Close
reklama
Jižní Valašsko a Vsetínsko

PARTNEŘI WEBU

PRÁVNÍ PORADNA

REKLAMA

TOP LIST OD 1.1.2007

BLOG: Floyd – záminka pro anarchii, nacismus a ještě větší rasismus
Blog

Americká idiocie se šíří světem mnohem rychleji než koronavirus a ve své podstatě je nesrovnatelně nebezpečnější. Současný svět, kde rozhodují tzv. aktivisté a uplácené neziskovky, zohledňuje práva jednotlivců nad zbytkem světa.   Afroameričané společně s Euroameričany a možná i s Hispaameričany (haló, existují tady ještě někde normální Američané?!) projevili nesouhlas a frustraci s rasismem a policejním násilím rabováním. To je asi nový způsob vyspělé společnosti, jak vyjadřovat nespokojenost. Běloši (odporné nekorektní označení hodné opovržení), snad nabušení psychedelickými chemikáliemi, poklekali a v modlitbách se omlouvali černochům. Vlastně Černochům, jak zní jeden z nových extrémně rasistických kroků médií v USA – ZDE1. A běloch se píše nadále s malým b. Rovnost nadevše!   S velkou pravděpodobností neadekvátní dlouhotrvající zakleknutí policistou přispělo k smrti černocha napumpovaného drogou, který byl opakovaně trestán za těžké zločiny a právě zaplatil falešnou bankovkou. Hromotluk a kriminálník, před kterým si nemohli být životem jisti ani policisté. A přesto se objevovaly v tisku oslavné ságy na zemřelého Floyda. Například Novinky.cz napsaly přímo v perexu, že jej měli všichni rádi pro jeho klidnou a dobrosrdečnou povahu a hned vzápětí dodávají, že po posledním návratu z pětiletého žaláře za loupežné přepadení chtěl začít nový život – ZDE2. Ano, takto přesně to říká asi 90% kriminálníků, když opouští bránu vězení. Byl stvořen mučedník.   Demokraté ve Spojených státech si nad tímto vývojem mnou ruce, protože před prezidentskými volbami umělá kampaň ubírá procenta Trumpovi, který má doma přece jen mnohem více příznivců, než by se mohlo zdát z četby evropských mainstreamových médií. Takže obava o křeslo pro staříka od demokratů je oprávněná a je třeba se zalíbit Afroameričanům a Černochům.   Po světě se šíří nová vlna rasismu, kterým se bojuje proti rasismu. Podobně jako z nejméně 95% zvrhlá a uměle vytvořená a rovněž až do pomatených extrémů dotažená kampaň Me-e-eToo, i současné tažení vypadá, jako by se celosvětově otevřely brány psychiatrických ústavů. Vytahují se postoje z před padesáti, sedmdesáti a více lety. Pro chování davu je urážkou fauny nazvat jej, že se chová hůře nežli zvěř. Naprosto zarážející je tupost některých politiků, kteří vyjí s rozvášněným davem. Zářným příkladem, kam tato politická neschopnost dodržovat zákony země může dojít, je tzv. autonomní zóna v Seattlu ve čtvrti Capitol Hill – ZDE3. Nebo další příklad - Black Lives Matter je svaté a nedotknutelné heslo, ale když se nad Etihad Stadion proletělo letadlo s heslem White Lives Matter Burnley, všichni byli „šokováni“ tímto rasistickým počinem – ZDE4. Když akademička z Cambridge napíše, že na bělošských životech nezáleží, postaví se za tento ultrarasistický výrok sama univerzita – ZDE5. Anebo na protirasistické demonstraci začnou mírumilovní demonstranti řvát heslo: Špinaví Židé – ZDE6. Pomatenci si už vzali na paškál i americkou hymnu a klasickou hudbu, Johna Wayna – ZDE7. Mainstream si samozřejmě nevšímá článků, které situaci vidí zcela jinak, s použitím mozku jako třeba - ZDE8. Už jsou tady opravdu všichni dementní?   Strhávání soch, stahování filmů, odsuzování historických postav, dokonce i takových velikánů svobody jako byl Winston Churchill, odsuzování umělců, soutěží, kde vyhrává málo černochů - to vše je klasická ukázka nacistické zvůle a celosvětově pořádaných nacistických křišťálových nocí. Kde se na dnešní údajný boj proti rasismu hrabou svými zákazy a ničením literatury, apod. jak nacisti, tak komunisti? Ale sochu George Custera, jednoho z největších rasistů v dějinách Spojených států, nestrhne nikdo. Nebo mírumilovní rabující protirasističtí demonstranti raději dynamitem rozstřílí nedokončenou sochu Splašeného koně, náčelníka, který u Little Big Hornu porazil Custera, aby jim nepřipomínal vlastní holocaust původních obyvatel Ameriky, o kterém se při kritice rasistické historie jaksi zapomínají zmínit? Tato tvář světa již nemá s demokracií nic společného.   Velmi rychlou a účinnou léčbou šokem by pro část světa, která se lživě ještě nazývá demokratickou, byly statisíce výpovědí policistů. Jedině tak by bylo nemocné myšlení politiků a zfanatizovaných davů vyléčeno. Ona oslavovaná Západní vyspělá společnost není zdaleka na takové úrovni, aby dovedla žít bez represe. S takovou bychom se přímo nadzvukovou rychlostí vrátili do temného starověku násilí, zvůle a práva silnějšího.   Radomír Dolanský   Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.   [totalpoll id="78175"]

BLOG: Hurá, otevřeli hranice! Ale klika je zvenčí…
Blog

Pitomoučké přirovnávání do současnosti zavřených hranic k bývalé železné oponě z řad opozice nebo zfanatizovaných politických neziskovek a komunistů převlečených za komunistobijce slaví Pyrhovo vítězství.   Je velmi lehké zmanipulovat náladu té části občanů, která vidí demokracii víceméně především pouze v tom, že si můžou zajet na dovolenou, kam se jim zachce. Politici a právníci toužící po zviditelnění se začnou ohánět listinou práv a svobod, obviní vládu ze snahy ohrozit demokracii, to ostatně vykřikují dokola a neustále, na což část obyvatel, která je za ovčany, stále dobře slyší.   Je opravdu úžasné, jak krátkozraké je myšlení a asi i oči všech těchto kvaziochránců svobody. Roman Prymula nebo někdo z vlády prohodí myšlenku, že by si dovedli představit hranice zavřené dva roky, prezident alespoň rok a mainstreamoví novináři okamžitě přispěchají s pumpičkou, aby tyto názory nafoukli až do katastroficky obřích rozměrů, které samozřejmě vytrhnou z kontextu logiky.   Tak se podařila úžasná věc. Čistě v řeči práva je soudem řečeno, že nouzový stav nemělo vyhlašovat ministerstvo zdravotnictví, ale vláda krizovým zákonem. Hurá, máme alespoň v něčem fungující justici! Vláda sice tvrdí, že neotevřela hranice na základě rozsudku Městského soudu v Praze, ale asi v tom přece jen hrál podstatnou roli. Fajn. Železná opona padla. Tak snad si konečně zabedněnci všimnou, že odtud můžou, ale ti z vnější strany hranic je, alespoň prozatím, nepustí. Takže vítězství svobody a demokracie je jaksi v současné situaci k ničemu. Protože okolní státy jsou v současné době ještě více nedemokratické, než bylo doposud Česko.   Snad jen opravdoví hlupáci by se, i když si to právo v Česku tak těžce vybojovali, dnes hrnuli do Velké Británie, do Španělska, Itálie, ale i do Německa, Belgie, Švédska či Ruska (ale tam by se výše uvedení osvoboditelé asi nehrnuli ani tak). Pokud by se přece jen našli, zabrání jim ve vstupu za účelem turistiky okolní státy, které dají raději na ochranu zdraví než prázdné kecy o návratu k železné oponě, porušování Základní listiny práv a svobod, apod.   Pokud chce jít někdo dobrovolně na smrt, prosím, utíkejte, pustí-li vás tam. Hlavní je, aby stát před těmito bojovníky za volnost pohybu ochránil občany, kteří díky hlouposti druhých umírat nechtějí!   Radomír Dolanský   Radomír Dolanský – Rýpavý humorista, pesimistický optimista, autor knih Z valašských putýk a Metúdovy vojenské lapályje – Z valašských putýk 2.     [totalpoll id="72435"]

KOMENTÁŘ: Žít s Klobouky II.
Komentář

Mohu vás svými články vykolejit,  připravit o sny a to zcela bez náhrady. Netvrdím, že jsem chytřejší, než kdokoli z vás a nikoho nenutím to, co napíšu, číst.   Předchozí díl Žít s Klobouky I. si můžete přečíst zde  

10 problémů

  V Klobuckém zpravodaji, ze kterého se sice nic nedozvíme (vyjma nepřetržitých a nikdy nekončících úspěchů, rozkvětu, prosperity a informací jak město někomu něco prodalo nebo neprodalo – GDPR musi byť),  ale jinak je od shora dolů prošpikovaný amputovaným panem Vajíčkem a je tedy patřičně cool, probíhala ve dvou číslech za sebou mocná mediální masáž na TOP 10 problémů města. Je to tuším již čtvrtý ročník této povedené, leč hormonálně silně nevyrovnané párty, kde se zcela veřejně a nepokrytě soutěží o to, kdo vymyslí největší pitomost. Za geniální pak lze považovat zapojení do těchto rádoby myšlenkových orgií i dítka školou povinná. Lze jen doufat, že to v nich nezanechá nějaké hlubší následky. Snad jim z TOP 10-ti problémů posléze v paměti utkví jediný. Ten, kdy se poprvé po příchodu z třídního táboráku pozvracela maminkám do peřin.   Na podzim měly Klobůčky včetně přilehlých kolonií 5015 obyvatel. Top 10 problémů přijde nastolit a řešit podle pořadatelů přes sto (asi 2 %), podle fotografií asi padesát (asi 1 %) lidí, z toho dobrá polovina studentů místní „sorbony“. Jinak pokud nějak nechápete, proč se už druhý rok objevuje jako priorita takový lyžařský vlek Jelenovská, je to úplně jednoduché.  Lyžaři v Kloboukách vykazují jednotu, disciplínu a kázeň, a přesně toto je ta pravá cesta k úspěchu. Ty nitky, ze kterých se nakonec utká koberec, nenápadně vyskakují na povrch. V roce 2018 přišli lyžaři se zasněžováním Pechancových lúk. Teď se dozvíte, že Vojenská lázeňská a rekreační zařízení daly Klobůčkám zdarma lyžařský vlek a pásové vozidlo. Vzhledem k tomu, jak vypadají jejich objekty, kdy jsem čekal, že na mě vypadne z některé skříně kabát Marvana z filmu Anděl na horách, je více než jasné, že oba dary nebudou jenom tak. Předpokládám, že vlek se bude muset nejdřív někde vykopat a z pásového vozidla vyrobit rolba.  No, a letos máme na stole prodloužení lyžařského vleku. Navíc je to TOP problém města. V přímém hlasování na prvním místě, v hlasování elektronickém na místě druhém. Lidi to odhlasovali. Lidi to chtějí. Ztrátovost tohoto podniku je dopředu jasná, leč shromážděný zlomek vox populi rozhodne o něčem, co většina obyvatel ani nechce, zvláště pak poté, kdy celou akci naplánujete nejlépe na pracovní den v týdnu a odpolední hodinu. V tu dobu totiž mají volno: důchodci, státní správa, samospráva a samozřejmě zaměstnanci neziskových organizací. Zbytek obyvatelstva je na cestě z práce domů, tráví čas zbytečným nakupováním a zajišťováním základních životních potřeb, učí se s dětmi, rozdýchávají s lahváčem v ruce osmihodinovku strávenou v TVD a nemají ani chuť a ani sílu jít do Klobučanu cokoli řešit.   Na všechno, co se tady v rámci nastolení TOP 10 problémů odehrává, stačí položit jedinou otázku. Jak se jejich vyřešením zlepší život občanům Valašských Klobouk? Odpovězte si už, prosím, sami. Bylo by opravdu skvělé, kdyby si prostřednictvím Klobuckého zpravodaje vyvolení s vyvolenými přestali vzájemně leštit kulíšky a výstupy města ubraly z vášnivého předstírání, že brzy přijde nekonečný ráj.  Je opravdu tak těžké určit priority a nasměřovat toto město i za cenu ztrát dotací k věcem smysluplným a potřebným, které bez výjimky zlepší, zlevní a zjednoduší život jeho lidem?   Volné pokračování brzy…   Darek Slavík   S názory neobtěžujte redakci. Můžete je zaslat na darek.slavik@seznam.cz Neočekávejte však, že s vámi bude někdo diskutovat, odpovídat vám nebo se dokonce omlouvat.

