Aktuality

V pátek 2. května si ve Střelné pietním aktem připomněli 80. výročí osvobození obce. Program pokračoval odhalením nových pamětních desek.   https://youtu.be/Fg-31TGj0M0   Dobový záznam z kroniky obce Střelná, tak jak je zaznamenal tehdejší kronikář František Liška. Citace není nijak upravována a na některé pasáže se již novodobá historie dívá poněkud jiným pohledem.   Z kroniky obce Střelná:   Bylo 8.30 hodin ráno dne 2. května 1945, kdy byla obec Střelná osvobozena z nacistickogermánského otroctví. V tuto hodinu vkročili do naší obce 2 první vojáci rumunské přední hlídky. Osvobození, na které jsme čekali 6 krutých let.   Za přední hlídkou už pochodují ostatní jednotky. Kolik to bylo vítání. Nezapomeneme nikdy těchto chvil, kdy lidé, vítajíce vojáky plakali radostí. Nikdo se nestyděl za slzy, ať to byl starý či mladý, žena či muž. Vojákům bylo podáváno jídlo, občerstvení, ba lidé měli pro ně uschovány i cigarety – tehdy velká vzácnost. Na horním konci vesnice byla postavena slavobrána, ozdobená věnci a chvojí, růžemi, prapory a nápisy: českým, ruským, rumunským „Vítáme naše osvoboditele!“   Spoluprací všech občanů byl během necelého dne opraven demolovaný most v obci a postaven úplně nový, odstraněny překážky ze silnice – Němci naházeli stromy přes cestu. Zkrátka každý člověk chtěl přispět svou hřivnou a každý se snažil jak mohl.   Odpoledne bylo hlášeno neštěstí. Josef Liška č. 3 šlápl na minu, která mu při explozi urvala celé chodidlo. Byl ošetřen rumunským lékařem a převezen do nemocnice v Trenčíně. Jiné větší neštěstí se nestalo. Rumunské  a ruské jednotky stále projíždějí obcí za velké pozornosti a provolávání slávy. V této době přišla zpráva z Francovy Lhoty, že asi 300 Němců táhne na naši obec. Ihned byly vyslány hlídky, které hlásili, že seničtí občané Němce zahnali.    Ve  3 hodiny odpoledne přijeli první Čechoslováci -  byla to zpravodajská služba. Jaké dojemné setkání bylo s nimi. Byli pohoštěni a z jejich úst jsme slyšeli slova, že nikde nebyli tak upřímně a radostně přijati jako ve Střelné, první vesnici na Moravě. U Čertových skal v Lidečku se fronta zastavila. Němci však v krátké době ustoupili ke Vsetínu.   Ruské, československé a rumunské jednotky projížděly naší vesnicí několik dní. K našemu obyvatelstvu se chovali velmi dobře. Obec Střelná byla po celou dobu těch nejhorších i nejradostnějších chvil bez elektrického proudu, takže jsme byli úplně bez zpráv. Také silniční a železniční spojení bylo přerušeno a i pěší cesty byly nebezpečné, pokud jimi neprošly a neprohledaly je pyrotechnické hlídky, aby zneškodnily nastražené miny nepřítelem.   Večer 9. května byla uspořádána veliká oslav s lampionovým průvodem celou obcí za zpěvu a s hudbou Střelenské kapely. Na ozdobeném podiu v nádvoří hostince p. Al. Ptáčka promluvil pan Josef Ptáček č. 36, Jindřich Čech, řídící učitel a paní Kamila Nesvatbová, choť řídícího učitele Nesvatby, který se ještě nevrátil z koncentračního tábora.  Jejich řeč byla provázena výkřiky nadšení, provoláváním slávy  prezidentu Dr. Edvardu Benešovi, generalisimu Stalinovi, spojencům Anglii a Americe, gen. Svobodovi, naší vládě atd. Ruští vojáci toto vše doprovázeli střelbou. Na konec byla zahrána a zazpívána s nadšením naše hymna.   Dne 20. května 1945 se vrátil dlouho očekávaný řídící učitel Ota Nesvatba z koncentračního tábora Mauthausen, kde by vězněn 4 léta. Přivítat před školu ho přišla celá obec a slzami v očích vyslechla jeho líčení útrap v koncentračním táboře. Ke konci května byli ve stodole na střelnici chyceni 2 SSmani, kteří byli zavedeni do Valašských Klobouk. Cestou  však přepadli dva dozorce Aloise Pohůnka a Františka Chromčáka. Tito však díky svému vojenskému výcviku oba přemohli a odvedli na patřičné místo.   Tak prožívala obec Střelná dobu hrozné německé okupace a díky Bohu ji přečkala statečně. Celé Valašsko se zasloužilo velmi v boji proti okupantům.    Ztráty na životech: Sívek František popraven v koncentračním táboře Mauthausen 24. října 1942, Sívková Františka, rozená Valčíková, jeho manželka, byla popravena v Mauthausenu 26. ledna 1943, Surovčák Antonín, zemřel při totálním nasazení, Obadal Antonín zemřel při bombardování Mnichova 12. července 1944.   V květnu 1945 zapsal kronikář obce František Liška

Volejbalistky SK Brumov-Bylnice obsadily v soutěži okresního přeboru žen naprosto nečekaně 1. místo! Staly se velkým překvapením soutěže, jelikož v posledních letech se o prvenství přetahovaly vždy pouze dva týmy Vsetín - Indet B a TJ Jablůnka. Bylo zde do puntíku naplněno české přísloví: „když se dva perou, třetí se směje“.   Brumovjanky nenašly v soutěži přemožitelky a za dvě nejtěsnější výhry 3:2 ztratily pouhé dva body. Bodování v soutěži bylo následující: •      3 body - za vítězství 3:0 a 3:1 •      2 body – za vítězství 3:2 •      1 bod – za prohru 2:3 •      0 bodů – za prohraný zápas 0:3, 1:3   S pokorou je třeba přiznat, že k výsledku pomohlo občas i pomyslné štěstí, které však ke sportu patří. Například v těžkém emotivním utkání proti Indetu Vsetín B prohrály hráčky SK sice na body (počet vítězných míčů) 114:113, ale na sety zvítězily celkově 3:1.   Zajímavostí vítězného družstva je, že aktivní hráčky jsou maminkami celkem 20ti dětí. Je třeba poděkovat manželům a tatínkům volejbalistek za pochopení, hlídaní a fandění, protože i oni jsou důležitou součástí volejbalové party a na úspěchu mají velký podíl.   Městu Brumov-Bylnice děkujeme za finanční podporu a fanouškům za povzbuzování na každém zápase.   -Fr.-

