Benefice pro Auxilium – zpěv, smích, hry a dobří lidé

Pod sytě modrou oblohou, na které svítila zlatá a hřejivá hvězda, obklopeni čerstvě narozenou zelení, zněl v kulturním areálu v Liptále celé odpoledne nadšený smích a výskot, každou chvíli se ozvalo užaslé: „Jééé“, a bez jakéhokoliv přehánění jste zde mohli cítit něco tak nehmatného a přece existujícího – krásné souznění duší.

Pro ty, kdo neví. Auxilium, latinské slovo pro pomoc a podporu. A přesně o to se snaží společnost Auxilium o.p.s. Společnost založila společně s rodiči dětí s různými typy postižení Božena Mikulíková již v roce 1993, tehdy ještě pod záštitou spolku DOXA. Dnes pomáhají rodičům pečujícím o děti se zdravotními omezeními od jejich narození do 40 let věku. Nu, a jak už to na světě chodí, na hlouposti se vyhazují miliony, možná spíše miliardy, a pro pomoc lidí lidem se skládáme z vlastních kapes. Proto vznikl i nápad na uspořádání benefičního odpoledne. Jak se všichni bavili pro dobro ostatních, můžete zhlédnout v bohaté fotogalerii.

Společnost Auxilium uspořádala benefiční odpoledne ve spolupráci s organizací Naděje, která od 1. ledna 2026 převezme pod svá křídla i společnost Auxilium, a to především z důvodů, kdy Naděje jako celorepublikový subjekt má mnohem větší možnosti získat podporu pro své aktivity. V neposlední řadě se Božena Mikulíková po více než třiceti letech rozhodla pustit vlastní dítě zpod svých křídel, jako to v životě dělávají maminky, když jejich všechno odchází žít svůj život. Velmi těžké a bolestné rozhodnutí.

Benefice pro Auxilium. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Akce proběhla pod názvem Umění spojuje a s krédem společnosti Auxilium: Společně pro obyčejný život s (ne)obyčejnými lidmi. Zde si teprve uvědomíte, že těmi nejúžasnějšími lidmi jsou rodiče, kteří žijí životy pro své (ne)obyčejné děti. Dávno se povznesli nad zvědavé pohledy kolemjdoucích, nad malichernosti světa a jsou vlastně anděly strážnými mezi námi. Hned u vchodu do areálu všechny vítal plný stůl, kde si příchozí mohli vzít upomínku na krásný den, o jehož kráse se teprve šli přesvědčovat. Pokud snad hned zpočátku potřebovali dospělí vzpruhu, byla zde po ruce záchranná stanice s kouskem egyptského kouzla. Lenka Ahmed a její obchůdek Shams zde nabízela kávu z džezvy vařenou v písku. Sílu si poručil každý sám, úžasnou chuť zaručila Lenka Ahmed. Ta nejsilnější káva tekla jako hustá čokoláda.

Vedle stánku s kávou byly na pultě vystavené desítky výrobků klientů Naděje. Jednalo se o ruční práci a o nesporně krásné kousky, lahodící oku, které váš domov zaručeně zkrášlí. A když si koupíte ručně vyráběná mýdla třeba ve tvaru růžičky, bude vám určitě líto se mýt zrovna tímto krásným mýdlem. U stánku Naděje máte velkou naději, že koupí ruční tvorby potěšíte sebe i své blízké.

Benefice pro Auxilium. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Samozřejmě, že zaměstnanci, přátelé a rodiče klientů Auxilia, kteří přišli ve svém volnu rádi pomoci dobré věci, dbali na pitný režim i doplňování kalorií hostů. Nejen, že zde byly k prodeji frgály, což asi na Valašsku není nic překvapivého, ale ženy z Auxilia přinesly tácy sladkých i slaných pamlsků vlastní výroby, takže kdo se rozhodl podpořit benefici, mohl si vybrat mňamku dle svého uvážení. Vzácný host a kuchař možná i s řádem zlaté vařečky, který nevařil králům, královnám a princům i princeznám jen v pohádkách, ale těm doopravdickým, přišel rád uvařit guláš i na benfiční odpoledne. Nebyl to nikdo jiný než Tomáš Kapoun, který se právě skrze práci v michelinské restauraci dostal až k přípravě jídel pro královskou rodinu.

