Aktuality

Řeka Bečva čelila od únorové havárie nákladního vlaku v Hustopečích vážné hrozbě v podobě úniku nebezpečného benzenu. Poslední monitoring však prokázal, že se do řeky žádné znečištění po havárii nedostalo.   Akreditovaná laboratoř Povodí Moravy, která je schopná zachytit koncentrace benzenu nad 0,1 mikrogramů v litru vody, potvrdila, že v žádném vzorku tato koncentrace překročena nebyla. Povodí Moravy tak monitoruje od pondělí 2. června kvalitu vody v řece Bečvě dle schváleného havarijně sanačního projektu pro odstranění následků havárie už jen jedenkrát za 14 dní.   „Je to skvělá zpráva pro životní prostředí. S ohledem na mimořádnost celé situace a významné ohrožení vodního ekosystému jsme prováděli odběry a analýzy kvality vody v Bečvě od prvního dne havárie dvakrát týdně na pěti místech od Hustopečí nad Bečvou po Troubky, kde Bečva ústí do Moravy,“ vysvětlil generální ředitel Povodí Moravy David Fína.   Laboratoře pracovaly, především v první fázi havárie, v nepřetržitém provozu a současně také prováděly rozbory další vzorků, které jim dodávala Česká inspekcí životního prostředí. Povodí Moravy si také průběžně vyměňovalo informace a výsledky monitoringu s dalšími organizacemi, které sledovaly především situaci v jezeře č. 6.   Z místa havárie unikla do životního prostředí pouhá tři procenta benzenu, zbývající část je lokalizovaná v prostoru uzavřeném štětovnicovými stěnami. „Díky profesionalitě celého zásahu po havárii, vynikající spolupráci všech složek HZS, firem zapojených do dekontaminace a také díky práci České inspekci životního prostředí se podařilo únik benzenu minimalizovat a řeku Bečvu ochránit,“ dodal Fína.   Sanace a dekontaminace budou podle projektu sanačních prací trvat ještě několik let.   -tz-

Na základě aktuálních výsledků akreditované laboratoře Zdravotního ústavu v Ostravě byl na území Luhačovic a přilehlých oblastí potvrzen výskyt viru klíšťové encefalitidy v populaci klíšťat. Výsledky byly doručeny dne 30. 5. 2025.   Každoročně provádí Krajská hygienická stanice Zlínského kraje ve vybraných lokalitách regionu odborné sledování výskytu klíšťat a jejich případné nakaženosti virem klíšťové encefalitidy. Letos výsledky potvrdily nízké, ale prokazatelné riziko výskytu nakažených klíšťat na území Luhačovic a okolí.   Podíl infikovaných klíšťat v této oblasti se pohybuje mezi 1 až 3 %. Přestože jde o relativně nízké hodnoty, nelze vyloučit možnost nákazy. Z tohoto důvodu žádáme občany i návštěvníky o zvýšenou opatrnost a dodržování preventivních opatření.   [gallery size="medium" ids="215116,215115,215114"] Index aktivity klíštěte. Aktivita klíštěte vyjadřuje podíl klíšťat v dané lokalitě, která jsou připravena k napadení hostitele. S rostoucí aktivitou klíštěte roste stupeň rizika napadení.  

Doporučení pro veřejnost

Medvěd Jura opět zve turisty k výletům po Valašsku. V neděli 1. června odstartoval 7. ročník oblíbené regionální hry Poznáváme Valašsko, která turistům představuje 20 známých i méně známých turistických cílů v regionu. Cestovatelé si mohou ve vybraných informačních centrech pořídit brožurku s popisem a mapou tras a s razítkovací kartou, do které na jednotlivých místech sbírají razítka a mohou se tak zařadit do závěrečného slosování o ceny. Pomyslným průvodcem a symbolem hry, jejímž cílem je propagace Valašska a podpora cestovního ruchu, je medvěd Jura.   V uplynulých šesti ročnících už účastníci hry s medvědem Jurou prozkoumali 120 míst na Valašsku. Její popularita stále roste: oslovuje nejen jednodenní výletníky z Valašska a okolních regionů, ale i turisty ze vzdálenějších míst, kteří v létě přijíždí na Valašsko trávit dovolenou a hledají tipy na zajímavé výlety.     „Pravidelně se do hry zapojuje až 5 tisíc hráčů z blízkého i vzdálenějšího okolí, a to nejen rodiny s dětmi, ale i turisté, cyklisté a aktivní senioři. Účastníky máme nejen ze Zlínského, ale také z Moravskoslezského, Jihomoravského a Olomouckého kraje a přibývají i návštěvníci z dalších regionů včetně Slovenska. Všechna razítka posbírá a do soutěže o ceny se přihlásí každý rok až 1 400 soutěžících,“ uvedla Martina Hovořáková z Destinační společnosti Valašsko, která hru pro návštěvníky Valašska připravuje.  

