Aktuality

Policisté z oddělení hospodářské kriminality podali návrh na podání obžaloby proti devětadvacetileté cizince žijící ve Zlíně obviněné ze spáchání zločinu podvod. Mezi koncem roku 2022 a začátkem roku 2023 zneužila solidární dávky určené pro cizince a obohatila se o více než 1 600 000 korun. Žena může být za toto jednání potrestána až osmiletým odnětím svobody.   Prověřování rozsáhlého případu, který se týkal téměř celé republiky, bylo zahájeno na základě trestního oznámení muže ze Zlína. „Muž zjistil, že někdo požádal elektronicky jeho jménem o vyplacení sociální dávky na podporu při ubytování cizinců, která byla vyplacena neznámé osobě, i když cizince neubytovával a o dávky nežádal. Další podezření na zneužití systému poskytování dávek vznesl příslušný úřad,“ uvedla mluvčí policistů Monika Kozumplíková.   V březnu 2023 začalo rozsáhlé vyšetřování, které vedlo k odhalení jediné osoby. Kriminalisté a krajští analytici prověřili desítky bankovních účtů, emailových adres, IP adres a vyslechli množství svědků. Při domovní prohlídce u podezřelé ženy nalezli značkové kabelky, oblečení a obuv včetně účtenek v řádu několika desítek tisíc korun, peníze v hotovosti, několik mobilních telefonů i SIM karet a listinné důkazy.   Žena při výslechu zpočátku zapírala a odkazovala se na pomoc svým krajanům. „Po několika hodinách se pod tíhou důkazů přiznala. České republice způsobila škodu ve výši 1 608 000 korun a o dalších 864 000 korun se pokusila. Elektronicky poslala celkem 304 žádostí o sociální dávky, ve 204 případech jí byly dávky vyplaceny. Pro vyplacení zneužila identitu celkem 17 cizinců. Po spuštění kontrolního mechanismu u elektronických žádostí se svým jednáním přestala,“ popsala mluvčí Policistů.   Jejím modus operandi spočíval ve zneužití pomoci poskytované Českou republikou cizincům, kdy využila důvěřivosti svých krajanů. Získala bezplatně SIM karty pro cizince a na jejich jména vytvořila několik elektronických identit. Tímto způsobem podávala žádosti o výplatu dávek na solidární domácnosti, které měly být určeny pro ubytovatele cizinců. Finanční prostředky byly vypláceny na její vlastní účet nebo na účet jejího otce, který o podvodné činnosti neměl ponětí.   „Tímto podvodným systémem žena zneužila státní podporu a důvěru jednotlivců, čímž došlo k neoprávněnému obohacení na úkor České republiky,“ dodala Monika Kozumplíková.   -tz-

Nebezpečným místem z pohledu statistiky dopravních nehod je podle Policie České republiky vizovická křižovatka ulic Palackého náměstí, Zlínská a Říčanská. Řidiči zde často chybně vyhodnocují dopravní situaci a nedají přednost v jízdě.   Policie České republiky upozorňuje na časté dopravní nehody na křižovatce ulic Zlínská, Říčanská a Palackého náměstí, do níž ústí výjezd od kostela Farního sboru Českobratrské církve evangelické a mateřské školy. Jedná se o velmi nepřehledné místo, kde mnoho řidičů špatně chápe pravidla přednosti v jízdě, což má za následek zbytečné dopravní kolize.   Nebezpečné situace nastávají zejména ve chvíli, když řidič jede od Vsetína po Palackého náměstí a chce odbočit doleva na ulici Říčanskou směrem na Bratřejov. Zde je osazeno svislé dopravní značení „Dej přednost v jízdě“, což znamená, že dává přednost vozidlům přijíždějícím zprava i zleva. Často zde ale dochází ke kolizím s vozidly přijíždějícími z účelové komunikace směrem od kostela a mateřské školy. Tato komunikace totiž není v tomto případě brána jako součást křižovatky. Je označená svislou dopravní značkou STOP, což znamená, že účastníci provozu, kteří z ní vyjíždějí a chtějí pokračovat v jízdě jakýmkoli směrem, jsou povinni dát přednost v jízdě VŠEM vozidlům. Tedy i těm, které z jejich pohledu odbočují z náměstí vlevo na ulici Říčanskou či jedou proti nim směrem k mateřské škole. [gallery columns="4" ids="213947,213948,213949,213946"] Nebezpečná křižovatka ve Vizovicích Policie České republiky apeluje na řidiče, kteří například vozí své děti do místní mateřské školky, aby v tomto místě dbali zvýšené opatrnosti a dodržovali pravidla silničního provozu.   -tz-

Pěstouny, kteří poskytují péči a zázemí dětem, o něž se nemohou postarat jejich biologičtí rodiče, ocenil už tradičně Zlínský kraj. Stalo se tak v rámci 9. ročníku ankety „Ocenění pečujících osob Zlínského kraje“ – kategorie Pěstoun“. Slavnostní ceremoniál se uskutečnil na Dni pěstounských rodin, který v sobotu 17. května uspořádal Zlínský kraj v prostorách otrokovického Lanáčku u příležitosti celorepublikové akce Týden pro rodinu.   „Děkuji vám, kteří tu dnes jste, i všem ostatním pěstounům za to, že ohroženým dětem poskytujete lásku a bezpečí. Ceníme si vaší obětavosti, jste pro nás nepostradatelnými partnery při zajišťování péče o děti, které v životě neměly tolik štěstí jako většina jejich vrstevníků. Děkuji za každé dítě, kterému jste dali domov a byli jste mu oporou ve chvílích, kdy to bylo nejvíce potřeba,“ uvedla náměstkyně hejtmana Eliška Olšáková, zodpovědná za sociální oblast, která pěstounům předala ocenění společně s náměstkem hejtmana Davidem Vychytilem a starosty měst a obcí, kde ocenění pěstouni žijí.   K příjemné atmosféře sobotního ceremoniálu přispěly flétnové trio a mladé zpěvačky ze Základní umělecké školy Otrokovice. Pro pěstounské rodiny, kterých dorazilo do Lanáčku několik desítek, byl připraven bohatý program včetně Klaunů z Balónkova, kteří si pro děti připravili zábavnou show a vytvářeli pro ně zvířátka z balónků. V průběhu celého dne pak děti mohly využít venkovní atrakce, které Lanáček nabízí, jako jsou lanová dráha, trampolíny, vodní postel, pískoviště s hopsinkami či šlapací motokáry.     Ve Zlínském kraji je zhruba 500 pěstounských rodin, z toho ve dvou třetinách případů jde o příbuzenské rodiny. Průměrný věk dětí v pěstounské péči je 10 let. Od roku 2011 se ve Zlínském kraji začala rozvíjet pěstounská péče na přechodnou dobu. Aktuálně je zde 37 rodin, které zajišťují tuto službu dětem v krizových situacích. Ročně se do pěstounské péče na přechodnou dobu v našem kraji podaří umístit asi 50 dětí, včetně sourozeneckých skupin.   Stejně tak záslužná a potřebná je takzvaná „dlouhodobá pěstounská péče“, ať už zprostředkovaná či příbuzenská. Ročně čeká na zprostředkování dlouhodobé pěstounské péče ve Zlínském kraji cca 50 dětí, včetně sourozeneckých skupin. Díky rodinám dlouhodobých pěstounů je možné posouvat děti z přechodné pěstounské péče do stabilního prostředí.  

