Zoo Zlín hlásí úspěšný odchov lamy vikuně, královny And

Ve zlínské zoo se podařil další chovatelský úspěch – odchov mláděte lamy vikuně. Sameček se narodil na začátku října, je zdravý, vitální a skvěle prospívá. Vikuňa je v přírodě symbolem andských velehor, jejich chov v lidské péči je však poměrně náročný. Každé odchované mládě je proto pro zoologické zahrady skutečným úspěchem. Návštěvníci zlínské zoo uvidí celé stádo vikuní včetně mláděte v prostorném výběhu v americké oblasti zoo.

Odchov vikuní je specifický především jejich vysokou citlivostí na prostředí. „Samice jsou velmi náročné na klid, bezpečí i stabilní podmínky, jakékoli narušení může ohrozit průběh březosti či následnou péči o novorozené mládě,“ přiblížila náročnost chovatelka Sára Palová.  V Evropě chová tyto lamy 75 zahrad, za poslední rok se však odchov podařil pouze ve 23 institucí včetně Zoo Zlín. „Samice zvládla porod mláděte hladce a během několika minut. Mládě bylo hned po narození vitální, stavělo se na nohy a dožadovalo se mateřského mléka. A také matka se o něj vzorně stará od prvních okamžiků. Při kontrole na konci listopadu jsme zjistili, že je to sameček,“ doplnila Sára Palová.

Mládě lamy vikuně. Foto: Zoo Zlín

Lamy vikuně žijí v malých harémech vedených dominantním samcem. Každá taková skupina si pečlivě chrání své území. Mládě přichází na svět po březosti dlouhé 11 měsíců. Při porodu váží kolem 5 kg a již po 15 minutách je schopno následovat matku. Mateřské mléko saje zhruba 10 měsíců. Mladé vikuně dospívají nejdříve ve dvou letech, dožívají se přibližně 20 let. Potravu tvoří výhradně traviny a byliny. Ve zlínské zoo jim k pastvě plně postačí prostorný travnatý výběh. Dostávají však také seno, speciální granule pro lamy a strouhanou mrkve doplněnou o minerální látky.

Vikuňa je divoký druh lamy žijící ve vysokých Andách jižního Peru a Bolívie a v severních oblastech Argentiny a Chile. Patří mezi nejmenší zástupce jihoamerických velbloudovitých, dosahuje výšky kolem jednoho metru a hmotnosti 50 kg. Je známá především pro svou velmi kvalitní srst zlatohnědé barvy, jejíž vlákna jsou jemnější než kašmír, a přitom velmi pevná. Dospělá vikuňa poskytne necelý jeden kilogram vlny každé dva roky, jedná se tedy o vzácný a drahý produkt. Právě lov pro vlnu a kůži přivedl vikuně na pokraj vyhubení. „V roce 1965 žilo v jihoamerických horách pouze 6 000 vikuní. V poslední chvíli zachránilo vikuňu vyhlášení několika rezervací, přísný zákaz lovu i mezinárodního obchodu. Dnes se početnost odhaduje na 350 000 dospělých jedinců,“ doplnila Palová. V roce 2021 tak vikuňa mohla být zařazena na tzv. Zelený seznam, do kterého jsou zapisovány druhy, jejichž populace se díky ochranářským opatřením úspěšně obnovuje. Jedná se o protiklad Červeného seznamu ohrožených druhů.

Zoo Zlín chová lamy vikuně od roku 2004. Úspěšně odchovala již 14 mláďat, na to letošní však chovatelé čekali dlouhých 13 let. Současnou skupinu tvoří samec z polské Zoo Lodž, 2 samice ze Zoo Berlín, 1 samice ze Zoo Wuppertal a dvouměsíční sameček.

-tz-