Tradiční májové setkání na podporu lokální produkce a spravedlivého obchodu se blíží. Férová snídaně ve Valašských Kloboukách se letos uskuteční v sobotu 10. května od 9 hodin na nádvoří podnikatelského inkubátoru. Zabalte si piknikový koš s dobrotami a přijďte snídat férově, lokálně a společně.   „Zveme všechny, kterým je blízká podpora lokálních pěstitelů, výrobců a spravedlivého obchodu. Přijďte si užít pohodovou snídani pod širým nebem, přineste si jídlo podle vlastní chuti a s využitím domácích, regionálních nebo férových surovin. Fantazii se meze nekladou. Pořadatelé zajistí fairtradovou kávu, která k snídani neodmyslitelně patří,“ uvedla koordinátorka Zdravého města Eva Fialová.   Férová snídaně je neformální piknik, na kterém budou vítány celé rodiny, skupiny přátel, sousedů či kolegů z práce. Cílem je připomenout hodnotu poctivých potravin a podpořit ohleduplný přístup k lidem i přírodě.   Pořadateli akce jsou Základní škola Valašské Klobouky a Gymnázium Valašské Klobouky, obě s titulem Fairtradová škola. Spolupracuje Zdravé město a Valašskokloboucké podnikatelské centrum. V případě nepříznivého počasí se bude snídat v sále podnikatelského inkubátoru.   -tz-

Po celé republice v těchto dnech probíhají oslavy 80. výročí osvobození Československé republiky zpod německého nacistického jha. K nám na Valašsko ještě nedorazily nové historické noty, takže pořád jsme přesvědčeni, a doufejme, že to tak zůstane navždy, že nás osvobodila Rudá armáda a naši čeští hrdinové.   Jak to bylo doopravdy! Valašsko bylo z celé Moravy osvobozeno jako poslední. Na vině tomu byl hornatý terén, ale především německá 1. tanková brigáda náležející k armádní skupině Mitte polního maršála Ferdinanda Schörnera. Ta měla odolávat sovětskému náporu a byla soustředěna ve Velkých Karlovicích. Mezitím přes Javorníky postupovala 1., 3. a 4. brigáda 1. československého armádního sboru v SSSR pod velením generála Karla Klapálka. Mimochodem, jedná se o legendární sbor, který Ludvík Svoboda dovedl boji z Buzuluku, přes krvavou Duklu až do Prahy. Při postupu na Valašsko byl 1. československý armádní sbor součástí 18. armády generálplukovníka A. I. Gastiloviče. Tolik velká historie osvobození naší části Valašska. [caption id="attachment_212650" align="alignnone" width="690"] Osvobození Janové po osmdesáti letech. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Naši českoslovenští hrdinové již 2. května prorazili německou obranu na Papajském sedle a ještě večer se průzkumné jednotce podařilo obsadit železniční zastávku na Bařinách (Huslenky). Jak urputně se Němci bránili, dokazuje i to, že první českoslovenští vojáci se do Janové dostali až 3. května kolem 21:30 hod. večer. Pro porovnání - autor článku tuto trasu z Bařin do Janové zvládl za přibližně jednu hodinu pěšky. V obci žádné boje neproběhly, protože Němci se stáhli včas pod Lysou a směrem ke Vsetínu. Velkou fotogalerii z průběhu oslav i ukázkových bojů v Janové si můžete prohlédnout v bohaté fotogalerii, která je součástí tohoto článku.   V sobotu 3. května 2025 přibližně v 18:00 přijel 4. prapor úderný (dnes bychom je asi nazvali speciální jednotkou), 3. brigády 1. československého armádního sboru v SSSR. Přijeli samozřejmě i vojáci wermachtu a byli středem zájmu úplně stejně jako vojáci osvoboditelé. Naopak, o členech klubu vojenské historie představujících německé vojsko se mluví s respektem. Žijí svůj vojenský život takřka přesně dle dobových skutečností. V posádkách panuje pověstný německý drill, přísná subordinace a u vojáků wermachtu při velkých bojových ukázkách není výjimkou, že si vykopou zákopy a přespávají za každého počasí na bojišti. Dokonce někteří mají i německé předky. Mezi vojáky byl i chlapec – spojař, takže si pamětníci hned vzpomněli na svého času úspěšný film Práče. [caption id="attachment_212652" align="alignnone" width="690"] Osvobození Janové po osmdesáti letech. