Sudí René Stodůlka přibližuje realitu zdejších nižších fotbalových soutěží

Pískat fotbal v nižších soutěžích není žádná selanka. Žádné velké odměny, žádná sláva, zato spousta naběhaných kilometrů, nečekaných situací a občas i pořádně vyhrocených emocí od hráčů, trenérů i diváků. Přesto to stovky rozhodčích po celé republice dělají s chutí – a jedním z těch, kteří u toho vydrželi dlouhá léta je René Stodůlka, předseda Komise rozhodčích za OFS Vsetín.

Už dvaadvacet let píská zápasy na Valašsku a v širokém okolí, a kromě toho významně pomáhá i s náborem a vzděláváním mladých rozhodčích.

Jak se k pískání dostal, co ho u toho drží tak dlouho a proč má smysl obléct si rozhodcovský dres místo toho hráčského? O tom všem jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru pro RegionValassko.cz.

Jak jste se vlastně dostal k práci fotbalového rozhodčího? Ve kterém fotbalovém klubu jste „vyrůstal“?

Nad myšlenkou stát se fotbalovým rozhodčím jsem přemýšlel zhruba od 14 let. Ve svém okolí jsem ale neznal nikoho, kdo by rozhodčím byl a přístup k internetu byl tehdy ještě hodně omezený. Zhruba 2 roky poté vyšel v regionálním deníku rozhovor s tehdejším předsedou OFS, kde mimo jiné apeloval na potenciální zájemce o funkci rozhodčího. Následně jsem se tak přihlásil a začal s řízením mládežnických utkání. Fotbalově jsem od 6 let vyrůstal v oddílu TJ Choryně, kde jsem působil až do skončení dorostenecké kategorie. V té době jsem jako rozhodčí postoupil do krajských soutěží a naplno se začal věnovat pískání, které jsem do té doby kombinoval s hraním.

Kolik let už působíte jako rozhodčí a jakými soutěžemi jste si prošel?

V letošním roce je to má 22. sezona. Přes mládežnické kategorie jsem od 17 let začal pískat mužské soutěže na okresní úrovni. V 19 letech jsem postoupil do krajských soutěží a následně se postupně propracoval až do divize, kde jsem působil 5 let. Momentálně pískám krajský přebor.

Jak byste popsal rozdíl mezi rozhodcováním v nižších soutěžích a třeba tím, co vidíme v televizi u profesionálů?

Obecně se dá říct, že čím vyšší soutěž rozhodčí píská, tím se mu píská lépe. Ve vyšších soutěžích je totiž vyšší nejenom hráčská a funkcionářská kvalita ale i jejich orientace v pravidlech fotbalu. Zároveň ale platí, že ve vyšších soutěžích je rozhodčí pod mnohem větším tlakem. V profesionálních soutěžích jsou rozhodčí pod enormním tlakem nejen na hřišti, ale i ze strany médií a celé fotbalové veřejnosti.

René Stodůlka (v zelené mikině)

Co je podle Vás na práci rozhodčího v těchto regionálních soutěžích nejtěžší?

Zde bych zmínil, že hraje roli nejen chování hráčů na hřišti, ale bohužel i chování diváků a u mládežnických kategorií i rodičů, kdy jejich chování – tedy podle informací od kolegů – bývá někdy bohužel hodně za hranou…

Máte v hlavě nějaký konkrétní zápas, který byl extrémně náročný nebo na který nikdy nezapomenete?

Za celou dobu, co pískám jich bylo pochopitelně několik. Z těch nejnáročnějších z posledních let bych uvedl utkání Hrachovec – Francova Lhota. Poslední kolo 1.A třídy, ve kterém se utkal první celek s druhým a byl to tak přímý souboj o postup do krajského přeboru. Utkání bylo neskutečné. Kvalitní fotbal, emoce, slušné povzbuzování od diváků, kterých na utkání dorazila tisícovka, což bylo na dnešní dobu vzhledem k soutěži něco zcela ojedinělého. Na takové utkání se nezapomíná a vážím si důvěry a možnosti toto utkání řídit.

Setkáváte se často s agresivitou nebo urážkami od hráčů a fanoušků? Jak to zvládáte psychicky?

V utkáních, které jsem v poslední době řídil si nevybavuji, že by agresivita či nějaké urážky přesáhly únosnou mez. Samozřejmě je to oddíl od oddílu. Jsou některé oddíly, kde ať rozhodčí pískne cokoliv, je dle jejich názoru všechno špatně a pro žádného rozhodčího není příjemné v takovém prostředí rozhodovat. Naštěstí je takových oddílů jen málo a ta většina se chová vcelku korektně. A jak to zvládám psychicky? Každý rozhodčí se musí naučit případné urážky a podobné excesy si nepřipouštět a vytěsnit je z hlavy. Kdo to nezvládne, tak většinou po krátké době s pískáním končí.

Stalo se vám někdy, že jste po zápase musel mít třeba policejní doprovod, nebo že hrozil nějaký vážnější konflikt? Případně někdo z Vašich kolegů?

S policejním doprovodem jsem se setkal za celou svou kariéru jednou, a to při utkání Fryšták – Dolní Němčí, ve kterém jsem plnil funkci asistenta rozhodčího. V utkání došlo k vyloučení domácího hráče, trenéra a k vykázání diváka, který nás vulgárně urážel, a dokonce se nás pokusil napadnout. Po utkání při odchodu do kabin nám bylo vyhrožováno diváky a hlavní pořadatel nás odmítl doprovodit k autu, čímž nesplnil svou povinnost. Proto nám nezbývalo nic jiného než zavolat policii, která nám zajistila bezpečný odchod k autu. Za ty roky, co pískám, jsem samozřejmě zaznamenal i pár případů, kdy rozhodčím hrozil, nebo se dokonce udál, vážnější konflikt, ale naštěstí jsou takové jevy spíš ojedinělé.