Po celé republice v těchto dnech probíhají oslavy 80. výročí osvobození Československé republiky zpod německého nacistického jha. K nám na Valašsko ještě nedorazily nové historické noty, takže pořád jsme přesvědčeni, a doufejme, že to tak zůstane navždy, že nás osvobodila Rudá armáda a naši čeští hrdinové.   Jak to bylo doopravdy! Valašsko bylo z celé Moravy osvobozeno jako poslední. Na vině tomu byl hornatý terén, ale především německá 1. tanková brigáda náležející k armádní skupině Mitte polního maršála Ferdinanda Schörnera. Ta měla odolávat sovětskému náporu a byla soustředěna ve Velkých Karlovicích. Mezitím přes Javorníky postupovala 1., 3. a 4. brigáda 1. československého armádního sboru v SSSR pod velením generála Karla Klapálka. Mimochodem, jedná se o legendární sbor, který Ludvík Svoboda dovedl boji z Buzuluku, přes krvavou Duklu až do Prahy. Při postupu na Valašsko byl 1. československý armádní sbor součástí 18. armády generálplukovníka A. I. Gastiloviče. Tolik velká historie osvobození naší části Valašska. [caption id="attachment_212650" align="alignnone" width="690"] Osvobození Janové po osmdesáti letech. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Naši českoslovenští hrdinové již 2. května prorazili německou obranu na Papajském sedle a ještě večer se průzkumné jednotce podařilo obsadit železniční zastávku na Bařinách (Huslenky). Jak urputně se Němci bránili, dokazuje i to, že první českoslovenští vojáci se do Janové dostali až 3. května kolem 21:30 hod. večer. Pro porovnání - autor článku tuto trasu z Bařin do Janové zvládl za přibližně jednu hodinu pěšky. V obci žádné boje neproběhly, protože Němci se stáhli včas pod Lysou a směrem ke Vsetínu. Velkou fotogalerii z průběhu oslav i ukázkových bojů v Janové si můžete prohlédnout v bohaté fotogalerii, která je součástí tohoto článku.   V sobotu 3. května 2025 přibližně v 18:00 přijel 4. prapor úderný (dnes bychom je asi nazvali speciální jednotkou), 3. brigády 1. československého armádního sboru v SSSR. Přijeli samozřejmě i vojáci wermachtu a byli středem zájmu úplně stejně jako vojáci osvoboditelé. Naopak, o členech klubu vojenské historie představujících německé vojsko se mluví s respektem. Žijí svůj vojenský život takřka přesně dle dobových skutečností. V posádkách panuje pověstný německý drill, přísná subordinace a u vojáků wermachtu při velkých bojových ukázkách není výjimkou, že si vykopou zákopy a přespávají za každého počasí na bojišti. Dokonce někteří mají i německé předky. Mezi vojáky byl i chlapec – spojař, takže si pamětníci hned vzpomněli na svého času úspěšný film Práče. [caption id="attachment_212652" align="alignnone" width="690"] Osvobození Janové po osmdesáti letech. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE[/caption] Po úvodním ostychu se děti i dospělí začali fotit s vojáky, kteří jim ochotně půjčovali historické zbraně pro vytvoření fota hrdinných osvoboditelů. Místo šeříků občané nabízeli vojákům to, čím se vítá každá vzácná návštěva na Valašsku – slivovici. Neodmítli ani velitelé. V každém hloučku probíhaly rozhovory o průběhu osvobození Janové nebo o zážitcích členů klubů vojenské historie. Mezi vojáky se našli jednotlivci, kteří se účastnili bojových ukázek velkých bitev z doby válečného Sovětského svazu, ale třeba i v západní Evropě při postupu přes Itálii a Francii. Být dobovým vojákem je velmi drahý koníček. Čím více jste zanícení vojenští hobíci, chcete původní výstroj a výzbroj. Někteří jsou samozřejmě i majiteli vojenských džípů, což je v originálech cena opravdu solidních automobilů dneška. Když vojáci odjížděli k odpočinku před rozhodující bitvou, mávali jim mladí i starší, již jako dobrým kamarádům a v duchu možná tak trochu jako osvoboditelům před osmdesáti lety.   V neděli 4. května se již po šesté hodině ranní začala ozývat střelba od Hovězí. U cyklomostu se objevil černý dým a za chvíli se před Janovou objevily rychle se pohybující vozy wermachtu. Vojáci vyskočili a obsadili levý břeh Bečvy a most, jako důležitou spojnici na cestě do centra obce. Na podminování nezbyl čas, tak použili při ústupu jen lehké zbraně. To už se z pravého břehu ozvaly salvy ze samopalů a kulometů. Výzvy: „Hände hoch!,“ neměly žádného účinku, Němci se odmítali vzdát. Ale 4. prapor úderný nezadržitelně postupoval vpřed a Němci zase vzad. V Janové svoboda přicházela z Východu. Skupina Němců ustupovala k Ústí u Vsetína, kde se jim v roce 1945 podařilo vyhodit do povětří most přes Bečvu. Zbytky německé posádky byly postříleny nebo se vzdaly.   [gallery columns="4" ids="212655,212654,212653,212651"] Osvobození Janové po osmdesáti letech. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE   Bylo po boji. Následoval krátký odpočinek, posilnění. Dorazilo velení a rozhodlo o dalším postupu směrem na Vsetín. Část vojska postupovala pod úpatím Lysé k studánce Žebračka, odkud se posléze ozvala střelba a druhá polovina pokračovala lesem na Ohradu. V odpoledních hodinách byl osvobozen Vsetín. Ze vzpomínek generála Karla Klapálka: „Vsetín! Skoro bych řekl, že nejokázalejšího přivítání se nám dostalo – nepočítám-li Prahu – ve Vsetíně.“ To mluví za vše, Valaši!   text a foto: Radomír Dolanský

Neobvyklého zvířete si v sobotu odpoledne ve Valašských Kloboukách u hřbitova všimla kolemjdoucí žena. Asi půlmetrový had se plazil přímo před ní. Na tuto skutečnost žena upozornila policisty. Operační důstojník přijal oznámení o tom, že u hřbitova ve Valašských Kloboukách se plazí asi půlmetrový had.   „Žena, která si zvířete všimla, měla strach, protože nedokázala poznat, o jakého hada se jedná. Přesto se jí před příjezdem policistů podařilo hada umístit do igelitového sáčku,“ popsala mluvčí policistů Monika Kozumplíková. Policisté po konzultaci s chovatelem hadů zjistili, že se jedná o krajtu z čeledi nejedovatých škrtivých hadů. Chovatel policisty telefonicky instruoval, jakým způsobem mají krajtu umístit do krabice s tím, že se o ni postará až do doby, dokud se nepřihlásí její majitel, kterému pravděpodobně utekla.   „Pátráme po vlastníkovi krajty, kterému pravděpodobně unikla. Budeme rádi, když zavolá na linku tísňového volání policie - 158 nebo na obvodní oddělení policie do Valašských Klobouk na telefonní číslo 974 666 771,“ požádala mluvčí policistů.   [caption id="attachment_212612" align="alignnone" width="690"] Nalezený had ve Valašských Kloboukách. Foto: PČR[/caption]   -tz-

Ke komplikovanému zásahu vyjížděli v pátek 2. května profesionální hasiči ze stanic Vsetín a Zlín, spolu s dobrovolnou jednotkou z Prlova. Nehoda traktoru s vyvážečkou se v obci Prlov stala po 15. hodině. Stroj skončil převrácený ve svahu mimo komunikaci, přičemž poškodil plynovou přípojku a způsobil únik plynu.   „Hasiči okamžitě zajistili místo nehody, uzavřeli přívod plynu a stabilizovali jak traktor, tak jeho přívěs. Vyprošťování bylo značně komplikované kvůli stavu poškozené přípojky, proto byli přivoláni také pracovníci plynárenské společnosti. Po několika hodinách náročného zásahu se podařilo postupně uvolnit vyvážečku i traktor,“ popsal mluvčí hasičů Pavel Řezníček.   V 19:45 hodin byl zásah hasičů na místě ukončen. Událost se naštěstí obešla bez zranění.   [gallery columns="5" ids="212549,212550,212551,212552,212553"] Nehoda v Prlově. Foto: HZS   -tz-

