Sborový zpěv přinesl na Vsetín barvy jara

Možná si řada lidí řekne, že zpěv, a ještě k tomu sborový, který z hlediska popularity nemá zrovna na růžích ustláno, asi nemůže obarvit celé město sytými barvami jara. Ale již autor nejmoudřejší pohádky na světě pro děti i dospělé, Antoine de Saint-Exupéry, prohlásil, že: „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, to je očím neviditelné.“

Právě pro desítky nadšených posluchačů, kteří navštívili Jarní koncert mužského pěveckého sboru (dále i MPS) Lumír a jeho hostů, se rozzářil nejen samotný chrám Dolního sboru ČCE, ale celý Vsetín. Jarní koncerty MPS Lumír pořádá pravidelně již několik desítek let. Koncerty se uskutečnily, i kdyby již žádné jiné vystoupení být nemělo. Teprve časem, když se počet členů Lumíra neustále snižoval, začali pěvci zvát k vystoupení i další sbory.

Mužský pěvecký sbor Lumír tímto koncertem neslavil jen jaro, ale také neuvěřitelnou skutečnost, že do jejich sboru přišel nový člen Jiří Škarpa. Sbor Lumír snad již 50 let vybízí muže bez omezení věku či vzdělání, aby posílili jejich řady a nyní tedy mohli po několika letech opět slavit. O bohaté historii MPS Lumír můžete zjistit mnohem více, zakoupíte-li si v knihkupectví Kalouš naproti Vsacanu časopis Valašsko, vlastivědná revue, kde je otištěna již 3. část jejich existence. Kdo chce zase ihned prožít skvělou atmosféru koncertu, nechť si otevře fotogalerii, která je přílohou tohoto článku.

Koncert tří sborů. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

V letošním roce s Lumírem vystoupil Pěvecký sbor valašských učitelek (dále i PSVU), který příští rok oslaví kulaté výročí svého vzniku. I tento sbor nedávno přivítal dvě nové pěvkyně. V jejich řadách můžeme vidět mnoho žen, které se významně zapsaly do vsetínské historie také svými občanskými zaměstnáními. Ženy se srdcem na pravém místě. Třeba jako pracovnice v sociálních službách, charitách. Tisíce občanů Vsetína, dnes již spíše důchodového věku, si například pamatují jako školáci na sestřičku u dorostové lékařky. Samozřejmě, že nechybí učitelky a ženy, i kdyby byly jen v domácnosti, které milují zpěv. Pěvecké sdružení valašských učitelek je spolu s dalšími sbory opravdovým klenotem historie sborového zpěvu na Valašsku. Sbor Lumír i sbor valašských učitelek řídila sbormistryně Marie Skalková.

Třetím sborem Jarního koncertu vlastně nebyl sbor, ale sboreček. Vystoupil zde Pěvecký sboreček MŠ Ohrada pod vedením sbormistryně Hany Chrástecké. Právě na osobě učitelky MŠ a sbormistryně Hany Chrástecké můžeme krásně dokumentovat, co dokáže charisma sbormistryně Marie Skalkové. Hana Chrástecká je totiž také pěvkyní sboru valašských učitelek. Marie Skalková je na zkouškách velmi přísná učitelka zpěvu a nepromine sebemenší zakolísání. Jen a jen proto slaví sbor úspěchy. Přestože před ní stojí vážené dámy, na zkoušce jsou to žákyně. Ale jakmile předstoupí před diváky, změní se v součást tónů, které vycházejí z jejích konečků prstů, očí, obličeje do hrdel pěvkyň a pěvců, jako neviditelné náboje pozitivní energie. V té chvíli se stává pro vzácné hosty pokornou umělkyní, což vyjadřuje velmi často hlubokými poklonami směrem k publiku, a opakovaným uznáním k svým svěřencům. Dovede neuvěřitelně lidsky komunikovat s publikem, místy, jako by si prostě jen tak vykládala mezi zpěvem s přáteli. V závěru koncertu sama Marie Skalková pozvala hrdé rodiče zpěváčků, aby šli dopředu a natáčeli videa svých nejdražších pokladů. Tady nebylo místo pro nějaké umělé dekorum.

A právě z této školy se zrodila nová sbormistryně Hana Chrástecká, která začala realizovat své zkušenosti z PSVU u nejnáročnější skupiny zpěváků, u dětí. Ano, děti jsou sice tvárné, ale jen do chvíle, dokud chtějí ony. Dokázat udržet jejich pozornost, přestože zkoušejí tu samou věc již podesáté, to musí být umění a nekonečná trpělivost učitelky a sbormistryně zároveň. Její dirigentská gesta se oproti Marii Skalkové mění spíše na znakovou řeč, takže se stává především hvězdou pantomimy.

