Dávám se asi radši na poezii.   Prý jsem byl tento týden v úterý postrádán  :-) Což o to, moje absence nebyla výjimkou, 4900 dalších Klobučanů, Mirošovjanů, Smoliňanů  a Lipiňanů na Veřejné fórum 2026 nedorazilo také. Nic složitého, měl jsem pracovní schůzku s klienty, sic facebookové lajky zatím vyváženou a na nanasycené mastné kyseliny bohatou stravu nenahradí.   Úplně bez obalu. Na fóru jsem byl už několikrát a nemám potřebu chodit tam znovu. Vzhledem k tomu, jak probíhá a jaké jsou pak výsledky, považuji tuhle akci za, pro někoho, příjemné setkání s přáteli a spolupracovníky, ale bez valného významu pro chod města. Pokud mám na něco názor a považuji danou věc za problém, nemám potřebu ji tlačit systémem nějakých veřejných fór, prostě to pustím do světa cestami 21. století přímo a co nejvíc lidem.   Můžu psát nějaké články na facebook, ono si je pak dost lidí přečte, mluví se o nich...   nebo někomu takovému pošlu námět, on o něm pak napíše, mluví se o tom...   nebo to napíšu zastupitelům...   těch způsobů je hodně :-)   Ve zkratce průběh fóra pro ty, co tam nikdy nebyli:   Od jednotlivých pracovních stolů s různými tématy (územní rozvoj, doprava, sociální problematika) vzejde někdy 5, někdy 15 možných nesouměřitelných témat (jako třeba stavba dálnice do Příkaz vs. značka zákazu vjezdu do průjezdu). K těmto tématům má každý u všech stolů možnost hlasovat o prioritách. Od každého stolu se vyberou, tuším, 2 s nejvíce hlasy.   Pak se těchto cca 15 – 20 námětů napíše na velké plakáty jako 20 nejpalčivějších problémů města (opět –  klidně jedna značka vs. miliardový projekt zcela mimo gesci města)  a ke každému dostane každý v sále, myslím,  5 barevných samolepek, které může libovolně rozdělit a nalepit k 1-5 důležitým tématům (Pozor, rok 2026(!), lístečky, lepení, na papír, psaní v ruce, všechno analog, pro tradicionalisty super akce!)   Výsledných 10 s nejvíce nálepkami vidíme v „Ověřovací anketě“.   Letos jsme se, opět, dočkali některých témat, která byla silně ovlivněna skladbou přítomných – po zhlédnutí fotek – 90% současní nebo bývalí zastupitelé, zaměstnanci města, kantoři a jejich žáci a studenti. Čímž samozřejmě nechci jejich účast jakkoliv snižovat, protože, na rozdíl od jiných, tam opravdu přišli a opravdu diskutovali, jen to prostě není reprezentativní vzorek obyvatel. A spoustu dobrých, možná i lepších nápadů se do desítky vůbec nedostalo.   Dvě věci jsou studentská iniciativa, kterou oceňuji jako konkrétní potřebu a názor a podpořil bych je jinou formou – nejmenší věc, odpustit nájem gymplákům na Majáles. Když si pak uklidí :-) Skatepark je širší otázka, ale taky – proč ne, proč by nemohl vzniknout třeba jako součást hřiště u ZŠ? Např. u antukového hřiště. Opět – nevidím problém.   Z 10 vybraných problémů,  6  jsou věci už v běhu (lokalita nad koupalištěm, propojka na Luční, vestibul kina, cyklopoint na Trhovisku, protipovodňová opatření, pěší zóny). Zadané, v projekci, v rozpočtu. Proč zde figurují – asi abychom si je za rok mohli odškrtnout jako ukázkovou formu spolupráce s veřejností. Jiný důvod neznám, myslel jsem si, že fórum je takový brainstorming na nové nápady.   Zbyl kožní lékař, což je, pro mě, ukázkou, co přesně by, když už, z veřejného fóra mělo vycházet – relativně jednoduché věcné požadavky občanů. Pokud tu tato potřeba skutečně je, pověřme zmocněnce jednat a jednejme.  Jenže je také třeba ověřit tuto potřebu jinak než hlasováním v anketě (protože, ruku na srdce, věříte, že se najde více těch hlasujících, co potřebují kožní ambulanci víc než nové byty a protipovodňová opatření?). Víme, že na fórum nepřišlo 9 lidí s akutními kožními problémy a rozhádaní se zlínskou kožní a ve skutečnosti není problém dojet na kožní do Zlína?  Takže?   Stavba domova důchodců (se stacionářem a odlehčovací péčí) je v tomto okamžiku naprosté sci – fi. Nemáme pozemek (tak ano, máme, ale nerad bych se v kloboukách dočkal  probuzení petičního výboru,  kdy někomu taky bude vadit, aby se děti po cestě do školy musely dívat na „pohřebáky a umírající“ Ehm, ehm, pozdravy do HL ;-) ).   Navíc, výstavba takového zařízení představuje stovky krajských milionů, ne iniciativu města. Jde o síť zařízení, strategicky rozmístěných, s poměrně náročným provozním režimem, potřebou personálu, smluvními partery. Domov důchodců je zařízení diametrálně odlišné od našeho penzionu (DPSky).   Zde vidím velký a otevřený prostor pro bývalou paní starostku a radní, současnou náměstkyni hejtmana a poslankyni PČR. Soudě, mimo jiné, dle obsáhlé galerie na sociálních sítích, měla by se v této oblasti pohybovat velmi aktivně a mít značné možnosti. Docela rád bych si poslechnul její názor, proč se doposud o výstavbě podobného zařízení, i s ohledem na další demografický vývoj a potenciál ideálního umístění takového zařízení v našem městě, vůbec nemluví.   Opět moje rada na závěr, jako vždy:   Veřejné fórum v úterý od 16 jako chlebíčková akce je přežitý koncept z raných nultých let. Já bych ho v této podobě nekompromisně odpískal.   Předně, máme tu zvolené zastupitele, kteří by měli znát klady i zápory velkých akcí. Rozhodovat bez hluboké znalosti problematiky o dálnici, domově důchodců nebo rekonstrukci náměstí na vzorku 100 lidí systémem „líbí“ a „nelíbí“, to je vytváření dojmu účasti veřejnosti, ne účast veřejnosti. Zodpovědnost zastupitelů, nebo plnohodnotné referendum, nic mezi.   Připravte (zastupitelé) raději skutečný participativní rozpočet s hlasováním veřejnosti. 10 připravených projektů, souměřitelných, ať si můžeme vybrat. Ať Sychrov agituje za svoje hřiště, Luční za obchod, ať lidi bojují za hlasy. Ať si to sami vybojují, bude to „jejich“ zásluha. Ne anonymní město zastupitelů, ale „moje město“.   Vyčleňte klidně milion studentům gymnázia a milion žákům ZŠ, ať si mezi sebou odhlasují tři svoje projekty. Já jsem pro všemi deseti. Ať se co nejdřív naučí, že co nic nestojí, za nic nestojí. Vemte klidně šestnáctileté na jednání s dodavatelem skateparku. Ať se učí, ať dělají chyby. Ať se je, sakra, nebojí dělat jenom ze strachu udělat chybu. Vychovejme si tu žákovské poslance, kteří se nebudou bát vzít zodpovědnost (úměrnou věku) do svých rukou. Za 10 let můžou fundovaně rozhodovat o milionech v zastupitelstvu.   Udělejme to samé se seniory. Nabídněme tradiční osobní setkání seniorů města s takovýmto fórem, ale zaměřeným čistě na jejich potřeby.   Pracujícím a VŠ studentům dejte možnost tyto náměty podávat elektronicky, přes sociální sítě, přímo vedení města. Otevřeným, veřejným kanálem. Formou diskuze se zastupiteli.   Zapomeňme na vysedávání v kulturáku. Myšlenka skvělá, provedení za čtyři. Je rok 2026. Už jsme blíž roku 2050 než roku 2000. Do důchodu jdou letos lidi, kterým nebylo v roce 2000 ani 40 let. Zahodili jsme křídy, je čas poslat na ekologickou likvidaci i tabulové fixy.   Marek Zámečník

Jelikož veřejnost se zastupitelstev běžně neúčastní, jsou zápisy ze zastupitelstva hlavním zdrojem informací pro občany, jak z pohledu toho, o čem město rozhoduje, tak i z pohledu toho, jak který zastupitel hlasuje.   O čem například jednalo klobucké zastupitelstvo v únoru se občan může dozvědět ze zápisu na tomto odkazu: Zápis ZDE   Z programu např.: - téma výskytu kratomu na základní škole - téma dalšího dodatku ohledně stavby bytového domu nad Domem na rohu - žádost o stacionární závoru na Královci - dotace pro Spartak, dotace pro Rodinné centrum Val. Klobouky - projekt víceúčelového minihřiště u základní školy - projekt Krajské komunitní centrum inovativního vzdělávání Lipina - žádost o schválení nulové odměny zastupitele - téma úvahy ohledně přesunu areálu Valašskoklobouckých služeb - téma odpady na závěr (v zápisu již jen stručně – podrobná rozprava k tématu proběhla se zástupci bytových domů dne 26.1.2026 v Domě na rohu)   JUDr. Petr Hradil zastupitel města Valašské Klobouky

Klobucké postřehy #29: Přituhuje (všechny Klobucké postřehy autora zde)   Muselo to politické přijít. Je to nekomplexní, neobjektivní, zjednodušené a popichuju. Tak to nečtěte, jestli Vám to vadí :-*   Rok se s rokem a dvěma dalšími sešel a začíná se nám rozjíždět volební kampaň před (pro změnu) komunálními volbami. Celá politická reprezentace unisono tradiční půlrok předem se zděšením zaznamenává přetrvávající přítomnost voličstva a nepříjemnost nejisté demokratické volby. Více či méně obratnými slovy a gesty (na činy už bohužel moc času nezbývá) nás již začínají přesvědčovat, jak nepostradatelné je pro nás bloudící řadové ovčany, voliče a voličky, její další setrvání u kormidla, případně - naopak - jak sebevědomě dvě hodiny po dopočítání hlasů hodí kapitána i s důstojníky přes palubu, nejlíp i s mapou a kompasem uprostřed bouře.   Nebudu lhát, vidím za poslední asi 3 měsíce malou pozitivní změnu, vidím snahu něco s problémy města dělat, jen mám trochu obavy, jestli motorem není víc strach než snaha. Kdyby se to stalo předloni, asi bych byl víc nadšený, ale buďme rádi alespoň za náznaky.   88 milionů na investice 2026 je ale jednoznačně reklama. Za investiční akce politici rádi označují cokoliv, co město stojí peníze (protože přece „Investují 20 milionů korun do nákupu rovnáků na vohejbáky s logem města“). Reálně – 90% z investic investice doopravdy nejsou, jsou to opravy a údržba.   