Přehled oceněných

Na základě mimořádné mostní prohlídky, která prokázala zhoršující se závady mostní konstrukce, dochází k okamžitému uzavření dřevěné lávky, která překlenuje čtyřpruhovou silnici I/57 a souběžné komunikace na Bobrkách. V průběhu léta pak město plánuje její demolici. Chodci a cyklisté budou moci využívat nedaleký silniční most s chodníkem. Pro zlepšení dostupnosti zde město buduje autobusové zastávky.   Lávku pro pěší a cyklisty vybudovalo v roce 2010 Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) za 28 milionů korun a následně ji předalo do správy městu Vsetín. Během následujících let se bohužel ukázalo, že zvolená technologie (dřevěná lepená konstrukce) nebyla zřejmě optimální. Podle vedení města se vlivem klimatických podmínek stav lávky navzdory pravidelně prováděné údržbě postupně zhoršoval. „Odborné posudky pak jasně prokázaly, že jedinou možností, jak zajistit bezpečnost uživatelů lávky a dalších účastníků silničního provozu by byla velmi nákladná rekonstrukce, její odhadovaná cena by dosáhla desítek milionů korun. S ohledem na vysoké náklady na rekonstrukci, nízké využití lávky a existující alternativní přechod je nejrozumnějším řešením její demolice,“ vysvětlil starosta Jiří Čunek s tím, že radnice v minulých měsících provedla sčítání uživatelů lávky a oslovila také firmy působící v přilehlé průmyslové zóně. Výsledky obou šetření potvrdily velmi nízké vytížení této konstrukce.   „Demoliční práce by měly proběhnout v letních měsících tohoto roku. O souvisejících dopravních omezeních budeme včas informovat,“ uzavřel starosta Čunek.   Možnost bezpečně přejít přes čtyřproudovku uzavřením a následnou demolicí lávky nezmizí. Jen o 300 metrů dále vedle lávky silnici překlenuje silniční most s chodníkem. Pro další usnadnění přechodu silnice I/57 a zlepšení dopravní obslužnosti v této lokalitě také město Vsetín nyní buduje novou autobusovou zastávku na straně blíže k semetínskému údolí. Na protější straně silnice I/57 autobusové zastávky již existují.   -tz-

V neděli 18. května v 8.30 hodin došlo v obci Polichno (místní část Luhačovic) k dopravní nehodě při níž se střetla dvě osobní vozidla. Celkem pět osob včetně dvou nezletilých dětí se zranilo. Silnice mezi Luhačovicemi a Uherským Brodem byla uzavřena.   „Při jízdě od Luhačovic do Uherského Brodu přejela do protisměru šestapadesátiletá řidička vozidla Škoda Fabia, přičemž se střetla s protijedoucím vozidlem Škoda Octavia, které řídil čtyřiatřicetiletý muž, jenž se snažil řidičce vyhnout. Najel proto na obrubník, který poškodil,“ popsala pro server regionvalassko.cz mluvčí policistů Monika Kozumplíková. Záchranáři na místě ošetřili řidiče i spolujezdce, řidičku a dvě nezletilé děti převezli k dalšímu vyšetření do nemocnice. „Dechové zkoušky u řidičů byly negativní. Škodu na vozidlech policisté předběžně vyčíslili na sto šedesát tisíc korun,“ dodala mluvčí policistů.   [gallery columns="4" ids="213697,213698,213699,213696"] Místo dopravní nehody. Foto: HZS Ještě před příjezdem posádek zdravotnické záchranné služby poskytovali předlékařskou péči hasiči. „Dvěma dětem, které byly v jednom z vozidel jsme předali dráčky Záchranáčky a současně jim i dalším účastníkům poskytli první psychickou pomoc. Hasiči dále provedli protipožární opatření, odpojení autobaterií a úniky provozních kapalin zasypali sorbentem,“ uvedl mluvčí hasičů David Martinec.   Silnice byla v průběhu prací uzavřena. Další okolnosti této dopravní nehody prověřují zlínští dopravní policisté.   -red-

Před nadcházejícím šampionátem v parahokeji v americkém Buffalu sehrála reprezentace Slovenska, s brumovským rodákem Erikem Fojtíkem v kádru, několik přípravných zápasů. A hrála i se soupeři, se kterými se utká  na mistrovství světa v Americe. V těchto zápasech byli testováni i nováčci a to bylo na výsledcích znát. Ve dvou utkáních s Českými parahokejisty v Ostravě Slováci neuspěli, když v prvním duelu prohráli 6:0 a v druhém utkání opět selhali a podlehli Čechům 3:0.   Dalším soupeřem v přípravě na mistrovství byl celek Norska, který bude ve skupině se Slováky i na šampionátě, stejně jako tým Česka. Ve třech zápasech Norové v Oslo Slováky porazili, když v posledním duelu Slováci dlouho vedli, ale nedokázali si výsledek uhlídat. Z hlediska ponaučení tyto výsledky nevypovídají dobře o formě slovenského týmu, ale přípravné zápasy jsou i zkoušení různých herních variant a hráčů, takže na mistrovství může být všechno jinak.     Mistrovství světa parahokeje (sledgehokeje) v Buffalu proběhně ve dnech 24. – 31.května 2025.  Pět nejvýše postavených týmů postoupí přímo na Paralympiádu 2026 v Itálii. Celkově se tohoto turnaje zúčastní osm týmů  rozdělených do dvou skupin. Týmy které nepostoupí z tohoto klání, budou mít ještě možnost se kvalifikovat v dalším turnaji, kde se utkají se dvěma nejlepšími týmy ze skupiny B. Zápasy českého týmu bude z Ameriky přenášet  Česká televize.   Rozdělení do skupin na MS v Buffalu:   A)Kanada                 B) USA Čína                           Česko Korea                         Slovensko Německo                    Norsko   -kos-

Ve Valašských Kloboukách měla na konci dubna zastávku unikátní vlaková souprava, která slouží jako mobilní vzdělávací centrum. Revolution Train je protidrogový vlak, který se snaží pomocí audiovizuálních efektů a interaktivních prvků návštěvníkům ukázat reálné důsledky užívání drog a motivovat je k zdravému životnímu stylu.   https://youtu.be/fgKYVbXkD9c

Pokles průtoků a na řadě míst podnormální vodnosti, tak vypadá situace v celém povodí Moravy v první polovině května. Průtoky v řekách se pohybují nejčastěji mezi 10 až 50 % dlouhodobých průměrných měsíčních hodnot. Vodní nádrže mají zásobní prostory naplněny a nadlepšují průtoky v tocích.   Na většině míst vodohospodáři zaznamenávají dlouhotrvající postupný pokles průtoků, a to až k hranici sucha. Pro dnešní den jsou v některých stanicích zaznamenány historicky nejnižší hodnoty průtoků v období pozorování 1990-2025. „Nízké průtoky se aktuálně vyskytují na celém námi spravovaném území, nejvíce však v části Jeseníků, ve Zlínském kraji a kraji Vysočina. Podnormální stav v tocích se netýká jen menších vodních toků, které na nedostatek srážek reagují mnohem rychleji, ale také významných toků jako je Bečva, Svratka, Dřevnice, Moravská Dyje či páteřní řeka Morava,“ popisuje generální ředitel Povodí Moravy, s. p. David Fína. Historicky nejnižších hodnot pro dnešní den měřených od roku 1990 dosahuje například řeka Bečva v Dluhonicích, řeka Morava od Olomouce až po Strážnici, řeka Svratka na přítoku do vodní nádrže Vír, řeka Dřevnice ve Zlíně, Moravská Sázava v Lupěném nebo Oskava v Uničově. Naopak nejvodnějšími toky jsou řeky Svitava, Haná a Litava. Zde se průtoky pohybují na hodnotách v rozmezí 50–70 % průměrných květnových průtoků.  

