V rámci 65. ročníku Zlín Film Festivalu byly na Chodníku slávy před Velkým kinem slavnostně odhaleny dvě nové hvězdy. Patří herečce Lindě Rybové a herci Sašovi Rašilovi. Oba umělci byli oceněni za své dlouholeté působení ve filmu, které započali již v dětství a úspěšně je rozvíjejí dodnes. Jejich hvězdy jsou v pořadí 43. a 44. na tomto prestižním chodníku, jenž vznikl ve spolupráci festivalu s Nadačním fondem Kapka naděje.   Linda Rybová se poprvé objevila před kamerou ve třinácti letech ve filmu Můj přítel d’Artagnan. Od té doby ztvárnila řadu rolí v pohádkách a filmech pro děti, jako například Čarodějky z předměstí, Žabí princ či O léčivé vodě. Za vedlejší roli ve snímku Tmavomodrý svět byla nominována na Českého lva. „Z hvězdy na Chodníku slávy mám velkou radost, zejména proto, že miluji staré české pohádky a filmy pro děti. Je to pro mě velká čest,“ uvedla Linda Rybová.   Saša Rašilov, pocházející ze slavné herecké rodiny, se do povědomí diváků zapsal rolí ve filmu Šakalí léta. Je známý také svými výkony v pohádkách Kouzelný měšec a Křesadlo. Významnou část jeho kariéry tvoří dabing – propůjčil hlas například Mickey Mousovi a Willymu Wonkovi ve filmu Karlík a továrna na čokoládu. Za dabing získal Cenu Františka Filipovského a za vedlejší roli ve filmu Arvéd byl nominován na Českého lva. „Mám opravdu radost, do Zlína jsem přijel moc rád. Mám rád festival, děti, to město, mám radost, že už není Gottwaldov, mám rád Baťu, zlínské divadlo, Valašsko, Valachy… a jednu Valašku jsem si vzal za ženu,“ vyjádřil se Saša Rašilov. [caption id="attachment_215190" align="alignnone" width="690"] Linda Rybová a Saša Rašilov odhalili své hvězdy na zlínském Chodníku slávy[/caption] Chodník slávy ve Zlíně vznikl v roce 2006 jako součást doprovodného programu Zlín Film Festivalu a od té doby se stal tradičním místem, kde jsou oceňovány osobnosti, jež začaly svou filmovou kariéru v brzkém věku.   Součástí akce bylo i předání výtěžku z charitativní neděle, která vynesla pro nadační fond Kapka naděje 27 110 Kč. Šek na uvedenou částku převzala z rukou prezidenta Zlín Film Festivalu Čestmír Vančura zakladatelka a prezidentka fondu Vendula Pizingerová.   -tz-

Potřebujete prodat staré, nebo nepotřebné oblečení, spotřebiče, elektroniku, pneumatiky, automobil... vyzkoušejte naši inzerci.

Silná bouřka, která se ve čtvrtek večer přehnala přes Zlínský kraj, zaměstnala hasiče napříč regionem. Zasahovali u desítek událostí souvisejících s větrem, deštěm i blesky. Nejvážnější incident se odehrál v tábořišti Pulčín ve Francově Lhotě, kde spadlá větev zranila dva žáky na školním táboře.   „Včera krátce po deváté hodině večerní přijalo krajské operační a informační středisko oznámení o ulomené velké větvi, která spadla na dva žáky,“ uvedla tisková mluvčí hasičů Lucie Javoříková. Jednalo se o tábor u Francovy Lhoty, kde byli na pobytu žáci základní školy. Větev na jednoho spadla a do druhého narazila. Na místě zasahovala záchranářská posádka z výjezdové základny ve Valašských Kloboukách a posádku s lékařem ze Vsetína. „Zdravotnické týmy na místě vyšetřily a ošetřily dva nezletilé pacienty. Oba utrpěli zranění poté, co do prostoru tábořiště spadla velká větev a tyto táborníky zasáhla. Oba pacienti si stěžovali především na bolest krční páteře. Po jejich zajištění v rámci přednemocniční neodkladné péče je záchranáři šetrně transportovali na urgentní příjem Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně,“ popsala pro server regionvalasko.cz mluvčí záchranářů Gabriela Netopilová Sluštíková.   Hasiči na místě poskytli první psychickou pomoc. „Zbytek dětí jsme pomohli sbalit a přesunout na bezpečné místo, kde si je následně převzali rodiče,“ doplnila mluvčí hasičů Javoříková.  