Valašská hokejová liga (VHL) patří už přes patnáct let mezi stálice amatérského sportovního dění na Valašsku. Každoročně přitahuje stovky nadšených hráčů, kteří bojují nejen o body do tabulky, ale především o čest, sportovní zážitky a přátelskou atmosféru. Bez nároku na odměnu, ale s o to větší vášní. Z původně malé ligy s několika týmy se vyvinul fenomén, který dal stovkám lidí smysluplnou náplň volného času, nové přátele a pořádnou porci zážitků.   O tom, co všechno obnáší organizace této soutěže jsme si povídali s vedoucí oddílu VHL, Ing. Andreou Bartlovou ve spolupráci s prezidentem klubu HC BBSS, JUDr. Jaroslavem Vaňkem.   Můžete nám přiblížit, jak a kdy vznikla Valašská hokejová liga (VHL)? Co bylo vlastně hlavním impulzem ke vzniku ligy?   Liga vznikla v roce 2009. Jednalo se o filozofii a vizi našeho klubu, který postavil a začal provozovat krytý zimní stadion. Zahájením provozu VHL jsme reagovali na chybějící nabídku volnočasových aktivit v regionu.   Jaké byly začátky ligy? Bylo složité ji rozjet? Měli jste od začátku dostatek hráčů a týmů?   Začátky ligy byly těžké. Neměli jsme rozhodčí, časoměřiče, dostatek puků, výstroje (chyběly helmy, chrániče apod.), učili jsme se spolu s hráči zvládat všechna utkání a posouvat se dál. Ligu bylo těžké rozjet. Zpočátku se ligy účastnily čtyři týmy a následně se přidal pátý tým. Po rozjetí VHL se stal hokej v našem regionu doslova „drogou“ – v době největšího rozmachu jsme měli až 40 týmů rozdělených do 4 skupin.   [gallery columns="2" size="medium" ids="212087,212086"]   Ve většině případů (80-90 %) šlo o hráče, kteří hokej nikdy v životě závodně nehráli. Vytvořit pravidla na míru, naučit všechny (hráče, rozhodčí i činovníky) dodržování těchto nastavených pravidel bylo těžké. Byly rvačky, naštvání (představte si, že poslední utkání končilo v neděli 23:45, tým prohrál, hráči se pohádali, hodinu jeli domů, další hodinu nemohli usnout a za dvě hodiny vstávali do práce).   Docílili jsme toho, že jsme měli cca 900 registrovaných hráčů – našich členů, kteří si mnohdy mimo utkání, které probíhalo jedenkrát za víkend, dávali doučování (nášup, přídavek) ve formě individuálního zdokonalování a překonávání překážek. Výsledky se při tvrdé práci dostavily a hráči se do tohoto sportu zamilovali. Mnohdy na úkor kupování cigaret, alkoholu a dalších zbytných věcí, protože si museli kupovat hokejky, skládat se na ledy a dopravu.   Byli jsme i příčinou toho, že nás občas nařkli okolní hospodští, že jim poklesly tržby a odlákali jsme stabilní štamgasty. Tímto jsme nastavili systém fair play životních zkušeností, většinou se zapojením dalších rodinných příslušníků, zejména dětí. A tak se nám podařilo naplnit všechny mládežnické kategorie, v čemž pokračujeme dále. [caption id="attachment_212095" align="alignnone" width="690"] Galavečer VHL[/caption] Jsme velmi vděční všem „hobíkům“, že tu s námi jsou a pomáhají nám v této sportovní disciplíně. A samozřejmě výsledkem je nejenom zdravý způsob života a předcházení nemocem, ale i příprava na budoucí povolání, především v bezpečnostních sborech (policistů, hasičů, vojáků, zdravotníků, celníků...) ale i zedníků, tesařů, řidičů a dalších.   Odpovídal prezident klubu HC BBSS, JUDr. Jaroslav Vaněk   Jak se systém VHL měnil v průběhu času? Předpokládám, že se spoustu věcí vyvíjelo za pochodu.   Jak bylo zmíněno výše, VHL začínala se 4 týmy. V následujících sezonách se zapojovalo více a více týmů – jednalo se především o nadšence z okolí Brumova-Bylnice, kdy se chlapi v hospodě domluvili, že do toho půjdou a založí si svůj vlastní tým (tomu odpovídaly i názvy některých týmů, např. Thirsty Team, Drink Team, NOaCO Team).   V průběhu let jsme několikrát upravovali pravidla pro potřeby ligy, ladili jsme, jak nejlépe nastavit herní systém. Dříve byla soutěž rozdělena na základní část a play-off, následně si týmy odhlasovaly systém pouze základní části, kvůli termínům zápasů, které chtějí znát s předstihem. Neustále je co zlepšovat a sami hráči mají možnost navrhovat změny a vylepšení. Naším cílem je, aby hráči byli spokojení a rádi se na stadion do Brumova vraceli. [caption id="attachment_212088" align="alignnone" width="690"] Memoriál Josefa Maňáka[/caption] Liga je rozdělena do několika výkonnostních úrovní. Můžete nám prosím ve stručnosti popsat, jak to funguje a jak velké rozdíly mezi nimi jsou?   Týmy jsou rozděleny do skupin na základě svých výkonů. Již od začátku soutěže byl kladen důraz na to, aby ve VHL hráli především amatérští hráči – tedy chlapi, kteří nikdy dříve nehráli hokej na žádné úrovni a učili se ho sami, často jen na rybníku.   Velkým rušivým elementem jsou bývalí profesionální hráči, u nichž jsou výkonnostní rozdíly oproti amatérům značné – a to i přesto, že někteří z nich jsou výrazně starší. Právě proto byla upravena pravidla tak, aby tito hráči nastupovali především ve skupině „A“, a jejich počet v rámci jednoho utkání byl omezen.   Obecně platí, že tým, který soutěž vyhraje, postupuje do vyšší skupiny. Naopak poslední tým sestupuje do nižší.   Kolik týmů a hráčů se aktuálně účastní soutěže?   V sezoně 2024/2025 se soutěže zúčastnilo 15 týmů rozdělených do dvou skupin – A a B. Celkový počet aktuálně registrovaných hráčů činí 377.   Máte představu, jaký je věkový průměr hráčů? Máte v lize spíše mladší hráče, nebo i veterány?   Věkový průměr hráčů v aktuální sezóně byl 39 let, nejstarší hráč oslavil v únoru 69 let. Každým rokem se věkový průměr hráčů bohužel zvyšuje – nových mladých hráčů příliš nepřibývá a pro týmy je stále obtížnější doplnit své řady. Z tohoto důvodu dochází i ke slučování týmů.   Kolik zápasů se v rámci sezóny odehraje? Jak dlouhá je sezóna?   Sezóna probíhá vždy od prvního víkendu v září do posledního víkendu v březnu, tedy 7 měsíců. Odehraje se cca 24 až 28 herních kol, podle počtu týmů ve skupině. Týmy hrají jeden zápas za víkend (v případě lichého počtu týmů ve skupině má jeden tým volný víkend). V uplynulé sezóně se odehrálo celkem 187 utkání. Liga se hraje od pátečního do nedělního večera, kdy se za víkend odehraje cca 7 utkání (odvíjí se od celkového počtu týmů). [caption id="attachment_212089" align="alignnone" width="690"] Trestná lavice[/caption] Jaké jsou podmínky pro účast v lize? Je otevřená pro nové týmy? Co je potřeba udělat pro přihlášení?   Ano, liga je otevřená pro nové týmy. Novou krev vždy vítáme. Zájemci mohou psát na email vhl@hokejbrumov.cz nebo na můj email andrea@bartlova.cz. Já se jim ozvu a předám všechny potřebné informace a následně se domluvíme na zařazení týmu do konkrétní skupiny. Podmínkou pro účast je respektování Stanov HC BBSS a pravidel VHL.   Funguje mezi týmy rivalita? Které zápasy bývají nejvyhrocenější? Museli jste už řešit nějaké větší roztržky, které byly za hranou?   I když se jedná hlavně o mančafty z Brumova a blízkého okolí, většina hráčů se za ty roky tedy již zná, rivalita mezi některými panuje veliká. VHL je sice amatérská soutěž, ve které jde především o to se zapotit a pobavit, ale již několikrát došlo k šarvátce, kvůli které musel být zápas ukončen předčasně, nebo byli někteří hráči posláni do sprch, aby se uklidnili. Nejvyhrocenější zápasy bývají mezi výkonnostně vyrovnanými týmy, kterým jde ke konci soutěže o body a umístění v tabulce. Nebo pak mezi odvěkými rivaly. Opravdu velkých roztržek však naštěstí moc nebývá, většinou se jedná o chvilkový zkrat jednotlivců, kteří následně dostanou stopku na několik zápasů.   Má VHL nějaké speciální pravidla oproti běžnému hokeji? Například ohledně faulů, sestav apod.?   VHL se primárně řídí pravidly ČSLH, ale má několik vlastních úprav. Například je zakázána hra do těla (podobně jako v ženském hokeji). Pískání zakázaného uvolnění je plně v kompetenci rozhodčího a většinou se nepíská vůbec – klade se důraz na plynulost hry. Týmy mají hodinu a půl na odehrání utkání, takže přestávky mezi třetinami trvají většinou jen minutu a poslední třetina se přibližně pět minut před koncem pronájmu ledu zkracuje dle potřeby na 18. minutu, aby se nemohlo ovlivnit ukončení zápasu časoměřičem.   Zajímavým pravidlem VHL je také to, že pokud zápas skončí remízou, následují samostatné nájezdy. Žádný hráč nesmí jet dvakrát, dokud se nevystřídají všichni hráči týmu – včetně brankáře (ano, i to se už několikrát stalo, sama jsem na časomíře zažila, že opravdu jeli i gólmani). [caption id="attachment_212090" align="alignnone" width="690"] Vítěz sk. B 2024-2025, Thirsty Team[/caption] Jak je to s fanoušky? Chodí na zápasy i diváci?   To záleží na tom, které týmy právě hrají. Některé týmy mají své věrné fanoušky, kteří se chodí dívat pravidelně (většinou jde o členy rodiny, známé nebo kamarády). Důležitým faktorem je termín utkání – na odpolední utkání se přijde podívat více diváků než na zápas, který začíná ve 22 hodin.   Někdy je na tribuně 5 lidí, jindy 20 a někdy tribuna zeje prázdnotou. Od chvíle, kdy se dostavila u stadionu restaurace s proskleným výhledem na led, tak se část fanoušků přesunula do tepla. Pár mančaftů si jednou za rok domluví dopravce a přiveze plný autobus fanoušků, to je potom hukot.   Podělíte se s námi o nějakou kuriózní historku? Věřím, že jich máte spoustu.   Za mě nejkurióznější historka se stala před několika lety, kdy se hrál důležitý zápas ve skupině „A“ o umístění a šlo opravdu o každý bod. Jeden z hráčů, který měl zrovna zraněnou nohu a nemohl svému týmu pomoci na ledě, přišel fandit alespoň na tribunu. Když se situace pro jeho tým ve 3. třetině nevyvíjela dobře, přišel za mnou na časomíru ve stavu, kdy již byl značně posilněn alkoholem. Začal mě přemlouvat, abych upravila skóre a jeho týmu přidala gól. Když jsem se mu vysmála, vytáhl peněženku a začal mi podstrkovat tisícikorunu se slovy „To by mohlo stačit“. Samozřejmě jsem zápas nijak neovlivnila a opilého hráče, který odmítal odejít a snažil se mačkat tlačítka na časomíře, musel doslova vykopnout rozhodčí z boxu… a to měl ještě brusle na nohou.   Ke kuriózním momentům také patří třeba hledání vyražených zubů na ledě – bohužel zranění se nevyhýbá ani hráčům VHL. [caption id="attachment_212091" align="alignnone" width="690"] Tarantule - Francova Lhota[/caption] Jak náročná je organizace takové soutěže po administrativní a logistické stránce?   Během sezony existují různé fáze, kdy je organizace jednodušší a jindy zase složitější. Příprava nové sezony začíná v podstatě již po ukončení aktuální sezony, ale naplno se s přípravami začíná zhruba v červnu. Nejnáročnější je zhruba měsíc před samotným začátkem, kdy většina týmů na poslední chvíli zasílá své soupisky a přihlášky nových hráčů. Každý tým má svého vedoucího, se kterým komunikuji v průběhu celého roku. Nebudu lhát, někdy je domluva s bandou samých chlapů opravdu složitá, kdy na odpověď na jeden e-mail čekám i měsíc a musím některé neustále uhánět. (úsměv)   V srpnu se vytvoří nová sezona na webových stránkách, vloží se soupisky a pro mě začíná ta nejnáročnější část – musí se vytvořit rozpis zápasů. Ten se odvíjí od provozu na zimním stadionu. První se totiž musí udělat rozlosování mistrovských utkání přípravky, žáků, dorostu a mužů. Následně podle volných termínů se doplňuje rozpis ledu zápasy VHL. Týmy mají možnost zaslat své požadavky ohledně termínů, takže někdy je náročnější to vše vymyslet tak, aby byli všichni spokojení. Nejjednodušší by bylo, udělat rozpis na celou sezonu od září do konce března, ale to právě nelze udělat kvůli těm mistrovským utkáním, takže se rozpis tvoří průběžně během sezony. Pokud to jde, tak alespoň na dva měsíce dopředu.   Potom během samotné sezony se vždy musí vkládat výsledky na webové stránky. Už 2 roky fungujeme v rámci VHL online přímo na zápase, kdy hráči i jejich fanoušci mohou sledovat online stav utkání. Já pak během týdne řeším nahlášené nesrovnalosti, popřípadě nějaké stížnosti.   Další náročnou částí je rušení zápasů na poslední chvíli. Někdy se stane, že půlka týmu onemocní nebo z jiného důvodu zruší zápas na poslední chvíli. Potom musíme situaci řešit doslova za pochodu. [caption id="attachment_212092" align="alignnone" width="690"] Vítěz sk. A 2024-2025, HC Lidečko Flames[/caption] Kolik lidí se podílí na organizaci ligy? Je vás dostatek, nebo byste rádi uvítali další dobrovolníky?   Na organizaci ligy se podílí asi 15 osob. Nejpočetnější skupinou jsou časoměřiči a rozhodčí, kterých však není nikdy dost a vždy mezi sebou rádi přivítáme nové posily. Kdo by měl zájem, určitě se může ozvat a přidat se k naší partě!   Kdo financuje ligu jako takovou? Máte i sponzory, nebo si hráči vše hradí sami?   Soutěž si hradí samotné týmy a je na nich, jakým způsobem to provedou. Některé týmy mají domluvené sponzorství s firmami, takže mají např. na dresech jejich loga a firmy jim finančně vypomáhají, ať už nákupem dresů, příspěvkem na výbavu či uhrazením pronájmu ledové plochy. Některé týmy jsou domluvené se svým městem/obcí, které reprezentují a mají od něj finanční dar. Jiní si hradí veškeré náklady sami a skládají se před každým zápasem.   Jaké jsou vaše plány do budoucna?   Do budoucna je naším cílem udržet kvalitu ligy a počet hokejových utkání v sezoně.   Nějaký vzkaz na závěr? Ať už hráčům, nebo těm, kteří o zapojení do ligy uvažují.   Všem našim „hobíkům“ moc děkujeme za všechny roky účasti v lize. Potenciální zájemci, neváhejte se na nás obrátit a kontaktovat nás. Můžeme vám pomoci např. i se zapůjčením výstroje a můžete se zapojit do prima party. Mohou se na nás obrátit i jednotlivci, kteří nemají svůj tým a my se jim snažíme pomoci zařadit se do již fungujícího týmu.   -dř-