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Po úvodním ostychu se děti i dospělí začali fotit s vojáky, kteří jim ochotně půjčovali historické zbraně pro vytvoření fota hrdinných osvoboditelů. Místo šeříků občané nabízeli vojákům to, čím se vítá každá vzácná návštěva na Valašsku – slivovici. Neodmítli ani velitelé. V každém hloučku probíhaly rozhovory o průběhu osvobození Janové nebo o zážitcích členů klubů vojenské historie. Mezi vojáky se našli jednotlivci, kteří se účastnili bojových ukázek velkých bitev z doby válečného Sovětského svazu, ale třeba i v západní Evropě při postupu přes Itálii a Francii. Být dobovým vojákem je velmi drahý koníček. Čím více jste zanícení vojenští hobíci, chcete původní výstroj a výzbroj. Někteří jsou samozřejmě i majiteli vojenských džípů, což je v originálech cena opravdu solidních automobilů dneška. Když vojáci odjížděli k odpočinku před rozhodující bitvou, mávali jim mladí i starší, již jako dobrým kamarádům a v duchu možná tak trochu jako osvoboditelům před osmdesáti lety.   V neděli 4. května se již po šesté hodině ranní začala ozývat střelba od Hovězí. U cyklomostu se objevil černý dým a za chvíli se před Janovou objevily rychle se pohybující vozy wermachtu. Vojáci vyskočili a obsadili levý břeh Bečvy a most, jako důležitou spojnici na cestě do centra obce. Na podminování nezbyl čas, tak použili při ústupu jen lehké zbraně. To už se z pravého břehu ozvaly salvy ze samopalů a kulometů. Výzvy: „Hände hoch!,“ neměly žádného účinku, Němci se odmítali vzdát. Ale 4. prapor úderný nezadržitelně postupoval vpřed a Němci zase vzad. V Janové svoboda přicházela z Východu. Skupina Němců ustupovala k Ústí u Vsetína, kde se jim v roce 1945 podařilo vyhodit do povětří most přes Bečvu. Zbytky německé posádky byly postříleny nebo se vzdaly.   [gallery columns="4" ids="212655,212654,212653,212651"] Osvobození Janové po osmdesáti letech. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE   Bylo po boji. Následoval krátký odpočinek, posilnění. Dorazilo velení a rozhodlo o dalším postupu směrem na Vsetín. Část vojska postupovala pod úpatím Lysé k studánce Žebračka, odkud se posléze ozvala střelba a druhá polovina pokračovala lesem na Ohradu. V odpoledních hodinách byl osvobozen Vsetín. Ze vzpomínek generála Karla Klapálka: „Vsetín! Skoro bych řekl, že nejokázalejšího přivítání se nám dostalo – nepočítám-li Prahu – ve Vsetíně.“ To mluví za vše, Valaši!   text a foto: Radomír Dolanský

Neobvyklého zvířete si v sobotu odpoledne ve Valašských Kloboukách u hřbitova všimla kolemjdoucí žena. Asi půlmetrový had se plazil přímo před ní. Na tuto skutečnost žena upozornila policisty. Operační důstojník přijal oznámení o tom, že u hřbitova ve Valašských Kloboukách se plazí asi půlmetrový had.   „Žena, která si zvířete všimla, měla strach, protože nedokázala poznat, o jakého hada se jedná. Přesto se jí před příjezdem policistů podařilo hada umístit do igelitového sáčku,“ popsala mluvčí policistů Monika Kozumplíková. Policisté po konzultaci s chovatelem hadů zjistili, že se jedná o krajtu z čeledi nejedovatých škrtivých hadů. Chovatel policisty telefonicky instruoval, jakým způsobem mají krajtu umístit do krabice s tím, že se o ni postará až do doby, dokud se nepřihlásí její majitel, kterému pravděpodobně utekla.   „Pátráme po vlastníkovi krajty, kterému pravděpodobně unikla. Budeme rádi, když zavolá na linku tísňového volání policie - 158 nebo na obvodní oddělení policie do Valašských Klobouk na telefonní číslo 974 666 771,“ požádala mluvčí policistů.   [caption id="attachment_212612" align="alignnone" width="690"] Nalezený had ve Valašských Kloboukách. Foto: PČR[/caption]   -tz-