BLOG: Kam zmizeli migranti, švédská záškolačka a další?
Blog

Před vypuknutím epidemie a posléze pandemie koronaviru jsme byli doslova zahlceni zprávami o migrantech a svaté ikoně Zelených, přitroublých a mazaných, Gretě. Najednou česká média neznají jiné slovo než koronavirus.   Nebylo dne, aby se neobjevila téměř v každém tiskovém a televizním médiu zpráva o migrantech snažících se s pomocí neziskovek a mnohých evropských politiků zamořit Evropu již dlouhé měsíce. Pár týdnů zpět eskalovala vyděračská akce osmanského vůdce na řeckých hranicích. Zpolitizované neziskovky, novodobá škodná Evropy, dotovaná státy, ale i kolaboranty z řad miliardářů, jejichž novým byznysem se stalo převoznictví migrantů, najednou jakoby neexistovaly. Najednou nic. Ani zprávička, ani řádeček. Co se to stalo s „nezávislými“ novináři?   Člověk si začíná říkat, jak moc asi byly tyto zprávy důležité pro náš život, když je největší mainstreamová média hodila ze dne na den za hlavu a vrhla se na jediné téma – koronavirus, které přežvykují kolem dokola, ze všech stran a řeší, kdo co podělal? Co je v našich médiích naprostou novinkou – začala vydávat i optimistické zprávy o solidaritě a pomoci tisíců našich občanů, obrovském nasazení všech složek záchranného systému, což je v dobách klidu a míru vůbec nezajímá. Ale…   Co Greta a její fanatická soldateska s přitroublým průvodem politických kašparů? Ti jsou momentálně zalezení a mlčí, protože by je stejně nikdo neposlouchal. Taky nemůžou používat svoji nejúčinnější zbraň – srocování zfanatizovaných davů (ve Španělsku to zkusily feministky a co by dnes daly za sexistické MDŽ a zdraví). Až se pandemie přežene a začne čas obnovy, zelení fanatici okamžitě zaútočí. Jako zbraň ve svých poblázněných hlavičkách použijí důkaz, že když se nevyrábí, Země netrpí. Hurá, zpět do jeskyní! Ale hlavně začnou řvát a kopat, náznaky jejich paniky už začíná být slyšet nyní, protože hrozí, že státy budou všechny peníze pumpovat do obnovení ekonomiky, a kdo pak bude živit aktivisty? Čert vem zdraví Země, královské prachy, miliardy do zeleného byznysu, to teď Gretině partě hrozí ztrátou.   Vůdčí česká média určitě nezapomněla na existenci doktorky Soni Pekové poté, co zveřejnila svůj názor, že virus možná!!! není přírodního původu. Dnes tento názor doktorka nepodporuje sama. Ale to není pro rádoby novináře mainstreamu přípustné téma. Okamžitě rozjeli pomlouvačnou kampaň, ze Soni Pekové udělali naprostou diletantku a všechny, kdo nad takovou verzí přemýšlí, ihned zařadili mezi populisty, konspirátory, prokremelské slouhy, a další pitomosti, jen aby se zavděčili chlebodárcům a podpořili jedinou správnou pravdu a nesvobodu názorů s hubou plnou svobody. Dokonce ani pravdu, že o rychlejší testy, které tato doktorka vyvinula, projevily zájem Spojené státy, že se Soňou Pekovou plánuje spolupracovat slovenská vláda, není pro česká média důvodem, aby doktorku vypíchli na titulku. Pouze, stejně jako naši politici, jako správní čeští hloupí Honzové dělají, že doktorka neexistuje. O těchto úspěších Soni Pekové naše média, až na některé výjimky zpravodajských webů, ani nehlesnou.   Jak je možné, že nikoho v médiích nezajímá, jestli po tolika letech neschopnosti vůdců EU najednou funguje uzavření vnějších hranic Schengenu? Nebo je to jen zdánlivý nezájem médií a migranti stále pronikají na území i přes údajně zavřené hranice? Protože například jednou z vět usnesení o uzavření schengenské hranice je i věta, že lidé hledající azyl můžou taktéž vstupovat do bloku států EU, jak uvádí například Deutsche Welle na svém webu z poloviny března. Když ne od českých opisovačů, se člověk alespoň ze zahraničních médií sem tam dozví, že většina migrantů se od řeckých hranic vrací zpět do Turecka. Italská La Stampa nebo Il manifesto tvrdí, že přívaly migrantů ustaly, ale zpravodajský web Ansa.it zase tvrdí, že 14. března 2020 připlulo na Lampedusu 43 migrantů. Ale naše média neznají najednou nic než koronavirus 50x a stále dokola nebo v různých odstínech šedi! Pokud ale koronavirus dokázal něco, co tolik let politikaření party v Bruselu odmítalo, vypadá to, že je alespoň v něčem přínosem. Jestliže nám však „nezávislá“ média opět něco nezamlčují.   Koronavirus nám rovněž mnohem zřetelněji ukazuje, jak je to dnes s propagandou jediné správné politiky. Cenzorské neziskovky a neosoudruzi bruselského typu nás okamžitě upozorní, že články zabývající se teoriemi o úmyslném zavlečení viru na vojenské sportovní hry do Wu-chanu, nebo o zástěrce očekávané celosvětové krize, jsou jednoznačně fake news. TV Nova denně nezapomíná upozornit diváky Televizních novin na svém panelu, že se jedná o koronavirus z Wu-chanu. Stačí se podívat, kdo je majitelem Novy a žádné velké překvapení se nekoná. Česká televize věnuje opakovaně spoustu vysílacího času Lékařům bez hranic a jejich pomoci v Itálii (nemůžou převážet migranty na jihu, tak šli pomáhat na sever), ale vzhledem ke své nezávislosti ani slůvkem neinformuje, jak probíhá v Itálii pomoc ruských a kubánských lékařů. Asi proto, že všem je již předem jasné, že se jedná o špiony převlečené za lékaře. Podobně, jako 60 tun zdravotnického materiálu, které Rusko dopravilo do New Yorku, bylo již předem označováno paranoidními fanatiky za nebezpečí pro USA. Ubohost sdělovacích prostředků ve službách jediné správné politiky možná nebezpečnější než sám koronavirus.   V Česku se momentálně testuje s velkým očekáváním tzv. chytrá karanténa. Sledování pohybu nakažených na základě dat od mobilních operátorů a bank. Samozřejmě na dobrovolné bázi a s ihned smazanými daty, jak se neustále hlasitě upozorňuje. Na Slovensku se něco podobného připravuje asi ne až tak dobrovolně, změnou zákona, ale je to přece unijní demokratická země, tak jaképak strachy? Ovšem když podobná opatření udělá Rusko respektive Moskva, jedná se o jednoznačné porušení základních svobod tamních obyvatel a zvůli diktátora Vladimira Vladimiroviče. Česká republika dobrovolně, Slovensko změnou zákona, Moskva příkazem, všichni budou mít do budoucna vyzkoušené, jak sledování funguje, ale jen dva chrání, třetí zneužívá. Ve své podstatě opět propagandistický povyk, kdy reklamní agentury a e-shopy, vyhledavače s naší elektronickou stopou kšeftují už léta a jen málo lidí to zajímá. Ale na ideologického nepřítele a nepřemýšlející skupinu ovčanů to stačí.   Dokud se koronavirus jakž takž vyhýbal Spojeným státům, slyšeli jsme jen bušení do prsou a údernická hesla hodná hollywoodských akčních filmových hrdinů zachraňujících svět. Ale jakmile se Spojeným státům přitížilo, zjistila americká rozvědka okamžitě (POZOR, létající talíře, aktivitu mimozemšťanů a jedinou správnou pravdu o nepříteli VŽDY zaručeně zjistí jedině CIA, která zajišťuje i řadu dalších lidskoprávních a charitativních služeb ve světě, kandidát na zlatou medaili ve výrobě světových fake news), že čísla o obětech v Číně jsou falešná, a že už to vlastně rozvědka věděla před půl rokem. A protože USA nemůžou být viníkem vlastní hlouposti, hodily to na Čínu. To přece nejde, aby nejsvobodnější země byla horší než komunistická diktatura. Tak svobodná země, která až nyní zjišťuje, jak nefunkční zdravotní systém má.   Radomír Dolanský

KOMENTÁŘ: Dnes roušky, zítra bez bot
Komentář

Darek Slavík: Jen pár slov k současnému stavu Klobůček, které vypadají jako předměstí Pekingu v době vrcholící smogové apokalypsy, a když se šití roušek stalo „národní hrdostí“…   Náš soupeř je úplně primitivní.  Nějaké geny na DNA zabalené do pouzdra z bílkovin a v plášti z membrány, kterou šlohnul od předchozího hostitele. Oklame uvnitř těla vaše zdravé buňky a spustí neuvěřitelný kopírovací proces. Mám v rodině biochemičku a vysvětlila to přesně, jak jsem chtěl, ve dvou větách. Smrtelné se to stane, pokud to zničí v plicích tolik sliznice, že přestanete přijímat kyslík.   Lidi velice rádi zapomínají. Nepotřebujete být pravidelným uživatelem THC a krátkodobá paměť u většiny obyvatel této země neuvěřitelně selhává. Tak tedy malé osvěžení. Akce koronavirus začala přesně 28. ledna 2020 lží této vlády o neexistujícím milionu roušek a vystoupením arogantního chlapce na postu ministra zdravotnictví,  který prohlásil, že všechny orgány ochrany veřejného zdraví jsou v plné pohotovosti, všichni vědí, co mají dělat, a v případě roušek prohlásil, že jde o  „mediální paniku“.  Následovalo několik tiskovek, ze kterých i debil pochopil, že realita venku je poněkud jinde, roušky najednou nebyly, a ještě hodil vidle do soukromých laboratoří, které diagnostikovaly nakažené. Dokázaly to totiž rychleji a levněji než laboratoře ze svěřeneckého fondu Babiše.   [gallery columns="4" ids="69677"] Máme 21. března a situace se evidentně vymyká kontrole. Křivku nárůstu nakažených máme hodně podobnou Itálii. To aktuálně avizované číslo pozitivních si vynásobte 100x a jste přibližně na reálné skutečnosti.  Vláda už není schopná otestovat dostatečný počet lidí, aby se dala nákaza zastavit.  Do práce většina lidí chodí asi proto, že během práce se virus nešíří, v květinářství také ne, (jsou otevřená, hádejte, co koupil Babiš?), chvíli byl bezpečný počet lidí 100, v klobuckém kině dokonce 99, za dva dny 30, teď 2, ve stavebninách nakoupí jen podnikatelé asi proto, že na tvárnicích se virus šíří jen na ty, co nemají IČO, předevčírem chodili důchodci do obchodů v deset, včera pro změnu v sedm, zítra možná nepůjdou vůbec. Sprostá agresivita, s jakou jsou zaváděna čím dál drastičtější opatření, odpovídají těm, kteří to řídí. Mediální marketéři Babiše a „Ken“ Adam Vojtěch, který, než se stal ministrem zdravotnictví, vydal hudební singl „Stíny mokrých řas.“   Budeme se zbožně dívat na ty pitomce, kteří tvrdí, že nás zachrání a myšlení a rozhodování o tom správném necháme na nich? Bohužel za většinu z nás už léta rozhodují a přijímáme tu nejkomfortnější verzi bytí. Ano spoluobčané...udržujte svou ledničku plnou.   Tak jsem se prošel po Miami Beach - Klobůčkách. Co si lidé dokážou napasovat na kebuli, jen aby NÁHODOU neporušili nařízení estébáka, je neuvěřitelné. Začala hra na „Chyť si svého koronavira.“ Fronta před Matexem jako když do železářství ke Kobylkovi došly za komunistů kola, městský úřad zavřený a jeho osazenstvo šije roušky. Nikdo netuší, který výrobek koroňáka zachytí a v této bojovce už nevítězí ani normální rozum. Zavolejte svému obvodnímu lékaři a zeptejte se ho, jak dlouho a před čím taková rouška dokáže ochránit. Budu upřímný. Poté, co působením vašeho dechu zvlhne (cca 10 minut?), je úplně k hovnu. Počítám, že příští týden vláda vyhlásí, že proti šíření viru pomáchá chodit bez bot a klobucké náměstí bude nazvučeno pleskáním bosých chodidel na žulových kostkách. Roby šijí, chlapi by měli pomalu v garážích začít rozdělávat staré vysavače. Vypadá to, že nám budou chybět i plicní ventilace.   Až to povolí, přijde účet. Po šesti letech hospodářského růstu nemáme žádné rezervy a totálně prožraný rozpočet. Dopad bude hodně, opravdu hodně tvrdý. Pozitivní na celém ale bude, že konečně přestaneme řešit 53 pohlaví, unisexové toalety a stávkovat za záchranu klimatu.   Darek Slavík