Pomáhají vodní nádrže

Konec dubna znamenal pro mladé zdravotníky z Valašských Klobouk ostrý start na soutěžním poli. Tím pomyslným soutěžním polem bylo oblastní kolo klání hlídek mladých zdravotníků, které se konalo ve Zlíně.   Město Valašské Klobouky reprezentovala dvě družstva. Hlídka prvního stupně ve složení Tereza Šulcová, Šimon Fusek, David Spáčil, Sofie Sláčíková a kapitánka Adéla Damková se statečně poprala se všemi úkoly, které soutěž přinesla. Jen pro představu, děti ošetřovaly pacienta po otravě léky, krvácení z nosu, úžeh ale také akutní infarkt myokardu. Samozřejmostí bylo dokonalé zvládnutí obvazových technik a transportu pacienta. Z celkem devíti družstev si naši mladí zdravotníci odvezli krásné čtvrté místo.   Hlídka druhého stupně není v soutěžním prostředí žádným nováčkem. Na svém kontě má již několik zkušeností. Na Ludmilu Jahodovou, Terezu Sáblíkovou, Aničku Pletánkovou, Jolanu Ridoškovou a kapitánku Zuzanu Mikulčíkovou čekaly složitější situace, kterým musely čelit: po pádu z kola krvácející cyklista, hypoglykemický šok, resuscitace dospělého člověka. A opět obvazová a transportní technika. „Svým výkonem a bodovým ziskem nenechaly nikoho na pochybách, že jsou tou nejlepší hlídkou. Děvčata porazila dalších devět týmů a po zásluze si ze Zlína odváží první místo a s ním i postup do krajského kola, které se bude konat na konci května v Kroměříži. Všem patří velká gratulace,“ uvedla Eva Fialová z MS ČČK Valašské Klobouky.   Poděkování patří paní Ludmile Šulcové, která dlouhá léta vedla kroužek mladých zdravotníků a s dětmi dosáhla velkých úspěchů. Od nového školního roku se mladí zdravotníci připravují pod vedením Kateřiny Slovákové, Gabriely Horáčkové a Kláry Kudelové.   Foto: Kloboučtí mladí zdravotníci na soutěži ve Zlíně [gallery columns="5" ids="213366,213367,213368,213369,213370,213371,213372,213373,213374,213375"]   -tz-

Umělá inteligence neboli AI (zkratka je z anglického „Artificial Intelligence“) se v posledních letech stala jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů a stále více proniká do našeho každodenního života. Jak AI reálně funguje, jaký je její nynější vývoj a kam směřuje její budoucnost? O tom jsme si povídali s Janem Vlkem, uznávaným odborníkem na umělou inteligenci a ředitelem společnosti Zlín.AI.   Jan Vlk patří mezi významné specialisty na AI v Česku. Jeho profesní dráha je úzce spjata s technologickými inovacemi a implementací AI řešení do praxe. Působí jako mentor a konzultant v oblasti umělé inteligence a podílí se na vývoji aplikací využívajících nejmodernější algoritmy.   V následujícím rozhovoru pro RegionValassko.cz nám Jan Vlk přiblíží nejen principy fungování umělé inteligence, ale také její reálné aplikace a dopad na společnost. Jaké výhody i rizika přináší? A měli bychom se jejího rozvoje obávat, nebo ji naopak vnímat jako příležitost? Dočtete se v rozhovoru.   Pane Vlku, když to přeženu, tak není dne, aby na nás odněkud nevyskočila zpráva o nějaké novince v oblasti vývoje umělé inteligence. Můžete nám na úvod říct, proč toto téma nyní tolik rezonuje společností? Proč by nás měl nástup umělé inteligence zajímat? Vždyť umělá inteligence je pojem starý desítky let, tak proč zrovna teď?    Přesně jak říkáte, o umělé inteligenci se vědělo a v praxi se využívá celou řadu let, ale většinou se skrývala za velmi složitými systémy v podobě matematických algoritmů a bylo velmi složité a nákladné s ní pracovat. Takže ji využívaly jen ty nejbohatší firmy. Ale vše se změnilo v roce 2022, kdy došlo k zásadnímu technologickému průlomu, se kterým vlastně nikdo nepočítal. Důvodem, proč tak rezonuje ve společnosti, je to, jak je snadné její využití, což umožňuje její obrovský růst – prakticky do všech oborů.   [caption id="attachment_212861" align="alignnone" width="690"] Jan Vlk je ředitelem společnosti Zlín.AI[/caption]   Jak byste čtenářům srozumitelně vysvětlil, co je to vlastně umělá inteligence?    Filmovou terminologií bych to připodobnil k filmu Terminátor. Roli, kterou ztvárnil známý Arnold Schwarzenegger. Terminátor byl vlastně stroj s počítačem, kterého řídila umělá inteligence. Měl jediný úkol a přemýšlel, jak jej splnit. Uměl se přizpůsobit každé situaci a samostatně myslel. Sice je to takový strašidelný příměr, ale je to tak. Zažíváme období, kdy se nám přiblížila realita ze sci-fi filmů. Auta jezdí sama, počítače a telefony s námi mluví.   A z fyzické podstaty si to mohu představit jak? Jako program, který běží někde na počítačovém zařízení v USA?    Ano, jako počítačový program, který může běžet prakticky kdekoli – ve vašem mobilu, ve vašem počítači doma nebo na vzdálených počítačích, klidně i v USA nebo jinde ve světě. Tento program se umí učit, samostatně řešit různé úkoly, podobně jako když člověk přemýšlí, plánuje nebo se rozhoduje. Není to tedy něco fyzického, jako robot, ale spíš „chytrý software“ běžící v počítači.   Můžete vypíchnout nějaké zajímavé věci, co dnes už umělá inteligence dokáže? Abychom čtenářům dokázali přiblížit, kde se vývoj v těchto dnech nachází.    Z těch jednoduchých můžeme na příkladu uvést tento rozhovor. Kdybyste mi poslal jen soubor otázek, umělá inteligence, kterou používám, napíše celý ten článek sama a budete mít velký problém to rozpoznat. Nedávno jsem jedním kliknutím vytvořil ze staré černobílé fotografie mého táty z mládí video. Takže jsem viděl, jak vypadal zamlada, přestože tehdy žádné kamery nebyly. To jsou ty jednodušší věci, které nám běžně pomáhají. Těch příkladů je opravdu mnoho.   Dá se říct, že i odborníci, kteří umělou inteligenci vyvíjejí jsou překvapení, jak je ten vývoj rychlý?    Ano, je to tak. Stačil k tomu jen jeden technologický průlom a vše začalo nabírat obrovské tempo. Kouzlo je v tom, jak snadné je AI využít. Dokáže urychlit vaši běžnou práci, takže docílíte daleko větší efektivity. Ale pomáhá i při výzkumu léků, technologií na vědecké úrovni. Navíc na spoustu věcí nepotřebujete ani programátory a jednodušší věci si uděláte sami.   V jakých oblastech se dnes AI nejvíce využívá a kde vidíte její největší možnosti využití?    Všude, kde to dává smysl. Lidstvo se vždy snažilo vše zjednodušovat, takže prakticky všechny obory, kterých se to týká, se minimálně snaží o to, jak ji uchopit pro sebe. Ti, co to pochopili, tedy že je nezbytné se tím zabývat, budou mít velký náskok před konkurencí.   Co se stane s pracovním trhem? Hrozí, že umělá inteligence nahradí některé profese, nebo spíše vytvoří nové pracovní příležitosti? Které profese jsou nejvíce ohrožené?    Víte, já jsem technologický optimista. Vím, že to přinese spoustu dobrého, ale musíme si přiznat a být otevření i k reálným rizikům. A ty nejsou malá. Mně se o tom vlastně někdy nechce moc mluvit, protože to nemusí být pozitivní. Jdeme do velkého neznáma. Pracovní trh se měnit bude. Vytvoří nové příležitosti, ale logicky jich mnohem více zanikne. Paradoxně řemesla a manuální práce jsou něco, co ještě dlouho nenahradíte, ale nahraditelní budou právě mnohdy lidé s vysokoškolským diplomem. Budeme čelit nové realitě, proto musíme být připravení. Štěstí přeje připraveným.   Dotkne se podle Vás vývoj umělé inteligence i nějakých změn ve vzdělávacím systému?    S příchodem AI budete mít učitele v kapse dostupného 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, který se přizpůsobí potřebám vašeho dítěte individuálně. Bude mít takovou trpělivost, jako žádný jiný učitel předtím. Vysvětlí vám problém deseti různými způsoby, dokud jej pochopíte. Jen v tom musí být nějaký systém. I zde proběhnou zásadní změny, ale nikdo zatím neví jak na to. Náš způsob vzdělávání je zastaralý, potlačuje individualitu, nerozvíjí talenty a já doufám, že nějaká změna přijde. A doufám, že přechod bude rovnou s využitím umělé inteligence.   Předpokládám, že i firmy se musí změnám přizpůsobit. Můžete přiblížit, jak to v praxi vypadá?    Nemusí. Pokud o tom nejsou přesvědčení, tak nemusí. Je to jak s každou jinou inovací – firma, která neinovuje, může oproti konkurenci významně tratit, takže vlastně každý se stará o to, ať je jeho firma co nejlepší. Je potřeba k tomu přistupovat se zdravým rozumem, jako je to ve všem. My ve ZLIN.AI motivujeme firmy k tomu, aby se o umělou inteligenci přirozeně zajímaly, vzdělávaly se, hledaly příležitosti a udržely krok s dobou. Pokud vedle sebe postavíme dvě totožné výrobní firmy, kdy jedna začne využívat umělou inteligenci a druhá ne, myslím, že o vítězi je jasno. Záleží samozřejmě taky na typu firmy.   Můžete prosím představit projekt ZLÍN.AI a popsat, jak tento projekt pomáhá různým organizacím se vypořádat s příchodem umělé inteligence?    Nejlepší přirovnání naší platformy je k takovému námořnímu majáku. Naše organizace pomáhá společnostem a institucím zorientovat se v tom obrovském světě umělé inteligence prostřednictvím členství. My nic neprodáváme. Jako technologická firma řešíme rozvoj, ale i kontrolu umělé inteligence ve Zlínském regionu. Sdružujeme lidi, firmy a instituce do jedné organizace, která pak členům nabízí vysokou přidanou informační hodnotu. Radíme firmám, jak se zorientovat, vzděláváme, pořádáme konference a workshopy.   Jaké jsou hlavní hrozby spojené s umělou inteligencí? Je dobře vyřešená bezpečnost?    Bezpečnost je vlastně jen technická záležitost a záleží jen na tom, jak velkou míru zabezpečení společnost potřebuje. Na druhé straně je tu zcela nový strašák v podobě digitální nebo elektronické kriminality, která v posledních dvou letech rostla o stovky procent i bez umělé inteligence. S umělou inteligencí nás čekají další bezpečnostní výzvy, více sofistikované, nebude to vůbec snadné. Je mi to líto, že to tak musím říct natvrdo, ale je to tak.   Existuje riziko, že někdy vznikne skutečně vědomá umělá inteligence, která by mohla ohrozit podstatu lidstva?    Existuje. Je jen otázka, kdy to nastane. Existuje reálná šance, že lidstvo vyvine umělou inteligenci, která se bude dále rozvíjet sama. Není to nemožné. Pak bude třeba vypnout všude elektřinu, vypnout všechno. Bez energie to nepůjde, takže nějaká pojistka zatím existuje.   Co byste doporučil lidem, kteří se chtějí o AI dozvědět více nebo s ní začít pracovat?    Nebát se ji využívat a vzdělávat se. Na YouTube existuje zdarma spousta kurzů, stačí se podívat na pár videí a vše se tam dozvíte. Klíčový hráči na trhu nabízí AI v základních verzích zdarma, takže je to dostupné prakticky všem a fungují v běžném internetovém prohlížeči. Platíte až ve chvíli, kdy ji využíváte hodně, a pak už se vám to vyplatí. Takže vám stačí chytrý telefon nebo počítač. To je vše. Paradoxně vás může vzdělávat sama umělá inteligence, stačí si s ní začít povídat. A to skoro o čemkoliv.   -dř-