Známý římskokatolický kněz, biolog a odborník na etiku Marek Orko Vácha přijede do Horní Lidče ve středu 7. května. Beseda, která se od 19:00 uskuteční v místním Trezoru přírody nese název Nemocí stala se pravda. Odkazuje tak na stejnojmennou knihu, která vyšla v roce 2023 a jak již název napovídá, jejím stěžejním tématem je pojem pravdy. Reaguje na tíhu doby covidové a postcovidové, v níž se nemalá část našich spoluobčanů rozhodla hledat odpovědi v tvz. alternativních pravdách, a přímo i nepřímo tak ohrožovat životy své i svých bližních. Na různých příkladech autor ukazuje, že krom běžného života není ohýbání pravdy cizí ani vědcům.   V rámci přednášky rovněž nebudou chybět tradiční autorova témata vztahující se k víře, křesťanství a církvi. Součástí besedy bude i prodej knih Marka Orko Váchy, mezi kterými nebude chybět autorova čerstvá novinka Páté evangelium. Po besedě následuje autogramiáda.     Vstupné na přednášku činí 150 Kč a lístky je možno zakoupit na OÚ Horní Lideč a rovněž v Betlému, popř. na místě.   Pro ty, kteří touží po hlubším duchovním prožitku, je připravena mše svatá, která bude slavena od 17:00 v lokalitě U obrázku v Horní Lidči a celebrovat ji bude Marek Orko Vácha.   [gallery size="medium" ids="212559"]   -tz-

Ke komplikovanému zásahu vyjížděli v pátek 2. května profesionální hasiči ze stanic Vsetín a Zlín, spolu s dobrovolnou jednotkou z Prlova. Nehoda traktoru s vyvážečkou se v obci Prlov stala po 15. hodině. Stroj skončil převrácený ve svahu mimo komunikaci, přičemž poškodil plynovou přípojku a způsobil únik plynu.   „Hasiči okamžitě zajistili místo nehody, uzavřeli přívod plynu a stabilizovali jak traktor, tak jeho přívěs. Vyprošťování bylo značně komplikované kvůli stavu poškozené přípojky, proto byli přivoláni také pracovníci plynárenské společnosti. Po několika hodinách náročného zásahu se podařilo postupně uvolnit vyvážečku i traktor,“ popsal mluvčí hasičů Pavel Řezníček.   V 19:45 hodin byl zásah hasičů na místě ukončen. Událost se naštěstí obešla bez zranění.   [gallery columns="5" ids="212549,212550,212551,212552,212553"] Nehoda v Prlově. Foto: HZS   -tz-

Pod sytě modrou oblohou, na které svítila zlatá a hřejivá hvězda, obklopeni čerstvě narozenou zelení, zněl v kulturním areálu v Liptále celé odpoledne nadšený smích a výskot, každou chvíli se ozvalo užaslé: „Jééé“, a bez jakéhokoliv přehánění jste zde mohli cítit něco tak nehmatného a přece existujícího – krásné souznění duší.   Pro ty, kdo neví. Auxilium, latinské slovo pro pomoc a podporu. A přesně o to se snaží společnost Auxilium o.p.s. Společnost založila společně s rodiči dětí s různými typy postižení Božena Mikulíková již v roce 1993, tehdy ještě pod záštitou spolku DOXA. Dnes pomáhají rodičům pečujícím o děti se zdravotními omezeními od jejich narození do 40 let věku. Nu, a jak už to na světě chodí, na hlouposti se vyhazují miliony, možná spíše miliardy, a pro pomoc lidí lidem se skládáme z vlastních kapes. Proto vznikl i nápad na uspořádání benefičního odpoledne. Jak se všichni bavili pro dobro ostatních, můžete zhlédnout v bohaté fotogalerii.   Společnost Auxilium uspořádala benefiční odpoledne ve spolupráci s organizací Naděje, která od 1. ledna 2026 převezme pod svá křídla i společnost Auxilium, a to především z důvodů, kdy Naděje jako celorepublikový subjekt má mnohem větší možnosti získat podporu pro své aktivity. V neposlední řadě se Božena Mikulíková po více než třiceti letech rozhodla pustit vlastní dítě zpod svých křídel, jako to v životě dělávají maminky, když jejich všechno odchází žít svůj život. Velmi těžké a bolestné rozhodnutí.   [gallery columns="2" size="medium" ids="212483,212484"] Benefice pro Auxilium. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE   Akce proběhla pod názvem Umění spojuje a s krédem společnosti Auxilium: Společně pro obyčejný život s (ne)obyčejnými lidmi. Zde si teprve uvědomíte, že těmi nejúžasnějšími lidmi jsou rodiče, kteří žijí životy pro své (ne)obyčejné děti. Dávno se povznesli nad zvědavé pohledy kolemjdoucích, nad malichernosti světa a jsou vlastně anděly strážnými mezi námi. Hned u vchodu do areálu všechny vítal plný stůl, kde si příchozí mohli vzít upomínku na krásný den, o jehož kráse se teprve šli přesvědčovat. Pokud snad hned zpočátku potřebovali dospělí vzpruhu, byla zde po ruce záchranná stanice s kouskem egyptského kouzla. Lenka Ahmed a její obchůdek Shams zde nabízela kávu z džezvy vařenou v písku. Sílu si poručil každý sám, úžasnou chuť zaručila Lenka Ahmed. Ta nejsilnější káva tekla jako hustá čokoláda.   