Letošní novinky

Čtrnáct setkání s medicínou nabídl letošní, v pořadí již devátý ročník Valašského Medik Klubu. Zúčastnilo se jej 32 studentů třetích ročníků gymnázií ze Vsetína, Valašského Meziříčí a Valašských Klobouk. Na základě výsledků testů a docházky nemocnice již tradičně vyhlašuje Medika roku, tentokrát se o nejvyšší příčku se shodným počtem bodů podělily gymnazistky Anna Komnacká a Klára Matějovská z MG, SZŠ a VOŠZ Vsetín.   Studenty se zájmem o další studium medicíny a dalších zdravotnických oborů čekaly nejen přednášky lékařů a dalších specialistů z jednotlivých oborů, ale také návštěvy pracovišť a setkání se zdravotníky. Prohlédli si špičkově vybavené radiodiagnostické pracoviště, laboratoře, velký ohlas měla přednáška s chirurgickou či ortopedickou tematikou. „Na závěr proběhlo ověření získaných vědomostí testem. Studenti nám rovněž poskytli zpětnou vazbu, ať už v dotaznících nebo při osobních setkání, přičemž často zmiňovali, jak moc pro ně bylo přínosné, že se programu mohli účastnit,“ sdělila personalistka Mgr. Pavla Psotová s tím, že o Valašský Medik Klub je tradičně velká poptávka mezi školami i studenty samotnými.   „Je pro nás cenné, že Valašský Medik Klub je tak pozitivně přijímán a je o něj velký zájem. Rádi motivujeme gymnazisty pro studium medicíny, když se k nám vracejí na stáže a později jako lékaři,“ zhodnotil ředitel nemocnice Ing. Martin Pavlica. [caption id="attachment_214919" align="alignnone" width="690"] Devátý ročník Valašského Medik Klubu[/caption] Všichni studenti získali certifikáty o účasti. „Líbilo se mi, když jsme procházeli jednotlivá oddělení a viděli, jak vše v reálu funguje v rámci odbornosti i mezi jednotlivými profesemi,“ řekla nám oceněná účastnice Anna Komnacká. Jak nám prozradila, nejvíce ji zaujalo hematologické oddělení. „Do budoucna zvažuji mezi studiem medicíny a vzděláváním v nutriční terapii,“ specifikovala. Absolvovaný program Valašského Medik Klubu chválila: „Rozšířil naše znalosti v této oblasti, setkali jsme se s primáři a dalšími lékaři, dozvěděli se řadu zajímavého. Jsem ráda, že jsem se do projektu dostala a určitě jej ostatním doporučuji.“   Také Klára Matějovská připravený vzdělávací program pochválila. „Zaujala mě patologie a gynekologie, ale líbil se mi celý program Valašského Medik Klubu. Medicína mě moc zajímá, vždycky jsem ji chtěla dělat. Valašský Medik Klub nám poskytl náhled na profese i zdravotnictví jako celek. Mě osobně projekt moc bavil,“ dodala.   -tz-

