Close
reklama
Jižní Valašsko a Vsetínsko

PARTNEŘI WEBU

PRÁVNÍ PORADNA

REKLAMA

TOP LIST OD 1.1.2007

Předvolební gulášek Klobučanom

date_range 29.Zář, 2018 featured_play_list Aktuality

 

Blíží se nám komunální volby. Budou se konat první říjnový pátek a sobotu. Česká dvoudennost voleb je v Evropě i ve světě relativně vzácná, ve většině demokratických států jsou volby jednodenní. Z pohledu dopadu na život běžného občana bych považoval „komunálky" za nejdůležitější. Kam se hrabou nějaké volby do europarlamentu či Senátu. Dovolím si proto pár postřehů.

Pro začátek výzva. Chybí mi v rodném městě nějaký pořádný předvolební boj, tak tedy ten kandidát, který jako první prohlásí o některém svém konkurentovi, že má malý péro, dostane ode mne vlastnoručně nalezený a podepsaný jantar ze Študlova!

Po přelomovém roce 1989 se jako hovno košule všechna volená kloboucká zastupitelstva držela vize rozvinutého průmyslového regionu. Postupným krachem, prodejem, zánikem či transformací podniků Valaška, Agropodnik, Igla, Pal, Státní statek, nevyhovujícími cestami dopravní obslužnosti, kopcovitým terénem zcela nevhodným pro výstavbu průmyslové zóny tály tyto představy stejnou rychlostí jako sníh na Jelenovské. Možná proto, jako vzpomínku starých časů, ještě dost jedinců trpí utkvělou představou sedačkové lanovky a umělého zasněžování tohoto kopečku. Většina zastupitelstev bohužel nikdy nepochopila, že tento kraj má daleko větší předpoklady pro cestovní ruch a turistiku. Mám vážné obavy, že při sebelepší vůli už nedokážeme z Valašskoklobucka, kde se tře bída s nouzí a nebo možná spíš kokain z kapoty vytuněné Felicie před barem Amerika, udělat zase fungující region, na který můžou být hrdé i následující generace.

Rozmohl se nám po Klobůčkách takový nešvar, neustále narážím na diskuze, kdo bude starosta, kdo bude či je kandidát na starostu a podobně. Opravuji tímto jeden rozšířený omyl. Nejvyšším orgánem obce vždy bylo a nadále bude zastupitelstvo obce. Ne starosta. Jinými slovy řečeno, v našem systému si starosta bez zastupitelstva (resp. v některých případech bez rady města) neumyje ani ruce.

Dorazil ke mně speciální Klobucký volební zpravodaj. I zanořil jsem se do jeho všemi barvami a fotografiemi hrajících stránek a našel jsem tam opravdu vše. Zařídíme. Uděláme. Chceme. Postaráme se. Změníme. Prosadíme. Postavíme. Opravíme. Garantujeme! Nedopustíme. Nesouhlasíme. Nedovolíme.

Zakážeme! Vytvoříme nová pracovní místa. Vyhlásíme boj! Budeme odpovědní. Budeme dobře hospodařit… je to krásné, vypadá to, že budoucí zvolené zastupitelstvo se postará Klobučanom o všechno kromě jídla, spánku a defekace.

 Ilustrační obrázek

V dnešním, čím dál více zajímavějším světě jsem spíše očekával od nabídnutých kandidátek na prvních místech vždy nějakou modelku nebo cikána. To by se totiž potom dalo postavit do té roviny, že kdo nového kandidáta nevolí, je gay nebo rasista, nejlíp však obojí. Taky jsem přesvědčený, že minimálně jedna ze stran nasadila virtuálního kandidáta, udělali mu kampaň a nechají pak starostou zvolit neexistující osobu. Technologie výroby hologramů udělala v posledních letech neskutečný pokrok. Některé kandidátky mi pak připomněly výborný vtip z doby totality: „ Vlezl jsem tam, aby tam nebyly ještě větší svině". Ovšem bezkonkurenčně nejhezčí jsou ty kukuče kandidátů vypěstované letitým hnitím v politice, v neziskovém sektoru a na pozici státních úředníků. Nikdo z nich neodmítne cokoli zařídit, třeba nějakou cyklostezku, informační kampaň o křížení ondater a bobrů, vzdělání nevzdělatelným nebo sociální dávky asociálům. Ale jenom se jich proboha neptejte, co si vlastně myslí a jakým způsobem zprostředkovávají své postoje voličům, protože na takovou otázku nedokázali nikdy veřejně a přímo odpovědět.

