Close
reklama
Jižní Valašsko a Vsetínsko

PARTNEŘI WEBU

PRÁVNÍ PORADNA

REKLAMA

TOP LIST OD 1.1.2007

Z Klobůčků na Sibiř, část čtvrtá a poslední (5.382 km dlouhá reportáž)

date_range 08.Čvn, 2019 featured_play_list Aktuality, Komentář
arrow_drop_up Foto: Darek Slavík

Novosibirsk, Krasnojarsk  a …

 

Dvě velká města, která jsem navštívil na svých cestách.

 

Novosibirsk je celkem mladý a starší zástavba tam téměř neexistuje. Spousta aut a velkých nákupních center a samozřejmě v opravdu nadživotní velikosti Lenin.

 

9. května tady slavnostně odhalili pomník J.V. Stalina. Rusové ho mají pořád spojeného s vítězstvím ve II. světové válce, a tak nějak přehlíží těch 12 milionů mrtvých z čistek a teroru, který za svého života rozpoutal. Asi po čtyřiceti minutách jízdy od Novosibirsku maršrutkou můžete dorazit k obrovské hydroelektrárně na řece Ob. Koryto řeky je tam neskutečně široké a objevil jsem tam písečné pláže s veškerým zázemím pro rekreaci, stejně jako někde u moře. Nedotčená příroda kolem je opravdu dokonalá kulisa. Jinak Rusové milují mikrovlnky a sáčky. Koupíte si třeba pět koláčů, dají vám je každý zvlášť do pěti igelitových pytlíků. Neřeší třídění odpadu a skládka za Tomskem je prý viditelná z vesmíru. Když jedete vlakem, zpravidla po hromadách bordelu u trati začíná po asi 500 metrech vesnice, svoz odpadu tady na venkově neexistuje.

 

Momentálně nejvymazlenější a nejčistší město je Krasnojarsk. Důvod jsem objevil záhy, před měsícem tady skončila 29. zimní světová univerziáda. Vzorově uklizeno i mimo hlavní třídy a nespočet otevřených kaváren a obchodů západního střihu. Městem protéká Jenisej a upravené nábřeží plné zeleně v délce dobrých deseti kilometrů neomrzí. Ve městě jsem byl tři dny a neviděl ani jeho polovinu.

 

Procestoval jsem Sibiř, jak to jen šlo. Jel jsem po ní vlakem, lodí, stopem, maršrutkami a šel pěšky. Viděl jsem velkoměsta i tu nejzapadlejší vesničku uprostřed tajgy, kde mě vyložil Vova z vrtulníku výměnou za big bag medvědího česneku. Strávil jsem tam celých deset dní, bez mobilu, elektřiny, tekoucí vody a jiných rádoby výdobytků civilizace s těmi nejobyčejnějšími a nejchudšími lidmi.Pohled na zcela temnou oblohu, tak jak ji znali lidé před objevením žárovky s neskutečným počtem hvězd a padajících meteoritů jsem vydržel, pokud bylo jasno, noc co noc i několik hodin. Jedl jsem tam opravdové máslo, čisté maso a pil skutečné mléko. Centrální trh v každém městě tam nabízí nepřeberné množství domácích a kvalitních potravin. Kdysi to fungovalo i u nás. Přišla EU a zlikvidovala u nás chovy prasat, hovězího a kuřecího a na polích zakvetla řepka. O zbytek se pak postarala hygiena, ČOI, SZPI,veterina, a co přežilo, i toto dorazilo EET. Teď si zaigelitované kuře napuštěné vodou a kontaminované salmonelou kupujete v lepším případě z Polska, v tom horším z Brazílie v hytlermarketu, o ovoci a zelenině nacpané pesticidy ani nemluvím.