Rozmlácené, dopravně nefunkční sídliště je za 30 let nastřádaný dluh na infrastruktuře pro 1000 obyvatel města, který je třeba teď splatit a ne investice, která přinese městu zisk v podobě pracovních pozic, nových obyvatel nebo turismu. Když něco postavím (třeba to sídliště), stojí to peníze. Má to životnost 40 let. Teoreticky – každý rok 2,5% zchátrá. Pokud to za 40 let nechci nechat zchátrat do nuly, musím počítat 2,5% hodnoty věci na opravy každý rok. Nebo spíš 25% co deset let a našetřit. Opravit po 40 letech celé sídliště je, říkej si co chceš, pořád údržba.   Z dalších investic: Oprava ulice zničené po povodni. Konečně.   Výměna dožitých herních prvků na zahradě školky – na to konto po tom, co ve školce přibylo 50 dětí při stávajícím počtu houpaček. Tentokrát se aspoň dočkáme opravdových herních prvků z aktuálního století a ne hromady palivového dřeva, které se omylem stalo velmi dočasným dětským hřištěm.   Kybernetická bezpečnost – čili dotační maskování, jak při výměně kabelů současně zaplatit nutné opravy historické budovy. Aby dotace zaplatila nové okno, musíme nejdřív napsat do papírů, že kvůli tomu starému oknu může táhnout do nové místnosti se serverem, což by mohlo ohrozit udržitelnost projektu, čímž se výměna okna stává způsobilým výdajem. I tu Bratmannovu vilu by bez keců o „energetických úsporách“ kraj patrně nechal dál chátrat. Dotační chucpe.   Kanalizace – Velitelství hovnoplavby (VaK) buduje a je to správně. A pochopitelně je fajn, když se s kanalizací rovnou řeší i ostatní věci, aby se rozkopaná cesta dostala do stavu lepšího než před kopáním. Pod Dubovcem má potenciál přilákat možná i nějaké stavebníky. Takže budiž – investiční akce. Bouchám nealkoholický sekt (sic! Suchý únor!).   Obnova povrchů hřišť – přeloženo z političtiny – dosloužilo, musíme vyměnit. Údržba. Obnova požární zbrojnice – údržba. Osvětlení cyklostezky fajn, ale když už tu ty turisty zastihne tma, raději ať přespí, než aby líp trefili do Brumova  :-)   Do žádných větších akcí už se, žel bohu, pouštět nikdo nebude. Nezmění na tom (nejspíš) nic ani letošní plánování, protože po volbách může být všechno jinak. Priority se změní, k ledu může jít náměstí, Beseda, zástavbové lokality v přípravě, možná dokonce bytovka u polikliniky. Ve hře může být vlek nebo plavecký bazén. Kdo ví?   Jsem po pravdě hodně zvědavý – už chystám popcorn, jak bude letošní kampaň vypadat. Nedávno jsem tu zmiňoval, že opozice je v hibernaci. Jenže ona žádná opozice opravdu v podstatě není – v posledních volbách si křesla v zastupitelstvu rozebralo 6 uskupení a z toho 5, slovy pět, má svého zástupce v radě města a v zastupitelstvu drtivou většinu 17 z 21 hlasů. Takže letos – pozor - těžko stavět kampaň na tom, že já nic já muzikant. Nebo jinak – když teda kritizujete, kolikrát jste měli jiný názor?   Opozice jsou poslední čtyři zastupitelé. Nedokážu s jistotou říct, že poslední tři a půl roku nedělali vůbec nic, jen já jsem žádnou opoziční činnost neregistroval. Dříve se alespoň ve Zpravodaji pan zastupitel Sába věnoval některým tématům a v principu se nebál do některých věcí i tvrději rýpnout. Tentokrát to byl jediný článek bezprostředně po volbách 2022 a dále až do tohoto týdne nic. A ani z tohoto posledního článku jsem se o opoziční činnosti moc nedozvěděl, jen že všechno je teď špatně. Ve zkratce je to zopakování celé řady bodů, kterým jsem se předchozí půlrok už já věnoval v mých Postřezích, názorů z fejsbůku a také rozporů.   Opozice prý nic ze svých nápadů (uvádí konkrétně poldry, parkoviště a bydlení) neměla možnost prosadit, ale zrovna poldry, bydlení i parkoviště stávající vedení města shodou náhod poslední 3 roky řeší. Proč míchat kybernetickou bezpečnost s plaveckým bazénem obzvlášť v kontextu řádově rozdílné finanční náročnosti – miliony vs. stamiliony? Proč je špatně dětský vlek a dobře vlek pro dospělé v nadmořské výšce 500m, taky nerozumím. Možná by bylo pro voliče (minimálně pro mě určitě) smysluplnější některé ze svých „super námětů ke společnému lepšímu žití v našem městě“, představit formou praktických kroků. Co, jak a z čeho to zaplatit.   Nevím jak vy, ale když chci údernická hesla, kouknu na Dovolenou s Andělem nebo něco s pionýry. Dost už se mně zajídá obecné tlachání všech o zlepšení, růstu, zatraktivnění, oživení, kecy, kecy, kecy. Píše to do programu lautr každý, ale nikdo, vůbec nikdo, neřekne JAK, nepopíše ty samotné kroky. Nesedíme v poslanecké sněmovně, kde je na všechno všechen čas světa. Jsme ve zcela konkrétním městě se zcela konkrétními problémy v konkrétním čase, tak nabídněte konkrétní řešení, ne slogany. Nemáte? Tak jak chcete vést město?   Nemám rád, když mi někdo podsouvá svůj názor stylem „Vždyť to všichni vidíme“. Každý to můžeme vidět jinak. Já vlastně ani neodsuzuju, když někdo kandiduje do voleb čistě se záměrem najít si teplé místečko. Pokud na to má žaludek a najde dost voličů, kteří mu to teplé místečko demokraticky zajistí, ať ho demokraticky má. Dám to na rovinu – je to jenom pohodlnost = neinformovanost = blbost voličů, když jim to umožní. Máte propisky na kroužky, máte vlastní hlavu, všechny ty lidi znáte, tak se pak nevymlouvejte a nepomlouvejte. Klidně jim u voleb dejte stopku. Než zas zakroužkujete, položte si otázku: Kroužkuju ho vlastně jenom proto, že ho znám, je to oblíbený [doplňte povolání či osobní vztah], nebo kroužkuju člověka, který městu chce dát víc než tři hodiny jednou za dva měsíce na zastupku, má schopnosti, kontakty, znalosti, vlohy, vzdělání, které může a hlavně chce pro město využít?   Možná bychom si ještě mohli připomenout i ty, co svůj mandát zastupitele či radního sice získali, ale asi jim jejich voliči nestáli za to, aby ho řádně a svědomitě dokončili. Taky takové máme a jejich tváře budou jistě zas mezi lídry kandidátek, neb nic není patrně kratšího než paměť voličů. Za mě – chybu udělat můžeš, když se ji snažíš napravit, tím líp, ale záměrně zradit důvěru je konečná. Z boje se neutíká.   Jupí, závěr.   Nevolím letos tváře, volím schopnosti a jsem ochotný risknout i lidi s potenciálem. Jinak nikdo nový nepřijde.   Nevolím letos žádné zastupitele, co už mají vlastní inventární číslo. Pokud někdo sedí v zastupitelstvu třetí nebo čtvrté volební období a už nemá chuť a drajv bojovat za každou šanci pro město, chytat se na zasedáních, nosit si poznámky a ptát se, diskutovat, hádat se, nesouhlasit, radši už se prosím na ty kandidátky nepište. Prosím. Dejte si třeba čtyři roky pauzu a vraťte se s novou energií, ale tento rok to nechte jiným.   Letos volím a veřejně podpořím uvěřitelný program postavený na pochopitelných a konkrétních bodech. Nemusí jich být mnoho, za 4 roky dálnice, řízení letového provozu nebo ústředí Microsoftu nebude.   Chceme zatraktivnit město pro mladé.   • Vezmeme si 300 milionů úvěr na 100 bytů • Vykoupíme slum na Brumovské ulici a zbouráme ho • Otevřeme tu hlubinný důl na lithium   • Každému novému občánkovi dáme 100 tisíc, kolébku a nošu plének • Poplácáme s hlasitým povzdechem každého mladého, co nezíská hypotéku po obou ramenech, starosta po pravém, místostarosta po levém, a podpoříme ho slovy, že to je fakt těžká doba a nemá se za co stydět • V příštím volebním období definitivně vyřešíme otázku lokality Baranica. V prvním roce povedeme jednání s majiteli pozemků. Ve druhém roce, pokud s majiteli nebude stále domluva, iniciujeme změnu územního plánu tak, aby jejich pozemky vypadly ze zastavitelných ploch, a odblokujeme si možnost vymezit k zástavbě jiné území, klidně doposud nevymezené. Pokud se zázrakem domluvíme, druhý rok věnujeme projektové přípravě a financování, ve třetím nebo čtvrtém ideálně spustíme realizaci.   Z tohohle si chci vybírat ve volebních programech.   Konkrétní body, které si za 4 roky odškrtneme nebo přeškrtneme, sečteme a podtrhneme dvakrát výsledek na hlasovacím lístku. Nenechávejme se zase tahat na vařené nudli na „podporu bydlení a podnikání“ a „harmonický rozvoj města pro všechny generace“. Tak tam hrdě napište „Dechovka u penzionu každé první úterý v měsíci zdarma, točené pivo za dvacku“. Nestyďte se! Ale vyžerte si, jak se bude hrát ob dva měsíce a pivo bude za třicet.   Já vím, noční můra politiků – odpovědnost za sliby :-)   Hojte. MZA   PS: Nejsem a nebudu členem kandidátky PhDr. Mgr. Františka Sáby, MPA, jak se prý už šíří městem. Byť mi kandidatura za jejich stranu nabídnutá byla a přestože určité názorové shody máme, v rámci jedné kandidátky si neumím za sebe představit vzájemně přijatelnou shodu na formě řešení problémů města, a proto jsem nabídku odmítnul. Čímž samozřejmě nezavírám dveře před jinou formou spolupráce, jen si myslím, že naše jména na jedné kandidátce nejsou dobrý nápad.   Pokud bych nějakou kandidaturu (čistě hypoteticky ;-) ) připouštěl, jakožto člověk nemladý ani nestarý, omylný, ba přímo chybující a v každém případě ne znalý všech tajů vědění a politické batole, přál bych si určitě najít spolubojovníky podobného založení. Spíš rovnocenné partnery než lídra a 20 členů. Spíš praktiky než teoretiky. Spíš ty, kteří teprve orají a sází, než ty, co už sklidili. Spíš ty, kteří by na radnici mohli sedět ještě za 20 let, než ty, co tam už před 20 lety seděli a svou šanci už dostali.   Myslím si, že co naše město v příštích volbách hlavně potřebuje, je impulz a otevřenost. Nechtěl bych nutně ideový veletoč „všechno špatně“, neb začínat se vším od nuly bez kontinuity znamená - na rovinu - ztracené dva roky nováčků na rozkoukání. Ale změnu potřebujeme jako sůl, tyhle čtyři roky nebyly dobré. Konec konců, cíl bychom měli mít všichni, co tu chceme dožít klidného stáří, asi stejný, na tom stavme. Pojďme se bavit o nejlepší cestě.   Můžeš to být právě Ty! Volej sedm tři dva čtyři sedm jedna nula... a tak dále ;-)   Marek Zámečník

