Sport

Rozhovor/ Nejpovedenější sezonu v kariéře má za sebou vsetínský triatlonista Pavel Hradil. Dvaadvacetiletý reprezentant klubu Titan Trilife Zlín se v roce 2020 blýskl skvělým výkonem i výsledkem v zářijovém pardubickém Czechmanovi. Studentovi Fakulty tělesné kultury v Olomouci se dařilo i v jiných závodech.   Kdy jste začínal se sportem? Bylo to ve 3. třídě na základní škole ve Vsetíně. Tenkrát jsem se chtěl naučit plavat, proto jsem začínal s plaváním. Později jsem dokonce plaval závodně. Plavání mě ovšem v 8. třídě přestalo bavit. Sportovat jsem naštěstí nepřestal a přeorientoval jsem se na letní biatlon. U letního biatlonu jsem vydržel dlouho. Dokonce jsem závodil i v zimním biatlonu. V zimě jsem však nestíhal na běžkách.   Kdy jste se dostal k triatlonu? Abych se věnoval triatlonu, k tomu mě přesvědčil sportovní lékař Petr Zajíček. Toho jsem navštěvoval kvůli preventivním pohlídkám kvůli biatlonu. Jednou doktor Zajíček prohlásil, abych si vyzkoušel triatlon. To se také stalo. Později jsem se dozvěděl, že Petr Zajíček také závodí v triatlonu a potkávali jsme se na závodech. Mým prvním triatlonovým závodem byl v roce 2015 Valachy Man. V prvních sezonách jsem se připravoval sám a až v říjnu v roce 2018 jsem začal trénovat pod vedením Matěje Nekorance.   S jakou představou a záměry jste šel do triatlonové sezony 2020? S trenérem jsme si jako hlavní cíl vytýčili posunout co nejvýš moji výkonnost na trati polovičního Ironmana. A kdyby se mi povedl Czechman, který se měl v původním termínu konat v červnu, tak bych si ve zbytku roku zazávodil v nějakém zahraničním závodu ze série IRONMAN 70.3, nebo ze série Challenge. Lákalo mě poměřit síly s profesionály. Czechman v Pardubicích a nějaký zahraniční závod měli také být mým letošním vrcholem sezony. Czechman se však přesunul až na podzim a tak vrcholem byl jenom tento závod.   Na jaké povedené výsledky jste v loňském roce dosáhl? Moc jsem v roce 2020 nezávodil. Zúčastnil jsem se pouze čtyř triatlonových závodů. Českého poháru v Račicích, mistrovství republiky v olympijském triatlonu v Příbrami, mistrovství republiky na tratích polovičního Ironmana, kterým byl Pilman ve Žďáru nad Sázavou a Czechmana. Nejvíc se mi dařilo v zářijovém Czechmanovi, v němž jsem vybojoval bronzovou příčku. V srpnovém Pilmanovi jsem skončil sedmý. V Pilmanovi ve Žďáru nad Sázavou jsem zároveň vybojoval v mužské kategorii do 24 let stříbrnou medaili v závodu mistrovství republiky v polovičním Ironmanovi. [caption id="attachment_94538" align="alignnone" width="690"] Triatlonista Pavel Hradil. Foto: archiv Pavla Hradila[/caption] Který závod se Vám nepovedl? Nedařilo se mi na mistrovství republiky v olympijském triatlonu v Příbrami. Paradoxně jsem byl na tento závod dobře připravený¨. Navíc jsem měl v Příbrami nové kolo. Proto všechno nasvědčovalo tomu, že bych ve středních Čechách mohl dosáhnout na dobrý výsledek. Nakonec z toho byl nejhorší závod v kariéře. V podstatě jsem v něm nepředvedl vůbec nic. Zpětně ale beru moje vystoupení v Příbrami jako zkušenost, protože i z nepovedeného výsledku se můžu poučit a něco vytěžit.   S jakou taktikou do závodů chodíte? Od nepovedeného závodu v Příbrami nad taktikou nepřemýšlím. V roce 2019 jsem do všech závodů chodil bez očekávání, pouze s vidinou svého výsledku. A v nich se mi dařilo. V Příbrami jsem poprvé do závodu šel se záměrem, že chci někoho konkrétního porazit. A to Lukáše Kočaře. Byl to sebevědomý plán. Ale už po plavání jsem zjistil, že jsem přecenil svoje síly. Na kole a v běhu už se mi potom vůbec nedařilo. Když jsem cítil, že se mi nedaří, tak mě to zničilo. V dalších závodech jsem se vrátil k taktice soustředit se pouze sám na sebe a na svůj výkon. A to se mi znovu osvědčilo.   Které jsou Vaše nejoblíbenější závody? Z triatlonových je to Pálava Race v okolí Nových Mlýnů na Břeclavsku. V tomto prostředí jsem si poprvé v kariéře zazávodil na trati polovičního Ironmana. Navíc se mi jižní Morava líbí. Paradoxně se mi ale v Pálava Race dvakrát nedařilo. Jednou jsem tento závod nedokončil kvůli defektu a v roce 2019 jsem při něm dostal tři včelí žihadla. Hodně se mi také líbí Challenge Prague. Hlavně kvůli prostředí, kde tento závod v Praze startuje. Rád si zazávodím i v domácím Valachy Manovi v okolí Nového Hrozenkova a ve sprint triatlonu ve Zlíně. Zlínského závodu jsem se však v loňském roce kvůli přípravě na Czechmana nezúčastnil.   Máte i nějaké málo oblíbené závody? Nedá se říct, že bych nějaký závod neměl vyložené rád. Každý má něco do sebe.   Kdo byl v sezoně 2020 Vaším největším soupeřem? Silných soupeřů bylo hodně. Ale tím nejsilnějším byl Brňan Lukáš Kočař z týmu Konrad Tools Team. Ten byl na tratích polovičního Ironmana neporazitelný.   Které jsou Vaše nejpovedenější výsledky v kariéře? Určitě zisk 3. místa v loňském Czechmanovi. Velmi rád také vzpomínám na předloňský zisk titulu mistra republiky v olympijském triatlonu v kategorii do 23 let. Těší mě i bronzová příčka na mistrovství republiky v dlouhém duatlonu.  Cením si i stříbrné pozice v předloňském říjnovém závodu v polovičním Ironmanovi 11 Tri – Triatlon Bělehrad v Srbsku. [caption id="attachment_94539" align="alignnone" width="690"] Triatlonista Pavel Hradil. Foto: archiv Pavla Hradila[/caption] Jak jste loňskou povedenou sezonu oslavil? Večer po zářijovém Czechmanovi jsme s Terezou Svobodovou, jejími rodiči a Filipem Václavíkem slavili v Chrudimi. Naší největší zábavou bylo hraní šipek.   Jakou roli ve Vašem životě hraje klubová kolegyně Tereza Svobodová? Už víc jak rok je to moje přítelkyně. Momentálně oba společně žijeme v Olomouci, kde oba studujeme na vysoké škole.   Jak jste po sezoně odpočíval? Moc času nebylo. Věnoval jsem se studiu na vysoké škole. Ale s Terkou jsme také podnikali výlety do Jeseníků. Měli jsme štěstí, že jsme si v říjnu ještě stihli zajít do sauny.   Reprezentujete zlínský klub Titan Trilife. Jak jste spokojený s podmínkami v tomto oddíle? Maximálně. V Titan Trilife Zlín je spousta bezvadných lidí a kvalitní vedení klubu. Pro mě jsou také důležité tréninky, které mi ordinuje hlavní klubový kouč Matěj Nekoranec. Jsem přesvědčený, že kdyby nebylo Titan Trilife Zlín, tak bych dneska nebyl tam, kde jsem. Jsem velmi rád, že můžu být členem tohoto klubu a že ho můžu reprezentovat.   Kdo Vás kolem triatlonu nejvíc podporuje? Nejvíc moje rodina, přítelkyně Tereza a klub Titan Trilife Zlín. Loni mě také hodně podporovala olomoucká Fakulta tělesné kultury a nový projekt VSC UNIS podporující studenty.   Co to je projekt VSC UNIS? Je to nový projekt podporující studenty, který začal v loňském roce. Jeho cílem je, aby vysokoškolští studenti byli schopní skloubit vrcholový sport a studium. Do něho je zařazených spousta vysokých škol včetně mojí olomoucké Univerzity Palackého. Na naší fakultě vznikl realizační tým a ten mi s využíváním projektu pomáhá. Realizační tým je složený z koordinátora projektu, koordinátora studia, fyzioterapeutky, výživového poradce, sportovního psychologa a kondičního trenéra. Díky VSC UNIS můžu také využívat prostory Aplikačního centra BALUO, kde je bazén, posilovna a zátěžová laboratoř pro testování. Součástí tohoto projektu je i sportovní stipendium, díky kterému jsem si letos mohl koupit časovkářské kolo. Proto doufám, že do tohoto projektu budu zařazený i v roce 2021.   [gallery columns="4" ids="94541,94542,94543,94544"]     Jaký máte recept na dobré výsledky? Ten je z kuchařky od Matěje Nekorance. Konkrétní recept je dva hrnky vytrvalosti a půl kila tréninku od Matěje. K tomu ale musím přidat trochu disciplíny a odhodlání. Všechno se pak rozmixuje a smíchá. Musí se to však připravovat celý rok. Podle potřeby se občas některé suroviny přidají, nebo občas uberou. Recept je na 700 hodin tréninků za rok. Tento recept mi Matěj na sezonu 2021 připraví už potřetí (úsměv).   Které země jste díky triatlonu procestoval? Zatím toho moc nebylo. Slovensko, španělskou Mallorku a Srbsko. To se ale v roce 2021 změní.   Určitě jste vybojoval povedené výsledky i v dalších sportovních odvětvích? Na základní škole jsem se několikrát umístil na předních příčkách v krajských přeborech v závodech v plavání. Hlavně ve znakových disciplínách. V letním biatlonu jsem v Českém poháru několikrát skončil na medailových pozicích. Dokonce jsem některé závody vyhrál.   Co děláte v současné době, kdy česká vláda téměř všechno omezuje a dlouho omezovala? Trénuji, studuji z domova a věnuji se přítelkyni Tereze.   [gallery columns="4" ids="94547,94546,94545,94548"] Foto: kolo po havárii Pavla Hradila   Jakým způsobem se udržujete v kondici? Převážně domácím posilováním. Jezdím na trenažéru a chodím běhat. A také při Nordic walkingu.   Přípravu na novou sezonu jste zahájil v polovině října. Jak taková příprava Pavla Hradila vypadá? Plaveckému tréninku se momentálně vůbec nevěnuji. Ale každý den, kromě pondělí, kdy si dám volno, běhám, nebo jezdím na kole. To kombinuji s posilováním. Jediné, co se mění, že střídavě začínám během, nebo cyklistikou. Mění se i intenzita tréninků. A pokud najdeme s trenérem Nekorancem nějakou slabinu, tak na ní hned pracujeme.   Máte nějaká oblíbená místa na tréninky? Ani ne. Ale v zimě bych chtěl s klubem odletět na soustředění na Mallorku. To by bylo super.   Které triatlonové závody máte v plánu absolvovat v roce 2021? Zatím se připravuji na Challenge St. Pölten. To by také měl být můj vrchol sezony 2021. Dále bych chtěl vyzkoušet závody pod hlavičkou IRONMAN 70.3. Pravděpodobně Zell am See – Kaprun 70.3.   Jak a při čem si nejvíc odpočinete? Nejraději relaxuji v posteli. Také se rád podívám na dobrý film. Rád si také přečtu nějakou knížku. Také v posteli (úsměv).   Jaké jsou Vaše další záliby? V poslední době se mi líbí hraní šipek. Při tom si dost odpočinu a vyčistím si hlavu. Hráváme doma s Terezou, které mě pravidelně poráží (úsměv).   Na kterých jídlech si nejvíc pochutnáte? Je toho hodně. Ale asi nejvíc na pizze a hamburgeru. Z pití je to káva.   Plánujete momentálně nějakou dovolenou? Nad dovolenou jsme s Terezou přemýšleli. Ale zatím jenom nástřelově. A protože Tereza za necelý rok odlétá do Jižní Koreje, tak bych se tam chtěl za ní podívat.  Jako cílovou destinaci jsem si vysnil jihokorejský ostrov Čedžu.   Co ještě plánujete na rok 2021? Úspěšně dostudovat 2. ročník na Fakultě tělesné kultury. A ve zdraví dokončit triatlonovou přípravu. Na konci listopadu jsem totiž měl pád na kole. Doufám, že se mi nic podobného už nestane.   Lubomír Hotař