Myslím, že pro většinu lidí bude těžké, hodně těžké si vybrat, někteří to dají tradičně těm „svým" a někteří ani k volbám nepřijdou. Je to průšvih, kdy lidé nevolí a celou společnost pak řídí totální šílenci a retardi, kteří se pohoňkávají a žijí ve vzájemné symbióze, ale o tom bude asi ta demokracie. Na druhou stranu dovedete si představit, že by pro stát pracovali výlučně inteligentní, slušní, ctihodní a respektovaní lidé? Vězte, že by vypuklo v této zemi peklo. To, že nám tento stát dosud ještě úplně nepřerostl přes hlavu a neřídí naše životy včetně doby, kdy budeme vyměšovat, je zásluha dvou věcí. Tou první je, že pro stát pracují velmi často lidé demotivovaní, líní nebo blbí nejčastěji však demotivovaní, líní a blbí. Tou druhou pak skutečnost, že ti inteligentní a slušní, kteří pro stát pracují (a znám jich dost) stojí na té správné straně, sypou tomuto systému písek do ložisek a to je ta pomyslná nitka, na které se houpou poslední zbytky našich svobod.

ANO filiálka v Klobůčkách
Víte, většina voličů se nebude chlubit tím, že by rádi zmršili život někomu, kdo třeba úspěšně podniká. Taková poptávka není úplně viditelná. Babiš tuto skrytou poptávku identifikoval a skvěle podojil, a proto volby spravedlivě vyhrál. Tak si přemýšlím, od koho se vlastně tento pán učil. Vsadím se, že většina předválečného Německa si také nechala pro sebe, že by nejradši zatočili s Židákama a přesto jejich poptávku taky někdo objevil a vytěžil. No nic. Teď jsme se momentálně dostali do stavu, kdy pouhých 1.500.113 hlasů v roce 2017 stačilo k tomu, aby se k moci dostal Babiš a zprasil život celému zbytku republiky, respektive začal to tu dávat do pořádku. Naposled mne doslova dojal s paní Malou, kandidátkou na ministryni spravedlnosti, která se jen šťastnou shodou náhod nedostala do funkce – ženská, co obšlehla diplomku o králičích chcankách a vystudovala práva na škole, která je všechno možné jen ne prestižní. Ta holka měla fakt potenciál pro budování moderní pokrokové justice, kde obhajoba je součástí obžaloby a neexistují nevinní, jen špatně vyšetřovaní. To nevymyslíte, to se musí stát. Snad každému normálnímu člověku už musí docvaknout, že celé „politické hnutí ANO" je banda pitomců a loserů někde na hraně kriminálního podsvětí. Objevit se na kandidátce tohoto hnutí jako podnikatel, kterému vylepšila vlastní strana život kontrolním hlášením, EET, zajišťovacími příkazy a dalšími libůstkami zavání regulérním masochismem.

KDU-ČSL, Město pro život a Klobučané společně
Sama prozřetelnost seřadila tyto volební strany pěkně za sebou, protože se lze důvodně domnívat, že až bude po všem, stanou se jedním tělem. Bude to něco ve stylu Járy Cimrmana, který intenzivním sledováním jednoho cíle došel k cíli zcela jinému. Ono to současné vedení města funguje jen jako agentura na zařizování nejrůznějších věcí. Na kritiku se zásadně neodpovídá, žaloby na město tajíme, obecní peníze posíláme hlavně tam, odkud se nám mohou hodit při volbách hlasy nebo spojenectví a za vaše peníze a v dobových kostýmech zrekonstruujeme a zasadíme staré železniční pražce do chodníku, po kterém projde za den sotva deset lidí. Tak se nám rodí v upgradu další řešení. Pravda, láska, víra, rodina a „odborníci". Čekám, že ještě než to 5. října vypukne, přijde některá z těchto tří stran s něčím, čemu všichni dají hlas, ale vzhledem k náročnosti průměrného voliče předpokládám, že to bude muset být minimálně třeba DUO JAMAHA v tangách s klokaními ocasy a umělými prsy, kteří pak v hlavách Batmana budou nabízet voličům kurzy zpěvu zdarma. A možná také bude pořádný v kůži a latexu oděný průvod. Leccos vám naznačí logo jedné z volebních stran – kruh dlaní v duhových barvách festivalu Prag Pride.

V KDU-ČSL dodnes nepochopili, že svoboda vyznání znamená i svobodu každý názor včetně náboženství kritizovat. Ano, společenská ochrana svobody znamená respekt k lidem, nikoli však k jejich názorům, ale však my víme… Přemýšlení nad realitou není v náplni práce věřícího, to za něj dělají jiní.
Dalším projevem moderní politiky je (ne)předstíraný zájem o starosti voličů. Mám zde na mysli četné ankety a výzvy, napište nám, co byste chtěli v našem městě zlepšit. Jinými slovy – napište nám, co vám máme slíbit. Na jednu stranu je určitě hezké a správné, že se někdo zajímá, avšak značí to i obrovskou programovou vyprázdněnost kloboucké komunální politiky. Stranou už pak ponechávám ty „psycho výsledky" jako bylo Zasněžování Pechancových lůk nebo Znečištěné ovzduší lokálními topeništi.