Reakce na Klobucké postřehy architekta M. Zámečníka.   Jako občana mě zaujal názor mladého člověka, spíš jako patriota Valašských Klobouk. Což je dobře, že mezi námi jsou občané, kteří si nehrají na všeumělce, ale nebojí se zveřejnit svůj názor. Také to, že ne všechno asi v našem městě Valašské Klobouky není tak, jak má být. Pozor! Kdo za to může? Já osobně bych hledal především v rozhodnutí voličů. Snad už asi každý pochopil, že těm zvoleným vždy šlo jen o místečko a vlastní prospěch a přínos. Taky jsem se zmínil po posledních volbách 15. 12. 2022 v regionu Valašsko Otevřenýma očima nad výsledkem voleb v Klobůčkách.   Jedná se o to, že tento negativní stav již trvá 30 let. Utvoří se kandidátky a do nich se nacpou lidi hlavně z oborů školství, příspěvkových organizací, lékaři, zdravotní sestry, jen aby napomohli získat vítězný výsledek, tak aby se tam nedostala opozice. Jenže i když zvítězí tito vedoucí pracovníci, nikdy do funkce starosty nepůjdou a přepustí to dalším z jejich řad. Může být i na pátém místě kandidátky, protože jim to není zapotřebí, jen si chtějí udržet svůj trvalý vliv, aby měli možnost si pohlídat rozpočet města. Je to za účelem osobního prospěchu, aby si vzájemně mohli vyplácet odměny.   Tvrdím, že složení nynějšího zastupitelstva je nejhorší za posledních 20 let. Ano, nikdy jsme nedosáhli jako opozice toho, abychom byli vyslyšeni pro dobré náměty a postupně se dalo investovat do infrastruktury, jako jsou záchytné poldry pro povodně, bytové výstavby pro mladé, startovací byty, vybudování parkovišť a dalšího rozvoje města. Jak dlouho nám trvalo, než se vybudovala cyklostezka, další revitalizace městských částí, a ještě tomu není konec.   Zaostává dokončení poslední etapy revitalizace na Luční, Palackého, kde je největší koncentrace osídlení obyvatel. Je spoustu věcí, které by se měly zrealizovat. Jenže stávající složení zastupitelstva a rady zatím dává přednost méně důležitým, méně významným potřebám. Neřeší se kompletní koncepce potřeb občanů z hlediska bezpečnosti.   Žijeme v oblasti, kde není dostatek firem, podnikatelů, živnostníků tak, aby se zde rozvíjely firmy a pracovní příležitosti v místě. Ne každý si může dovolit dojíždět do vzdálených míst za prací. Nemáme ani vytvořená místa v územním plánu, a co jsou, tak jen fiktivně – nevykoupené pozemky. Schází vybudování inženýrských sítí a komunikací. Bez rozvoje podnikání to nepůjde.   Ubývá nás obyvatel města, čím chceme upoutat mladé rodiny, aby zůstaly v našem městě? Zatím jim nemáme co nabídnout, jak v bydlení, tak i zaměstnání. Znám již několik podnikatelů, kteří chtěli ve Valašských Kloboukách investovat a vybudovat firmy pro výrobu, a nebylo jim nic nabídnuto, nebo není co. Opravdu nemáme jim co nabídnout, bez rozvoje to nepůjde.   Pokud se podíváme po okolí, tak vidíme, jaký je rozvoj v okolních obcích a městech. Dokážou podpořit záměry, které jsou potřebné v rozvoji v dané lokalitě. Dokonce na vesnicích jsou lyžařské vleky. My máme jen nakoupenou hromadu šrotu, na které se pár nadšenců nadělalo při demontáži i převozu. Co dál? Jedná se o majetek města, ale takoví jsme v Kloboukách hospodáři.   Někde dokonce už mají i umělé zasněžování, zimní stadion nebo plavecký bazén. My dokážeme utratit 8 milionů do kybernetické bezpečnosti. Není ta zakázka předražená? Jiná města to dělají levněji. To jsou věci, které by nás měly také zajímat.   Podpora mladých ve sportování ve všech směrech – od míčových her, soutěží, mladých dobrovolných hasičů – to vše si zasluhuje více pozornosti ze strany vedení města. Ale není zájem tak, abychom zapojili co nejvíce mládeže, dobrovolníků do dění města a rozvoje. Bohužel umíme jen to, co předvádíme každoročně již 30 let, a to jsou kulturní akce. To je dobře, ale to do budoucna nevydrží, poněvadž mnoho věcí se mění a stává se z toho jen komerce.   Zatím nikdo nic nevymyslel a neposunuly se věci kousek dál. A tady je co vylepšovat, nabízet, upoutávat zájemce o toto dění, ale to neumíme. Pokud se jedná o podporu mladých rodin, nevytváříme podmínky pro jejich rozvoj, kromě zábavných prvků, prolézaček, které se ještě ani neudržují.   Udržet mladé rodiny bez možnosti vytvoření si zázemí na bydlení, individuální výstavbě není u nás ve městě na pořadu dne. Názor vedení radnice je hlavně přebudovat krásné historické náměstí. Souhlasím s postupnou úpravou a rozmyšlenou koncepcí, a nikoliv utrácením milionů a zadlužením města pro další generace. Kdyby se každé čtyři roky udělala část, náměstí by bylo dávno jinde.   Jenže investovat se musí smysluplně, účelně tak, aby občané i veřejnost byli spokojeni. Pokud staví developeři byty, tak jsou vysoce předražené a mladí lidé na hypotéky nedosáhnou a ještě navíc jistota a stabilita zaměstnání v místě už vůbec není.   Tím nahráváme těm obcím a městům, které umí vytvořit podmínky pro podnikání a podporu i individuální výstavbu rodinných domků. U nás město nabízí jen komerční prostory za dumpingové ceny a vytváří tak nekalou soutěž. I za cenu, že město dotuje různé služby.   Proto jsem se rozhodl, že postavíme do voleb zase lidi, kteří mají zájem o dění a rozvoj města Valašské Klobouky. My víme, jak na to a co nás všechny trápí, ale bez vaší pomoci nás podpořit hlasem ve volbách bude tím nejdůležitějším úkolem nás všech voličů.   Jsme na to připraveni. Konečně chceme vyhrát volební výsledek a převzít vedení radnice. Máme pro vás mnoho super námětů ke společnému lepšímu žití v našem městě a dát vám více.   Nyní bude skutečně záležet jen na vás, zda budete chtít, abychom vedli město k lepším zítřkům. Vše vám předložíme ve svém volebním programu, co vám žádná jiná kandidátka nemůže nabídnout. My to máme promyšlené a zodpovědně pro vás super připravený program, který bude spojovat všechny generace žijící v našem městě.   Nepotřebujeme, jako všichni, kteří již byli a jsou na radnici, že museli studovat za městské peníze tituly MPA a jiné výhody v pracovní dobu za peníze nás všech občanů. My už jsme na tuto práci připraveni jak svými zkušenostmi, vzděláním, životní praxí, tak i odpracovanou prací v opozici.   Chceme sloužit všem občanům všech generací, abychom vytvořili lepší život a měli radost ze vzájemného soužití. Samozřejmě budeme spolupracovat se všemi spolky, organizacemi i institucemi, úředníky, kteří se budou zapojovat do společného soužití a chtít přispívat k dalšímu vývoji města.   Teď je naší největší zodpovědností udělat maximum proto, abychom dostali podporu od vás, voličů, veřejnosti, a podpořili naši nezávislou kandidátku. V letošních komunálních volbách vedenou PhDr. Františkem Sábou s vaší vzájemnou podporou chceme dát nový směr městu ku prospěchu nás všech a s novou dynamikou vytvářet jen to, v čem budeme nadále žít ve vzájemné soudržnosti.   Nemůžeme se nechat unášet jen velkými nadnárodními společnostmi i vývojem globalizace, že to vše za nás vyřeší. Nesmíme se unášet hesly o hodnotách, řídit se iluzemi, ale otevřeně přijmout a hovořit o realitě světa, státu i města, a to i bez nálepkování apod.   Je nutné vytvořit dobré podmínky a vyslechnout všechny ty, kteří mají zájem o dění ve městě, jak uvádí architekt Marek Zámečník a mnoho dalších. Proto vás vybízím k tomu, abychom nikdy neztráceli naději a vnímali to jako velkou výzvu s porozuměním.   Naše práce bude odměnou pro vás všechny voliče, kteří nám svěříte svou správnou volbu. Jdeme do toho.   František Sába

Klobucké postřehy #25: Proč? (všechny Klobucké postřehy autora zde)   Máme tu leden a hned téma roku – ODPADY. Neb v momentě, kdy se jednotně objeví na profilech starostů současných i bývalých i těch, kteří na nich nit suchou nenechají, je to stopro hlavní problém města. A to ještě haldy odpadu naštěstí díky mrazům nesmrdí. Já teda z částky 950 Kč na zem nepadám, neb to je jeden průměrný nákup v Lidlu, ale málo už to taky není, třeba v pětičlenné domácnosti.   Nechal jsem si odstup a přemýšlel, jestli se vyjadřovat. Názor totiž jednoznačný tentokrát zdaleka nemám. Na jedné straně ano, poplatek se docela drasticky zvedá, je vysoký i ve srovnání s ostatními obcemi. Leč zajímaly by mě celkové skutečné náklady na svoz, ne to politické rozhodnutí, kolik která obec dotuje svým občanům. Až pokud Klobouky zaplatí za občana, plácnu, 1500 Kč ročně a v Újezdě tisícovku, tak bych se ptal, kde je chyba.   Odpadové hospodářství je služba. Tu službu platí město, občané přispívají na její chod. Cena služby roste, byť my občané asi hůř a hůř chápeme důvody. Skládka v majetku města, popelářské auto z dotací, asi i rostoucí mzdy popelářů, ale asi ne až tak zásadně. Hodně lidí nad pár stovkami ročně mávne rukou, já osobně taky nepatřím mezi ty, kteří by řekli, že tahle částka někoho existenčně ohrozí nebo by si snad rozmyslel se kvůli ní do Klobouk nastěhovat nebo se rozhodl odstěhovat.   Odpady nám teď za stejnou cenu vyváží méně často. Fůj, hanba, pojďme házet shnilá rajčata na konšely, sraz v pondělí ve tři u radnice!   Počkat, radši je hoďte do nové biopopelnice. Za dřevních dob se vyvážela 120l plechová popelnice týdně, dnes se vyváží 4 popelnice za měsíc, resp. od nového roku 5-6 popelnic. Jenom si ten odpad musíme třídit a – upřímně – komu nestačí 240l papíru, 240l plastu, 480l komunálu a 240-480l bioodpadu s tím, že všechno nad tento objem může zdarma odvézt na sběrný dvůr, tak asi dělá opravdu něco špatně a měl by se zamyslet (kecy, měl by si připlatit, bo to jediné na lidi platí...). Toto všechno totiž popeláři regulérně od jednoho RD vyvezou v rámci poplatku, který je pro čtyřčlennou rodinu necelé 4 tisíce ročně (tj. 75 Kč/týden, desetikoruna za den).   