotlivých nástrojů. Nálada v obou polovinách sálu gradovala, jak se díky hudbě spojovala vědomí jednotlivců ve společné myšlence. Všechny, kdo se nechali unášet tóny orchestru, vedla stejná a jediná jazzová věta rozvitá do mnoha proudů. Přestože byl David Kandráč zpočátku napjatý jak nejsilnější klavírní struna, bodejť by ne, šlo o čest celého bandu, posléze upouštěl páru, a jak mu hudba přešla do těla, pohybovaly jím jednotlivé tóny jako sultánovou kobrou.

K závěrečným kouskům pozval David Kandráč na pódium zpěvačku Terezu Janáčovou, která posunula kvalitu orchestr o další level výše. Nadšení diváků bylo opravdové a zdravá pýcha rodičů natož prarodičů napínala místnost k prasknutí. Pokud si člověk uvědomil, co tahle parta dokázala za nějakých osm měsíců, musel s úctou sklonit hlavu. Nikoliv náhodou byl potlesk dlouhý, nadšený a hlasitý. Přesto to byl David Kandráč, který se hluboko poklonil a poděkoval všem v hledišti a rodičům či blízkým muzikantů o to více.

Fronta gratulantů, kteří chtěli složit poklonu a potřást pravicí mladým učitelům, byla opravdu dlouhá. Svůj hold skládali jak náhodní hosté, tak dlouholetí bardi vsetínského hudebního nebe. Spokojený byl určitě i ředitel umělecké školy na to, co jeho učitelé a studenti dokázali. Orchestr B-flat band dovedl v sále vytvořit tak ryze neopakovatelnou atmosféru, že když lidé odcházeli z koncertu a před budovou z oken školy slyšeli, jak mladý sytý hlas zpívá od Eltona Johna Can You Feel the Love Tonight – Vím, že nám noc lásku dá, odmítali uvěřit, že je to pouhá shoda okolností. Jen o pár kroků výše je ještě jedna umělecká škola. Přejme si, ať jsou obě neustále plné mladých umělců, protože umění dělá lidi vnímavějšími a svět lepším.

text a foto: Radomír Dolanský