Rozhovor/ Pandemie koronaviru už víc jak čtyři měsíce téměř úplně zastavila veškerý amatérský sport. Trenér brankářů Fotbalové asociace České republiky a Regionální fotbalové Akademie Moravskoslezského kraje štítenský rodák Lubomír Hnilo přesto na konci minulého roku na Valašsku pořádal 3. ročník brankářského minikempu. Ten se konal v areálu fotbalového hřiště ve Štítné nad Vláří. Při prosincové akci se samozřejmě dodržovala všechna aktuální vládní nařízení i přísná hygienická opatření.   Kdy se ve Štítné nad Vláří poprvé konal brankářský minikemp?   22. prosince 2018. Takže na konci minulého roku jsme pořádali jeho 3. ročník. V 1. ročníku v roce 2018 se ho zúčastnilo 22 brankářů, ve 2. ročníku v roce 2019 trénovalo v minikempu 26 brankářů a ve 3. ročníku v roce 2020 jsme měli přihlášených 30 brankářů.   Na konci minulého roku jste ale museli kvůli vládním omezením minikemp redukovat?     Abychom dodrželi všechna opatření, tak se konal v improvizovaných podmínkách. Trénovalo se ve třech rozdělených skupinách. Celkem se ho z 30 přihlášených zúčastnilo jenom 10 brankářů z nejbližšího okolí. Po redukcích tak byl v sobotu 19. prosince dopoledne od 9 hodin trénink pěti starších žáků a od 11 hodin trénovali tři mladší žáci. V neděli 20. prosince si od 14 hodin zatrénovali 2 muži. Protože klasický model minikempu byl změněný a účast výrazně omezená, tak jsem všechny tréninky vedl jenom já.   Jak vypadal v letech 2018 a 2019 průběh minikempů ve Štítné nad Vláří?   Po zahájení dostali všichni brankáři veškeré informace. Pak byli rozdělení podle věkových kategorií. V roce 2018 po prvním ranním tréninku následoval oběd, pak krátká přistávka a po ní beseda s trenérem brankářů Fastavu Zlín Martinem Juřičkou. Ten všechny přítomné seznámil, jak pracují brankáři v profesionálním fotbale. V roce 2019 byla po obědě beseda s fyzioterapeutem Martinem Kiedroněm z Regionální fotbalové Akademie z Karviné. Ten vedl debatu na téma, jak se o sebe starat, jaká dělat cvičení a jak to funguje v Regionální fotbalové Akademii Moravskoslezského kraje. Obě besedy měly pozitivní ohlas. Proto je škoda, že se v prosinci kvůli restrikcím nemohla konat beseda s trenéry Patrikem Timčákem a Tomášem Pláškem z Fit§core. Také oni měli připravená zajímavá povídání. [gallery columns="4" ids="94238,94237,94239,94240"] Besedami však minikempy nekončily?   Po besedách byl druhý trénink. Při něm se v jednotlivých kategoriích trenéři prostřídali. A na závěr druhého tréninku se v každé kategorii konaly soutěže o připravené ceny. V roce 2019 po druhém tréninku v tělocvičně ve Štítné nad Vláří fyzioterapeut Martin Kiedroň ještě předváděl cvičení pro všechny partie těla. Trenéři brankářů všechny gólmany při tomto cvičení korigovali.   Jak takové setkání gólmanů na Valašsku končilo?   Po následné svačině bylo shrnutí celého minikempu, vyhlášení soutěží, předání cen. Všichni brankáři také dostali na památku upomínkové předměty.   Kdo se může zajímavých a poučných tréninků zúčastnit?   Všichni, kdo mají zájem. Za normálních okolností jsou brankáři rozdělení do kategorie mužů, dorostu, starších žáků, mladších žáků a starší přípravky.   Kteří trenéři se v minikempech doposud představili?   Otakar Novák a Martin Juřička z Fastavu Zlín, Lukáš Paleček a Jiří Adamuška z Třince, Ondřej Prepsl z Regionální fotbalové Akademie Ostrava, Jiří Hlaváč z Regionální fotbalové Akademie Plzeň, Michal Žlab z Bílovce, Daniel Kostka z MFK Dubnica nad Váhom, já jsem zastupoval Regionální fotbalovou Akademii Karviná. Ve druhém kempu byl také fyzioterapeut Regionální fotbalové Akademie Karviná Martin Kiedroň. V roce 2020 jsme měli pozvané trenéry Fit&core.   [gallery columns="4" ids="94241,94242,94243,94244"]   Na co se trenéři v minikempech zaměřili?   Na pohybovou činnost, práci nohama a techniku chytání brankářů. Samozřejmě chtěli, aby se všichni brankáři při trénincích hlavně bavili a měli zážitek ze všeho, co se ve Štítné nad Vláří při minikempech dělo.   Jak brankáři spolupracovali?   Na výbornou. Všichni byli zodpovědní. Všechno probíhalo hladce a bez problémů.   Kteří zajímaví brankáři se zatím minikempů zúčastnili? Z kategorie mužů a dorostu to byli Adam Rišica z Kateřinic, Michal Marcaník ze Štítné nad Vláří, René Frohlich  z Valašského Meziříčí, Michael Gergela z Baníku Ostrava, Martin Masař z Dolní Lhoty, Michal Vaško z Valašských Klobouk, Brumovjan Josef Struhař, Michal Machala z Bojkovic a Viktor De Gano ze Vsetína.   Kdo z nich byl v nejlepší formě?   Adam Řišica z Kateřinic a Michael Gergela z Baníku Ostrava. Také v mladších kategoriích se v dobré formě jevilo několik šikovných mladých gólmanů. Ti ale ještě mají všechno před sebou.   Kdo se ještě podílel na pořádání a průběhu minikempů?   Moravskoslezská Brankářská Akademie, TJ Štítná nad Vláří, ZŠ Gabry a Málinky ve Štítné nad Vláří, obec Štítná nad Vláří a fotograf Radek Holík. Dále pak některé ligové kluby, několik sponzorů a brankáři, kteří přispěli jakoukoliv formou. Hodně nám pomáhala také pani Anna Zvoníčková, která se starala o stravovací a pitný režim.   Kdy plánujete další brankářský minikemp ve Štítné nad Vláří?   Pokud to situace dovolí, tak v prosinci 2021. V podobném termínu jako v minulých letech a to těsné před vánočními svátky. Ovšem pokud to bude možné, tak Moravskoslezská Brankářská Akademie bude od jara organizovat brankářské tréninky pro kategorie U9 až po U19. Termíny a místa tréninků budou zveřejňovány na webových stránkách www.brankarskaakademie.cz.   Lubomír Hotař

