Close
reklama
Jižní Valašsko a Vsetínsko

PARTNEŘI WEBU

PRÁVNÍ PORADNA

REKLAMA

TOP LIST OD 1.1.2007

Dušan Holáň – Liga výjimečných II
Komentář

Víte, v čem spočívá záludnost peněz? Nemají ve vlastní podstatě skoro žádnou užitnou hodnotu, ale hodnotu směnnou. Nahradily barterový obchod, a tak nemusíte s sebou pořád tahat kozu, demižon slivovice nebo vagon lignitu. Peníze jsou tedy ve své podstatě cennější, než cokoli, co si za ně můžete koupit. Dušan se tak stal obětí toho, s čím si neumí poradit spousta lidí. Mít větší peníze je otázkou psychiky a ta s člověkem dokáže dělat věci, které není schopen mít pod kontrolou.   Dušana jsem poprvé v životě potkal ve svých 15ti letech. Chystali jsme se tenkrát na taneční zábavu na Černé hřiště a ladili formu v rástoce (teď je tam parkoviště Penny) u ohně a s vyhlášeným burčákem pana Rašky. Dušky se zjevil jako přízrak, čerstvě propuštěný z výkonu trestu, čerstvě pokérovaný, svlečený do půl pasu. Sedl si k ohni, na dvakrát „vytáhnul“ litrovku buryny, zakaleným pohledem spočinul na kamarádovi s kytarou a svým nezaměnitelným hlasem basmana prohlásil: „ A teď mi zahrej tu moji, p*čo. ZA MŘÍŽEMI CHLAD.“ Klepali jsme se všichni jako ratlíci.   Jeho bloudění životem vypadalo pro mnohé nepochopitelně, ale to především proto, že dáváme na misky vah věci, kterým pak podle vlastních priorit přisuzujeme různou důležitost a hodnotu. Dušan byl známý klobucký homeless, který žil, dá se říct, na státní útraty v buňkách u Černého hřiště. K otřepané frázi, že lidská existence je pomíjivá patří  ještě otázka. Byl tady takový člověk užitečný a smysluplně? Jestli měl Dušan na miskách vah věci, které za užitečné a smysluplné považoval, pak ano. Znám podnikatele, neobyčejné sportovce i celebrity blbé jako polena a marné ve svých životech,  stejně jako lidi, co na ně s neskrývanou úctou zírají a následují jejich kroky naprosto všude. Nikdo nejsme lepší než poslední bezdomovec díky svým autům, drahým hodinkám nebo designovému oblečení. Patříme všichni a bez rozdílu do řádu živorodých placentálních savců, kam patří poloopice a vyšší primáti.   Ruda, jeho bratr, se stal loni obětí smrtelné dopravní nehody. Netuším, kdo Dušanovi poradil nárokovat si v souvislosti s touto událostí odškodnění, ale v každém případě dotyčný zapomněl na jednu základní věc. Dopad tohoto snažení. Než se celý tento proces spustil, měl někdo zajet společně s Dušanem do Zlína na malou exkurzi. Je tam krásné krematorium, v Lesním hřbitově. Tam mu měl ukázat a vysvětlit celý technologický proces kremace a přímou souvislost mezi touto technologií a očekávanými penězi.   Odškodnění se vyplácí z povinného ručení viníka a v tomto případě se jednalo o částku ve výši 250.000,- Kč. Tyto peníze Dušan na konci loňského roku skutečně dostal. Konkrétně v jeho případě by bylo možné tento fakt přirovnat k situaci, jako když náhodně vybraného cestujícího posadíte za letu do prázdného kokpitu letadla  Boeing 777 a necháte ho s ním přistát.   Dušky udělal chybu. Peníze měl investovat do nákupu pozemku na Měsíci, nebo si za ně dopřát špičkovou omlazující kůru vpichováním kmenových buněk získaných z předkožek korejských novorozenců. Byl by dnes tady. V každém případě se čas mezi obdrženými penězi, nově nabytými kamarády a jeho smrtí naplnil hodně rychle. Řekl bych, že tak rychle, že by nebylo od věci, kdyby se o to začaly zajímat orgány činné v trestním řízení. Jeho pobyt v nemocnici moc nekolidoval s kumpány obdobného ražení, kteří se v ten samý čas nechávali vozit po bordelech taxíky.   Není paradox, ten scénář života... odškodnění za smrt a vzápětí... smrt za odškodnění? Už i tak nic nezměníme na faktu, že Duškyho vnitřní struktury nervových buněk definitivně ztratily svůj kvantový stav a jejich informace se v tichosti rozplynuly do vesmíru. Byl spíš ateista, tak raději pomlčím o Bohu.   Děkuji za jeho slušný a důstojný pohřeb. Z toho vyplaceného čtvrt milionu korun mu nakonec za těch pár týdnů ani na tu rakev nezbylo.   Darek Slavík