Silná bouřka ve Valašské Polance a okolí

Odstranění popadaných stromů, čerpání vody ze zatopených objektů

Pohádkové stezky pořádají spolky skoro všude v republice. V Ústí u Vsetína se však rozhodli vycházkovou stezku ozvláštnit i jinými zastávkami než jenom z pohádkové říše. Zastávek na bezmála pětikilometrové trase převážně v přírodním terénu nad obcí bylo patnáct, ale úkolů zde děti našly mnohem více.   Zájem byl opravdu značný. Zatímco dospěláci chystali na stůl hromady dárků pro děti, kterým z toho přecházel zrak, tak se u startu tvořila poměrně značná fronta. Chystala se mládež po skupinkách kamarádů, ale i ti nejmenší caparti doprovázeni rodiči a případně i mladšími sourozenci v kočárcích. Přestože, jak bylo zmíněno, vedla stezka převážně přírodou, byla celá sjízdná i pro kočárky, takže veselého dětského dne a kácení máje využily celé rodiny. Pěšinu skrz louku obec vyžala, aby byla procházka příjemným osvěžením, a nikoliv bitvou s divokou džunglí. Celou opravdu perfektní procházku můžete zhlédnout v bohaté fotogalerii, která je součástí tohoto článku.   Úderem druhé hodiny odpolední vyfasovaly startující děti pohlednici obce Ústí na šňůrce, kde pak během trasy dostávaly razítka za splněné úkoly. V Ústí si mohli dovolit připravit pro děti stezku s mnoha velezajímavými zastávkami, protože v této obci ještě pořád žije řada lidí, kteří se dovedou sejít a společně připravit ve svém volném čase výborné akce pro spoluobčany a jejich děti. Samozřejmě i pro všechny ostatní návštěvníky, kteří se rozhodnout přijít odkudkoliv. Něco takového dnes vůbec není samozřejmostí. Navíc lidé, kteří obětují v Ústí svůj volný čas pro tyto akce, se baví možná ještě více než děti, pro které všechny srandičky chystají. Dokonce i jejich kreativita v tvorbě masek je vyhlášená, takže se nemůže stát, že by se rodiče dětí setkali s maskou, kterou vídali v dobách, kdy sami byli ještě děti. Dospěláci v Ústí jsou prostě akční hračičkové.   [gallery columns="4" ids="215306,215307,215309,215308"] Dobrodružná stezka pro děti v Ústí. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE   Hned na první zastávce vítali děti Rumcajs s Mankou. Žádné atrapy! Rumcajs měl pravý plnovous a vypadal i se svou krásnou Mankou, jako by právě vyskočili z knihy Václava Čtvrtka z obrázku kreslíře Radka Pilaře. Na děti byl Rumcajs hodný, hartusil jen na panstvo. Ale přesto musely splnit úkoly zručnosti. Zatlouct kladívkem hřebík do špalku a místo bambitkou sestřelit plechovky tenisákem. Na dalším stanovišti čekal děti mnohem důležitější úkol – záchrana lidského života. Pod dozorem vyškoleného personálu stanoviště se musely obléci do jednorázových ochranných zdravotnických pomůcek a zahájit na figuríně nepřímou srdeční masáž. Jak děti zjišťovaly, není to žádný med správně zachraňovat život tak, aby naopak spíše člověku neublížily. Ty menší děti zalepovaly na obrázku bolínka a ty ještě menší si mohly kreslit.   O kus dále čekal na děti vodník a vodnice. Dětem zavázali oči a ty pak lovily z nádrže předměty a musely je podle hmatu poznávat. Docházelo k paradoxům, že řada dětí věděla, co drží, ale nemohla najít vhodná slova, jak předmět pojmenovat. Protože byl úkol náročný, mohly si za odměnu vybrat bublifuk. To se však již skupinky soutěžících vydaly na cestu do pekla, kde je vítal strašidelný opravdický čert s ďábelským úsměvem. Když byl už moc rozjívený, raz dva jej postavila do latě Káča, která měla pro strach uděláno. Svět se mění a proto jsme byli svědky scény, kdy soutěžící dítě vyslovilo přání odejít do pekla. To tak překvapilo čerta, že musel volat pekelným telefonem Belzebubovi, co má v takovém případě dělat. Žádost byla okamžitě zamítnuta z obavy, že by se mohlo jednat o další Dorotu Máchalovou, a to už by peklo neustálo.   Další hádanky musely děti řešit v kuchyni mladých kuchařek, kde vybíraly ingredience vhodné do polévky nebo se zakrytýma očima musely čichem poznat, co je ukryto ve sklenici. Nejtěžší hádankou bylo asi koření hřebíček. Škoda, že zde neměly kuchařky třeba tvarůžky. Opodál už čekali nebezpeční loupežníci. Přepadli pocestné a pokud neměli žádné šperky, zlato a peníze, museli se vykoupit skákáním v pytli. Rychle pryč odtud všichni utíkali do kopce, aby za horizontem narazili na nebezpečné čaroděje. Takže z bláta do louže. U nich musely děti strkat ruce do zakrytých kyblíků a se strachem očekávat, že se jim do prstů zakousnou různá neřádstva. [caption id="attachment_215310" align="alignnone" width="690"] Dobrodružná stezka pro děti v Ústí. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Na dalším stanovišti konečně narazily děti na lidskou posádku. Byli to myslivci z Mysliveckého spolku Janová – Ústí, kteří si vždy dovedou pro děti nachystat spoustu zajímavých věcí. Zde musely poznat zvíře podle lebky a paroží nebo podle kožešiny. Z různých věcí na stole musely vyřadit ty, které nepatří do lesa. Ale největší dobrodružství zažívaly při střelbě na plechovku nebo na ocelové makety zvířat. U myslivců se dětem líbilo bez rozdílu věku. O to hrůznější zážitky prožívaly o kus dál, kde na ně čekaly tři nebezpečné čarodějnice. Odchycené děti musely nosit na lopatě obrovské nechutné pavouky a vybírat odporný hmyz do pochoutkové žlutozelené polévky s červenými bublinami. Nicméně i zde děti vyzrály na čarodějnice podobně jako v pohádce a za zády jim z domečku loupaly perníček.   Na strašidelné zážitky mohly děti zapomenout s klauny, kde je opět čekala řada úkolů včetně jednoho, který je v dnešní době pro řadu dětí téměř nepřekonatelný – kotoul vpřed. Ale děti, které se vydaly v Ústí na stezku, byly tělesně zdatné, takže předváděly nadšeně i kotouly vzad. A to dokonce i dětičky, které ještě chodily do školky. Našla se i odvážná maminka a vykouzlila ukázkový kotoul vpřed. Na další štaci čekala výletníky opravdu ztřeštěná stanoviště. Kačeřice si s každým dala placáka, zaklapala placatým zobákem a poté si postavila soutěžící na lajnu, odkud museli házet do dálky gumákem, kterému se v obchodě říká holínka. To byla obrovská sranda. A hned vedle prováděla pokusy šílená vědkyně, která měla vlasy zježené, jako kdyby spolkla odjištěný granát. Nicméně děti hleděly na barvící se tekutiny jako na zázrak. A když si sami vytvořily bublající roztok ve zkumavce, cítily se jako Marie Curie - Skłodowská při pátrání po atomu.   Ale to již na děti čekala parta ze Čtyřlístku. Jen Myšpulín si nedal pokoj a zase nějakým pokusem zmenšil Pinďu, tak jej Fifinka nosila po kapsách. Zde si především kluci přišli na své slalomem s kopačákem, ale ani holky nezůstaly pozadu. Jak se blížil cíl, spěchaly na další zastávku, kde je čekala slečna Beruška se svým obdivovatelem Ferdou Mravencem. Zde musel každý soutěžící zvládnout zase slalom na koloběžce. To byla pro děti malina. A rychle k Bobovi a Bobkovi házet mrkvemi do klobouku kouzelníka Pokustóna nebo skákat panáka. Jen pozor, aby mrkvičky nemizely v břichu vykutálených králíků. A hurá na poslední zastávku na hřišti, odkud děti vyšly. Zde na ně čekali Vikingové v plné zbroji i s celým zbrojním vybavením kmene. Poslední razítko a všichni se stali vítězi a mohli se veselit s plným hřištěm veselých dětí i dospělých. Po chvíli nastala další paráda – kácení máje. A pily se chopili místo bambitek loupežník Lotrando a loupežník Rumcajs. Včelka Mája bzučela po celém hřišti a nemohla se dočkat až se nasosá z láhve připevněné na vrcholku májky. Jakmile májka padla, začal boj o pentle. Děti se také vrhly do oživovacích pokusů májového lezce, který padl s májkou. Prováděly nepřímou masáž srdce, kterou se dnes naučily a Včelka Mája dávala umělé dýchání, i když to už se dnes nedělá. Ale když ji nikdo nechtěl líbat…   Perfektní odpoledne, podvečer i noc v Ústí dopadla přesně tak, jak má úspěšná akce dopadnout. Paní hostinská vyvěsila na dveře velkou ceduli U snědeného (vypitého) krámu a všichni šli konečně snít své sny.   text a foto: Radomír Dolanský