BLOG: Sekuriťák schytal ve Vsetíně spršku nadávek
Blog

Dušan Póč: Před pár dny jsem se rozhodl, že v současné zejména pro řadového obyvatele tohoto státu nejednoduché době, se až do uklidnění situace odmlčím. A nechám takzvané kompetentní v klidu pracovat. Ale to prostě nejde!   Dnes dopoledne jsem před jedním z nákupních center na vsetínské Ohradě uviděl známého, který pracuje jako sekuriťák. Z dálky bylo poznat, že ten člověk není ve své kůži. Nedalo mi to, a šel jsem se jej zeptat, co se děje. Jen těžce a s vyděšeným hlasem se mně svěřil se svým ranním zážitkem. Ale pěkně popořádku.   Od čtvrtka podle vládního nařízení platilo, že od 10 do 12 hodin dopoledne jsou obchody vyhrazeny pro nákupy seniorů od 65 let výše. Takovému nařízení jsem rozuměl. Ale netrvalo ani 24 hodin a Vláda České republiky rozhodnutí změnila a takzvanou důchodcovskou prodejní dobu stanovila na dobu od 7 do 9 hodin dopoledne. A to neprodleně, tedy od pátku 20. března.   Nemohu si pomoct, ale to zcela otevřeně koresponduje s tím, co tvrdí nemalá část obyvatel země Koruny české, Karla IV. a TGM, že ́kompaný ́ ze Strakovky na břehu Vltavy v Praze, je skupina zoufalců a nekompetentních úředníků předraze placených z daní obyvatel oblastí pod Sněžkou, Pradědem a Lysou horou.   V tomto konkrétním případě to odnesl chudák sekuriťák, jenž se snažil, zcela pochopitelně, o dodržení litery onoho nařízení pocházejícího z nábřeží Edvarda Beneše 4. Do obchodu, ostatně, jako kterýkoliv jiný předchozí den, si totiž chtěli jít koupit svačiny řemeslníci a další lidé, kteří v tu dobu šli do práce. Měli však smůlu, protože tým premiéra Babiše, poměrně v tichosti, své původní nařízení změnil.   A tak jsem se od onoho strážce pořádku dověděl, že tolik urážek, nadávek až toho nejhrubšího kalibru a dalších invektiv se mu za celý jeho život nedostalo. Muselo to být fakt kruté a husté, když ještě několik hodin po tomto zážitku se z něj jen těžko a těžce vzpamatovával.   „Přiznám se, že jsem se chvílemi i bál. Připadal jsem si jak v Kocourkově,“ svěřil se mi můj známý. „Ale Vy jste v Kocourkově,“ odvětil jsem mu. Jen bezmocně pokrčil rameny a zmizel v útrobách obchodu, kam jsem já, protože bylo po deváté hodině, vlastně už nemohl, pokud jsem chtěl udělat maximum pro své zdraví.   A tak jsem se vydal dál, do jedné z lékáren na vsetínské avenue, neb jsem si potřeboval vyzvednout medikamenty a preparáty, které mně pomáhají řešit mé zdravotní neduhy.   Všechno tu, v lékárně, bylo oukej. Dokonce i za rouškami unavených lékárnic bylo možné vycítit úsměv a zpoza nich se ozýval hlas napovídající, že tady jsem v dobrých rukou. To vše trvalo až do doby, kdy jsem děvčatům za tárou poděkoval za jejich ochotu a vlastně za všechno, co pro nás, kteří se bez jejich služeb neobejdeme, dělají. Vlastně jsem jim vyjádřil dík za skvělé naplňování jejich poslání.   Za lékárenským pultem byly v tu chvíli asi čtyři ženy. Unisono na moje poděkování spokojeně zareagovaly. Bylo cítit, že je to potěšilo. Když jsem se nasoukal do svých francek a jal se belhajíc odejít, tu se jedna z dam ozvala slovy: „Kéž by se k nám chovali všichni stejně, jako vy.“   Nevěřil jsem svým uším. Při situaci, která v zemi panuje, se snad nenajde nikdo, tedy myslím tím z pacientů, kdo by těmto vílám našeho zdraví chtěl spílat. Dověděl jsem se však, že opak je pravdou. Že takových, jako já je málo, a že na denním pořádku jsou i nadávky.   Nechápal jsem a nechápu stále. Budu tak mít o víkendu o čem přemýšlet. Ale už teď vím, že se v podstatě není čemu divit, když někteří lidé jsou takoví, jací jsou. Ono totiž uznání konkrétně lékařům a lékařkám, zdravotním sestrám, lékárníkům a lékárnicím, hasičům a hasičkám, policistům a policistkám ani vojákům a vojandám, prostě lidem v první a nejohroženější linii, nezaznělo na Jozéfka ani z úst prezidenta republiky.   A to by, podle mého názoru, mělo! Nějaké obecné poděkování v takové situaci, kterou tu na březích Vltavy a Moravy máme, zejména z morálního úhlu pohledu nestačí.  

Dušan Póč
 

KOMENTÁŘ: Žít s Klobouky I.
Komentář

Po menopauze v literární činnosti jsem původně nechtěl psát o dění v Klobůčkách, protože se na první pohled zdá, že působení konšelů města lidem nevadí, a dokonce jsou s nimi spokojeni. Jelikož však mám neodbytný pocit, že posílení retence vody v klobucké kotlině nenastane jen pomocí deště a dotovaných nádrží, ale spíše díky potu a slzám z budoucí marnosti a odříkání nevinných obyvatel, a také protože zvolených zastupitelů s jasnou vizí kam otočit hlavu, až vletí to opečovávané hovno v podobě Domu na rohu do vrtule, je v naší osadě opravdu poskrovnu, nadešel čas rodnému městu a jeho občanům pár řádků věnovat. Jsem už velký kluk a po těch letech vím, že většina obyvatel nežízní po pravdě a klam, který je oslní, v nich umí vzbudit iluze.  

Hlavní priority našeho města máme nastaveny zhruba tyto:

  - Vylepšení KD Klobučan, ve kterém si ale kde kdo nezahraje; - Rozšíření lyžařského vleku Jelenovská, protože malá doba ledová začíná příští rok, a kdyby ne, tak můžeme konečně začít s budováním toho zasněžování; - Retence vody v krajině, ale to vyřešíme brzy, viz odstavec shora a následuje …Dům na rohu, pivovar, pálenice, sušírna, cyklostezky, lavičky a krojované průvody městem, nové logo města, fair trade snídaně,  food festivaly a samozřejmě Cyrilometodějská púť… zapomněl jsem na něco? Možná snědá tíseň v Brumovské ulici, ale ta je v pohodě, neřešíme, neumíme, protože… co kdyby … rasyzmus móre…..   Prozatím nám tady nepadají mosty přes Klobučku, ale po otevření nového hitlermarketu v jeho vestibulu kolabovali týden v kuse slevami a kávičkou zdarma naspeedovaní  důchodci, v jeho  nejbližším  okolí  pak kolabuje stabilně doprava, občas tam na přechodu někoho srazí,  mladí lidé nemají pořád kde bydlet, vysoutěžený veřejný dopravce ARRIVA kolabuje také, základní škola má v hajzlu kanalizaci, podpora místních podnikatelů, které už i tak asi dorazí třetí a čtvrtá vlna EET, spočívá v navýšení  poplatku za stálé parkovací místo a zavedení zcela nového poplatku za reklamu, poddaným, přesto, že třídí jak zjednaní, je navýšen poplatek za odpad, ale jinak nám městečko prosperuje. Zaplať Pán Bůh vyhráli jsme soudy s flanďákama o majetek,  a tak se na pastorační dům bude dál vybírat při očistě  duší v místním, hezky vymalovaném svatostánku, které zasponzorovali konšelé z rozpočtu města, zrušili jsme poplatek ze vstupného (protože vytáhneme peníze z kapes místním) a ládujeme peníze do „užitečných“ a hlavně štědře „dotovaných“ projektů. Vezmu to tedy z jedné vody načisto a po pořádku.  

Logo

  Poněkud fascinovaně jsem si přečetl stránky design bloku o tom, „kterak klobouk ze znaku putuje do značky“. Dotaz tvůrců této taškařice: „Že my jsme ten klobouk už někde viděli...“, je zbytečný. Viděli. Není to nikdo jiný než  Pan Vajíčko ze staré komunistické reklamy.   https://www.youtube.com/watch?v=R2d0z4ukgcw   Paní soudružka grafická designérka ze z Plzně udělala s hlúpýma valachama životní kauf. Po amputaci obličeje, končetin a balonků prodala tento skvost za 120.000 Klobučanom. Nezbývá než jí pogratulovat, panu Vajíčkovi popřát co nejlepší umístění v grafické soutěži po boku Českého lva, a kdyby to „nedopadlo“, tak se vedení města může pokusit spojit s doktorem Pomahačem do USA, zda by nepomohl na ten výtvor s transplantací nějakého, třeba i hispánského obličeje. Má prý v této oblasti vynikající výsledky.  