Taky jsem trochu počítal. Na těchto kandidátkách je až příliš kandidátů, kteří žijí z peněz daňových poplatníků. Jejich tužky, papíry, počítače, židle, hajzlpapír, na to všechno musíte vydělat. Vy a já. Připadá mi to, jako by se státní zaměstnanci a úředníci rozhodli rozšířit svoji moc o další level dále a vyrazili do útoku na lidskou důvěřivost.

Jediná místní tištěná hlásná trouba Kloboucký zpravodaj (důchodci s internetem boj prohrávají) už mají docela festovně zmáknutý. V roce 2015 vznikl statut zpravodaje, který, pokud chcete, vám dá prostor pro vaše vyjádření v množství 1800 znaků (to je asi tento odstavec, který čtete), a to v tom lepším případě. Spíše vám příspěvek ani neotisknou, ale přesto v duchu hesla všichni jsme si rovni někteří však rovnější, si vzápětí počtete na celé jedné straně o zásluhách končícího místostarosty či článek paní starostky, ve kterém si vyřizuje účty s jedním ze zastupitelů. Jak jeden můj známý trefně podotknul: „Pokaždé, když se předseda redakční rady u příspěvku zakleje počtem povolených znaků, zabije Bůh koťátko". Pravidelné informace za peníze daňových poplatníků o nekonečných úspěších vedení města, investorech z Etiopie, dotacích ze strukturálních fondů EU či sbírkách bicyklů pro Afriku dokresluje nádhernou, ničím nerušenou atmosféru našeho ospalého městečka. Jakmile si dovolíte jakýmkoli pamfletem toto bahýnko prošťournout, narazíte na nekompromisního předsedu redakční rady. Docela dobře chápu, že po těch letech usilovné práce pro vyvolené v „ouřadě" má značně zkreslené a evidentně posunuté vnímání reality. Ti, co s ním přišli se svými příspěvky do styku ho vnímají jako namyšleného pitomce. Způsob, jakým jednal se mnou, kdy jsem chtěl otisknout článek o dotaci zastupitelů na vymalování a pozlacení kostela, se však správně nazývá „kognitivní disonance". Ale ať je to jak chce, není nad to udržovat nadstandardně dobré vztahy s nějakým opravdu dobrým psychiatrickým sanatoriem a zavčasu si zamluvit útulné místečko u okna. Kdo ví, kdy to jednou budeme potřebovat.

Co bych teda jako doporučoval
Proces výběru vhodné strany nebo kandidáta má dva kroky. Prostudujte si a naučte se křížkovat. Volte spíše jednotlivce a ne celé strany.

Krok první: pomocí preferenčních hlasů, tedy křížkování, vyřadit všechny úředníky, státní zaměstnance a všechny osoby, které se jakkoli podílejí na veřejné správě. Tím podstatně zredukujete riziko, že z vás, voliče, udělají pitomce. Proč? Protože je jim bližší košile než kabát, jako ostatně komukoli, a jakmile budou zvoleni, hodí váš hlas okamžitě přes palubu a budou dál makat pro stát. Nikdy jsem nepochopil, co si kdo slibuje od Strany starostů v parlamentu. Obecní lobby realizovaná jinými prostředky. Čtyři roky v parlamentu stráví tím, že budou vytvářet podmínky k tomu, aby mohli vybírat víc místních daní a poplatků, postavit víc radarů, pořídit si víc úředníků, městských policajtů a tak dál. Volit osoby pracující pro stát popírá samotný smysl voleb, tedy legitimizaci státní moci. Ale to jsem odbočil.

Krok druhý: Když politický subjekt projde krokem jedna, zkuste vysvětlit nahlas a svými slovy vaší ženě, příteli, registrovanému partnerovi, pátému pohlaví nebo psovi, proč jste se rozhodli volit právě takto. Pokud to chcete nějak vylepšit, přesvědčte předtím svého posluchače, aby sankcionoval například pořádnou fackou výrazy typu: „nejmenší zlo", „mám pocit", „kdybych je nevolil, tak" apod.

Správná volba bude taková, se kterou jsme nejvíc spokojeni. Pro úplnost, správná volba není ta, se kterou jsme nejméně nespokojeni.

Přeji Vám šťastnou ruku.

Darek Slavík

[wpdevart_facebook_comment order_type="social" title_text="Komentáře" title_text_color="#000000" title_text_font_size="15" title_text_font_famely="Arial" title_text_position="left" width="100%" bg_color="#d4d4d4" animation_effect="random" count_of_comments="7" ]

TIPY NA AKCE

Z PRVNÍ RUKY

INZERCE, NABÍDKY

TOP REKLAMA