Vedle stánku s kávou byly na pultě vystavené desítky výrobků klientů Naděje. Jednalo se o ruční práci a o nesporně krásné kousky, lahodící oku, které váš domov zaručeně zkrášlí. A když si koupíte ručně vyráběná mýdla třeba ve tvaru růžičky, bude vám určitě líto se mýt zrovna tímto krásným mýdlem. U stánku Naděje máte velkou naději, že koupí ruční tvorby potěšíte sebe i své blízké. [caption id="attachment_212485" align="alignnone" width="690"] Benefice pro Auxilium. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Samozřejmě, že zaměstnanci, přátelé a rodiče klientů Auxilia, kteří přišli ve svém volnu rádi pomoci dobré věci, dbali na pitný režim i doplňování kalorií hostů. Nejen, že zde byly k prodeji frgály, což asi na Valašsku není nic překvapivého, ale ženy z Auxilia přinesly tácy sladkých i slaných pamlsků vlastní výroby, takže kdo se rozhodl podpořit benefici, mohl si vybrat mňamku dle svého uvážení. Vzácný host a kuchař možná i s řádem zlaté vařečky, který nevařil králům, královnám a princům i princeznám jen v pohádkách, ale těm doopravdickým, přišel rád uvařit guláš i na benfiční odpoledne. Nebyl to nikdo jiný než Tomáš Kapoun, který se právě skrze práci v michelinské restauraci dostal až k přípravě jídel pro královskou rodinu.   V areálu bylo tolik lákadel pro děti, že to snad ani nejde vypsat v jednom článku. Děti, a sem tam i dospělí, zkoušeli dělat obrovské bubliny maxi bublifukem. Další zase skládali maxi puzzle třeba s Patem a Matem. Na jiném místě si mohli kreslit. Pokreslili dokonce i paní. Na tvář jí nakreslili meloun. A co se to dělo ve stínu, kde se shlukovalo tolik zvědavců? Aha, zde se představovala zvláštní zvířata a živočichové. Kdo měl odvahu, mohl se pomazlit s hady. Pak zde byly obludky, které byly asi něco mezi strašilkami a kudlankami. A dokonce sklípkan. Nebo to snad byla hrůzostrašná tarantule? I krásná žabička se schovávala v kokosovém domečku. Nádhernými barvami v kleci pak zářili papoušci Ara. Na stole ležela gumová hračka…, ne ten ještěr mrkal.   Zájemci si mohli vyzkoušet, jak se pohybují lidé upoutaní na invalidní vozík. Také zde byl speciální šlapohyb, na kterém cvičí děti s problémy pohybového aparátu. [caption id="attachment_212486" align="alignnone" width="690"] Benefice pro Auxilium. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] To už však na pódium amfiteátru vystoupila žena, která před desítkami let toto všechno způsobila a vytvořila pro rodiny se zdravotně hendikepovanými dětmi jednu velkou rodinu, Božena Mikulíková. Přivítala všechny přítomné a poděkovala za nádherné počasí, ať už ho zajistil kdokoliv. Možná to byl taky jeden z darů pro Auxilium. Ředitelka přivítala osobu nejvzácnější, patrona celé akce herce Městského divadla Zlín Gustava Řezníčka. Ten sám začal proslov v humorném módu, který jej neopustil po celé odpoledne. Svůj mírně opožděný příjezd omluvil tím, že je zde vlastně za hvězdu a ty mají své rozmary, ke kterým patří i pozdní příjezdy. Doufal jen, že není vystřelená patrona a svou snahou podpoří maximálně záměr benefice pro Auxilium. V to samé doufal i další významný host benefice Jana Lukášová Mrazíková, lektorka ze Zlínské soukromé vyšší odborné školy školy umění, o.p.s., dále jako zpěvačka a malířka. Malířka, která věnovala do elektronické aukce obraz Modrého anděla, kterou naleznete zde. Jak říká sama tvůrkyně, modrá proto, že je to barva autismu a anděl proto, že je jich pořád málo. Takže kdo chce, nechť neváhá a stane se zapojením do aukce jedním z andělů. Darovala rovněž 20% z ceny prodaných obrazů přímo do rukou paní ředitelce a všechny pozvala na prodejní výstavu obrazů do Valašského šenku na liptálském zámku, kde vystavovala obrazy právě Jana Lukášová Mrazíková a Oldřich František Krajíček.   