Společná příprava vodního díla Vlachovice, které se má stát důležitým zdrojem pitné vody pro Zlínský kraj, je předmětem chystaného memoranda, jehož obsah a podmínky ve středu 23. dubna v Brně projednávali zástupci Ministerstva zemědělství, Povodí Moravy, obcí z okolí budoucí přehrady i Zlínského kraje. Ten na jednání zastupovala radní pro životní prostředí Renata Prchlíková.   „Toto setkání navázalo na jednání z loňského listopadu, kdy výstavbu vlachovické přehrady přijel do našeho kraje osobně řešit ministr zemědělství Marek Výborný. Důležitou součástí chystaného projektu je zajištění kvality vody přitékající do nádrže. Právě proto musí mít obce v povodí nádrže vyřešené nakládání s odpadními vodami a zajištěno jejich čištění. Celkem se jedná o odkanalizování devíti obcí či místních částí,“ připomněla radní Renata Prchlíková.   Návrh trasy páteřní kanalizace v úzké spolupráci s obcemi už Povodí Moravy dokončilo na přelomu let 2023 a 2024. Projekt pro povolení záměru odkanalizování obcí včetně kanalizačních přípojek by měl být hotov do poloviny letošního roku.   Vodárenská nádrž Vlachovice má v budoucnu zajistit spolehlivý zdroj povrchové vody pro zásobování obyvatel Zlínského kraje pitnou vodou. Její celkový objem bude 29,1 milionů m³. Investorem stavby je Povodí Moravy.   -tz-