Koncert tří sborů. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Jarní koncert zahájily úvodní skladbou Už ho vedou, Martina od Zdeňka Lukáše sbory Lumír a valašské učitelky. Celý koncert doprovázely na housle Hana Sýkorová a na klavír Zdeňka Juráňová, na oba nástroje si zahrála i Marie Skalková. Pěvci i pěvkyně byli vítáni potleskem již při svém příchodu, oproti předchozím ročníkům opravdu početným diváctvem. Letošní koncert za velmi hezkou návštěvu vděčí především nejmladším zpěváčkům, kteří přilákali svoji početnou fanouškovskou základnu. Ale možná tím děti dokázaly mnohem více. Řada posluchačů zažila krásu sborového zpěvu poprvé a příště, až uvidí pozvánku třeba na Vánoční koncert na Štěpána ve stejném kostele, nebudou s návštěvou váhat a přijdou i se svými malými hvězdičkami.

Po úvodní skladbě jarní koncertování uvedla léty zkušená konferenciérka a také členka Pěveckého sdružení valašských učitelek Květoslava Othová. V první části koncertu přivítala jeho pořadatele MPS Lumír. Mužský sbor Lumír se dost často tak trochu s příměsí černého humoru vychloubal svým poněkud vysokým věkovým průměrem. Na koncertě jara však Lumíři omládli díky své nové posile. Muži ze sboru Lumír svým vystoupením poslali také tichou vzpomínku a hold svému poslednímu sbormistrovi Vlastimilu Bednaříkovi, nezapomenutelné osobnosti vsetínské kultury nejen v mužském pěveckém sboru. Manželka Vlastíka Bednaříka se koncertu rovněž zúčastnila. Vzpomínku svým způsobem věnovali písní Ej, toč sa také členu sboru Stanislavu Mrázovi, sbormistru Lumíra od 70. let minulého století, v jehož úpravě skladbu přednesli. Nechyběly ani klasiky, například Signum od nizozemského skladatele 16. století Tielmana Susata nebo Audite silete od Michaela Praetoriuse, německého skladatele ze stejného století. Určitě potěšila česká klasika Láska opravdivá od Leoše Janáčka.

V druhé části koncertu vystoupilo Pěvecké sdružení valašských učitelek. Jejich repertoár obsahoval bohatou směs hudebních stylů. Zahájily asi nejoceňovanějším zhudebněním textu Ave verum corpus od W. A. Mozarta a hned nato se vrátily na severní Moravu, odkud pochází úspěšný písničkář Tomáš Kočko a jeho píseň Už sa slunko. Jestliže si muži jako českou potažmo moravskou klasiku vybrali Leoše Janáčka, ženy sáhly po asi nejznámější skladbě následující českou hymnu, Vltavě od Bedřicha Smetany s textem Jiřího Štaidla. Od Smetanovy Vltavy skočily přibližně o 60 let vpřed do Osvobozeného divadla k písni trojice Voskovec, Werich, Ježek Nebe na zemi. První vstup zakončilo PSVU českým muzikálovým hitem Den je krásný.

Koncert tří sborů. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Potlesk při odchodu sboristek ještě nestačil utichnout a doslova vybuchl nadšením, když hlavním vchodem vcházeli do chrámu nejočekávanější umělci, děti z Mateřské školy Ohrada. Ty již bouřlivý potlesk nezaskočil, protože na zkoušce jim tleskali po každé písni jejich starší kolegyně a kolegové. Naopak, jako by se děti ocitly ve své bublině, kde mávaly na maminky, tatínky, sourozence a známé tváře, takže jejich učitelka a sbormistryně měla co dělat, aby jim připomněla účel pobytu na jevišti. Vystoupení dětí probíhalo pod názvem Radostné jarní zpívání a přesně takové bylo. Děti svoji radost přenesly do publika, které tleskalo a dokonce tu a tam i verbálně podporovalo sboreček školkáčů. V publiku bylo několik batolat, která byla rovněž nadšena výkony asi především svých starších sourozenců. A když batolata v první lavici zrovna program nepřitahoval, bedlivě sledovala fotografa, který se pod nimi plazil jako ještěr. Na konci pěveckého bloku malých zpěváčků se řada posluchačů snažila složit dětem hold potleskem vestoje, ale kdo zná chrámové lavice, ví, že jsou vhodné k sezení, ještě více na klečení, ale stát se v nich zrovna moc pohodlně nedá. Přesto bylo poděkování publika úžasné.

Děti si chvilku odpočaly, zatímco na pódium opět nastoupily sbory MPS Lumír a PSVU k posledním dvěma písním. Květoslava Othová poděkovala všem za návštěvu a uvedla finální skladbu programu. Za zpěvu obou dospělých sborů opět nastoupili nejmenší zpěváčci, aby všichni společně zazpívali světoznámé dílo Sira Karla Jenkinse Adiemus, jež slyšeli určitě i lidé, kteří hudbu vůbec neposlouchají. Samozřejmě se muselo přidávat. Následovalo děkování a gratulace. S těmi přišly i sbormistryně Helena Kaločová, která vede sbory na vsetínském gymnáziu a Pavla Adamcová, sbormistryně ženského sboru Polanka samozřejmě z Valašské Polanky. V náručích žen se jako poděkování objevovaly kytice, všude vůkol zářila radost a úsměvy, poděkovat přicházeli diváci.

Za všemi těmito sbory se vinou zlatá pásma a uznání, která přinášejí dlouhodobě Valašsku slávu, přestože je pro ně každý posluchač navíc požehnáním.

text a foto: Radomír Dolanský