V sobotu 31.05.2025 oslavil sbor dobrovolných hasičů Mirošov 80. výročí jeho založení. Hasiči zhodnotili svou osmdesátiletou činnost na Valné hromadě, kde proběhlo také ocenění zasloužilých členů a aktivních funkcionářů za jejich příkladnou práci pro sbor a obec Mirošov. Poděkování vyjádřili také starosta města Valašské Klobouky Josef Bělaška a starosta Krajského sdružení hasičů Zlínského kraje Vlastimil Nevařil, který SDH Mirošov udělil ocenění za příkladnou práci. Oslavy pokračovali slavnostním průvodem obcí do sportovního areálu, kde byla za hasiče sloužena Mše svatá. K 80. výročí SDH Mirošov si jeho členové dopřály také dar v podobě nového praporu, který byl u této příležitosti vysvěcen.   [gallery size="medium" ids="215211,215212,215213"]  

O víkendu proběhne v Mirošově Hasičský den

Ve středu 4. června dvacet minut před osmou hodinou ráno ve Vizovicích na Masarykově náměstí na přechodu pro chodce srazil řidič osobního vozidla nezletilou chodkyni, která přecházela vozovku.   „Řidič si pravděpodobně nevšiml dívky, která vstoupila na přechod pro chodce z jeho pohledu zprava, a srazil ji. Dívka po střetu upadla zpět na chodník. Bohužel utrpěla těžké zranění, které si vyžádalo transport vrtulníkem do nemocnice v Brně,“ popsala mluvčí policistů Monika Kozumplíková.   Veškeré okolnosti této nešťastné dopravní nehody prověřují zlínští kriminalisté ve spolupráci s dopravními policisty.   ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PRO CHODCE 1. Pamatuj, že do vozovky smíš vstoupit až po bezpečném rozhlédnutí. 2. Základním pravidlem je podívat se nejprve vlevo, potom vpravo a nakonec zase vlevo. Pokud je to bezpečné, přejdi. 3. Důležitý je také oční kontakt s řidičem. Pokud vidíš, že tě řidič vidí a zastaví, můžeš přecházet.   -tz-