Zdeněk Škrott pochází ze Vsetína a už od dětství ho zajímalo, jak funguje příroda a živé organismy. Dnes se jako špičkový vědec zabývá tím, co se děje uvnitř lidských buněk – hlavně když v nich něco přestane správně fungovat. Takové chyby totiž často vedou ke vzniku vážných nemocí, jako je rakovina.   Ve své laboratoři v Olomouci se svým týmem zkoumá, jak buňky reagují na různé formy stresu. Díky tomu se snaží najít nové způsoby, jak tyto závažné nemoci lépe odhalit a léčit. Je součástí velkého českého výzkumného projektu SALVAGE, který hledá nové způsoby, jak rakovinu zachytit včas a přesně na ni zacílit léčbu.   Jak se ze zvídavého ogary ze Vsetína stal uznávaný vědec, jehož text publikoval nejprestižnější vědecký časopis na světě? O tom všem se dočtete v rozhovoru pro RegionValassko.cz.   Když jsem si o Vás četl, přiznám se, že tak složité texty plné odborných termínů jsem dlouho neviděl. Proto se zeptám úplně prostě – Co vlastně děláte? Jak byste to vysvětlil někomu, kdo o tom nikdy neslyšel?   Jsem buněčný biolog. Oblastí mého zájmu je tedy buňka, zejména v kontextu některých onemocnění, hlavně rakoviny. Můžeme si představit, že každá buňka v našem těle je jako malá továrna – a v ní se pořád něco vyrábí, opravuje a likviduje. Já se zabývám tím, co se stane, když se v té továrně něco pokazí – třeba když se poškodí bílkoviny, které mají v buňce nějakou funkci. Pokud se tyto poškozené bílkoviny hromadí, může to buňku zahltit, narušit její funkce, a právě to bývá jeden z problémů při rakovině nebo třeba neurodegenerativních onemocněních. My se snažíme zjistit, jak buňka pozná, že je něco špatně, jak na to reaguje, a jak bychom jí mohli s tím bojem pomoci, například u neurodegenerativních nemocí. Nebo naopak v případě nádorových buněk, jak jít ten boj ještě více ztížit, a tak způsobit jejich zánik.   Proč jste si vybral právě tuto práci? Bavilo Vás už jako dítě něco podobného?   Už od mala jsem byl v rodině veden k zájmu o živou přírodu. Jak jsem vyrůstal, zájem o zvířata a rostliny byl postupně nahrazen touhou podívat se hlouběji tam, kde už lidské oko nestačí.  Byl jsem spíše zvídavý pozorovatel – chtěl jsem vědět, jak živé věci fungují. Abych mohl porozumět procesům, které se skrývají „pod pokličkou“, bylo nutné vniknout do světa buněk a jednotlivých molekul. Studium buněčné a molekulární biologie tedy bylo jasnou volbou.   Vyrůstal jste na Vsetíně, kde jste také chodil na Masarykovo gymnáziu. Jak vzpomínáte na toto období a jak Vás formovalo v pozdější kariérní dráze?   Na Vsetín a na Masarykovo gymnázium mám úžasné vzpomínky, ke kterým se moc rád vracím. Byla to doba, kdy jsem se začal formovat jako člověk, ale i jako budoucí vědec. Masarykovo gymnázium mi dalo skvělý základ, nejen znalostní, ale hlavně lidský. Měl jsem výborné učitele, kteří mě motivovali a podporovali v tom, co mě bavilo.   Jak si můžu představit Váš běžný den v práci?   Někdy je to pipetování a sedění za mikroskopem v laboratoři od rána do večera, jindy celý den sedím u počítače a analyzuju data nebo píšu články a granty. Někdy řeším věci s týmem, jindy zase vedu studenty. V laboratoři pracujeme s buňkami, které pěstujeme ve speciálních podmínkách, poškozujeme je různými způsoby – třeba pomocí laseru – a sledujeme, jak reagují. Je to takový mix tiché práce, přemýšlení, techniky, někdy i improvizace, a hlavně kreativity.   Mohl byste nám přiblížit hlavní cíle projektu SALVAGE a jakou roli v něm hraje Váš výzkumný tým?   Projekt SALVAGE je velký národní projekt sdružující vícero výzkumných organizací, který se snaží najít nové možnosti, jak rakovinu zachytit včas, a jak ji přesněji cílit pomocí personalizované léčby. Naše laboratoř v tomto projektu zkoumá, jak přednádorové a nádorové buňky reagují na stres – například na poškození bílkovin nebo DNA – a jak bychom mohli tuto slabinu využít k jejich zničení. Jsem vedoucím jednoho z pracovních balíčků, což znamená, že řídím výzkumnou část projektu, spolupracuji s kolegy z dalších institucí a koordinuji celý tok dat a výsledků.   Jakým způsobem takové výzkumy přispívají k včasné detekci a prevenci nádorových onemocnění?   Každý typ nádoru má své slabiny. Když pochopíme, jak přesně buňka reaguje na určitý druh stresu, můžeme toho využít k tomu, abychom rakovinné buňky odhalili dříve nebo na ně lépe cílili léčbu. Navíc se ukazuje, že určité stresové dráhy jsou aktivní ještě dříve, než nádor začne růst – což by nám mohlo pomoci i s účinnější prevencí.   Jak jsme daleko v oblasti prevence rakoviny a jaké jsou Vaše další výzkumné plány? Podaří se nám rakovinu někdy zcela vymýtit?   Rakovina je nesmírně složitá nemoc, nebo spíš velmi heterogenní skupina onemocnění. Některé typy už umí moderní terapie velmi dobře léčit, jiné jsou stále těžce uchopitelné. Zejména v tomto případě hraje prevence a včasná detekce obrovskou roli – zdravý životní styl, pravidelné kontroly, očkování. Ale úplné vymýcení rakoviny není v tuto chvíli na pořadu dne. Je to onemocnění příliš těsně spjaté s našimi geny. Jak se nám podařilo z velké části potlačit infekční onemocnění a dožíváme se většího věku, bude rakovinných onemocnění spíše přibývat. Co by mohlo být realistickým cílem, je technicky jednoduchá včasná detekce rakoviny i u nepříznakových pacientů, kdy je onemocnění lehčeji řešitelné. A pak následně identifikace účinné léčby, která by pacientům nabídla udržení kvality života s dobrou prognózou.   Hraje ve Vaší práci nějakou roli nástup umělé inteligence?   Ano, samozřejmě. Jako snad ve všech oblastech lidského života, i ve vědě nástup umělé inteligence představuje novou kapitolu. AI nám například pomáhá s analýzou komplikovaných mikroskopických dat. A do budoucna se určitě její role ještě výrazně zvětší.   Jak vnímáte podporu vědy a vzdělávání v našem regionu? Vidíte zde potenciál ke zlepšení v rámci rozvoje mladých talentů v oblasti vědy?   Myslím, že školství a vzdělání tu máme na velmi dobré úrovni. Je zde celá řada programů, jak mladým lidem ukázat kouzla vědy a nadchnout je pro vědu. Samozřejmě potenciál pro zlepšení tu určitě je, například užší propojení mezi vědou a školami, mezi výzkumem a průmyslem, mezi výzkumníky a veřejností.   Můžete se podělit o nějaký moment nebo objev ve Vaší kariéře, na který jste obzvláště hrdý?   Jednoznačně největší milník byl, když vyšel náš článek v časopise Nature – asi nejprestižnějším vědeckém časopise na světě. Byl to výsledek mnohaleté práce, která začala ještě během mého studia. Tento objev ukázal, že i staré, levné a bezpečné léky mohou mít naprosto nový potenciál – a inspiroval spoustu dalších výzkumů po celém světě. Pro mě osobně to znamenalo potvrzení toho, že i z regionální laboratoře v Olomouci může vzejít světově významný výzkum. Ale zároveň to byl i začátek – ne cíl. Od té doby se snažím jít dál. Pochopit ten mechanismus ještě lépe, najít další látky, které ho ovlivní, a hlavně – přiblížit se k tomu, aby to jednou skutečně pomáhalo pacientům.   Téma, kterému se věnujete, je velmi vážné. Přesto, je Vaše práce také někdy zábavná?   Věda může být nesmírně zábavná – a měla by být. Lidé si někdy myslí, že v laboratoři se jen vážně soustředíme a tváříme se důležitě. Ale věda je ve skutečnosti plná překvapení, objevování, malých radostí i nečekaných situací. Často musíte být kreativní, improvizovat, zkoušet nové nápady. A když to někdy nejde podle plánu, humor a nadhled jsou součástí laboratoře stejně jako pipety a centrifugy. Bez radosti a lehkosti by to člověk dlouhodobě dělat nemohl.   Jakým způsobem se vyrovnáváte s neúspěchy nebo nezdary ve výzkumu a co Vás motivuje pokračovat dál?   Neúspěch je můj denní chleba. Máte neúspěchy například technického rázu, kdy třeba vyvíjíte novou techniku, tam je nutné prostě zatnout zuby a tvrdě pracovat, dokud všechny problémy nepřekonáte. Pak jsou ale taky jiné nezdary, kde máme třeba nějakou vědeckou hypotézu – představu, jak by něco mělo být, ale pak uděláme experiment, a ono se ukáže, že to tak vůbec není. Právě v těchto chvílích člověk musí opustit svoje představy, napnout mysl, a hledat správnou odpověď. Cesta dlážděná nezdary dovede pozorného vědce k těm nejlepším objevům. A právě v tu chvíli si můžu říct: „Dělám dobrou vědu.“   -dř-

