Beskydoš otevřel turistům z Janové hory i studánky

Již řadu let a také letos se janovští turisté a přátelé občasných vycházek sešli v docela hojném počtu před obecním úřadem v Janové, aby přivolali voláním a prosbami pána místních hor Beskydoše a s pokorou požádali o povolení vstupu na lesní stezky a ke křišťálovým studánkám.

Je známo, že i když se Beskydoš  může spolehnout na turisty z Janové, je rok od roku nabručenější, jak se lidé chovají k přírodě. Nejhorší jsou asi ti, co hulákají, že jí chtějí pomoci a jen čekají, kdo jim za to zaplatí, jinak je klid v lese a zákony přírody, nezajímají. Na druhou stranu ti, kteří opravdu přírodě pomáhají třeba tak, že se svolají a uklízejí nevychovanost a bezohlednost po ostatních lidech, nenadělají zbytečných řečí, ale odvedou kus poctivé práce, která pomůže kráse i zdraví alespoň kousku planety, kde žijí.

Janovští turisté si přírody váží a užívají si její krásy a moudrosti. Dobře vědí, že poslední slovo bude mít vždycky Gaia – Matka Země, bez ohledu na to, co chce člověk, ať ze sebe dělá sebevětšího vládce. Proto asi jako jediní dosáhli u Beskydoše takové přízně, že k nim rok co rok přichází na otevření turistické sezóny, aby jim odemkl vstup do hor a k čistým studánkám. Celé setkání můžete zhlédnout ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

Výpravu za Beskydošem připravují jarní víly v čele s Vesnou, bohyní jara, jejímž nejoblíbenějším stromem je bříza, protože vítá zelenými listy jaro jako první. Letos si víly daly obzvlášť záležet, aby byl začátek sezóny ale jo slavnostní. Víla Jiřinka napekla pro veselící se lid frgály a další pamlsky, aby se radoval ještě víc a dokonce pozvala Hovězské harmonikáře s vílou hrající na ozembuch. V krajích kolem hory Říp nástroji říkají vozembouch. Asi podle toho, jak oslavy končí. A ve studánce na Žlébku se již chladila valašská léčivá voda, kterou Beskydoš tuze rád.

Beskydoš otevřel turistům z Janové hory i studánky. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Turisté požádali o přímluvu i samotného starostu obce Jaroslava Tomance. Ten přivítal všechen přítomný lid a popřál jim mnoho kilometrů na vycházkách, ale skromně přiznal, že pro Beskydoše pozemské panstvo zase tak moc neznamená, aby jej sám přivolal. Proto požádal o pomoc přítomné, aby zkusili zavolat pána hor. I jali se lidé hulákat jako na lesy – ne, na lesy by to tentokrát asi bylo špatně, volali na všechny strany Beskydošovo jméno. A hle! Najednou stál mezi lidem valašským i se svou vílou Maruškou. Ozval se nadšený povyk a potlesk, že i letos přišel pán hor do Janové mezi turisty a lid spřízněný.

Pozdravil se napřed se starostou, aby udělal radost lidským zvykům a projevil úctu nejvyšší šajbě v obci. Poté se usmál na drobotinu, i když s mírnými obavami, protože ještě nikdo nevěděl, jak se budou v dospělosti k přírodě chovat. Ale snad v nich jeho přítomnost zanechá pozitivní stopu. Po nadšeném vítání bez dalšího zdržování přečetl glejt, kterým oficiálně povolil turistům vstup do svých hor a odemkl je vlastním klíčem na všechny světové strany. Samozřejmě nesmělo chybět společné foto všech, kteří o to stáli, a pak již průvod vyrazil směrem ke studánce na Žlébku. Hověžští harmonikáři hráli zvesela, víla mlátila ozembuchem o zem a paličkou do bubínku a sluníčko připékalo jako v létě skoro měsíc před létem.

Ke studánce se procházelo přes soukromé pozemky a samotná studánka je také na soukromém pozemku. Ale i když jsou v dnešní době k sobě lidé, a o to více sousedé, mnohdy jako pes s kočkou, v Janové, alespoň v této lokalitě, vítaly turisty s Beskydošem úsměvy a otevřené náruče. Dokonce rodina Hučíkova vítala poutníky vlastnoručně upečeným domácím chlebem a sladkými buchtičkami, které se na jazyku doslova rozpouštěly. Také zmizely, jen se po nich zaprášilo. Zastávka pozvedla náladu i Beskydošovi, protože pán domu samozřejmě vítal hosty valašským lektvarem.

A pak se již objevil svah se studánkou a vzácnou ledovou vodou, kterou Gaia daruje lidem. Na kolika místech na Zemi by nám ji asi rádi vyměnili za zlato a diamanty, protože je o tolik vzácnější, protože znamená život? U studánky víla Maruška přednesla kousek nádherné básničky o křišťálové studánce a přidala úsměvný dovětek místních turistů. Beskydoš pak odemkl studánku a s ní všechny ostatní a nezbývalo než si připít s domácími paní a pánem Kopeckými. Pouť s Beskydošem proběhla báječně a všichni se radovali, jak je na světě krásně, když si lidé rozumí. To třeba v Brně ve stejném čase zrovna tvrdit nemohli.:-)

text a foto: Radomír Dolanský