U bytových domů je problém složitější, protože víme. Doma by si to do popelnice nenaházeli, ale v anonymitě davu tam prostě tu PETku nebo tu jednu flašku od prosecca přihodím. Nehledejme omluvy, je to lenost a minimální pravděpodobnost identifikace viníka. Vždycky to udělá „ten druhý“. Že tam odpad vyváží někdo cizí, je problém. Bohužel – velké kontejnery na sídlišti lákají. I když je někdo vidí, třeba i vyfotí, málokdo se odhodlá někoho doopravdy nahlásit. Před očima 38 svědků se vraždilo a pomoc nezavolal nikdo, protože určitě zavolá „ten druhý“, tak co by se báli...   https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/efekt-prihlizejiciho-aneb-jak-brutalni-vrazda-kitty-genovese-dala-vzniknout-uplne-novemu-fenomenu_515882.html   Asi se nevyhneme uzamčení kontejnerů do klecí. Bude to stát peníze, ale přinese víc spravedlnosti. Těžko asi argumentovat, že pak ten odpad dotyční vyklopí v lese. Vysypat odpad co cizí popelnice není trestné a spoustu lidí si troufne. Vysypat ho do potoka smrdí pokutou, to už si 90% těchto hrdinů rozmyslí. Navíc, občan tady není od toho, aby měl povinnost starat se o pachatele černých skládek. Od toho je tady úřad, který má ztotožnit pachatele a vyměřit mu motivační pokutu. A ono se vždycky najde někdo ochotný, kdo si za drobnou odměnu vzpomene, který že soused měl ještě v pondělí zrovna tyhle obkladačky v koupelně...   Odpady budou vždycky tak trochu společná loď, kde bude většina veslovat, někdo víc, někdo míň, někdo se poveze jako černý pasažér. Nikdy nevytvoříme 100% spravedlivý systém, protože až zavedeme vážení, tak co? Budeme si navzájem házet odpad do cizích popelnic? Někdo určitě ano, zbytek bude slušný, ale zase nás bude stát energii popelnice pravidelně uklízet, zamykat, zabezpečovat. Hlídat si 6x do měsíce, kterou popelnici zrovna vyvážet před dům. Prostě rostoucí spravedlností klesá výrazně uživatelský komfort.   Přijde mi, že padáme z nějakého solidního přijatelného stavu do druhého extrému. Opravdu skoro každý týden 2x máme hlídat, jakou popelnici tahat před dům, ale pokud to dělat nebudeme, vystavujeme se riziku, že nám do té popelnice někdo cizí něco nahází, zatím jenom objem, příští rok už to budeme platit z vlastní kapsy – takže to zase dopadne na ty poctivé.   Nikde jsem nenarazil na názor zohledňovat velikost popelnic – i s jedním malým dítětem na plenkách, 100% homeoffice a vařením každý den nám vždycky stačilo 110l komunálu. Někdy těsně, ale pytel vedle jsme měli snad možná jednou nebo dvakrát. Pokud někdo za dva týdny vyprodukuje 240l, měl by platit víc nebo mít nárok na svoz jen jednou za měsíc.   Proč nefungoval komunismus? Protože když si mohli lidé brát ze společného, vždycky si brali víc a ty, co víc přispívali, tím demotivovali až tak, že nakonec spadli do průměru (tzv. efekt „Nic z toho nemám, akorát starosti, tak co se budu snažit“). Tady je to stejné – můžu třídit, kolik chci, ale platím víc a víc, mám víc a víc starostí, doma si buduju malý sběrný dvůr (aktuálně papír, plast, bio, komunál – popelnice, kov a sklo – velký koš, velké krabice zvlášť), k tomu vedu síťový graf kdy a jakou popelnici a moje nespokojenost roste s každým dalším požadavkem na další a další třídění.   Až to překročí „Mez limitního nasrání“, můžu si taky koupit dvě velké popelnice na komunál a budu to tam valit všechno i se stavebním odpadem, protože mi každé dva týdny technické za stejnou cenu musí vyvézt skoro půl kubíku odpadu a stejně budu platit každý rok pořád to samé. A když to tak udělá každý, tak se v tom bordelu utopíme. A město bude mít další důvod zdražovat.   Můj návrh řešení na závěr: Tentokrát úplně nevím. Asi bych se zaměřil na pozitivní motivaci oddělenou od samotné produkce odpadu.   Poplatek bych URČITĚ vztáhnul na popelnici, ne na počet lidí v domácnosti. Tím do značné míry eliminujeme černé pasažéry systému – každá popelnice musí mít majitele, pokud nebude mít čip, prostě ji nevyvezou. Jestli do té popelnice hází odpad jeden nebo pět lidí je ve výsledku jedno. Stejně jsou tady zmatky, kdo je a není poplatník. Udělejme to jako s povinným ručením – nezáleží, kdo řídí, pojištěné je vždycky auto.   110l popelnice 26x ročně = základní poplatek vztažený k nákladům na svoz v minulém roce. Řekněme, že město bude dotovat třetinu, dvě třetiny se rozpočítají. Půl napůl? Všechno nebo nic? Politická otázka.   240l popelnice 26x ročně = 250% poplatek.   Popelnic si můžeš na dům napsat, kolik chceš.   Svoz popelnice na tříděný odpad – taky zpoplatnit každý vývoz, ale výrazně nižší částkou.   Odevzdat vytříděný odpad přímo na sběrný dvůr – zdarma (= sleva za ochotu převzít část svozu odpadu na sebe).   Máš vlastní kompostér – neplatíš svoz BIO. Atd.   Napadlo mě ještě bonifikovat něco, co nejde „vojebat“. Teď se nesmějte, ale pořádají se různé Akce Z na sbírání odpadu, tak dejme účastníkům pár stovek z poplatku minus.   Budeš 4 z pěti let držet objem odpadu pod průměrem města? Tak třeba jednou za 5 let můžeš zadarmo odevzdat tunu stavebního odpadu na skládku. Buďme kreativní...   Něco město bude muset vždycky dotovat. Nejlíp mi z toho vychází dotovat sběrný dvůr, protože co máme možnost třeba zadarmo odevzdat spotřebiče nebo starý nábytek, nevšiml jsem si, že by se třeba někde před kontejnerem válel gauč nebo vařič. Tady to smysl má a výsledky vidíme. Pojďme debatovat. Tady se asi nemusí bát ani jindy opatrní na veřejné projevení názoru. :-)   Hezký den M.Z.

Klobucké postřehy #25: Proč? (Klobucké postřehy)   Protože už se určitě něco zaručeně ví, dnes to bude trochu o mně a chtěl bych odhalit, o co mi vlastně jde. Ještě než se dozvím, jak mně totiž jenom jde o teplé místečko a veřejné zakázky do vlastní kapsy (neoficiálně) a jak ničemu nerozumím a věci zjednodušuju a překrucuju (oficiálně), raději těmto spoluobčanům vítr z plachet seberu rovnou.   Nikdo nemá rád kritiku. Ani já. Ale občas, i když to nerad přiznávám (speciálně manželce ), je kritika hnacím motorem životního posunu. Člověk může sundat klapky z očí a podívat se na situaci i z jiné perspektivy, která se nám třeba nelíbí a, kór z chlapské ješitnosti, nemůžeme ani přiznat, že třeba nemusíme mít tak úplně pravdu. Vždy, ve všem, že všemu rozumíme nejlíp a nepotřebujeme od nikoho radit.   Nuže, v žádném případě neočekávám vánoční přání s dárkovým košem a teplými ponožkami s klobuckým O z městského úřadu s díky, že Klobucké postřehy byly přesně ten impulz, jak odteď vést město ke světlým zítřkům. Jsem jenom jeden občan s jedním názorem, ne nutně vždy správným a jsem si toho dobře vědom  Naprosto mně momentálně stačí, že se začíná mezi lidmi o určitých věcech mluvit.   Mezi Klobučany se dostávají i informace, které nelze vyčíst z hlavních stránek a zpravodajů, jsou to zápisy rad, úřední deska, rozpočty. Informace, které se musí ze zákona zveřejnit, ale nemusí se jim už ze zákona dávat viditelný prostor a doposud se jim ani nedával. Dostat se k nim může kdokoliv, vyvodit závěry také, ale opravdu to skoro nikdo nedělá.   Nikomu se nechce veřejně přiznávat svoje neúspěchy, to je zcela přirozené a pochopitelné. Ve zdravém politickém prostředí nastupuje jako kontrolní činitel opozice. Ta je momentálně v zastupitelstvu města v kómatu a reprezentace v duchu jednotného názoru na vše není zrovna to, co by prospívalo rozvoji města.   Už svoje kritické komentáře neberu jako upozorňování, ale pořádné troubení na poplach, protože – a nad tímto jsem začal víc uvažovat teprve nedávno – jsme nebezpečně stagnující město v pohraničí. Blízko Slovenska, daleko od krajského města i metropolí. Zaměstnanost se zde soustředí hlavně do oborů s nižší kvalifikací.   Můžeme si nastínit jeden ne zrovna pozitivní, ale, obávám se, docela možný, byť zatím snad ne úplně blízký scénář další budoucnosti našeho města. Teď to bude velmi nevánoční a pesimistické a možná nabíjím svým kritikům, že straším. Dobře, tak straším, ukažte mi, že tomu zabráníme a budu nejšťastnější Klobučan.     Představte si situaci, kdy se do regionu může v příštích letech nastěhovat 500 nových obyvatel. Ekonomicky poměrně silných obyvatel, kteří si koupí byt nebo postaví dům. Tito obyvatelé budou požadovat a vyžadovat služby, restaurace, obchody... Někteří i vytvářet pracovní příležitosti. A těchto 500 obyvatel skončí v Brumově a Slavičíně. Za nimi půjdou drobné i větší služby i obchodníci. Poroste cena pozemků, nemovitostí, budou atraktivnější pro další investory.   Proti tomu Klobouky budou dále pár let přešlapovat. Krásné nové náměstí, cykloboxy, pěšinky. Obyvatelé budou stárnout, mladí budou ještě víc odcházet. Každý uzavřený obchod, každá prázdná nebo zazděná výloha podél hlavní cesty (opět smutná každodenní realita procházek centrem) přeměněná v levné ubytování město víc a víc tlačí na hranu propasti zvané periferie. Bude přibývat levné módy, sekáčů, prodejen potravin před exspirací, cena starších nemovitostí bude klesat nebo neporoste tak, jako v okolí, budou se hůř prodávat, časem je třeba začnou skupovat obchodníci s chudobou. Velký dům ze 70. let Vašeho souseda (typicky se to může třeba týkat kdysi výstavní vilové čtvrti Rybníčky) už jeho děti nebudou chtít draze rekonstruovat, protože tady nemají vazby, práci, vztahy. Když ho rok, dva neprodají, pod cenou skončí u někoho, kdo ho přestaví na malinkou bytovku, pouhé 3 byty a 2 nebytové prostory pro 7 rodin. Hodnota okolních nemovitostí padá, problém roste exponenciálně. Tak vzniká „vyloučená lokalita“. Zavírají restaurace, přibývají nálevny. Večer nebude kam vyrazit, bude přibývat drobné kriminality.   