To již patron akce Gustav Řezníček společně s Janou Lukášovou Mrazíkovou pozvali na pódium studentské divadlo Mandragora působící při Městském divadle Zlín, aby dětem zahráli vyprávěnku o podivné partě, která se při putování musela vypořádat se svými špatnými vlastnostmi, aby nakonec společně dorazili do cíle jako dobří kamarádi. Jakmile skončilo divadlo, dali se všichni do zpěvu, tančili, veselili se a vše jim to pěkně nazvučil Martin Motýl. [caption id="attachment_212487" align="alignnone" width="690"] Benefice pro Auxilium. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Mezitím měli děti možnost zajít si k hasičské zbrojnici SDH Liptál, kde jim dobrovolní hasiči připravili k prohlídce hasičské zásahové vozy. A nejen to. Děti si dokonce mohly sednout za volant a ve svých představách zachraňovat kamarády a jejich domečky přesně tak, jak to dělají hasiči. Velkým podporovatelem akce byla samotná obec Liptál. Jako vzácný benefiční dar poskytla společnosti Auxilium celý kulturní areál obce k pořádání akce zdarma. Navíc zajistila pro zájemce prohlídku zámku, poskytla prostory pro prodejní výstavu obrazů a dovolila všem nahlédnout do dobové kuchyně nebo pokojíku zámeckého kočího. Jako memento doby mohli všichni zahlédnout na sklepních schodech i kostru loupežníka se svým věrným psem, rovněž pouze jako skelet. Obec se postarala rovněž bezúplatně o propagaci akce na stránkách zpravodaje, na stránkách obce a vše ohlásila veřejným rozhlasem.   Prostě společnost Auxilium zde nestála s nataženou rukou, ale pozvala všechny zájemce na bohatý program, více než příjemnou možnost strávit odpoledne s úžasnou partou lidí. A teprve, pokud se návštěvníkům program líbil, mohli podpořit táborové pobyty pro mládež s nejtěžším stupněm zdravotního postižení. Těm, kdo tak učinili nebo ještě učiní na stránkách Auxilium, o.p.s., patří neskonalé díky a hluboká poklona.   Radomír Dolanský

Valašská hokejová liga (VHL) patří už přes patnáct let mezi stálice amatérského sportovního dění na Valašsku. Každoročně přitahuje stovky nadšených hráčů, kteří bojují nejen o body do tabulky, ale především o čest, sportovní zážitky a přátelskou atmosféru. Bez nároku na odměnu, ale s o to větší vášní. Z původně malé ligy s několika týmy se vyvinul fenomén, který dal stovkám lidí smysluplnou náplň volného času, nové přátele a pořádnou porci zážitků.   O tom, co všechno obnáší organizace této soutěže jsme si povídali s vedoucí oddílu VHL, Ing. Andreou Bartlovou ve spolupráci s prezidentem klubu HC BBSS, JUDr. Jaroslavem Vaňkem.   Můžete nám přiblížit, jak a kdy vznikla Valašská hokejová liga (VHL)? Co bylo vlastně hlavním impulzem ke vzniku ligy?   Liga vznikla v roce 2009. Jednalo se o filozofii a vizi našeho klubu, který postavil a začal provozovat krytý zimní stadion. Zahájením provozu VHL jsme reagovali na chybějící nabídku volnočasových aktivit v regionu.   Jaké byly začátky ligy? Bylo složité ji rozjet? Měli jste od začátku dostatek hráčů a týmů?   Začátky ligy byly těžké. Neměli jsme rozhodčí, časoměřiče, dostatek puků, výstroje (chyběly helmy, chrániče apod.), učili jsme se spolu s hráči zvládat všechna utkání a posouvat se dál. Ligu bylo těžké rozjet. Zpočátku se ligy účastnily čtyři týmy a následně se přidal pátý tým. Po rozjetí VHL se stal hokej v našem regionu doslova „drogou“ – v době největšího rozmachu jsme měli až 40 týmů rozdělených do 4 skupin.   [gallery columns="2" size="medium" ids="212087,212086"]   Ve většině případů (80-90 %) šlo o hráče, kteří hokej nikdy v životě závodně nehráli. Vytvořit pravidla na míru, naučit všechny (hráče, rozhodčí i činovníky) dodržování těchto nastavených pravidel bylo těžké. Byly rvačky, naštvání (představte si, že poslední utkání končilo v neděli 23:45, tým prohrál, hráči se pohádali, hodinu jeli domů, další hodinu nemohli usnout a za dvě hodiny vstávali do práce).   