Pískat fotbal v nižších soutěžích není žádná selanka. Žádné velké odměny, žádná sláva, zato spousta naběhaných kilometrů, nečekaných situací a občas i pořádně vyhrocených emocí od hráčů, trenérů i diváků. Přesto to stovky rozhodčích po celé republice dělají s chutí – a jedním z těch, kteří u toho vydrželi dlouhá léta je René Stodůlka, předseda Komise rozhodčích za OFS Vsetín.   Už dvaadvacet let píská zápasy na Valašsku a v širokém okolí, a kromě toho významně pomáhá i s náborem a vzděláváním mladých rozhodčích.   Jak se k pískání dostal, co ho u toho drží tak dlouho a proč má smysl obléct si rozhodcovský dres místo toho hráčského? O tom všem jsme si s ním povídali v následujícím rozhovoru pro RegionValassko.cz.   Jak jste se vlastně dostal k práci fotbalového rozhodčího? Ve kterém fotbalovém klubu jste „vyrůstal“?   Nad myšlenkou stát se fotbalovým rozhodčím jsem přemýšlel zhruba od 14 let. Ve svém okolí jsem ale neznal nikoho, kdo by rozhodčím byl a přístup k internetu byl tehdy ještě hodně omezený. Zhruba 2 roky poté vyšel v regionálním deníku rozhovor s tehdejším předsedou OFS, kde mimo jiné apeloval na potenciální zájemce o funkci rozhodčího. Následně jsem se tak přihlásil a začal s řízením mládežnických utkání. Fotbalově jsem od 6 let vyrůstal v oddílu TJ Choryně, kde jsem působil až do skončení dorostenecké kategorie. V té době jsem jako rozhodčí postoupil do krajských soutěží a naplno se začal věnovat pískání, které jsem do té doby kombinoval s hraním.   Kolik let už působíte jako rozhodčí a jakými soutěžemi jste si prošel?   V letošním roce je to má 22. sezona. Přes mládežnické kategorie jsem od 17 let začal pískat mužské soutěže na okresní úrovni. V 19 letech jsem postoupil do krajských soutěží a následně se postupně propracoval až do divize, kde jsem působil 5 let. Momentálně pískám krajský přebor.   Jak byste popsal rozdíl mezi rozhodcováním v nižších soutěžích a třeba tím, co vidíme v televizi u profesionálů?   Obecně se dá říct, že čím vyšší soutěž rozhodčí píská, tím se mu píská lépe. Ve vyšších soutěžích je totiž vyšší nejenom hráčská a funkcionářská kvalita ale i jejich orientace v pravidlech fotbalu. Zároveň ale platí, že ve vyšších soutěžích je rozhodčí pod mnohem větším tlakem. V profesionálních soutěžích jsou rozhodčí pod enormním tlakem nejen na hřišti, ale i ze strany médií a celé fotbalové veřejnosti. [caption id="attachment_214677" align="alignnone" width="690"] René Stodůlka (v zelené mikině)[/caption] Co je podle Vás na práci rozhodčího v těchto regionálních soutěžích nejtěžší?   Zde bych zmínil, že hraje roli nejen chování hráčů na hřišti, ale bohužel i chování diváků a u mládežnických kategorií i rodičů, kdy jejich chování – tedy podle informací od kolegů – bývá někdy bohužel hodně za hranou...   Máte v hlavě nějaký konkrétní zápas, který byl extrémně náročný nebo na který nikdy nezapomenete?   Za celou dobu, co pískám jich bylo pochopitelně několik. Z těch nejnáročnějších z posledních let bych uvedl utkání Hrachovec – Francova Lhota. Poslední kolo 1.A třídy, ve kterém se utkal první celek s druhým a byl to tak přímý souboj o postup do krajského přeboru. Utkání bylo neskutečné. Kvalitní fotbal, emoce, slušné povzbuzování od diváků, kterých na utkání dorazila tisícovka, což bylo na dnešní dobu vzhledem k soutěži něco zcela ojedinělého. Na takové utkání se nezapomíná a vážím si důvěry a možnosti toto utkání řídit.   Setkáváte se často s agresivitou nebo urážkami od hráčů a fanoušků? Jak to zvládáte psychicky?   V utkáních, které jsem v poslední době řídil si nevybavuji, že by agresivita či nějaké urážky přesáhly únosnou mez. Samozřejmě je to oddíl od oddílu. Jsou některé oddíly, kde ať rozhodčí pískne cokoliv, je dle jejich názoru všechno špatně a pro žádného rozhodčího není příjemné v takovém prostředí rozhodovat. Naštěstí je takových oddílů jen málo a ta většina se chová vcelku korektně. A jak to zvládám psychicky? Každý rozhodčí se musí naučit případné urážky a podobné excesy si nepřipouštět a vytěsnit je z hlavy. Kdo to nezvládne, tak většinou po krátké době s pískáním končí.   Stalo se vám někdy, že jste po zápase musel mít třeba policejní doprovod, nebo že hrozil nějaký vážnější konflikt? Případně někdo z Vašich kolegů?   S policejním doprovodem jsem se setkal za celou svou kariéru jednou, a to při utkání Fryšták – Dolní Němčí, ve kterém jsem plnil funkci asistenta rozhodčího. V utkání došlo k vyloučení domácího hráče, trenéra a k vykázání diváka, který nás vulgárně urážel, a dokonce se nás pokusil napadnout. Po utkání při odchodu do kabin nám bylo vyhrožováno diváky a hlavní pořadatel nás odmítl doprovodit k autu, čímž nesplnil svou povinnost. Proto nám nezbývalo nic jiného než zavolat policii, která nám zajistila bezpečný odchod k autu. Za ty roky, co pískám, jsem samozřejmě zaznamenal i pár případů, kdy rozhodčím hrozil, nebo se dokonce udál, vážnější konflikt, ale naštěstí jsou takové jevy spíš ojedinělé.     Vnímáte za poslední roky nějakou změnu v chování hráčů a fanoušků? Je to lepší, nebo horší?   Neřekl bych, že za poslední roky se situace ohledně chování nějak výrazně změnila. Co je ale patrné, tak že na utkání na spoustě míst chodí méně diváků a vesnický fotbal i vlivem mnoha jiných možností a zájmů už bohužel tolik netáhne.   Rozhodčí často čelí kritice. Jak vy osobně pracujete s chybami? Přehráváte si zápasy večer v hlavě?   Výhodou utkání ve vyšších soutěžích je to, že se utkání natáčí a jsou veřejně přístupné. Každý rozhodčí, včetně mě, má možnost si utkání zpětně přehrát a vyhodnotit si konkrétní herní situace a své následné rozhodnutí. Tuto možnost využívám a pomáhá mi tak se vyvarovat případným chybám.   Co by podle vás pomohlo zlepšit kulturu kolem fotbalu na úrovni nižších soutěží?   Je to složité, protože nikdo nemůže ovlivnit zkrat jednotlivce, případně několika jednotlivců. Důležitý je však apel všech klubových funkcionářů, co se chování týče nejen na své diváky, ale i hráče a funkcionáře. Jedině tak se dá zlepšit kultura v nižších soutěžích.   Máte nějaký rituál nebo zásadu, které se před zápasem vždy držíte?   Rituál nebo zásadu nemám. Obecně mi vyhovuje navodit s kolegy v kabině dobrou atmosféru, na utkání se připravit a od první minuty se maximálně koncentrovat, tak abychom ho společně zvládli co nejlépe.   Co byste vzkázal lidem, kteří z tribuny často nadávají rozhodčím, aniž by sami někdy pískali?   Ať si uvědomí, že rozhodčí je taky jenom člověk, který může udělat chybu. Že utkání na nižší úrovni řídí za minimální odměnu na úkor svého vlastního času, rodiny a dalším povinnostem. Každému z těch, kteří rozhodčí takto uráží, bych doporučil si zkusit aspoň jedno utkání odřídit, aby pochopili a uvědomili si, jak nelehké pískání je. Každý má možnost se přihlásit a práci rozhodčího si vyzkoušet. A často se říká, že z největších průšvihářů na hřišti bývají nejlepší rozhodčí. Takže kdoví, třeba se dočkáme několika nových kvalitních rozhodčích. (úsměv)   Jste mj. členem výkonného výboru OFS Vsetín a zároveň předsedou komise rozhodčích. Co všechno tato funkce obnáší?   Funkci předsedy komise rozhodčích vykonávám letos pátým rokem. Obnáší nejenom vedení a odpovědnost za okresní rozhodčí ale zároveň práci spojenou s náborem a výchovou nových rozhodčích, zajišťování a organizaci jejich odborného školení, které jim pomáhá nejenom v jejich začátcích ale v jejich celkovém výkonnostním růstu. Dále samozřejmě spoustu dalších povinností spojených s administrativou.   Členem výkonného výboru OFS Vsetín jsem byl zvolen letos. V podstatě navazuji na práci, kterou vykonávám v Komisi rozhodčích, a také na práci z disciplinární komise, ve které jsem v minulosti 8 let působil. Zároveň se mi díky zvolení naskytla možnost poznat a řešit problematiku řízení soutěží na okresní úrovni.   Jak hodnotíte současnou úroveň rozhodčích v okrese Vsetín? Jsou nějaké oblasti, kde vidíte prostor pro zlepšení?   Na základě ohlasů od oddílů si dovolím tvrdit, že úroveň rozhodčích má vzestupnou tendenci. A to mimo jiné proto, že se podařilo jejich počet několikanásobně zvýšit, a má stále vzrůstající tendenci. Prostor ke zlepšení je a bude vždy. Společně s kolegy z komise se však snažíme toto řešit pořádáním pravidelných seminářů a dalších cvičení pro mladé rozhodčí. Ty se odehrávají přímo na hřišti formou různých cvičení se simulací konkrétních herních situací ale i na učebně, kde rozhodčí za pomocí videorozborů a prezentací rozšiřují své znalosti v oblasti pravidel fotbalu a samotného řízení utkání.   Daří se Vám získávat nové mladé rozhodčí?   Daří a jsem za to velmi rád. Kluky to baví, jsou do toho zapálení a doslova nám výkonnostně rostou před očima. Někteří ve svých 17 letech dokážou odřídit těžké utkání okresního přeboru a mají velké předpoklady prosadit se i ve vyšších soutěžích. Toto je cennou zpětnou vazbou, kterou s kolegy z komise za naši práci máme.   Nábor rozhodčích se nám podařilo dostat do takové fáze, že tito mladí rozhodčí sami oslovují své spoluhráče a kamarády, kteří se nám hlásí a postupně tak rozšiřují okresní rozhodcovský sbor.   Kdybych se chtěl stát rozhodčím, jak bych měl postupovat a jaké bych pro to měl mít předpoklady?   Přihlásit se může každý bez ohledu na věk. Jedinou podmínkou je zájem a snaha na sobě pracovat. Každý nový rozhodčí je materiálně vybaven a jako komise se mu snažíme být nejen v jeho začátcích maximálně nápomocni. Rozhodčí se zároveň dostane do přátelského kolektivu, ve kterém se cítí komfortně. I díky tomu dnes jen malé procento rozhodčích předčasně končí. Všichni rozhodčí dnes mají navíc mnohem větší šanci se propracovat do vyšších soutěží, což je jedním z dalších důvodů stát se fotbalovým rozhodčím.   -dř-

