V Janové spojili kácení máje s hrami pro děti i dospělé

Myslivecký spolek Janová – Ústí pozval i letos všechny na speciální myslivecké hody, kácení máje, dětský den a taneční zábavu. Svátek pro gurmány vlastně nebyl tím nejdůležitějším bodem akce, alespoň z pohledu myslivců. Ovšem návštěvníci si vytvořili vlastní priority. Jako vždy perfektně připravená akce zůstala perfektní i přesto, že se ji snažil opakovaně narušit nezvaný host – déšť.

Mraky se po nebi převalovaly od samotného rána a v Čechách ukazoval radar mohutnou dešťovou oblačnost. Lidé se však chtěli natolik bavit, že se vyzbrojili deštníky a vyrazili do sportovního areálu za zábavou předpovědi navzdory. Myslivecký spolek Janová – Ústí si vždy dává velmi záležet na přípravě neotřelých her pro děti. K tomu patří hádanky z přírody, ať už to letos bylo o názvech květin na obrázcích nebo o rasách nejlepších přátel člověka. Určitě nechyběly lebky s parohy vysoké a kožešiny běžných zvířecích obyvatel našich lesů. Ale protože se mění i živočišná skladba našich lesů, mohly si děti preventivě prostudovat i odlitek stopy medvěda. Co kdyby se náhodou potuloval kolem Janové? Ať tedy vědí předem, že jediné, co na medvěda mimo zbraně zabere, je naučit se létat. Jak celé odpoledne probíhalo, včetně soubojů dospělých, si můžete prohlédnout ve fotogalerii, která je přílohou tohoto článku.

Nicméně letos se myslivci s přípravou zábavy přepočítali. Přichystali totiž trojboj pro dospělé dvojice, nejlépe partnerské, ale nakonec soutěžily roztodivné slepence, a dětská zábava se téměř okamžitě dostala na vedlejší kolej. Nicméně ta dospělácká hra byla zábavná i pro děti, když se dívaly, jak se tatínci a maminky snaží plnit dané úkoly. Prvním úkolem bylo složit do komínku rozházené košile a kalhoty. S podivem se této disciplíny povětšinou chopili muži, a dokonce řada z nich přiznávala, že se jedná o jejich běžnou domácí práci. U některých mužů se však manželky chytaly za hlavu a upadaly do mdlob. V těchto domácnostech si muži mohli být jistí, že prádlo po žehlení nebude po předvedeném umění jejich starost. Výhodu měly starší ročníky narození, které ještě zažily vojnu a, jak se ve vojenském slangu říkalo, buzeraci zelených hlav, kdy se komínky prádla neměřily, ale dle nálady nadřízeného případně mazáka házely opakovaně na zem, jako v Janové na hřišti.

Kácení máje, hry pro děti i dospělé v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Mnohé maminky rovněž neprováděly neznámou činnost. Stejně jako při nákupech na víkend, když musely uběhnout slalom mezi překážkami s basou piva. Láhve ale musely v polovině závodu přeskládat podle plánku a druhu piva a rychle zpět. A jako poslední disciplína dospělých byla nauka společného díla, což také nebyla mnohdy selanka lásky a pohody. Na dvojici čekala pila dvoumužná a poleno dřeva na koze, z kterého museli soutěžící na čas uříznout malý kotouč. A tak se nad sportovním areálem mnohokrát za odpoledne nesla slova písničky z přenádherné pohádky Lotrando a Zubejda: „Řízni, řízni, řízni, ať to krásně vyzní…“ Mnoho dvojic teprve zde zjišťovalo, kde asi tak mohlo vzniknout přísloví Každý chvilku tahá pilku. Přestože zásada úspěšné práce s pilou dvoumužnou je, že nikdy nesmíte tlačit, ale jen tahat, velmi často list pily vypadal jako paragraf. No, a zde se ve vzájemné komunikaci sem tam projevovaly trhliny, stejně jako se to stává v životě. Každý měl svoji pravdu, než oběma došlo, že jenom spoluprací a tolerancí k názoru druhého se dostanou úspěšně k cíli. Ovšem největším paradoxem celé dospělácké soutěže bylo, že celkovým vítězem se stala dvojice, kde manželka musela manžela dovléci k soutěži takřka násilím, plakala, jakou bude mít ostudu, když někdo uvidí, jak manžel příšerně skládá košile… No, a představte si, že manžel byl nejrychlejší a dvojice za celkové vítězství získala privilegium pokácet májku. V nadšení se skrývaly i obavy, aby májku někomu nehodili na hlavu.

Samozřejmě jako vždy byly dětské fronty u jízdní kavalérie, kde strakatý koník podobající se mustangovi Hidalgovi z dobrodružného filmu Ohnivý oceán, vozil děti po okruhu celé odpoledne a našlapal pěkných pár kilometrů. Samozřejmě nesmíme zapomenout na střelbu ze vzduchovky, kde byla rovněž fronta celý den. Prostě na akci myslivců to vypadalo jako za předchozího režimu – všude fronty.

