Josef Bělaška

Blíží se komunální volby. Vy, občané, za několik dní rozhodnete, komu svěříte vedení našich měst a obcí na další čtyři roky.   A musím přiznat, že když poslední týdny sleduji některé příspěvky a komentáře, začínám mít skoro pocit, že za všechno může město. Špatná cesta? Město. Špatně udělaná fasáda školky? Město. Něco se staví? Špatně. Něco se nestaví? Taky špatně. Něco trvá dlouho? Neschopnost. Něco se podaří? To přece zařídil někdo jiný, nebo se to udělalo tak nějak samo.   A jak už to před volbami bývá, přibývá také slov jako změna, impuls, nový směr nebo cesta vpřed. Když je člověk čte dostatečně dlouho, mohl by snadno nabýt dojmu, že se poslední čtyři roky ve Valašských Kloboukách nic nedělo. Že město stálo na místě a na radnici jsme se jen pohodlně houpali na židlích.   Opravdu tomu tak bylo? Nebudu tvrdit, že se všechno povedlo. Nebudu tvrdit, že všechno funguje dokonale. Ale odmítám druhý extrém – tvrzení, že všechno bylo špatně, nic se neudělalo, případně že to, co se podařilo, se vlastně stalo samo. Nestalo!   Za každou opravenou ulicí, novou stavbou, získanou dotací, kulturní akcí nebo projektem jsou desítky a někdy stovky hodin práce. A nikdy za nimi nestojí jeden člověk - starosta. Stojí za nimi zaměstnanci města, zastupitelé, projektanti, organizace, firmy, spolky, dobrovolníci a spousta dalších lidí.   Právě proto mě mrzí, když je jejich práce jednou větou smetena ze stolu jen proto, že je před volbami. Kritika ano. Ale také odpovědnost. Kritika k demokracii patří. A někdy je zatraceně potřebná. Dokáže člověka vytáhnout z jeho vlastního tunelu a ukázat mu věci, které už sám nevidí. Jenže mezi kritikou a neustálým hledáním všeho špatného je rozdíl. Pokud někde vidím problém, můžu ho vyfotit, napsat k němu štiplavý komentář a čekat na lajky. Anebo ho můžu předat městu a pokusit se přispět k tomu, aby se vyřešil.   Já budu vždycky raději za druhou možnost. V zastupitelstvu našeho města sedím dvanáct let. A proto si v posledních týdnech často kladu jednu jednoduchou otázku. Jestliže dnes slyšíme tolik skvělých nápadů, tolik zásadních připomínek a tolik receptů na to, jak má město fungovat – kde byly tyto návrhy během předchozích let?   Zastupitelstvo je veřejné. Zastupitelé i občané mohou vystupovat, předkládat návrhy, otevírat problémy, chtít jejich řešení a nést za své návrhy také odpovědnost. Politika by totiž podle mě neměla začínat měsíc před otevřením volebních místností. Před volbami jsme najednou všichni odborníci. Na všechno. Mávnutím proutku kolem sebe máme neuvěřitelné množství odborníků na dopravu, na investice, na stavební věci či energetiku, ale také na dotace, školství, kulturu, veřejný prostor nebo na ekonomiku. A samozřejmě také na to, jak se má správně řídit město. Co bych za to dal - mít takové množství odborných názorů a konkrétních návrhů k dispozici celé čtyři roky.   Je totiž velký rozdíl mezi nápadem a jeho uskutečněním. Mezi obrázkem a projektovou dokumentací. Mezi větou na Facebooku a stavebním povolením. A také mezi volebním slibem a tím, co je skutečně možné zaplatit, povolit a postavit. A právě tady mám jednu hranici, přes kterou se mi těžko přechází. Nesnáším lež. Chápu předvolební optimismus. Chápu velké plány a ambice. Sám je mám. Ale pokud člověk ví, že něco není reálně proveditelné, nemá to finanční krytí nebo to zkrátka není v možnostech města, a přesto to lidem před volbami slíbí, pak už to podle mě není odvážná vize, ale účelová populistická lež.   A některé věci jsou už vyloženě za hranou. V posledních dnech se ke mně dostávají i tvrzení, že na úřadě bereme úplatky nebo že si opravuji svůj soukromý dům za městské peníze. To už není kritika rozhodnutí radnice. To jsou velmi závažná tvrzení zasahující konkrétní lidi, jejich pověst a také rodiny. Politický souboj může být tvrdý. Můžeme se přít o projekty, investice, dopravu, bydlení nebo budoucnost náměstí. Můžeme mít úplně jiný názor na to, kam má město směřovat. Ale měli bychom být schopni držet určitou hranici. Protože za pár dní budou volební plakáty sundané. Facebook se uklidní. Volební místnosti se zavřou. A my se budeme dál potkávat na ulici, v obchodě, ve škole nebo na kulturních akcích.   