Silnice mezi Slavičínem a areálem zbrojovky bude uzavřena od pátku 6. června 12:00 do nedělního rána 8. června. Důvodem uzavírky je konání metalového festivalu.   Karpaty Hard fest se uskuteční v Armyparku Slavičín v těsné blízkosti uzavřené silnice. „Omlouváme se za komplikace, ale bezpečnost je pro nás prioritou. Objízdná trasa bude vedena přes Divnice,“ říká pořadatel festivalu Marcel Zvonek. Organizátoři prosí řidiče o zvýšenou opatrnost a respektování dopravního značení.   Uzavírka  - silnice mezi Slavičínem a areálem Army parku  - od pátku 6. června 12:00 do nedělního rána 8. června. [caption id="attachment_215153" align="alignnone" width="1144"] Červeně označená uzavřená silnice, modře jsou označeny možné průjezdy a objížďky. Mapový podklad mapy.cz[/caption] Pro návštěvníky festivalu je připraveno parkování na parkovištích SOŠ Slavičín a v areálu průmyslové zóny. Příjezd k parkovištím je možný od Valaškých Klobouk přes Vlachovice, nebo od Slavičína přes Divnice.  

Karpaty Hard fest

Policisté z Rožnova pod Radhoštěm a okolních obvodních oddělení od včerejška pátrají po čtyřiasedmdesátileté seniorce z Dolní Bečvy, která včera dopoledne odešla na zahradu u rodinného domu, kde bydlí, odkud záhy zmizela neznámo kam. Žena u sebe nemá mobilní telefon.   „Policisté během včerejška propátrali celou obec i její okolí, do pátrání se zapojila také Letecká služba Policie České republiky. Dnes pátrací akce pokračuje v okolí řeky Bečvy díky novým poznatkům, které policisté získali. V pátrání nám pomáhají také hasiči a o pomoc jsme požádali i policejní potápěče,“ uvedla mluvčí policistů Monika Kozumplíková.   Žena je vysoká asi 160 cm, má plnoštíhlou postavu, krátké prošedivělé vlasy, na sobě měla obutou reflexní obuv a tmavé kalhoty. Pokud jste pohřešovanou ženu viděli nebo víte, kde by se mohla zdržovat, volejte, prosím, na linku tísňového volání policie – 158.   Aktualizace 8. 6. 2025: Pohřešovaná seniorka byla dnes okolo sedmnácté hodiny vypátrána na lesní cestě v katastru obce Vigantice. Byla v pořádku. Následně byla předána do péče zdravotnické záchranné služby. Děkujeme všem za pomoc při pátrání.   -tz-

V úterý 27. května 2025 se v krásných prostorách muzea Vařákovy paseky v Lačnově konala vernisáž výtvarné soutěže „SRDCE VALAŠSKA“ . Soutěže se zúčastnilo 18 škol, školek a školních družin z blízkého i dalekého okolí.   „Ze 185 děl bylo oceněno 75 výtvorů. Cílem této akce bylo vzájemně se setkat, potkat, propojit naše valašské školy, školky a školní družiny a vzájemně se inspirovat, povzbudit a být spolu. Děti a jejich učitelky se aktivně a s nadšením zapojili do této soutěže. Jejich práce jsou nejen plné barev, ale i představivosti, nadšení a někdy i nečekané hloubky,“ uvedla za organizátorky Ludmila Vichtorová. Každý obrázek je malým pohledem do světa, který je pro nás dospělé často už trochu zapomenutý – světa, kde má příroda hlas, les dýchá a srdce bije pro každý strom, řeku i veverku. „Je krásné vidět jak je vzácné a důležité Valašsko – nejen jako místo na mapě, ale i jako místo v srdci,“ dodala Ludmila Vichtorová.   [gallery columns="5" ids="215176,215172,215173,215174,215175"] Vernisáž výtvarné soutěže „SRDCE VALAŠSKA“ v Lačnově. Celá fotogalerie ZDE   Výstavu je možné shlédnout o víkendech v rámci prohlídky Muzea Vařákových pasek do 17. srpna 2025 v otevírací době muzea 13-17 hodin.   Školní či jiné skupiny si mohou prohlídku mimo otevírací dobu muzea dopředu domluvit na emailu mistostarosta@lacnov.eu nebo telefonu 603 197 709.   -tz-