Asi v říjnu minulého roku, tedy přibližně před osmi měsíci, dostali dva učitelé ZUŠ David Kandráč a Matěj Konečný nápad, že by mohli spojit žáky jednotlivých hudebních oborů a vytvořit orchestr inklinující především k jazzu a swingu. Oslovili základní skupinu, a když vytvořili dostatečný počet nástrojového zastoupení, začali zkoušet. Po budově samozřejmě byla slyšet nová životodárná muzika, která přilákala další zájemce, a nakonec vznikl band přibližně o dvaceti členech. A začala tvrdá práce.   Vznikl orchestr s rytmickou sekcí, zpěvem a pianem s názvem, B-flat band, tedy jako o půl tónu snížený tón h, do kterého je laděna řada nástrojů. Žánrově se neukotvili nijak striktně do určité škatulky, takže se pohybují mezi jazzem, swingem, ale nebrání se ani modernější muzice. Například zpěvačka Tereza Janáčová si vybírá skladby sama a David Kandráč je pak upravuje do bigbandových aranží. Jak vzpomíná na začátky sám David Kandráč políčil na nováčky hned zpočátku jazzový standard Noc v Tunisu, který patří technicky mezi náročnější kusy. Když viděl, jak dobře se s ním muzikanti dokázali popasovat, věděl, že má smysl s touhle kapelou dál pracovat.   Po více než půl roce zkoušení, sehrávání a vybrušování kvality rozhodli oba učitelé i členové orchestru, že nastal čas předvést svůj um. Vystoupení spojili s akcí Vsetínská noc a zájemce pozvali na koncert s podobným názvem Vsetínská jazzová noc. Sál střední velikosti se zaplnil v podstatě do posledního místečka. Možná sem tam někdo jen nakoukl a zjistil, že se nejedná o jeho šálek kávy, ale celkově se postávalo i kolem zdí, což byl úžasný pocit již před koncertem. Perfektní atmosféru koncertu můžete nasát z fotografií, které jsou součástí fotogalerie v tomto článku.   [gallery columns="4" ids="214926,214925,214928,214927"] Vsetínská jazzová noc. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE   Protože je poslední dobou David Kandráč se svým saxofonem i členem legendární jazzové skupiny Jazzevčík, požádal své kolegy, jestli by jako hosté nevystoupili na prvním koncertě orchestru B-flat band. Nebylo o čem hovořit. Nejen, že David byl kolega, který Jazzevčík po letech opět o něco více vrátil solidnímu jazzovému výrazu, spíše však převažovalo uvažování učitelů. Totiž nestor kapely Vlastimil Bednařík na ZUŠ Vsetín jeden čas učil hru na klarinet a kapelník Jaroslav Larmer zase obor kytara. Takže se jen hoši vrátili domů.   Vyhlášený Jazzevčík tentokrát vystoupil v neúplné sestavě bez zpěvačky Věry Pavlíkové a klávesisty Jonáše Larmera, kterého na poslední chvíli skolila nemoc. Ale čtyři respektive pět jazzmenů, protože za bicími se vystřídal jediný zakládající člen kapely Jazzevčík Vlastimil Bednařík s novými paličkami v rukách Marka Plesníka. Nechyběl kapelník a kytarista Jaroslav Larmer se synem baskytaristou Filipem Larmerem a samozřejmě nejdůležitější pachatel večera saxofonista a kapelník skupiny B-flat band a taktéž učitel hry na saxofon a flétnu na ZUŠ Vsetín David Kandráč.   Zde neplatilo, že starší mají přednost. To, že jako první nastoupili na pódium borci z kapely Jazzevčík byla poklona mladým nadějným muzikantům a především jejich kamarádovi Davidu Kandráčovi, který s kolegou Matějem Konečným rozjeli velmi zajímavý projekt a dovedli k němu zlákat dobrou dvacítku lidí široké věkové skladby. Velká poklona patří rodičům mladých muzikantů, kteří podporují svoje děti v hudebním rozvoji i v oborech, které nejsou zrovna in na přeplněných stadionech. O to víc jsou tyto hudební styly ceněny v klubech po celém světě. Mladým studentům hudby je zapotřebí držet palce, aby jim tato muzika nikdy nezevšedněla a že se i v jazzovém nebo swingovém orchestru můžou stát osobnostmi. [caption id="attachment_214929" align="alignnone" width="690"] Vsetínská jazzová noc. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Již tak rozhicované obecenstvo skupinou Jazzevčím dorazil už jen nástup bubeníka Vincenta Novosada, který předvedl, že má paličky pevně v rukou. Židle se začaly plnit dechovou sekcí, baskytara skrytá vzadu, vedle klavíru kytaristka s kytaristou a nakonec do svého rozlehlého rohu klavírista. To vše probíhalo za nadšeného potlesku posluchačů, kteří se těšili na poslech. Dirigent nadzvedl ruce, naposled zkontroloval orchestr, odpočítal takt a rozjel vodopád jazzových a swingových tónů. Zkušené publikum potleskem a uznalými výkřiky oceňovalo sóla jednotlivých nástrojů. Nálada v obou polovinách sálu gradovala, jak se díky hudbě spojovala vědomí jednotlivců ve společné myšlence. Všechny, kdo se nechali unášet tóny orchestru, vedla stejná a jediná jazzová věta rozvitá do mnoha proudů. Přestože byl David Kandráč zpočátku napjatý jak nejsilnější klavírní struna, bodejť by ne, šlo o čest celého bandu, posléze upouštěl páru, a jak mu hudba přešla do těla, pohybovaly jím jednotlivé tóny jako sultánovou kobrou.   K závěrečným kouskům pozval David Kandráč na pódium zpěvačku Terezu Janáčovou, která posunula kvalitu orchestr o další level výše. Nadšení diváků bylo opravdové a zdravá pýcha rodičů natož prarodičů napínala místnost k prasknutí. Pokud si člověk uvědomil, co tahle parta dokázala za nějakých osm měsíců, musel s úctou sklonit hlavu. Nikoliv náhodou byl potlesk dlouhý, nadšený a hlasitý. Přesto to byl David Kandráč, který se hluboko poklonil a poděkoval všem v hledišti a rodičům či blízkým muzikantů o to více.   Fronta gratulantů, kteří chtěli složit poklonu a potřást pravicí mladým učitelům, byla opravdu dlouhá. Svůj hold skládali jak náhodní hosté, tak dlouholetí bardi vsetínského hudebního nebe. Spokojený byl určitě i ředitel umělecké školy na to, co jeho učitelé a studenti dokázali. Orchestr B-flat band dovedl v sále vytvořit tak ryze neopakovatelnou atmosféru, že když lidé odcházeli z koncertu a před budovou z oken školy slyšeli, jak mladý sytý hlas zpívá od Eltona Johna Can You Feel the Love Tonight – Vím, že nám noc lásku dá, odmítali uvěřit, že je to pouhá shoda okolností. Jen o pár kroků výše je ještě jedna umělecká škola. Přejme si, ať jsou obě neustále plné mladých umělců, protože umění dělá lidi vnímavějšími a svět lepším.   text a foto: Radomír Dolanský