Luxusní penězovod sociálního bydlení v Klobůčkách
Komentář

Hodně rezonuje v poslední době téma falešných zpráv tzv. fake news. Z množství textů chrlených internetem je těžké takové fake news rozeznat, ale pokud k takové zprávě existuje dostatek informací, jde ji poměrně lehce odhalit. V momentě, kdy informace chybí nebo je dostanete po kapkách, vzniká prostor pro nepravdy a konspirace.   Foto: ilustrační   Předmluva: Občas si něco přečtu, a když se mi to líbí, tak to použiju, většinou ale zapomenu, kde jsem to četl, takže ano, zdroje tady jsou. Mohu vás svými články vykolejit a připravit o sny a to zcela bez náhrady. Nikomu netvrdím, že můj exkrement je cítit míň než ten váš a nikoho nenutím to, co napíšu, číst.   Stal jsem se svědkem rozhovoru, ve kterém se diskutovalo o výši vyplácených dávek obyvatelům domu č.p. 520 v ulici Brumovská v Klobůčkách. Je to ten dům, o kterém jsem už jednou psal, a to v souvislosti s pošťuchováním jeho snědých obyvatel se zásahovou jednotkou PČR, o čemž se tenkrát velmi korektně pomlčelo. Stačí vám pár kliknutí na internetu a zjistíte, že dům je v majetku právnické osoby s. r. o., takže je celkem jasné, že jeho obyvatelé jsou nájemníci. Ještě zajímavější je potom fakt, že tato právnická osoba vlastní po celé České republice dalších 35 velmi podobných nemovitostí a začne vám to všechno do sebe až neuvěřitelně zapadat.  Netušíte, jak to chodí? Vlastník takové nemovitosti si sežene sociálně slabého nájemce a uzavře s ním smlouvu, ve které stanoví nájem klidně i ve výši  250,- Kč za metr čtvereční podlahové plochy. Tyto peníze mu samozřejmě nikdo nezaplatí, neboť tato částka slouží jen k tomu, aby se navyšovala úroveň místně obvyklého nájemného, podle kterého úřady práce vyplácejí na bydlení sociální dávky. V tomto případě: příspěvek na bydlení. A to nejde o příjem jediný. Další v pořadí je doplatek na bydlení. S velkou oblibou pronajímatelé také stanoví nízké zálohy na služby, takže po vyúčtování vzniká vysoký nedoplatek a i ten úřad, po předložení vyúčtování, zaplatí. Na zařízení domácnosti úřad práce poskytne potřebnému nájemci až 65.000,- Kč. Když se po nějaké době vystěhuje, poskytne úřad na vybavení stejnou částku novému nájemci znovu. Není to geniální? A teď si vezměte, že máte takových baráků 36. Takových, jako ten v Klobůčkách. Nepředpokládám, že pořizovací hodnota ostatních domů, koupených v exekučních dražbách, přesáhla částku 200.000,- Kč a nějaké další náklady, třeba investice do oprav? No, nebudeme naivní. Protože mě začalo zajímat, kolik se tedy dá takovýmto bezpracným způsobem měsíčně na státu vydělat, a jaká je návratnost takové investice, vyrazil jsem na náš Úřad práce.   