Prdelatí andělíčci a zjevení světskejch

Prdelatí andělíčci, procesí k benzince a zjevení světských

Pach hnijícího masa sražených zvířat podél cest avizoval začátek opravdu horkého léta…… vyjel jsem si v krásné slunné ráno, přímo uprostřed týdne, na kole.

Na začátku prázdnin máme totiž u nás dva svátky odkazující k dávným časům křesťanství. Málokdo rovnou měrou slaví oba, většina lidí neslaví, protože vlastně ani neví, co by se slavit mělo. Ale co. Volno mají všichni i já a navíc svátky vyšly na vhodný čas. I rozhodl jsem se zajet podívat ke ,,kapli", jak jsme zkráceně říkali Kapličce sv. Cyrila a Metoděje, věrozvěstům, jimž byl ten volný den věnován.

Co praví pověst a výklad církve svaté:

Kolem kaple byla vysázena řada lip. Vypráví se, že se pod lipami Cyril s Metodějem zastavili, aby si odpočinuli, trochu posvačili a také zde měli kázat. Kdesi tam prý dokonce zapomněli nůž. Kdo ho najde, bude mít velké štěstí. Z úst církve svaté slyšíme o tom, že soluňští bratři nám v 9. století „zvěstovali víru", neboli přinesli křesťanství našim předkům, do té doby nevzdělaným pohanům.

Co je realita:

Kolem kaple byly odjakživa kaštany. Hodně, opravdu hodně důležité je v tomto případě vědět, že křesťanství u nás bylo již několik generací předtím. V Mikulčicích najdete základy křesťanské svatyně již z 8. století. V době příchodu Cyrila a Metoděje byli Slované na daleko vyšší vědomostní úrovni u přírodních věd i v jiných věcech. Například věděli, že země určitě není placatá, má své cykly, protože věřili, že jsou původem "děti bogov" i "hvězd", tedy mimozemští, a jako lidé tzv. čisté a světlé rasy od slov "RA" i "AS" věděli, že vše je součást obrovského vesmírného dění, různých zákonů, vlivů, energií, opakujících se procesů i jiných souvislostí.

Otázkou je, proč sem vůbec nějací věrozvěsti putovali a proč tehdejší vládce tak zajímala oblast, která byla osídlená kmeny, nemohla nabídnout ani dostatečné množství kovů, drahých dřev nebo koření a případná doprava kvalitního stavebního kamene nebo stavebního dřeva se nevyplácela.
Bylo tu totiž něco, co se cenilo v té době velmi vysoko – LIDÉ.

Východní Evropa byla v době raného středověku v naprosto stejné situaci jako rovníková Afrika v době největšího rozmachu amerického otrokářství. Peníze z prodeje lidí ale tentokrát putovaly přes ruce zástupců křesťanů a později katolické církve, která se tedy přímo na samotném otroctví podílela.

Nepopiratelná zásluha a přínos obou bratrů spočíval ve vynalezení hlaholického písma, díky kterému si domácí obyvatelé začali předávat vzdělání mnohem rychleji. Na jeho základě se zformovala cyrilská abeceda, základ ruské azbuky a písma východních a jižních Slovanů. Na škodu naší kultuře u nás brzy převládla liturgická latina. Žádnou víru nepřinesli.

Konec konců, tak jak to církev svatá předvedla i v jiných případech, odměnou pak bylo bratrům za jejich putování obvinění z kacířství, oba poté byli nedobrovolně zavlečeni do papežského Říma, kde Cyril zemřel a Metoděj se vrátil na Velkou Moravu. Po smrti byly jeho ostatky zhanobené a zlikvidované.

Původně se svátek Cyrila světil 14. února a Metodějův 6. dubna a to podle jejich úmrtních dnů v juliánském kalendáři. V šedesátých letech 19. století se začalo pro církev hodně nepohodlně probírat národní vědomí husitských tradic, a tak Vatikán nařídil den věrozvěstů ,,předsadit," před den upálení Mistra Jana Husa. Tihle dva se jim tak nějak hodili do krámu, tak si je pro sebe ukradli a to úplně stejně jako v době mého dětství, kdy si komunisti ukradli pro sebe oslavu 1. Máje nebo MDŽ.

Jejich údajný ,,Dar víry" je tady stavěn katolickou církví nad historickou pravdu a nejde tu jen o minulost, ale i o budoucnost. Těžko se z ní budeme moci poučit, pokud si o ní budeme lhát.

Tento svátek by měl být oslavou především slovanské myšlenky a národního vzdělání, protože představa dobrých, laskavých a osvícených křesťanů, přicházejících kázat pravdu poloblbým barbarům je momentálně používána jen k budování současného obrazu římskokatolické církve.
A jak ten momentální obraz vypadá?