Rozhovor/ Velkou vášní Dušana Machaly je tenis. Zlínský matador, který sportovní kariéru začínal jako fotbalista ve Valašských Kloboukách, se tenisu pořádně věnuje čtyřiadvacet let. A i v pětapadesáti letech pořád sbírá tenisové úspěchy.   Kdy jste se sportem začínal? Od malička jsem hrál fotbal ve Valašských Kloboukách. V tomto klubu jsem prošel od žáků až po muže všemi věkovými kategoriemi. Ovšem cizí mi nebyl žádný sport. Jak se u nás říká: ,,My ogaři z Valašska se umíme postavit ke každému sportu“. Na základní škole nás náš třídní učitel velký sportovní nadšenec Petr Vašíček vedl ke všem sportům. Být takzvaně po škole znamenala u našeho třídního výsada vyvolených, že se bude hrát minimálně fotbálek, nebo jiný sport. Petr Vašíček nás vedl především k atletice, volejbalu, basketbalu a dokonce i k baseballu. V zimě jsme samozřejmě lyžovali, běžkovali a hráli hokej. A když nebyl led, tak hokejbal.   Jak se Vaše pestrá sportovní kariéra dále vyvíjela? Na základní škole někdy kolem 5. a 6. třídy  jsem poprvé v ruce držel první tenisovou raketu, kterou jsem dostal od strýce z Pardubic. Vzhledem k tomu, že u naší základní školy postavili tenisový kurt, tak jsme hned s kamarády začali tento sport pokoušet. Někdy i bez sítě a lajn, protože nebylo vápno. Fotbal ve Valašských Kloboukách jsem hrál do maturity. Po absolvování střední hotelové školy v Brně jsem zakotvil ve Zlíně. Práce na hotelu Moskva už mi bohužel nedovolila pravidelně jezdit na Valašsko, jak na tréninky, tak i na fotbalové zápasy. Po vojně jsem však bez fotbalu nevydržel a přestoupil do SK Louky. Ve fotbalové kariéře jsem v Loukách pokračoval až do třiatřiceti let. A to mi rodina, kamarádi a přátelé prorokovali, že vzhledem k tehdejšímu časově náročnému povolání u fotbalu vydržím maximálně dva roky. Když jsem dělal v nočním baru, tak se mi stávalo, že jsem domů z práce přišel až ráno mezi 4. až 5 hodinou. A v 10 hodin už byl na hřišti.   Kdy jste se začal věnovat tenisu? Někdy v letech 1996 až 1997, kdy jsem končil s aktivním organizovaným fotbalem.   Od roku 1996 je tedy tenis Vaším sportem číslo jedna? Asi ano. Samozřejmě jsem se nevěnoval jenom tenisu. Pořád jsem ještě víc tíhnul k fotbalu. Ale spíš jen k malé kopané. V době, kdy už jsem podnikal a provozoval hostinskou činnost, tak jsem měl i svůj mančaft, se kterým jsme se zúčastňovali různých turnajů a hráli jsme soutěž v malé kopané. V průběhu let jsem měl v mužstvu spoustu zajímavých fotbalistů. Například Vernera Ličku, Bohumila Páníka, Petra Červenku, Pavla Hoftycha, Leoše Gojše, Rudolfa Čelůstku, nebo Petra Janečku. Prostě sport a hospoda vždycky patřili k sobě (úsměv). Také jsem dva roky trénoval přípravku FC Tescoma Zlín. Především proto, že jsem měl v přípravce staršího syna Dušana, který rovněž neměl nikdy problém s jakýmkoliv sportem. Zlínský fotbalový ročník 1992 byl z těch silnějších. Vybojoval dokonce titul mistra republiky v mladších žácích. Bohužel hrát fotbal na nejvyšší úrovni z tohoto mužstva zůstali už jenom Jakub Jugas a Lukáš Holík. Naopak zajímavé je, že druhý syn Roman vždycky dělal všechno proto, aby sportovat nemusel (úsměv). Postupně jsem ale čichnul k dalším raketovým sportům squashi a badmintonu. Navíc v létě jezdím na kole a v zimě lyžuji. Prostě musím být pořád v pohybu (úsměv).     Kdy přišel Váš tenisový zlom? V roce 1996 mě známí díky náhodě a štěstí přivedli do TK Zlín – středisko Januštice. Tady v tomto prostředí mě tenis opravdu chytil. Místní mazáci mě ale rychle vyvedli z omylu, že si jenom myslím, že hraji tenis. Prý, že bohužel jenom pinkám (úsměv). V klubu se mě však ujali zkušení borci, kteří mi dávali tu správnou školu a zároveň patřičnou sodu. Ovšem tyto lekce byly opravdu k nezaplacení. Pomohly mi hlavně hlášky typu: „Mladej, nohy máš dobrý, ale nauč se alespoň jeden konečný úder, nebo na kurtu umřeš“. A to mi ještě hlava tenisově nebrala a ta je k tenisu sakra potřeba. Snad až z 80%.  To nikdy nezapomenu. Na Januštici to opravdu byla škola k nezaplacení.   Kdy jste začal sbírat první tenisové úspěchy? Milníkem byl rok 2000, kdy jsem na antuce na Vršavě vyhrál svůj první turnaj Centroprojekt Cup. V něm jsem se přesvědčil, že dokážu hrát i s bývalými kvalitními tenisty. Od té doby jsem začal jezdit, pokud to šlo, po amatérských turnajích v Česku a Slovensku a získávat tenisové zkušenosti.   S jakou představou jste šel do sezony 2020? Jako do každé jiné. Tenisem se hlavně bavit. Na Vršavě máme super partu. A podobně je to i na okruhu Senior’s Tour i ATP Valašska, ale i v jiných turnajích. Tady se ze soupeřů časem stali kamarádi a známí, kteří tento sport s patřičným adrenalinem mají rovněž velmi rádi. Hecujeme se už v týdnu před turnaji i v průběhu turnajů. A když se podaří uhrát ještě dobrý výsledek, tak to samozřejmě potěší a o to víc se hecuje líp (úsměv).   Co zatím bylo Vaším vrcholem loňské sezony? O žádném vrcholu letos nemůže být řeč. Letos je to hodně netradiční a zvláštní rok. Nějaké turnaje jsem odehrál před první vlnou koronaviru. Potom byla dlouhá pauza. Po červnovém rozvolnění jsem odehrál další turnaje. V říjnu přišel kvůli druhé vlně koronaviru znovu zákaz pořádání sportovních akcí i možného tréninku. Proto se zatím nestihly odehrát ty nejdůležitější turnaje.   [gallery columns="5" ids="93785,93786,93787,93788,93789"]   Jakých jste dosáhl výsledků v roce 2020? Povedl se mi začátek a první polovina sezony. Hodně mě potěšila výhra v lednovém turnaji v Olomouci na Omeze, kterého se zúčastnili všichni TOP hráči na okruhu Senior´s Tour. Ovládl jsem i domácí květnový antukový turnaj Grand Prix Zlína. Dařilo se mi i v říjnovém podniku v Drnovicích na Vyškovsku, kde jsem ve finále porazil Josefa Hnaníčka ze Štítné nad Vláří. V některých dalších turnajích jsem postoupil do rozhodujících zápasů. Ve Vršava Cup Zlín jsem postoupil do finále a v Lipník nad Bečvou do semifinále. Z 9 letos odehraných turnajů v rámci Senior’s Tour jsem bohužel tento rok zvládl jen 5. Ve zbývajících mě brzdily zranění nebo časové zaneprázdnění.   Ve kterých turnajích se Vám v loňském roce nedařilo? V únorovém halovém turnaji v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsem čekal víc, než postup do semifinále. Totální propadák byl srpnový Gracl Cupu v Brně. Bohužel jsem se v tomto turnaji už v 1. kole utkal s domácím borcem Brňákem Pavlem Tůmou, který měl takovou fazónu, že celý turnaj vyhrál. Tůma mi navíc vrátil porážku, kterou ode mě utrpěl nějaký rok zpět u nás ve Zlíně. Doma je doma (úsměv).   S jakou taktikou do zápasů chodíte? Ta je jednoduchá. Užívat si každé utkání a samozřejmě každý zápas vyhrát.   Které jsou Vaše nejoblíbenější turnaje? Ty domácí na antuce na Vršavě. Rád jezdím i do Olomouce, Lipníku nad Bečvou a v létě do Slovinska do Portorože.   Kdo jsou Vašimi největšími soupeři? Velmi nepříjemný je vždy Brňan Petr Handlíř. Těžké souboje svádím i s Petrem Vrbou z Lipníku nad Bečvou a také s Josefem Hnaníčkem ze Štítné nad Vláří. V posledních letech ještě přibyl Anton Oškrobaný z Považské Bystrice.   Kterých výsledků si v kariéře nejvíc ceníte? Vždy mě potěší výhra každého zápasu a každého turnaje pak obzvlášť.  Nejvíce si vážím prvenství v Centroprojekt Cupu, protože to byl můj první turnajový triumf. Čtyřikrát jsem celkové ovládl okruh ATP Valašska pro hráče nad 40 let, čtyřikrát jsem zvítězil v celkovém hodnocení okruhu ATP Valašska v kategorii padesátníků. Osmkrát jsem vyhrál soutěž družstev Avex Cup. Dvakrát jsem triumfoval ve dvouhře v turnaji v Portoroži. Jednou jsem v Portoroži prohrál ve finále. Ve Slovinsku jsem také třikrát slavil prvenství ve čtyřhře.   S jakými známi a zajímavými tenisty jste se potkal? Měl jsem tu čest zatrénovat si s bývalým pátým hráčem světového žebříčku Jiřím Novákem a zahrát si proti bývalé světové osmičce Karlovi Nováčkovi. Taky nezapomenu na velké boje a hlavně hecy s bývalým hokejistou Sparty Praha Pavlem Richterem.   Kde nejraději trénujete? Pochopitelně v areálu TK Zlín na Vršavě, kde se cítím nejlíp. Ale nevím, jestli se mojí tenisové přípravě dá říkat trénink. Můj trénink spočívá především v tom, že dvakrát až třikrát týdně pravidelně hraji. [gallery columns="5" ids="93790,93791,93792,93793,93794"] Jaké jsou Vaše další sportovní úspěchy? Občas si vzpomenu na výhry ve fotbalových turnajích a v turnajích v malé kopané. Ale to už je dávno.   Co děláte v současné době, kdy vláda vyhlásila přísná omezení? Jsem vlastníkem realitní kanceláře MachalaReality. Realitní činnost naštěstí není omezená, tak se věnuji svojí práci. Ale o víkendech v tomto období, kdy je všechno omezené, nebo zavřené,  většinou pobývám na chatě v rodném městě Valašských Kloboukách. Pokud počasí dovolí, tak jezdím na kole a věnuji se turistice. Lokality mám nejraději zase kdekoliv na Valašsku, ale i kdekoliv po celé České republice, Slovensku, Rakousku a Slovinsku. Krásných míst je spousta. Rád poznávám nové místa. Často se například vracím do okolí Lednicko-Valticka, na Znojemsko, nebo na Šumavu.   Jakým způsobem se udržujete v kondici? Optimálně při tenisu pravidelnou hrou a také na kole. Ale už jsem se donutil v současné době i běhat (úsměv).   Na co se těšíte ve sportovní sezoně 2021? Až konečné nebudou žádná omezení ovlivňující veškeré sportovní aktivity.   Při čem nejraději relaxujete? Optimálním relaxem je u mě aktivní odpočinek a to i na dovolené. Rád relaxuji i při práci na chatě, v kině, divadle, nebo na dobrém koncertě. Jsem pro cokoliv. Hlavně jenom neležet. (úsměv).   Jaké máte další záliby a koníčky? Všechny raketové sporty, turistiku, cykloturistiku. Rád také lyžuji. A to na běžkách i sjezdovkách.   Na čem si nejvíc pochutnáte? Na dobře prorostlé grilované krkovičce a pivečku.   Plánujete nějakou dovolenou? Mám rád aktivní dovolené spojené se sportem, nebo alespoň s nějakou příjemnou aktivitou. Klidně i turistikou a podobně. Proto rád jezdím do Portorože, kde pravidelně každý rok v červenci Jan Nahodil pod záštitou CK Paxtour Slovakia pořádá tenisový turnaj. Jednou až dvakrát za rok si zajedu do míst ideálních pro cyklistiku. A je mi jedno, jestli v Česku, nebo zahraničí. V zimě si jezdím zalyžovat do rakouského Schladmingu, nebo do italských Alp.   Lubomír Hotař