V bývalém hotelu U slunce (tam nám teď úřad sídlí ),  jsem shodou okolností  narazil na dva obyvatele předmětného domu. Postarší muž v teplákách, krokem Věry Bílé, neomylně zamířil do příslušných dveří nafasovat obvyklou porci poukázek potřebných k přežití, moderně oháknutý výrostek s nagelovanými vlasy zůstal na chodbě a po chvíli okounění sáhl do drátěného košíku pro noviny s nápisem PRÁCE. Posadil se, rozevřel je a nehnutě do nich zíral. O zázracích jsem vždycky jenom četl. Třeba v Káni galilejské, kdy Ježíš měnil vodu ve víno a teď jsem viděl zázrak na vlastní oči. Chyběla tam už jenom vypasená matka a dalších pět až šest povykujících harantů, aby byl obraz hluboké sociální krize rodiny na tomto místě kompletní. Napadlo mě, zda bych byl stejný jako oni, žít život odnikud nikam v systému, kde není třeba pracovat ani nic umět a jenom natahovat ruku. Ještě dva či tři takovéto domky v Klobůčkách a stoupne nám tu krásně zaměstnanost, protože si město může požádat o další dotace tentokrát na plat městského terénního pracovníka, vybudování nízkoprahového zařízení pro děti a mládež, navýšení asistentů prevence kriminality, založení kanceláře protidluhového poradenství, zprovoznění služeb Harm reduction a v neposlední řadě na základní škole navýšení počtu asistentů pedagoga. O rozvoji volnočasových aktivit pro děti ze sociálně vyloučených lokalit ani nemluvím. Tam by určitě bodovalo s žádostí o dotace RC Kaštánek. Nu, konec konců, aspoň by se klobučané multikulturně obohatili a hlavně naučili pořádně zamykat. Řešení je přitom tak jednoduché. Pojď uklízet, kopat krumpáčem peníze máš večer a přímo na ruku. Nemáš na jídlo, na nájem? Pojď si je vydělat. Nechceš? Odejdi žít jinam. V roce 2005 existovalo u nás 310 sociálně vyloučených lokalit s 80 tisíci lidmi. V roce 2016 existovalo takových lokalit už 606 a žilo v nich 115 tisíc lidí. Něco je evidentně špatně.     V kanceláři, kde jsem byl vlídně přijat, jsem vznesl dva dotazy. Chtěl jsem znát celkovou výši vyplacené dávky pomoci v hmotné nouzi – doplatek na bydlení a výši vyplaceného příspěvku na bydlení za kalendářní rok 2017 osobám trvale žijícím na adrese Brumovská č. p.520, případně právnické osobě, která tuto nemovitost vlastní. Po nějakých deseti minutách rozhovoru, kde se zděšení nad mým požadavkem dalo krájet, jsem byl odkázán na písemné podání ve věci. Hrsti hrachu, které jsem si přinesl předem v kapsách, skončily přesně tak, jak jsem předpokládal. Na stěnách úřadu.   Převedl jsem tedy vše do písemné podoby, požádal o informace podle zákona č.106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, odeslal a očekával odpověď. Po měsíci dorazily v obálkách s  červeným pruhem odpovědi. Majitel nemovitosti nedostává nic a kolik vyplácíme osobám respektive jediné osobě na této adrese přihlášené, vám nesdělíme, protože jste místní a budete tak znát jeho majetkové poměry. Abtreten - miluju tyto rychlé polní soudy jako vystřižené ze Švejka. Mimochodem, důvodem proč je tam hlášená jen jedna osoba, přestože obvykle jich tam bydlí deset až patnáct (to podle toho jestli přijedou příbuzní z Luníku nebo Chánova), je jednoduché. Veškeré příjmy trvale přihlášených osob k pobytu v takovém domě se sčítají a pak by se výše sociálních dávek a doplatků samozřejmě výrazně snižovala.   Podal jsem tedy odvolání na Ministerstvo práce a boží prostoty a po dalším měsíci se dočkal, tentokrát obálek s modrým pruhem. Očekával jsem opojení brilantními dedukcemi, logickými stavbami právní teorie, vypořádání se s námitkami,    a místo toho jsem našel pětistránkové zamítavé rozhodnutí obsahující text získaný postupem  Ctrl + C – Ctrl + V z předchozího rozhodnutí. Těžká práce úředníků majících svoje agendy a práci přidělenou od nadřízených. O takových Heydrich s oblibou říkal, že se nahoře hrbí a dole šlapou.   