Ilustrační foto

Pouť

I naskytla se mi po opravdu dlouhé době příležitost navštívit Cyrilometodějskou pouť ve Valašských Kloboukách. Vizuálním avízem vám budiž kolona stojících vozidel podél hlavní silnice I. třídy č. 57, zvukovou navigací pak burácející repro songy oblíbené letos v rádiu Impuls, případně ty z před třiceti lety. Neznalý příchozí směrem od Poteče nabude přesvědčení, že rodina Václava Kočky, která má pod palcem Matějskou rozšířila svoje teritorium a zavítala Klobúčky ohromit létajícími labutěmi a naopak příchozí od Klobouk pak očekává skutečný zázrak v podobě ceny benzínu a nafty někde kolem 10,- Kč za litr. Napovídá tomu hudební produkce živé muziky v prosklené části autosalonu sousedícího s benzinkou, množství stánků nabízejících nepřeberné množství cukrovinek pochybného původu a spousty nafukovacích balonků všech myslitelných barev a tvarů vznášejících se pod obrovským monumentem zobrazujícím aktuální ceny pohonných hmot našeho městečka.

Zkušení poutníci však moc dobře vědí své a k onomu místu svatému kráčejí s neotřesitelným odhodláním. Jak se začnete více a více přibližovat, získáte neodbytný dojem, že Cyril a Metoděj museli být Vietnamci, v jiném případě pak alespoň potulní kramáři. Když se po takto, prodejci lemované stezce za doprovodu hitu Dancing Queen probojujete k centru dění, zatímco dáte vydělat několika stánkařům zásadně nevydávajícím daňové doklady a hodně ztuha mluvícím česky, čeká na vás, spíše na vaše děti, poslední lákadlo. Řetízkový kolotoč, jehož obsluha si nezadá s vizáží pasáka prostitutek z Harlemu, vodní zorbing, opravdu obří nafukovací skluzavky s echt vyvedenými palmami, autodrom a střelnice s naondulovanou peroxidovou blondýnou a nezbytným cigárem v koutku jejích rudě namalovaných úst. Pokud i zde odoláte a podaří se vám najít místo před svatostánkem, zúčastníte se pořádané mše svaté. Netuším, jestli je její součástí i nějaká poutní zpověď, a pokud ano, jestli má takovýto odpustek nějakou předkupní hodnotu.

Jako obrazově zvláště vyvedený majstrštyk je možno pak považovat vzdálenější pohled z pravého či levého boku kapličky, kdy před jejími dveřmi pan farář na přenosném oltáři slouží mši shromážděným, zatímco si na její zadní novogotické sloupy chodí ulevit návštěvníci této oslavy.

Spousta účastníků, především z řad mužů, se totiž neopomene zastavit a hojně občerstvit v nejbližších stánkových výčepech a po prozření a očištění, později i ve vzdálenějších restauračních zařízeních, ze kterých pak znějí dlouho do noci, kupodivu, nikoli náboženské chorály.

Proč je hlavním znakem Cyrilometodějské pouti všeobecný chaos, nepořádek, hluk, kolabující doprava a všudypřítomný kýč? Proč má církev zapotřebí lákat své ovečky na kolotoče, lochnesky, labutě, střelnice, hadry a turecký med? Proč poutníci, se sobě vlastní pokorou, neujdou půl kilometru pěšky, ale parkují v co nejtěsnější blízkosti kapličky a všude kolem? Jsou to tedy ještě poutníci? Jaké hodnoty lze uctít jízdou Fábií ke kapličce? Je opravdu normální 20 metrů od dveří svatostánku nabízet vonítka do auta s obrázky vyprsené Pamely Anderson nahoře bez? Je skutečně oslavou Cyrila a Metoděje jízda na kolotoči, nákup čínského povlečení nebo vypití sedmi piv? Je nevkus hříchem? Zresuscitují restituce církev ? Platí – v týdnu ukradnu – v neděli se vyzpovídám? Proč se proboha ,,tohleto" jmenuje Cyrilometodějská pouť?

Zvednuvše zraky k nebesům, zjevili se mi dva prdelatí andělíčci. Jeden držel v ruce malý srp a druhý kladivo ….

Svět opravdu stvořil Bůh, ale za velké pomoci komunistické strany.

a něco závěrem

Deník The Guardian zveřejnil informaci o nové strategii Vatikánu směrem k uprchlíkům. Článek se jmenuje Pope Francis: prioritise migrants‘ dignity over national security (v překladu Papež František : Upřednostněte důstojnost migrantů před bezpečností státu) k tomuto snad jediné: porucha intelektu spočívající v jeho nevratném snížení v tom nejlehčím stupni a po pečlivé výchově rodičů v kombinaci se slušnou pamětí může být pro okolní skvět poměrně dobře ukryta. Takto vedený jedinec pak může zastávat i ty nejvyšší funkce.

Milosrdenství …. s křížem postaveným vzhůru nohama.

Darek Slavík