Letní čas bývá ve Valašských Kloboukách každoročně spojený s nabitým kulturním programem, při kterém si návštěvníci mohou vybírat z koncertů, festivalových událostí, projekcí letního kina, komentovaných prohlídek, dětských pořadů, výstav, divadel a dalších akcí. A letos se pomyslná laťka možná posune zase o kousek výš… Klobucké kulturní léto s přívlastkem 2025 právě stojí na svém začátku a jeho jízdní řád bude více než atraktivní. Tak přijměte pozvání!   „Letošní Klobucké kulturní léto odstartuje opravdu ve velkém stylu, koncertem Jarka Nohavici a jeho hostů, který byl vyprodán během několika dnů. A více než tříměsíční program klobouckému publiku nabídne mnohé další interprety a kapely zvučných jmen, vystoupí u nás mimo jiné Kamil Střihavka, Hradišťan, Michal Horák, Tomáš Kočko a orchestr, Laura a její Tygři, Doga a mnoho dalších,“ zmínil Jaroslav Baloušek, místostarosta města Valašské Klobouky.   Návštěvníci mohou zavítat na tradiční velké akce jako Valašské kumštování, Setkání muzikantů v Bílých Karpatech s gastrofestivalem, Živé dřevěnice, festival V radosti či Valašský pivní košt. Rozvíjejí se ale také nové formáty, například Lesní festival udržitelnosti, Víno a cimbál pod hvězdami, Jam Night nebo beseda Klobuckého kosmického programu. Díky ohlasu letních kin se letos projekce opět vypraví jak do Smoliny, tak i do Lipiny.   [gallery columns="4" ids="215076,215075,215077,215074"] „V nabídce akcí myslíme i na děti, pro které se chystá Vítání prázdnin v mexickém stylu, divadlo o Ferdovi Mravenci nebo letní kino Zlatovláska. Dětské zóny ale budou připravené i při dalších událostech Valašským kumštováním počínaje a křesťanským festivalem V radosti konče. O speciální zónu pro rodiny se letos rozšíří také Živé dřevěnice, které na náměstí nabídnou valašský dvorek s kolotočem, tvořivou dílnou, živými zvířaty nebo farmářským trhem,“ přiblížila Magdalena Raková, ředitelka Kulturního a vzdělávacího střediska Valašské Klobouky.   Do programu Klobuckého kulturního léta jsou každoročně zařazovány události pořádané kulturním střediskem i dalšími organizátory z řad spolků a ostatních aktérů kulturního dění. „Letos v premiéře zpestří nabídku letního vyžití také kavárna Port, která na nádvoří podnikatelského centra připraví koncerty písničkáře Michala Horáka či kapel Adorare a Good News Band. Dům na rohu pak bude pokračovat ve svých pořadech Hudba na západ slunce. Za těchto romantických okolností o prázdninách vystoupí sbor Laštověnka nebo komorní soubor Trio Con Amore,“ popsala Magdalena Raková.   Nejen milovníkům výtvarného umění budou během léta mířit pozvánky na vernisáže výstav v klobouckých galeriích. Kdo by se rád dozvěděl více o zdejší historii, neměl by si nechat ujít některou ze série komentovaných prohlídek, díky kterým se veřejnosti otevřou dveře klobouckých dřevěnic, domu Josefa Bratmanna nebo kaple svatých Cyrila a Metoděje. Lidé se mohou v doprovodu průvodce projít i po městské památkové zóně nebo místním hřbitově. A příznivci přenosů z operních sálů či koncertních síní jistě vyhledají projekce v kině Svět.     -tz-

Řeka Bečva čelila od únorové havárie nákladního vlaku v Hustopečích vážné hrozbě v podobě úniku nebezpečného benzenu. Poslední monitoring však prokázal, že se do řeky žádné znečištění po havárii nedostalo.   Akreditovaná laboratoř Povodí Moravy, která je schopná zachytit koncentrace benzenu nad 0,1 mikrogramů v litru vody, potvrdila, že v žádném vzorku tato koncentrace překročena nebyla. Povodí Moravy tak monitoruje od pondělí 2. června kvalitu vody v řece Bečvě dle schváleného havarijně sanačního projektu pro odstranění následků havárie už jen jedenkrát za 14 dní.   „Je to skvělá zpráva pro životní prostředí. S ohledem na mimořádnost celé situace a významné ohrožení vodního ekosystému jsme prováděli odběry a analýzy kvality vody v Bečvě od prvního dne havárie dvakrát týdně na pěti místech od Hustopečí nad Bečvou po Troubky, kde Bečva ústí do Moravy,“ vysvětlil generální ředitel Povodí Moravy David Fína.   Laboratoře pracovaly, především v první fázi havárie, v nepřetržitém provozu a současně také prováděly rozbory další vzorků, které jim dodávala Česká inspekcí životního prostředí. Povodí Moravy si také průběžně vyměňovalo informace a výsledky monitoringu s dalšími organizacemi, které sledovaly především situaci v jezeře č. 6.   Z místa havárie unikla do životního prostředí pouhá tři procenta benzenu, zbývající část je lokalizovaná v prostoru uzavřeném štětovnicovými stěnami. „Díky profesionalitě celého zásahu po havárii, vynikající spolupráci všech složek HZS, firem zapojených do dekontaminace a také díky práci České inspekci životního prostředí se podařilo únik benzenu minimalizovat a řeku Bečvu ochránit,“ dodal Fína.   Sanace a dekontaminace budou podle projektu sanačních prací trvat ještě několik let.   -tz-

Na základě aktuálních výsledků akreditované laboratoře Zdravotního ústavu v Ostravě byl na území Luhačovic a přilehlých oblastí potvrzen výskyt viru klíšťové encefalitidy v populaci klíšťat. Výsledky byly doručeny dne 30. 5. 2025.   Každoročně provádí Krajská hygienická stanice Zlínského kraje ve vybraných lokalitách regionu odborné sledování výskytu klíšťat a jejich případné nakaženosti virem klíšťové encefalitidy. Letos výsledky potvrdily nízké, ale prokazatelné riziko výskytu nakažených klíšťat na území Luhačovic a okolí.   Podíl infikovaných klíšťat v této oblasti se pohybuje mezi 1 až 3 %. Přestože jde o relativně nízké hodnoty, nelze vyloučit možnost nákazy. Z tohoto důvodu žádáme občany i návštěvníky o zvýšenou opatrnost a dodržování preventivních opatření.   [gallery size="medium" ids="215116,215115,215114"] Index aktivity klíštěte. Aktivita klíštěte vyjadřuje podíl klíšťat v dané lokalitě, která jsou připravena k napadení hostitele. S rostoucí aktivitou klíštěte roste stupeň rizika napadení.  

