První pomoc může zachránit život, říká záchranář Ondřej Šuráň

Každý z nás se může ocitnout v situaci, kdy půjde doslova o vteřiny. Dopravní nehoda, kolaps na ulici, úraz v práci nebo doma – to všechno jsou chvíle, kdy základní znalosti první pomoci mohou rozhodnout o dalším životě postiženého. Přitom často stačí opravdu málo: vědět, co dělat, nezpanikařit a nebát se pomoci.

Ondřej Šuráň, kterého jsme pro RegionValassko.cz vyzpovídali, pracuje jako zdravotnický záchranář a zároveň se věnuje i osvětě v oblasti první pomoci. Společně s kolegou založil projekt „První pomoc Zlín“, jehož cílem je naučit veřejnost základní a praktické postupy, které mohou v krizových situacích zachránit život. Nabízejí kurzy pro školy, firmy i jednotlivce a snaží se ukázat, že první pomoc zvládne každý, pokud ví, jak na to.

Pane Šuráni, mohl byste se nám na úvod krátce představit a popsat svou profesní dráhu?

Jmenuji se Ondřej Šuráň, jsem rodákem ze Slavičína, kde jsem vystudoval tamní gymnázium, a pak trošku oklikou jsem se vydal na studium zdravotnického záchranáře ve Zlíně. Po dokončení studia v roce 2014 jsem začal pracovat na oddělení ARO v Krajské nemocnici T. Bati ve Zlíně. V roce 2017 jsem se stal zaměstnancem nově vznikajícího oddělení – Oddělení urgentního příjmu – Emergency room, kde působím i nadále.  V roce 2024 jsme se s kolegou Ondřejem Vyvlečkou rozhodli věnovat osvětě v oblasti první pomoci. Založili jsme podnikání a vystupujeme pod názvem První pomoc Zlín, kde nabízíme firmám a dalším institucím odborné školení první pomoci v rámci BOZP.

Co Vás přivedlo k práci záchranáře?

Musím se přiznat, že na gymnáziu jsem ještě nevěděl, co chci v životě dělat a chvíli jsem se hledal. Věděl jsem jen to, že nechci mít stereotypní zaměstnání. Největší podíl na tom má asi můj kamarád Martin, který tou dobou již pracoval v Brně na urgentním příjmu a občas mi vyprávěl zajímavosti z práce. Vyvolávaly ve mně pocity zvědavosti a zapadalo mi to i v kontextu s tou nestereotypní prací. Nakonec jsem se rozhodl to zkusit, přestože mi to kamarád Martin rozmlouval. Mého rozhodnutí nelituji.

Co považujete za úplný základ první pomoci, který by měl znát každý už ze školy?

Základem je určitě zhodnocení bezpečnosti situace, znát číslo na tísňovou linku a informace, které bychom měli sdělit. Provedení kontroly základních životních funkcí – vědomí, dýchání a případně zajistit oběh zahájením nepřímé srdeční masáže a také znalost, jak ji správně provádět. Měli bychom být schopni zvládnout zastavení krvácení, zacházení s osobou v bezvědomí, vypuzovací manévry při neprůchodnosti dýchacích cest, nebo například protišoková opatření.

Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se lidé při poskytování první pomoci dopouštějí?

Jako největší problém osobně vnímám chybné rozpoznání zástavy dechu. Stává se, že si lidé na místě události myslí, že u dotyčného v bezvědomí je zachována dechová aktivita, ale při příjezdu záchranné služby je zjištěna přítomnost lapavých dechů, což se nepovažuje za normální kvalitní dechovou aktivitu, a proto je nutné ihned zahájit nepřímou srdeční masáž. Bohužel tím, že svědkové události až do příjezdu zdravotnického týmu resuscitaci nezahájili, klesá pravděpodobnost záchrany dotyčného, nebo minimálně hrozí snížení kvality života v případě záchrany dotyčného, způsobena nedostatečným okysličením mozku.

Může laik něco pokazit, když se snaží pomoct? Je lepší dělat aspoň něco než nic, když si nejsme jistí správným postupem?

To je dobrá otázka. Ano, laik může při poskytování první pomoci udělat něco špatně, ale vždy je lepší udělat alespoň něco, než nedělat vůbec nic. Měli bychom se snažit hlavně zachovat klid a řídit se selským rozumem. Pokud si nejsme jisti, co v dané chvíli udělat, zavoláním na tísňovou linku už v tom nebudeme sami a dispečer operačního střediska nás povede krok po kroku.

První pomoc

S jakými typy zásahů se setkáváte nejčastěji? Jsou nějaké, které výrazně převažují?

Asi se nedá říct, že by určitý typ zásahů výrazně převyšoval. Záchranná služba je nejčastěji volána k zásahům akutního zhoršení interních potíží. Patří sem například bolesti na hrudi, dušnost, alergické reakce, teploty, zažívací potíže, stavy po kolapsu, křeče, cévní mozkové příhody a jiné. Další početnou skupinou zásahů jsou úrazové stavy, nebo například různá zhoršení stavů u dětí.