Mrtvice, cévní mozková příhoda, nebo-li CMP. Za těmito třemi písmeny se skrývá jedna z nejzákeřnějších a nejčastějších příčin úmrtí nezpůsobených úrazem. CMP je onemocnění, které přichází náhle, neprojevuje se bolestí a její prvotní příznaky lidé velmi často podcení. Přitom jde skutečně o čas – čím dřív jsou příznaky rozpoznány, tím dřív může být zahájena účinná léčba v nemocnici.   Posádky Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje vyjíždí k pacientům s CMP několikrát za den. Rychlý transport pacienta do nemocnice je na prvním místě. I proto zkušené operátorky zdravotnického operačního střediska po vyhodnocení situace volají k některým pacientům leteckou záchrannou službu. To byl případ i pondělního rána. „Seniorka si v sedm ráno stihla nachystat ještě snídani a požít předepsané léky. V 7:30 ji její syn nalezl na gauči, dýchala, ale nekomunikovala. Po příjezdu záchranářů na místo a vyšetření pacientky bylo jasné, že ženu postihla mrtvice. I vzhledem k tomu, že případ se stal ve Valašské Bystřici, transport leteckou záchrannou službou do adekvátního nemocničního zařízení byl rychlejší a šetrnější než přeprava sanitkou,“ popsala mluvčí záchranářů,“ popsala Gabriela Netopilová Sluštíková, tisková mluvčí Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje.   PAMATUJTE, ŽE: CMP, lidově mrtvice, je náhlá porucha krevního oběhu v mozku, která vede k nenávratnému poškození mozkové tkáně. Jde o akutní stav, který vyžaduje neodkladnou lékařskou pomoc. Nejdůležitější roli přitom hraje čas. K typickým projevům mrtvice patří náhlé postižení a zhoršení řeči, pohybu (typicky jedné poloviny těla) a koordinace, pokles koutku úst, necitlivost tváře, porucha vidění, zmatenost.   „Při podezření na cévní mozkovou příhodu neváhejte s přivoláním záchranné služby. Tísňovou linku 155 volejte i tehdy, pokud si nejste jistí, zda se o mrtvici jedná – naši zkušení operátoři jsou kvalifikovaní zdravotníci, kteří vám díky přesným instrukcím pomohou situaci rychle posoudit a případně k vám pošlou pomoc,“ dodala mluvčí záchranářů.     -tz-

