Close
reklama
Jižní Valašsko a Vsetínsko

PARTNEŘI WEBU

PRÁVNÍ PORADNA

REKLAMA

TOP LIST OD 1.1.2007

Pro peníze se chodí na poštu

date_range 14.Kvě, 2017 featured_play_list Aktuality

 

Na úvod tohoto komentáře a pro jasný pořádek ve věci: Nedělám nábor do jakéhokoli hnutí. Nejsem rasista. Zastanu se jakéhokoli příslušníka menšiny i většiny, pokud zhodnotím, že je napaden či osočován neprávem. Na druhou stranu odmítám podporovat akce typu praktických ukázek demontáže měděných kabelů pod vysokým napětím, kurzů vyplňování žádosti o sociální dávky pro negramotné, tisk příručky: Jak na výměnu potravinových poukázek za chlast a cigára nebo nácviku krizové situace: Jak se stát neviditelným v herně při kontrole úředníka ze sociálního odboru, abych nepřišel o dávky a opravdu odmítám komukoli (bez ohledu na jeho původ) sponzorovat živobytí jen proto, že na své "zaměstnání" povýšil tak soukromou věc, jako je reprodukční cyklus. Nevidím jediný důvod, proč by stát nemohl na některou skupinu lidí ukázat prstem a říct, že jsou s nimi problémy, a ty dokázat jasně pojmenovat.

Neučme se tvářit, že nějaký problém neexistuje. Ten nevzniká jen vinou lidí, ale hlavně tím, že je některým lidem určité chování umožněno. A kým přesně? Možná zajímavá úvaha pro chvíli, kdy budete stát u volební urny. Nejspíš už hodně brzo.

Po roce 89 daly vlády této země vzniknout sociálnímu systému a věřím, že skutečně původně v dobré víře proto, aby pomohl člověku v nouzi. Systém evidentně a záhy selhal, a momentálně z něj může kdokoli úplně normálně a hlavně bezpracně žít. Mít velkou rodinu je naprosto skvělý pocit. Pokud jako rodič mám vícero dětí a odpovídá tomu mé zvýšené pracovní úsilí, je čistě soukromá věc každého, kolik dětí ze svého rozpočtu "utáhne". Osobně jsem si pořídil dvě děti, které uživím. Ve svém okolí znám několik opravdu početných rodin a nevidím, že by jejich děti chodily zanedbané, špatně se učily či jakkoli strádaly. Situace se ale mění v případě, že vaše rodina bude poněkud větší, než o jakou se dokážete postarat. Vzniká vám vztah s vysokou mírou závislosti na sociálních dávkách, nízkým společenským statusem daným především nízkou úrovní vzdělání, nízkými příjmy, nezaměstnaností, neochotou řádně platit nájem, devastováním jakéhokoli majetku a příslušností k marginalizovaným skupinám. Stačí malinko a uděláte si ze státu doslova dojnou krávu. Jednoduchý způsob obživy lze pak nalézt v plození stále dalších a dalších dětí, jejichž přídavky a různé dávky umožňují pohodlně rezignovat na jakékoli pracovní úsilí. Sám ovšem uznávám, že tento sociálně-pracovní proces je v tomto případě podstatně příjemnější než práce popeláře, dělníka za pásem nebo doplňování zboží v supermarketu.

Problémem dnešní koncepce daní a dávek je jeho vnitřní systémové odrazování od práce i podnikání a motivování k daňovým únikům. Pro rodinu se dvěma dětmi jakékoliv zvýšení vlastního výdělku do určité částky bývá nesmyslným krokem, protože systém životního minima jí garantuje příjem ve stanovené výši, ať již pracují nebo ne. Zvýšit si výdělek prací se v této zemi nevyplatí. Nanejvýš načerno. Současný systém je tedy naprosto demotivační pro lidi s nižšími příjmy a je jednou z příčin shora popsaného.

Zlákala mě a na harmoniku zní opravdu dobře ,,gypsy music" – Ida Kelarová, Věra Bílá, Jan Bihári…. A tak jsem i v originálním jazyku nemalou řádku různých skladeb nastudoval. I stalo se jednoho dne, že zazvonil můj telefon a na druhém konci příjemný hlas mladé paní učitelky přinesl mi nabídku secvičit vystoupení na jedné škole okresního provinčního města s dětmi, pro které bude radostí zpívat v rodném jazyce a srdce posluchačů zaplesá. Dobré skutky činím. Je třeba přidávat na misky vah, protože Karma nemusí nutně produkovat jen oxid uhelnatý, ale označuje i etický přírodní zákon příčiny a následku a na ten celkem věřím. Přijal jsem nabídku a postupně tak objevil nový, paralelní svět, o kterém mnozí z nás něco tušíme, ale nevidíme do něj.