 

Až budete číst, že dezinformace přicházejí z Ruska tak vás mohu ubezpečit, že ty pocházejí spíše z hlav debilů, kterým se to hodí do krámu. Prožité mně dává výhodu porovnat informace v médiích s realitou. Za celou dobu jsem se nesetkal s jediným negativním projevem vůči mně. Pocestný z bývalého Československa je tam pak obzvlášť ceněný. To, co jsem tam našel, jsem zažil v 90. letech u nás. Je tam všechno to, co v současné Evropě nenajdete ani omylem. Svět tady na Sibiři je po všech stránkách ještě normální. Neoperuje tam Člověk v tísni a podobné zparchantělé neziskovky, v novinách se nedočtete omluvy firem za „umytou černošku“, nikdo s hadrem na hlavě si tam nevyskakuje a nežaluje ředitelku školy, z letáků v obchodech nikdo neumazává kříže, vánoční trhy, byť veskrze pravoslavné, tam nikdo neobezdívá betonovými zátarasy, nikdo tam nepřijímá pakty o migrantech a pojem sociální dávky tady ani neexistuje. Ukrajinský Majdan, který stál „Západ“ něco k pěti miliardám dolarů, jak se ukázalo, připravil sice Rusko o Ukrajinu, ale má Krym a ožila Bismarckova doktrína – štvát slovanské národy proti sobě, aby nezískaly na síle. Tak jak se staví Evropa ke Krymu, se neumí postavit ke Kosovu, čínskému Tibetu, tureckému severu Kypru…mám pokračovat? Až budete zase číst nebo poslouchat, jak Rusko ohrožuje a okupovalo Českou republiku tak jenom malé připomenutí dějin. Od napoleonských válek k nám Rusové několikrát přišli a vždycky odešli. Poprvé tu zůstali až poté, co Němci zaplatili a zorganizovali I. světovou válku, stvořili Lenina a nakonec v roce 1941 přepadli Sovětský svaz. Němci obyvatele Zemí koruny české napadali od roku 623, v případně pochybností doporučuji Wikipedii „Války českých dějin.“ Obsazování Čech a Moravy bylo ze strany Německa jakýmsi dobrým, několika set letým zvykem. Od roku 1914 až do roku 1945 to byli právě Němci, kteří měli v plánu celý náš národ vymazat z mapy a poněmčit.

 

Vysoké i střední školy České republiky začínají ve velkém produkovat skutečné pitomce nechápající historii svého národa a oslavující úchylné hodnoty. Začínáme sklízet plody zaseté projektem „Jeden svět“ na školách neziskovkou Člověk v tísni, která učí studenty mimo jiného i „kritickému myšlení“. Jedním z hlavních témat je propaganda. Najdete tam komunistickou, nacistickou, islamistickou, samozřejmě ruskou, jedna tam ale chybí. Ta, která by možná posunula myšlení mladých na vyšší úroveň. Propagandu EU. Absolvent takové „sorbony“ pak stojí na prahu života bez schopnosti rozklíčovat a pochopit i jednoduché souvislosti v okolním světě. Stačí, když prohlásíte, že kapitalismus ničí klima a studenti nabydou dojmu, že nemusí chodit do školy, ale na náměstí. V Rusku tento problém není. Centrálně plánovaná ekonomika ani dotace nemohou fungovat z principu. Zažili si to na vlastní kůži, evidentně to tam chápou a chápou to i mladí Rusové. Nám se socialismus podařilo vystrkat před třiceti lety na východ a vrátí se k nám teď ze západu. Nějak jsme přitom totiž zapomněli, že Země je kulatá. A pak stačí jedna generace, kterou jsme tak nějak o tom všem nedokázali pořádně poučit. Možná si ten socík budeme muset zopakovat. No, já už aspoň vím, kam se před tím dá uklidit.

 

Darek Slavík

 

Předchozí díly: Část první      Část druhá      Část třetí

 

P.S. pokud by jste měli někdy večer  dlouhou chvíli podívejte se na film „ LÉTO“ režiséra Kirilla Serebrennikova. Je současným ruským režimem hodně neoblíbený a film je opravdu skvělý.

 

[wpdevart_facebook_comment order_type="social" title_text="Komentáře" title_text_color="#000000" title_text_font_size="15" title_text_font_famely="Arial" title_text_position="left" width="100%" bg_color="#d4d4d4" animation_effect="random" count_of_comments="7" ]

TIPY NA AKCE

Z PRVNÍ RUKY

INZERCE, NABÍDKY

TOP REKLAMA

PRAKTICKÉ INFORMACE

inpocasi