Již řadu let turisté z Janové uzavírají rok co rok s vládcem Beskyd dohodu o užívání hor a studánek v dané turistické sezóně. Jsou v regionu jediní, komu se podařilo letitého morouse Beskydoše přesvědčit, aby vzal vůbec na vědomí lidské pokolení. Je to opravdu úspěch v době, kdy mu kdekdo kecá do toho, co se s přírodou má či nemá dělat.   Nejinak tomu bylo i letos. Jako obvykle si turisté dali sraz před obecním úřadem, protože jako lid obecný si nedovolili promlouvat s takovou šajbou, jakou je Beskydoš. Požádali tedy vládce obce, starostu Jaroslava Tomance, aby za ně ztratil kus dobrého slova. Děje se tak každý rok, nebyl tedy důvod něco měnit.   K přivítání Beskydoše se dostavili samozřejmě skalní turisté, kteří vzácnou tradici udržují při životě. Akce se však zúčastňují i rodiče s dětmi, protože vyjma procházky ke studánce jsou zde víly a především mohutný nadpozemský vládce hor Beskydoš. Dětem i dospělým určitě k dobré náladě přišly vhod pamlsky, kterými ze svých kuchyní přispěly janovské turistky. Veškerou slávu můžete vidět ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.   To však již starosta společně s Vesnou, v kterou se proměnila dlouholetá tvůrkyně turistického života v Janové Zdenka Chudějová, přivítali přítomné a starosta pak zvláště popřál turistickému jádru, aby jim to stále chodilo. Jistě, léta člověk nezastaví a s tím přichází na kostry člověčí různé neduhy a pohybové problémy bývají velmi často na prvním místě. I z toho důvodu řada turistů, která nechtěla oželet veselou akci, ale již by nezvládla ujít trasu, zvolila přesun na místo činu automobily nebo třeba na kole.   [gallery columns="4" ids="213203,213204,213205,213206"] Beskydoš v Janové odemykal hory a studánky. Foto: Radomír Dolanský, celá fotogalerie ZDE   Mimo Vesny se řada věrných turistek proměnila v květinové víly. Nejdůležitější byla jako každý rok Trnková víla, která měla za úkol opatrovat poklad společného výtvoru Beskydoše a lidu valašského – slivovici. Příroda pod vedením svého vládce vytvoří plody a koumavý valašský lid použije svůj staletími propracovaný chemicko – fyzikální postup k přeměně modrého zlata v nektar bohů. Možná i proto se Beskydoš nechal přemluvit a každý rok jej přiláká známá vůně tekuté pochoutky.   Lidé se jali na popud starosty a Vesny volat Beskydoše, aby neváhal a přišel mezi janovské turisty a povolil jim užívání hor v jeho revíru. Už to vypadalo, že tento rok vyjdou prosby naprázdno, ale nakonec se přece jen zavlnil vzduch a najednou zde stál převeliký Beskydoš se subtilní usměvavou vílou. Z hole na lid nedůvěřivě hleděla sojka, která je u kolegy Krakonoše známá jako sojka práskalka, neb donáší na všechny lidi jejich nepravosti. Nedůvěřivě pomrkával i Beskydoš, protože lidské chásce není záhodno moc co věřit. A rok od roku je to horší. Proto mají janovští turisté vždy takové obavy, jestli na ně Beskydoš nezanevře kvůli různým exotům, kteří o sobě tvrdí, že ochraňují přírodu a mnohdy jsou horší než ti, co na ni kašlou.   Pozemský vládce obce se pozdravil s nadpozemským vládcem beskydských hor a požádal jej, zda by mohl pro janovské turisty na tuto sezónu otevřít svá hájemství. Beskydoš chvíli bručel, mračil se a okolkoval, ale když Trnková víla odšroubovala zátku z láhve a nezaměnitelná vůně linula se vůkol, vyhladilo se Beskydošovo zamračené čelo a jal se odemknouti valašské hory na všechny světové strany a všichni přítomní výskali a tleskali. Poté Beskydoš rozvinul archu úmluvy a přečetl vzácná ujednání: „Vy valašské hory, které se prostíráte od Javorníků až po Hostýnské vrchy, otevřete se nejen janovským turistům, ale všemu dobrému lidu. Dejte mu poznat naši krásu, pohostinnost, dávejte jim ze svých plodů. Nesesílejte na ně svůj hněv, pokud se nebudou chovat dobře, ale s laskavostí je vždy po cestách a chodníčcích vyveďte do jejich domovů. O to Vás žádám já Beskydoš, správce valašských hor.“ Opět zazněl potlesk. [caption id="attachment_213207" align="alignnone" width="690"] Beskydoš v Janové odemykal hory a studánky. Foto: Radomír Dolanský, celá fotogalerie ZDE[/caption] Trnková víla naplnila poháry a pokynula vládcově víle, aby obsloužila Beskydoše, starostu obce i Vesnu, kteří si pro zdar sezóny navzájem popřáli a připili. A pak již nic nebránilo tomu, aby se průvod vydal na cestu ke studánce, které se od nepaměti říká Žebračka a vytéká u kapličky na území obce, těsně před hranicí se Vsetínem. Průvod šel tentokrát lesem, protože foukal docela silný vítr. Ale kousek od pěšiny vedla dříve cesta, kterou lid janovský chodil a s povozy jezdil na Vsetín do práce, za obchody, do školy nebo v neděli do kostela. Po dvou kilometrech vycházkové chůze se u studánky spojili pěší se skupinou automobilových turistů a vytvořili docela početnou skupinu, jak je na této akci zvykem. Málokdo tentokrát koštoval vodu ze studánky, protože hygiena dlouhodobě vydává upozornění, že není úplně košer. Jediná statečná žena si připila, ale nechala si načepovat z pramene do štamprle, takže vyjma fotografa jí nikdo nevěřil, že je to voda, přestože neřetízkovala.   Ale nebylo zapotřebí pít vodu. Beskydoš odemkl studánku Žebračka a tím všechny studánky vůkol, a hle, našel opět v prameni vychlazenou láhev tekutiny s modrou vůní. A zde nemusel mít nikdo obavy z poctivě zpracovaného valašského pokladu. Ještě chvíli všichni podebatovali a pak se po skupinkách vydali k domovu. Letošní odemykání hor a studánek s Beskydošem bylo opět úspěšné.   text a foto: Radomír Dolanský

Centrum Luhačovic získalo novou a výraznou ozdobu – na prostranství v ulici Dr. Veselého nyní návštěvníky vítá pět mrazuvzdorných palem. Tyto exotické rostliny byly instalovány Technickými službami Luhačovice krátce před konáním tradiční slavnosti Otevírání pramenů, která probíhá od 9. do 11. května.   Speciálně pro tyto palmy byly na zakázku vyrobeny masivní dřevěné květináče, které jsou uzpůsobené nejen pro samotné rostliny, ale i pro snadnou manipulaci. Za pětici palem město zaplatilo 100 tisíc korun. Přestože jde o druh odolný vůči mrazu, během zimy budou bezpečně uskladněny.   „Myšlenka doplnit palmy do centra města pramení z odkazu na prvorepublikový rozvoj města, kdy palmy byly součástí výzdoby. Jsou to živé ozdoby města, které dotvářejí jeho jedinečný ráz a lázeňskou atmosféru,“ uvedl starosta Marian Ležák.   [gallery ids="213074,213073"] Palmy v centru lázeňského města. Foto: město Luhačovice   Město financovalo pořízení palem z prostředků, které pravidelně vyčleňuje na zvelebování veřejných prostranství a rozšiřování zeleně. Tyto prostředky jsou dlouhodobě využívány na zkrášlování městského prostoru i zajištění čistoty v ulicích. Nové palmy tak nejen zpestřují veřejný prostor, ale symbolicky podtrhují lázeňský a turistický charakter města.   Obyvatelé i návštěvníci si tak mohou během slavnostního víkendu vychutnat kulturní program v kulisách, které připomínají atmosféru středomořských letovisek – tentokrát ale přímo v srdci moravských Luhačovic.   -tz-