Kácení máje, hry pro děti i dospělé v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Mezitím si návštěvníci pochutnávali na výše uvedených mysliveckých pochoutkách. Samozřejmě, že klasika oblíbenosti, výpečky z divočáka se zelím a knedlíkem nebo jelení guláš během odpoledne zmizely. Tím ovšem nabídka zdaleka nekončila. Další mysliveckou pochoutkou byla opravdu mňamózní dančí svíčková. A co teprve řízečky z vysoké, zvěřinová roláda nebo masová směs? Ovšem fronty se stály i na plněné palačinky á la Nuteliér nebo na věčně oblíbené hranolky, kde se jelo nadzvukovou rychlostí. Fronta se stála i na zmrzlinu a na večerní čas se chystala specialita zábav v Janové, uzená žebra.

Ale letos se vše z pultů nepoztrácelo v žaludcích hostů, protože odpoledne dorazil největší nepřítel venkovních akcí – déšť. Naštěstí zpočátku jen v krátkých přestávkách a také v docela přijatelném počtu kapek, takže drtivou většinu přítomných vůbec nezastrašil. Po několikaminutových přestávkách program vesele pokračoval. Pokud přišel hustší déšť, pořád bylo dostatek prostor, kde se všichni mohli schovat a opět trval vždy jen několik minut. To byla výhoda, protože v jedné takové výluce mohly vystoupit děvčata pozvaná z Alceda, střediska volného času ze Vsetína, se svým vystoupením se švihadly, jinak řečeno sportovní terminologií rope skipping. Diváci doprovázeli potleskem jejich výkony již během vystoupení a v závěru bylo ocenění opravdu slyšitelné.

To se však již vše chystalo na kácení máje. Zkušení myslivci odplechovali spodní část májky a odstranili podpůrné stojky. Pak vyřezali motorovou pilou malý klínek a zbytek nechali na vítězích soutěže dospělých, aby si poradili s kácením máje pilou dvoumužnou. Je docela možné, že po tomto kácení máje už nějací genderoví fanouši žhaví telefony, jak je to možné, že se pila může jmenovat tak diskriminačně – dvoumužná. Ale tohle bylo vítězným manželům úplně jedno. Mnohem větší zážitek prožívali z kácení máje před tolika diváky. Májka padla a začal boj o pentle, do kterého se nakonec zapojili i někteří dospěláci, aby pomohli silou svým malým ratolestem.

Kácení máje, hry pro děti i dospělé v Janové. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Blížila se první část večerního programu, což znamenalo vystoupení předkapely Astera, která uvádí svůj původ z Rokytnice a Slavičína. V těchto končinách téměř neznámá. S výběrem pomohla hlavní skupina večera Vyhoď blinkr. Zde je zapotřebí sejmout klobouk dolů před Vyhoď blinkr, neboť jak se ukázalo, skupina Astera byla velmi dobrá zvukově, vokálně i skladbou playlistu. Byla v podstatě kvalitativně na stejné úrovni jako kapela večera a to právě Vyhoď blinkr ctí, že si nepozvali nějakou slabší, začínající kapelu, ale sehranou bandu, jež jim kvalitním výkonem vytvořila atmosféru nastavením vysoké laťky.

Po hodině a půl kvalitní muziky, kde jste na pódiu mohli vidět dvě věže, bratry Luboše Malaníka s baskytarou a Vojtu Malaníka s kytarou, otce zpěváka Davida Masaře a syna Vojtu Masaře za bicími, se začala připravovat hlavní kapela večera Vyhoď blinkr. Chlapců je šest, takže se do janovské ohrádky pro kapelu museli vtěsnat poněkud více než jejich kolegové z Astery. Po přípravě aparátu se konečně rozjel taneční večer na plné obrátky. Možná to byly decibely, které protrhly mraky tak blbě, že voda začala vytékat přímo na Janovou asi necelou hodinu po nástupu kapely. Nicméně stejně jako přes den vydržely děti i s rodiči občasné přeháňky, ti, kteří zůstali, se měli kde schovat a v podstatě celá obsada vydržela při dobré muzice až tam kde se i malá ručička překulila přes jedničku. Právě ta výdrž publika v dosti silném dešti byla sama o sobě důkazem, že kapela Vyhoď blinkr je kvalitní, aby přilákala fanoušky i navzdory počasí. Letos jako obvykle vysoce kvalitně připravené myslivecké odpoledne i večer. Jen to počasí myslivci nedokázali ovlivnit. Ale to se zatím nepodařilo mnohem větším šajbám v minulosti ani dnes.

text a foto: Radomír Dolanský