Doporučení pro veřejnost

Medvěd Jura opět zve turisty k výletům po Valašsku. V neděli 1. června odstartoval 7. ročník oblíbené regionální hry Poznáváme Valašsko, která turistům představuje 20 známých i méně známých turistických cílů v regionu. Cestovatelé si mohou ve vybraných informačních centrech pořídit brožurku s popisem a mapou tras a s razítkovací kartou, do které na jednotlivých místech sbírají razítka a mohou se tak zařadit do závěrečného slosování o ceny. Pomyslným průvodcem a symbolem hry, jejímž cílem je propagace Valašska a podpora cestovního ruchu, je medvěd Jura.   V uplynulých šesti ročnících už účastníci hry s medvědem Jurou prozkoumali 120 míst na Valašsku. Její popularita stále roste: oslovuje nejen jednodenní výletníky z Valašska a okolních regionů, ale i turisty ze vzdálenějších míst, kteří v létě přijíždí na Valašsko trávit dovolenou a hledají tipy na zajímavé výlety.     „Pravidelně se do hry zapojuje až 5 tisíc hráčů z blízkého i vzdálenějšího okolí, a to nejen rodiny s dětmi, ale i turisté, cyklisté a aktivní senioři. Účastníky máme nejen ze Zlínského, ale také z Moravskoslezského, Jihomoravského a Olomouckého kraje a přibývají i návštěvníci z dalších regionů včetně Slovenska. Všechna razítka posbírá a do soutěže o ceny se přihlásí každý rok až 1 400 soutěžících,“ uvedla Martina Hovořáková z Destinační společnosti Valašsko, která hru pro návštěvníky Valašska připravuje.  

Letošní novinky

Čtrnáct setkání s medicínou nabídl letošní, v pořadí již devátý ročník Valašského Medik Klubu. Zúčastnilo se jej 32 studentů třetích ročníků gymnázií ze Vsetína, Valašského Meziříčí a Valašských Klobouk. Na základě výsledků testů a docházky nemocnice již tradičně vyhlašuje Medika roku, tentokrát se o nejvyšší příčku se shodným počtem bodů podělily gymnazistky Anna Komnacká a Klára Matějovská z MG, SZŠ a VOŠZ Vsetín.   Studenty se zájmem o další studium medicíny a dalších zdravotnických oborů čekaly nejen přednášky lékařů a dalších specialistů z jednotlivých oborů, ale také návštěvy pracovišť a setkání se zdravotníky. Prohlédli si špičkově vybavené radiodiagnostické pracoviště, laboratoře, velký ohlas měla přednáška s chirurgickou či ortopedickou tematikou. „Na závěr proběhlo ověření získaných vědomostí testem. Studenti nám rovněž poskytli zpětnou vazbu, ať už v dotaznících nebo při osobních setkání, přičemž často zmiňovali, jak moc pro ně bylo přínosné, že se programu mohli účastnit,“ sdělila personalistka Mgr. Pavla Psotová s tím, že o Valašský Medik Klub je tradičně velká poptávka mezi školami i studenty samotnými.   „Je pro nás cenné, že Valašský Medik Klub je tak pozitivně přijímán a je o něj velký zájem. Rádi motivujeme gymnazisty pro studium medicíny, když se k nám vracejí na stáže a později jako lékaři,“ zhodnotil ředitel nemocnice Ing. Martin Pavlica. [caption id="attachment_214919" align="alignnone" width="690"] Devátý ročník Valašského Medik Klubu[/caption] Všichni studenti získali certifikáty o účasti. „Líbilo se mi, když jsme procházeli jednotlivá oddělení a viděli, jak vše v reálu funguje v rámci odbornosti i mezi jednotlivými profesemi,“ řekla nám oceněná účastnice Anna Komnacká. Jak nám prozradila, nejvíce ji zaujalo hematologické oddělení. „Do budoucna zvažuji mezi studiem medicíny a vzděláváním v nutriční terapii,“ specifikovala. Absolvovaný program Valašského Medik Klubu chválila: „Rozšířil naše znalosti v této oblasti, setkali jsme se s primáři a dalšími lékaři, dozvěděli se řadu zajímavého. Jsem ráda, že jsem se do projektu dostala a určitě jej ostatním doporučuji.“   Také Klára Matějovská připravený vzdělávací program pochválila. „Zaujala mě patologie a gynekologie, ale líbil se mi celý program Valašského Medik Klubu. Medicína mě moc zajímá, vždycky jsem ji chtěla dělat. Valašský Medik Klub nám poskytl náhled na profese i zdravotnictví jako celek. Mě osobně projekt moc bavil,“ dodala.   -tz-