Letos si připomínáme 80 let od tragédie na Ploštině, kdy byla tato valašská osada 19. dubna 1945 vypálena nacisty. Ploština se stala symbolem hrůz, které může přinést válka. Poklidný život místních pasekářů se dramaticky změnil ve chvíli, kdy do jejich chalup vstoupili partyzáni a po nich gestapo. Tragédie, při níž zemřelo mnoho nevinných lidí, dodnes vyvolává otázky po vině, spravedlnosti i lidské odvaze. V následujícím rozhovoru se s paní Radkou Brtišovou, vedoucí NKP Ploština, vracíme do těchto událostí. K životu na pasekách před osudným dubnem 1945, k dramatickému zásahu nacistických jednotek i k tomu, co zůstává v paměti a svědomí kraje dodnes.   Na místě vyrostl nový památník, který moderní formou vzdává hold obětem a zároveň připomíná hrůzy druhé světové války, ale i historii poválečného období. Nová podoba památníku má za cíl nejen uctít památku padlých, ale také přiblížit příběh Ploštiny mladší generaci.   Paní Brtišová, zkuste nás vzít na Ploštinu před rokem 1945. Jak vypadal každodenní život místních lidí?   Ploština byla malá pasekářská osada v podhůří Vizovických vrchů. Obyvatelé pasek si žili docela poklidným životem. Pravdou však je, že život na pasekách byl vždycky náročný. Na svých málo úrodných polích se snažili obyvatelé vypěstovat alespoň něco málo pro svou obživu. Co se dalo vypěstovat, to si vypěstovali sami. Součástí každého stavení byly chlévy, kde chovali hospodářská zvířata, která byla dalším zdrojem potravin – většinou drůbež, krávy, králíci, kozy či ovce.   Přebytky, které jim zbyly, se snažili prodat na trzích nebo ve městě. Za utržené peníze si pak mohli koupit věci a potraviny, které si sami obstarat nemohli – například cukr, sůl či petrolej. Významnou částí příjmů byl med, který buď prodali, nebo vyměnili za jiné zboží. Peníze na obživu si obstarávali také prací v okolních lesích. Děti pomáhaly rodičům při práci a zároveň chodily do školy – do Újezda nebo Drnovic. Často však kvůli práci ve škole chyběly. Pasekáři své paseky opouštěli jen zřídka – většinou jen v neděli na bohoslužby do kostela nebo na nákup do obchodu.   Na podzim roku 1944 přechází na Ploštinu část partyzánů z Prlova, kde už nemohli uživit zvyšující se počet členů skupiny. Na Boží hod vánoční, 25. prosince 1944, vstupují partyzáni poprvé do chalupy pana Františka Rašky na Ryliskách. Jejich příchod pasekářům výrazně zkomplikoval život. Od toho dne přicházejí do chalup pravidelně – až do osudného dne 19. dubna 1945.   [gallery ids="212867,212868,212869"]   Můžete prosím čtenářům přiblížit, co se na Ploštině 19. dubna 1945 stalo?   Toho dne je na Ploštině možná den jako každý jiný. Z obyvatel zatím nikdo netuší, co se chystá. V noci z 18. na 19. dubna 1945 se dvěma zrádcům – kvůli snížené ostražitosti – podaří zběhnout z hlídky a podat hlášení na zlínské gestapo. Pod vedením posledního velitele Slepcova prudce klesá morálka celého oddílu. Možná i to je důvod, proč už nikdo nehlídal Františka Machů ani Oldřicha Baťu. Těm se podaří podat zprávu, a ve Vizovicích se začíná chystat zátah na Ploštinu.   V deset hodin dopoledne vyjíždí ze zámku ve Vizovicích kolona zlínského gestapa. Do zásahu se zapojuje okolo 200 mužů, včetně psovodů. Součástí komanda byla i jednotka „Josef“, složená z mladých vojáků ze Slovenska ve věku 16 až 22 let.   Již cestou směrem na paseky jednotky zatýkají muže, kteří se nacházejí v okolí. První obětí ploštinského masakru se stává Josef Vařák – byl zastřelen mezi Pozděchovem a Bratřejovem, když se vracel domů s léky pro svou nemocnou matku. Z druhé strany, v Újezdě, byli popraveni manželé Ranglovi a bratr paní Ranglové, Josef Pfleger. Jezdili v maringotce jako brusiči nožů. [caption id="attachment_212870" align="alignnone" width="800"] Součástí zátahu na Ploštinu byla i jednotka „Josef“[/caption] Okolo poledne jsou na nedaleké osadě Ryliska vypáleny domy rodin Raškových a Belhových. V té době již spojka varuje pasekáře na Ploštině a ti se snaží ukrýt předměty, které by mohly svědčit o přítomnosti partyzánů. Ihned po příchodu do osady začínají vojáci prohledávat domy, vyslýchat obyvatele a rabovat. Největší hrůza začíná po příchodu obou zrádců, kteří začínají ukazovat na osoby, jež pomáhaly partyzánům. Zajatí muži jsou nahnáni do hořících domů a stříleni do zad.   Brutalita, s jakou byl celý zátah proveden, je naprosto neuvěřitelná. Na Ploštině toho osudného dne zahynulo 24 osob – 23 mužů a jedna žena, Anastázie Zichová. Ne všechny oběti pocházely přímo z osady: 9 osob bylo z Drnovic, 7 z Vysokého Pole, 5 z Tichova, 2 z Pozděchova a 1 z Lačnova. Ostatní obyvatelé měli to štěstí, že přežili.   Mezi zajatými muži, kteří byli vehnáni do hořících domů, byl i Jan Machů. Tomu se však podařilo tento nelidský zásah přežít. Nejprve na sebe hodil plech, a poté se přes močůvku, která byla před domem, vyplazil přes práh a doplazil se do nedalekého lesa, kde přečkal noc. Jan Machů později podal otřesné svědectví o událostech, které vedly k vypálení Ploštiny.   V době zátahu nebyl na Ploštině ani jeden z partyzánů – přibližně polovina oddílu byla na akci v Lidečku, a zbytek, asi patnáct mužů (z toho tři zranění), sledoval celý zásah z nedalekého Klášťova.   Kdo byli hlavní aktéři útoku na Ploštinu a co o nich zpětně víme?   Většinou se mluví o Františku Machů a Oldřichu Baťovi, dvou zrádcích – konfidentech zlínského gestapa. Právě oni se na konci války infiltrovali do partyzánské skupiny. Baťa pocházel ze Zlína, Machů z Újezda.   Hlavními aktéry zodpovědnými za zátah na Ploštinu byli Dr. Walter Pavlowski, velitel jednotky „Josef“, a jeho zástupce Ing. Werner Tutter. S Ploštinou bývá často spojován i Otto Skorzeny, který byl pověřen založením stíhacích svazů SS, do nichž patřila i jednotka „Josef“. Tyto speciální oddíly byly vycvičeny k efektivnímu boji proti partyzánským skupinám   Byli tehdejší viníci potrestáni?   A právě to je na celé věci nejsmutnější – ani jeden z nich nebyl nikdy potrestán za zátah na Ploštině. Oba se dožili vysokého věku a působili ve významných funkcích. Dr. Walter Pavlowski zemřel v roce 2000 ve věku 88 let, přičemž po válce pracoval jako učitel. Ing. Werner Tutter zemřel už v roce 1983. Po válce byl sice odsouzen k šesti letům vězení, ale ne za válečné zločiny, nýbrž pouze za kolaboraci. Později dokonce působil jako agent StB.   Slovenský spisovatel Ladislav Mňačko tuto postavu zpracoval ve své knize Smrt si říká Engelchen, kde Tutter vystupuje pod přezdívkou Elgelchen.   Jaký byl vlastně vztah místních obyvatel k partyzánům? Byla jejich podpora dobrovolná?   Na tuto otázku je těžké odpovědět. Podle výpovědí místních pamětníků a svědků víme, že tehdejší situace byla nesmírně těžká. Měli vůbec pasekáři na výběr? Co by se stalo, kdyby neotevřeli dveře? To už se dnes asi nikdy nedozvíme.   Přesto je do svých chalup pustili. Podělili se s nimi o to málo, co měli. Poskytli partyzánům jídlo, ošacení, postarali se o zraněné. Kolikrát sami nevěděli, komu vlastně otevírají — jestli to jsou opravdu partyzáni, nebo převlečení Němci.   Tak to vyprávěl i manželův dědeček František Ptáček z Tichova, u kterého partyzáni přespávali. U některých šlo možná o odvahu, u jiných o strach — nebo o silnou vůli přežít. A přesto nezradili. Ani tehdy, když jim partyzáni na oplátku nepomohli, přestože to slíbili.   Na druhou stranu — kdo ví, jaké by byly následky, kdyby tam Němci skutečně partyzány našli...   