Atletka ze Zlína Adéla Stavinohová pozvolna začíná nový sportovní rok. Bronzová žena v zářijovém zlínském Festivalovém půlmaratonu na konci roku 2020 ale moc neodpočívala.   ,,Na Štědrý den jsem byla u rodičů a sestry ve Velkých Karlovicích. Celé vánoční svátky pak proběhly v klidném duchu. Sledovala jsem pohádky a ochutnávala cukroví. Prostě byla to pravá rodinná pohoda, kterou jsem si i na Štědrý den zpestřila tréninkem a na Boží hod rodinným výšlapem na Lysou horu. Na Štěpána už jsem se ale vrátila do Zlína, kde jsem se učila na zkoušky. Mezi svátky jsem si však udělala čas i na kamarády,“ prozradila Adéla Stavinohová.   Dvaadvacetiletá vytrvalkyně si užívala také Silvestra.   ,,Na poslední den v roce nikdy nic předem neplánuji. Co budu dělat, se rozhoduji až podle momentální nálady. Letos jsem byla na výšlapu na Praděd. Poslední den v loňském roce jsem v Jeseníkách prožila jako v zasněžené pohádce. Večer jsem pak strávila s kamarádem u skleničky dobrého prosecca,“ přiznala Stavinohová.     Rodačka z Velkých Karlovic se tréninku věnuje i po celý průběh ledna.   ,,Celý listopad jsem promarodila. Už se ale cítím lépe a jako dřív zase začínám pracovat na kondici. Každý den si chodím zaběhat. Snažím se také posilovat. A když se na začátku prosince rozvolnily vládní opatření, tak jsem si skoro každý den zašla do zlínských lázní na hodinu zaplavat. Tréninkové plány mám proto podobné jako každý rok. Až to půjde, tak kromě běhu budu chodit plavat a také do fítka,“ svěřila se Adéla Stavinohová.   Studentku managementu sportu na Masarykové univerzitě v Brně však v nejbližších dnech a týdnech čeká ještě pestřejší sportovní program.   ,,Ve škole se budu věnovat gymnastice, budu hrát basketbal a florbal,“ těší se na další sportovní aktivity zlínská atletka, která má v roce 2021 před sebou vysoké cíle.   [gallery columns="4" ids="93723,93724,93725"]   ,,Chci zaběhnout 10 kilometrů pod 40 minut a v půlmaratonu mě láká pokořit čas pod 1 hodinu a 30 minut. Kromě běžeckých závodů bych se ještě chtěla zúčastnit překážkového běhu Spartan Race a v srpnu je pro mě výzvou start v Beskydské sedmičce. A to budou jiné šálky kávy. No a v říjnu se chystám zazávodit si v půlmaratonu v Barceloně,“ plánuje Stavinohová.   ,,V současném období je však hlavně důležité, aby se situace kolem koronaviru dala v Česku i ve světě co nejdřív do pořádku. Potom se všichni zase budeme potkávat při závodech,“ nemůže mít momentálně jiné přání vytrvalkyně Adéla Stavinohová.   Lubomír Hotař

