V Ústí připravili dětem nezapomenutelnou dobrodružnou stezku

Pohádkové stezky pořádají spolky skoro všude v republice. V Ústí u Vsetína se však rozhodli vycházkovou stezku ozvláštnit i jinými zastávkami než jenom z pohádkové říše. Zastávek na bezmála pětikilometrové trase převážně v přírodním terénu nad obcí bylo patnáct, ale úkolů zde děti našly mnohem více.

Zájem byl opravdu značný. Zatímco dospěláci chystali na stůl hromady dárků pro děti, kterým z toho přecházel zrak, tak se u startu tvořila poměrně značná fronta. Chystala se mládež po skupinkách kamarádů, ale i ti nejmenší caparti doprovázeni rodiči a případně i mladšími sourozenci v kočárcích. Přestože, jak bylo zmíněno, vedla stezka převážně přírodou, byla celá sjízdná i pro kočárky, takže veselého dětského dne a kácení máje využily celé rodiny. Pěšinu skrz louku obec vyžala, aby byla procházka příjemným osvěžením, a nikoliv bitvou s divokou džunglí. Celou opravdu perfektní procházku můžete zhlédnout v bohaté fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

Úderem druhé hodiny odpolední vyfasovaly startující děti pohlednici obce Ústí na šňůrce, kde pak během trasy dostávaly razítka za splněné úkoly. V Ústí si mohli dovolit připravit pro děti stezku s mnoha velezajímavými zastávkami, protože v této obci ještě pořád žije řada lidí, kteří se dovedou sejít a společně připravit ve svém volném čase výborné akce pro spoluobčany a jejich děti. Samozřejmě i pro všechny ostatní návštěvníky, kteří se rozhodnout přijít odkudkoliv. Něco takového dnes vůbec není samozřejmostí. Navíc lidé, kteří obětují v Ústí svůj volný čas pro tyto akce, se baví možná ještě více než děti, pro které všechny srandičky chystají. Dokonce i jejich kreativita v tvorbě masek je vyhlášená, takže se nemůže stát, že by se rodiče dětí setkali s maskou, kterou vídali v dobách, kdy sami byli ještě děti. Dospěláci v Ústí jsou prostě akční hračičkové.

Dobrodružná stezka pro děti v Ústí. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Hned na první zastávce vítali děti Rumcajs s Mankou. Žádné atrapy! Rumcajs měl pravý plnovous a vypadal i se svou krásnou Mankou, jako by právě vyskočili z knihy Václava Čtvrtka z obrázku kreslíře Radka Pilaře. Na děti byl Rumcajs hodný, hartusil jen na panstvo. Ale přesto musely splnit úkoly zručnosti. Zatlouct kladívkem hřebík do špalku a místo bambitkou sestřelit plechovky tenisákem. Na dalším stanovišti čekal děti mnohem důležitější úkol – záchrana lidského života. Pod dozorem vyškoleného personálu stanoviště se musely obléci do jednorázových ochranných zdravotnických pomůcek a zahájit na figuríně nepřímou srdeční masáž. Jak děti zjišťovaly, není to žádný med správně zachraňovat život tak, aby naopak spíše člověku neublížily. Ty menší děti zalepovaly na obrázku bolínka a ty ještě menší si mohly kreslit.

O kus dále čekal na děti vodník a vodnice. Dětem zavázali oči a ty pak lovily z nádrže předměty a musely je podle hmatu poznávat. Docházelo k paradoxům, že řada dětí věděla, co drží, ale nemohla najít vhodná slova, jak předmět pojmenovat. Protože byl úkol náročný, mohly si za odměnu vybrat bublifuk. To se však již skupinky soutěžících vydaly na cestu do pekla, kde je vítal strašidelný opravdický čert s ďábelským úsměvem. Když byl už moc rozjívený, raz dva jej postavila do latě Káča, která měla pro strach uděláno. Svět se mění a proto jsme byli svědky scény, kdy soutěžící dítě vyslovilo přání odejít do pekla. To tak překvapilo čerta, že musel volat pekelným telefonem Belzebubovi, co má v takovém případě dělat. Žádost byla okamžitě zamítnuta z obavy, že by se mohlo jednat o další Dorotu Máchalovou, a to už by peklo neustálo.