Bydlení mladým nebo multifunkční dům

  Mladé rodiny, studenti po škole, čerstvě dospělí z děcáku ze Smoliny – pro tento segment obyvatelstva sehnat cokoli rozumného v oblasti Klobouk k bydlení je naprosto nemožné. Ne teď, ani před rokem. Stav, který trvá už dobrých deset spíš patnáct let. Spousta měst se vedle sociálního bydlení zaměřuje na výstavbu desítek startovacích bytů za stovky milionů korun pro mladé. Ten vysněný západ jsme nakonec přece jen dohnali. Ne ve mzdách ani kvalitě potravin, ale v nedosažitelnosti bydlení a to zvlášť pro mladou generaci. Narozdíl od jiných měst Klobůčky vyměnily byty (v Lipině) za  Dům na rohu. To je ta nádhera u křižovatky, na kterou už dobrých dvacet let chodí chcát cestou domů návštěvníci restauračního zařízení a absolventi školy života „U Fandy.“ Majitelé si ji ocenili na skoro 7 milionů, je na něj skvělá dotace a v očích všech, kteří pro její odkoupení zvedli ruku, fabrika na peníze. Podnikatelský inkubátor II. monstrum, ke kterému se dá pouze přijet, ale už ne zaparkovat. Předpokládané využití také o lecčems vypovídá.  Evidentně se v tomto městě někomu stýská po hipsterské kavárně s dotovanou fair trade kávičkou, kterou sklidily kvadruplegické děti z Burkina Faso bambusovými kleštičkami ovládanými svěračem, kde budou vysedávat různí neziskoví pracovníci nebo zelení levicoví liberálové a vyplňovat tabulky s žádostmi o granty na pestrý sousedský život či pořádání pouličních veselic ve městě. Do jedné takové jsem se omylem loni v létě na našem náměstí přimotal. Mimo to, že nešlo nikde zaparkovat, zarazil mě cestou do spořitelny neuvěřitelný zápach. Přesně takto je to cítit kolem Lesního hřbitova v Gottwaldově, když tam jedou hořáky krematoria naplno a opilý spalovač mrtvol nenahodí filtry. Jako zdroj jsem odhalil výrobu nějakých multikulturních bio pochoutek v přístřešku, pod kterým postávaly chlupaté  intelektuálky v sandálech a batikovaných sukních. Hodně mě na nich zaujaly náušnice. První jsem ten výrobek nemohl nějak zařadit, ale pak to docvaklo. Byly ze sítek, co se dávají do dřezu, aby tam zachytávaly bordel. Asi nějaké „tvořivé“ odpoledne v RC Kaštánek. Směrem ke gymnáziu se situace evidentně lepšila, protože tam zrovna opravovali silnici a smrad z rozehřátého asfaltu byl při srovnání s tím kulinářským programem doslova osvobozující. [caption id="attachment_65081" align="alignnone" width="690"] Dům na rohu[/caption] Myšlenka minipivovaru je také skvělá, protože pivo je in a cool nápoj po mladé dynamické lidi, hlavně pokud ho vyrobíte v takové minivarně z izomerizovaného chmelového extraktu, řepného cukru a dostatečného množství chlorované vody. Za takový high gravity nápoj pak následuje ještě během noci odměna v podobě známého „u řiti niť, na zemi plachta“. Bonus a poděkování za podporu městského podnikání. Jenom připomínám drobný dopad, který souvisí s čerpáním dotací. Nejen že za ně pořídíte takovou zbytečnou a náklady generující krabici, ale až zjistíte, že to nefunguje, nedokážete se toho zbavit, protože vám běží doba udržitelnosti, jinak bude chtít Svaz sovětských socialistických republik západu své peníze zpět. Finanční úřad nám vysublimoval ku Vsetínu, barák je evidentně opuštěný, navrhuju tam zřídit Podnikatelský inkubátor  III. a přihlásit se pak do Pelhřimova s žádostí o zápis do Czech Book of Records.  Obyvatelé a potenciální zájemci o bydlení ať dál zůstávají snadnou kořistí realitek,  zlodějských úvěrů a hypoték klobucké spořitelny a podobných finančních ústavů. Stavební pozemky na Dlouhé, výborný nápad s menší komplikací. Při současné situaci se jedna parcela včetně výstavby rodinného domu pohybuje za hranicí 5 milionů korun. Pro ty mladší ročníky, aby si něco takového mohly vůbec dovolit, by to znamenalo vystartovat ráno do fabriky kompletovat kabeláž do aut, odpoledne prodávat točený kabanos v Lídlu a přes noc dělat hlídače. Město by ke každé parcele mohlo takovým odvážlivcům zdarma přidávat zrovna místo v kolumbáriu, aby je pozůstalí měli kde pochovat, až jim exekutor a banka všechno sebere.   Volné pokračování Žít s Klobouky II. za 14 dní.   Darek Slavík

BLOG: Ptám se, kdo stojí za koronavirem?
Blog

Informace o koronaviru získávám, jako většina populace, především ze sdělovacích prostředků. Naštěstí jsem nepřestal, na rozdíl od mnohých jiných, omlouvám se, ale já to tak vnímám, při vstřebávání těchto informací přemýšlet.   Snažím se mít ucelený a tedy snad i objektivnější náhled na věc hýbající v posledních týdnech populací. Proto poslouchám a čtu též rozhovory především s renomovanými odborníky (ne politiky), kteří se k současné situaci v souvislosti s koronavirem (COVID-19) vyjadřují z čistě lékařského či psychologického hlediska. Snad to s ohledem na mé odborné vzdělání nebude příliš velká troufalost, když napíšu, že se z tohoto pohledu, jako naprostý laik, s jejich stanovisky ztotožňuji.   A tak si rovněž já dovolím položit otázku, komu je toto všechno to koronovirusové dění zapotřebí? Komu je zapotřebí takováto informační pandemie, která hýbe světem? Také já se totiž domnívám, že žádná virová epidemie v České republice, ale ani jinde, neexistuje!   Rovněž já si myslím, že lidé mají co do činění s obyčejným virem. S virovou nákazou dýchacích cest, jaká, s ohledem na svůj charakter, ve světě v minulosti už propukla několikrát. COVID-19 je totiž těm předchozím nákazám velmi podobný, má obdobné příznaky.   Ve svém úsudku mě utvrzuje především fakt, že například v období takzvaně běžných chřipek se setkáváme s mnohonásobně vyšší nemocností, a jak se doposud ukazuje, také úmrtností. Pokud mám správné informace, pak na chřipku ročně umírá ve světě bezmála milion lidí. Kde však jsou tyto informace, proč je sdělovací prostředky nepřináší jako hlavní zprávu? Proč je na pořadu dne jen a pouze koronavirus odhalený v Číně? To se mně zdá být podivné a z jistého úhlu pohledu se mně to jeví jako nejzajímavější skutečnost!   Nemohu si pomoct, ale přikláním se k mínění, že tady, mám tím na mysli rovněž v České republice, je na pořadu dne nějaké další testování lidstva. Testovány jsou možné reakce na propuknutí nevylučitelných skutečně závažných viróz, nákaz a podobně.   Když tak přemýšlím, ukazuje se, že sdělovací prostředky na celém světě v pravidelných intervalech a vždy současně, jakoby na podnět nějakého či něčího rozkazu, vyvolávají poplach kvůli tomu, že někde propukla virová nákaza. Dokladem budiž z minulosti ptačí chřipka, prasečí chřipka, atypická pneumonie, nemoc šílených krav...   Všichni panikařili, všichni měli strach, všichni se nějak chránili... Pak se sdělovací prostředky v tomto směru ztišily a téma skončilo v propadlišti dějin.   Problém byl tedy skutečně vyvolán sdělovacími prostředky. A situace se opakuje i nyní. Nejsem jediný, kdo se i proto domnívá, že nyní už máme co do činění s informačním terorismem, jehož cílem není nic jiného, než zjistit ́člověčí ́ odolnost, respektive to, jakým způsobem zareaguje veřejnost tentokrát. A zřejmě ti, kteří za tím vším stojí, tak studují a sledují stupeň vnímavosti k informacím. Tentokrát ohledně koronaviru.   Obávám se, že výstupem se stane zjištění, že lidé, z jejich pohledu, konečně přestávají kriticky myslet. Že přijímají jakoukoliv informaci, kterou jim sdělovací prostředky nabídnou jako absolutní pravdu. Obávám se, že lidé se přestávají ptát: Proč?   To je také důvod, proč si myslím, že ze strany sdělovacích prostředků nejde o varování před nějakou možnou nákazou! Informační impulsy tohoto druhu totiž před ničím nevarují! Tyto informace lidi pouze a jen demoralizují, rozdělují, staví je proti sobě, vyvolávají agresivitu a nedůvěru. Vždyť se podívejme, co se děje i u nás? Nákupní horečky nejen v oblasti trvanlivých potravin a balených nápojů, ale také často i pseudo-ochranných prostředků a podobně. To všechno vnáší do společnosti zmatek, dezorganizaci...   Dnes tak i na koronaviru spatřujeme, jak snadno manipulují sdělovací prostředky s vědomím tisíců a milionů lidí. Stačilo nadhodit koronavirus. Svět je totiž už natolik citlivý a vratký, že informační zemětřesení vyvolá v současnosti vydání pouze jedné jediné zprávy. A to současně ve všech zemích.   Vrátím se tak na začátek tohoto textu a ptám se či přemýšlím o tom, komu to všechno prospívá? A odpovídám si, že užitek z toho skutečně mají pravděpodobně především vlastníci sdělovacích prostředků napojeni možná na kdoví koho.   Společenský vývoj zdá se totiž vede k tomu, aby lidé byli vůči informacím maximálně poddajní. Aby se jim nebránili, aby je informace dostatečně vyděsila a byli připraveni k nějakým chtěným či řízeným chaotickým reakcím.  

Dušan Póč

BLOG: Prý zvítězil rozum…
Blog

První, co se po Novém roku a v první pracovní den v poštovní schránce (ne na rohu ulice) objevilo, byl takzvaný jediný oficiální magazín Zlínského kraje. S úvodníky týkajícími se dopravy v regionu a nového krajského špitálu.   Oba texty populistického Čunkova plátku, financovaného z peněz daňových poplatníků, ve mně evokují cosi, co však s rozumem, alespoň tím selským, zdravým nemá nic společného. Nehodlám se teď zabývat tragikomickým zavedením nových pravidel pro veřejnou dopravu. Ten čurbes, jenž v této oblasti panuje, totiž není typickým pouze pro Zlínský kraj. Je obrazem české globální zejména politické zoufalosti provázené neprofesionalitou, hurásystémem a dalšími podobnými atributy českého zákonodárství posledních let.   Jde mi o novou krajskou nemocnici. Respektive způsob, jímž byla stavba koncem loňského roku schválena. Tedy, alespoň pro tuto dobu (osobně doufám a věřím v zásadní zvrat tohoto rozhodnutí – pozn. autora). Neboť formami a metodami páně Čunka a jím řízeného hejtmanství v případě nové nemocnice se už zabývá i Ministerstvo vnitra.   Nazývat či označovat politicko-mocenské hrubiánství, násilnictví, hulvátství, sprosťáctví, halamovství, nezdvořáctví, neomalenost, neotesanost, neurvalost a nevím, co ještě synonymního za rozum může podle mého názoru označovat jen sebestředný megaloman myslící si o sobě, že je neomylný, že rozumí všemu a jehož ovládá arogance, sobeckost, ponižování druhých a podobně.   K jednání hejtmana Zlínského kraje Jiřího Čunka při prosincové schůzi krajského zastupitelstva, který nechal pokoutným a podlým, tedy sobě vlastním způsobem zařadit do programu zastupitelstva bod týkající se budoucí výstavby nové nemocnice v Malenovicích, jsem se vyjádřil v textu Hejtmanská lumpárna století v podání Jiřího Čunka ze Zlína (viz odkaz ZDE) a následně v textu Dění kolem Čunkem prosazené stavby nové nemocnice dostává rytmus čardáše (viz odkaz ZDE).   Nicméně, žádné iluze o tom, že hejtman Čunek po tom, co se bezprostředně po zinscenovaném a odporném hlasování odehrálo a pravděpodobně ještě odehraje, svůj přístup k zamýšlené a jím vysněné nemocnici v Malenovicích změní, by bylo absurdní, naivní, dětinské...   Ale že se mu podaří získat pro podporu své politicko-mocenské nenasytnosti takovou lékařskou kapacitu, jako je přednosta pražského Kardiocentra IKEM Jana Pirka? Kdybych nečetl, neuvěřil bych! Podle v úvodu vzpomínaného plátku Čunkova hejtmanství se profesor Pirk vyjádřil mimo takto:   „Velmi mě potěšila zpráva, že Zastupitelstvo Zlínského kraje schválilo výstavbu nové nemocnice ve Zlíně. Opět mě to přesvědčilo, že Moraváci jsou rozumní lidé a že rozum zvítězil nad lobbistickými zájmy...“ prof. MUDr.Jan Pirk, DrSc. – přednosta pražského Kardiocentra IKEM.   Dopředu se panu profesorovi omlouvám, ale nemohu si pomoct, o způsobech prosazování stavby nové krajské nemocnice ve Zlíně-Malenovicích, o praktikách hejtmana Čunka a jeho nohsledů a pohůnků, zřejmě nic neví. Nebo byl ze strany hejtmanství, jak je ostatně tomu v této souvislosti zvykem například i ve vztahu k veřejnosti, informován polovičatě, cíleně tím ́správným ́ směrem... Zejména ve spojitostech s lobbistickými zájmy působí slova pana profesora, pokud skutečně jeho jsou, přinejmenším úsměvně.   Oponenti záměru Čunka totiž nelobbují! Oni volají po pravdivých a objektivních informacích, jež pomohou rozhodnout ne rozdílem jednoho, a to ještě pokoutně získaného hlasu. Chtějí fundovanou shodu napříč zastupitelstvem, bez ohledu na politickou či světonázorovou příslušnost. Touží po rozhodnutí, jež takzvaně přijme za své co nejširší okruh veřejnosti. Vyžadují rozhodnutí neopírající se o lobbistické a osobní zájmy, ale o fakta zajišťující, že se kraj a jím řízená zdravotnická zařízení dříve, nebo později dostanou do snad až fatálních finančních potíží.   A toho se obyvatelům kraje zatím nedostává! Hejtmanství si to uvědomuje. Proto Čunek opojený mamonem a mocí tolik spěchá a dopouští se se svými lokaji slabošství.  

