V Ústí si hráli na indiány a kovboje víc dospělí než děcka

Vinnetou, Old Shatterhand, Sam Hawkens, celá indiánská vesnice a westernové městečko, prostě všechno, co většině dětí dnes již máloco říká. Naopak dospělí pořadatelé se ocitli v dobách svého dětství, a tak byla otázka, pro které děti to v Ústí u Vsetína byl vlastně dětský den?

Na svahu, kde by si indiáni nikdy vesnici nepostavili, stála indiánská vesnice. Stálo zde několik teepee a rudé tváře se těšily na bílé tváře, protože tento den byl dnem přátelství. Alespoň pro ty, kteří nebyli přivázaní ke kůlům. Na začátku stezky poznání si návštěvníci vyzvedli kartu všech disciplín, které je čekaly, a vydali se na cestu. Zde je vítal rozcestník. Jedna šipka s nápisem Ústíjové směřovala k indiánské vesnici a druhá Baňa City, k westernovému městečku. Tam se místní často ukrývají i v dobách, kdy si chtějí odpočinout od civilizace. Všechna tato báječná zastavení a nadšení desítek dětí můžete zhlédnout ve fotogalerii, která je součástí tohoto článku.

Ústíjové si připravili pro děti hromady speciálních disciplín. Ale ještě než se návštěvníci dostali k vesnici, nabízeli zde pasáci krav možnost naučit se jejich světoznámé umění, chytání krav do lasa. Pasáci krav asi nezní tak vznešeně, tak zůstaneme u původního westernového názvu kovbojové. Zde si těžkou disciplínu zkoušeli často i rodiče, aby zjistili, že kovbojové z nich povětšině nebudou.

Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

U velkého stromu Ústijové přivázali bojovníky lany, aby nemohli utéci před bojem, a ti se pak naháněli s molitanovými tomahawky, aby byli dobře vytrénovaní na bitvu u Little Bighornu. A kdo zná historii Divokého Západu ví, že tento trénink se jim vyplatil. Hned za touto disciplínou čekala děti náročná výcviková dráha. Musely se vyšvihnout na dřevěné koně a odcválat co nejrychleji slalom mezi keři. Seskočit z koně a šulibečkami se sválet až k základnímu indiánskému umění, plazením plížením vpřed pod napnutými lany. Takto se v minulosti stávali specialisty pro boj ve vysoké trávě. Pokud jim do cesty nevlezli bizoni. Pak museli rychle vyskočit, popadnout tomahawk a na desperátech přivázaných u kůlů museli cvičit útok za rychlého běhu. Pak honem hop na koně a do cíle. Asi nejnáročnější část výcviku byla hned na začátku, kdy mnohé děti nevěděly, co znamená slovo šulibečky a indiánská squaw jim musela předvádět cvik podobně jako ježibaba z perníkové chaloupky sedání na lopatu.

Odpočinout si pak mohly děti u lovu ryb, kde větší lovily na háček, menší na magnet. Dále si mohly vyrobit indiánské náramky nebo náhrdelníky a dokonce i vlastní čelenky. Trochu opodál u lesa čekala na děti indiánská kapela, kde skryti ve stínu stromů mlsaly bledé tváře s indiány ohnivou vodu. V indiánské vesnici samozřejmě nemohli chybět koně. Nebyli to sice vyhlášení mustangové, ale i tak se děti moc rády svezly. Z Hovězí s nimi přijeli Bednárikovi, kteří pro zájemce pořádají také jízdy krajinou nebo vyjížďky s bryčkou. Nemohli chybět myslivci z Ústí, kteří obsluhovali vzduchovkovou střelnici, kde se také určitě nenudili. A co nemohlo chybět mezi indiány? Přece střelba lukem na cíl. Střílelo se na medvědy a na lišku a podle fotografií neodolal mnohý dospělý.

Foto: Radomír Dolanský. Celá fotogalerie ZDE

Cestou do Baňa City jste narazili ještě na místo, kde se rýžovalo zlato, což je v těchto dnech obzvlášť výnosná brigáda. A pak již honem po schodech do westernového městečka. Hned při vstupu musely děti z hromady klíčů vybrat ty správné, aby se dostaly k vězněným lumpům, jejichž podobizny byly vyvěšeny hned vedle šatlavy. Znavení a žízniví mohli navštívit saloon, odkud se ozývala country muzika hrána opravdovými živými muzikanty, nebo se nasytit u místních žen z městečka. Na děti čekaly i špekáčky a jiné odměny. Na druhé straně náměstíčka se hrál tvrdý hazard ve skořápkách a skrytá v lese čekala závěrečná, ale dobrodružná disciplína, vrhání nožů a sekyrek na terče. Opravdových nožů a sekyrek, které se opravdu zabodávaly do dřevěných terčů.

Obec Ústí si rok co rok dá tu práci, aby si originálním nápadem přidala nelehkou práci, připravit pro děti k svátku opravdu něco netradičního. Jak můžete vidět na fotografiích, kolik vyrobili figurín indiánů i desperátů, které doplňovaly obraz běžného života vesnice s trochou dobrodružné nadsázky jako z knih Karla Maye. Neopomenuli desítky maličkostí, které vytvořily celkový úžasný dojem skutečné scény.

V jednom má obec Ústí obrovskou výhodu a vzácnost nade vše. Nejen, že má aktivní členy v jednotlivých složkách, sportovců, hasičů, myslivců, sokolů a dalších, ale mají řadu občanů, kteří se rádi do těchto akcí zapojují, aby, třeba jako v tomto případě, udělali radost dětem. Je to opravdu věkový průřez pomocníků od školáků přes studenty po mladé lidi, maminky a tatínky, i ty s již dospělými dětmi a samozřejmě hojně těch, kteří mají vnoučata. V dnešní době, kdy lidé jen natahují ruku a chtějí zaplatit už jen proto, že tu ruku natáhli, je mít takové lidi kolem sebe neskutečným bohatstvím, které nelze nahradit ničím. Určitě všem patří velký dík.

text a foto: Radomír Dolanský