Další hádanky musely děti řešit v kuchyni mladých kuchařek, kde vybíraly ingredience vhodné do polévky nebo se zakrytýma očima musely čichem poznat, co je ukryto ve sklenici. Nejtěžší hádankou bylo asi koření hřebíček. Škoda, že zde neměly kuchařky třeba tvarůžky. Opodál už čekali nebezpeční loupežníci. Přepadli pocestné a pokud neměli žádné šperky, zlato a peníze, museli se vykoupit skákáním v pytli. Rychle pryč odtud všichni utíkali do kopce, aby za horizontem narazili na nebezpečné čaroděje. Takže z bláta do louže. U nich musely děti strkat ruce do zakrytých kyblíků a se strachem očekávat, že se jim do prstů zakousnou různá neřádstva.

Dobrodružná stezka pro děti v Ústí. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Na dalším stanovišti konečně narazily děti na lidskou posádku. Byli to myslivci z Mysliveckého spolku Janová – Ústí, kteří si vždy dovedou pro děti nachystat spoustu zajímavých věcí. Zde musely poznat zvíře podle lebky a paroží nebo podle kožešiny. Z různých věcí na stole musely vyřadit ty, které nepatří do lesa. Ale největší dobrodružství zažívaly při střelbě na plechovku nebo na ocelové makety zvířat. U myslivců se dětem líbilo bez rozdílu věku. O to hrůznější zážitky prožívaly o kus dál, kde na ně čekaly tři nebezpečné čarodějnice. Odchycené děti musely nosit na lopatě obrovské nechutné pavouky a vybírat odporný hmyz do pochoutkové žlutozelené polévky s červenými bublinami. Nicméně i zde děti vyzrály na čarodějnice podobně jako v pohádce a za zády jim z domečku loupaly perníček.

Na strašidelné zážitky mohly děti zapomenout s klauny, kde je opět čekala řada úkolů včetně jednoho, který je v dnešní době pro řadu dětí téměř nepřekonatelný – kotoul vpřed. Ale děti, které se vydaly v Ústí na stezku, byly tělesně zdatné, takže předváděly nadšeně i kotouly vzad. A to dokonce i dětičky, které ještě chodily do školky. Našla se i odvážná maminka a vykouzlila ukázkový kotoul vpřed. Na další štaci čekala výletníky opravdu ztřeštěná stanoviště. Kačeřice si s každým dala placáka, zaklapala placatým zobákem a poté si postavila soutěžící na lajnu, odkud museli házet do dálky gumákem, kterému se v obchodě říká holínka. To byla obrovská sranda. A hned vedle prováděla pokusy šílená vědkyně, která měla vlasy zježené, jako kdyby spolkla odjištěný granát. Nicméně děti hleděly na barvící se tekutiny jako na zázrak. A když si sami vytvořily bublající roztok ve zkumavce, cítily se jako Marie Curie – Skłodowská při pátrání po atomu.

Ale to již na děti čekala parta ze Čtyřlístku. Jen Myšpulín si nedal pokoj a zase nějakým pokusem zmenšil Pinďu, tak jej Fifinka nosila po kapsách. Zde si především kluci přišli na své slalomem s kopačákem, ale ani holky nezůstaly pozadu. Jak se blížil cíl, spěchaly na další zastávku, kde je čekala slečna Beruška se svým obdivovatelem Ferdou Mravencem. Zde musel každý soutěžící zvládnout zase slalom na koloběžce. To byla pro děti malina. A rychle k Bobovi a Bobkovi házet mrkvemi do klobouku kouzelníka Pokustóna nebo skákat panáka. Jen pozor, aby mrkvičky nemizely v břichu vykutálených králíků. A hurá na poslední zastávku na hřišti, odkud děti vyšly. Zde na ně čekali Vikingové v plné zbroji i s celým zbrojním vybavením kmene. Poslední razítko a všichni se stali vítězi a mohli se veselit s plným hřištěm veselých dětí i dospělých. Po chvíli nastala další paráda – kácení máje. A pily se chopili místo bambitek loupežník Lotrando a loupežník Rumcajs. Včelka Mája bzučela po celém hřišti a nemohla se dočkat až se nasosá z láhve připevněné na vrcholku májky. Jakmile májka padla, začal boj o pentle. Děti se také vrhly do oživovacích pokusů májového lezce, který padl s májkou. Prováděly nepřímou masáž srdce, kterou se dnes naučily a Včelka Mája dávala umělé dýchání, i když to už se dnes nedělá. Ale když ji nikdo nechtěl líbat…

Perfektní odpoledne, podvečer i noc v Ústí dopadla přesně tak, jak má úspěšná akce dopadnout. Paní hostinská vyvěsila na dveře velkou ceduli U snědeného (vypitého) krámu a všichni šli konečně snít své sny.

text a foto: Radomír Dolanský