V Ústí nad Labem pokračoval běžecký seriál Run Tour. Ve třetím z osmi letošních závodů se dařilo Erikovi Machů.   Vytrvalec z Nedašova hájící barvy Kerteamu na severu Čech zvítězil v 3kilometrovém závodě. V něm dosáhl času 9:45. Druhý skončil se ztrátou 8 sekund Kamil Veber, bronzovou příčku vybojoval v čase 10:07 Libor Janda.   ,,Jako vždy jsem se na závod těšil. Vracím se po zranění, které mě víc jak měsíc trápilo. Ale při rozklusu jsem cítil, že bych v Ústí nad Labem mohl vybojovat dobrý výsledek,“ byl na startu dobře naladěný Machů.   Jeho tušení se naplnilo.    ,,Na začátku závodu jsem běžel vpředu ve větší vedoucí skupině. Ta se však brzy rozpadla a do 2. kilometru jsem zůstal na čele už jenom s Kamilem Veberem. Poté jsem zrychlil tempo a Veber na můj nástup nedokázal zareagovat. Na vítězné pozici jsem pak zůstal až do cíle,“ informuje vytrvalec z Nedašova. [caption id="attachment_214978" align="alignnone" width="690"] Erik Machů na závodě v Ústí nad Labem. Foto: pořadatelé[/caption] V Ústí nad Labem se závodilo v ideálních podmínkách. Bylo polojasno, teplota se pohybovala kolem 17°C.   Další závod z letošní Run Tour se uskuteční v neděli 22. června v Plzni. Závodit se bude na plzeňském náměstí Republiky.   Lubomír Hotař