Tereza Tvarůžková z Jarcové vybojovala šestou příčku na mistrovství republiky v cyklokrosu. V Jabkenicích dosáhla v 13,8kilometrovém závodu rozloženém do pěti okruhů, času 52:08. Titul na Mladoboleslavsku získala poosmé v kariéře za čas 49:47 Pavla Havlíková (LAWI junior Team). Stříbro brala Nikola Nosková (SD Worx, 50:38), třetí skončila Karla Štěpánová (Majola Pushbikers MTB, 51:22).   ,,Rovinatá technická rozbahněná trať v těžkém terénu mi příliš neseděla. Hodně mi totiž brala síly. Nicméně v závodu se mi jelo dobře,“ tvrdí dvaadvacetiletá Tereza Tvarůžková.   Se svým výkonem v Jabkenicích však byla jenom částečně spokojená.   ,,V závodu se projevilo, že mi zatím chybí síla. Na tom musím ještě zapracovat,“ plánuje reprezentantka klubu Expres CZ – Tufo Team Kolín.   Tvarůžková měla hned na začátku roku odletět na soustředění na Mallorcu.   ,,Nejasnosti v Covid testu mě však na Baleárský ostrov nepustily. Nemám ale žádné příznaky a jsem úplně v pořádku. V dalších dnech se ovšem budu připravovat jenom doma na válcích a trenažéru,“ má hodně divoký rozjezd do roku 2021 bikerka a cyklokrosařka z Valašska.   Na šampionátu v Jabkenicích měl závodit také Radim Grebik (FORCE KCK Cykloteam Zlín). Ten se však na start nakonec nepostavil.   ,,Při pátečním tréninku jsem pod nánosem bahna zlomil koncovku rámu. Zlomený díl se mi už nepodařilo sehnat,“ vysvětloval Grebik.   ,,Na podzim se však pokusím na cyklokrosové závody znovu a leště lépe připravit,“ slibuje vsetínský triatlonista klubu Titan Trilife Zlín a cyklokrosař FORCE KCK Cykloteam Zlín Radim Grebik.   Lubomír Hotař

Se startem nového roku začala s tréninkem na novou sezonu česká reprezentantka v orientačním běhu Vendula Horčičková. Na pozvolné nabírání fyzické kondice se těšila, protože ve vánočním období se nemohla kvůli zdravotním problémům a také vládním opatřením příliš věnovat sportovním aktivitám.   Nositelka barev TJ Slovan Luhačovice nejprve musela vynechat tradiční štědrodenní výběh na Lysou horu, který v posledních letech už třikrát absolvovala s bratrem Víťou.   ,,V minulosti to byl jenom výšlap, ale poslední tři roky jsme s bráchou na nejvyšší horu v Beskydech vybíhali,“ prozradila Vendula Horčičková.   Poté jí mezi svátky vzhledem k nemožnosti ubytování nevyšel plánovaný pobyt na čerstvém vzduchu v Krkonoších. Jedna z nejlepších českých orientačních běžkyň tak oslavila Silvestra a příchod nového roku doma.   Luhačovická reprezentantka se na konci roku 2020 chystala také lyžovat na běžkách i sjezdovkách. Ovšem ani tyto plány se jí nepodařilo zrealizovat. [caption id="attachment_93140" align="alignnone" width="690"] Vendula Horčičková. Foto: Sven Alexandersson[/caption] Od středy 6. ledna už ale zase začala pracovat na kondici.   ,,V prvním lednovém týdnu jsem téměř každý den zhruba třicet minut jenom klusala. Tréninky nebyly intenzivní. Postupně už ale běhám hodinu denně. Navíc jsem byla druhý víkend v lednu na běžkách na Vysočině. V okolí Tří Studní jsem nalyžovala kolem 20 kilometrů. Není totiž čas ztrácet čas,“ těší se na další tréninky Horčičková.   Sedmadvacetiletá orientační běžkyně z Hané ale není typem člověka, který si dává každý rok 1. ledna nějaká předsevzetí do dalšího roku.   ,,Takže moje plány a představy, s jakými jsem do roku 2021 vstoupila, jsou obecnějšího charakteru. Hlavní je, abych zůstala já, celá moje rodina a moji blízcí zdraví. To ostatní pak přijde samo,“ uvědomuje si, co je v životě necennější nejlepší luhačovická orientační běžkyně.   Současné dění kolem koronaviru samozřejmě sleduje. Situace ji znepokojuje. Zvlášť, když má v roce 2021 před sebou jeden z vrcholů sportovní kariéry.   ,,Doufám, že pandemie už brzy pomine a na začátku července se v Doksech uskuteční mistrovství světa v orientačním běhu,“ věří, že si na šampionátu v okolí Máchova jezera v létě zazávodí Vendula Horčičková.   Lubomír Hotař

Oblíbený závod ve Velkých Karlovicích, kde se potkává závodnická rivalita s tradiční valašskou kulturou. I tak by se dala popsat tradičně třetí zastávka běžkařského seriálu ČEZ SkiTour, která se měla původně uskutečnit 29.–30. ledna. Z důvodu nepříznivého vývoje aktuální epidemické situace byly již posunuty úvodní dva závody (Bedřichovský Night Light Marathon na 19.–21. února a Zadovská 30 na 13.–14. března) a Karlovská 50 měla být otvírákem celého seriálu, respektive celé sezony.   Ve Zlínském kraji však v současné chvíli hlásí vysoké procento pozitivních případů onemocnění Covid-19 a vedení obce dospělo k rozhodnutí, že se letos Karlovská 50 v podhůří Beskyd nepojede z důvodu bezpečnosti obyvatel, závodníků i organizátorů. [caption id="attachment_92811" align="alignnone" width="690"] Startovní výstřel valašských portášů letos nezazní. Foto: archiv pořadatelů[/caption] O závod, a tedy ani o body do celkového pořadí, závodníci ochuzeni nebudou. Organizátoři našli alternativu i zázemí v běžeckém areálu Nové Město v Krušných horách. Tamní příroda i jedinečná atmosféra, která v sobě snoubí romantiku i tajemno, se tak stává novou a nečekanou výzvou letošního ročníku.   Startovné na Karlovskou 50 bude závodníkům vráceno v plné výši do konce ledna 2021.   -tz-

V plném tréninkovém zatížení je na začátku nového roku Tomáš Štverák. Ultramaratonec ze Zubří také ve vánočním období naběhal spoustu kilometrů. Důstojně oslavit vánoční svátky ale nezapomněl. Kromě Štědrovečerní večeře a rozbalování dárků ovšem žádné jiné vánoční tradice nedodržoval.   ,,Protože mám rád sladké, tak cukroví byla moje parketa. O to víc jsem se pak nutil k tréninkům a všechen volný čas jsem věnoval objemové přípravě. Sledování filmů na Netflixu jsem pak měl za odměnu. Nejvíc jsem se bavil a odpočinul u všech dílů Harryho Pottera,“ přiznal s úsměvem Tomáš Štverák.   Ultraběžec z Beskyd nezahálel ani na Silvestra a na Nový rok.   ,,Také poslední den v loňském roce jsem si byl zaběhat. Ale jenom za barákem v kopcích za Zubřím. Raději jsem se vyhýbal lidem v přírodě. Na Silvestra jsem naběhal zhruba 17 kilometrů a při tom zdolal převýšení kolem 1000 metrů. Večer a noci jsem pak příchod nového roku oslavil v úzké společnosti s kamarády na chatě v Lichnově na Opavsku. Trénink jsem si naordinoval i první den v roce 2021. Prvního ledna jsem v okolí Radhoště, Pusteven a Čertova mlýna naběhal 22 kilometrů. V lednu bych chtěl naběhat 400 až 500 tréninkových kilometrů,“ prozradil Štverák. [caption id="attachment_92675" align="alignnone" width="690"] Ultramaratonec Tomáš Štverák ze Zubří. Foto: archiv Tomáše Štveráka[/caption] Toho však mrzí, že večer 1. ledna nemohl navštívit a podívat se na žádný novoroční ohňostroj.   Optimisticky naladěný ultramaratonec z Valašska už se ale dívá dopředu a o roce 2021 má jasnou představu.   ,,Pochopitelně chci zůstat zdravý a ve sportu se chci zlepšovat. Také mám v hlavě jeden projekt, který bych chtěl realizovat. O co se jedná, to si ale zatím nechám pro sebe,“ neprozradil, ani nenaznačil Tomáš Štverák.   Ten se v letošním roce kromě závodů v Česku chystá minimálně na další dva závody v zahraničí.   ,,Snad mi také vyjde start v jednom z nejprestižnějších a nejnáročnějším ultramaratonském závodu v Evropě v srpnovém ultratrailu v okolí Mont Blancu. Horský ultramaraton v Alpách měří 170 kilometrů a má převýšení téměř 10 000 metrů,“ plánuje reprezentant Zubří Tomáš Štverák.   Lubomír Hotař