Od Klobůčků přes Gottwaldov (teda Zlín) až nahoru po ministerstvo v Praze se pak táhne konzistentní nit právní tuposti, lhostejnosti a lenosti, která navíc obsahuje příděl arogance, přezíravosti a především ohýbání práva. Smysl a účel zákona o svobodném přístupu k  informacím je už v samotném názvu. Selhání jedné ze základních funkcí státu spočívá v tom, že se zákonná ustanovení používají k něčemu jinému, než pro který vznikla. Komunisté cenzurovali informace. Dnes to tento stát dělá podle ustanovení § 10 zákona o svobodném přístupu k informacím. Prostě před rokem 89 se toto svinstvo dělalo socialisticky a dnes se dělá demokraticky. Stejné postupy, stejné sviňárny a stejní aktéři se zástupnými slovíčky, které sice nedávají smysl, ale přidávají tomu důvěryhodnost. Rozdíl mezi tehdejší a dnešní ideologií evidentně přestal existovat. Stát o nás, občanech už ví téměř vše. Sahá do mlčenlivosti advokátům i daňovým poradcům, udavači hrající účtenkovku jsou v ráji a informační asymetrie mezi občanem a státem narůstá. Systém skvěle namířil na nejpodlejší pudy lidí a vy o něm víte čím dál míň. Ano, přesně toto je cesta zpět do totalitní společnosti. Zákonodárci této země nejsou absolutně schopni přijmout smysluplný zákon o sociálním bydlení a jsou evidentně rádi za každý den, kdy se nestal průser. Navíc kolem sebe šíří  dojem, že to bude fungovat nafurt. Celý systém sociálního bydlení je odspoda až nahoru zalíčený od hoven, ale místo toho aby jej vytáhnuli ven a pořádně umyli, tak dělají díru do střechy a doufají, že ty hovna oprší.   A teď, protože Úřad práce odmítá poskytnout k danému objektu informace, to hodím na papír sám. Ten rodinný dům v našem městě pánů sociálních podnikatelů dosáhnul díky výběru sociálního nájemného break even po 13 měsících. Počítám, že od začátku roku 2018 už generuje pouze čistý zisk. Počáteční investice ve výši 126.667,- Kč utracená v dražbě při jeho pořízení je tedy dávno státem splacena. Příspěvek vidím někde kolem 120,- Kč za m2, počet metrů u tohoto domu odhaduji na nějakých 80, tedy v konečném součtu 9.600,- Kč měsíčně (nezapočítávám žádné jiné příspěvky). Pokud to celé zprůměruji klidně i někde k  8.000,- Kč při počtu 36 nemovitostí obdobného typu, dostanu se na příjem 288.000,-Kč za měsíc. Za rok pak na částku 3.456.000,- Kč. Ročně do tohoto kšeftu stát prostřednictvím úřadů práce nalije skoro deset miliard korun. [caption id="attachment_32373" align="alignnone" width="700"] Pro zobrazení dokumentu klikněte na obrázek[/caption] Nezbývá mi, než vám popřát hezké vstávání ráno do zaměstnání a při pohledu na výplatní pásku nebo účet s vašimi odvody na sociální pojištění se, prosím, usmívejte. Mohu vás zcela ubezpečit, že se nejedná o platbu, která vám zaručí váš budoucí důchod. Z těchto prostředků je placený přesně takový či podobný zábavní lunapark.   Darek Slavík

TIPY NA AKCE

Z PRVNÍ RUKY

INZERCE, NABÍDKY

TOP REKLAMA