Přišli na první setkání i s rodiči. Do školního dvora začaly najíždět poněkud starší osobní automobily renomovaných značek západní provenience. Zaujaly mě však dva zcela odlišující prvky. Řidiči ve vozidlech seděli na jiné straně, než je obvyklé a SPZ byly výrazně žluté. Paralela mě bleskla hlavou…..před očima se mi objevil plukovník Balejka, který ve své Škodě 120 s pravostranným řízením a stejně barevnou SPZ brázdil Klobůčky na pneumatikách Pirelli dovezených až z Anglie, které mu osobně obůl Joža Susedíků v pneuservisu na Sychrově.

Mezi vozidly se objevily i dvě ,,obyčejné" Fabie s registrační značkou našeho kraje a vzápětí mi bylo dáno pochopit rozdíl. Společným jmenovatelem všech posádek byl jejich původ, kdy před mnoha staletími přikočovali z Indie a to stejně tak, jako například Valaši přikočovali z Rumunska.

Ti z Fábií vystoupili slušně oblečení, hovořili česky. Později jsem zjistil, že pracují, bydlí v nájemním bytě, který řádně platí, nebývá od nich slyšet křik a paní se stará o předzahrádku před bytovým domem. Vešli do třídy, slušně pozdravili, posadili své děti a sami zůstali stát v rohu.

Pak následovali majitelé ,,lepších" vozidel. Oblečení bylo hodně nápadné, povětšinu značkové teplákové soupravy hodně veselých barev, tak typické masivní stříbrné a zlaté řetězy s prsteny, hlučně pokřikovali svým jazykem, v jednom autě jsem napočítal dokonce sedm dětí, učitelkám říkali gádžové a bylo jich evidentně více, než bych si v tu chvíli přál. I posléze mi bylo dopřáno zjištění, že do práce nechodil žádný z nich, na spoustu potomků i sebe berou veškeré možné dávky a v momentě, kdy není tak úplně po jejich, neuslyšíte nic jiného než slova rásizmus a diskriminácija….

K těm z Fábií se nepotřebuji jakkoli vyjadřovat, považuji je za slušné lidi a dodnes, kdykoli se potkáme, si mimo pozdravu vyměníme i několik vět.

Nácvik vystoupení trval v týdenních cyklech dva měsíce, vždy po dvou až třech hodinách a leccos se na vás z dětské duše vyklube. Účast bývala hodně kolísavá, a to i přesto, že se nenacvičovalo po vyučování, ale vždy ráno na jeho začátku. Zajímavé bylo pro mě zjištění, že v případě úmrtí někoho z příbuzných, nepřišly děti i tři dny do školy, a přesto je nebyl problém potkat dopoledne s rodiči ve městě nebo na nákupech. Taktéž se mi podařilo poměrně záhy rozklíčovat různé stupně ,,zdravotního postižení" dětí, které, jak jsem později pochopil, bylo nikoli nevýznamným zdrojem příjmů a výhod celé rozvětvené rodiny. Vozidla většiny z nich měla za předním sklem modrou parkovací kartu ZTP. Za použití klasifikace padělků lze tyto hodnotit pěkným stupněm 3 tedy zdařilý padělek, zhotovený jinými tiskovými technikami než originál, leč ochranné prvky jsou napodobeny nedokonale nebo chybí. Karty, které padělky nebyly, měly pro změnu datum expirace někdy kolem období Svatořečení Jana Pavla II.

Na klasickou otázku, co dělají rodiče, byla drtivá odpověď: „Jsou doma, nepracují…". ,,A kde berete peníze?" ,,Pro peníze se přeci chodí na poštu." Bezelstná a vše vypovídající odpověď třináctileté dívenky.

Auta s řízením vpravo značila jediné. Buď svým dětem zatajují práci v zemi Commonwealthu, aby je nevystavily šoku, nebo…?… na skutečně propracovaném systému přísunu peněz zde, vybudovali další nástavbu v podobě vyřízení si dalších dávek v zemi, kde evidentně již zcela ztratili přehled i zájem cokoli řešit a kontrolovat, a to v samotném United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland.

Prostým součtem položek možných dosažitelných příjmů takové osmičlenné rodiny včetně ,,uznaného" zdravotního postižení u nás i v UK, následováno podporou v nezaměstnanosti, rodičovským příspěvkem, přídavky na děti, sociálními dávkami, vše pak doplněno o další položky jako jsou nájem, elektřina, voda, odvoz odpadků…, dorovnáno na hladinu tzv. sociální potřebnosti, nebudete daleko a držme se při zdi, hranice nějakých 70.000,- Kč za měsíc. No tedy, uznejte sami. Vstali byste za těchto podmínek od satelitu, playstationu, borovičky a šli dělat?