Můžete přiblížit, které konkrétní partyzánské skupiny působily v tomto regionu a jaké byly jejich aktivity?   Na Ploštině působila 1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky. Velitelem oddílu byl zpočátku třicetiletý poručík Ján Ušiak, zatímco velením štábu byl pověřen kapitán Dajan Bojanovič Murzin. Po smrti Jána Ušiaka se právě Murzin stal hlavním velitelem oddílu.   Přímo na Ploštině se vystřídali tři velitelé. Prvním z nich byl Alexander Trofimovič Kotljarov, který po přestřelce v Lipině zemřel 3. dubna 1945 v Juříčkově mlýně v Leskovci. Po jeho smrti převzal velení Nikolaj Nikolejevič Kostin, jenž se však 10. nebo 13. dubna tragicky zastřelil, když mu v ruce vybuchla pancéřová pěst. Posledním velitelem se stal Grigorij Michajlovič Slepcov, za jehož vedení morálka oddílu výrazně klesla. [gallery ids="212871,212872,212877"] Mezi hlavní aktivity partyzánů patřily přepadové akce na německé transporty, přepady vojenských hlídek v okolí Ploštiny, Lidečka, Vsetína a dalších obcí. Často také útočili na železniční tratě a ničili telefonní spojení, aby narušili německé zásobování a komunikaci.   Členem partyzánského oddílu působícího na Ploštině byl i slovenský spisovatel Ladislav Mňačko, který se k partyzánům připojil 4. dubna 1945. V době samotného zátahu na Ploštinu už se však na místě nenacházel.   Z historického pohledu i s odstupem téměř osmdesáti let se nabízí obtížná, ale důležitá otázka: stálo za to vystavit obyvatele Ploštiny takovému riziku kvůli pomoci partyzánům? Jinými slovy – byla ta oběť vzhledem k výsledkům odboje ospravedlnitelná?   Tato otázka je velmi složitá a citlivá. Z lidského hlediska se nabízí názor, že to za to nestálo, že pasekáři neměli být vystaveni tak velkému riziku. Ale jak to bývá, nic není černobílé.   Když si uvědomíme, že šlo o válku, že byla zima, a že partyzáni byli zranění, hladoví, bez oblečení a vybavení, bylo pro ně téměř nevyhnutelné požádat někoho o pomoc. Všichni jednali v extrémních podmínkách, a asi nikdo nemohl tušit, jak tragické budou následky jejich rozhodnutí.   Osobně si myslím, že žádná smrt jiného člověka, ať už na Ploštině, nebo kdekoli jinde a kdykoli jindy, není ospravedlnitelná. Každý, kdo je zodpovědný za smrt druhého člověka, by měl nést následky.   Který moment z celého příběhu této tragédie je pro Vás osobně nejsilnější?   Co se mě asi nejvíce dotýká, je brutalita tohoto nelidského zásahu, neumím si představit, co všechno museli obyvatelé osady prožít a přetrpět. Strach nejen o sebe, ale především o své blízké, a to zejména o své děti. V době, kdy už doufali, že se blíží konec války, že ji přečkali, určitě netušili, že za svou odvahu a statečnost zaplatí tou nejvyšší cenou – svými životy.   [gallery columns="4" ids="212873,212866,212875,212874"]   Památník Ploština prošel v posledních letech výraznou rekonstrukcí. Co všechno se změnilo?   Na Ploštině se toho změnilo mnoho. V první řadě je to výstavba nové expozice, která vznikla na místě bývalého amfiteátru. V této budově je podrobně popsána historie Ploštiny, počínaje osídlením a konče tragédií, která se odehrála 19. dubna 1945. Celá expozice je doplněna interaktivními prvky, které návštěvníkům umožňují poslechnout si autentické záznamy pamětníků, přeživších a svědků. Návštěvník zde nalezne informace nejen o samotném zátahu, ale také o partyzánském odboji a době protektorátu.   Ploština nebyla jedinou postiženou obcí, a proto je zde věnován prostor i okolním vesnicím, které postihl stejný osud. Málokdo ví, že vypálených obcí bylo více než stovka, že to nebyly pouze Lidice a Ležáky. V okolí Ploštiny to byly i Vařákovy paseky, Loučka, Prlov, Juříčkův mlýn v Leskovci, Vajíkovy a Vaculíkovy paseky na Vizovicku. I o tom se návštěvníci mohou dozvědět v expozici.   Bývalé muzeum prošlo rozsáhlou rekonstrukcí. Původní stavba z roku 1947, kde muzeum fungovalo od začátku 80. let, byla zbourána. Na jejím místě vyrostla nová budova, která věrně kopíruje původní vzhled z roku 1947. Právě zde se nachází navazující expozice, která popisuje historické události od první tryzny v srpnu 1945 až po výstavbu nové Ploštiny.   Expozice v přízemí se zaměřuje na období po válce, kdy byly potrestány osoby zodpovědné za ploštinskou tragédii. Dále je zde zmíněna třetí odbojová protikomunistická organizace Světlana. Součástí expozice jsou i informace o období normalizace, kdy na Ploštině probíhaly mírové slavnosti. Část expozice je rovněž věnována spisovateli Ladislavu Mňačkovi.   [gallery columns="4" ids="186671,186672,159617,155315"]   V podkroví se nachází výstavní prostor, kde je každým rokem instalována nová sezónní výstava. V letošním roce se zaměřujeme právě na protikomunistickou organizaci Světlana. V minulých letech byla vystavena například expozice o operaci SILVER A věnovaná Josefu Valčíkovi. A aby nebyla stále jen válečná tématika, v loňské sezóně měli návštěvníci možnost prohlédnout si Skryté poklady podzemí Bílých Karpat.   Jaká je odezva návštěvníků?   Odezva návštěvníků je velmi pozitivní a jsou překvapeni, jak je celá expozice ztvárněna. Často slýcháme, že je expozice opravdu na světové úrovni. V této době jsme zahájili třetí sezónu a za celý ten čas jsme se setkali jen s malým počtem kritických názorů. Většinou se to týkalo nepochopení významu realizace tohoto památníku. Padaly otázky, proč v této době stavit muzeum apod.   Přicházejí spíše jednotlivci, školy, nebo rodiny?   Naše muzeum je otevřeno všem. V současnosti jsme zahájili třetí sezónu a na základě předchozích dvou let máme již možnost srovnání. Dá se říci, že návštěvníci jsou celkově rozmanití. Jezdí k nám organizované skupiny turistů, seniorů a různých spolků, rodiny s dětmi i jednotlivci. Věříme, že počet studentů bude stále růst, protože školy stále častěji volají, aby si zajistily exkurze. V současné době nabízíme tři edukační programy pro základní i střední školy. Pro střední školy máme program „Kdo za to může“, pro druhý stupeň základních škol program „Ploština – místo s pamětí“ a pro první stupeň „Hospodaření na Ploštině“.   Více zde  Ploština • Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně   Co byste si přála, aby si lidé z návštěvy Ploštiny odnesli?   Já bych si přála, aby si lidé odnesli nejen příběh obyčejných pasekářů a obětí, ale také pochopení toho, co museli lidé řešit v té době. Aby si uvědomili, že jejich oběť nesmí být zapomenuta. Měli bychom si stále připomínat, co se stalo a přenášet tuto paměť na mladší generace. Nejen jako vzpomínku na utrpení, ale jako výzvu k tomu, abychom dnes a v budoucnosti chránili hodnoty jako je svoboda, spravedlnost a lidská důstojnost, které nejsou samozřejmostí.   A na závěr – proč by měl dnešní člověk navštívit právě Ploštinu?   Návštěvník by měl přijet na Ploštinu především proto, že jde o místo paměti, které velmi citlivě připomíná události, jež se zde odehrály. Ploština je místem, které žije i dnes – a právě proto jsme k 80. výročí připravili pestrý soubor akcí. Některé z nich již proběhly, například mezinárodní konference Spřízněni osudem nebo pietní akt. Čekají nás přednášky na témata jako Světlana či atentát na Heydricha a jeho přesah na Valašsko. V plánu jsou i kulturní akce – divadelní představení, koncerty, sraz harmonikářů, posezení u cimbálu, letní kino, a dokonce i orientační běh.   Věřím, že návštěva rozhodně stojí za to a každý si zde najde něco, co ho osloví. Rádi vás na Ploštině přivítáme!   -dř-