První modelová situace – Jak bych měl postupovat, když člověk upadne do bezvědomí a nedýchá (např. při dopravní nehodě)?

Pokud jsme svědky dopravní nehody, nebo na místo přijíždíme jako první, měli bychom zapnout výstražná světla a zastavit u krajnice. Obléct si na sebe reflexní vestu a vystoupit z automobilu. Z kufru auta vzít výstražný trojúhelník a rozmístit ho tak, aby další vozidla přijíždějící po nás zpozorněla a zastavila taktéž. Tady je naše bezpečnost opravdu vždy na prvním místě. Ve chvíli, kdy jsme zabezpečili místo události bychom měli vzít lékárničku, nasadit si rukavice a teprve nyní se vydáváme na pomoc dotyčnému. Přistupujeme k autu, všímáme si potenciálních možných rizik. Pokud nám nic nehrozí, snažíme se o navázání kontaktu s dotyčným. Pokud nereaguje, naší maximální snahou by mělo být dostat dotyčného co nejdříve a pokud možno co nejšetrněji ven z auta. Poté, co se nám ho podaří vyprostit, položíme jej opatrně na záda, provedeme mu záklon hlavy s předsunutím dolní čelisti k uvolnění dýchacích cest a odhalíme hrudník dotyčného. Jestliže nebude dýchat normálně, nebo vůbec, měli bychom vytočit 112 popřípadě 155, ideální je aktivovat v telefonu hovor na handsfree a neprodleně zahájit nepřímou srdeční masáž. Ruce dáme na střed hrudní kosti a provádíme asi 100 stlačení za minutu, do hloubky 5-6 centimetrů u dospělého. Pokud nás bude na místě více, rozdělíme si úkoly a při resuscitaci se snažíme střídat optimálně co 2 minuty, nebo klidně dříve tak, abychom zajistili co nejkvalitnější srdeční masáž, která by měla být co nejméně přerušovaná.

Druhá modelová situace – Jak správně postupovat při silném krvácení (např. při pracovním úrazu)?

Jsme-li svědky takové události na pracovišti, přivolejte si hlasitým voláním o pomoc další kolegy. V rychlosti si rozdělíme úkoly – budeme potřebovat lékárničku, zavolat na 155, může se hodit i deka. Při každém silném krvácení je základem zatlačit prsty přímo do rány a zabránit tak větší krevní ztrátě. Doporučil bych vyzvat buď poraněnou osobu, je-li při vědomí, aby si na ránu tlačila sama, nebo v opačném případě se snažíme chránit ideálně rukavicemi, popřípadě jinými improvizovanými ochrannými pomůckami. Ve většině případů by měl postačit tlakový obvaz. Poraněnou končetinu dejte do zvýšené polohy. Pokud prosakuje první sací vrstva, nesundávejte původní, ale přidejte další vrstvy. Pokud i ty prosakují, měli byste zvážit nasazení škrtidla. Škrtidlo se nasazuje nad poraněnou část končetiny ve vzdálenosti asi 10 cm od rány směrem k srdci. Nikdy ho nedáváme přes klouby. Škrtidlo by mělo mít šířku alespoň 4 cm. Za sebe můžu doporučit pryžové z lékárničky. Pokud není možnost, musíme improvizovat. Raněného můžeme uložit do protišokové polohy – poloha s podloženými končetinami. Tím zajistíme přívod krve k životně důležitým orgánům. Upadne-li raněný do bezvědomí, provedeme záklon hlavy s předsunutím dolní čelisti a kontroluji dýchání. Pokud dojde k zástavě dechu musíme zahájit resuscitaci.

Liší se první pomoc u malých dětí a kojenců od té u dospělých? V čem konkrétně?

První pomoc u dětí se liší zásadně v přístupu k dětem, které se chovají a reagují jinak než dospělí. Velmi často během zásahu u dětí na místě figurují jejich rodiče a je zapotřebí s nimi citlivě navázat kontakt a získat důležité informace, které nám děti samotné nejsou schopny sdělit. Samotné poskytování první pomoci dětem je psychicky náročnou situací pro všechny zúčastněné. Osvěta v poskytování první pomoci potenciálním zachráncům spočívá mimo jiné v překonání ostychu, aby nedocházelo ke zbytečnému zdržení právě proto, že se bojíme malé děti ošetřovat. Další odlišnosti vyplývají z jiných anatomických poměrů, fyziologických schopností a někdy přímo v doporučených postupech první pomoci. Typickým rozdílem je při zahájení resuscitace dětí aplikace 5 úvodních vdechů, důležitost umělého dýchání při samotné resuscitaci, riziko rychlého podchlazení, větší četnost úrazů, menší schopnost vstřebat alkohol, drogy a podobně.

Jak rozpoznat život ohrožující stav u dítěte, když ještě neumí mluvit a neumí to dát moc najevo?