V letošním roce si připomínáme jubilejní 80. výročí konce druhé světové války. Město Vsetín spolu s dalšími místním organizacemi u této příležitosti připravilo na úvod května třídenní oslavy s pestrým programem. Jejich vrchol je naplánován na neděli 4. května, tedy na den přesně osmdesát let od chvíle, co byl Vsetín osvobozen od německých okupačních vojsk.   „V současné době je bezpečnostní situace ve světě velmi nestabilní a nevyzpytatelná. Na mnoha místech války probíhají, jinde hrozí. O to více si je třeba vážit toho, že na našem území uplynulo od posledního válečného konfliktu už osm desetiletí a takto dlouhou dobu tedy můžeme žít v míru. Mír ale není samozřejmostí. Proto je také nutno si připomínat hrůzy války, které před více než osmdesáti lety prožívali naši předkové a zasazovat tyto události do obrazu reality. Proto jsme připravili třídenní program, jehož součástí je řada aktivit připomínajících průběh a závěr druhé světové války nejen ve Vsetíně,“ uvedl starosta Jiří Čunek (KDU-ČSL).   V pátek 2. a v sobotu 3. května budou oslavy probíhat v Domě kultury, kde se můžete těšit na dvě tematické výstavy a také dvoudenní mezinárodní konferenci k 80. výročí ukončení druhé světové války v Evropě a osvobození Československa. „Cílem je soustředit se na méně známé skutečnosti osvobozovacích bojů a také na realitu války. Proto se také přednášky zaměří na to, kdo válku financoval a komu tyto prostředky musely být hrazeny. Mnoho našich občanů si myslí, že osvobození Československa bylo kromě obětí na životech zadarmo. Ne. Stejně jako ostatní státy jsme vše museli dlouho splácet. Pozornost bude věnována také úloze rumunské armády v osvobozování Československa, chaosu v závěru války, euforii osvobození i každodenním starostem občanů. Nebude chybět ani umělecký a mediální obraz odboje a závěru války v průběhu času,“ přiblížil starosta Čunek.     Hlavní část programu oslav je plánována na neděli 4. května. Na náměstí Svobody se uskuteční od 11 hodin pietní akt, v Panské zahradě budou moci zájemci zhlédnout dynamické ukázky bojů s použitím zbraní a techniky. Na zámku a ve výstavní síni radnice budou v tento den zahájeny další tematické výstavy, kino Vatra promítne válečné filmy a program oslav ukončí v Domě kultury koncert Spirituál kvartetu.  