V pátek 2. května si ve Střelné pietním aktem připomněli 80. výročí osvobození obce. Program pokračoval odhalením nových pamětních desek.   https://youtu.be/Fg-31TGj0M0   Dobový záznam z kroniky obce Střelná, tak jak je zaznamenal tehdejší kronikář František Liška. Citace není nijak upravována a na některé pasáže se již novodobá historie dívá poněkud jiným pohledem.   Z kroniky obce Střelná:   Bylo 8.30 hodin ráno dne 2. května 1945, kdy byla obec Střelná osvobozena z nacistickogermánského otroctví. V tuto hodinu vkročili do naší obce 2 první vojáci rumunské přední hlídky. Osvobození, na které jsme čekali 6 krutých let.   Za přední hlídkou už pochodují ostatní jednotky. Kolik to bylo vítání. Nezapomeneme nikdy těchto chvil, kdy lidé, vítajíce vojáky plakali radostí. Nikdo se nestyděl za slzy, ať to byl starý či mladý, žena či muž. Vojákům bylo podáváno jídlo, občerstvení, ba lidé měli pro ně uschovány i cigarety – tehdy velká vzácnost. Na horním konci vesnice byla postavena slavobrána, ozdobená věnci a chvojí, růžemi, prapory a nápisy: českým, ruským, rumunským „Vítáme naše osvoboditele!“   Spoluprací všech občanů byl během necelého dne opraven demolovaný most v obci a postaven úplně nový, odstraněny překážky ze silnice – Němci naházeli stromy přes cestu. Zkrátka každý člověk chtěl přispět svou hřivnou a každý se snažil jak mohl.   Odpoledne bylo hlášeno neštěstí. Josef Liška č. 3 šlápl na minu, která mu při explozi urvala celé chodidlo. Byl ošetřen rumunským lékařem a převezen do nemocnice v Trenčíně. Jiné větší neštěstí se nestalo. Rumunské  a ruské jednotky stále projíždějí obcí za velké pozornosti a provolávání slávy. V této době přišla zpráva z Francovy Lhoty, že asi 300 Němců táhne na naši obec. Ihned byly vyslány hlídky, které hlásili, že seničtí občané Němce zahnali.    Ve  3 hodiny odpoledne přijeli první Čechoslováci -  byla to zpravodajská služba. Jaké dojemné setkání bylo s nimi. Byli pohoštěni a z jejich úst jsme slyšeli slova, že nikde nebyli tak upřímně a radostně přijati jako ve Střelné, první vesnici na Moravě. U Čertových skal v Lidečku se fronta zastavila. Němci však v krátké době ustoupili ke Vsetínu.   Ruské, československé a rumunské jednotky projížděly naší vesnicí několik dní. K našemu obyvatelstvu se chovali velmi dobře. Obec Střelná byla po celou dobu těch nejhorších i nejradostnějších chvil bez elektrického proudu, takže jsme byli úplně bez zpráv. Také silniční a železniční spojení bylo přerušeno a i pěší cesty byly nebezpečné, pokud jimi neprošly a neprohledaly je pyrotechnické hlídky, aby zneškodnily nastražené miny nepřítelem.   Večer 9. května byla uspořádána veliká oslav s lampionovým průvodem celou obcí za zpěvu a s hudbou Střelenské kapely. Na ozdobeném podiu v nádvoří hostince p. Al. Ptáčka promluvil pan Josef Ptáček č. 36, Jindřich Čech, řídící učitel a paní Kamila Nesvatbová, choť řídícího učitele Nesvatby, který se ještě nevrátil z koncentračního tábora.  Jejich řeč byla provázena výkřiky nadšení, provoláváním slávy  prezidentu Dr. Edvardu Benešovi, generalisimu Stalinovi, spojencům Anglii a Americe, gen. Svobodovi, naší vládě atd. Ruští vojáci toto vše doprovázeli střelbou. Na konec byla zahrána a zazpívána s nadšením naše hymna.   Dne 20. května 1945 se vrátil dlouho očekávaný řídící učitel Ota Nesvatba z koncentračního tábora Mauthausen, kde by vězněn 4 léta. Přivítat před školu ho přišla celá obec a slzami v očích vyslechla jeho líčení útrap v koncentračním táboře. Ke konci května byli ve stodole na střelnici chyceni 2 SSmani, kteří byli zavedeni do Valašských Klobouk. Cestou  však přepadli dva dozorce Aloise Pohůnka a Františka Chromčáka. Tito však díky svému vojenskému výcviku oba přemohli a odvedli na patřičné místo.   Tak prožívala obec Střelná dobu hrozné německé okupace a díky Bohu ji přečkala statečně. Celé Valašsko se zasloužilo velmi v boji proti okupantům.    Ztráty na životech: Sívek František popraven v koncentračním táboře Mauthausen 24. října 1942, Sívková Františka, rozená Valčíková, jeho manželka, byla popravena v Mauthausenu 26. ledna 1943, Surovčák Antonín, zemřel při totálním nasazení, Obadal Antonín zemřel při bombardování Mnichova 12. července 1944.   V květnu 1945 zapsal kronikář obce František Liška