Docílili jsme toho, že jsme měli cca 900 registrovaných hráčů – našich členů, kteří si mnohdy mimo utkání, které probíhalo jedenkrát za víkend, dávali doučování (nášup, přídavek) ve formě individuálního zdokonalování a překonávání překážek. Výsledky se při tvrdé práci dostavily a hráči se do tohoto sportu zamilovali. Mnohdy na úkor kupování cigaret, alkoholu a dalších zbytných věcí, protože si museli kupovat hokejky, skládat se na ledy a dopravu.   Byli jsme i příčinou toho, že nás občas nařkli okolní hospodští, že jim poklesly tržby a odlákali jsme stabilní štamgasty. Tímto jsme nastavili systém fair play životních zkušeností, většinou se zapojením dalších rodinných příslušníků, zejména dětí. A tak se nám podařilo naplnit všechny mládežnické kategorie, v čemž pokračujeme dále. [caption id="attachment_212095" align="alignnone" width="690"] Galavečer VHL[/caption] Jsme velmi vděční všem „hobíkům“, že tu s námi jsou a pomáhají nám v této sportovní disciplíně. A samozřejmě výsledkem je nejenom zdravý způsob života a předcházení nemocem, ale i příprava na budoucí povolání, především v bezpečnostních sborech (policistů, hasičů, vojáků, zdravotníků, celníků...) ale i zedníků, tesařů, řidičů a dalších.   Odpovídal prezident klubu HC BBSS, JUDr. Jaroslav Vaněk   Jak se systém VHL měnil v průběhu času? Předpokládám, že se spoustu věcí vyvíjelo za pochodu.   Jak bylo zmíněno výše, VHL začínala se 4 týmy. V následujících sezonách se zapojovalo více a více týmů – jednalo se především o nadšence z okolí Brumova-Bylnice, kdy se chlapi v hospodě domluvili, že do toho půjdou a založí si svůj vlastní tým (tomu odpovídaly i názvy některých týmů, např. Thirsty Team, Drink Team, NOaCO Team).   V průběhu let jsme několikrát upravovali pravidla pro potřeby ligy, ladili jsme, jak nejlépe nastavit herní systém. Dříve byla soutěž rozdělena na základní část a play-off, následně si týmy odhlasovaly systém pouze základní části, kvůli termínům zápasů, které chtějí znát s předstihem. Neustále je co zlepšovat a sami hráči mají možnost navrhovat změny a vylepšení. Naším cílem je, aby hráči byli spokojení a rádi se na stadion do Brumova vraceli. [caption id="attachment_212088" align="alignnone" width="690"] Memoriál Josefa Maňáka[/caption] Liga je rozdělena do několika výkonnostních úrovní. Můžete nám prosím ve stručnosti popsat, jak to funguje a jak velké rozdíly mezi nimi jsou?   Týmy jsou rozděleny do skupin na základě svých výkonů. Již od začátku soutěže byl kladen důraz na to, aby ve VHL hráli především amatérští hráči – tedy chlapi, kteří nikdy dříve nehráli hokej na žádné úrovni a učili se ho sami, často jen na rybníku.   Velkým rušivým elementem jsou bývalí profesionální hráči, u nichž jsou výkonnostní rozdíly oproti amatérům značné – a to i přesto, že někteří z nich jsou výrazně starší. Právě proto byla upravena pravidla tak, aby tito hráči nastupovali především ve skupině „A“, a jejich počet v rámci jednoho utkání byl omezen.   Obecně platí, že tým, který soutěž vyhraje, postupuje do vyšší skupiny. Naopak poslední tým sestupuje do nižší.   Kolik týmů a hráčů se aktuálně účastní soutěže?   V sezoně 2024/2025 se soutěže zúčastnilo 15 týmů rozdělených do dvou skupin – A a B. Celkový počet aktuálně registrovaných hráčů činí 377.   Máte představu, jaký je věkový průměr hráčů? Máte v lize spíše mladší hráče, nebo i veterány?   Věkový průměr hráčů v aktuální sezóně byl 39 let, nejstarší hráč oslavil v únoru 69 let. Každým rokem se věkový průměr hráčů bohužel zvyšuje – nových mladých hráčů příliš nepřibývá a pro týmy je stále obtížnější doplnit své řady. Z tohoto důvodu dochází i ke slučování týmů.   Kolik zápasů se v rámci sezóny odehraje? Jak dlouhá je sezóna?   