Vystoupení dopadlo dobře. Z původně jedenácti účinkujících dorazili nakonec tři. Moje našedlá aura nabrala zlatou barvu a uletěla na křídlech andělů.

Lámu si hlavu, čím to je. Naše xenofobní, nenávistná a uzavřená společnost investovala během posledních téměř třiceti let do podpory různých menšin, sociálně slabých skupin a do nejrůznějších typů dávek stovky miliard korun. Těžko spočítat či měřit….. přesné statistiky, komu a kolik, se jaksi z politické korektnosti samozřejmě nevedou. A výsledek?

Vyberte si klidně ve společnosti kohokoli. Dejte mu práva, nastavte privilegia, minimalizujte jeho povinnosti, tolerujte všechny jeho prohřešky takovým způsobem, že si na to dotyčný zvykne, podporujte ho penězi a máte založeno na konflikt a nenávist ve společnosti jako vyšitý.

Obávám se, že nejhorší varianta dalšího vývoje je zase ta nejpravděpodobnější – kromě několika sic moderních, ale naprosto zoufale nefunkčních a absurdních sociálně inženýrských projektů, náš stát nevymyslí absolutně nic. Na kolik dalších miliard to NIC vyjde, je teď skutečně ve hvězdách.

Zajímáte se, jak probíhá výuka vašich dětí ve škole a slyšeli jste už pojem školní inkluze? Zvláštní školy nějak zmizely a potenciální adepti byli ,,rozpuštěni" do normálních škol. Rychlost a kvalitu výuky teď určují ti nejpomalejší, nejhůře vychovaní a vychovatelní. Systém už teď produkuje jedince se vzděláním a schopnostmi podprůměrné části populace. Ne každý má na to, aby zaplatil vzdělání svých dětí na francouzském lyceu. Navrhuju hodně, ale opravdu hodně rychle začít hledat odpověď na základní otázku – čím se budou živit tito absolventi vzdělávacího systému, který jim nebude schopen předat dosud obvyklou a nutnou míru základních znalostí a znemožní tak jejich následnou socializaci?

A něco hezkého závěrem:

Mediální obraz posledních dnů: statečná dívka (16 let), členka skautské organizace, se neohroženě, ale s úsměvem, v Brně postavila nenávistnému pohrobku Hitlera. Vlastenecký čin roku, při kterém držela v ruce transparent s nápisem Vychováme i vaše děti !!!
Snímek mladé skautky na svých stránkách zveřejnila CNN, také britský deník The Guardian a přidal i komentář Světové organizace skautského hnutí. „Lidé z každého aspektu života a mezi nimi i skauti vyjádřili svou podporu hodnotám různosti, míru a porozumění. Dělají lepší svět," zaradovali se skauti na svých stránkách.
I já se zaradoval a zvolal Bože ! Svojsíkovy ideály vlastenectví a češství v plné kráse a navíc v zahraničním západním tisku……
Jenže…….svět není růžový poník, co papá duhu a kaká motýlky. Celé se to nějak poprasilo z jiných fotek, které zachytily dívenku nejen od pasu nahoru, ale i to, co měla na nohou. V prvé řadě to byly podkolenky s logem GNWP Good Night White Pride (doslovný překlad: "Dobrou noc, bílá pýcho"), na kterém je zachycen násilný akt, při kterém jedna postava kope do druhé postavy ležící na zemi…. a potom ty boty ….pokud byly okované, pak při pochodu dívčiny tímto průvodem, si klidně mohli někteří přítomní myslet, že s nimi cválá i nějaký poník. Oběma aktérům, chlapci i dívce, přesto přeji brzké prozření a nalezení toho, čeho se jim, zahraničním médiím a evidentně i skautskému hnutí momentálně opravdu akutně nedostává. ROZUMU.

Logo Good Night White Pride    (doslovný překlad: "Dobrou noc, bílá pýcho")

Mám vážnou obavu, že brněnské skauty i Světovou organizaci skautského hnutí zcela ovládl duch Mažňáka, pro kterého bych rozhodně nehlasoval, neboť byl, jak známo, povahově vadný hoch, měl na své straně Bratrstvo kočičí pracky, Černé jezdce a podporu klubu Uctívačů Ginga…..
A co na to Jan Tleskač? Jedí brněnští skauti pralesní žáby? A mohla Matka Tereza nosit na krku místo kříže svastiku?

Darek Slavík

[wpdevart_facebook_comment order_type="social" title_text="Komentáře" title_text_color="#000000" title_text_font_size="15" title_text_font_famely="Arial" title_text_position="left" width="100%" bg_color="#d4d4d4" animation_effect="random" count_of_comments="7" ]

TIPY NA AKCE

Z PRVNÍ RUKY

INZERCE, NABÍDKY

TOP REKLAMA