Pískat fotbal v nižších soutěžích není žádná selanka. Žádné velké odměny, žádná sláva, zato spousta naběhaných kilometrů, nečekaných situací a občas i pořádně vyhrocených emocí od hráčů, trenérů i diváků. Přesto to stovky rozhodčích po celé republice dělají s chutí – a jedním z těch, kteří u toho vydrželi dlouhá léta je René Stodůlka, předseda Komise rozhodčích za OFS Vsetín.   Už dvaadvacet let píská zápasy na Valašsku a v širokém okolí, a kromě toho významně pomáhá i s náborem a vzděláváním mladých rozhodčích.   Jak se k pískání dostal, co ho u toho drží tak dlouho a proč má smysl obléct si rozhodcovský dres místo toho hráčského? O tom všem jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru pro RegionValassko.cz.   Jak jste se vlastně dostal k práci fotbalového rozhodčího? Ve kterém fotbalovém klubu jste „vyrůstal“?   Nad myšlenkou stát se fotbalovým rozhodčím jsem přemýšlel zhruba od 14 let. Ve svém okolí jsem ale neznal nikoho, kdo by rozhodčím byl a přístup k internetu byl tehdy ještě hodně omezený. Zhruba 2 roky poté vyšel v regionálním deníku rozhovor s tehdejším předsedou OFS, kde mimo jiné apeloval na potenciální zájemce o funkci rozhodčího. Následně jsem se tak přihlásil a začal s řízením mládežnických utkání. Fotbalově jsem od 6 let vyrůstal v oddílu TJ Choryně, kde jsem působil až do skončení dorostenecké kategorie. V té době jsem jako rozhodčí postoupil do krajských soutěží a naplno se začal věnovat pískání, které jsem do té doby kombinoval s hraním.   Kolik let už působíte jako rozhodčí a jakými soutěžemi jste si prošel?   V letošním roce je to má 22. sezona. Přes mládežnické kategorie jsem od 17 let začal pískat mužské soutěže na okresní úrovni. V 19 letech jsem postoupil do krajských soutěží a následně se postupně propracoval až do divize, kde jsem působil 5 let. Momentálně pískám krajský přebor.   Jak byste popsal rozdíl mezi rozhodcováním v nižších soutěžích a třeba tím, co vidíme v televizi u profesionálů?   Obecně se dá říct, že čím vyšší soutěž rozhodčí píská, tím se mu píská lépe. Ve vyšších soutěžích je totiž vyšší nejenom hráčská a funkcionářská kvalita ale i jejich orientace v pravidlech fotbalu. Zároveň ale platí, že ve vyšších soutěžích je rozhodčí pod mnohem větším tlakem. V profesionálních soutěžích jsou rozhodčí pod enormním tlakem nejen na hřišti, ale i ze strany médií a celé fotbalové veřejnosti. [caption id="attachment_214677" align="alignnone" width="690"] René Stodůlka (v zelené mikině)[/caption] Co je podle Vás na práci rozhodčího v těchto regionálních soutěžích nejtěžší?   Zde bych zmínil, že hraje roli nejen chování hráčů na hřišti, ale bohužel i chování diváků a u mládežnických kategorií i rodičů, kdy jejich chování – tedy podle informací od kolegů – bývá někdy bohužel hodně za hranou...   Máte v hlavě nějaký konkrétní zápas, který byl extrémně náročný nebo na který nikdy nezapomenete?   Za celou dobu, co pískám jich bylo pochopitelně několik. Z těch nejnáročnějších z posledních let bych uvedl utkání Hrachovec – Francova Lhota. Poslední kolo 1.A třídy, ve kterém se utkal první celek s druhým a byl to tak přímý souboj o postup do krajského přeboru. Utkání bylo neskutečné. Kvalitní fotbal, emoce, slušné povzbuzování od diváků, kterých na utkání dorazila tisícovka, což bylo na dnešní dobu vzhledem k soutěži něco zcela ojedinělého. Na takové utkání se nezapomíná a vážím si důvěry a možnosti toto utkání řídit.   Setkáváte se často s agresivitou nebo urážkami od hráčů a fanoušků? Jak to zvládáte psychicky?   V utkáních, které jsem v poslední době řídil si nevybavuji, že by agresivita či nějaké urážky přesáhly únosnou mez. Samozřejmě je to oddíl od oddílu. Jsou některé oddíly, kde ať rozhodčí pískne cokoliv, je dle jejich názoru všechno špatně a pro žádného rozhodčího není příjemné v takovém prostředí rozhodovat. Naštěstí je takových oddílů jen málo a ta většina se chová vcelku korektně. A jak to zvládám psychicky? Každý rozhodčí se musí naučit případné urážky a podobné excesy si nepřipouštět a vytěsnit je z hlavy. Kdo to nezvládne, tak většinou po krátké době s pískáním končí.   Stalo se vám někdy, že jste po zápase musel mít třeba policejní doprovod, nebo že hrozil nějaký vážnější konflikt? Případně někdo z Vašich kolegů?   S policejním doprovodem jsem se setkal za celou svou kariéru jednou, a to při utkání Fryšták – Dolní Němčí, ve kterém jsem plnil funkci asistenta rozhodčího. V utkání došlo k vyloučení domácího hráče, trenéra a k vykázání diváka, který nás vulgárně urážel, a dokonce se nás pokusil napadnout. Po utkání při odchodu do kabin nám bylo vyhrožováno diváky a hlavní pořadatel nás odmítl doprovodit k autu, čímž nesplnil svou povinnost. Proto nám nezbývalo nic jiného než zavolat policii, která nám zajistila bezpečný odchod k autu. Za ty roky, co pískám, jsem samozřejmě zaznamenal i pár případů, kdy rozhodčím hrozil, nebo se dokonce udál, vážnější konflikt, ale naštěstí jsou takové jevy spíš ojedinělé.     