Sezóna probíhá vždy od prvního víkendu v září do posledního víkendu v březnu, tedy 7 měsíců. Odehraje se cca 24 až 28 herních kol, podle počtu týmů ve skupině. Týmy hrají jeden zápas za víkend (v případě lichého počtu týmů ve skupině má jeden tým volný víkend). V uplynulé sezóně se odehrálo celkem 187 utkání. Liga se hraje od pátečního do nedělního večera, kdy se za víkend odehraje cca 7 utkání (odvíjí se od celkového počtu týmů). [caption id="attachment_212089" align="alignnone" width="690"] Trestná lavice[/caption] Jaké jsou podmínky pro účast v lize? Je otevřená pro nové týmy? Co je potřeba udělat pro přihlášení?   Ano, liga je otevřená pro nové týmy. Novou krev vždy vítáme. Zájemci mohou psát na email vhl@hokejbrumov.cz nebo na můj email andrea@bartlova.cz. Já se jim ozvu a předám všechny potřebné informace a následně se domluvíme na zařazení týmu do konkrétní skupiny. Podmínkou pro účast je respektování Stanov HC BBSS a pravidel VHL.   Funguje mezi týmy rivalita? Které zápasy bývají nejvyhrocenější? Museli jste už řešit nějaké větší roztržky, které byly za hranou?   I když se jedná hlavně o mančafty z Brumova a blízkého okolí, většina hráčů se za ty roky tedy již zná, rivalita mezi některými panuje veliká. VHL je sice amatérská soutěž, ve které jde především o to se zapotit a pobavit, ale již několikrát došlo k šarvátce, kvůli které musel být zápas ukončen předčasně, nebo byli někteří hráči posláni do sprch, aby se uklidnili. Nejvyhrocenější zápasy bývají mezi výkonnostně vyrovnanými týmy, kterým jde ke konci soutěže o body a umístění v tabulce. Nebo pak mezi odvěkými rivaly. Opravdu velkých roztržek však naštěstí moc nebývá, většinou se jedná o chvilkový zkrat jednotlivců, kteří následně dostanou stopku na několik zápasů.   Má VHL nějaké speciální pravidla oproti běžnému hokeji? Například ohledně faulů, sestav apod.?   VHL se primárně řídí pravidly ČSLH, ale má několik vlastních úprav. Například je zakázána hra do těla (podobně jako v ženském hokeji). Pískání zakázaného uvolnění je plně v kompetenci rozhodčího a většinou se nepíská vůbec – klade se důraz na plynulost hry. Týmy mají hodinu a půl na odehrání utkání, takže přestávky mezi třetinami trvají většinou jen minutu a poslední třetina se přibližně pět minut před koncem pronájmu ledu zkracuje dle potřeby na 18. minutu, aby se nemohlo ovlivnit ukončení zápasu časoměřičem.   Zajímavým pravidlem VHL je také to, že pokud zápas skončí remízou, následují samostatné nájezdy. Žádný hráč nesmí jet dvakrát, dokud se nevystřídají všichni hráči týmu – včetně brankáře (ano, i to se už několikrát stalo, sama jsem na časomíře zažila, že opravdu jeli i gólmani). [caption id="attachment_212090" align="alignnone" width="690"] Vítěz sk. B 2024-2025, Thirsty Team[/caption] Jak je to s fanoušky? Chodí na zápasy i diváci?   To záleží na tom, které týmy právě hrají. Některé týmy mají své věrné fanoušky, kteří se chodí dívat pravidelně (většinou jde o členy rodiny, známé nebo kamarády). Důležitým faktorem je termín utkání – na odpolední utkání se přijde podívat více diváků než na zápas, který začíná ve 22 hodin.   Někdy je na tribuně 5 lidí, jindy 20 a někdy tribuna zeje prázdnotou. Od chvíle, kdy se dostavila u stadionu restaurace s proskleným výhledem na led, tak se část fanoušků přesunula do tepla. Pár mančaftů si jednou za rok domluví dopravce a přiveze plný autobus fanoušků, to je potom hukot.   Podělíte se s námi o nějakou kuriózní historku? Věřím, že jich máte spoustu.   Za mě nejkurióznější historka se stala před několika lety, kdy se hrál důležitý zápas ve skupině „A“ o umístění a šlo opravdu o každý bod. Jeden z hráčů, který měl zrovna zraněnou nohu a nemohl svému týmu pomoci na ledě, přišel fandit alespoň na tribunu. Když se situace pro jeho tým ve 3. třetině nevyvíjela dobře, přišel za mnou na časomíru ve stavu, kdy již byl značně posilněn alkoholem. Začal mě přemlouvat, abych upravila skóre a jeho týmu přidala gól. Když jsem se mu vysmála, vytáhl peněženku a začal mi podstrkovat tisícikorunu se slovy „To by mohlo stačit“. Samozřejmě jsem zápas nijak neovlivnila a opilého hráče, který odmítal odejít a snažil se mačkat tlačítka na časomíře, musel doslova vykopnout rozhodčí z boxu… a to měl ještě brusle na nohou.   