Ne tedy, že bych skutečně věřil až tak černému scénáři, Klobouky nejsou ohrožené bezprostředně za rok nebo za pět, ale určité riziko, že rozvoj Brumova a Slavičína zapříčiní ekonomickou migraci sociálně slabších obyvatel do Klobouk a odchod nebo nepříchod těch ekonomicky výkonnějších, si připustit musíme i s možnými důsledky.   Znovu opakuji: Jsme periferie, pohraničí. Už teď. Sice zatím nějak fungujeme a rozhodně se nedá říct, že by se tu žilo zle. Jen žijeme na dluh pohodlí a ten dluh nás dožene za 10 – 15 let.   Nemůžeme čekat na zázrak shůry, musíme sami aktivně bojovat o nové obyvatele, ekonomicky aktivní, pracující, ideálně práci vytvářející pro druhé. Budovat turismus 21. století. K tomu nám, žel, nepomůžou bezkonfliktní nové chodníky, nové náměstí nebo kempy v pustině a aleje stromů. Rozhýbat bydlení, podpořit výstavbu rodinných domů, zlatem zahrnout každého, kdo se sem přistěhuje a bude tu odvádět daně a vytvářet práci. Potřebujeme byty, pozemky, politiku aktivního hledání investorů. Když k tomu přidáme koncert dechovky, dětský karneval a výměnu lamp veřejného osvětlení, bude to super, navíc jsme schopní z vyšších příjmů dále rozvíjet oblasti, které jsou pro funkčnost města rovněž důležité, ale zisk nikdy generovat nemůžou – práce s dětmi, péče o seniory, péče o zdravotně znevýhodněné.   Priority. Jsou věci, které se očividně nepodařilo vysedět a vyčekat ani za 20 let. Baranica, Sychrov, louka u polikliniky. Třaskavá témata, která bylo pozdě řešit před 5 lety a které budou po starostovi, resp. po radních vyžadovat brilantní schopnosti jednání s lidmi a vyvážení protichůdných názorů. Budou konflikty, ale už není prostor dál čekat. Rozjet, nebo zrušit a začít plánovat jinde a jinak. Definitivně. Nelze donekonečna šermovat územním plánem, kde je ploch pro rozvoj na papíře jakože „dostatek“.   Ale my jsme Klobouky, máme krásnou přírodu. A bohatou kulturu.   Možná někteří očekávají, že teď přijde velkolepý coming out: že organizuji volební kampaň a brousím si zuby na starostovské křeslo. Bohužel musím teď zklamat jak své příznivce, tak i odpůrce. Všechno, co na toto téma uslyšíte, jsou domněnky, klepy, hejty, drby, gossip, možná zbožná přání nebo pomluvy. Co bude dál, nevím ještě ani já.   Jsem pragmatický idealista. Mým přáním, řekněme i cílem, pořád a od začátku je, aby město Valašské Klobouky prosperovalo, rostlo a aby se nám tu pohodlně (podtrhuji) a kvalitně žilo. Idealismus je ušlechtilý, ale nenajím se z něho. Jsem i nekompromisní pragmatik - žiju tady, roste mi tu dítě, pro které chci kvalitní školku, školu, gymnázium, chtěl bych tu mít možnost někam zajít, nakoupit si, vyřídit si na úřadech, když to jednou za uherský rok potřebuju, vyměnit si peníze ve směnárně, koupit si střelenské rohlíky.   A to jaksi ve vylidněném zkrachovalém městě nepůjde. Mlčet, jak vidno, v Kloboukách nestačí, neb mlčení = souhlas = status quo. Je mně celkem jedno, jak se můj cíl naplní, pokud se naplní. Jestli uvidím v příštích měsících aspoň pootočení kormidla, zmobilizování sil a prostředků a snahu zahodit malicherné spory o to, kdo komu šlápl do úsměvu, tak ne, o politiku doopravdy nijak zvlášť nestojím.   Nabízím svoje schopnosti a znalosti, podávám ruku a rád budu bez předsudků spolupracovat s každým, v kom budu cítit stejný pohled na věc. A pozor, novinka v Kloboukách - velice rád bych si vyslechl i (slušně vyjádřený) názor těch, co stejný pohled na věc nemají.   Aktivně vstoupit do místní politiky je jedním, ale ne jediným způsobem, jak toho docílit. To je asi odpověď, co Klobuckými postřehy sleduji. Stále v pozadí čekám, jak budou i mnou volení zástupci pracovat ve zbytku volebního období. Leč, rozpočet na příští rok ve mně optimismu přehršel nevzbuzuje. Krom bytovky u polikliniky, u které bych se rád mýlil, ale na 99% se příští rok stavět nezačne, jsem v rozpočtu 2026, který počítá s možnými výdaji až 350 mil. Kč, nenašel rozvoj. Vše jen udržovací práce a obměna, kus za kus.   Na palubě pořád hraje Valaška a vesele křepčí jarmekoví čerti, ale někteří v podpalubí už mají vodu po kolena.   Užívejte předvánoční čas.   Marek Zámečník (   PS: Zajímejte se o své město, o své okolí. O úřední desku, o rozpočet města. Můj hlas je u voleb jediný, ale Vaše hlasy můžou město posunout - k levému, nebo k pravému obrázku. ZDE investiční akce na příští rok. Žádné zahájené stavby, žádný rozvoj, žádné plánování. Pardon - studie rekonstrukce sauny. Já měl za to, že je opravená. : https://www.valasskeklobouky.cz/assets/File.ashx?id_org=17631&id_dokumenty=488881

Klobucké postřehy #23:   Už jsem chvilku nic nenapsal, tak nějak nepřímo přes pár lidí se ke mně totiž doneslo, že bych radši neměl, ale znáte mě.   Veřejně se to nikomu moc psát nechce, chápu, ale když už mě zastavujete Vy, které ani neznám osobně, že moje postřehy čtete a jste zvědaví, co bude příště, tak píšu dál. Opozice ve městě už podle všeho není, Zpravodaj mě zatím neoslovil, tak to táhnu aspoň na fejbíčku. Kdo chce, ať si přečte, kdo ne, tak ať nečte, máme tu prý už skoro 40 let svobodu.   K tomuto příspěvku mě navedla paní ze Slavičína, od které se ke mně doneslo, že už i tam je vidět, že Klobouky jsou na chvostu našeho trojměstí.   Jasně, musíme zohlednit, že Slavičín dostal celý rozpočet navíc za Vrbětice a to se to pak buduje, ale já si nás trochu porovnal s úhlavním rivalem. Jestli my jsme Hradec, tak naše Pardubice jsou bezpochyby Brumov - Bylnice.   Pro Klobouky to bude neradostné srovnání.   To nejsou pomluvy, ani dojmy, to jsou tvrdá data.   Zase dnes /začátek prosince/ čtu úřední desku a - jen tak mimochodem - se dozvídám, že BB má nově vydané stavební povolení na rekonstrukci zbytku náměstí... By the way... Nuž, půlku už hotovou má.   K tomu má Brumov vysoutěženého dodavatele na stavbu 65 bytů. Realizace příští rok.   Také má stavební povolení a vysoutěženého dodavatele stavby na 25 nových parcel pro rodinné domky na Slunečné. Také 2026.   Rozjíždí se tam projekt domu pro seniory u bývalé měšťanky.   Příští a přespříští rok bude BB připravený přivítat 200 nových obyvatel.   Tolik k bydlení.   Mají zrekonstruovanou a dostavěnou MŠ. Celou.   Za 180 milionů rekonstruují ZŠ. Celou.   Taky mají celkem nové koupaliště postavené na zelené louce. Už pár let.   Klobouky: 40 bytů u polikliniky - zatím jen velký nepřiznaný průšvih s veřejnou zakázkou na projekt/ mimochodem, až doteď jsem nevěděl, že vítěz výběrového řízení může odmítnout podepsat smlouvu a tím výběrové řízení potopit, aspoň tak to zaznělo na posledním zastupitelstvu/. Město teď asi bude muset zaplatit z vlastního cca 7 mil. Kč, dotace se nejspíš nestihnou, pokud se nestane zázrak a v květnu 2026 nebude vydané stavební povolení. Za necelého půl roku. Momentálně není vybraný ani zhotovitel projektu.   Rodinné domy – od r. 2021 čistá nula. Vlastně až na tři pozemky u Valentýna.   Senioři nula. Pokud vím, žádné navyšování kapacit penzionu, domov důchodců, ani nic takového ve střednědobém výhledu není.   MŠ – 2 nové třídy. Chybí opravit zbytek školky – 6 tříd.   Koupaliště – za mě jediný světlý bod tohoto volebního období. Mám malé dítě. Pro starší asi zklamání.   Trhovisko – ticho po pěšině. Asi někomu taky došlo, že 80 milionů za kemp je nesmysl. Tak aspoň příští rok vykopeme potok z trubky. Jo, pozitivní věc, ale to Trhovisko je prostě pro 90% Klobučanů z ruky.   Náměstí – uplynulo 12 let a sláva, už máme možná aspoň něco jako koncept studie. Na první půlku náměstí.   Možná se bude opravovat ta střecha na muzeu. Když zbydou peníze.   Já se teda do Brumova stěhovat neplánuju, ale kdo se plánuje stěhovat do našeho kraje, objektivně nevím, proč by si měl vybrat Klobouky. Ono stejně nebude moc příležitostí, kam se do Klobouk stěhovat.   Klobouky v příštím roce přijdou o 100 potenciálních obyvatel, kteří by mohli postavit 25 rodinných domů, půjdou do Brumova. A taky o 150 – 200 dalších, kteří půjdou do nových bytů. V řeči čísel – 100 obyvatel je ročně asi 2 miliony do rozpočtu. Každý rok. S inflačním růstem.   S Brumovským starostou si nemusíte chtít kupovat garsonku napůl, ale výsledky má. Brumov se rozvíjí. Klobouky ne. Uvidíme, já mám jasno, koho v příštích volbách volit nebudu. Otázka, jestli bude k volení někdo nový.   Hezkého Mikuláše. MZ   PS: Zajímavý nástroj, jak se dá orientačně zjistit, kolik se toho ve městě postavilo za jakou dobu jsou popisná čísla. Momentálně je poslední č.p. 1142. Poslední roky se čísluje v pořadí, jak se kolauduje. Paneláky na Luční jsou čísla kolem 900, to jsou končící 70., začínající 80. léta. Číslo 1000 je na Okružní, tedy někdy v půlce 90. let. Asi 12-15 let na 100 domů. Třeba zrovna číslo 1101 je poslední nová bytovka na Luční – kolaudovaná nevím, 2018? Takže na dalších 100 čísel bylo třeba 20 let. Teď uplynulo 7 let, v této době se měnilo číslování starých budov v PALu a kolaudují se domy na nové ulici Jos. Balejky, to je těch jediných 17 nových stavebních pozemků, a poslední č.p. je číslo 1142... takže se dá říct, že ve městě přibude ročně maximálně 5 domů. Pochopitelně – demolice domu znamená ztrátu původního č.p., takže některé domy zanikly a na jejich místě vznikly nové, přestože domů jako takových nepřibylo.  