Program:

Občané Vizovic mají v těchto dnech možnost vidět v ulicích města novou techniku určenou pro úklid ulic. Technické služby města Vizovice (TSMV) totiž rozšířily vybavení svého traktoru o další nástavbu, a to o čelní zametač, který bude primárně využíván pro úklid komunikací, parkovišť a odstavných ploch ve Vizovicích. V zimní sezoně pak může být využít i k odmetání sněhu.   Oproti stávajícímu stroji HAKO, který je určen především k úklidu chodníků, má nová technika větší záběr zametacího kartáče a větší kapacitu zásobníku na smetky. Součástí zařízení je i kropicí systém s nádrží na 175 litrů vody, jehož používání snižuje prašnost při zametání. „Tato nadstavba umožní rychlejší úklid městských komunikací zejména po zimě, kdy je z nich potřeba odstranit mnoho tun posypového materiálu,“ uvedl místostarosta David Mazůrek, do jehož gesce činnost TSMV spadá.   [gallery ids="211798,211799,211800"] Nová technika pro úklid ulic ve Vizovicích. Foto: město Vizovice   Stávající zametací stroj HAKO bude i nadále využíván k úklidu chodníků. „Naším záměrem ale je, že jej osadíme agresivním kartáčem, který rozruší vrstvy nečistot usazených na krajnici vozovky a vytrhá travní porosty u obrubníků. Následovat jej pak bude právě traktor s čelním zametačem, který tyto nečistoty uklidí,“ přiblížil další plány ředitel TSMV Jan Jordán, podle něhož to však bude možné až poté, co získá obsluha nového stroje dostatečnou praxi.   Pořízení čelního zametače přišlo na 182 tisíc korun.   -tz-

Tři roky tvrdé dřiny, odříkání, stovky hodin tréninků, víkendy na závodních drahách po celé České republice i v zahraničí. K tomu studium, škola, zájmové kroužky a samozřejmě i umění vypnout a odpočívat. To všechno museli dokázat sourozenci Michal a Marie Pavelkovi z Velkých Karlovic, aby si získali důvěru silného sponzora natolik, že jako jediní ve své věkové kategorii mohli podepsat smlouvy s jedním z největších výrobců hasičských obleků v republice, s firmou DEVA.   Než si vůbec dovolili oslovit případné sponzory, měli za sebou sourozenci více než šedesát pódiových umístění. Rozhodně tedy nepřišli žádat o sponzorství s prázdnýma rukama. Přesto se jednalo o trnitou cestu a těžká vyjednávání nejen s dnešním sponzorem. Jak zpětně hodnotí magistra Dagmar Kovalová, manažerka firmy Deva pro Belgii, Estonsko, Slovinsko, Omán a další země, která od počátku vedla s rodiči a mladými hasičskými nadějemi veškerá jednání, nebylo to ani pro firmu jednoduché rozhodování. Michal a Marie Pavelkovi jsou opravdu jejich prvními náctiletými partnery v oblasti hasičského sportu. Takže v době, kdy firma Deva podporuje české hasiče mezinárodního a světového věhlasu, to byla svým způsobem sázka na nejistotu, protože v tak mladém věku ani samotní rodiče nemohli zaručit, zda to jejich děti po roce nevzdají a nevrhnou se na úplně jiné zájmy.   [gallery columns="4" ids="211653,211654,211655,211656"] Sourozenci Michal a Marie Pavelkovi získali silného sponzora. Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE   Proto veškeré sbližování, získávání oboustranné důvěry, trvalo přibližně již uvedené tři roky, než obě strany zasedly k podpisu důležitých smluv na roky 2025 – 2026. Mladí hasiči Michal a Marie měli velkou oporu ve svém tatínkovi, který je rovněž úspěšným manažerem nadnárodní firmy. Takže obě strany měly podobná zastoupení, aby mohli sladit své nároky a požadavky. Na průběh podpisu smluv a celé návštěvy se můžete podívat v krátké fotogalerii.   To nejdůležitější, co zatím sourozenci Pavelkovi mimo jiné získali, jsou hasičské obleky pro soutěže TFA. Ten úplně, ale naprosto úplně nejnovější v celé republice, novinku 2025 jako první získal Michal Pavelka. Jedná se o ultralehký zásahový oblek VALOR dle EN 469, třída 2. Pro hasičské znalce uvádíme, že materiálová skladba má cca 500g/m². Samozřejmě sportovní varianta je uzpůsobena tak, aby zajistila maximální komfort pro soutěžícího. Na ergonomii obleku se podíleli svými požadavky nejlepší sportovci v oblasti hasičského sportu. Marie Pavelková bude nyní soutěžit v obleku Deva RED FOX. K tomu ještě z důležité výstroje získali zásahovou a sportovní obuv HAIX. [caption id="attachment_211657" align="alignnone" width="690"] Sourozenci Michal a Marie Pavelkovi. Foto: Radomír Dolanský[/caption] Michal a Marie Pavelkovi i se svým trenérem a otcem v jedné osobě, si pak mohli prohlédnout provoz, kde se vyrábí zakázky firmy Deva, kde se právě realizovala zahraniční zakázka. Mohli vidět práci speciálních šiček, které ručně vytvoří úplně celý vzorový oblek, podle kterého se teprve následně připravuje strojová sériová výroba zakázky. U jednotlivých výrobních pozic zjišťovali, jaké materiály mají v oblecích.   Takže nyní už jen stačí, aby Michal a Marie Pavelkovi co nejčastěji obsazovali místa na bedně a tím podnítili radost sponzora k ještě větší podpoře, což je vlastně základ spolupráce sportovců a firem.   text a foto: Radomír Dolanský

Navrhnout infrastrukturu pro provoz ekologických vozidel a posoudit možnosti jejich začlenění do dopravního systému od roku 2030 je cílem koncepce, který chystá Zlínský kraj ve spolupráci s firmami SOLAR GLOBAL a PKV BUILD. Vedení kraje chce například v budoucnu do veřejné dopravy nasadit několik vozů na vodíkový pohon, který je ekologický a do budoucna by měl mít výhody i oproti elektromobilům. Deklaraci o spolupráci na projektu představitelé všech tří stran podepsali v Napajedlích.   „Chceme být inovátorem v oblasti veřejné dopravy, nabídnout obyvatelům kraje komfortní a ekologicky šetrnou přepravu a zároveň snižovat uhlíkovou stopu,“ řekl statutární náměstek hejtmana Radek Doležel, odpovědný za oblast dopravy, a dále doplnil: „Rádi bychom proto v budoucnu v rámci Integrované dopravy Zlínského kraje nasadili několik vodíkových autobusů, abychom zjistili, jak v praxi fungují a jestli je pro nás jejich provoz zajímavý.“ Podle náměstka Doležela má tekutý vodík jako pohon výhody oproti elektřině. Jednak je jeho natankování rychlejší než dobíjení, navíc je jednodušší vybudování potřebné infrastruktury.     Právě na klíčové prvky infrastruktury má být připravovaný projekt zaměřen. Ať už jde o vodíkové plnicí stanice, síť nabíjecích stanic pro veřejnou dopravu či využití obnovitelných zdrojů energie na území kraje. Součástí strategie je také analýza vhodných dopravních linek pro nasazení nízkoemisních vozidel. Firmy by měly během letošního roku dodat informace o tom, kterých linek by se to mohlo týkat, jaké jsou náklady na spotřebu nebo jaké jsou možnosti dotací a další. Tato fakta chce pak kraj zohlednit při zadání výběrového řízení na nové autobusové dopravce pro období let 2030–2040.   Společnost SOLAR GLOBAL působí v oblastech výstavby fotovoltaických zdrojů a bateriových systémů. Je lídrem v oblasti zelené energetiky v České republice, v roce 2023 uvedla ve svém sídle v Napajedlích do provozu první elektrolyzér na výrobu zeleného vodíku v České republice. Elektrolyzér s příkonem 230 kW, který je poháněn energií z fotovoltaické elektrárny umístěné přímo v areálu společnosti, dokáže vyrobit až 8 000 kg zeleného vodíku ročně. Tento bezemisní vodík se stane klíčovou součástí dlouhodobé akumulace energie z obnovitelných zdrojů a nalezne uplatnění zejména v průmyslu a čisté dopravě.   [gallery columns="5" ids="211617,211618,211619,211614,211616"] Podepsání deklarace o spolupráci mezi Zlínským krajem a firmami SOLAR GLOBAL a PKV BUILD   „SOLAR GLOBAL byl a nadále bude průkopníkem inovativních řešení moderní energetiky s důrazem na minimalizaci dopadů na zdravé životní prostředí. Jsme proto rádi, že právě ve Zlínském kraji, kde má naše společnost své kořeny, se můžeme podílet na projektu nízkoemisní hromadné dopravy,“ uvedl Vítězslav Skopal, předseda představenstva SOLAR GLOBAL.   PKV BUILD je energeticko-poradenská společnost, která se zabývá navrhováním energetických strategií a řešeními vedoucími k úsporám. Zaměřuje se na audity, zpracování energetických dokumentů, přípravu investičních projektů a chytré financování, které pomáhá realizovat udržitelné energetické iniciativy. „Efektivní energetická transformace nezačíná tím, že si pořídíte fotovoltaiku nebo vyměníte okna. Začíná tím, že víte, kam město nebo kraj směřuje. Jsme rádi, že díky našemu know-how teď můžeme pomoci i se směřováním Zlínského kraje, který se rozhodl jít příkladem,“ uvedl Jiří Pech, CEO PKV.   https://youtu.be/qi472DCLuns?si=fgL6sgPEa9djZLUn   -tz-

