Ze zápisníku Jaroslava Lukáše:

Příprava na tento pokus mi trvala 7 měsíců . Vzhledem k náročnosti výstupu a informacím z Rakouského spolku horských vůdců (tito vůdci si na tuto horu jsou ochotni vzít max.2 horolezce a nemluvě o jejich ceně), jsem se snažil nic nepodcenit a společně s mým kamarádem Božů, horským vůdcem z Brna, jsme vše, co souviselo se samotným výstupem na tuto nádhernou horu, detailně a velmi pečlivě naplánovali. Termín byl stanoven na počátek června kdy by již podmínky pro samotný výstup mohly být přijatelné a přitom by se mělo ještě jednat o zimní výstup.

Ve středu ráno jsme vyrazili vstříc novému dobrodružství. Po republice jsem nabral členy výstupového týmu a večer jsme již parkovali v rakouském Kalsu. S pokorou jsem se díval na vrchol majestátního Grossglockneru a kladl si otázku: „Podaří se nám to?" Předpověď pro následující 3 dny zněla jako hudba z rajské zahrady: tlak má stoupat a to sebou přinese zcela jistě hezké počasí. Jenom vítr aby moc nefoukal. Na nic jsme tedy nečekali a šlo se na to.

foto archív Jaroslava Lukáše    více fotek

Do setmění se nám podařilo dojít do výšky 2 241m, kde jsme před chatou Lücknerhutte a pod jasnou oblohou přespali ve spacácích. Majitel nás ještě upozornil, že nahoře je velmi měkký sníh do kterého se budeme bořit až po pás, a že se nám to zcela jistě nepodaří, jako se to nepodařilo těm před námi. Podmínky pro vrcholový výstup podle něj ještě nenastaly. Ani bivakovací chaty ještě nejsou v provozu. To nám samozřejmě na klidu moc nepřidalo ale dobrá předpověď počasí nám vlévala optimismus do žil. Ráno ve 4 hodiny jsme se sbalili a pokračovali dál.

Po 300 výškových metrech nás zastavila voda valící se z ledovce nad námi, ale nám se podařilo tuto neočekávanou překážku po chvíli překonat a jít dále. Kamení před námi se změnilo v ledovec a tak mačky, přilby, cepíny a lana a jde se dál. Ledovec v sobě často skrývá zasněžené trhliny a tak se musela velmi opatrně volit ta správná trasa výstupu. V poledne jsme si ne jedenkrát vzpomněli na majitele chaty z údolí a jeho slova, že se budeme ve sněhu bořit až po pás. Musím zdůraznit že neměl pravdu. Místy jsme se bořili až po hruď! V tak měkkém sněhu je to velmi vyčerpávající. Unaveni jsme dorazili na poslední bivakovací chatu Erzh Johann-Hütte 3454 m.n.m. Měli jsme štěstí. Chata byla prázdná, půlka horní části dveří pootevřená a pro naše nouzové přespání jako stvořená. U dvou horolezců mého výstupového týmu se projevilo naprosté vyčerpání, a tak bylo rozhodnuto. Dnes přespíme zde na chatě.

video Großglockner Besteigung – Nationalparkregion

Boža všem uvařil horký čaj, pak nějakou polévku a hned bylo lépe. Jenom ta předpověď se změnila a začala nám dělat starosti. Další den mají přijít bouřky. Hned jsem si vzpomenul na loňský rok na Mt.Blanc, kde nás při pokusu o vrchol silný vítr ve 4000 m.n.m. srazil na zem a bylo po výstupu. Bylo třeba jednat. Padlo rozhodnutí: pokusíme se o vrchol dnes odpoledne ale jenom ve třech. Moji dceru Lucii jsem, z důvodu její bezpečnosti a i přes její protesty, nechal odpočívat na chatě. Ve třech jsme se vydali na posledních 350 výškových metrů stojících mezi námi a SVATÝM KŘÍŽEM, umístěným na samotném vrcholu. Nebylo to vůbec snadné.

Ale povedlo se a v šest večer jsme stáli šťastni u SVATÉHO KŘÍŽE. Díváme se dolů pod nás na ledové alpské velikány a naše pocity, tak ty se nedají popsat. Je to až neskutečně krásné, a ta nádhera …… Ještě pár fotek, znovu se navázat a opatrně dolů přes Kleinglockner a hřebenem sestupovat a sestupovat. Za tmy jsme vyčerpaní, ale za to velmi spokojeni, dorazili do chaty, kde už nás čekal uvařený čaj od Lucie a gratulace od ostatních horolezců. Další den jsme sestoupili do údolí a hurá domů.

Poprvé jsem si přivezl z hor nejenom sportovní, ale také hluboký duchovní zážitek, související s vrcholem této překrásné Rakouské hory.

Náročnost tohoto výstupu je hodnocena II.st.UIAA. Při našem pokusu se jednalo o plnohodnotný zimní výstup. Děkuji Pánu BOHU, že se nikomu z mé expedice nic zlého nestalo a všichni jsme dorazili domů živí a zdraví. Děkuji také všem, kteří mě podporují a fandí mi. 

Horám zdar! Jaroslav Lukáš