První dokončenou investiční stavbou Ředitelství silnic Zlínského kraje v roce 2025 se stal nový most ve Valašské Polance. Mostní objekt přes říčku Senici na krátké silnici III. třídy, která odbočuje z hlavní trasy k železniční stanici, stál 26,7 milionu korun.   „Původní most na krajské silnici ve Valašské Polance pocházel z roku 1929 a byl již ve velmi špatném technickém stavu. Nahradili jsme jej proto novým mostním objektem. I když nejde o silnici s velkým provozem vozidel, bylo naším úkolem zajistit, aby byla v pořádku a most bez omezení průjezdný,“ uvedl ředitel ŘSZK Bronislav Malý.   Nový most je jednopolový, má hlubinné založení velkoprůměrovými vrtanými pilotami. Jeho opěry jsou železobetonové monolitické, nosnou konstrukci tvoří železobetonová monolitická předpjatá deska. Most je na obou stranách vybaven chodníky. Volná šířka mostu je 9 metrů, délka přemostění 20,5 metru.   [gallery columns="4" ids="214732,214731,214730,214729"] Nový most nahradil stavbu z roku 1929. Foto: ŘSZK   Součástí stavby byly související nezbytné úpravy silnice III/05742 před a za mostem, úprava a napojení chodníků, pročištění koryta včetně opevnění svahů kamennou rovnaninou.   Nový most postavila firma KKS, spol. s r. o., Zlín. Konečná cena za tuto zakázku činí 26,660 milionu korun (včetně DPH). Stavba byla financována z prostředků ŘSZK. Stavební práce byly zahájeny v květnu 2024 a přerušeny v zimním období. Stavba byla realizována za úplné uzavírky. Pro chodce byla v blízkosti stavby vybudována provizorní lávka.   -tz-