Vnímáte za poslední roky nějakou změnu v chování hráčů a fanoušků? Je to lepší, nebo horší?

Neřekl bych, že za poslední roky se situace ohledně chování nějak výrazně změnila. Co je ale patrné, tak že na utkání na spoustě míst chodí méně diváků a vesnický fotbal i vlivem mnoha jiných možností a zájmů už bohužel tolik netáhne.

Rozhodčí často čelí kritice. Jak vy osobně pracujete s chybami? Přehráváte si zápasy večer v hlavě?

Výhodou utkání ve vyšších soutěžích je to, že se utkání natáčí a jsou veřejně přístupné. Každý rozhodčí, včetně mě, má možnost si utkání zpětně přehrát a vyhodnotit si konkrétní herní situace a své následné rozhodnutí. Tuto možnost využívám a pomáhá mi tak se vyvarovat případným chybám.

Co by podle vás pomohlo zlepšit kulturu kolem fotbalu na úrovni nižších soutěží?

Je to složité, protože nikdo nemůže ovlivnit zkrat jednotlivce, případně několika jednotlivců. Důležitý je však apel všech klubových funkcionářů, co se chování týče nejen na své diváky, ale i hráče a funkcionáře. Jedině tak se dá zlepšit kultura v nižších soutěžích.

Máte nějaký rituál nebo zásadu, které se před zápasem vždy držíte?

Rituál nebo zásadu nemám. Obecně mi vyhovuje navodit s kolegy v kabině dobrou atmosféru, na utkání se připravit a od první minuty se maximálně koncentrovat, tak abychom ho společně zvládli co nejlépe.

Co byste vzkázal lidem, kteří z tribuny často nadávají rozhodčím, aniž by sami někdy pískali?

Ať si uvědomí, že rozhodčí je taky jenom člověk, který může udělat chybu. Že utkání na nižší úrovni řídí za minimální odměnu na úkor svého vlastního času, rodiny a dalším povinnostem. Každému z těch, kteří rozhodčí takto uráží, bych doporučil si zkusit aspoň jedno utkání odřídit, aby pochopili a uvědomili si, jak nelehké pískání je. Každý má možnost se přihlásit a práci rozhodčího si vyzkoušet. A často se říká, že z největších průšvihářů na hřišti bývají nejlepší rozhodčí. Takže kdoví, třeba se dočkáme několika nových kvalitních rozhodčích. (úsměv)

Jste mj. členem výkonného výboru OFS Vsetín a zároveň předsedou komise rozhodčích. Co všechno tato funkce obnáší?

Funkci předsedy komise rozhodčích vykonávám letos pátým rokem. Obnáší nejenom vedení a odpovědnost za okresní rozhodčí ale zároveň práci spojenou s náborem a výchovou nových rozhodčích, zajišťování a organizaci jejich odborného školení, které jim pomáhá nejenom v jejich začátcích ale v jejich celkovém výkonnostním růstu. Dále samozřejmě spoustu dalších povinností spojených s administrativou.

Členem výkonného výboru OFS Vsetín jsem byl zvolen letos. V podstatě navazuji na práci, kterou vykonávám v Komisi rozhodčích, a také na práci z disciplinární komise, ve které jsem v minulosti 8 let působil. Zároveň se mi díky zvolení naskytla možnost poznat a řešit problematiku řízení soutěží na okresní úrovni.

Jak hodnotíte současnou úroveň rozhodčích v okrese Vsetín? Jsou nějaké oblasti, kde vidíte prostor pro zlepšení?

Na základě ohlasů od oddílů si dovolím tvrdit, že úroveň rozhodčích má vzestupnou tendenci. A to mimo jiné proto, že se podařilo jejich počet několikanásobně zvýšit, a má stále vzrůstající tendenci. Prostor ke zlepšení je a bude vždy. Společně s kolegy z komise se však snažíme toto řešit pořádáním pravidelných seminářů a dalších cvičení pro mladé rozhodčí. Ty se odehrávají přímo na hřišti formou různých cvičení se simulací konkrétních herních situací ale i na učebně, kde rozhodčí za pomocí videorozborů a prezentací rozšiřují své znalosti v oblasti pravidel fotbalu a samotného řízení utkání.

Daří se Vám získávat nové mladé rozhodčí?

Daří a jsem za to velmi rád. Kluky to baví, jsou do toho zapálení a doslova nám výkonnostně rostou před očima. Někteří ve svých 17 letech dokážou odřídit těžké utkání okresního přeboru a mají velké předpoklady prosadit se i ve vyšších soutěžích. Toto je cennou zpětnou vazbou, kterou s kolegy z komise za naši práci máme.

Nábor rozhodčích se nám podařilo dostat do takové fáze, že tito mladí rozhodčí sami oslovují své spoluhráče a kamarády, kteří se nám hlásí a postupně tak rozšiřují okresní rozhodcovský sbor.

Kdybych se chtěl stát rozhodčím, jak bych měl postupovat a jaké bych pro to měl mít předpoklady?

Přihlásit se může každý bez ohledu na věk. Jedinou podmínkou je zájem a snaha na sobě pracovat. Každý nový rozhodčí je materiálně vybaven a jako komise se mu snažíme být nejen v jeho začátcích maximálně nápomocni. Rozhodčí se zároveň dostane do přátelského kolektivu, ve kterém se cítí komfortně. I díky tomu dnes jen malé procento rozhodčích předčasně končí. Všichni rozhodčí dnes mají navíc mnohem větší šanci se propracovat do vyšších soutěží, což je jedním z dalších důvodů stát se fotbalovým rozhodčím.

-dř-