V Janové hasiči patnácti sborů dopravili vodu 1,5 km od zdroje

Dobrovolní hasiči dlouhá léta nacvičují dálkovou dopravu vody k lokalizacím požárů v lesním porostu, což je na Valašsku velmi důležitá taktická příprava. Letos připadlo pořadatelství dobrovolnému sboru z Janové.

K účasti se nehlásí jen sbory z našeho okresu, ale například i zpoza Syrákova. Tentokrát přijeli hasiči z Ubla nebo ze Všeminy. Celkově se nakonec zúčastnilo taktického cvičení 15 dobrovolných sborů. Byly to SDH Ústí u Vsetína, Leskovec, Seninka, Všemina, Lhota City, Liptál, Jasenka, Nový Hrozenkov, Rokytnice, Janová, Hovězí, Jasenná, Semetín, Hošťálková, Ublo. Tato konkrétní akce má na Vsetínsku již docela dlouhou historii a naštěstí stále ještě odolává všem negativům dnešní doby. Sbory si ji nazvaly Putovní kýbl a starý, zjizvený pozinkovaný kýbl putuje po jednotlivých sborech od roku 2010, kdy proběhl nultý ročník na Jasence. Když odečteme nulu a covidový rok, tak letos proběhl 15. ročník, počítáme-li dobře. A shodou okolností v Janové převzala putovní kýbl opět Jasenka. Kýbl po akci převzal zástupce SDH Jasenka Martin Burianec zvaný Bury s obšírným komentářem svého velitele Honzy Malého, co vše čeká účastníky v roce 2027 na Jasence. Ještě je nutné dodat, že co rok přibývá na hraně kýblu visačka pořádajícího sboru, takže za ta léta jeho historická cena značně stoupla.

Sraz všech účastníků proběhl v areálu zemědělského družstva v Janové. Těch 15 sborů včetně velitele zásahu Víta Kopeckého a jeho asistentky Kláry Pončíkové, oba SDH Janová, dosáhlo na číslo přítomných dobráků 77. Že bylo sychravé a poměrně studené ráno zahalené mlhou, o tom se vůbec nemusíme bavit. Jsou to přece dobrovolní hasiči, kteří si zvolili jako životní poslání pomáhat lidem bez natažených rukou čekajících na odměnu.

Dálková doprava vody v Janové. Foto: Radomír Dolanský, celá fotogalerie ZDE

Jen si připomeňme vzácné motto z Hasičského desatera, které pochází z 19. století: Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí. Takže i tentokrát hasiči opustili vyhřáté postele a teplo domova. Ale jakmile se v areálu družstva začaly objevovat party kamarádů z různých sborů, veškeré útrapy ranního vstávání byly zapomenuty a všude, kam oko pohlédlo, se vítali služebníci svatého Floriánka, patrona hasičů. Na stovkách hasičských zbrojnic dodnes přetrvalo politické změny i sekularizaci původní motto všech hasičů: Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci, vlasti k ochraně, kdy se poslední část někdy měnila za výraz vlasti ku prospěchu. Dodnes se na slavnostních akcích vítají tito dobrovolní hrdinové oslovením bratři a sestry. Slavná historie sborů ještě stále přežívá. Třeba i v hesle: Vstup dobrovolný, kázeň povinná. Do Janové přijely samozřejmě i sestry hasičky. Sice musel člověk trochu zapátrat, ale přijely.

Po osmé hodině ranní hasiči na nástupu přijali poslední pokyny velitele zásahu Víta Kopeckého, pro kterého byla tato akce poslední v barvách dobrovolného sboru z Janové, ale také s kamarády z okresu a kraje. Jeho životní cesta bude pokračovat v jiné části republiky. Hned po nástupu začaly vyjíždět první jednotky. Najížděly s rozsvícenými majáky a sirénami na hlavní cestu II/487, kde regulovčíci řídili dopravu. Projeli přes most nad řekou Bečvou a zamířili do místní části Štěpnice a dále ke Kadějovu. Samozřejmě první jely vozy, které následně obsadily zadní stanoviště. Mezi nimi se však objevila i cisterna SDH Ústí, které mělo na starosti nejdůležitější stanoviště č. 1, na pravém břehu řeky Bečvy, odkud se následně vedla voda k místu požáru. Naštěstí déšť v posledních týdnech zajistil, že hasičům v hadicích místo vody nechrastilo kamení. Hasiči ihned po příjezdu na stanoviště začali chystat hadice a mašiny, propojovali je s vybavením sborů před sebou i za sebou a čekali na hlášení, že akce začala a voda teče hadicemi vzhůru.

Dálková doprava vody v Janové. Foto: Radomír Dolanský, celá fotogalerie ZDE

Celkově musely stroje vytlačit vodu po trase 1,5 kilometru dlouhé do převýšení 116 metrů. Místy se objevila únava materiálu, třeba prasklina v hadici, to vše se operativně řešilo za provozu, bez přerušení sání. Hned za vodou spěchala Karin Šviráková ze sboru Ústí, která kontrolovala na jednotlivých stanovištích dodržování bezpečnosti práce, výstroj i výzbroj. Vše hlásila průběžně veliteli zásahu, kterého po celé trase vozil s nádherným šestikolovým strojem Tomáš Mucha člen SDH Leskovec. Takto vše směřovalo k posledním několika stanovištím, která již hasila asi na stometrovém rozestupu požár lesního porostu. Při nácviku je postávání s hadicí asi tou nejjednodušší prací z celé akce. Ale pokud opravdu hoří, je tato pozice extrémně náročná a nebezpečná. Ostatně není to tak dávno, co shodou okolností asi kilometr vzdušnou čarou v lese nad Janovou opravdu hořelo. Tam se dostaly jen cisterny. Z hřebene bylo na dálkovou dopravu vody všude daleko.

Velitel oznámil vysílačkou všem stanovištím ukončení cvičení a celou partu pozval do sportovního areálu obce, kde na ně čekal guláš, špekáčky a další tekutiny k hašení v hliníkových cisternách z označením KEG. V putovním kýblu čekala za úspěšnou akci trnková odměna, a protože parta byla veliká, její sestřičky se zatím chladily ve zbrojnici SDH Janová. Ale o úspěšnosti musel rozhodnout velitel zásahu Vít Kopecký. Protože však, jak již bylo napsáno, byla dálková doprava vody jeho poslední hasičskou akcí ve Zlínském kraji, nemohl kamarádům zkazit rozlučkový den. Ti jej na cestu do nové životní etapy vyprovodili potleskem před nastoupenými sbory a společným památkovým fotem. A pak se vrhli na jedinou odměnu dobrovolných hasičů – posezení s bratry a sestrami.

text a foto: Radomír Dolanský