Zahrada před budovou Střediska volného času v Luhačovicích se v květnu rozrostla o nový atraktivní herní prvek, který jistě potěší všechny malé návštěvníky. Jedná se o tzv. mlžítko.   Tento nový prvek slouží nejen k pobavení, ale i k příjemnému osvěžení během teplých jarních a letních dnů. Celá hrací plocha je navíc vyrobena ze speciálního protiskluzového materiálu, díky čemuž je bezpečná i pro menší děti. „Děti budou z mlžítka nadšené. Je to zábava i úleva v parných dnech,“ uvedl starosta města Luhačovice Marian Ležák, které tuto novinku financovalo.   Mlžítko je volně přístupné dětem z družiny i účastníkům volnočasových programů pořádaných Střediskem volného času. Investice do tohoto herního prvku činila přibližně 255 tisíc korun. „Tato novinka je dalším krokem ke zkvalitnění prostředí, kde děti tráví svůj volný čas. A připravujeme další překvapení,“ dodal s úsměvem starosta.   -tz-

K vážnému incidentu došlo v sobotu 24. května 2025 večer na Vsetínsku. Osmadvacetiletá žena tam podle policie pobodala svého přítele. Muž s bodným poraněním břicha skončil v nemocnici, žena byla vzápětí obviněna z pokusu o vraždu.   „Událost se stala okolo 23. hodiny v předzahrádce rodinného domu,“ uvedla tisková mluvčí policie Šárka Trnková. „Třiatřicetiletý muž ležel na zemi s viditelným bodným zraněním břicha. Policistům tvrdil, že si ho způsobil sám,“ popsala mluvčí neobvyklé okolnosti zásahu.   Případu se okamžitě ujali krajští kriminalisté. „Ženu jsme obvinili ze zvlášť závažného zločinu vraždy ve stádiu pokusu,“ doplnila Trnková. Za tento čin hrozí obviněné až 18 let vězení.   Soud rozhodl o uvalení vazby a žena nyní na verdikt čeká ve vazební věznici.   -tz-

Neobvyklý zásah absolvovali luhačovičtí profesionální hasiči hned dvakrát během dvou dní. A v obou případech šlo o stejnou hlavní aktérku – kachnu divokou se svými mláďaty.   „Kačena s kachňaty si z našich hasičů dělá tak trochu legraci. Už druhý den po sobě ji museli lovit i s mláďaty z vody,“ uvedla s úsměvem tisková mluvčí HZS Zlínského kraje Lucie Javoříková.   První zásah se odehrál u rodinného domu, kde kachní rodinku objevila majitelka objektu ve svém bazénu. Druhý den si opeřenci vybrali za své dočasné útočiště kašnu přímo v centru Luhačovic, kde je spatřili kolemjdoucí. V obou případech mláďata nedokázala sama vylézt z vody a následovat svou matku. [gallery columns="5" ids="214699,214700,214701,214702,214703"] Dvě záchrany kachny s mláďaty v Luhačovicích. Foto: HZS   „Naši hasiči v obou situacích mláďata bezpečně vylovili a předali je strážníkům městské policie. Ti se následně postarali o převoz celé kachní rodiny k nedalekému rybníku, kde je vypustili do přírodního prostředí,“ doplnila Javoříková.   Zda se kachna rozhodne pokračovat ve svých luhačovických toulkách i další dny, ukáže až čas. Jedno je ale jisté – záchranné složky jsou připraveny pomoci i těm nejmenším obyvatelům města.   -tz-

Obec Drnovice výrazně posílila vybavení své hasičské výjezdové jednotky. Díky dlouhodobé snaze vedení obce a místního sboru dobrovolných hasičů byly pořízeny dva nové zásahové automobily, které výrazně zlepší připravenost na mimořádné události a ochranu obyvatel.   Prvním z vozidel je devítimístný dopravní automobil Fiat Ducato, financovaný z Integrovaného regionálního operačního programu (IROP). Sloužit bude především k přepravě členů jednotky a potřebného vybavení.   Druhým, klíčovým přírůstkem do technického parku, je speciální zásahové vozidlo AMZ-ESKA s nástavbou Vydra. Tento středně těžký automobil o hmotnosti 7,5 tuny je postaven na terénním podvozku s pohonem všech čtyř kol. Je vybaven kabinou pro sedmičlennou posádku, nerezovou nádrží na 1200 litrů vody, která je certifikovaná i pro převoz pitné vody, předním navijákem, osvětlovací rampou či střešní zahrádkou s přístupovým žebříkem.   [gallery columns="4" ids="214595,214596,214597,214598"] Slavnostní požehnání novým hasičským automobilům proběhlo v neděli 18. května 2025   „Věřím, že tyto vynaložené prostředky nám poslouží po několik desetiletí k potřebné ochraně a pomoci všem, kteří ji budou potřebovat. Technika se stane nedílnou součástí pro zdejší výjezdovou jednotku a Sbor dobrovolných hasičů Drnovice,“ uvedl starosta obce Tomáš Zicha.   Nová technika bude sloužit nejen při požárech, povodních nebo extrémních bouřkách, ale také při běžné pomoci profesionálním složkám IZS. Obec navíc plánuje využívat vozy i při výstavbě Vodního díla Vlachovice, například pro převoz vody, mytí veřejných prostor či nouzové osvětlení. Uplatnění najdou i při kulturních a sportovních akcích v regionu.   Celkové náklady na pořízení obou vozidel činily 4 567 750 Kč včetně DPH.   -red-

Tereza Burďáková hovořila v podcastu o výjezdu do zahraničí a jaké přínosy přináší zahraniční stáž ...