V souvislosti s aktuálními krajskými volbami mě docela zaujal článek s názvem Buď zrušte kraje, nebo malé obce. Račte si vybrat.   Píše se v něm mimo jiné např.:   Dnes vám drtivá většina politiků z naprosto všech stran mimo záznam přizná, že za současné podoby a fungování jsou krajské samosprávy skoro k ničemu ... Ve skutečnosti toho moc nerozhodují – spíše jen jako pošťáci přeposílají peníze určené z centra dál. Proto jim kritici posměšně přezdívají „průtokové ohřívače peněz“ ... což takhle úplně zrušit kraje a místo nich naopak posílit roli obcí s rozšířenou působností? Ostatně mnoho analýz ukazuje, že právě tyto „malé okresy“ se stávají přirozenými centry.   Vcelku by se dalo možná i souhlasit, i když v řadě věcí se kraje naopak osvědčily. Jenže také se zde píše např. i toto:   Kraje už asi nezrušíme. A nějaké zásadní opravy systému asi nemůže čekat od politických stran, jimž se v regionech náramně líbí. Nejenže do celostátních pokladen čerpají státní příspěvky za mandáty krajských zastupitelů (750 tisíc korun ročně za jednoho). Hlavně v regionech upíchnou své straníky na lukrativní místa. Takové křeslo uvolněného předsedy zastupitelského výboru za nějakých sto tisíc měsíčně je vyloženě výhra v loterii.   Jinými slovy před řešením efektivnosti se bohužel dává často přednost politikaření. Na jedné straně člověk naráží na to, že stát bude mít opět další rok zhruba 250 miliard „sekeru“, není na důležité věci, „musí“ se zvedat daně atp. Na straně druhé si pak čte také články, jako např. Politici v dozorčích radách krajských nemocnic: Lukrativní trafiky s minimem práce. Kumulace funkcí při inkasování vysokých odměn v různých orgánech, do kterých někteří pak ani nedochází atp.   Hrnec s veřejnými financemi spíše připomíná děravý cedník, kterým teče všemi směry. Pod ním často stojí ti, co se umí nasát na tyto veřejné finance a není jim hloupé chtít pak po daňovém poplatníkovi, aby seshora do toho cedníku přiléval stále více. Nebylo by rozumnější zkusit ty díry nejprve zalepit?! A je jedno jestli jde o stát, kraj či obce – jde o veřejné finance obecně.   Člověk z toho může být znechucen. Tomu rozumím. A také tomu, že si pak někdo může třeba říct „nejdu volit, je to hrůza a stejně můj hlas nic nezmění“.   V krajských volbách nekandiduji. Neříkám ani koho je či není dobré volit či nevolit, to je na každém z nás. Jen bych rád upozornil, že když zůstanete doma, budou za Vás rozhodovat ti, kteří k volbám přišli. A pak právě těm, které tam v konečném důsledku zrovna nejvíce nechcete, stačí o to méně těch jejich skalních voličů, co jim to tam prostě hodí. Zatímco třeba zrovna Vy sedíte doma.   A že jeden hlas nic nezmění? Možná, ale také to tak být nemusí. Kupříkladu zrovna ve Val. Kloboukách minulé komunální volby v r. 2022 rozhodoval jeden jediný volební lístek mezi prvním a druhým místem! A rozdíl mezi prvním a čtvrtým místem byl pouhých 15 hlasovacích lístků. Zatímco 52 % voličů – přesně 2064, k volbám vůbec nepřišlo. Každý z nich mohl být přitom ten jeden, kdo rozhodl.   JUDr. Petr Hradil zastupitel města Valašské Klobouky  

Vážení voliči a kandidáti letošních komunálních voleb ve Valašských Kloboukách,   děkuji Vám za podporu kandidátky Soukromníci | Strana soukromníků České republiky v nedávno proběhlých komunálních volbách. Díky Vám jsme dosáhli vynikajícího volebního výsledku. Velice si vážím této podpory a slibuji, že Vaše očekávání nezklameme, jakkoliv nám v tom od samotného počátku bude zvoleným vedením bráněno. Za Vaše hlasy opravdu děkuji, jakož i všem kandidátům, kteří se o co nejlepší výsledek snažili na naší kandidátce.   Ve volbách jsme s Vaší podporou dosáhli mimořádného úspěchu. Přestože jsme získali poměrně hodně hlasů a výsledkem jsou čtyři mandáty, musím se přiznat, že jsem neskromně očekával tak o dva mandáty více. Takto vlastně nebylo v komunálních volbách ve Valašských Kloboukách na počet mandátů vítěze a mělo se tedy správně rozhodovat dle získaných hlasů. Ale o tom později.   Jsem rovněž velmi hrdý na naše kandidáty, kteří se rozhodli kandidovat za Stranu soukromníků České republiky, šli do volebního klání za naše myšlenky a dali všanc své jméno k zhodnocení spoluobčanům. Všichni jsme si tak vyzkoušeli, jak nelehké je být veřejnými osobnostmi, snažícími se přesvědčit občany, že právě náš volební program pomůže městu nejvíce. K tomu patří i značná vnitřní síla všech kandidátů, ať jsou z kterékoliv strany, hnutí či uskupení, přijímat rovněž kritiku, osočování a někdy i vulgarity, velmi často především od těch, kteří nic více než řeči v životě nevytvořili. Ať již tedy výsledek voleb ve Valašských Kloboukách úplně nekoresponduje s naším očekáváním, vězte, občané Valašských Klobouk, že se nevzdáme a nenecháme se odradit od svých snah škarohlídy, populisty a už vůbec ne kariéristy či dokonce zkorumpovanými politiky, pokud se v našem městě vyskytnou.   Chci Vás informovat o průběhu povolebních vyjednávání, jak je vidím já a moji spolustraníci. Protože, jak jsem již zmínil, z hlediska počtů mandátů nemělo město vítěze, začalo se hned po volbách jednat. Jednání ovládly při rovnosti mandátů rovněž také intriky a machinace, možná sliby dobrých a výnosných míst… Valašské Klobouky v tomto zdatně začaly kopírovat „velkou“ politiku posledních let, kdy se kašle na přání voličů, z kterých si mnohé strany vzápětí po volbách vytvoří opět na čtyři roky jen nepotřebné stádo. Chci říct jen jedno - politicky ani lidsky se nově vytvořené vedení města dobře nezachovalo. Přesto jim odpouštím, ale nezapomínám. Umím prohrávat, přesto se nikdy nevzdám. Nesnáším lež, ale vím, že pravda někdy bolí.   Z tohoto pohledu je pochopitelné, proč nás z ostatních kandidujících stran nikdo nekontaktoval, vyjma lídra z kandidátky z ODS. Protože už se intrikovalo a Soukromníci byli ti, kteří měli být odsunuti, aby staronovému vedení a vodičům loutek v pozadí nebylo vidět pod prsty. Jediný Michal Drga, a budiž mu díky za jeho solidní přístup, nás informoval, že bývalá starostka, jak asi všichni vědí, členka v současnosti značně profláknuté strany STAN, si za svoji kandidátku ihned, a zcela nepochopitelně, nárokovala post starosty pro Josefa Bělašku a zahájila jednání o novém vedení. Přitom, pokud je paré v počtu mandátů, měly by rozhodovat preferenční hlasy voličů. Tedy, měly by rozhodovat mezi slušnými politiky, kteří se snaží vyslyšet přání občanů. To zcela určitě ve Valašských Kloboukách nezafungovalo! Nicméně v nedokonalém zákoně o komunálních volbách, nejsou takové čachry nezákonné. Pokud by opravdu šlo o přání voličů Valašských Klobouk, měl by starosta vzejít z uskupení Valašské Klobouky – město pro život a dle počtu získaných preferenčních hlasů by se jím měl stát kandidát Luboš Tkadlec. Teprve druhou nejsilnější stranou z pohledu získaných hlasů byla Klobučané společně. Je tedy otázkou, jaké intriky nebo sliby a dohody stojí za skutečností, že si práva prvního přivlastnili ti druzí? No a třetí, dle počtu hlasů, byla právě naše strana Soukromníci, která, jak již víte, nebyla k jednáním přizvána vůbec. Jak to, že v radě města není Ludmila Šulcová, která měla u Klobučanů společně o 173 hlasů více než 4. v pořadí Eliška Olšáková? Je to, bohužel, opět špatný volební zákon a možná i osobní neprůraznost vítězů, které umožní bezohledným intrikánům s ostrými lokty vyškrábat se na posty po zádech úspěšnějších, jak nám ostatně STAN předvádí i na celostátní úrovni, kdy například Petr Gazdík s velkou pompou rezignoval z šéfa ministerstva školství, aby se tam po pár týdnech v tichosti vrátil jako poradce nového šéfa. Podobné nechutnosti se dějí nyní i ve Valašských Kloboukách.   Eliška Olšáková si nejdříve zajistila podporu u lidovců. Což nebyl problém, protože tato strana v celé své dlouhé historii šla do koalice jako přívěšek s kýmkoliv (pamatujeme osudnou snahu Miroslava Kalouska, kdy navrhoval spolupráci s KSČM), aby si pak nárokovala u velkého koaličního partnera víc a více prebend za své hlasy. Možná i tentokrát převážily osobní ambice, kdy byl post v radě VaK příslíben i nadále jednomu z lidovců, samozřejmě za velmi slušné penízky plynoucí z tohoto místa. Jak bylo již řečeno, je s podivem, že vítězné straně stačí post místostarosty (Jaroslav Baloušek) a paradoxně vše kočírovala z pozadí ta, která na rozhodování vůbec neměla právo a občané jí to svými hlasy daly zřetelně najevo – Eliška Olšáková. Ale pokud má kolem neprůrazné spoluhráče a největšího kritika raději ani nepozve k jednání, proč toho nevyužít. Tak se nám pomalu s Elišky Olšákové stává úspěšná sběratelka funkcí. Uvidíme, jak bude vše stíhat pro dobro občanů obce i státu zároveň?   A novopečený starosta Valašských Klobouk Josef Bělaška, se dopustil lži hned ve svém úvodním projevu: „Při povolebním vyjednávání jsme usilovali o nastavení takové formy koaliční spolupráce, která bude reflektovat volební výsledky…“ Opravdu, starosto Bělaško, reflektuje koalice přání voličů a volební výsledky? To by přece v počtech nepotvrdilo ani dítě I. stupně základní školy!   Přesto jsem se pokusil pozvat zvolené kandidáty z politických stran. Ze strany PRO účast potvrdil Jaroslav Kubík a Roman Petrůj, další dva Petr Hradil a Dalibor Maniš neměli zájem. Za ODS Michal Drga a za naši kandidátku všichni zvolení Sába, Macek, Liška, Bistrý. Také jsem pozval lidovce. Ti však odmítli účast, prý nám nemají co nabídnout. Nebo jsme jim neměli co nabídnout my? Lidovci brali vyšší nabídku a strany PRO i ODS bojovaly za sebe získat místo v radě, což se jim podařilo. Samozřejmě, že mě výsledek netěší a přestože byla řada voličů podvedena, zákon o komunálních volbách takové čachry a intriky umožňuje, jak jste mohli vidět v mnohem větších městech v republice, nemluvě o Praze, kde dohoda stále neexistuje (v době uzávěrky tohoto článku – pozn. aut.). Počkáme si, co dokáže novopečený starosta Bělaška, vypečená Olšáková a nováček ve funkci místostarosty Baloušek.   Taktéž se ukázalo, že nestačí volební kampaň realizovat pouze virtuálně na sociálních sítích bez přímého kontaktu s obyvateli Valašských Klobouk a obcí. Naše strana nebyla vůbec daleko od podstatnějšího úspěchu a právě podcenění setkávání s občany pro nás mohlo být osudným. Volby jednoznačně ukázaly, že rozhoduje především veřejné mínění a občané dávají svůj hlas spíše osobnostem, které dobře znají, než volebnímu programu, což opět souvisí s osobní prezentací před občany. Celkově je škoda, že jsme nedokázali dostat k volbám větší počet občanů.   Na ustavující schůzi dne 24. 10. 2022 jsem byl k mému údivu navržen na funkci předsedy finančního výboru a posléze také zvolen. Je to samozřejmě spíše taková útěcha pro tzv. opozici, kde nic moc ovlivnit nemůžete, když si jako předseda finančního výboru nemůžete sám navrhnout členy výboru. Ty navrhuje rada města, takže již tímto krokem vzniká možnost korupčního prostředí. Je to podobné nepřímé ovlivňování jako v místním zpravodaji, kdy redakční rada není povinná obhajovat zamítnutí kritických článků, takže za peníze občanů Valašských Klobouk si radnice pěstuje umělého chváliče vlastní práce. Navíc veškerá činnost je řízená zastupitelstvem, které rozhoduje o všem. Přesto se této zodpovědné funkce zhostím se vší odpovědností tak, aby naše práce byla přínosem pro město Valašské Klobouky.   Pokud byste měli jakékoliv nápady, návrhy, připomínky a potřeby projednat cokoliv na zastupitelstvu, určitě se na mě můžete obrátit. Budu Vám rád k dispozici. Rovněž Vám do dalších dnů, měsíců a let přeji zdraví a pevného ducha, kterého budeme mít všichni zapotřebí, jak z pohledu republiky, tak našeho města. Zároveň očekávám i nadále Vaši podporu a přízeň a těším se na další spolupráci s Vámi.   Přeji Vám i Vašim rodinám krásné a ničím nerušené svátky vánoční, do nového roku 2023 a dalších let hodně radosti a zdraví.   Vámi zvolený zastupitel města Valašské Klobouky   František Sába     [totalpoll id="146097"]