Kritický stav u dětí lze rozpoznat velmi rychle změnou chování, apatií, zrychleným dýcháním, barvou kůže, jenž může být bledá a promodralá. Důležité je získat informace od rodičů, kteří nejlépe znají běžný stav dítěte. Zrádným může být fakt, že děti obecně zvládají dlouhou dobu tolerovat akutní stav, ale jakmile vyčerpají své rezervy, dochází k rychlému zhoršení stavu, většinou již těžce řešitelnému.

Ondřej Šuráň

Jak efektivně volat na tísňovou linku? Co je nejdůležitější sdělit?

V prvé řadě je důležité uvědomit si, kvůli jakému stavu voláme a kterou tísňovou linku zvolit. Obecně doporučujeme lidem volat 155 pokud se jedná ryze o zdravotní problém. V případě nejasností, dopravních nehod, je možno volat centrální tísňové číslo 112. Pro dispečery tísňových linek je zásadní zjistit lokalizaci, vyhodnotit o jaký typ události se jedná, vést volajícího a pomáhat mu zvládat krizovou situaci. Je vhodné na sebe nechat kontakt. Nikdy neukončujeme hovor jako první. V případě, že jsme sami, je dobré zapnout si hlasitý odposlech. Velmi doporučujeme používat aplikaci Záchranka.

Stává se, že lidé volají záchranku i v situacích, kdy to není potřeba? Jaké jsou nejčastější případy?

Bohužel systém primární péče v České republice je značně přetížen a potřebuje změny. Nutno podotknout, že pacienti u nás čekají na různá vyšetření kratší dobu než v jiných zemích na Západě. Pokrytí záchrannou službou, nemocnicemi je u nás nadstandardní, přesto jsou lidé nepříjemní, neochotní čekat, zneužívají záchrannou službu třeba tím, že chtějí urychlit dobu před vyšetřením. Volají si na potíže, které mohou řešit v pracovní dobu u svých praktických lékařů. Ochota lidí dostat se vlastními prostředky s banálními potížemi a úrazy k ošetření značně klesá a radši si zavolají záchrannou službu. Většina z nich si ani neuvědomuje, že může sanitka, která je v malé obci jen jedna, opravdu někomu chybět.

Jak si může běžný člověk osvěžit nebo doplnit znalosti první pomoci?

Existuje několik způsobů, jak si doplnit znalosti, nebo si je alespoň osvěžit. Můžete si například zaplatit videokurz první pomoci na internetu. Doporučuji například videokurz známého lékaře Marka Dvořáka. Jeho videa jsou podávána velmi zábavnou formou a jsou tak snadno zapamatovatelná. Dalším způsobem může být procvičovaní si online testů první pomoci, která jsou součástí přípravy do autoškoly. Nebo můžete požádat svého zaměstnavatele o realizaci školení první pomoci v rámci BOZP vašeho pracoviště, kterého se rádi ujmeme. (úsměv)

Máte nějaký příběh, kdy náhodný laik opravdu zachránil někomu život díky správné reakci?

Jeden konkrétní příběh mě napadá. Dva studenti zdravotnické školy poskytli první pomoc člověku, který při srážce s vlakem přišel o obě dolní končetiny. Poskytli mu příkladnou první pomoc a dost možná i díky nim raněný nevykrvácel na místě. Podobných případů je ale mnoho a děkujeme za ně. Opravdu jen to, že nejsme lhostejní ke svému okolí, je zásadní pro záchranu života. Zažili jsme spoustu případů, kdy laici dokázali provádět kvalitní resuscitaci, než dojela na místo záchranná služba.

Je něco, co byste chtěl, aby si z našeho rozhovoru čtenáři hlavně odnesli?

Znalost první pomoci je možná důležitější, než si někdy myslíme. Nikdy nevíme, kdy ji budeme potřebovat, ať už u svých nejbližších, sousedů, kolegů v práci, nebo třeba náhodných kolemjdoucích. Měli bychom se proto vzdělávat. Buďte zodpovědní ke svým rodinám, přátelům, kolegům. Při sportu i v zaměstnání používejte ochranné pomůcky.

Závěrem pak už jen pár užitečných rad z praxe. Pokud jste doma sami a přivolali jste si záchranku, nechávejte přiotevřené dveře, nebo zazvoňte na souseda, protože v případě kolapsu se zhorší dostupnost k postiženému. Neházejte klíče záchranářům z okna na hlavu. Neběhejte po schodech, když jdete pro záchranáře, přiděláte jim práci. Připravte doma pro své blízké, zejména seniory, základní údaje o medikaci, nemocech a alergiích. Označte si zvonky skutečnými jmény obyvatel bytu. Pokud je to možné, pošlete někoho čekat na přijíždějící posádku. Vždy jednejte s chladnou hlavou a nezatajujte informace ani záměrně nezkreslujte fakta o zdravotním stavu.

-dř-