Bikerka Tereza Tvarůžková měla rok 2020 velmi náročný. O to víc se těšila na vánoční svátky, které trávila v pohodlí domova se svojí rodinou.   ,,Poprvé za celou sportovní kariéru mi posezonní volno vyšlo na vánoční období. Proto jsem si pečení cukroví a zdobení vánočních perníčků maximálně užívala,“ přiznala Tvarůžková.   Cyklistka z Jarcové také dodržovala vánoční tradice.   ,,Ty jsou nedílnou součástí Vánoc. Rodinu jsem proto nutila do krájení jablek, dávání šupin do peněženky, nebo pouštění lodiček. Mojí speciální tradicí byl 24. prosince dopoledne také výjezd s kamaráda na Vsácký Cáb,“ prozradila česká reprezentantka v cross country.   Mezi svátky už ale pozvolna začala s tréninkem na novou sezonu.   ,,Silvestra jsem původně měla trávit s kamarády na chatě. To jsem ale odpískla. Snažím se být zodpovědná. Jako profesionální sportovec v této covidové době nemůžu riskovat. A tak jsem příchod nového roku oslavila v klidu doma u televize,“ svěřila se Tereza Tvarůžková.   Ta si 1. ledna nejprve chvíli přispala. Odpoledne už ji ale čekal vytrvalostní trénink. První den v každém roce se totiž řídí heslem: ,,Jak na Nový rok, tak po celý rok“.   Tvarůžková měla a má ve vánočním i povánočním období i další výzvu.   ,,Když si dám kousek cukroví navíc, tak si i v tréninku přidám kilometr navíc,“ je na sebe přísná.   Posezonní volno jí v těchto dnech však definitivně skončilo.    ,,Pomalu se vracím do svého tréninkového režimu,“ upozorňuje dále bikerka z Valašska.   Leden a únor má hodně nabitý. Čeká jí měsíční soustředění a dokonce už i závody v Turecku. Po návratu z Turecka se bude připravovat na Světové poháry.   ,,V nich bych chtěla závodit v short tracku i v cross country. Všechno ale záleží na tom, jaká bude situace s pandemií koronaviru. Za normálních okolností by mým hlavním vrcholem sezony 2021 měl být start na mistrovství světa v italském Val di Sole. Tam si ale nejprve musím vybojovat nominaci. Bude to však velmi těžké, protože letos první rok budu závodit v elitní ženské kategorii. Chtěla bych také objet všechny Světové poháry a uspět na mistrovství republiky. Dalším z mých osobních cílů je pak přispět body do UCÏ rankingu na olympijské hry v Tokiu,“ plánuje dvaadvacetiletá Tereza Tvarůžková.   Lubomír Hotař

Jakub Štvrtecký vybojoval v Oberhofu první body v letošním ročníku Světového poháru biatlonistů.   V Německu měl ale nejprve smůlu, když v pátečním sprintu ho od bodového zisku dělilo pouhých šest desetin sekundy. Biatlonista z Velkých Karlovic v závodu ve sprintu obsadil jednačtyřicáté místo. Čtyřicátý skončil Andrejs Rastorgujevs z Lotyšska. Štvrtecký ale podal solidní výkon. Na trati se v konkurenci 104 soupeřů prezentoval sedmnáctým běžeckým časem. V střelbě vleže ale minul poslední terč.    ,,Tato chyba mě hodně mrzí,“ přiznal biatlonista z Valašska.   Jednu minelu si připsal i při střelbě vstoje. Při stojce navíc ztratil spoustu času. Na stavu strávil 57,4 sekundy. První ránu vystřelil až za 31 sekund.   ,,Nemohl jsem ulevit nohám. Při přípravě na střelbu jsem se dlouho klepal. S jednou chybou to tak při stojce nakonec ještě relativně dobře dopadlo,“ oddechl si Jakub Štvrtecký.   V sobotním stíhacím závodu už konečně na devátý pokus v letošním ročníku Světového poháru bodoval. Za pětatřicáté místo bral 6 bodů.   ,,A mohlo to být ještě lepší. Na závěrečnou stojku jsem přijel na třicáté příčce. Ovšem při druhé střelbě vstoje jsem udělal dvě chyby. Naštěstí i ostatní soupeři chybovali, tak jsem si ve zbytku závodu moc nepohoršil,“ prozradil Štvrtecký.   Ten povedené vystoupení v pátém kole biatlonového Světového poháru zakončil nedělním startem v závodu smíšených štafet. V něm Česko ve složení Jessica Jislová, Markéta Davidová, Jakub Štvrtecký a Ondřej Moravec obsadilo 14. pozici.   Šesté kolo Světového poháru se uskuteční tento týden opět v německém Oberhofu. Muži mají ve středu 13. ledna od 14.30 hodin na programu sprint. V pátek 15. ledna také od 14.30 hodin se koná závod mužských štafet a v neděli 17. ledna budou muži od 12.30 hodin bojovat v závodu s hromadným startem. Všechny tyto závody vysílá přímým přenosem ČT sport.   Lubomír Hotař

Česká ženská hokejová reprezentace těsně před vánočními svátky ladila formu v Litoměřicích. Pozvánku na soustředění na sever Čech dostala také zlínská odchovankyně Sára Čajanová.   ,,V týdenním kempu jsme měly každý den dva tréninky na ledě a dva tréninky na suchu. V průběhu soustředění jsme také odehrály modelový zápas, kdy české družstvo trenéři rozdělili na dva týmy,“ prozradila Čajanová.   Nový hlavní kouč národního týmu Tomáš Pacina v Litoměřicích se svými svěřenkyněmi především piloval nový herní systém.   Vyvrcholením náročného, ale vydařeného týdne byly dva mezistátní duely proti nováčkovi elitní skupiny mistrovství světa Maďarsku. Oba duely Česko vyhrálo 5:0.   ,,V obou utkáních jsme Maďarky přehrávaly. Soupeřky sice předváděly rychlý hokej, ale my jsme měly víc šancí, které se nám dařilo proměňovat. Dva skalpy kvalitního protivníka nás povzbudily také psychicky. Maďarský celek nás totiž čeká na podzim v olympijské kvalifikaci,“ pochvalovala si Sára Čajanová. [caption id="attachment_91992" align="alignnone" width="690"] Sára Čajanová. Foto: archiv Sáry Čajanové[/caption] Hokejová odchovankyně Zlína, která čtvrtou sezonu působí ve Vsetíně, v prvním zápase vstřelila dvě branky.   ,,První gól jsem dala po ráně z vrcholu kruhu, kdy tečovaný puk skončil v síti gólmanky Anikó Némethové. Druhou branku jsem vsítila po přesné přihrávce od Dominiky Láskové do slotu a následné pohotové ráně do horního růžku,“ popsala povedené gólové situace Čajanová.   Ta v obou střetnutích nastupovala ve druhé formaci. V obou měla vysoký ice time. Dostávala příležitost hrát přesilovky, trenéři ji využívali i v oslabení.   V první souboji hrála v obraně s Dominikou Láskovou, ve druhém s Danielou Pejšovou. [caption id="attachment_91993" align="alignnone" width="690"] Foto: archiv Sáry Čajanové[/caption] ,,S oběma jsem si na ledě rozuměla. Žádné úkoly jsme ale rozdělené neměly. S Dominikou i Danielou se nám dařilo zajišťovat obranu i podporovat útok,“ byla po soustředění i po obou přípravných zápasech s Maďarkami spokojená osmnáctiletá Sára Čajanová.   Česká ženská hokejová reprezentace má v roce 2021 před sebou dva vrcholy. V dubnu ji čeká mistrovství světa v Kanadě a v listopadu budou Češky v Příbrami, nebo v Pardubicích bojovat v kvalifikaci o postup na Zimní olympijské hry v Pekingu 2022.   Lubomír Hotař

Cyklokrosaře čeká v sobotu 9. ledna domácí vrchol sezony. V Jabkenici se koná mistrovství republiky. V závodu na Mladoboleslavsku nebude chybět ani reprezentant klubu FORCE KCK Cykloteam Zlín Radim Grebik.   ,,Rád bych si v letošní cyklokrosové sezoně ještě jednou zazávodil. A protože byly a jsou kvůli koronaviru zrušené menší závody, a ten v Jabkenici je posledním, tak se pokusím zabojovat přímo na mistrovství republiky,“ vysvětluje Grebik.   Přípravu na cyklokrosový šampionát ale podřizuje triatlonovým tréninkům. Nicméně pod vedením zkušeného přerovského cyklokrosaře Jaroslava Obruče na konci roku trénoval na loukách nad Zlínem na trati mezi Kudlovem a Lesní čtvrtí. O trati v Jabkenici toho ovšem moc neví.   ,,Podívám se však na videozáznamy z minulých závodů v tomto prostředí. Zbytek zjistím při rozjetí před závodem,“ plánuje Radim Grebik.   Vsetínský triatlonista Titan Trilife Zlín, který v cyklokrosu hájí barvy zlínské formace FORCE KCK Cykloteam si v letošní sezoně vyzkoušel Český pohár v Kolíně.    ,,Do závodu na Mladoboleslavsku půjdu se záměrem využít zkušenosti z Kolína. A další zkušenosti chci posbírat i v Jabkenici. V mistrovském závodu chci však hlavně dokončit kompletní počet okruhů. To ale bude v Jabkenici v porovnání s délkou okruhu v Kolíně náročné,“ uvědomuje si Grebik.   Ten také ví, že pravděpodobně klíčové bude, jak se mu povede start.   ,,Pokusím se odstartovat co nejrychleji. Ale uvidím, v jaké skupině se budu pohybovat. Důležité rovněž bude, abych pak v průběhu závodu neudělal nějakou fatální chybu v technice,“ těší se na šampionát Radim Grebik.   70. ročník mistrovství republiky v cyklokrosu bude v sobotu 9. ledna vysílat Česká televize. Přímý přenos závodu mužů na ČT sport začíná v 13.25 hodin.   Lubomír Hotař