Dnešní doba je v něčem zvláštní. Je nesmírně jednoduché něco vyfotit, napsat pár ostrých vět a během několika minut vytvořit dojem, že všechno kolem nás je špatně. Čím ostřejší komentář, tím větší pozornost. Čím větší konflikt, tím větší zábava. A spousta lidí tomu nadšeně tleská a oslavuje nové facebookové hrdiny. Jenže skutečný svět není za klávesnicí počítače ani ve vizualizacích vytvořených umělou inteligencí. Skutečný svět je venku – v ulicích našeho města. A město nejsou jen projekty, stavby, chodníky, silnice nebo miliony v rozpočtu. Město jsou především lidé.   Ti, kteří po práci trénují děti. Ti, kteří pořádají kulturní a sportovní akce. Dobrovolní hasiči, zdravotníci, členové spolků. Lidé, kteří udržují naše tradice, starají se o potřebné, pomáhají sousedům nebo prostě přiloží ruku k dílu, když je potřeba. A právě tady člověk pozná jeden obrovský rozdíl. Sednout si do první řady, přijít se podívat a potom říct, co všechno bylo špatně, umí skoro každý. Přiložit ruku k dílu, věnovat svůj volný čas a energii druhým, už je podstatně těžší. Kdo někdy organizoval akci, vedl spolek, trénoval děti, připravoval jarmek, závody nebo kulturní program, dobře ví, o čem mluvím. Ví, kolik práce se skrývá za něčím, co návštěvník vidí jen několik hodin. A možná právě proto mě mrzí, když nejhlasitější soudy přicházejí od lidí, které při společné práci pro město a jeho obyvatele příliš často nepotkáváme. Vlastně vůbec. Město totiž nevzniká komentářem. Město vzniká tím, že někdo zvedne prdel ze židle a něco pro druhé skutečně udělá.   Pořád věřím, že slušnost má většinu. Nenávist bývá hlasitá. Lež se šíří rychle. Konflikt přitahuje mnohem větší pozornost než obyčejné dobro. Možná proto, že slušný člověk většinou nemá potřebu každý den vykřikovat na sociálních sítích. Přesto věřím, že poctivých, pracovitých a férových lidí je mezi námi mnohem víc. Někteří jsou vidět, jiní svou práci dělají tiše a bez potřeby uznání. A právě kvůli nim má podle mě smysl pracovat pro naše město. I když mě některé věci, které dnes čtu, lidsky mrzí, chuť pracovat pro moje Valašské Klobouky mi nevzaly. Naopak. Protože mi na našem městě záleží. Ale ještě víc mi záleží na lidech, kteří v něm žijí. A několik zlých komentářů, osobních útoků ani lží mě nepřesvědčí o tom, že poctivá práce, slušnost a obyčejná lidská férovost přestaly mít cenu. Nepřestaly. A věřím, že nikdy nepřestanou.   Za několik dní jsou volby. Přijďte k nim a udělejte své vlastní rozhodnutí. Podle toho, co jste za poslední roky sami viděli a zažili. Podle skutečných výsledků, ale také podle toho, co od našeho města očekáváte do budoucna. Já do těchto voleb jdu s čistým svědomím. Vím, že jsme neudělali všechno dokonale. Ale stejně tak vím, kolik práce se za poslední čtyři roky udělalo a kolik lidí jí věnovalo svůj čas, energii a často i kus svého života.   A ještě o jednu věc vás chci poprosit. Ověřujte si informace. Ptejte se. Nevěřte automaticky všemu, co někdo napíše na sociální sítě jen proto, že je to napsané sebevědomě, ostře a několikrát zopakované. Potkáváme se každý den. Máte na nás telefon, e-mail i další možnosti, jak se zeptat. Využijte je. Pokud vás něco zajímá, něčemu nerozumíte nebo jste někde četli něco, co se týká města, zeptejte se přímo nás. Klidně se ptejte i na nepříjemné věci. Nemáme problém odpovídat. Protože někdy stačí jeden telefon nebo krátký rozhovor a zjistíte, že věc, která na Facebooku vypadala naprosto jasně, má ve skutečnosti úplně jiné souvislosti. Udělejte si vlastní názor. Ale udělejte si ho na základě faktů, ne podle toho, kdo dokáže napsat ostřejší status.   A hlavně nezapomínejte, že stále se jedná „jen“ o volby. Skutečně důležité věci v životě jsou úplně jiné.   S přáním všeho nejlepšího Josef Bělaška, starosta města Valašské Klobouky