Dušan Póč

KOMENTÁŘ: 30 let svobody, která sežrala vlastní děti
Komentář

Ano, přísahám, že jsme měli ty nejlepší úmysly, ale bohužel, dopadlo to jako vždy.   „Demonstrace 18. 11. 1989  jsem se sám zúčastnil. Byl jsem z toho dost nervózní, tak jsem se zastavil v restauraci U zlatého tygra, kde vždycky sedával Bohumil Hrabal, ptal jsem se ho, co na to říká, a on mi odvětil: ‚Jděte do prdele.‘ “ (Václav Cílek – geolog a spisovatel)   Mohu vás svými články vykolejit a připravit o sny a to zcela bez náhrady. Nikomu netvrdím, že můj exkrement je cítit míň než ten váš a nikoho nenutím to, co napíšu, číst.   Léto je definitivně za námi a vítr z revolučních plachet Milionu chvilek napnutých k podzimu vzal státní zástupce Šaroch, který případ Čapí hnízdo po čtyřech letech vyšetřování uzavřel bez podání obžaloby. Opravdu zoufalá hymna „chvilkařů“ od rappera Galena s názvem „Pýcha předchází pád“ ve mně evokovala vzpomínku na Festival politické písně Sokolovo, 16.11.2019 to bude na Letné opravdu  krásné. Pečlivě vybraní řečníci Mejstřík, Přibáň, Topol, Halík, Žantovský ....nejvíc se ale těším na Šimona Pánka z  Člověka v tísni, který si pod  hastagem #jsmetu uzurpuje výsostné právo k umlčování lidí na sociálních sítích. Nezní to sice moc svobodně, ale je to prý boj proti nenávisti. Evidentně se Člověk v tísni  té slavné svobody nažral tak, že ji začal kopat do prdele. Schopnost snést nesouhlas, kritiku či jiné politické smýšlení se u těchto lidí zcela vytratila. Pokud někdo překročí meze zákona na internetu, od toho jsou tady orgány činné v trestním řízení, a ne Pánek a jeho poskoci.   Klidně potvrdím, že ještě před necelými dvěma lety se Babiš jevil zcela bezkonkurenčně jako ztělesnění největšího zla na politické scéně. Objevili se však Piráti, kteří, jak se ukázalo, mají ideologie hodně blízko „Zeleným“, kreativně destruktivní mladí s dredy a politickými ambicemi. Normálně uvažující jedinec teď najednou stojí mezi dvěma kameny. Na jedné straně člověk, který likviduje podnikatele i samotné Česko, na straně druhé totalitářští fanatici prosazující zákaz všech kotlů na tuhá paliva, uzákonění manželství homosexuálů; prosazování zákazu všech zbraní a naopak nuceného zavádění elektromobility, pasivních domů a souhlasu s neřízenou migrací z Afriky. V reálu něco podobného, jako bylo řádění jakobínů, Pol Pota, Stalina a podobných. Jestli tihle zvítězí, pak jedinou pozitivní věcí na tom bude, že v novodobém gulagu budeme mít kvalitní a rychlé wifi připojení. Profesionální političtí paraziti a levicoví liberálové se chudákovi Minářovi infiltrovali do Milionu chvilek, který je teď obestoupen lidmi, kteří to vidí revolučněji, aktivisticky a berou každého, kdo je aspoň trochu „slavný“. Těmi, co stáli na Letné 23.6.2019 pod pódiem, cloumal hněv, na který mají svaté právo, ale už nevidí, že nahoře stojí slabomyslný krysař s píšťalou, který je vede k dalšímu zklamání a hrám v duchu hesel: „Stojíme tu my proti nim“. Vzpomene si vůbec ještě někdo, že zkratka ANO znamenala spojení slov Akce Nespokojených Občanů a vznikla jako protestní hnutí proti tehdejšímu establishmentu? Skrze dno půllitru se jeví nedávná minulost značně mlhavě, že ano?! Koncept permanentních válek definovaných Orwelem o neustálém boji s „něčím“ je návod na skvělý politický marketing a bude to pořád dokola. No, a jednou přijde někdo s dostatečně velkou poruchou osobnosti, jehož narození ohlásí zpěv vlaštovek, nad horami zazáří dvojitá duha, na nebi hvězda, a ty slabé vyvede z údolí stínů. To pak bude ale už jiná.   Nezastávám osobně názor, že moje svoboda a svoboda ostatních končí demokratickou volbou vládce a následuje volební období, kdy je povinností občana držet hubu, ale momentální stav je podle mě vyhovující. Ten, co vládne a ti, co se přes Milion chvilek na něj sápou, se navzájem parádně drží za koule. Vzájemný tlak jednomu brání v zaklekávání na firmy, druhým pak v uchopení moci a ani jedni nemají zcela volné ruce. Je jasné, že mezi tímto zlem stojí úplně normální lidi. Jedni si na tu demonstraci zajedou, jiní ji prosedí v hospodě. Naučme se tedy my „obyčejní“ společně existovat, i když jsme nositeli všelijakých názorů. Trable z tohoto vyplývající jsou přece vzájemné. Jestli se Babišovi a jeho protivníkům nepodaří lidi poštvat proti sobě, nemají šanci ani jeden z nich vyhrát, a to bude jedině dobře.  Generaci občanů narozených kolem roku 1945 je mi fakt líto a tato doba musí být pro ně neuvěřitelně frustrující. Různí parchanti jim ukradli doslova celý život. Bolševik tu první polovinu, kdy alespoň vyjma estébáků a udavačů bylo jasné, kdo je svině, ale teď, na stará kolena komplikovaně zjišťují, že se před nimi a jejich dětmi znovu otevírají svěrače konečníku, ze kterého sotva vylezli. Ty svině už totiž nejsou jenom ti jedni, ale začíná jich být neuvěřitelné množství… a vepřové pořád zdražuje…   V Klobůčkách proběhnou 15. listopadu oslavy pod názvem „30 let svobody“. Stačí jediný pohled na plakát propagující tuto akci a je jasné, v jakém duchu se to celé ponese. Ty obrázky tak nějak nekolidují s textem. Nemusím ani znát podrobnosti a tuším, že happening u naší klobucké bachčisarajské fontány v 17.11 hod. ovládnou ti z horní poloviny tohoto článku říznutí značnou dávkou „Zelených“ o čemž více, než výmluvně svědčí doprovodný program - Přednášky pro školy. Hlavním řečníkem by ale mohl být transgender gynekoložka z rovníkové Afriky aby to bylo celé neutrální a vyvážené. Kdo vlastní oslavy v Klobůčkách, je tedy jasné. Ti, kteří nikdy nic nového nevytvořili, a kteří se těší nebo žijí z peněz cizích lidí. Jejich představy budoucí existence jsou na hony vzdálené tomu, jak dnes chápeme důstojný a slušný život. Musím ovšem uznat, že pod vzletnými slovy o záchraně planety se krade snadno a anonymně. Pro ty více ekologicky zapálené jen připomínám, že jestli z hypotetického balíku peněz vezmete a dáte do něčeho, co je sežere a nic nového nevytvoří, musí se to nějak projevit. Bude to prostě někde chybět a začne zdražovat všechno, co ty peníze vydělalo. Děckám ve školách, pod pláštíkem svobody a sametové revoluce, tak budou krmit hlavy ultra eko sračkami ti, kteří těmto zlodějům dělají stafáž a jsou přesvědčení, že k živobytí stačí člověku jedna košile. Nereprezentují však nic jiného, než ztrátu dalších svobod a zavedení nástrojů sloužících k ovládání lidí.   V roku 1989 byli ve Valašských Kloboukách v souvislosti s protistátní činností zatčeni tehdejšími příslušníky Sboru veřejné bezpečnosti Jura Nedavaška, Tomáš Mikeska, Zbyněk Holzner a Leoš Bail. U všech pak proběhly domovní prohlídky a bylo použito i fyzického násilí. Ve zprávě o výsledku objasňování si pak povšimněte podpisu na konci dokumentu na pravé straně. Tehdy začínající a velmi horlivý vyhledavatel Veřejné bezpečnosti....   [caption id="attachment_60331" align="alignnone" width="1200"] Pro zvětšení klikněte na obrázek[/caption]   Mě osobně si odvezli v létě 1989 po olepení Klobůčků protistátními plakáty (o čemž jsem pouze věděl) žlutobílým žigulíkem VB přímo ze slavnostního zakončení pionýrského tábora na Jelenovské. Jura Nedavaška chtěl po revoluci spravedlnost s kulatým razítkem. Já jsem svého vyšetřovatele potkal v lednu roku 1990 v parku ve Zlíně za tržnicí a dobré dva týdny mně pak mrzla pravá ruka. Opuchla tak, že se na ni nedařilo navléct rukavici. Tímto drobným incidentem jsem éru komunismu pak navždy pohřbil ve své duši.   Chtěl bych tímto poděkovat městu Valašské Klobouky a pátračům v jeho historii za dojemnou péči  o své obyvatele a hlavně mladé, kdy místo přímých účastníků sametové revoluce nechali povolat do škol a šířit osvětu lehce vykolejené odborníky na záchranu planety, bezodpadové hospodářství, odpovědnou spotřebu Fair Trade a průvodce muzeem odpadu. Mohli bychom ještě vyhlásit při této příležitosti sbírku občanů  na nový elektromobil pro Městskou policii. Celá tato povedená taškařice pořádaná pod hlavičkou Města skýtá alespoň malý bonus. Možnost zpít se do bezvědomí v SZK Radost na Luxech, tak jako v roce 89. Kluci hrají výborně Jethro Tull.   Po dlouhém osobním vývoji vyznávám poněkud konzervativní hodnoty a po třiceti letech od revoluce jsem dostatečně poučen. Setkání ve stylu zádušní mše za Fidela Castra v balení Milionu chvilek na Letné v Práglu a přátel Zeleného údolí v Klobůčkách se nezúčastním. Jsem totiž velice nedůvěřivý a líný. Nebudu nikde stát, řvát hesla, nosit transparenty, zadržovat čůrání a žíznit jako Ježíš, aby mě po použití odkopli a já svojí účastí přispěl  na další vychcánky slintající po moci. Čím větší mizera, tím delší konec provazu v ruce. A taky už nechci v hospodě poslouchat ostatní, kteří budou s vykulenýma očima telátka stojícího před jateční pistolí říkat: „ No, no ale toto nám takhle tenkrát neřekli...“ Koneckonců vy, co na to máte zájmově a intelektuálně, můžete o všem přemýšlet.   Darek Slavík   Pokud si chcete počíst více o klobuckém disentu, tady je pár odkazů:   http://www.nedavaska.cz/?sekce=moje&strana=acobylodal http://www.nedavaska.cz/images/witman_1.jpg http://www.nedavaska.cz/images/witman_2.jpg