Do celorepublikové dopravně bezpečnostní akce, která se i ve Zlínském kraji uskutečnila během prodlouženého velikonočního víkendu, se aktivně zapojilo několik desítek policistů. Ti postupně zkontrolovali více než 2100 vozidel a odhalili při tom 259 dopravních přestupků. Mezi ty kuriórní patří například odhalení řidiče v podnapilém stavu, který řídil a opět nadýchal hned druhý den.   Dvaapadesátiletého cizince (cizinec má u nás platné povolení k pobytu) ve vozidle Volkswagen zastavili policisté z Fryštáku v Kašavě v neděli po dvacáté hodině. „O tom, že je pod vlivem alkoholu, nebylo pochyb. Nadýchal 2,5 promile alkoholu. Policisté mu další jízdu zakázali. Tvrdil, že vypil pouze dvě piva. Hned následující ráno, v pondělí 35 minut po sedmé hodině ho ve stejné obci, ale tentokrát ve vozidle Peugeot, zastavili policisté Dopravního inspektorátu ze Zlína. Nadýchal více než jednu promile alkoholu a vysvětlil, že přechozí večer vypil několik piv. Policisté mu opět zakázali další jízdu,“ popsala mluvčí policistů Monika Kozumplíková.   Stejný řidič řídil vozidlo s téměř třemi promile alkoholu v krvi již před třemi lety. Tehdy mu soud uložil trest zákazu řízení motorových vozidel na následujících 34 měsíců. Tento trest ovšem porušil a před jeho vypršením řídil vozidlo, i když to měl soudem zakázáno. Policisté ho proto před rokem obvinili ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání.   Cizinec je nyní podezřelý ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky, za což mu hrozí trest odnětí svobody až na jeden rok, zákaz řízení motorových vozidel nebo peněžitý trest.  

 V obci 93 km/h. Policisté během Velikonoic odhalili více než 250 přestupků

Pietními akty, přednáškami, výstavou fotografií i programem pro školy si ve Valašských Kloboukách připomeneme události, které před osmdesáti lety provázely ukončení druhé světové války. Město bylo osvobozeno rumunskými vojsky 2. května, a proto budou hlavní okamžiky směřovány k tomuto datu. Uskuteční se pietní akt u Památníku československé vzájemnosti, u Kamenů zmizelých uctíme památku židovských obyvatel, kteří zahynuli v koncentračních táborech, a večer proběhne na ulici 2. května happening Světlo osvobození. Na tyto i další události z bohatého programu jsou všichni občané srdečně zváni.   „Pro náš valašský kraj byly poslední týdny a dny druhé světové války těmi nejtragičtějšími. Zatímco armáda osvoboditelů už byla takřka na dohled, válečné události přinášely velké krveprolití. Valašské Klobouky byly bombardovány, došlo k tragédiím na vypálené Ploštině nebo na Vařákových pasekách, k popravě v Březině. To jsou osudné chvíle, na které nesmíme nikdy zapomenout,“ uvedl Josef Bělaška, starosta města Valašské Klobouky.  „Aby nezůstalo jen u ohlížení za historií, zařadili jsme do programu oslav i několik vzdělávacích aktivit, kterými chceme přiblížit toto téma školní mládeži,“ dodal.     První připomínka tragických událostí z konce druhé světové války proběhla už 9. března, kdy byla sloužena bohoslužba za oběti bombardování v ulici Soukenická. Na úterý 22. dubna pak připadne 80. výročí tragické smrti třinácti mladých mužů a chlapců, které nacisté zastřelili v Březině. Představitelé města jejich památku uctí u tamního památníku a také na místním hřbitově.  

Československá obec legionářská - výstava II. světová válka na Valašskokloboucku

Výstava dobových fotografií ke konci druhé světové války ve Valašských Kloboukách

Speciální přednáška z cyklu Klobucké historické univerzity

Hlavní část programu v pátek 2. května 2025

80 vteřin ticha

Pochod osvobození z Valašských Klobouk na Požár a pietní akt ve Smolině

Tragická dopravní nehoda v Brumově-Bylnici, při níž zemřel mladý člověk zasáhla celé Bojkovicko. Právě odtud pocházel pětatřicetiletý cyklista, kterého na kruhovém objezdu srazil řidič stříbrného Fordu Focus. I přes veškerou snahu svědků nehody, hasičů a záchranářů cyklista na místě zraněním podlehl.   „Navždy nás opustil náš drahý kamarád, talentovaný zpěvák a vášnivý cyklista. Zemřel tragicky při dopravní nehodě. Tato zpráva nás všechny zasáhla zcela nečekaně a bolestivě. Byl to člověk plný energie, radosti a laskavosti, který rozdával úsměv, ať už na pódiu nebo v sedle kola. Jeho hlas a přítomnost nám budou chybět. Kdo by chtěl uctít jeho památku, může zapálit svíčku nebo položit květinu na pietním místě na Tillichově náměstí. Upřímnou soustrast celé rodině. Navždy zůstaneš v našich srdcích,“ uvedl na svém facebookém profilu starosta Bojkovic Petr Viceník.   [gallery columns="4" ids="211524,211523"] Pieta v Bojkovicích. Zdroj foto: starosta Bojkovic   Z oficiálních zdrojů zatím víme jen to, že dechová zkouška dvaatřicetilétého řidiče automobilu byla negativní.   https://www.regionvalassko.cz/v-brumove-bylnici-zemrel-po-stretu-s-autem-cyklista/   Podle místních byl řidič cizinec, velkou rychlostí vjel na kruhový objezd v protisměru, kde došlo k tragické srážce. Po nehodě se navíc podle svědků snažil ujet, v čemž mu zabránili místní občané. Nehodu stále vyšetřují zlínští kriminalisté a dopravní policisté, na oficiální závěr si tak budeme ještě muset počkat.   -red-