Mohu vás svými články vykolejit,  připravit o sny a to zcela bez náhrady. Netvrdím, že jsem chytřejší, než kdokoli z vás a nikoho nenutím to, co napíšu, číst.   Je to jenom chvilka. Pomalu celý národ šil roušky, nechal se očkovat, projevoval solidaritu se zdravotníky. Ocitli jsme se v éře gest a doba nyní vyžaduje žlutomodrou barvu kdekoli, sbírku jakoukoli, benefiční koncerty kohokoli, ale hlavně odmítnutí ruského čehokoli. Nákaza všeobjímající infekce primitivní nenávisti je skutečně doslova a do písmene nefalšovanou ukázkou davové psychózy. Tento opravdu nechutný, křečovitý a dryáčnický cirkus atakuje v každém z nás to nejtemnější a otevírá vlastní Pandořiny skříňky. Téměř všichni mají jasno, kde se nachází dobro a není třeba jakkoli pátrat, hledat fakta a souvislosti. Někteří toto sado-maso povýšili na level, vedle kterého je ten slavný nápis v hospodě AMERIČANŮM NENALÉVÁME jen slabounká kávička bez kofeinu, aby vám nebušilo srdíčko. Za parádní majstrštyk bych považoval přejmenování legendárního hotelu Moskva v Gottwaldově na základě petice, pod kterou se mělo podepsat 1300 lidí. Prý o přejmenování uvažovali již loni, kdy se dozvěděli, že muniční sklady ve Vrběticích  odpálili ruští agenti. No, tady si jen lehce dovolím odbočit a podotknout, že jako jejich bývalý správce jsem v těchto skladech strávil téměř 10 let. Bylo by nanejvýš vhodné držet se skutečných faktů, které byly známy ještě ten samý den této mimořádné události. Profesionální i dobrovolní hasiči, se kterými jsem ke skladu č. 16 ten den přijel, věděli a měli hlášeno, že prvotní byl požár, a až jeho následkem cca po hodině hoření došlo k výbuchu uskladněné 300kg letecké pumy. Hořící objekt byl navíc i vyfocen.     Ke skladu č. 12 se nebudu vyjadřovat, protože byl v té době již celý areál uzavřen a hlídán policií. Po pohnutém vystoupení Hamáčka a Babiše v televizi s prohlášením k národu o skutečných vinících této tragédie jsem ten samý večer na dvoře spálil knihu Antona Pavloviče Čechova Humoresky a začal nenávidět Šostakoviče. Ano, byl jsem prvním občanem této země, který zaujal proti Rusku zcela jasný a nekompromisní postoj.   Ale zpět k věci. Jako další v pořadí je odmítnutí pronájmu haly Olomouckou univerzitou ke koncertu Jaromíra Nohavici (má medaili od Putina, sice za kulturu, ale nevadí), přejmenování ruské zmrzliny na ukrajinskou, polévání pomníků padlých sovětských vojáků červenou barvou a v neposlední řadě pak požadavky občanů měst na změny místopisných názvů majících připomínat cokoli ruské. Pánům konšelům jen nastiňuji.....máme v Klobůčkách ulici Partyzánská, co když si to někdo začne dávat do souvislostí ...třeba s Murzinem... jsme v našem městečku dostatečně pokrokoví a udržíme prst na tepu doby?   Ovšem v duchu naší západní demokracie je jasné, že Vladimir Vladimirovič Putin aspiruje na minimálně tři nominace Nobelovy ceny. Tu první za oblast medicíny, protože problematiku COVID-19 definitivně odstranil během několika hodin ze všech sdělovacích prostředků. Druhou nominaci bude mít za ekologii, jelikož zastavením dodávek plynu a ropy uzavřeme problematiku emisí a CO2 v Evropě a ta třetí nominace bude samozřejmě za mír, i když vedle již obdarovaných Arafata a Obamy je přeci jenom prozatím poslabší kousek.   Válka je otřesné svinstvo, a nic v ní není černé a bílé.  Všechno je nekonečně šedé a jako absolutně první v ní umírá pravda. Agresor i napadený si ji pak vykreslují přesně tak, jak se jim hodí. Ukrajinský Majdan v roce 2014 nebyl pro obyčejné lidi ničím jiným než touhou po útěku z bídy, bohužel se stal doslova předpisově odstrašujícím příkladem revoluce v ulicích, která skončila v rukou kšeftařů a oligarchů. Následné vmanipulování Ukrajiny do pozice hlavního provokatéra vyvolalo jen reakci, na kterou všichni doslova čumíme a Ukrajinci zase pro změnu nemohou uvěřit, že je ti demokratičtí západní lídři naprosto s klidem hodili přes palubu. Koneckonců prezident Spokojených států, kterému nosí jaderný kufřík nebinární osoba, si je stejně plete s Íránci.   Somálsko, Salvador, Jemen, Grenada, Sýrie, Guatemala, Libye, Panama, Perský záliv, Angola, Rwanda, Afghánistán, Súdán, Jugoslávie, Irák...lámu si hlavu, kdepak jste byli, vy, s těmi přišpendlenými stužkami v modro žluté, organizátoři sbírek a pořadatelé benefičních koncertů. Ach pardon, ono se jednalo jenom o neagresivní a neútočné války, ve kterých se slovo ,,bombardování,“ nahrazuje termínem ,,údery NATO,“ a skuteční mrtví se stávají jen ,,vedlejšími škodami“. Svatá prostoto, Bůh musí mít břicho nacpané doslova k prasknutí té vaší krvavé demokratické tlačenky.   Darek Slavík

Mohu vás svými články vykolejit,  připravit o sny a to zcela bez náhrady. Netvrdím, že jsem chytřejší, než kdokoli z vás a nikoho nenutím to, co napíšu, číst.   Náš ,,svobodný“ svět CZECH REPUBLIC se zcela nepokrytě vyvinul k dalšímu stadiu. Někdy ke konci února oznámila téměř všechna média s patřičnou univerzální omáčkou následující informaci: „Po konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády zablokovalo internetové sdružení CZ.NIC osm dezinformačních webů.“   Dovolím si odcitovat prozatím ještě platnou Listinu základních práv a svobod, Článek 17:   (1)    Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.   (2)   Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.   (3)   Cenzura je nepřípustná.   (4)   Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.   (5)   Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.   Přečtěte si odstavec 4 opravdu pořádně a odpovězte si na následující:   Weby se v této zemi vypínají už na základě ,,doporučení“ nebo po ,,konzultaci“ s bezpečnostním složkami státu !?   Tak takto jednoduché to teď a tady je.   Totalitní těhotenství bezprecedentního porušování zákonů této země u jehož početí stála minulá vláda nyní završila vypráskaná pětikoalice v čele s Fialou čerstvým porodem děcka, o kterém začínám pochybovat, že půjde ještě zadávit. Čouhají z něj pokřivené končetiny pandemického zákona, dalšího nouzového stavu, nijak neřešené šokově rostoucí ceny energií, pád měny a svoboda slova dostala od tohoto batolátka až neuvěřitelně na držku. Pohledem do historie lze důvodně předpokládat, že bude následovat majetek, ať už ve formě vyvlastňování (nejspíš začnou u občanů Ruské federace) nebo jeho poskytnutí k bohulibým například humanitárním účelům, dále pak zavedení přídělového systému a skončí to klasicky, tedy lágry pro nepohodlné. Z ještě včera nemyslitelného se stává diskutované, pak přijatelné a nakonec to bude povinné. Abych se přiznal, byli mně milejší ty úplatné a hamižné svině nakupené kolem ANO, než ta nynější sestava nadšených idealistů, kypící nejpokrokovějšími myšlenkami EU pevně zasazenými v jejich postojích, kteří nás s laskavým úsměvem doprovází na nádraží a po cestě zapáleně vysvětlují, že ten výlet, ze kterého už nebude návratu je jen pro naše dobro a ve jménu něčeho daleko důležitějšího a lepšího než jsme my sami.  Celé je to o znalosti věci. Ti první z transportů se taky chodili sprchovat naprosto bez obav.   Po taškařici s Covidem jsme se ocitli v situaci, kdy se do veřejného prostoru již nedostává rozum a naopak jsou odměňováni ti z titulků, kteří nedělají potíže. Připadá mně to, jako když se nedopatřením objevím v Klobůčkách ve frontě na letákové slevy u hitlermarketu Lidl. Stejní lidé, motivace, atmosféra.... Odpadávají názory, odpadávají diskuze a národ si zvolil ještě větší bolševické kreatury, než jakými byli sami komunisté a bohužel i pokračování onoho trpkého ...káleli nám na hlavu, tak teď otevřeme hubu. Nezbývá mi, než popřát této zemi a hlavně straně ODS aby se odporoučela do hajzlu podobně jako KSČM, ČSSD, navždy a nejlépe SPOLU.   Dlouho mi nedala spát myšlenka, jestli slzy učitelky ruského jazyka na mojí střední škole, kdy při výročí úmrtí Leonida Iljiče Brežněva špendlila rudý karafiát k jeho fotografii, jsou pravé, nebo jenom předstírané. Až teď po letech a po tom co máme za sebou a hlavně před sebou vím, že byly pravé. Lid této země je neskutečně tvárný.   Jsme dál, než jsem si byl ještě nedávno schopen připustit. Nějak se z mediálního prostoru ztrácí videa, názory, texty, webové stránky, virtuální osoby, nebude to dlouho a začnou mizet i ty reálné.   https://www.youtube.com/watch?v=Ai4bWabgsXI   Darek Slavík