Tradiční jarní koncert mužského pěveckého sboru Lumír bývá každoročně ozvláštněn pozváním vybraného sboru. Tentokrát se prezident sboru Jaroslav Fiľo dohodl s vedením dětského pěveckého sboru Sakumpikum při ZUŠ Karolinka. Všichni se potkali v kostele ČCE Dolního sboru na Vsetíně.   Kostel se stává, vyjma svého duchovního poslání, vyhlášeným kulturním stánkem právě pro vystoupení podobných uskupení. Výborná akustika nenutí k použití ozvučovací techniky, a tak zážitek z přednesu je mnohem silnější a přirozený. Sbory si vyzkoušely zpěvy jednotlivě i společně.   Je velkou škodou, že jarní koncerty Lumíra a přizvaných sborů zdaleka nemají takovou návštěvnost jako ty vánoční. Pěvci jsou sice zvyklí a pro ně je zážitkem, i kdyby si v tak krásné akustice mohli zazpívat úplně sami. Ale přece jen to zamrzí. Pro děti bylo naopak zážitkem zazpívat si se zpěváky, kteří nejen, že by mnohým mohli být jejich pradědečky, ale navíc zpívali se sborem, který existuje již 106 let a vznikl pouhý rok po narození Československé republiky. Lavice jako hosté samozřejmě zaplnili především rodiče a známí karolinského pěveckého mládí, takže nadšení, byť skrovného diváctva, bylo převeliké. Samotný koncert můžete zhlédnout ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku. [caption id="attachment_214536" align="alignnone" width="690"] Veselý pěvecký koncert sborů Lumír a Sakumpikum. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Koncert byl rozdělen na čtyři bloky, kdy sbory vystoupily každý zvlášť i společně a celkem předvedli 30 skladeb. V první části vystoupil Lumír se skladbami evropských mistrů převážně z 16. století, jako například německý Michael Praetorius, vlámský Orlando di Lasso nebo nizozemský hudebník Tielman Susato. Ve společném bloku sbory Lumír a Sakumpikum navázaly lidovými písničkami z Valašska. Zazněly Lístečku z Javora, Pacholíčku můj, Na vrch Javorníčka nebo upravená lidová píseň Dana Martina Gerycha V tom vsetínském zámku. V samostatném vystoupení děti ze Sakumpikum předvedly modernější dětskou sborovou tvorbu jako například Kam pluje loďka, Kdo je nešika?, Máte doma velrybu? nebo Ufoni. Ve třetím bloku se Lumír předvedl převážně tvorbou českých autorů a ve čtvrtém společném bloku Lumíra a Sakumpikum zazněly Písně z Taizé z evangelického zpěvníku. Závěrem zazněla skladba Panis Angelicus – Chléb andělský.   Dětský pěvecký sbor vedla zastupující sbormistryně Jindřiška Jochcová, která sice studuje hru na klavír, ale dirigentství ji velmi láká. Asi málokdo však ví, že „mávat hůlčičkou“ obnáší ještě dalších pět let studia. Někdo po tak dlouhém studiu operuje mozky, dirigent pak díky svému mozku dovede řídit třeba symfonický orchestr se 120 hudebníky a musí znát všechny jejich party. Sbor Sakumpikum předvedl i své sólisty Matyáše Dittricha, Bianku Martyščákovou a Elišku Ondrušovou. Koncert vyšperkovala hrou na housle Mariana Valíčková a na flétnu sbor doprovodila Jana Černotová. Klavírní doprovod měla na starost sama paní učitelka Martina Havlová ml. Sytě barevná trika s nápisy Sakumpikum se promísila se smokingy ctěných pěvců ze sboru Lumír a oba sbory vytvořili velmi příjemnou podvečerní atmosféru koncertu.   text a foto: Radomír Dolanský

Ve středu 21. května se v Univerzitním centru UTB konalo slavnostní vyhlášení vítězů akcelerátoru Můj první milion. V kategorii pro vysoké školy a veřejnosti zabodovaly malované podložky pro rozvoj dětské fantazie, v kategorii pro střední školy pak stylové deskové hry. Ocenění vítězů proběhlo za účasti vedení Zlínského kraje, statutárního města Zlína, Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a partnerů programu.   Pořádající agentura Technologické inovační centrum letos přijala do programu úctyhodných 61 podnikatelských záměrů, což svědčí o rostoucím zájmu mladých lidí o podnikání.  

Absolutním vítězem se stal projekt Malované světy manželů Dagmar a Michala Strnadových z Brumova-Bylnice

Celkové výsledky Můj první milion ročníku 2025