Vnímáte za poslední roky nějakou změnu v chování hráčů a fanoušků? Je to lepší, nebo horší?   Neřekl bych, že za poslední roky se situace ohledně chování nějak výrazně změnila. Co je ale patrné, tak že na utkání na spoustě míst chodí méně diváků a vesnický fotbal i vlivem mnoha jiných možností a zájmů už bohužel tolik netáhne.   Rozhodčí často čelí kritice. Jak vy osobně pracujete s chybami? Přehráváte si zápasy večer v hlavě?   Výhodou utkání ve vyšších soutěžích je to, že se utkání natáčí a jsou veřejně přístupné. Každý rozhodčí, včetně mě, má možnost si utkání zpětně přehrát a vyhodnotit si konkrétní herní situace a své následné rozhodnutí. Tuto možnost využívám a pomáhá mi tak se vyvarovat případným chybám.   Co by podle vás pomohlo zlepšit kulturu kolem fotbalu na úrovni nižších soutěží?   Je to složité, protože nikdo nemůže ovlivnit zkrat jednotlivce, případně několika jednotlivců. Důležitý je však apel všech klubových funkcionářů, co se chování týče nejen na své diváky, ale i hráče a funkcionáře. Jedině tak se dá zlepšit kultura v nižších soutěžích.   Máte nějaký rituál nebo zásadu, které se před zápasem vždy držíte?   Rituál nebo zásadu nemám. Obecně mi vyhovuje navodit s kolegy v kabině dobrou atmosféru, na utkání se připravit a od první minuty se maximálně koncentrovat, tak abychom ho společně zvládli co nejlépe.   Co byste vzkázal lidem, kteří z tribuny často nadávají rozhodčím, aniž by sami někdy pískali?   Ať si uvědomí, že rozhodčí je taky jenom člověk, který může udělat chybu. Že utkání na nižší úrovni řídí za minimální odměnu na úkor svého vlastního času, rodiny a dalším povinnostem. Každému z těch, kteří rozhodčí takto uráží, bych doporučil si zkusit aspoň jedno utkání odřídit, aby pochopili a uvědomili si, jak nelehké pískání je. Každý má možnost se přihlásit a práci rozhodčího si vyzkoušet. A často se říká, že z největších průšvihářů na hřišti bývají nejlepší rozhodčí. Takže kdoví, třeba se dočkáme několika nových kvalitních rozhodčích. (úsměv)   Jste mj. členem výkonného výboru OFS Vsetín a zároveň předsedou komise rozhodčích. Co všechno tato funkce obnáší?   Funkci předsedy komise rozhodčích vykonávám letos pátým rokem. Obnáší nejenom vedení a odpovědnost za okresní rozhodčí ale zároveň práci spojenou s náborem a výchovou nových rozhodčích, zajišťování a organizaci jejich odborného školení, které jim pomáhá nejenom v jejich začátcích ale v jejich celkovém výkonnostním růstu. Dále samozřejmě spoustu dalších povinností spojených s administrativou.   Členem výkonného výboru OFS Vsetín jsem byl zvolen letos. V podstatě navazuji na práci, kterou vykonávám v Komisi rozhodčích, a také na práci z disciplinární komise, ve které jsem v minulosti 8 let působil. Zároveň se mi díky zvolení naskytla možnost poznat a řešit problematiku řízení soutěží na okresní úrovni.   Jak hodnotíte současnou úroveň rozhodčích v okrese Vsetín? Jsou nějaké oblasti, kde vidíte prostor pro zlepšení?   Na základě ohlasů od oddílů si dovolím tvrdit, že úroveň rozhodčích má vzestupnou tendenci. A to mimo jiné proto, že se podařilo jejich počet několikanásobně zvýšit, a má stále vzrůstající tendenci. Prostor ke zlepšení je a bude vždy. Společně s kolegy z komise se však snažíme toto řešit pořádáním pravidelných seminářů a dalších cvičení pro mladé rozhodčí. Ty se odehrávají přímo na hřišti formou různých cvičení se simulací konkrétních herních situací ale i na učebně, kde rozhodčí za pomocí videorozborů a prezentací rozšiřují své znalosti v oblasti pravidel fotbalu a samotného řízení utkání.   Daří se Vám získávat nové mladé rozhodčí?   Daří a jsem za to velmi rád. Kluky to baví, jsou do toho zapálení a doslova nám výkonnostně rostou před očima. Někteří ve svých 17 letech dokážou odřídit těžké utkání okresního přeboru a mají velké předpoklady prosadit se i ve vyšších soutěžích. Toto je cennou zpětnou vazbou, kterou s kolegy z komise za naši práci máme.   Nábor rozhodčích se nám podařilo dostat do takové fáze, že tito mladí rozhodčí sami oslovují své spoluhráče a kamarády, kteří se nám hlásí a postupně tak rozšiřují okresní rozhodcovský sbor.   Kdybych se chtěl stát rozhodčím, jak bych měl postupovat a jaké bych pro to měl mít předpoklady?   Přihlásit se může každý bez ohledu na věk. Jedinou podmínkou je zájem a snaha na sobě pracovat. Každý nový rozhodčí je materiálně vybaven a jako komise se mu snažíme být nejen v jeho začátcích maximálně nápomocni. Rozhodčí se zároveň dostane do přátelského kolektivu, ve kterém se cítí komfortně. I díky tomu dnes jen malé procento rozhodčích předčasně končí. Všichni rozhodčí dnes mají navíc mnohem větší šanci se propracovat do vyšších soutěží, což je jedním z dalších důvodů stát se fotbalovým rozhodčím.   -dř-