Diagnóza Gott
Komentář

Od smrti pana Božského jsem se marně pokoušel v celém mediálním prostoru vyhýbat zprávám, jejichž jediným obsahem bylo zvěstování -  kdo HO v životě také potkal. Budiž ke cti regionuvalassko.cz, že snad jediný tuto skutečnost tak nějak opomněl, tak si to dovolím napravit, lehce shrnout a uzavřít.   Klobůčkám se Mistr poněkud vyhýbal. Naposledy z tohoto okruhu umělců rozvášnila náš kulturák loni nestárnoucí Helena a její Dlouhá noc.   Mrtvola vždy hraje ve všech ceremoniích pouze pasivní roli a já pátral v paměti, kdy jsem něco podobného zažil. Bylo to v roce 1982,  když zemřel Leonid Iljič Brežněv.  Ponuré tóny rozhlasu po drátě, rudé karafiáty na nástěnkách Občanských výborů i na naší základce, dva programy české televize mění vysílání a hlasatel Miloš Frýba, po něm pak Saskia Burešová s tragickým výrazem oznamují skon milovaného. Vláda nařizuje státní smutek. Konkrétní důsledek, který jsem tenkrát z toho pocítil já, byla zrušená taneční zábava v Poteči  se skupinou Intolerance a neodvysílání šestého dílu seriálu Čtyři z tanku a pes.   Smrt národní ikony rozpoutala mediální dvanáctidenní tornádo a davovou psychózu smutku národa završenou selfie snímky truchlících před katafalkem. Záplava květin všude kolem fotografujících pak již pouze vyřezala myšlenku „tak takto kvete opravdová lidská blbost“.  Když jsem pak zhlédnul pietní akt na Žofíně proložený rozhovorem s truchlící rodinou ve složení matka invalidní důchodkyně, otec evidentní milovník alkoholu ve stadiu konzument a dva malí homolkovi  řeknu upřímně, že to ve mně vyvolalo chuť na pořádně dlouhou lajnu kokainu. Lidé si udělali výlet do Práglu na pohřeb Goťáka, jelikož hudba není jenom Šlágr a DJ Tráva.   Není potřeba jakkoli kritizovat ty, kterým se umění Gotta líbí. Nevzdám se však tímto práva říct, že mně se jeho tvorba (vyjma zpívání v Semaforu) nelíbí a myslím si, že je to kýč. Skon neobyčejné herečky Vlasty Chramostové a neskutečně odvážné ženy pak zůstal v pozadí. Kmotřička smrt tak paradoxně nabídla hned několika generacím tohoto národa v jeden časový okamžik k uctění dvě zcela odlišné tváře. Na straně jedné vstřícná a nekonfliktní osoba,  která se tvářila, že svět kolem je celkem v pořádku, na straně druhé osoba, která dokázala říct, že komunisti jsou svině a prožila pak rozhodně jiný život než idol. Koho z nich jsme si vybrali, už víme.   Vrchol veškerého činění ale spočinul v samotném zestátnění, zpolitizování a ideologizaci pohřbu, kterému návdavkem udělal celebranta pražský arcibiskup a to v samotném Chrámu sv. Víta. Šikovná politická manipulace trefila hřebíček na hlavičku. Premiérem ohlašovaných tři sta tisíc lidí sice nedorazilo, přelet Gripenů v diamantové formaci nad Motolem také nevyšel (máme jenom dva), ale je potřeba sjednotit národ. Pol Pot, Pinochet, Mao a podobné úspěšné sjednotitelské hovada se sice neosvědčili, tak u nás by se tím lepidlem mohl stát národní umělec. Důstojného ocenění se za života Karlu Gottovi dostalo. Zacházení s jeho smrtí však překročilo veškeré hranice, které tohoto člověka obklopovaly.   Očekávám v nejbližší době znovuoživení myšlenky Gottlandu. Nač vymýšlet něco nového. Ateistický národ,  který nevěří na ideály a oddává se konzumu a kýči, potřebuje svoje „Lurdy“. Muzeum Karla Gotta (svého času zřízené a zkrachovalé v Jevanech) se teď, po jeho skonu k tomuto přímo vybízí. Pokud tam někdy zavítáte, dobře si všímejte průvodce. Zvláště pak, půjde-li o starou ženu. Ano. Je to tak. Karel byl totiž prohlášen za mrtvého, aby mohl v klidu žít a pracovat dál stejně jako Elvis Presley. Dostal novou identitu, změnil si jméno i bydliště. Úplně stejně to totiž udělal i Jára Cimrman ležící, spící.   Darek Slavík

Filmy, co vás donutí přemýšlet
Komentář

Mezery mezi dobrými filmy jsou pořád delší, mezery mezi reklamami zase pořád kratší.   Mám pochybnosti o všem, co přede mě předkládají. Mám pochybnosti o své cestě i cestách jiných. Nedůvěra a někdy i odpor k životu naplní mísu osudu zvratky až po okraj, a tak trvale  masochisticky vyhledávám knížky a filmy, které mi to potvrdí. Nabídka klobuckého resuscitovaného kina bývá žalostná. Výběr povětšinu spočívá v hollywoodské produkci, něco Anglie a zoufalé tuzemsko. Koneckonců Amíci to mají akční i romantické, dokonalý marketing, na české filmy, mně připadá, se chodí spíše z lítosti. Vidět a zapomenout, jelikož vzpomínat není na co. Nevím, jestli už v Klobůčkách zavedli colu a popcorn, aby dokonale navodili atmosféru multikina a paní uklízečka měla práci, ale víno tam prý koupit jde, tak vám dám opravdu dobrý tip a zrovna tři, kdy takovou produkci ustojíte spíš s lahví než popcornem.    

Nabarvené ptáče (Česká republika)

  V létě, na Lužnici, jsem se shodou náhod ocitnul v kempu u řeky, kde bivakoval s divadlem Sklep Václav Marhoul. Tam jsem o tomto filmu vlastně poprvé uslyšel. Knížku se stejným názvem od Jerzyho Kosińského znám a je šílená. Některé pasáže jsem „rozdýchával“ opravdu s velkým sebezapřením. Spatřit tento snímek se mně podařilo v Itálii (ne, nebylo to v Benátkách), v Klobůčkách bude promítaný 12. září. Popisovat děj nebudu. Udělají to filmoví kritici, ale za sebe prohlašuji, že jsem doposud v životě nic podobného nespatřil. Je to nadčasové a geniální. Je to opravdové, živé, a jde to až na dřeň člověka. Miloš Forman by měl radost. Tříhodinové peklo i s očistcem.   https://youtu.be/gOSOCBtuZdY  

Volyň (Polsko)

  Etnické čistky na národnostně smíšené Volyni v letech 1939 – 1944. Odhalování bílých míst v historii mezi Ukrajinci a Poláky, která napoví mnohé. Špičková ukázka ukryté nevraživosti zakončená masakrem. Převedeno do dnešních dní - cesta neřízené migrace do Evropy, ze které nebude návratu a to se všemi důsledky. Pokud pochopíte, seznáte, že naprosto první a nejlepší volba v případě jakéhokoli násilného konfliktu je odejít. Jestli zůstanete s přesvědčením, že to dobře dopadne, bude to přesně do doby, než vám vykopne dveře od baráku chlap s kvérem. A pak zjistíte, že smrt není jenom jedna. Umřete při obraně domova nebo také přivázaný k povozu poté, co vám stáhnou zaživa kůži z těla, manželce probodnou břicho vidlemi a děti zavážou do otepi slámy, kterou zapálí. Postava starosty, který dokáže uvítat ruské soudruhy z NKVD a rozkulačit vesnici, vzápětí stejně vřele obejmout Němce a likvidovat Židy je také nadčasová. Připomíná mně v mnohém svojí flexibilitou a postoji stoupence partaje KDU-ČSL. Být to o nějakých sedmdesát let později a víc na západ, má v Bruselu jistou funkci eurokomisaře.   https://youtu.be/B-nwg693WCE  

Klér (Polsko)

  Čirou náhodou jsem se dostal k lístku na Letní filmovou školu v Uherském Hradišti. Netušil jsem, usedaje do doslova narvaného kina, že tento film vidělo v samotném Polsku více jak 6 milionů diváků. Je to neuvěřitelná karikatura o duchovních, mezi kterými vládne alkoholismus, pedofilie, korupce a bezohledný kariérismus. Nikdy jsem neměl, vyjma velmi mladých let, o církvi velké iluze. Film není proti náboženství a už vůbec ne proti věřícím. Je to o naprosto zprofanované a zkostnatělé instituci katolické církve, o které tvrdím, že se všemi svými symboly má na rukou tolik krve a zla, že se všichni farníci musí modlit pro jediné. Aby Bůh nebyl. Mám ale obavu, že je.   Doufám, že se tento snímek nestane předmětem tiché cenzury Kulturního a vzdělávacího střediska Valašské Klobouky, kdy stoupenci naší farnosti už dokázali zhluboka „hrábnout“ kvůli čertovi do jeho provozu a klobucké kino film zakoupí, promítne a dopřeje nám tak opravdu zajímavý a neotřelý kulturní zážitek. Byl točený převážně u nás v kostelích na severní Moravě. Měl by se dostat do distribuce během září.   https://youtu.be/Qo6F19tC59o   Mám už drahně let vybudovaný postoj ke všem, kteří se pohybují v politice, vyšším náboženským představitelům  a pracovníkům bezpečnostních složek tohoto státu. Bez rozdílu je považuji za svině a každé jejich slovo za lež až do doby, než se prokáže opak. Svět je poskládaný z různých symbolů a hodnot. Jakmile se začne některý ze symbolů upřednostňovat, skončí to většinou gulagem nebo provazem. Proto ta moje obezřetnost a malé nadšení pro věc. V očích mnoha lidí se totiž houpe permanentně provaz a všechny tři shora uvedené snímky jsou toho příkladem. Hezké dívání.   Darek Slavík