Možná řadě občanů v souvislosti se zběsilým během událostí uniklo, že počínaje dnem 24. února 2022 v České republice s okamžitou platností politicky a novinářsky skončila pandemie covid-19.   Stovky hodin jednání politiků od samotného vrcholu až po okresy. V obcích už představitele státní správy přestalo bavit dělat ze sebe před občany idioty, a tak se dávno začali chovat tak, jak se měli chovat všichni dávno – vydat doporučení a zbytek nechat na lidech. Ono by se ukázalo, zda jsou občané opravdu hloupí nebo tímto tvrzením jen politici potřebovali upevnit svou moc a omezování svobod, které si mnohdy nezadalo s estébáckým terorem před rokem 1989.   Takže s přísunem nového tučnějšího tématu pro novinářský mainstream a politiky zmizela obava o zdraví občanů z povrchu českého. Co bychom si ještě mohli přát jako lepší důkaz toho, že drtivá většina všech dosavadních nařízení byly jen prázdné a zbytečné kecy, pouze zvrhlá radost z moci omezovat práva občanů pod zástěrkou nebezpečné nemoci, která již přestala být nebezpečná? Viděli jsme v mnoha příspěvcích, jak se politikům a novinářské svoloči dařilo strašit občany tak, že řada z nich by dnes nosila roušky nejraději celoživotně. Když to říká tolik politiků a odborníků, tak to asi bude pravda. A ti, kdo hlásají cokoliv jiného, jako by z oka vypadli rozvracečům socialistického zřízení. Fuj! Ještě, že pracující lid nezačal posílat do Sněmovny dopisy odsuzující tyto kriminální živly.   Všiml si vůbec někdo, že propaganda zde pracovala možná ještě kvalitněji než ta komunistická před více než třiceti lety? Všiml si někdo, jak se nám zde pod rouškou nemoci tiše, ale trvale vrací cenzura a omezování svobody projevu? Všiml si někdo, že je v Bruselu jednou z vrchních cenzorek žena, Češka, která prožila léta komunistické cenzury a dnes dělá to samé, aby „zachránila“ demokratické hodnoty? Stejné kecy jako měli strážci socialistické čistoty názorů. Dovedete si vůbec ještě představit, že dokonce i vrcholní politici po roce 1989 tvrdili, že svoboda projevu znamená svobodu i pro názory, které se nám nelíbí? Které jsou třeba mylné nebo dokonce lživé? Samozřejmě vyjma těch, které zakazoval tehdejší rozumný zákon. Za třicet let nám tu svobodu okleštila hezká řádka zákonů a nařízení, kdy i obyčejní Gumáci z prehistorie TV Nova by dnes byli tématem na žalobu. Ne, značné množství občanů nechce doopravdickou demokracii, aby si každý mohl říkat svoje názory. Zase jsme se nechali jako stádo omezit na projevy, které vládnoucí partě (dnes spíše Bruselu), ať je to hot nebo čehý, vyhovují. A občané již z velké části zase drží hubu a krok. Musí, pod pohrůžkou trestu!   Doufejme tedy, že i když nám cenzura zatím mílovými kroky nabývá na síle až tak, že se už za své názory můžeme dostat do vězení, nadobro zmizeli z obrazovek televizí takoví, jako třeba paranoidní fanatik doktor Kubek, který by nejraději na věčné časy zakázal a zavřel vše a všechny. Že v propadlišti dějin zmizel i Jaroslav Flégr a jeho desetitisíce mrtvých v kamionových chlaďácích. Že zmizeli všichni ti údajní odborníci, kteří se promenovali denně minimálně dvacet minut hlavních zpráv na obrazovkách každé z televizních stanic, kde neznali jiné téma než covid, covid a zase covid, i když každý tvrdil, že je správné něco jiného.   Nyní už mají téma jiné, ale asi nelze tvrdit, že naštěstí. Přesto téma, které nám opět ukrojí svobody slova. Ale na druhou stranu dovolí a dokonce podporuje odsouzení systémem kolektivní viny. Každá nula, která dnes vymyslí lepší plivanec na člověka, který se narodil v zemi uzurpátora, je za hrdinu. Jak moc jsme se poučili z našich vlastních svinstev při odsunu Němců? Ale to už je jiná, i když v mnohém souvisící, písnička.   Radomír Dolanský

Od samého počátku covidové aférky jsem přesvědčena, a vím, že nejsem sama a nepřicházím s ničím novým, že to všechno, co se děje, směřuje k vyprovokování občanské války, cílem jsou z nějakého prazvláštního důvodu nepokoje a nenávist mezi lidmi. Všichni vidíme, že rozdělení společnosti na nesmiřitelné tábory není nové, ale moderní technologie, sociální sítě a média, internet a rychlá doba ho dokážou podporovat a rozdmýchávat do intenzity neuhasitelného požáru. Na život a na smrt rozhádaní lidé se nedokáží bránit a nedokáží spolupracovat.   Děsím se každého nového článku a každé nové aktivity, které staví očkované proti neočkovaným, ty, co se doopravdy bojí vlivu CO2 na klima proti těm, kdo si myslí, že je životní prostředí ohroženo něčím zcela jiným, zastánce bezbřehého multikulturalismu proti těm, kdo si kladou oprávněné otázky o nebezpečí politického islámu, progresivní levici (nebo jak se tomu teď vlastně říká) proti těm, kdo jsou skutečnými liberály.   Mám obavy z toho, že onu vzájemnou nesnášenlivost, která je přímou cestou do pekla, nepodporují jen proklínaná média, ale že stejně účinně působí i jiní, kteří se snad domnívají, že bojují za svobodu. Když to vztáhnu čistě na covid, což je samozřejmě hloupé zjednodušení, je mi doopravdy čím dál víc smutno z toho, že nedokážeme držet míru ani na jedno straně barikády. Tlak na očkování a podvolení se nesmyslným opatřením je extrémní, ale protitlak, který vyzývá k útokům nebo který šíří stejné bludy jako „vědci“, je rovněž zkázonosný. Nerozumím tomu, proč lidé umí fungovat jen v extrémech – buď anebo – s námi nebo proti nám. Vím jen, že jsem ještě před pár měsíci cítila rovněž nenávist vůči těm, kdo byli domněle proti mně. Teď jsem ale doopravdy přesvědčena, že je to hloupá pozice. Nemusím se s těmi, kdo nedokáží pochopit význam svobody, přátelit, nebudu se hnát do aktivního stýkání se s takovými lidmi, nebudu vyhledávat kontakt, ale nesmím je nenávidět. Nesmím cítit touhu po pomstě, nesmím dělat věci, které by se mně samotné nelíbily, dělal-li by je někdo mně. Bohužel jsem už během svého boje s covidem napsala a udělala hodně blbostí, kterých lituju, ale beru to tak, že jsem v tom greenhorn a jedině chybami se člověk učí. Ne každému holt byla dána moudrost, někdo ji horko těžko dobývá.   Chceme-li ostatním ukázat, že je lepší cesta než ta, kterou nabízí protivníci, nesmíme se snížit na jejich úroveň. Jednejme proto podle zlatého pravidla. Je to jediná možnost. Bohužel je v každém z nás dobro i zlo a probíhá neustálý souboj obou pólů našich osobností. Je těžké to, co je v nás špatné neustále potírat, ale nic jiného nám nezbývá. Snažme se zkrotit svoje zlé já a nechat ostatní prostě žít, jen tak můžeme vyhrát. Nechtějme agresi, protože jinak se dočkáme jen horších věcí.   Vendula Záhumenská právnička   [totalpoll id="114063"]

Když si čtete novinové titulky, musíte nutně nabýt dojmu, že boj s covidem nás stál a ještě bude stát opravdu hodně. Nemusíme přemýšlet jen v nějakých abstraktních kategoriích, ačkoli je jasné, že právě od jejich chápání se odvíjí i materiální kvality našich životů. V blízké budoucnosti nás nebude trápit „jen“ ztráta svobody, víry v lepší budoucnost našich dětí, důvěry v lidská práva a v to, že lidské bytosti mají nějakou hodnotu, ale i hlad, nouze, sociální nepokoje, nemoci, zmar a celková skepse.   S hořkým úšklebkem vzpomínám na to, že jsem téměř na kolenou prosila ústavní soudce, aby ochránili lid a národ. Vím, že v globálním světě to byl směšný počin, ale podobně jako já se snažili lidé ve všech státech. Bohužel nebyli vyslyšeni, protože přece bylo třeba zachránit jakési přestárlé a velmi nemocné. Tento nesmysl se stal mantrou našich životů a jak vidíme, ještě stále sídlí v myslích mnoha lidí a bohužel i soudců Nejvyššího správního i onoho prokletého Ústavního soudu.   Nejsem schopna pochopit, že soudcům nedochází, co způsobili. Jak to, že vůbec nechápou, že to oni mají na svědomí útrapy, které nás všechny čekají. Že oni mohou za to, že umírají lidé se zanedbanými nemocemi, že oni mají na svědomí děti, které přišly o vzdělání, že oni nesou vinu za osamělé staré lidi z domovů pro seniory, kteří marně doufali, že ještě uvidí své blízké. To soudci jsou odpovědni za chudobu, za nedostatek a za ztrátu toho, co jsme považovali za samozřejmé. Je mi to líto a ještě více mne mrzí, že jsou tak slabí, že to nedokážou přiznat a omluvit se a jednat konečně jinak. Necítím nenávist, necítím zlost, jsme jen v jakémsi šoku, cítím zklamání, jsem otřesena lidskou hloupostí. Nechápu to.   Cítím zoufalost, když si přečtu, že prý má být hodnota života promile lidí větší než cena zdraví a životů zbytku společnosti. Opatření, která na nás stále valí vláda a která ničí vše a zanechávají spoušť horší než atomová bomba, jsou od počátku naprosto nepřiměřená. Nezachraňují nikoho. Měli jsme se doslova a do písmene vykašlat na to, že někdo umře. Neměli jsme zastavovat obchod a život. Nestálo to za to. Rozhodně ne. Následky jsou totiž, přesně jak jsme psali od počátku, nesrovnatelně horší než smrt minimálního množství lidí. S C+ testem údajně zemřelo za ty dva roky běsnění necelých 5 milionů lidí. Co to proboha je? Kapka v moři. Zaplatili jsme otřesnou daň.   Bohužel jsme nepoučitelní. Děkujeme za opatření proti covid a nebráníme se proti dalším mnohem ničivějším počinům Evropské unie. Proč? Nechápu, nerozumím. Dnes jsem si přečetla o dalších katastrofických scénářích, o těch světlých zítřcích, co nás čekají s Green Deal a Farm to Fork programem, který má za úkol zlikvidovat zemědělství a zasít mezi lidi hlad. Vadí to někomu? Zamýšlí se někdo nad tím, co se vlastně děje? Nebo se jen tančí pod šibenicí a čeká na to, až bude doopravdy nejhůř? Možná, že my lidi potřebujeme temno, potřebujeme hrůzu a zlo, abychom se zase odrazili ode dna. mrzí mne ale, že jsem do toho přivedla svoje děti. Vím, že jejich osud nemůžu ovlivnit, ale přesto mne to nevýslovně bolí. Hlavně proto, že vůbec nechápu, proč jsme si to udělali. Proč?   Vendula Záhumenská právnička   [totalpoll id="114023"]

V posledních dnech můžete při toulkách po lesích v okolí Vlárského průsmyku narazit na skupinky zvláštních lidí, kteří se nekochají okolní přírodou, leč zkoumají hmyz. Je to úderná jednotka z Entomologického ústavu Biologického centra akademie věd ČR. Jejich cílem se nestalo nic menšího než záchrana Tesaříka alpského žijícího ve zdejších lesích a to za každou cenu bez ohledu na oběti. Tesařík je bezesporu krásný a vzácný brouk, za jehož výskyt zde můžeme být rádi, ovšem s výskytem entomologů, které jeho přítomnost přitahuje, je to horší. Tito totiž přišli s návrhem, aby se pokácené dřevo které se v současnosti v lesích nachází nevyváželo a zůstalo zde, jelikož do něj tesařící nakladli vajíčka. Týká se jak velkých klád určených pro dřevozpracující průmysl, tak metrového dřeva, které si lidi nachystali na topení. Ochrana přírody potažmo vzácných druhů je jistě bohulibá činnost, ovšem měla by se dělat s rozmyslem a ne ve stylu zachráníme brouka za každou cenu a lidé nás nezajímají. Slovutní entomologové by si měli uvědomit, že zdejší lesy jsou hospodářské a člověk je po staletí využívá, navzdory tomu se zde tesařík stále vyskytuje. Jejich predikce o tom že pokud nezasáhnou tak zde tesařík vymizí, jsou akorát věštěním z křišťálové koule a dokazováním si vlastní důležitosti. Svým bezohledným postupem silně dráždí místní firmy a obyvatele, a tak se klidně může stát, že na místo vzácného brouka chytnou akorát pár facek – po zásluze. Když se s nimi setkáte v lese mějte na paměti, že se jedná o zvláštní druh agresivní šelmy – „Čecháčka Rozpínavého,“ který si myslí, že může rozhodovat dokonce už i o tom, jestli v zimě zmrznete, nebo si zatopíte svým vlastním dřevem. Proto vyzýváme všechny místní obyvatele vyznávající západní hodnoty k zastavení řádění těchto islamistů!   Vyvěšením tohoto příspěvku chceme hlavně upozornit na nebezpečný trend ve společnosti, kdy jakýkoli brouk, křeček, hmyz či plaz je schopen zastavit stavbu dálnic, domů, a dokonce už i odvézt si vlastní dřevo. Máme za to, že ohroženým druhem už se stal člověk sám, respektive jakýkoli rozvoj, pokud se to znelíbí kdejakému fundamentalistovi a zbraň už si vždycky najde!   Autor: Sidon   [totalpoll id="107018"]