Ke kuriózním momentům také patří třeba hledání vyražených zubů na ledě – bohužel zranění se nevyhýbá ani hráčům VHL. [caption id="attachment_212091" align="alignnone" width="690"] Tarantule - Francova Lhota[/caption] Jak náročná je organizace takové soutěže po administrativní a logistické stránce?   Během sezony existují různé fáze, kdy je organizace jednodušší a jindy zase složitější. Příprava nové sezony začíná v podstatě již po ukončení aktuální sezony, ale naplno se s přípravami začíná zhruba v červnu. Nejnáročnější je zhruba měsíc před samotným začátkem, kdy většina týmů na poslední chvíli zasílá své soupisky a přihlášky nových hráčů. Každý tým má svého vedoucího, se kterým komunikuji v průběhu celého roku. Nebudu lhát, někdy je domluva s bandou samých chlapů opravdu složitá, kdy na odpověď na jeden e-mail čekám i měsíc a musím některé neustále uhánět. (úsměv)   V srpnu se vytvoří nová sezona na webových stránkách, vloží se soupisky a pro mě začíná ta nejnáročnější část – musí se vytvořit rozpis zápasů. Ten se odvíjí od provozu na zimním stadionu. První se totiž musí udělat rozlosování mistrovských utkání přípravky, žáků, dorostu a mužů. Následně podle volných termínů se doplňuje rozpis ledu zápasy VHL. Týmy mají možnost zaslat své požadavky ohledně termínů, takže někdy je náročnější to vše vymyslet tak, aby byli všichni spokojení. Nejjednodušší by bylo, udělat rozpis na celou sezonu od září do konce března, ale to právě nelze udělat kvůli těm mistrovským utkáním, takže se rozpis tvoří průběžně během sezony. Pokud to jde, tak alespoň na dva měsíce dopředu.   Potom během samotné sezony se vždy musí vkládat výsledky na webové stránky. Už 2 roky fungujeme v rámci VHL online přímo na zápase, kdy hráči i jejich fanoušci mohou sledovat online stav utkání. Já pak během týdne řeším nahlášené nesrovnalosti, popřípadě nějaké stížnosti.   Další náročnou částí je rušení zápasů na poslední chvíli. Někdy se stane, že půlka týmu onemocní nebo z jiného důvodu zruší zápas na poslední chvíli. Potom musíme situaci řešit doslova za pochodu. [caption id="attachment_212092" align="alignnone" width="690"] Vítěz sk. A 2024-2025, HC Lidečko Flames[/caption] Kolik lidí se podílí na organizaci ligy? Je vás dostatek, nebo byste rádi uvítali další dobrovolníky?   Na organizaci ligy se podílí asi 15 osob. Nejpočetnější skupinou jsou časoměřiči a rozhodčí, kterých však není nikdy dost a vždy mezi sebou rádi přivítáme nové posily. Kdo by měl zájem, určitě se může ozvat a přidat se k naší partě!   Kdo financuje ligu jako takovou? Máte i sponzory, nebo si hráči vše hradí sami?   Soutěž si hradí samotné týmy a je na nich, jakým způsobem to provedou. Některé týmy mají domluvené sponzorství s firmami, takže mají např. na dresech jejich loga a firmy jim finančně vypomáhají, ať už nákupem dresů, příspěvkem na výbavu či uhrazením pronájmu ledové plochy. Některé týmy jsou domluvené se svým městem/obcí, které reprezentují a mají od něj finanční dar. Jiní si hradí veškeré náklady sami a skládají se před každým zápasem.   Jaké jsou vaše plány do budoucna?   Do budoucna je naším cílem udržet kvalitu ligy a počet hokejových utkání v sezoně.   Nějaký vzkaz na závěr? Ať už hráčům, nebo těm, kteří o zapojení do ligy uvažují.   Všem našim „hobíkům“ moc děkujeme za všechny roky účasti v lize. Potenciální zájemci, neváhejte se na nás obrátit a kontaktovat nás. Můžeme vám pomoci např. i se zapůjčením výstroje a můžete se zapojit do prima party. Mohou se na nás obrátit i jednotlivci, kteří nemají svůj tým a my se jim snažíme pomoci zařadit se do již fungujícího týmu.   -dř-