Buřty, pívo a nenávist
Komentář

Demokracie, zdá se, je přežitá a informační prostor nám nepozorovaně zaplnila „mediokracie“. Považuji za normální, že zpravodajství je tvořeno zprávami. Dnes s úžasem sleduji, že v drtivé většině je zpravodajství tvořeno názory a hodnotovými soudy. Veřejný prostor tu ovládají ti, kteří určují, jak a o čem se bude mluvit, a především co si má obyčejný člověk myslet. Svobodné právo na odlišný názor se nám nějak odpařilo. Kevin Dutton napsal knihu Moudrost psychopatů a u pracovních pozic s největším podílem takto cinknutých zařadil na třetí místo pracovníky v médiích. Možná mohl být přesnější a přidat tam slůvko mainstream. Najít pravdu dnes znamená pro normálně myslícího člověka lovit ve vodách internetu. Pročíst, vyselektovat  a ze střípků poskládat. Liberálně-demokratická média typu Hlídacích psů, Neovlivní, Fora 24 i Českého rozhlasu proti Parlamentním listům, Sputniku, Aeronetu, EUportálu. Čtenost a sledovanost posledně jmenovaných je kupodivu podstatně vyšší.   Na stránkách Ministerstva vnitra se k mému neskrývanému údivu objevila oficiální definice ideozločinu. Jmenuje se to: „Předsudečná nenávist“(pro zobrazení klikni sem). Došly nám totiž extremistické strany. Ty vlevo se tak trochu přehlíží, a ty na straně pravé už nejsou dost razantní. Tlak neziskových organizací na MV tedy počal dítě. Retardované. Není to o žádném novém trestném činu, ale výklad toho, na co se je třeba v budoucnu zaměřit. Hodně výživné čtení. Chybí tam už jenom návrh drobné změny na prezidentské standartě. Heslo „Pravda vítězí“  za  „My už vás přinutíme jiné milovat“. Proč vozit lidi do koncentráků, když nejlepší je postavit ten koncentrák kolem nich. Esesák Adolf Eichmann by dnes jenom zíral.   Problémem dnešní doby je, že ti skuteční pitomci nedostávají po hubě u piva, ale dostávají mediální prostor a jako bonus dotace. Po dlouhé době jsem si zapnul televizi a vybafla na mě nějaká ředitelka neziskovky In Iustitia, která mluvila o nenávistných výrocích na internetu, kde jako otřesný případ uvedla tuto větu: „Slečno Trachtová, měla byste jít někam normálně pracovat třeba do továrny, nebo ještě lépe do zemědělství, třeba do kravína, abyste poznala život“. Bylo to v souvislosti se znásilněním 16leté dívky africkým uprchlíkem u Litoměřic a následném rozhovoru této redaktorky Českého rozhlasu s Okamurou (SPD). Chtěla vědět, odkud ví, že útočník byl cizinec, protože to prý vůbec není jisté. Jisté to v tu dobu ovšem bylo. Následoval její výrok, že „znásilnění se denně dějou stovky“. Cílem této redaktorské srny tedy bylo evidentně navodit dojem, že to, co se stalo, je něco naprosto běžného a vlastně masového. Emoční odezva, která se následně strhla na sociálních sítích vůči této slečně novinářce cynicky bagatelizující samotný fakt znásilnění, byla zasloužená. Dost dobře si dovedu představit, jak by se porvala s tématem Nápravně pracovních táborů při československých uranových dolech. Ty ubité a mrtvé z nemocí či vyčerpání by označila jako porušování zákoníku práce, zdravotních, hygienických a stravovacích norem. Kam zmizela ta skvělá vlastnost mladých vidět realitu kriticky? Máme tady novou generaci novinářů v balení dokonalého bezkonfliktního produktu. Nepotěší, nepobaví, neurazí, doporučil bych jim do článků vlomit výraznější poselství k přírodě, pravdě, lásce a hodně vítězství nad lží a nenávistí. Evidentně nedokáží zpracovávat naprosto základní informace. Věta „Africký migrant znásilnil dívku“ znamená, že „Africký migrant znásilnil dívku“. Chápu, že averzi k Okamurovi mnozí obhajují tím, že je nenávistný. Jeho názory ale sami nenávidí, a protože se s ním neumí polemicky vypořádat, ochotně se pak takoví lidé spojí se zlem a bývají pak sami zlí. Předpokládám, že z toho mají nějaký prospěch. Jestli jim takové spojení ale žádný prospěch nepřináší, jsou pak rozumově v pásmu debility.   Aby toho nebylo málo, do celé věci se vložil ministr vnitra Hamáček (ČSSD): „To, co se rozpoutalo na facebooku Tomia Okamury vůči novinářce ČRo Zdeňce Trachtové, je odporné. Chtěl bych ujistit veřejnost, že Policie ČR se celou záležitostí zabývá.“   Všimli jste si něčeho? Před třemi lety v souvislosti s atentáty v Evropě stáli u Penny marketu v Klobůčkách policajti se samopaly. Bylo to sice k hovnu, ale alespoň to vypadalo, že se vláda o něco snaží. Dnes už občané této země nestojí panu ministrovi ani za námahu. Místo zajištění jejich bezpečnosti jim začal vyhrožovat. Máme nechráněnou hranici se státem, kde se pohybují doslova desetitisíce násilníků, pro které není ženská nic jiného než kořist a počet zločinů v této zemi spáchaných nožem zaznamenal nárůst o 900 %! Německý národ je nevyléčitelně nemocný a multikulturalismus není nic jiného než upgradovaná a vylepšená verze nacismu. Lidi tu chodí na demonstrace a já si opravdu nejsem jistý, jestli transparentní čerpání dotací je důležitější než skutečnost, jestli vás v nejbližší době pobodají nebo vám znásilní manželku či dceru.   Neberte tento článek jako projev mojí nenávisti. Je to o pohrdání. Mém pohrdání lidmi neschopnými zvážit, změřit a interpretovat nezaujatě informace. A taky si opravdu nepřeji, aby se z Klobůčků stalo během pár let třeba italské Rimini. Jezdím tam pravidelně  a vím o tom opravdu své.  Nositel Nobelovy ceny za literaturu Rudyard Kipling napsal: „Dostanete negra z džungle, ale ne džungli z negra.“   Darek Slavík   A závěrem malý politicky korektní kvíz s fotografií:   Zadržený pachatel znásilnění v Lukavci je černý, protože:   a) je to práce pravicově extremistických médií b) je to hate speech a hoax c) je bílý, ale vy to černě vidíte d) fotografie je negativ e) přicestoval do ČR vlakem jako černý pasažér

Déjà vu Ploština
Komentář

Blíží se konec dubna a kolem Klobůčků je rozesetých několik míst spojených s tragickými událostmi končící druhé světové války. Jedná se o desítky zavražděných obyvatel a čtyři vypálená místa. Ploština, Prlov, Vařákovy paseky, Juříčkův mlýn a hodně opomíjené místo Březina -  třináct popravených ranou do týlu kousek před obcí Lačnov. Loučka měla také namále, ale tehdejší starosta (smekám) vyhandloval s gestapáky životy obyvatel obrovským množstvím slivovice z místní velkopálenice. Do konce války tehdy chyběly doslova dny.   Mohu vás svými články vykolejit a připravit o sny a to zcela bez náhrady. Nikomu netvrdím, že můj exkrement je cítit míň než ten váš a nikoho nenutím to, co napíšu, číst.   Po všech těchto zvěrstvech se největší slávy dostalo Ploštině. V roce 1975 tam vznikl monumentální památník s přírodním amfiteátrem a muzeem. Komunisté vytěžili z tragédie starousedlíků maximum a vytvořili mýtus o hrdinných partyzánech a obyvatelích, kteří jim nezištně pomáhali v boji proti fašistům. Ty každoroční oslavy mám v živé paměti dodnes a zpětně musím uznat, že to měli vymyšlené na tehdejší dobu a potřeby obyvatelstva naprosto geniálně. Z Drnovic a Vysokého Pole pendlovaly napěchované autobusy lidí, kteří rozhodně nebažili po oslavě konce války. Ve stáncích, kterých bylo po areálu rozeseto nepočítaně bylo totiž možné sehnat banány, pomeranče, uzeninu, cigarety Sparta ve tvrdém obalu, prostě téměř všechno, co jste v obchodech v okolních městech neměli šanci ani uvidět, natož si koupit. Na podiu tančily krojované soubory, vyhrávaly dechovky, pro mladé pak kdysi neprozřetelně nechali vystoupit a zahrát skupinu Turbo, což se poněkud zvrtlo a mladé podnapilé máničky skotačící pod podiem fackovala a z areálu vykazovala Veřejná bezpečnost. Přišel rok 1989 a monstrózní oslavy skončily. Komunistický penězovod, který to celé táhnul, vyschnul a areál začal chátrat. Všichni, kdo se na tomto kolotoči vozili, především okolní obce, okres Gottwaldov i památkáři začali mít stále hlouběji do kapsy a sem tam sehnané peníze nestačily ani na základní údržbu. Jediným a smysluplným způsobem uctění památky povražděných pak po všech těch pompézních proslovech a kladení věnců zůstala bohoslužba farnosti Újezd - vzpomínková mše sloužená na místě samém v hezké kapličce Panny Marie Bolestné.   Po marných pokusech hodit areál na Národní památkový ústav však vidina evropských dotací znovu zažehnula skomírající plamen Ploštiny v srdcích komunálních politiků. Z původně požadovaných 35 milionů na opravu vymodelovali v první zamítnuté žádosti o dotaci 65 milionů korun, v té druhé, již schválené to bylo milionů 120. Ona je to taková hra, musíte to opravdu dobře zaonačit, hlavně všechno dobře odůvodnit analýzami, experty, komisemi, posudky, aby to vypadalo složitě a přitom hezky. První vlaštovku máte v Lačnově, kde postavili také z dotace za skoro 15 milionů repliku Vařákových pasek a nezbylo tam pak ani na chodníky. Zajímal by mě  myšlenkový pochod lidí, kteří udělali z těch otřesných betonových monster vztyčených uprostřed Ploštiny národní kulturní památku. Myslím, že tenkrát Československá lidová armáda zrovna experimentovala s LSD.  Osobně to šacuju na přebytky z nějaké stavby přehradní hráze, protože po více jak čtyřiceti letech to vykazuje hodně slušnou odolnost. Avizovaných 120 milionů se má utratit za demolici amfiteátru, výstavbu nové expozice s hologramy a výukovými programy pro žáky základních a středních škol, úpravu prostranství pro pořádání venkovních akcí, vybudování chodníků a záchytného parkoviště i pro autobusy, parkové úpravy zeleně. Slovy pana náměstka hejtmana: „Chtěli bychom, aby Ploština ožila“.  A mohl by to přijet otvírat Juncker, předseda Evropské komise. Bývá to osvěžující zážitek. No, musíte uznat, že před takovým drakem by couvnul i Bajaja.   Už se na to opravdu těším a dělí mě doslova kousek, abych si prožil po třiceti letech své Déjà vu...... natažený  rudý koberec, vlevo na stole samovary...... Při slavnostním otevření budou na všech stožárech vlát vlajky EU (Eště Uvidíte), na obrovské ceduli s ohvězděnými vlaječkami při vchodu se dočteme, že areál byl zrekonstruován z evropských fondů, celé to bude doprovázet řízná dechovka, stánky, pivo, klobásy.......místo banánů a pomerančů levné brambory a vepřové... Vymění se vlastně jenom barvy. Rudá za modrou. Ale komunikace, způsob a styl zůstanou. Nesmí se zapomenout ještě šikovně nastavit do těch výukových programů podprahové vnímání dětí – vidíte, co všechno máte díky Evropské unii? Ano, tak se to totiž dělá v tomto liberálně demokratickém, ve skutečnosti však ryze socialistickém molochu. Až dojdou peníze z cirkusu nazývaného Evropská unie, budou se zastupitelé Drnovic zase škrábat na hlavě a přemýšlet, komu tu Ploštinu nacpou. Když to tak píšu, začínám na jazyku cítit tu zvláštní pachuť papírové lepicí pásky, kterou jsme na základní škole lepili vlaječky do oken. Je mi devět a souška učitelka mně mačká tváře jako „kapříka“ a káravým tónem pronáší, že takhle se přece srp a kladivo na Sovětské vlajce nemaluje.   Narodil jsem se v komunismu a bude mi souzeno v komunismu umřít. Dovolte mi ulevit si, parafrázovat a lehce upravit pana Jiřího Kodeta z filmu Pelíšky: „Zastánci a milovníci EU, VYLIŽTE SI PRDEL!   A tak vážení, až budete dávat dohromady tu virtuální realitu, hologramy a výukové programy pro školy a návštěvníky expozice, bych prosil srovnat do roviny ten pokřivený mýtus o partyzánech a statečných občanech nejenom vypálené Ploštiny. V knize Smrt si říká Engelchen to Ladislav Mňačko (rodák z Klobůčků) popsal skvěle. Nikdy si neodpustil, že těsně před vpádem jednotky SS-Einheit Josef, vedené Wernerem Tutterem na Ploštinu s ostatními partyzány utekl.  Po Drnovicích i okolních vesnicích se opilí partyzáni pohybovali normálně i za bílého dne, nebylo výjimkou, že si zastříleli nad hlavu z pistole. Dajan Bajanovič Murzin velitel partyzánů zabil v opilosti několik nevinných a nechával své lidi rabovat a krást. Obzvlášť výživná je ta historka, kdy nechal nastoupit do řady za sebe zajaté Němce a domnělé české kolaboranty. Zkoušel pak na nich praktickou účinnost starých křesadlových pistolí ukradených na zámku v Holešově. Vrcholného výkonu ale dosáhla partyzánská jednotka Jermak, díky které Němci vypálili jinou vesnici, a to Javoříčko. Obyvatelé měli z této partyzánské jednotky panickou hrůzu a zůstali po nich zavraždění nejenom nevinní civilisté, ale i tříleté děti. Za opravdu zajímavý je pak možné považovat výrok členky tohoto oddílu Naděždy Ivanovové, která na otázku přeživší paní Trefilové, kde byli, když Němci vypalovali Javoříčko odpověděla: „Přece se nenecháme v posledních hodinách války postřílet.“ Dalo by se tímto skončit, ale výborně na tato zvěrstva navázala osvoboditelská Rudá armáda (ještě že Klobůčky osvobodili Rumuni), a to v osadě Veselíčko, kdy pod záminkou soupisu obyvatel v obci nařídili všem ženám, aby se dostavily do místního hostince a potom, co staré propustili, tak všechny mladé hromadně znásilnili.   Ještě bych určitě školou povinným dítkám osvětlil práci, postupy a hlavně neslavný konec konfidentů a udavačů. S podobnými lidmi se ve svém životě určitě a hlavně nejednou potkají. Stejně tak, jako já. Jména Oldřich Baťa a František Machů patří k Ploštině. Pro jednoho kulka, pro druhého provaz. Pro jedny výstraha, pro druhé návod. Byli součástí regulérní jedné třetiny tehdejšího i současného obyvatelstva této země. Čas a poměr se evidentně nemění, a to ani na Valašsku. Ano, žijí tu pořád mezi námi. Obyčejné bezpáteřní svině a hajzlíci profilovaní z drobných donašečů a bonzáků, kteří pod záminkou ochrany společnosti a pořádku znepříjemňují jiným život. Prostě defektní vzorek lidí, které denně potkáte ve vlastním městě. Je fatální chybou si myslet, že za smrt Milady Horákové, uranové doly nebo kolektivizaci mohli komunisté. Chtěli to tak sami lidi. Komunisté byli jenom následek, avšak nikoli příčina. K čemu všemu jde i taková Ploština a děti zneužít, vypovídá tento dopis ze školy v Újezdě.     Ukliďte laskavě ten bordel, co zůstal po komunistech na Ploštině a nechejte už ty mrtvé na pokoji. Minuta tlukotu srdce pro Ploštinu (skvělý počin) a důstojně odsloužená mše v jejich kapličce. Toto přinese klid a pokoj místu i těm umučeným, kteří si to konečně opravdu zaslouží.   Darek Slavík