V současné době se kvůli pandemii koronaviru nemůže v Česku téměř nic. Amatérští sportovci nemůžou pořádně trénovat ani hrát soutěže. Zrušené jsou všechny závody a turnaje. Smutní jsou také atleti a krosoví běžci, kteří se na konci roku museli smířit se skutečností, že si nemohli zazávodit v žádném oblíbeném běhu ve Zlínském kraji.   Brzy ráno 24. prosince se měl konat ve Štítné nad Vláří – Popově Běh Štědrým ránem.   ,,Tak jako pro každého sportovce, tak i pro nás běžce bylo těžké něco vzdát. Proto jsme do poslední chvíle čekali na zázrak. Ovšem vládní nařízení náš závod zrušila. Největší nadšenci si závod zaběhli alespoň individuálně. Časy si měřili sami. Na ty nejrychlejší dosáhli Milan Zvonek a v ženách Magda Lukšíková,“ rezignovaně konstatoval jeden z pořadatelů oblíbeného vánočního běhu v Popově Vlastimil Martinát.   Tradiční závod se měl 24. prosince organizovaně běžet na Valašsku poosmé. Běh Štědrým ránem měl být navíc poprvé součástí čtyřdílného běžeckého seriálu. Ten se běží ve čtyřech ročních obdobích na čtyřech různých tratích v nádherné přírodě jižního Valašska v okolí Štítné nad Vláří – Popova. S přípravou tohoto seriálu se začalo v roce 2019.   ,,Přestože se jedná o malý běžecký seriál zejména pro krosaře z Valašska, tak se na jeho přípravě podílí 15 lidí. Všechno to jsou dobrovolníci bez nároku na jakoukoliv odměnu,“ upozorňuje Martinát.   Jeho tým už měl v Běhu Štědrým ránem připravené pro všechny běžce účastnickou medaili.   ,,Bohužel na nich byl zvýrazněný rok, kdy se měl závod konat. Proto se medaile v příštím roce nedají použít. Finanční ztráty ale nejsou tím, co nás nejvíc bolí. Běh Štědrým ránem se koná už od roku 2013. A právě přerušení tradice mě mrzí nejvíc,“ smutní Vlastimil Martinát.   Celý organizační tým zákaz pořádání jeho závodu nese velmi nelibě.   ,,Nepochybuji, že je potřeba chránit zdraví občanů. Zároveň se však z takových rozhodnutí nesmí stát slepé zaklínadlo, které pak omezuje i činnosti vedoucí k vyšší imunitě lidí. Běh je zdraví prospěšný a je realizovaný ve venkovním prostředí. Proto zákaz pořádání tak malých závodů, jako je ten náš považuji za slepé rozhodnutí postrádající zdravý rozum,“ nechápe, proč se závod v Popově, jehož vždycky doprovází skvělá atmosféra, nemohl uskutečnit Vlastimil Martinát.   Chuť na pořádání dalších závodů však neztratil.   ,,V roce 2021 budeme v Popově v čtyřdílném seriálu Běhů ránem pokračovat. Hned po Velikonocích 10. dubna se uskuteční Běh jarním ránem, 10. července pak Běh letním ránem, 25. září Běh podzimním ránem a 24. prosince Běh Štědrým ránem,“ doufá, že se v letošním roce brzy všechno vrátí zase do normálu Martinát.   Brzy odpoledne 24. prosince se měl uskutečnit už 32. ročník Štědrovečerního běhu v Luhačovicích. Ani tam se oficiálně nezávodilo.   ,,Přesto se několik nadšenců, kteří byli zvyklí dvaatřicet let si na Štědrý den od 13 hodin na sídlišti v Zahradní čtvrti zaběhat, sešlo. Ti si v malých skupinkách v klidu bez měření časů oběhli trať. Pochopitelně se nevyhlašovaly žádné výsledky,“ informoval z Luhačovic zakladatel tamního oblíbeného prosincového závodu Libor Slezák. [caption id="attachment_91996" align="alignnone" width="690"] Štědrovečerní běh v Luhačovicích v roce 2019[/caption] Tomu bylo dávno jasné, že se v lázeňském městě na konci minulého roku závodit nebude.   ,,Definitivně jsem náš Štědrovečerní běh odpískal, když republika přešla do 4. stupně PES. Že se závod nekonal, mě mrzí, protože jsem kolem něho už 32 let trávil prakticky celý Štědrý den.  Navíc v něm 24. prosince měla poprvé běžet moje dvouletá vnučka Barunka,“ přiznal Slezák.   Předseda oddílu OB TJ Slovan Luhačovice opatření vlády respektuje, některá ale nechápe.   ,,Speciálně nechápu zákazy venkovních sportovních aktivit. Tyto zákazy dopadnou hlavně na mládež a jejich následky budou podle mě obrovské. Myslím, že po roce 2020 se spousta dětí k pravidelnému sportování už nevrátí. Zleniví a odvyknou si na pravidelný režim. Navíc jaro 2021 bude stejné,“ tuší Slezák.   V Luhačovicích naštěstí nezaznamenali žádné finanční ztráty.    ,,Naopak paradoxně jsem s dalšími pořadateli ušetřil spoustu času potřebného na shánění cen od sponzorů a dárců pro vítěze. Možná jsem ušetřil i nějaké peníze. Protože, když se mi v minulých letech nepodařilo sehnat dostatek sponzorů, tak jsem závod dotoval sám. Ale rád,“ uvedl hlavní organizátor Štědrovečerního běhu v luhačovické Zahradní čtvrti.   Slezák se v současné době už těší na sobotu 24. dubna, kdy bude jeho oddíl nejprve dopoledne a pak odpoledne pořádat dva závody krajského žebříčku v orientačním běhu.   ,,Oba budou ve Vlčnově a okolí,“ věří, že se bude na konci dubna s mapou a buzolou na Uherskobrodsku závodit Libor Slezák.   V sobotu 26. prosince se krosaři těšili na 31. ročník Štěpánského běhu ve Zlíně. Toho se v roce 2019 zúčastnilo 285 běžců.   ,,Jakmile vláda rozhodla, že od pátku 18. prosince přejde republika do 4. stupně PES, ve kterém jsou zakázané všechny amatérské soutěže, tak jsme závod na trati v okolí Příluk bohužel nemohli uspořádat,“ lituje za pořadatele ze spolku Běhy Zlín Bob Komín.   Jeho tým začal závod připravovat na začátku listopadu.    ,,S Jiřím Prokopem jsme podali žádost na odboru dopravy zlínského magistrátu o povolení využití silnice, po které vede část trasy. Zároveň jsme aktivně promovali možnost registrace. Povolení od odboru dopravy jsme dostali, měli jsme také domluvené dopravní značky. Těsně před závodem bylo přihlášených 48 běžců,“ informuje, co už měli ve Zlíně připravené Komín.   Jeho tým vzhledem k současnému stavu opatření vlády přijal s respektem.   ,,Naším dlouhodobým cílem je přimět lidi k aktivnímu pohybu, zejména k běhání. Aby se lidé pohybem udržovali zdraví, měli pevnou imunitu a aby je běhání dlouhodobě bavilo. Závody proto chceme dělat bezpečné. Zdraví běžců, diváků i pořadatelů je proto pro nás prioritou,“ uznává, že současné období není ideální pro pořádání masových běhů Bob Komín.   Spolek Běhy Zlín se však musel smířit i s menšími finančními ztrátami.   ,,Největší položkou bylo 2000 Kč za spuštění registračního formuláře. Startovné ale všem běžcům vrátíme. Někteří nám však psali, že startovné vrátit nechtějí a to nám pomůže k uhrazení nejnutnějších nákladů. Ztrátou je také práce s přípravou závodu, která letos už po několikáté nevedla k cíli,“ konstatoval Komín.   Že se jednatřicátý ročník zlínského Štěpánského běhu nekonal, ho proto mrzí.   ,,Tento závod patří k nejoblíbenějším z celého seriálu Běhy Zlín. Lidé ho rádi navštěvují i díky tomu, že je to jedna z mála možností, jak si zazávodit během vánočních svátků a udělat něco pro sebe a pro své zdraví. Na desetikilometrové trati se v něm každý rok představí zhruba 200 běžců. Navíc v Přílukách můžou poměřit síly i děti a mládež. Pro ně jsme měli připravený 3,3kilometrový závod,“ věří, že se taková situace už nebude opakovat Bob Komín.   Posledním závodem v krajském městě na konci roku měl být 31. prosince Silvestrovský běh.   ,,Přechod do 5. stupně PSA ho ale zrušil,“ byl už delší dobu smířený se skutečností, že se na Silvestra ve Zlíně závodit nebude předseda pořádajícího klubu Titan Trilife Zlín Daniel Tkáč.   Proto triatlonisté z krajského města společně se spolkem Běhy Zlín závod dopředu příliš nepřipravovali.   ,,Vážně uvažovat o pořádání Silvestrovského běhu jsme začali až na začátku prosince po Mikulášském běhu v Loukách. 5. stupeň PSA ale rozhodl za nás. Naštěstí jsme nezaznamenali žádné ztráty. Občerstvení a ceny pro běžce jsme chtěli nachystat až těsně před závodem,“ prozradil Tkáč.   Rušení závodů a jiných akcí v Česku mu v době pandemie nevadí a situaci chápe.    ,,Nicméně se domnívám, že vládní opatření a následná interpretace státní správou jsou mnohdy zmatená a nekoncepční. Vadí mi, že jsou často měněná. Prioritou by podle mě mělo být zabezpečení lékařské péče a zajištění možnosti pohybu pro lidi. To, že je pohyb na sportovištích i venkovních momentálně téměř zakázaný a nakupování v supermarketech ne, svědčí jaké má společnost dlouhodobé priority. A to je podle mě chyba,“ rozpovídal se Tkáč.   Jeho klub už ale myslí na jaro. V březnu by měli triatlonisté ze Zlína v krajském městě pořádat Český pohár v aquatlonu a v květnu Český pohár v supersprintu závod Supersprint City Triathlon.   Lubomír Hotař

