Za letošní úrodu poděkovali Valaši v Horní Lidči
„Bože nás, požehnaj, šecko nám dobré daj, daj zdraví, daj chleba, šak nám vjec netřeba…“
Modlitební písnička, která zazněla při obřadním předávání dožínkového věnce hospodářům, vystihla to, v jakém duchu probíhala třetí srpnová neděle v Horní Lidči. Vděčnost, setkání, vzpomínání a zamyšlení nad tím, co máme – a jak se tu máme vlastně dobře. To všechno se propojilo na všech místech, na nichž se dožínky slavily.
Už slavnostní dožínková mše, kterou s Lidčany, Střelňany, Lidečkovjany a všemi ostatními přítomnými oslavili i chorvatští křesťané, byla předzvěstí toho, jak se dožínky tento rok vydaří. Letos totiž na dožínky přišlo největší množství krojovaných, než tomu bylo v předchozích letech – a o to víc se všichni vžili do dožínkové vděčnosti.
Jinak tomu nebylo ani při setkání u obrázku Panny Marie nad Horní Lidčí, kam se vydal dlouhý zástup krojovaných i nekrojovaných, zdejších i řady dalších, kteří na dožínky přišli nebo přijeli z okolních, ale i vzdálenějších míst. U Panny Marie Ustavičné pomoci všichni společně s chasou prosili, děkovali a zpívali Panně Marii – a my jsme byli moc rádi za to, že takovou spoustu lidí neodradilo ani horko, které nás po zataženém dopoledni trochu překvapilo.
Průvod, jenž měl podle našich odhadů přibližně tři sta lidí, se potom v čele s chasou vydal na pole. Tam si chasa, která dožínala poslední kousek pole kosáky, aby se každé vzácné zrníčko nevymlátilo už na poli, u poslední práce zpívala písničky z 19. století, ale připomněla také modlitby, které byly součástí dožínkových dnů. Poprvé za poslední léta, kdy se dožínky v Lidči, Lidečku a Střelné konají, v Lidči ženci udělali z posledního obilí babu, poslední snop – a důkaz o velikosti úrody. Ten v obřadním průvodu přinesli hospodářům společně s dožínkovým věncem, na poli uvitém a na hlavě neseném.
Na myslivecké chatě, kde dožatá u gazdy pana Many a gazděnky paní Manové probíhala, na průvod čekali další lidé. I oni se nakonec stali součástí dožaté, která se letos netýkala pouze dožínkového programu, ale všichni přítomní si ji opravdu mohli prožít. A to nejen díky typickým dožínkovým pokrmům, mezi nimiž byl zašmúraný regiment, podlesníky, kyselica nebo zemáky na lúpačku, ale i díky tomu, že se setkali se známými a všichni společně do večera poseděli u jednoho stolu. To, že se tentokrát stali součástí dožaté i přítomní, potvrdil i moment, kdy se při modlitbě chasy s hospodáři postavila spontánně většina těch, kteří do té doby byli pouze diváky.
Dožínky v Lidči se letos opravdu vydařily – a to nejen díky chase, podpoře obce, muzikantům z cimbálové i dechové muziky, počasí nebo všem, kteří se podíleli na jejich průběhu. Vydařily se především díky atmosféře, kterou vytvořili společně všichni přítomní. Doufáme, že se tato atmosféra z Lidče předá společně s dožínkovou štafetou, která se příští rok přesune do Lidečka.
Tak snad se za rok uvidíme všichni tam!
Sára Matůšová