Klobůčky v zajetí studentské klimatické ideoologie
Komentář

V šest nula nula začala invaze. Území republiky zahalené mnichovským diktátem, začaly obsazovat jednotky wehrmachtu. 15.3.2019, o osmdesát let později se u Mariánského sloupu v Klobůčkách nezačíná připomínat toto smutné výročí, probíhá studentská stávka za lepší klima, které se zúčastnili i žáci našeho gymnázia. Máme prý posledních 12 let na to, něco změnit. Kořeny akce leží u šestnáctileté dívky Grety Thunberg ze Švédska, která se i ve svém nízkém věku rozhodla bojovat za zlepšení klimatu na Zemi a vyzvat politiky, aby se o toto téma začali více zajímat. Byla nominována na Nobelovu cenu za mír. Pod Prohlášení za klima (odkaz ZDE) se  podepsala  i stovka vědců a akademiků. Do této stávky se zapojilo 50 států světa a 14 velkých měst ČR. Klobůčky byly právě tím čtrnáctým.   Tak první něco k té Gretě. V šestnácti letech by musela být geniální, aby toto vysoce odborné téma dokázala celkově obsáhnout. K tomu potřebujete perfektní znalosti a rozhled, a ty bohužel nemá. Má ale něco jiného. Aspergerův syndrom a nijak se tím netají. Je to neurologické postižení mozku. Intelektuálně je v pořádku, ale má pozměněné rozpoznávací schopnosti. S tímto postižením jiní lidé celé roky studují třeba sestavy fotbalových týmů, telefonní seznamy a nevnímají, že jde o marnost, která má pro normální život nulový význam. Okolí to přechází s chápavým úsměvem. Tady se to odehrává celé jinak. Pamatujete si na film Rain Man? To, co bylo pro Dustina Hoffmana počítání karet, pro ni je blížící se klimatický konec světa. Média i politici ji začali brát vážně, a budu upřímný, marketingově jde o dost dobře prodejný symbol. Skoro dítě s culíky a neurologickou poruchou nebojácně bojuje za lepší svět a lidem nedochází, že ekologická hnutí jen nechutně zneužívají obyčejné nemocné děcko.   Aby toho teda nebylo málo, tak Greta byla navržena na Nobelovu cenu míru. Nějaká vaše představa, že se něco takového uděluje za zastavení války, záchranu tisíců lidských životů či celoživotní humanistické dílo je mimo. Toto totálně zdiskreditované ocenění má hodnoty jen ideologické a politické. Pro připomenutí pár jejích držitelů: Nelson Mandela, Jásir Arafat (oba teroristé jeden komunistický, druhý arabský), Henry Kissinger (strůjce bombardování ve Vietnamu). Nemocná šestnáctiletá dívenka, tedy bude v opravdu zajímavé a dobré společnosti a rozšíří tyto řady o další bizarnost.  Podobně jako svého času vousatá zpěvačka  Konchita Wurst v soutěži Eurovision Song. [caption id="attachment_36053" align="alignnone" width="700"] Greta cestou na konferenci do Davosu – tu plasty i tam plasty, antibakteriální krém na ruce, banány co procestovaly polovinu zeměkoule – Káže vodu a víno má na stolku v termoskách ...Banik, teda vlastně PLANETA PY*O... foto: Instagram[/caption] Prohlášení za klima podepsalo 100 vědců – tak tomuto se, milí studenti, říká argumentace konsensem takzvaných „autorit“. Funguje to na principu, že to musí být pravda, když to podepsalo 100 vědců. Více jak 3000 podpisů se objevilo u Výzvy vědců proti strachu a lhostejnosti v roce 2015 v souvislosti s masovou migrací. S přibývajícími teroristickými útoky, vraždami a znásilněními, na kterých se v drtivé většině začali podílet nově příchozí do Evropy, se text této Výzvy nenápadně měnil, až z něj k dnešnímu dni zůstalo nic neříkající torzo pohozených myšlenek.   Děsivá pointa pak ale nastává v okamžiku, kdy klimatolog Ladislav Metelka napíše, že ono Prohlášení o změnách klimatu, které se opírá o loňskou zprávu Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu  (IPCC), jejíž byl členem, žádné tvrzení o tom, že máme posledních 12 let neobsahuje.   S mladými lidmi se potkávám rád. V hospodě, na hudebně zábavných večírcích a rozebíráme všechno možné. Jejich znalosti historie, zeměpisu, dějin i geopolitiky bývají žalostné. Úplně stejně žalostné, jako znalosti mé v jejich letech. Zvlášť u mladé generace pak naplno funguje při rozhodování mentální heuristika. V překladu to znamená “posouzení od oka“. Nadšení a následná realizace takových myšlenek, pak bývá pro mnohé destruktivní. Každé nenarozené dítě ušetří 50 tun oxidu uhličitého ročně – najdete v prohlášení hnutí „Birth Strike“, ve kterém deklarují, že nechtějí mít děti, dokud nedojde k zásadnímu zlepšení klimatu. Vy, protestující máte už tu smůlu, že na světě jste. Můžete se tedy rozhodnout nemít děti také, případně, pokud to tedy myslíte s tím klimatem smrtelně vážně, mohli byste přesvědčit své rodiče, zda by v sobě nenašli tu odvahu jako paní Goebelsová s chotěm a neukončili tak vaši uhlíkovou stopu na této planetě. Vyjádřit hodnotu člověka produkcí CO2...to je fakt síla.  Víte, zelená budoucnost momentálně s tím, co lidstvo umí a zná, bude znamenat jediné: zaostávání, snižování životní úrovně, energetické kolapsy a krach veřejných rozpočtů. Mohu vás ubezpečit, že dieselový motor je k přírodě daleko více šetrnější, než elektroauto se slavnými lithiovými bateriemi. Až na to přijdete také, mohla by vám z toho divení spadnout pěna na vašich fair trade sojových lattéčkách v plastových kelímcích.  Existují dva zdánlivě sourodé pojmy: ekologie a ekologismus. To první je důležité, a o Zemi se skutečně musíme starat, aby se na ní dalo žít. To druhé je již ideologie, která je nebezpečná. Hodně nebezpečná a z historie o tom výmluvně vypovídají třeba takoví Komsomolci, Hitlerjugend nebo Čínská mládež v čele „kulturní revoluce“.   Je to ve dřině předchozích generací, díky kterým si teď žijete svůj zpovykaný materiální sen a věřte, že to opravdu chce nějaký čas a vědomosti, abyste dokázali vyslovit: „Domnívám se, že....“ a přitom ze sebe neudělali totálního pitomce. Čím dřív začnete používat rozum (a vězte, že to bolí), tím hodnotnější budete mít život. Pravdu nenajdete na Googlu. Tam najdete jenom webové stránky.   Ještě by mě zajímalo, jak se k celé této záležitosti staví paní ředitelka gymnázia. Demonstrace probíhala v dopoledních hodinách, tedy v době, kdy škola zodpovídá za své studenty. Štěstí, že Svatý Vendelín ze svého piedestalu nikomu nic neupustil na hlavu. A jak to tedy bylo se studenty, kteří za „lepší zítřky“ demonstrovat nešli?  Učilo se, nebo po vzoru Německa bylo na škole volno, protože tam mají všichni vždy ten jediný a správný názor. No i někteří rodiče by se časem mohli dočkat nemilého překvapení, kdy v růžovém pokojíčku jejich dcer bude viset místo Justina Biebera plakát s nápisem Krev a čest doplněný fotografií dívenky v bílých podkolenkách a hnědé košili.   Na tom Mariánském sloupu, který byl této taškařice svědkem je nápis : „PANNO MOCNA ORODVG ZA NAS KLOBVCKI“ . Oroduj cérko, oroduj. Budeme to v nejbližších letech asi opravdu potřebovat.   Darek Slavík   Doslov: mohu vás svými články vykolejit a připravit o sny a to zcela bez náhrady. Nikomu netvrdím, že můj exkrement je cítit míň než ten váš a nikoho nenutím to, co napíšu, číst.

TIPY NA AKCE

Z PRVNÍ RUKY

INZERCE, NABÍDKY

TOP REKLAMA