V areálu bylo tolik lákadel pro děti, že to snad ani nejde vypsat v jednom článku. Děti, a sem tam i dospělí, zkoušeli dělat obrovské bubliny maxi bublifukem. Další zase skládali maxi puzzle třeba s Patem a Matem. Na jiném místě si mohli kreslit. Pokreslili dokonce i paní. Na tvář jí nakreslili meloun. A co se to dělo ve stínu, kde se shlukovalo tolik zvědavců? Aha, zde se představovala zvláštní zvířata a živočichové. Kdo měl odvahu, mohl se pomazlit s hady. Pak zde byly obludky, které byly asi něco mezi strašilkami a kudlankami. A dokonce sklípkan. Nebo to snad byla hrůzostrašná tarantule? I krásná žabička se schovávala v kokosovém domečku. Nádhernými barvami v kleci pak zářili papoušci Ara. Na stole ležela gumová hračka…, ne ten ještěr mrkal.

Zájemci si mohli vyzkoušet, jak se pohybují lidé upoutaní na invalidní vozík. Také zde byl speciální šlapohyb, na kterém cvičí děti s problémy pohybového aparátu.

Benefice pro Auxilium. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

To už však na pódium amfiteátru vystoupila žena, která před desítkami let toto všechno způsobila a vytvořila pro rodiny se zdravotně hendikepovanými dětmi jednu velkou rodinu, Božena Mikulíková. Přivítala všechny přítomné a poděkovala za nádherné počasí, ať už ho zajistil kdokoliv. Možná to byl taky jeden z darů pro Auxilium. Ředitelka přivítala osobu nejvzácnější, patrona celé akce herce Městského divadla Zlín Gustava Řezníčka. Ten sám začal proslov v humorném módu, který jej neopustil po celé odpoledne. Svůj mírně opožděný příjezd omluvil tím, že je zde vlastně za hvězdu a ty mají své rozmary, ke kterým patří i pozdní příjezdy. Doufal jen, že není vystřelená patrona a svou snahou podpoří maximálně záměr benefice pro Auxilium. V to samé doufal i další významný host benefice Jana Lukášová Mrazíková, lektorka ze Zlínské soukromé vyšší odborné školy školy umění, o.p.s., dále jako zpěvačka a malířka. Malířka, která věnovala do elektronické aukce obraz Modrého anděla, kterou naleznete zde. Jak říká sama tvůrkyně, modrá proto, že je to barva autismu a anděl proto, že je jich pořád málo. Takže kdo chce, nechť neváhá a stane se zapojením do aukce jedním z andělů. Darovala rovněž 20% z ceny prodaných obrazů přímo do rukou paní ředitelce a všechny pozvala na prodejní výstavu obrazů do Valašského šenku na liptálském zámku, kde vystavovala obrazy právě Jana Lukášová Mrazíková a Oldřich František Krajíček.

To již patron akce Gustav Řezníček společně s Janou Lukášovou Mrazíkovou pozvali na pódium studentské divadlo Mandragora působící při Městském divadle Zlín, aby dětem zahráli vyprávěnku o podivné partě, která se při putování musela vypořádat se svými špatnými vlastnostmi, aby nakonec společně dorazili do cíle jako dobří kamarádi. Jakmile skončilo divadlo, dali se všichni do zpěvu, tančili, veselili se a vše jim to pěkně nazvučil Martin Motýl.

Benefice pro Auxilium. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Mezitím měli děti možnost zajít si k hasičské zbrojnici SDH Liptál, kde jim dobrovolní hasiči připravili k prohlídce hasičské zásahové vozy. A nejen to. Děti si dokonce mohly sednout za volant a ve svých představách zachraňovat kamarády a jejich domečky přesně tak, jak to dělají hasiči. Velkým podporovatelem akce byla samotná obec Liptál. Jako vzácný benefiční dar poskytla společnosti Auxilium celý kulturní areál obce k pořádání akce zdarma. Navíc zajistila pro zájemce prohlídku zámku, poskytla prostory pro prodejní výstavu obrazů a dovolila všem nahlédnout do dobové kuchyně nebo pokojíku zámeckého kočího. Jako memento doby mohli všichni zahlédnout na sklepních schodech i kostru loupežníka se svým věrným psem, rovněž pouze jako skelet. Obec se postarala rovněž bezúplatně o propagaci akce na stránkách zpravodaje, na stránkách obce a vše ohlásila veřejným rozhlasem.

Prostě společnost Auxilium zde nestála s nataženou rukou, ale pozvala všechny zájemce na bohatý program, více než příjemnou možnost strávit odpoledne s úžasnou partou lidí. A teprve, pokud se návštěvníkům program líbil, mohli podpořit táborové pobyty pro mládež s nejtěžším stupněm zdravotního postižení. Těm, kdo tak učinili nebo ještě učiní na stránkách Auxilium, o.p.s., patří neskonalé díky a hluboká poklona.

Radomír Dolanský