S vládními omezeními kvůli pandemii koronaviru si ve vánoční svátky poradili sportovní nadšenci z Valašska. Sportovní sdružení Běhatlon pod TJ Orel Valašské Klobouky na konci minulého roku uspořádalo Štěpánskou stovku 2020.   „Ta však měla z důvodu nepříznivé epidemiologické situace, protože nebylo možné shromažďování většího počtu lidí, pouze virtuální podobu. Účastníci proto nebyli omezení startem v určitou hodinu ani typem pohybové aktivity. Výsledky pak zasílali online formulářem. A tak mezi evidovanými výkony byly třeba dvacetikilometrové výběhy a pohybové aktivity jako jízda na kolečkových lyžích, veslování, nebo běh na pásu,“ upozorňuje jeden z organizátorů tradiční sportovní akce na Valašsku Jiří Dohnal.   Štěpánská stovka není v pravém slova smyslu závod.   „Při ní se setkají běžci a sportovci z Valašských Klobouk a blízkého okolí. Je to takový „běžecký happening“. Jejím smyslem je co nejvíc motivovat lidi k pohybu. Místní sponzoři ji také za každý zdolaný kilometr podporují finančním příspěvkem. Ten se pak použije na dobročinné účely. Aby se nám podařilo zachovat alespoň kontinuitu této sportovní akce, tak jsme ale letošní ročník Štěpánské stovky kvůli restrikcím pořádali pouze v minimalistickém formátu. A to bez finančních příspěvků a sponzorských darů,“ vysvětluje Dohnal. [caption id="attachment_91960" align="alignnone" width="690"] Aleš Fiala a Eva Fialová na Štěpánské stovce 2020. Foto: Sportovní sdružení Běhatlon VK[/caption] Celkem se virtuální Štěpánské stovky 2020 zúčastnilo 23 sportovců. Ti kromě toho, že spálili spoustu kalorií, zdolali vzdálenost 326,7 kilometru.   Každý účastník byl také zařazený do losování o ceny od sportovního sdružení Běhatlon VK. Ceny však letos byly spíše symbolické. Losovalo se o trička, švihadla, cyklodoplňky, nebo medaile pro děti.   Drobné odměny dostali Eliška Vaculíková (zlatou medaili pro nejmladšího účastníka), Jan Vaculík a Michal Vaculík mladší (cyklodoplňky), Radim Pavlůsek, Markéta Hrabinová, Radka Krpenská mladší (tričko Alpine Pro s motivem Olympijského běhu) a Lucie Šimoníková, Věra Lysáčková a Martin Ptáček (funkční tričko Běhatlon).   VIRTUÁLNÍ ŠTĚPÁNSKÁ STOVKA VE VALAŠSKÝCH KLOBOUKÁCH 2020: (jméno, příjmení, druh aktivity, vzdálenost, čas) Eva Fialová: běh, 7 km, 52 minut. Radim Pavlůsek: běh, 9,3 km, 60 minut. Aleš Fiala: běh, 11,4 km, 1 hodina 7 minut. Lucie Šimoníková: běh, 7,8 km, 44 minut. Markéta Hrabinová: běh, 8 km, 45 minut. Radka Krpenská: běh, 10 km, 1 hodina 9 minut. Radka Krpenská ml.: běh, 10 km, 1 hodina 9 minut. Jaroslav Krpenský: běh, 10 km, 1 hodina 9 minut. Jiří Dohnal: běh, 22 km, 2 hodina 28 minut. Martin Dohnal: koloběžka, 22 km, 2 hodina 28 minut. Michal Vaculík: běh, 20,2 km, 1 hodina 34 minut. Michal Vaculík ml.: běh, 1 km, 5 minut. Jan Vaculík: běh, 1 km, 5 minut. Eliška Vaculíková: běh, 300 metrů, 2 minuty. Radek Bačo: kolečkové lyže, 57,6 km, 4 hodiny 23 minut. Pavel Fojtů: kolečkové lyže, 57,6 km, 4 hodiny 23 minut. Julie Dohnalová: indoor rowing, 20 km, 1 hodina 55 minut. Michal Šuchma: běh, 9,74 km, 51 minut. Martin Kocourek: běh, 7,25 km, 46 minut. Martin Kocourek ml.: běh, 7,25 km, 46 minut. Václav Kocourek: běh, 7,25 km, 46 minut. Věra Lysáčková: běh, 10 km, 60 minut. Martin Ptáček: běh, 10 km, 56 minut.   Lubomír Hotař

Triatlonista Radim Grebik (FORCE KCK Cykloteam Zlín) obsadil 7. místo v mužské kategorii do 23 let v cyklokrosovém Toi Toi Cupu. Pátý závod Českého poháru v cyklokrosu v Kolíně dlouhý 27,2 kilometru byl rozložený do 8 okruhů. Ze zisku první příčky se radoval Jakub Říman (Auto Škoda Mladá Boleslav), druhé místo vybojoval Šimon Vaníček (ČEZ Cyklo Team Tábor), bronzový byl Ton Mainguenaud z Francie. V absolutním pořadí v mužích Elite skončil Grebik sedmadvacátý.   ,,S myšlenkou zazávodit si v cyklokrosu jsem si pohrával delší dobu. Z hlediska přípravy na triatlon je cyklokros skvělým doplňkem zimní přípravy. Můžu při něm zkoušet změny tempa a zdokonalovat si technické dovednosti,“ vysvětloval, proč se objevil na startu Českého poháru v Kolíně Radim Grebik.   ,,Na závod ve středních Čechách jsem se ale připravoval jenom krátce. Byla to rychlovka. Během týdne jsem si půjčil kolo, musel jsem si vyřídit cyklistickou licenci a vyzkoušet si cyklokrosovou trať. Hodně mi však pomohl týmový kolega Zdeněk Orner a s technickými specifiky cyklokrosu mistr Slovenska z roku 2018 Milan Barényi, se kterým jsme se seznámili nedávno v Topoľčiankách,“ poznamenal Grebik.   Od svého prvního cyklokrosového startu v kariéře toho příliš neočekával.   ,,Proto jsem si ani nepřipravoval žádnou taktiku. Na trati v Kolíně – Borkách bylo pro mě důležité posbírat co nejvíc zkušeností do dalších cyklokrosových závodů,“ přiznal mladý triatlonista.   Grebika překvapila důležitost úvodních sekund po startu.   ,,Ostré tempo na začátku jsem nemohl akceptovat. Raději jsem se uchýlil na chvost závodního pole. Proto jsem dlouho jel ve druhé polovině pelotonu. Do doby, než se trať musela uvolnit nejrychlejším cyklokrosařům, jsem se pohyboval v předposlední skupince,“ letmo informoval o vývoji závodu Radim Grebik. [caption id="attachment_91579" align="alignnone" width="690"] Český pohár v cyklokrosu v Kolíně. Foto: archiv Radima Grebika[/caption] Jak byla trať v Kolíně těžká, posoudit nedokáže.   ,,Pochopitelně zatím nemůžu srovnávat cyklokrosové tratě. Ta kolínská byla podle mě silově náročná díky hlubokým pískovcovým pasážím. Ovšem jelo se také po zpevněné cestě, kde se dalo chvíli odpočinout,“ prozradil Radim Grebik.   Krizi ve středních Čechách ale neměl.   ,,Závod byl však pro mě náročný od startu až do cíle. Technicky na tom zatím nejsem nejlépe, proto byla moje jízda dost neefektivní. Výsledek ale pro mě není až tak důležitý. Závod měl hlavně obrovskou tréninkovou hodnotu. 45 minut na 180 tepech se špatně simuluje například na trenažéru,“ tvrdí Grebik.   Ten se chystá i na další cyklokrosový závod v Česku.   ,,Uvidím, jak se bude situace kvůli koronaviru vyvíjet. Ale rád bych se zúčastnil cyklokrosového mistrovství republiky na začátku ledna v Jabkenicích na Mladoboleslavsku,“ plánuje devatenáctiletý triatlonista z Valašska Radim Grebik.   Lubomír Hotař